45 C 45/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Davidem Zahumenským sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, 602 00 Brno proti žalované: Jméno žalované pro zaplacení 100 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaslat k rukám právního zástupce žalobkyně omluvu v tomto znění: „Vážená paní doktorko, v důsledku nezákonného ochranného opatření Ministerstva zdravotnictví jste byla po dobu 5 dnů (od 29.8.2021 do 3.9.2021), vystavena nezákonně samoizolaci a byla zejména omezena Vaše svoboda pohybu. Za nezákonný zásah do Vašich práv se tímto omlouváme. Ministr zdravotnictví."II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalované omluvy, specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku ve vztahu „i k dalším právům“ a zaplacení částky 100.000,- Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně ode dne 10.5.2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 699,93 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění ve výši 100 000,- Kč, způsobené jí (jednak) ochranným opatřením ze dne 30. 7. 2021 Ministerstvo zdravotnictví jako správní úřad podle § 80 odst. 1 písm. h) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), nařídilo postupem podle § 68 odst. 1 uvedeného zákona k ochraně před zavlečením onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS-CoV-2 ochranné opatření, kterým s účinností od 31. 7. 2021 od 0:00 hodin upravil povinnosti osob vstupujících od uvedeného okamžiku na území České republiky a stanovilo další pravidla chování v souvislosti se vstupem na území státu. Uvedeným opatřením byla uložena povinnost všem osobám, pobývajícím déle než 12 hodin v posledních 14 dnech na území Ochranné opatření ze dne 30. 7. 2021 nabylo platnosti dnem vydání, tj. 30. 7. 2021; účinným se stalo dnem 31. 7. 2021. Současně ministerstvo v seznamu zemí uvedlo mezi zeměmi s vysokým rizikem nákazy dle bodu III.1 ochranného opatření mimo jiné též „Řecká republika“. Původně napadené ochranné opatření bylo s účinností od 23. 8. 2021 zrušeno a nahrazeno ochranným opatřením odpůrce ze dne 17. 8. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-109/MIN/KAN. Toto opatření bylo následně s účinností od 1. 9. 2021 zrušeno a nahrazeno ochranným opatřením ze dne 30. 8. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-114/MIN/KAN, přičemž i toto opatření bylo s účinností od 11. 9. 2021 zrušeno a nahrazeno ochranným opatřením odpůrce ze dne 10. 9. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-116/MIN/KAN. Žalobkyně vycestovala 29. 7. 2021 , Anonymizováno, , anonymizováno, , Anonymizováno, Vrátila se dne 29. 8. 2021, kdy na letišti , adresa, podstoupila PCR test s negativním výsledkem, přesto byla nucena se podrobit po dobu 5 dní samoizolaci, tedy naprostému omezení osobní svobody, které je zcela srovnatelné s trestem domácího vězení, který je ukládaný v rámci trestního řízení odsouzeným kriminálníkům. Přitom žalobkyně je respektovanou právničkou, advokátkou. V důsledku nezákonného opatření ministerstva, které bylo pro nezákonnost zrušeno, jí vznikla podstatná újma na jejích právech tím, že byla zásadním způsobem omezena její možnost volného pohybu na území její vlasti. Vedle toho ale došlo k vážnému zásahu do práva na ochranu soukromého a rodinného života a práva na majetek, jakož i práva na výkon podnikatelské činnosti. Žalobkyně neměla možnost se účinkům předmětného opatření obecné povahy vyhnout. Pokud by tak učinila, hrozila by jí podle zákona o ochraně veřejného zdraví pokuta až ve výši 3 miliony Kč. Žalobkyně uvedla, že byla nucena setrvat 5 dní doma v situaci, kdy se po měsíci vrátila z pobytu v zahraničí, potřebovala se věnovat výkonu advokacie a správě nemovitostí, které v ČR vlastní (obojí je spojeno s potřebou osobních schůzek, předávání podkladů a klíčů apod.), ale nic z toho dělat nemohla a byla odkázána pouze na telefon a e-mail. Shora uvedené opatření napadla žalobou, na jejímž základě Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 3A 91/2021 - 149 připustil změnu návrhu dle návrhu žalobkyně a dále ve výroku II. ochranné opatření ze dne 10. 9. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-116/MIN/KAN, se v části I. 4, písm. d) ve slovech „nejdříve 5. den“ a v části I. 4, písm. e) zrušil, a to s účinností od 1. 11. 2021, 00:00 hodin. V důsledku shora uvedeného rozhodnutí MZ tak žalobkyně utrpěla nemajetkovou újmu, kterou přirovnala nezákonnému trestnímu stíhání, přičemž pro stanovení výše své újmy použila srovnávací případy právě z případů nezákonného trestního stíhání. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne 8.11.2021, žalovaná však tomuto nároku žalobkyně nevyhověla. S ohledem na to navrhla žalobkyně, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

