45 C 41/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr.Ing.Mgr. Pavlem Sorokáčem, MBA sídlem Pařížská 68/9, 110 00 Praha 1 proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno pro náhradě škody a újmy

I. Řízení se částečně zastavuje, a to co do částky 38.746,68 Kč.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 434.362,29 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 094,70 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. března 2025 domáhala na žalované , Anonymizováno, zaplacení částky 542 469 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody a nemajetkové újmy, které jí podle jejího tvrzení vznikly v souvislosti s trestním stíháním vedeným proti její osobě. Tvrdila, že trestní řízení proti ní trvalo nepřiměřeně dlouho, celkem pět let, a proto požadovala částku 90 000 Kč jako zadostiučinění za průtahy řízení, vyčíslenou částkou 30 000 Kč za každý rok přesahující přiměřenou dobu. Dále uvedla, že v důsledku zahájení trestního stíhání byla dne 4. ledna 2018 odvolána z funkce starostky města , adresa, , čímž jí vznikla majetková újma ve formě ušlého zisku, neboť po dobu téměř deseti měsíců pobírala pouze odměnu řadové zastupitelky, zatímco její průměrný měsíční plat starostky činil 36 841 Kč; z tohoto titulu požadovala náhradu ve výši 330 861 Kč. Žalobkyně dále uplatnila nárok na náhradu cestovních výdajů ve výši 10 874,89 Kč, které jí podle jejího tvrzení vznikly při cestách z bydliště v , Anonymizováno, do , adresa, a zpět osobním automobilem v souvislosti s účastí na jednotlivých úkonech trestního řízení. Posledním nárokem, kterého se žalobkyně domáhala, byl nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši 110 732,70 Kč, představující součet odměny za jednotlivé úkony právní služby a režijní paušály dle advokátního tarifu, včetně DPH, a to včetně úkonu z 31. 7. 2019 (porada s klientkou po nahlédnutí do spisu), z 16. 10. 2019 (sdělení obviněných prostřednictvím obhájce k postupu policejního orgánu) a 8. 6. 2020 (vyjádření obviněných k průběhu vyšetřovacích úkonů).Žalobkyně tvrdila, že všechny uvedené nároky byly v přímé příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním, které proti ní bylo vedeno, že jí způsobily jak majetkovou, tak nemajetkovou újmu, a že dosud nebyly ze strany žalované plně kompenzovány, a proto se jejich náhrady domáhala soudní cestou.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě popřela všechny žalobní nároky s výjimkou částek, které již byly žalobkyni mimosoudně přiznány a vyplaceny. Učinila nesporným, že žalobkyně u ní předběžně uplatnila žádost o odškodnění dne 17. září 2024 (přípisem doručeným téhož dne), kdy požadovala náhradu nákladů obhajoby, ušlého zisku, cestovného a nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání, včetně jeho průběhu. Následně dne 18. prosince 2024 svůj požadavek doplnila a rozšířila, zejména pokud jde o cestovní náklady. Ministerstvo vydalo stanovisko dne 20. března 2025, v němž část nároků uznalo a žalobkyni vyplatilo celkem 203 267,63 Kč, a to částku 69 360,03 Kč na náhradě obhajného, částku 3 907,60 Kč na cestovném a částku 130 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí, celkem tedy 203 267,63 Kč. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů obhajoby, žalovaná zdůraznila, že řada úkonů, které žalobkyně vyčíslila, nebyla doložena v trestním spise, případně se týkala výlučně obhajoby jejího manžela, a proto je nelze považovat za účelně vynaložené náklady. U některých úkonů byla odměna krácena na polovinu, neboť šlo o stížnosti či podněty k výkonu dozoru, u jiných byla snížena o 20 % z důvodu společné obhajoby žalobkyně a jejího manžela. Ve vztahu k nároku na ušlý zisk žalovaná namítla, že mezi trestním stíháním žalobkyně a jejím odvoláním z funkce starostky není dána příčinná souvislost, neboť k odvolání došlo již v lednu 2018, tedy více než rok před zahájením trestního stíhání. K nároku na náhradu cestovních výdajů žalovaná uznala pouze část odpovídající doloženým jízdám, avšak odmítla hradit amortizaci vozidla, neboť ta nepředstavuje skutečnou škodu, nýbrž účetní odpis, který nelze zahrnout do náhrady. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky trestního řízení, žalovaná namítla, že tento požadavek nebyl u ní mimosoudně uplatněn, a tudíž není splněna podmínka pro jeho projednání soudem; současně vznesla námitku promlčení a zdůraznila, že inflace nemá vliv na výši přiměřeného zadostiučinění. Žalovaná proto navrhla, aby žaloba byla v rozsahu přesahujícím již vyplacené částky zamítnuta, případně aby řízení bylo zastaveno v části, v níž žalobkyně vzala žalobu zpět.

