45 C 287/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Mgr. Bc. Vladimírem Volným sídlem Paroubkova 228, 344 01 Domažlice proti žalované: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových o zaplacení 250 000 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 250.000,00 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 250 000,- Kč, způsobené mu postupem Věznice , adresa, , když byl během eskortních pobytů za účelem účasti na soudních jednáních umístěn na kuřáckých eskortních celách. Žalobce uvedl, že byl takto umístěn několikrát na několik měsíců, čímž byl vystaven zdravotně závadnému prostředí. Jeho umístění na nekuřáckých celách přitom ničeho nebránilo, on sám o toto umístění vždy usiloval, přesto mu nebylo vyhověno. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované v průběhu září 2021, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 24.9.2021 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., ve výši 250.000,- Kč, představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla žalobci vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Vězeňské služby ČR, Věznice , adresa, , spočívající ve skutečnosti, kdy žalobce byl dle svého tvrzení umisťován na cely s kuřáku a to i přesto, že je nekuřák. Žalovaná požadavku žalobce nevyhověla ani zčásti, což mu sdělila svým stanoviskem ze dne 14.11.2023. Žalovaná konstatovala, že vlastním šetřením zjistila, že žalobce byl ode dne 20.1.2017 do dne 29.5.2018 umístěn ve Věznici , adresa, , poté byl přemístěn do Věznice , adresa, . V rámci eskort byl poté žalobce umístěn v celách na oddíle pro dočasně eskortované odsouzené 1/5-3 Věznice , adresa, v krátkodobých úsecích, přičemž žalovaná vypočetla jednotlivé cely a termíny, kdy se tak stalo. Žalovaná dále uvedla, že není pravdivé tvrzení žalobce, že vždy deklaroval, že je nekuřák a na tuto skutečnost vždy upozorňoval dozorce, kteří jej odbyli. Dle jejího zjištění žalobce nikdy nepožádal o umístění na nekuřáckou celu. Doplnila, že pakliže by si odsouzený požádal o oddělené ubytování od odsouzených kuřáků, byl by přemístěn na jinou celu. Možnost přemístění vždy byla a je, což ostatně potvrzuje i odsouzený ve své žádosti. Pokud odsouzený požaduje oddělené ubytování, má toto řešit ihned s dozorcem, vychovatelem nebo toto oznámit jakémukoliv zaměstnanci ústně nebo písemnou formou. Toto oznámení mohl učinit odsouzený i ve Věznici , adresa, . Žalovaná se dále blíže vyjádřila ke konkrétní realizaci zákazu kouření ve Věznici , adresa, , včetně případných kázeňských následků za nedodržování zákazu kouření na celách i ve společných prostorech věznice vyjma zřízených větraných kuřáren s tím, že v postupu věznice nelze shledat nesprávný úřední postup a není tak dán odpovědnostní titul. V závěru svého vyjádření žalovaná vznesla námitku promlčení žalobcem uplatněných nároků s tím, že žalobce byl umístěn ve Věznici , adresa, do dne 29. 