1. Žalovaná nárok uplatněný žalobkyní neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 8.11.2021 podala žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na poskytnutí přiměřeného zadostiučiněni v podobě omluvy a finančního plnění ve výši 50 000 Kč, kterou později podáním ze dne 9.11.2021 navýšila na 100 000 Kč, a to za tvrzenu újmu, jež žalobkyni údajně vznikla v důsledku nezákonného zásahu do jejich práv v souvislosti s ochrannými opatřeními žalované vydanými za účelem zamezení vzniku, šíření a negativních dopadů pandemie Covid 19 na základě zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Žalovaná žalobkyni vyrozuměla o posouzení její žádosti podáním ze dne 5.5.2022, s tím, že neshledala naplnění kumulativních podmínek zakládající odpovědnost žalované za škodu. Žalovaná uvedla, že v daném případě neexistuje individuální rozhodnutí, tj. rozhodnutí, kterým správní orgán v konkrétním případě autoritativně upravuje právní poměry individuálně určených účastníků správního řízení, stojících mimo organizační strukturu veřejné správy. Mimořádná opatření fakticky nejsou opatřením obecné povahy, nýbrž (minimálně optikou OdškZ) (jiným) právní přepisem. Náhradu škody způsobenou právním předpisem však dle ustanovení OdškZ uplatňovat nelze. I v případě, že by byla mimořádná opatření považována za opatření obecné povahy ve smyslu výkladu Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne 23.4.2020, č.j. 14 A 41/2020-111, nejednalo by se o rozhodnutí ve smyslu OdškZ („V právní teorii se obecně opatření obecné povahy označuje za smíšený správní akt, neboť leží na pomezí mezi individuálními správními akty (správními rozhodnutími) a normativními správními akty (právními předpisy). S normativními právními akty jej pojí obecně vymezený okruh adresátů, se správním rozhodnutím zase konkrétně určený předmět vztahující se k určité situaci. V napadených opatřeních obecné povahy není okruh adresátů nijak blíže místně ani osobnostně specifikován, řídit se jimi tedy musí každý. A předmět vydávaných mimořádných opatření je značně široký, neboť omezuje svobodu pohybu a podnikání, vyjma blíže specifikovaných výjimek. Tím se nyní napadený akt odlišuje od jiných opatření obecné povahy, které jsou zpravidla spjaty pouze s místně omezenou konkrétní situací. (…) A pro úplnost soud uvádí, že neshledal, že by bylo možno napadené právní akty považovat za rozhodnutí správních orgánů, neboť neurčují práva a povinnosti v individuálně určených případech.“ Rovněž odkázala na závěry Ústavního soudu v plenárním usnesení ze dne 22.4.2020 sp. zn. Pl. ÚS 8/20, v němž rozhodoval o ústavní stížnosti mimo jiné proti jednomu z mimořádných opatření žalované a ve kterém uvedl, že „Opatření obecné povahy není akt individuální aplikace práva ve smyslu „pravomocného rozhodnutí v řízení“, jak vyplývá z jeho samotných definičních znaků“. Žalovaná dále namítla nedostatek aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby, když je nutno odlišit řízení dle ustanovení § 171 a násl. s.ř., jehož výsledkem je vydání opatření obecné povahy a řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy ve smyslu ustanovení § 101a s.ř.s. Řízení podle částí šesté správního řádu upravující institut opatření obecné povahy nemá účastníky a není v něm rozhodováno o právech a povinnostech individuálně určených osob. Domáhat se náhrady škody ve smyslu OdšZ se však může pouze účastník řízení, o jehož právech a povinnostech bylo rozhodováno. Uvedená opatření však byla vydána v beznávrhovém řízení, bez účastníků řízení, není a nemůže tady z povahy věci být ani osoba aktivně legitimovaná k náhradě škody způsobené dotčenými mimořádnými opatřeními dle OdšZ, což není ani osoba, která by se správní žalobou domáhala zrušení těchto opatření. Procesní legitimace k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy nezakládá účastenství v řízení o vydání opatření obecné povahy, potažmo aktivní věcnou legitimaci dle OdšZ. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 216/07). Žalovaná rovně namítla absenci kumulativních podmínek, zakládajících odpovědnost za škodu. Nejenže absentuje odpovědnostní titulu, protože neexistuje žádné pravomocné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 443/2013). V dotčeném případě mimořádná opatření, od kterých žalobkyně dovozuje škodu, nebyla pravomocně pro nezákonnost změněna či zrušena, absentuje hned první z kumulativních podmínek zakládajících odpovědnost žalované. V daném případě pak nejsou splněny ani zbývající dvě kumulativní podmínky zakládající odpovědnost žalované dle OdšZ. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