3. Žalobkyně vzala žalobu zpět podáním ze dne 26. 3. 2025 co do částky 69 360,03 Kč, představující část nároku na obhajné, o čemž soud rozhodl usnesením č. j. 45 C 41/202512 ze dne 30. 4. 2025. Při ústním jednání dne 11. 9. 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 104 198,70 Kč s tím, že již nadále netrvá na náhradě obhajného, s výjimkou tří úkonů ze dne 16. 10. 2019, 31. 7. 2019 a 8. 6. 2020, přičemž žalovaná s tímto postupem souhlasila. Protože řízení již bylo jednou částečně zastaveno, zbývalo tak rozhodnout o rozdílu ve výši 34 838,67 Kč. Při ústním jednání dne 21. 10. 2025 pak žalobkyně vzala zpět žalobu ještě co do částky 3 908,01 Kč. Jednotlivé částky, které žalobkyně vzala zpět představují žalovanou uhrazené obhajné a část nároku na cestovném.

4. Dle žádosti žalobkyně ze dne 17. 9. 2024 uplatnila žalobkyně u , Anonymizováno, nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč, náhradu ušlého zisku ve výši 330 861 Kč, náhradu nákladů obhajoby ve výši 356 168 Kč a náhradu cestovného ve výši 3 928 Kč.

5. Dle výzvy , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 3. 12. 2024 byla žalobkyně vyzvána k doplnění své žádosti o předběžné projednání nároku.

6. Potvrzením o doručení výzvy ze dne 3. 12. 2024 bylo prokázáno, že právní zástupce žalobkyně výzvu obdržel prostřednictvím datové schránky.

7. Dle doplnění žádosti žalobkyně ze dne 18. 12. 2024 rozšířila žalobkyně svůj požadavek na náhradu cestovného na částku 10 874,89 Kč.

8. Dle stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. 3. 2025 bylo žalobkyni přiznáno 69 360,03 Kč na náhradě nákladů obhajoby, 3 907,60 Kč na cestovném a 130 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí; celkem tedy 203 267,63 Kč.

9. Potvrzením o doručení stanoviska ze dne 20. 3. 2025 bylo prokázáno, že právní zástupce žalobkyně stanovisko obdržel prostřednictvím datové schránky.

10. Dle závazkové listiny ze dne 21. 3. 2025 byla žalobkyni vyplacena částka 203 267,63 Kč na základě stanoviska , Anonymizováno, .

11. Dle usnesení zastupitelstva města , adresa, ze dne 10. 11. 2010, bod jednání č. 12/2010, byla žalobkyně zvolena starostkou města.

12. Dle usnesení zastupitelstva města , adresa, ze dne 25. 4. 2016, bod 48/2/16, bylo schváleno uzavření smlouvy o dílo se společností , Anonymizováno, na opravu hřbitovní kaple.

13. Dle výplatního lístku za prosinec 2017 činil hrubý příjem žalobkyně jako uvolněné starostky částku 48 270 Kč, čistá mzda 36 441 Kč.

14. Dle výplatního lístku za únor 2018 činila čistá mzda žalobkyně jako řadové zastupitelky částku 347 Kč.

15. Dle usnesení zastupitelstva města , adresa, ze dne 4. 1. 2018, bod jednání č. 1/2018, byla žalobkyně odvolána z funkce starostky.