5. 2018, kdy byl přemístěn do Věznice , adresa, . Nejpozději se o vzniku nemajetkové újmu žalobce musel dozvědět dne 29.5. 2018. Ode dne 30. 5. 2018 počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta, jejíž běh skončil dne 29. 11. 2018. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Při ústním jednání žalobce učinil nespornými termíny a cely, na kterých byl umístěn ve věznici , adresa, tak, jak tyto termíny a cely označila žalovaná ve svém vyjádření k žalobě, tedy že byl umístěn na následujících celách: Eskortní 30 - běžná cela na odd. 01.09.2022-06.09.2022; , adresa Eskortní 32 - běžná cela na odd. 14.04.2022-21.04.2022; , adresa Eskortní 33 - běžná cela na odd. 14.04.2022-21.04.2022; , adresa Eskortní 32 - běžná cela na odd. 12.11.2019-19.11.2019; , adresa Eskortní 31 - běžná cela na odd. 04.07.2019-11.07.2019; , adresa Eskortní 33 - běžná cela na odd. 13.06.2019-18.06.2019; , adresa Eskortní 32 - běžná cela na odd. 07.03.2019-12.03.2019; , adresa Eskortní 30 - běžná cela na odd. 14.02.2019-19.02.2019; , adresa Eskortní 35 - běžná cela na odd. 20.11.2018-27.11.2018; , adresa Eskortní 33 - běžná cela na odd. 18.10.2018-25.10.2018; , adresa Eskortní 29 - běžná cela na odd. 25.09.2018-27.09.2018; , adresa Eskortní 29 - běžná cela na odd. 30.08.2018-04.09.2018; , adresa VT 5/3 326 - běžná cela na odd. 02.08.2018-21.08.2018; , adresa Eskortní 31 - běžná cela na odd. 26.07.2018-02.08.2018; , adresaSoučasně žalobce potvrdil, že předmětem tohoto řízení jsou období před podáním žaloby, tedy poslední tři žalovanou uvedená období již předmětem žaloby nejsou. Žalobce dále navrhl rozšíření žaloby tak, že nadále se domáhá po žalované nemajetkové újmy nejen za období před podáním žaloby, ale také za období, která žalovaná ve svém vyjádření k žalobě označila a která následovala po podání žaloby, jakož i o období, která žalobce strávil ve věznici , adresa, . Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že dle záznamů koordinátora, právě toho nekuřáckého oddílu D2 N v Příbrami, tam opakovaně, tři a půl roku upozorňoval vychovatele na kouření, na tomto oddíle a porušování těch předpisů, které byly nedostatečně řešeny. A to trvalo fakticky až do jeho, do jeho propuštění. Pokud soud návrhu na rozšíření žaloby vyhoví, žalobce rovněž navrhl, aby soud řízení přerušil do doby, než bude předběžně projednán návrh o zadostiučinění nemajetkové újmy u žalované. O návrhu na rozšíření žaloby bylo rozhodnuto při ústním jednání dne 12.9.2024, přičemž návrhu na rozšíření žaloby nebylo vyhověno.