2. Soud v daném případě již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 16. 3. 2023, č. j. 45 C 45/2022-62, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2023, č. j. 17 Co 250/2023-91. Obě rozhodnutí však byla zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.12.2024 č.j. 30 Cdo 844/2024-126 a vrácena k opětovnému rozhodnutí nalézacímu soudu. V odůvodnění rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl: „Zásah do práva na svobodu pohybu, k němuž došlo rozhodnutím, jež bylo posléze pro nezákonnost zrušeno, je zásahem do práva garantovaného ústavním pořádkem, zakotveného v čl. 14 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, přičemž se jedná o jednu z nejvlastnějších, nejniternějších a nejintimnějších sfér lidské osoby, jejíž dotčení zvenčí je zásahem postiženou fyzickou osobou velmi často pociťováno se značně nepříznivou intenzitou (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3723/2015, a ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1410/2014, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2712/14). Z uvedeného plyne, že situace, kdy žalobkyně byla na základě nezákonného opatření nucena strávit 5 dní v samoizolaci, je natolik zásadním porušením jejího individuálního práva, že bez dalšího vede k úsudku, že újma způsobená tímto zásahem není zcela bagatelní…..V daném případě je po skutkové stránce bez pochyb, že žalobkyně byla po svém návratu ze zahraničí nucena strávit pět dní v samoizolaci, a to na základě mimořádného opatření (viz výše), které bylo odvolacím soudem posouzeno jako nezákonné ve smyslu § 8 OdpŠk (tento právní závěr s ohledem na obsah dovolání není předmětem posouzení ze strany Nejvyššího soudu). Tento fakt sám o sobě by každý člověk posuzoval jako újmu, která sice není svojí intenzitou srovnatelná s výkonem vazby, trestu odnětí svobody či trestu domácího vězení (neobsahuje difamující složku), ale přesto je natolik citelná, že ji nelze pokládat za zcela bagatelní. Je tedy na místě uzavřít, že na straně žalobkyně vznikla taková nemajetková újma, jež by nastala u kteréhokoliv člověka, jenž je po dobu pěti dnů omezen tak, že musí setrvávat, byť s výjimkami v opatření uvedenými, ve svém obydlí.“3. Žalobkyně doplnila, že v důsledku izolace přišla o velice cenné klienty, kteří potřebovali řešit urychleně své právní záležitosti, nebylo možné věc vyřešit po telefonu a předmět věci vyžadoval osobní schůzku, která z důvodu uložené samoizolace nebyla možná. Dále přišla o dva vynikající klienty, kteří v důsledku toho, že nemohla souhlasit s osobní schůzkou, vyhledali právní pomoc u jiných advokátů a stali se jejich klienty. Doplnila rovněž, že se jako majitelka nemovitosti adrese , adresa, , využívané k nejrůznějším činnostem, nemohla stýkat se svými nájemci a dalších 5 dní řešit své záležitosti.

4. Žalobkyně se k prvnímu jednání bez omluvy nedostavila, proto soud jednal v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř.

5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohlo jí být poskytnuto poučení podle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. k doplnění jejích tvrzení a označení důkazů, týkajících se jednak samotného odpovědnostního titulu (zda je jím pouze první z uvedených ochranných opatření či i ta, zahrnutá ve správní žalobě), jednak dopadů do osobnostní sféry žalobkyně, způsobené dočasným omezením ve volném pohybu, resp. samoizolací. Poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo a dobrodiní poučení ztrácí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 832/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 1793/2011).