16. Dle článku z , Anonymizováno, ze dne , datum, bylo veřejně informováno o odvolání žalobkyně.

17. Dle článků z , Anonymizováno, („, Anonymizováno, , „, Anonymizováno, “) byly popsány okolnosti odvolání.

18. Dle článku „, Anonymizováno, ?“ z února 2018 bylo prokázáno, že odvolání vyvolalo veřejnou reakci.

19. Dle pamfletu „, Anonymizováno, “ ze dne 4. 1. 2018 bylo uvedeno, že důvodem odvolání byla ztráta důvěry.

20. Dle usnesení zastupitelstva města , adresa, ze dne 1. 11. 2018, bod jednání č. 45/2018, byla žalobkyně opětovně zvolena starostkou.

21. Dle technického průkazu vozidla (SPZ: , SPZ, ) bylo prokázáno, že žalobkyně byla vlastníkem vozidla s průměrnou spotřebou 10,8 l benzinu Natural 95/100 km.

22. Dle usnesení Policie ČR ze dne 3. 6. 2019 bylo proti žalobkyni zahájeno trestní stíhání pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku.

23. Dle výpisu úkonů právního zastoupení bylo prokázáno, že advokát žalobkyně vykonal v rámci obhajoby více než 30 úkonů právní služby, včetně účasti u výslechů, nahlížení do spisu, podání stížností a účasti u hlavního líčení.

24. Dle záznamu z porady s klientkou ze dne 31. 7. 2019 se porada konala mezi žalobkyní a jejím obhájcem, tématem byla konzultace po nahlédnutí do spisu; záznam nebyl podepsán klientkou.

25. Dle sdělení obviněných ze dne 16. 10. 2019 se obvinění vyjadřovali k postupu policejního orgánu při předvolávání svědků prostřednictvím obhájce.

26. Dle vyjádření obviněných ze dne 8. 6. 2020 se žalobkyně spolu s dalšími obviněnými vyjadřovala k průběhu vyšetřovacích úkonů, namítala obcházení zákona a porušení zásad spravedlivého procesu.

27. Dle rozpisu ze dne 17. 9. 2024 žalobkyně sepsala jednotlivé cesty, které svým soukromým automobilem na soudní řízení absolvovala. Konkrétně žalobkyně vykonala následující cesty: 12. 6. 2019: , adresa, (předání), vzdálenost 266 km, spotřeba 10,8 l/100 km, náklady 2 601,37 Kč, 7. 8. 2019: , adresa, (výslech), vzdálenost 138 km, náklady 1 349,58 Kč, 29. 6. 2020: , adresa, (jednání), vzdálenost 266 km, náklady 2 601,37 Kč, 22. 1. 2021: , adresa, (jednání), vzdálenost 266 km, náklady 2 601,37 Kč, 30. 10. 2023: , adresa, (jednání), vzdálenost 88 km, náklady 860,60 Kč, 16. 6. 2024: , adresa, (jednání), vzdálenost 88 km, náklady 860,60 Kč, Celková vzdálenost činila 1 112 km, celkové náklady na cestovné (palivo + amortizace) činily 10 874,89 Kč.28. .

29. Dle tabulky cestovních nákladů bylo prokázáno, že žalobkyně absolvovala opakované cesty z , Anonymizováno, do , adresa, v souvislosti s trestním řízením, přičemž průměrná spotřeba vozidla činila 10,8 l/100 km.

30. Dle rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 6. 2024, č. j. 9 T 33/2022–1459, byla žalobkyně obžaloby zproštěna.