4. Soud vyžádal od Věznice , adresa, podklady, ze kterých by bylo zřejmé, na jakých celách a kdy se žalobce během svého pobytu v zařízení nacházel.

5. Z Jednotného záznamového listu, vedeného o pobytu žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody, vyplývá, že žalobce byl od 14.7.2017 zařazen do Věznice v , Anonymizováno, , byl poučen o svých právech a povinnostech a uvedl, že je kuřák. Dne 22.9.2017 absolvoval vstupní pohovor. Dále mu byla vydána kartička odsouzeného, zařazeného na střežené pracoviště, atd. Dne 11.5.2018 byl se žalobcem veden vstupní pohovor při ubytování na nástupní oddělení ve Věznici , adresa, . Opět avizoval, že je kuřák a jako kuřák se dále prezentoval i dne 29.5.2018 ve Věznici , adresa, , kam byl přemístěn. Výslovně přitom uvedl, že nepožaduje nekuřáckou ložnici. Dle posledního záznamu o ubytování z 21.6.2018 z Věznice v , Anonymizováno, žalobce uvedl, že je nekuřák a požaduje nekuřáckou ložnici.

6. V doplňujícím stanovisku ze dne 14.8.2024 Věznice , adresa, shrnula, že „odsouzený , Jméno zainteresované osoby 0/0, byl 20.1.2017 dodán policií do vazby ve Vazební Věznici , adresa, . Zde byl do výkonu trestu odnětí svobody převeden dne 14.7.2017. Dne 14.4.2018 byl v téže věznici převeden z výkonu trestu odnětí svobody zpět do vazby, ze které byl 11.5.2018 převeden do výkonu trestu odnětí svobody. Dne 29.5.2018 byl na základě rozhodnutí dispečera přemístěn k výkonu trestu do Věznice , adresa, . Byl ve výkonu trestu odnětí svobody opakovaně (popáté) a rovněž byl i opakovaně soudně trestán (sedmnáctkrát). Odsouzený , jméno FO, si povinnosti ve výkonu trestu plnil a byl zařazen do I. prostupné skupiny vnitřní diferenciace odsouzených. Ve Věznici , adresa, byl odsouzený zařazen na oddíle D2 – nekuřácká zóna. Na tento oddíl jsou umísťováni odsouzení nekuřáci a odsouzení, kteří chtějí přestat kouřit, a pracovat se svou závislostí. Byla mu poskytována potřebná péče. Kontroly na dodržování Řádu nekuřáckého oddílu byly a i nadále jsou prováděny v dostatečném počtu a případné porušení řádu tohoto oddílu se následně řeší v souladu se zákonnými normami. Dále, v průběhu výkonu trestu, byl jmenovaný opakovaně (16 x) krátkodobě umístěn do Věznice , adresa, za účelem soudního líčení a vyšetřovacích úkonů. Naposledy byl krátkodobě přemístěn do výše jmenované věznice v září 2022, a to v době od 1.9.2022 do 6.9.2022. Vždy byl po příjezdu do Věznice , adresa, poučen o svých právech, v rámci vstupního pohovoru. Z výkonu trestu odnětí svobody byl propuštěn 19.6.2024, z Věznice , adresa, .“7. Dle sdělení Vězeňské služby ČR, Věznice , adresa, z 11.9.2024, podle kterého byl odsouzený , jméno FO, v době pobytu ve výkonu trestu ve Věznici , adresa, , na oddíle pro dočasně eskortované odsouzené a standardních oddílech 1/5-3, 1/8-2, 1/4-3 a 1/9-1. V té době bylo, resp. v době umístění ve Věznici , adresa, povoleno kouřit pouze v prostoru stavebně oddělené kuřárny a bylo zakázáno kouření na celách i ve společných prostorech, vyjma zřízených větraných kuřáren. Na oddíle pro dočasně eskortované odsouzené jsou cely rozdělené na nekuřácké a kuřácké a při ubytování přizpůsobuje požadavkům zde ubytovaných. Odsouzení jsou tak vždy ubytováni v souladu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. Pokud o to požádá, je odsouzený ubytován na celu s nekuřáky, což je denně, resp. kdy ze strany zaměstnanců věznice jsou denně prováděny kontroly pořádku a kázně, při kterých je sledováno, mimo jiné, dodržování zákazu kouření mimo vyhrazený prostor. Ochrana nekuřáků před kuřáky je předmětem pravidelných prověrek a porušování zákazu, resp. kdy dozorující státní zástupce, si nechává předkládat kopie kázeňských řízení za kouření na nepovolených místech.

8. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

10. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

11. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

13. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

14. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

18. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Dle § 32 odst. 1 a 2 ODŠZ nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

20. Dle § 35 odst. 1 ODŠZ promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

21. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce požádal žalovanou o předběžné projednání nároku dne 24.9.2021, přičemž žalovaná jeho nárok vypořádala stanoviskem ze dne 14.11.2023 s tím, že tomuto nároku nevyhověla. Mezi účastníky rovněž nebylo sporu, že žalobce byl umístěn v žalovanou uváděných eskortních celách ve Věznici , adresa, v termínech 26.07.2018-02.08.2018, 02.08.2018-21.08.2018, 30.08.2018-04.09.2018, 25.09.2018-27.09.2018, 18.10.2018-25.10.2018, 20.11.2018-27.11.2018, 14.02.2019-19.02.2019, 07.03.2019-12.03.2019, 13.06.2019-18.06.2019, 04.07.2019-11.07.2019 a 12.11.2019-19.11.2019.