6. Ochranným opatřením ze dne 30.7.2021, č.j. MZDR/20599/2020-104/MIN/KAN Ministerstvo zdravotnictví jako správní úřad podle § 80 odst. 1 písm. h) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), nařídil postupem podle § 68 odst. 1 uvedeného zákona k ochraně před zavlečením onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS-CoV-2 ochranné opatření, kterým s účinností od 31. 7. 2021 od 0:00 hodin upravil povinnosti osob vstupujících od uvedeného okamžiku na území České republiky. Konkrétně v čl. I., bodu 4. nařídil „všem osobám, které pobývaly déle než 12 hodin v posledních 14 dnech na území států, které jsou na seznamu zemí s vysokým rizikem výskytu onemocnění COVID-19 dle bodu III.1,v bodu d) nejdříve 5. den, nejpozději však 14. den od vstupu na území České republiky se podrobit RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2, a to, pokud orgán ochrany veřejného zdraví zcela výjimečně v individuálních případech osob nerozhodl o jiných karanténních opatřeních v souladu se zákonem č.258/2000 Sb. a o délce těchto opatření, a dále v bodu e) podrobit se do doby výsledku RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 dle písmene d) a samoizolaci podle bodu III.9“ (tzn. omezení volného pohybu na nezbytně nutné minimum s výjimkou: a) cest nezbytně nutných k obstarávání základních životních potřeb a k zajištění péče o děti, b) cest nezbytně nutných k obstarávání k zajištění péče o zvířata, využívání nezbytných finančních a poštovních služeb, doplnění pohonných hmot; to neplatí pro osoby podle bodu I.8,c) akutních cest do zdravotnických zařízení, d) cest do zařízení sociálních služeb; to neplatí pro osoby podle bodu I.8, e) cest za účelem vyřízení neodkladných úředních záležitostí; to neplatí pro osoby podle bodu I.8, f) pohřbů, to neplatí pro osoby podle bodu I.

8. Dále tato omezení neplatí dle bodu I. 5.bod I.4 neplatí pro osoby uvedené v bodě I.10, není-li dále stanoveno jinak, a bod I.4 písm. b), d) a e) dále neplatí pro: a) očkované osoby s národním certifikátem o provedeném očkování podle bodu III.5, b) občany ČR a občany Evropské unie, kteří jsou očkovanými osobami s národním certifikátem o dokončeném očkování podle bodu III.6b a c) osoby, které prodělaly onemocnění COVID-19 dle bodu III.8 nebo III.8a.

7. Sdělením Ministerstva zdravotnictví ze dne 30.7.2021, č.j. MZDR 20599/2020-104/MIN/KAN byl vydán seznam zemí nebo jejich částí s nízkým, středním a vysokým rizikem nákazy onemocnění COVID-19. V kategorii zemí s vysokým rizikem nákazy dle bodu III.1 ochranného opatření byla zahrnuta i Řecká republika.

8. Ochranným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 17.8.2021, č.j. MZDR-20599/2020-109/MIN/KAN jako správního úřadu podle § 80 odst. 1 písm. h) zákona o ochraně veřejného zdraví, bylo postupem podle § 68 odst. 1 uvedeného zákona k ochraně před zavlečením onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS-CoV-2, s účinností od 23.8.2021 od 00:00 hod. v čl. I., bodu 4. nařízeno „všem osobám, které pobývaly déle než 12 hodin v posledních 14 dnech na území států, které jsou na seznamu zemí s vysokým rizikem výskytu onemocnění COVID-19 dle bodu III.1,v bodu d) nejdříve 5. den, nejpozději však 14. den od vstupu na území České republiky se podrobit RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2, a to, pokud orgán ochrany veřejného zdraví zcela výjimečně v individuálních případech osob nerozhodl o jiných karanténních opatřeních v souladu se zákonem č.258/2000 Sb. a o délce těchto opatření, a dále v bodu e) podrobit se do doby výsledku RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 dle písmene d) a samoizolaci podle bodu III.10.“ (tzn. omezení volného pohybu na nezbytně nutné minimum s výjimkou: a) cest nezbytně nutných k obstarávání základních životních potřeb a k zajištění péče o děti, b) cest nezbytně nutných k obstarávání k zajištění péče o zvířata, využívání nezbytných finančních a poštovních služeb, doplnění pohonných hmot; to neplatí pro osoby podle bodu I.8, c) akutních cest do zdravotnických zařízení, d) cest do zařízení sociálních služeb; to neplatí pro osoby podle bodu I.8, e) cest za účelem vyřízení neodkladných úředních záležitostí; to neplatí pro osoby podle bodu I.8, f) pohřbů; to neplatí pro osoby podle bodu I.