31. Protože žalobkyně vzala zpět svůj nárok na náhradu obhajného (s výjimkou tří shora specifikovaných úkonů), soud nehodnotil v řízení provedené důkazy, týkající se jednotlivých zpětvzatých úkonů, a to záznam z porady s klientkou ze dne 12. 6. 2019, záznam z porady s klientkou ze dne 29. 6. 2019, protokol o výslechu obviněné ze dne 7. 8. 2019, protokol o výslechu obviněného , jméno FO, ze dne 7. 8. 2019, záznam z porady s klientkou ze dne 22. 1. 2021, protokol o hlavním líčení ze dne 22. 8. 2022, protokol o hlavním líčení ze dne 13. 2. 2023, protokol o hlavním líčení ze dne 30. 10. 2023 a protokol o hlavním líčení ze dne 19. 6. 2024.

32. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

33. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

34. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

35. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

36. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

37. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

38. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

39. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

40. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

41. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

42. Dle § 30 ODŠZ náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč.

43. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

44. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

45. Podle ust. § 96 odst. 1 občanského soudního řádu může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

46. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ve výroku ad I. zastavil.

47. Na základě provedeného dokazování a nesporných skutečností mezi účastníky soud zjistil, že žalobkyně byla trestně stíhána od 3. 6. 2019, kdy bylo zahájeno trestní stíhání usnesením Policie ČR, až do 19. 6. 2024, kdy byla pravomocně zproštěna obžaloby rozsudkem Okresního soudu v , adresa, č. j. 9 T 33/2022–1459. Pokud jde o náklady na cestovné, soud zjistil, že žalobkyně absolvovala opakované cesty z , Anonymizováno, do , adresa, v souvislosti s trestním řízením, přičemž průměrná spotřeba jejího vozidla činila 10,8 l benzinu Natural 95/100 km. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná všechny tyto cesty uhradila, s výjimkou položky amortizace vozidla, která zůstala sporná. Z provedených důkazů dále vyplynulo, že žalobkyně byla dne 4. 1. 2018 usnesením zastupitelstva města , adresa, , bod jednání č. 1/2018, odvolána z funkce starostky, přičemž tento úkon byl široce medializován prostřednictvím článku na , Anonymizováno, .cz ze dne , datum, , článků v , Anonymizováno, “) a článku „, Anonymizováno, . Z těchto listinných důkazů soud zjistil, že odvolání žalobkyně bylo veřejně prezentováno a komentováno, což mělo dopad na její osobní i profesní pověst. Ačkoliv žalobkyně v rámci předběžného projednání nároku z nezákonného trestního stíhání uplatnila u žalované , Anonymizováno, nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč, náhradu ušlého zisku ve výši 330 861 Kč, náhradu nákladů obhajoby ve výši 356 168 Kč a náhradu cestovného ve výši 10 874,89 Kč, žalobou uplatnila pouze nároky na náhradu ušlého zisku, náhradu nákladů obhajoby a náhradu cestovného. Nárok na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání v žalobě neuplatnila, naopak nově uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy z nepřiměřené délky řízení. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy z důvodu nepřiměřené délky trestního řízení, tento nárok nebyl žalobkyní uplatněn v rámci předběžného projednání u žalované, ačkoliv zákon takový postup výslovně vyžaduje (§ 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). Judikatura Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 30 Cdo 258/2015) dovodila, že se jedná o odstranitelnou podmínku řízení, kterou lze v průběhu řízení zhojit dodatečným uplatněním nároku u příslušného orgánu. V daném případě však nelze pominout, že současně již uplynula promlčecí lhůta pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy, neboť trestní řízení skončilo dne 19. 6. 2024 pravomocným zprošťujícím rozsudkem Okresního soudu v , adresa, . Odstranění absence předběžného projednání by proto nebylo účelné, jelikož promlčecí lhůta k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy již uplynula. Soud proto žalobu i v této části zamítl. Pokud jde o jednotlivé úkony, které žalobkyně nárokovala jako úkony právní služby, a to sdělení obviněných ze dne 16. 10. 2019 a vyjádření obviněných ze dne 8. 6. 2020, ve kterých se žalobkyně vyjadřovala k průběhu vyšetřovacích úkonů, nelze než konstatovat, že tyto úkony nelze svou povahou podřadit pod žádné z úkonů právního zastoupení ve smyslu § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, neboť se jedná toliko o vyjádření k postupu orgánů činných v trestním řízení, které nemá povahu dispozičního úkonu ve věci samé. Zatímco úkony právní služby jsou činností, která má přímý vliv na zastoupení klienta a jeho procesní postavení (typicky sepis podání, účast u jednání, porada s klientem), vyjádření k průběhu vyšetřovacích úkonů takovou povahu nemají, protože sama o sobě nevedou k uplatnění či změně práva, ani nezakládají právní účinky vůči soudu či protistraně, obdobně jako návrhy na dokazování. Tento závěr odpovídá i rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, sp. zn. 6 To 99/2021, kde soud výslovně uvedl, že obdobná návrhy na dokazování nejsou úkonem právní služby podle advokátního tarifu, neboť jde pouze o procesní podnět, který je součástí obhajoby, avšak nelze jej samostatně odměňovat jako úkon právní služby. Pokud by se takové návrhy považovaly za úkony právní služby, vedlo by to k neodůvodněnému navyšování nákladů řízení, neboť každý jednotlivý návrh by mohl být účtován jako samostatný úkon bez ohledu na jeho rozsah, přestože soud či orgán činný v trestním řízení je povinen se jím zabývat i bez ohledu na jeho formu. Pokud jde o úkon z 31. 7. 2019 (poradu s klientem), žalobkyni se nepodařilo prokázat, že skutečně byl uvedený úkon realizován, když předložila nepodepsanou listinu. S ohledem na to soud žalobu zamítl i v této části ve výroku ad. II.

