45 C 37/2021

Plný text

název soudu rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa pro zaplacení 75 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 75.500,00 Kč, se zamítá.

I. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900,00 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 75. 500 Kč s příslušenstvím, způsobené mu nezákonnou vazbou v řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení bylo zahájeno usnesením [stát. instituce] ze dne 3. 4. 2019 pro přečin vydírání dle § 175, odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku (dále jen „trestního zákoníku“) v jednočinném souběhu s přečinem nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedů dle ustanovení § 283 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaný dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství dle ustanovení § 23 trestního zákoníku. Dne 2. 4. 2019 došlo k zadržení žalobce a následně byla usnesením [název soudu], č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] uvalena vazba z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) trestního řádu. Usnesením ze dne 28. 5. 2019 bylo dle § 160 odst. 1, odst. 5 trestného řádu zahájeno trestní stíhání proti osobě žalobce pro přečin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle ustanovení § 283, odst. 1 trestního zákoníku. K podání obžaloby došlo dne 30. 10. 2019 pro zločin vydírání dle § 175, odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a přečin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 trestního zákoníku. Rozsudkem [název soudu] ze dne 31. 1. 2020 byl žalobce zproštěn obžaloby z důvodu uvedeného v ustanovení § 226 písm. a) trestního řádu a téhož dne byl propuštěn z vazby. Odvolání státního zástupce proti rozsudku [název soudu] odvolání v neprospěch žalobce, které bylo usnesením [název soudu] č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] zamítnuto jako nedůvodné z důvodu uvedeného v ustanovení § 256 trestního řádu. Žalobce tak strávil ve vazbě 302 dní, tedy došlo ke zbavení osobní svobody v trvání téměř jednoho roku. Žalobce původně vyčíslil nemajetkovou újmu, způsobenou nezákonnou vazbou ve výši 453.000 Kč (1 500 Kč za jeden den trvání vazby). Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 25.6.2020, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. Žalovaný poskytl žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 75. 500 Kč, tedy v poloviční sazbě samé spodní hranice částky dovozené judikaturou [název soudu] z důvodů opakovaných trestních stíhání. Byť žalobce uznává, že požadovaná částka 1. 500 Kč za den strávený ve vazbě, je vzhledem k jeho trestní minulosti zjevně nepřiměřeně vysoká, zároveň je třeba poukázat, že přiznaná náhrada nemajetkové újmy, která nedosahuje ani spodní hranice dovozené judikaturou je zcela nedostatečná. S ohledem na to žalobce považuje za svou nezákonnou vazbu částku 500 Kč za den strávený ve vazbě, tedy celkem částku 151. 000 Kč, přičemž částka 75. 500 Kč byla již poukázána na účet. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

1. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 25.6.2020 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., nemajetkovou újmu způsobenou rozhodnutím o vazbě v řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] ve výši 453.000 Kč Stanoviskem ze dne 5. 2. 2021 žalovaná konstatovala, že nárok žalobce je co do základu důvodný, neboť mu vzniklo právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, jímž je usnesení o vzetí do vazby ze dne 5. 4. 2019. Nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy bylo vyhověno co do částky 75.500 Kč. Ve zbytku byl nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích zamítnut s odůvodněním, že v těchto částech nebyly splněny podmínky odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a konstatovala, že sice je dána existence nezákonného rozhodnutí, nicméně sporovala výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu, závažnost a rozsah tvrzené nemajetkové újmy. S ohledem na výsledek trestního stíhání je nutno konstatovat, že žalobci vzniklo právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené rozhodnutím o vazbě. Základ vzniku odpovědnosti za nemajetkovou újmu je v tomto případě dán. Sám žalobce v žalobě potvrzuje, že jím mimosoudně požadované odškodnění bylo vzhledem k osobě žalobce nepřiměřené. V této souvislosti odkázala na stávající judikaturu (např. rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) s tím, že základní kritéria, která je třeba při stanovení výše odškodnění zohlednit, jsou dle zmíněného rozhodnutí povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody a následky v osobní sféře poškozené osoby. Rozmezí adekvátního odškodnění 500 Kč až 1.500 Kč za jeden den trvání vazby, je pouze orientační s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje. Žalobcem je tedy požadována částka na dolní hranici tohoto judikaturou stanoveného rozmezí. V rámci prováděného šetření, bylo [anonymizován] zjištěno ze spisového materiálu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], že žalobce je osobou s bohatou kriminální i drogovou minulostí. Dle opisu z evidence rejstříku trestů ze dne 12. 2. 2019 byl žalobce odsouzen pro trestný čin loupeže dle § 234 odst. 1, 2 písm. b) zák. č. 140/1961 Sb. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], trest vykonal [datum rozhodnutí]. Následně byl žalobce v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců, a to pro trestné činy neoprávněné užívání cizí věci dle § 249 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb. a krádež dle § 247 odst. 1 písm. a), e) zák. č. 140/1961 Sb. Tento trest byl změněn na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, vykonán byl dne 2. 3. 2011. Dále žalobce odsoudil [název soudu] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] k trestu obecně prospěšných prací pro trestný čin neoprávněné užívání cizí věci dle § 249 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., tento trest byl následně změněn na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 150 dnů, amnestován byl žalobce 1. 1. 2013. Dále v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] byl žalobce odsouzen pro trestný čin loupeže dle § 234 odst. 1 zák. č. 140/1091 Sb. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků. Trest byl vykonán dne 10. 11. 2015. V řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] byl žalobci uložen trest odnětí svobody v trvání 48 měsíců pro trestný čin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. d) zák. č. 40/2009 Sb. Stejně tak ze spisového materiálu vyplývá, že žalobcovo chování během jeho častých omezení osobní svobody rozhodně nebylo vždy příkladné, neboť byl i kázeňsky trestán za hrubé porušení kázně. Tato jeho provinění navíc souvisela taktéž s drogovou problematikou, neboť byl navíc žalobce pozitivně testován na přítomnost opiátů. Z hlediska individuálních okolností daného případu a následků omezení osobní svobody v osobnostní sféře života žalobce, nebyly doloženy zásahy do života žalobce (např. dopady v profesním životě žalobce, rodinném životě, životní podmínky ve vazební věznici), [anonymizováno] doloženy nebyly. Žalobce páchá trestnou činnost opakovaně, ve výkonu trestu odnětí svobody strávil celkem více jak 15 let (tj. takřka dvě třetiny svého života od nabytí dospělosti). I přes to se žalobce nikdy nebyl schopen vyvarovat dalšího páchání trestné činnosti. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je žalovaná tohoto názoru, že není možné poskytnout žalobci odškodnění ani na jím požadované dolní hranici judikaturou vymezeného rozmezí. Naopak uvedené skutečnosti odůvodňují poskytnutí žalobci odškodnění pod dolní hranicí judikaturně vymezeného rozmezí, tak jak žalovaná učinila mimosoudně. S ohledem na shora uvedené žalovaná navrhla, aby soud požadavek žalobce na odškodnění nemajetkové újmy další částkou 75.500 Kč jako neoprávněný zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

2. Žádostí o odškodnění nezákonného vazebního trestního stíhání, zaslanou [anonymizováno] a datovanou dne 25.6.2020 žalobce požadoval částku 453 000 Kč za 302 dnů nezákonné vazby.

3. Vyjádřením [anonymizováno] ze dne 5.2.2021 byl nárok žalobce, uplatněný žádostí ze dne 25.6.2020, vypořádán, přičemž žalobci byla přiznána částka 75.500,00 Kč za vazbu, která byla v daném případě shledána jako nezákonnou, a sice za 302 dní pobytu žadatele ve vazbě s tím, že tato částka byla ponížena na částku 250,00 Kč za jeden den s ohledem na bohatý trestní rejstřík žalobce.

4. Z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob ze spisu [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující: Žalobce byl trestně stíhán, resp. na základě rozsudku [název soudu] [spisová značka], vydaného [datum rozhodnutí], a sice byl odsouzen k trestu odnětí svobody nepodmíněně ve výměře 7 let, k zařazení výkonu s ostrahou, a trest vykonal do 22.10.2007. Dále byl na základě rozhodnutí [název soudu], ze dne 28.1.2009, odsouzen k odnětí svobody podmíněně s výměrou 9 měsíců a zkušební dobou do 1.10.2011 v počtu 30 měsíců, následně mu byl tento trest změněn na trest odnětí svobody nepodmíněně, kdy trest byl nařízen 19.3.2010 ve výměře 9 měsíců, v zařazení výkonu s ostrahou. Tento ukončil 2.3.2011. Dále byl žalobce odsouzen na základě rozhodnutí [název soudu] ze dne 15.9.2009, kdy mu byl uložen trest obecně prospěšných prací v počtu 300 hodin, což bylo přeměněno na trest odnětí svobody 6.4.2011, kdy tento byl změněn ve výměře 150 dnů, nicméně žalobce byl následně 1.1.2013 amnestován. Dále byl žalobce odsouzen na základě rozhodnutí [název soudu] ze dne 24.6.2010, kdy byl odsouzen k odnětí svobody nepodmíněně ve výměře 5 let, zařazen do výkonu odnětí svobody s ostrahou, a sice do 10.11.2015. Trest byl realizován a současně mu bylo uloženo propadnutí věci, či majetkové hodnoty. Dále byl žalobce odsouzen k odnětí svobody na základě rozhodnutí [název soudu] od 19.11.2010, kdy mu byl uložen souhrnný trest rozhodnutím z 28.1.2009, a tento byl tedy vykonán, zařazení, výkonu s ostrahou, v počtu měsíců 48, a sice nepodmíněně, a tento ukončil 10.2.2019.

2. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

3. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

4. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

5. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

6. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

7. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

8. Dle § 9 odst. 1 a 2 ODŠZ má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Za vazbu nařízenou v řízení o vydání nebo předání do ciziny se náhrada škody neposkytuje; to neplatí, jestliže škoda v takovém řízení vznikla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů České republiky.

9. Dle § 10 odst. 1 a 2 ODŠZ má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. To neplatí, nařídí-li zastavení trestního stíhání prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii. Právo na náhradu škody má i ten, kdo byl v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než který byl na něm vykonán na podkladě zrušeného rozsudku. Náhrada škody náleží jen se zřetelem k rozdílu mezi trestem vykonaným na základě původního rozsudku a trestem uloženým rozsudkem novým.

10. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

14. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že byl žalobce trestně stíhán v řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], které skončilo zprošťujícím rozsudkem, přičemž v této souvislosti s uvedeným řízením lze žalobcem vykonanou vazbu po dobu 302 dnů považovat za nezákonnou. Rovněž byla mezi stranami nespornou částečná úhrada požadovaného odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s uvedenou vazbou ze strany žalované, když tato přistoupila s ohledem na opakovanou trestnou činnost žalobce ke snížení přiznaného zadostiučinění pod doporučenou hranici, stanovenou stávající judikaturou. Jak vyplynulo z provedeného dokazování žalobce je osobou velmi aktivně činnou v rámci trestních řízení, přičemž počínaje rokem 2001 vykonal trest odnětí svobody nepodmíněně ve výměře 7 let do 22.10.2007, následně dne 28.1.2009 odsouzen k trestu odnětí svobody podmíněně s výměrou 9 měsíců a tento mu byl změněn na trest odnětí svobody nepodmíněně, který následně ukončil 2.3.2011. Poté znovu nastoupil k trestu odnětí svobody ve výměře 150 dnů, nicméně byl následně 1.1.2013 amnestován. Přesto byl znovu odsouzen k odnětí svobody nepodmíněně ve výměře 5 let do 10.11.2015 a rovněž vykonal souhrnný trest odnětí svobody v počtu měsíců 48 dle rozhodnutí z 28.1.2009, přičemž tento ukončil 10.2.2019. Lze tedy uzavřít, že v daném případě jsou dány důvody pro snížení judikaturou standardně přiznávané částky, když újma z omezení žalobce na svobodě je jednoznačně v mnohem menší intenzitě, ve srovnání s jinou osobou, dosud soudně netrestanou. Jestliže by žalobce dosud nebyl soudně trestán, byl by zcela jednoznačně dopad do jeho osobnostní sféry mnohem více devastující a nebylo by důvodu snižovat doporučenou hranici odškodnění. Tato by pak byla stanovena dle intenzity dopadu na život žalobce v již uvedeném rozmezí. V případě žalobce přitom nezákonná vazba dosáhla přibližně stejné délky, na jakou byl odsouzen v rámci prvního trestního stíhání, přičemž tento v následujících letech vykonal opakovaně trest odnětí svobody několikanásobně delší. Žalobce přitom ani netvrdil, že by mu výkon vazby způsobil významný zásah do jakékoliv složky jeho života. Soud v daném případě uvažoval, zda je vůbec na místě poskytnout žalobci odškodnění v penězích, právě s ohledem na poměrně častou účast žalobce v trestních řízeních. Vzhledem k tomu, že již žalovaná žalobci ještě před zahájením tohoto řízení poskytla peněžité zadostiučinění (byť v rozsahu nižším než žalobcem požadovaném), dospěl k závěru, že žalovanou poskytnuté odškodnění je přiměřeným zadostiučiněním, když pro navýšení již takto poskytnutého zadostiučinění neshledal důvody. S ohledem na to soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, připravovala se na ústní jednání, konané dne 18.3.2022 a tohoto se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů po 300 Kč.