8. Dále tato omezení neplatí dle bodu I.5 bod I.4 neplatí pro osoby uvedené v bodě I.10, není-li dále stanoveno jinak, a bod I.4 písm. b), d) a e) dále neplatí pro: a) očkované osoby s národním certifikátem o provedeném očkování podle bodu III.5, b) očkované osoby s národním certifikátem o dokončeném očkování podle bodu III.6 a c) osoby, které prodělaly onemocnění COVID-19 dle bodu III.9.

9. Ochranným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 30.8.2021, č.j. MZDR 20599/2020-114/MIN/KAN jako správního úřadu podle § 80 odst. 1 písm. h) zákona o ochraně veřejného zdraví, bylo postupem podle § 68 odst. 1 uvedeného zákona k ochraně před zavlečením onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS-CoV-2, s účinností od 1. září 2021 od 00:00 hod. v čl. I., bodu 4. nařízeno „všem osobám, které pobývaly déle než 12 hodin v posledních 14 dnech na území států, které jsou na seznamu zemí s vysokým rizikem výskytu onemocnění COVID-19 dle bodu III.1,v bodu d) nejdříve 5. den, nejpozději však 14. den od vstupu na území České republiky se podrobit RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2, a to, pokud orgán ochrany veřejného zdraví zcela výjimečně v individuálních případech osob nerozhodl o jiných karanténních opatřeních v souladu se zákonem č.258/2000 Sb. a o délce těchto opatření, a dále v bodu e) podrobit se do doby výsledku RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 dle písmene d) a samoizolaci podle bodu III.10.“ (tzn. omezení volného pohybu na nezbytně nutné minimum s výjimkou: a) cest nezbytně nutných k obstarávání základních životních potřeb a k zajištění péče o děti, b) cest nezbytně nutných k obstarávání k zajištění péče o zvířata, využívání nezbytných finančních a poštovních služeb, doplnění pohonných hmot; to neplatí pro osoby podle bodu I.8, c) akutních cest do zdravotnických zařízení, d) cest do zařízení sociálních služeb; to neplatí pro osoby podle bodu I.8, e) cest za účelem vyřízení neodkladných úředních záležitostí; to neplatí pro osoby podle bodu I.8, f) pohřbů; to neplatí pro osoby podle bodu I.

8. Dále tato omezení neplatí dle bodu I.5 bod I.4 neplatí pro osoby uvedené v bodě I.10, není-li dále stanoveno jinak, a bod I.4 písm. b), d) a e) dále neplatí pro: a) očkované osoby s národním certifikátem o provedeném očkování podle bodu III.5, b) očkované osoby s národním certifikátem o dokončeném očkování podle bodu III.6 a c) osoby, které prodělaly onemocnění COVID-19 dle bodu III.9.

10. Ochranným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 10.9.2021, č.j. MZDR 20599/2020-116/MINI/KAN jako správního úřadu podle § 80 odst. 1 písm. h) zákona o ochraně veřejného zdraví, bylo postupem podle § 68 odst. 1 uvedeného zákona k ochraně před zavlečením onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS-CoV-2, s účinností od 11. září 2021 od 00:00 hod. v čl. I., bodu 4. nařízeno „všem osobám, které pobývaly déle než 12 hodin v posledních 14 dnech na území států, které jsou na seznamu zemí s vysokým rizikem výskytu onemocnění COVID-19 dle bodu III.1,v bodu d) nejdříve 5. den, nejpozději však 14. den od vstupu na území České republiky se podrobit RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2, a to, pokud orgán ochrany veřejného zdraví zcela výjimečně v individuálních případech osob nerozhodl o jiných karanténních opatřeních v souladu se zákonem č.258/2000 Sb. a o délce těchto opatření, a dále v bodu e) podrobit se do doby výsledku RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 dle písmene d) a samoizolaci podle bodu III.10.“ (tzn. omezení volného pohybu na nezbytně nutné minimum s výjimkou: a) cest nezbytně nutných k obstarávání základních životních potřeb a k zajištění péče o děti, b) cest nezbytně nutných k obstarávání k zajištění péče o zvířata, využívání nezbytných finančních a poštovních služeb, doplnění pohonných hmot; to neplatí pro osoby podle bodu I.8, c) akutních cest do zdravotnických zařízení, d) cest do zařízení sociálních služeb; to neplatí pro osoby podle bodu I.8, e) cest za účelem vyřízení neodkladných úředních záležitostí; to neplatí pro osoby podle bodu I.8, f) pohřbů; to neplatí pro osoby podle bodu I.