22. Vzhledem k tomu, že v průběhu soudního řízení vznesla žalovaná námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, soud se nejprve zabýval právě otázkou, zda nárok byl žalobcem uplatněn v promlčecí době, která je stanovena shora citovaným ustanovením § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. V daném případě se žalobce dozvěděl o tom, že mu vznikla nemajetková újma právě umístěním na údajné kuřácké cely, nejpozději ukončením pobytu na těchto celách. Šestiměsíční promlčecí doba pro uplatnění nároku žalobce u žalované tak počala běžet vždy následující den poté, co byl žalobce z eskortní cely umístěn jinam. S ohledem na nesporná tvrzení obou účastníků tak promlčecí doba u jednotlivých nároků žalobce za jednotlivá období uplynula v případě pobytu žalobce ve Věznici , adresa, v době od 26.07.2018-02.08.2018 ke dni 3.2.2019, v případě pobytu žalobce ve Věznici , adresa, v době od 02.08.2018-21.08.2018 ke dni 22.2.2019, v případě pobytu žalobce ve Věznici , adresa, v době od 30.08.2018-04.09.2018 ke dni 5.3.2019, v případě pobytu žalobce ve Věznici , adresa, v době od 25.09.2018-27.09.2018 ke dni 28.3.2019, v případě pobytu žalobce ve Věznici , adresa, v době od 18.10.2018-25.10.2018 ke dni 26.4.2019, v případě pobytu žalobce ve Věznici , adresa, v době od 20.11.2018-27.11.2018 ke dni 28.5.2019, v případě pobytu žalobce ve Věznici , adresa, v době od 14.02.2019-19.02.2019 ke dni 20.8.2019, v případě pobytu žalobce ve Věznici , adresa, v době od 07.03.2019-12.03.2019 ke dni 13.9.2019, v případě pobytu žalobce ve Věznici , adresa, v době od 13.06.2019-18.06.2019 ke dni 19.12.2019, v případě pobytu žalobce ve Věznici , adresa, v době od 04.07.2019-11.07.2019 ke dni 12.1.2020 a v případě pobytu žalobce ve Věznici , adresa, v době od 12.11.2019-19.11.2019 ke dni 20.5.2020. Žalobce mohl u žalované uplatnit svůj nárok nejpozději vždy k poslednímu dni promlčecí lhůty, tak aby nebyl jeho nárok promlčen. Jestliže tedy žalobce uplatnil předběžně svůj nárok u žalované dne 24.9.2021, učinil tak ve všech jednotlivých případech pozdě a nedošlo tak k tzv. stavení promlčecí doby. O stavení promlčení jde tehdy, jestliže promlčecí doba pro určitou zákonem stanovenou překážku neběží, staví se její běh, ačkoli jinak by tu podmínky pro její běh byly dány. Stavení promlčení se může projevit: a) tak, že promlčecí doba nezačne běžet, b) tak, že již započatý průběh promlčecí doby nepokračuje (zastavuje se) pokud překážka trvá, a c) tak, že již započaté a probíhající promlčení neskončí dříve než po uplynutí určité doby poté, co překážka byla odstraněna. V daném případě zákon č. 82/1998 Sb., výslovně jako lex specialis upravuje právě variantu, shora uvedenou pod písmenem b), tzn. časové úseky promlčecí doba uplynulá před vznikem překážky a po jejím odpadnutí sčítají. V daném případě byl návrh na předběžné projednání nároku podán po marně uplynulé šestiměsíční lhůtě k předběžnému projednání nároku a promlčecí doba tak marně uplynula, aniž by došlo k jejímu stavení. Žaloba pak byla podána až 8.4.2022, tedy po uplynutí promlčecí doby a vzhledem k tomu, že žalovaná se promlčení dovolala, soud žalobu z důvodu promlčení nároku zamítl, aniž by se dále zabýval otázkou, zda byly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v daném případě.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, dále se připravovala na ústní jednání 12. 9. 2024, kterého se rovněž účastnila a dále se účastnila vyhlášení rozsudku dne 17. 9. 2024, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 5 úkonů po 300,- Kč.