48. Pokud jde o nárok na náhradu cestovních nákladů, zbývala po částečném zpětvzetí a úhradě ze strany žalované částka 6 967,29 Kč, představující paušální náhradu za amortizaci vozidla, protože žalovaná v rámci předběžného projednání uhradila žalobkyni částku 3 907,60 Kč, představující náhradu za jednotlivé cesty uskutečněné dne 12. 6. 2019 (965,30 Kč), 7. 8. 2019 (500,80 Kč), 29. 6. 2020 (965,30 Kč), 22. 1. 2021 (781,40 Kč), 30. 10. 2023 (327,00 Kč) a 16. 6. 2024 (367,80 Kč). Podle § 26 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, se právní vztahy neupravené tímto zákonem řídí občanským zákoníkem, který definuje škodu jako újmu v majetkové sféře poškozeného, objektivně vyjádřenou penězi. Náklady účastníka vynaložené na jízdné mohou být za určitých okolností považovány za škodu. Paušální náhrada za amortizaci vozidla je však upravena pouze vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí (naposledy č. 589/2020 Sb.), která se vztahuje výhradně na výpočet cestovních náhrad při pracovních cestách zaměstnanců nebo osob samostatně výdělečně činných. To však není případ žalobkyně, která použila své vozidlo jako soukromá osoba. Aplikace paušalizovaných sazeb proto není namístě. Amortizace však představuje synonymum pro pojem odpis, který se používá u většiny položek dlouhodobého majetku a vyjadřuje opotřebení takového majetku v důsledku používání (fyzický odpis) nebo nepoužívání – zastarávání (morální odpis). Nelze ji podřadit pod pojem skutečné škody, neboť se jedná o fiktivní částku sloužící pouze pro účely účetnictví. Tento závěr odpovídá i judikatuře, např. rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 72 Co 152/2014, jakož i rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2012, č. j. 45 C 129/2010–48 či rozsudku Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 23. 6. 2011, sp. zn. 25 Cdo 5034/2008, který výslovně uvedl, že paušalizované náhrady se vztahují pouze na pracovněprávní vztahy, nikoli na náhradu škody podle občanského práva. Nelze tak než uzavřít, že byl správným postup žalované, pokud žalobkyni v rámci cestovních výdajů nezohlednila amortizaci vozidla. S ohledem na to soud žalobu i v tomto rozsahu ve výroku ad.II zamítl.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 094,70 Kč, přičemž tato částka představuje 72,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,49 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 13,51 %). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 500 Kč představující 300 Kč za každý z pěti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.