8. Dále tato omezení neplatí dle bodu I.5 bod I.4 neplatí pro osoby uvedené v bodě I.10, není-li dále stanoveno jinak, a bod I.4 písm. b), d) a e) dále neplatí pro: a) očkované osoby s národním certifikátem o provedeném očkování podle bodu III.5, b) očkované osoby s národním certifikátem o dokončeném očkování podle bodu III.6 a c) osoby, které prodělaly onemocnění COVID-19 dle bodu III.9.

11. Rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci č.j. 3A 91/2021 – 149 ze dne 20.10.2021 byla nejprve připuštěna změna návrhu změnu návrhu ze dne 20. 9. 2021, která spočívá v návrhu, aby soud zrušil opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 17. 9. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-118/MIN/KAN, změnu návrhu ze dne 27. 9. 2021, která spočívá v návrhu, aby soud zrušil opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 24. 9. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-119/MIN/KAN, změnu návrhu ze dne 5. 10. 2021, která spočívá v návrhu, aby soud zrušil opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 1. 10. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-122/MIN/KAN, změnu návrhu ze dne 11. 10. 2021, která spočívá v návrhu, aby soud zrušil opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 8. 10. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-123/MIN/KAN, změnu návrhu ze dne 17. 10. 2021, která spočívá v návrhu, aby soud zrušil opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 15. 10. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-124/MIN/KAN (výrok ad.I.). Ve výroku II. soud zrušil ochranné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 10. 9. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-116/MIN/KAN, se v části I. 4, písm. d) ve slovech „nejdříve 5. den“ a v části I. 4, písm. e), a to s účinností od 1. 11. 2021, 00:00 hodin. V bodu III. soud návrh na zrušení ochranného opatření odpůrce ze dne 15.10.2021, č.j. MZDR 20599/2020-124/MIN/KAN, v rozsahu slov „Řecká republika“, odmítl. V bodu IV. a v bodu V. dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. V bodu 7 a 8 odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že „původně napadený seznam zemí byl odpůrcem pravidelně nahrazován, a to seznamem zemí ze dne 27. 8. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-112/MIN/KAN; ze dne 3. 9. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-115/MIN/KAN; ze dne 10. 9. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-117/MIN/KAN; ze dne 17. 9. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-118/MIN/KAN; ze dne 24. 9. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-119/MIN/KAN. Následně odpůrce dne 1. 10. 2021 sdělení, kterým se stanoví seznam zemí, nahradil formou ochranného opatření pod č. j. MZDR 20599/2020-122/MIN/KAN, které následně bylo zrušeno a nahrazeno ochranným opatřením ze dne 8. 10.2021, č. j. MZDR 20599/2020-123/MIN/KAN, jenž bylo naposledy nahrazeno ochranným opatřením ze dne 15. 10. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-124/MIN/KAN (nyní napadený seznam zemí)………….. Na vydání nových ochranných opatření a seznamů zemí navrhovatelka opakovaně reagovala úpravami svého původního návrhu tak, že naposledy napadla obsahově odpovídající nově platná a účinná ustanovení ochranného opatření ze dne 10. 9. 2021 a seznamu zemí ze dne 15. 10. 2021.“ V bodu 21 odůvodnění soud uvedl, že „V posuzovaném případě Městský soud v Praze shledal, že jednotlivá ochranná opatření upravují totožný okruh problematiky – stanovují výčet zemí s nízkým, středním, vysokým či velmi vysokým rizikem nákazy onemocnění COVID-19. Všechna tato opatření byla vydána a rušena v krátkém časovém sledu (jednou týdně) od doby podání návrhu dne 3.8.2021, kdy návrh byl doručen městskému soudu.“ Městský soud v Praze v této mimo jiné citoval rozsudek sp. zn. 18 A 16/2021 k ustanovení § 68 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví, ve kterém uvedl, že „Přesto je dle přesvědčení soudu předmětné ustanovení třeba považovat za ústavně konformní zákonné zmocnění odpůrce nařídit ochranné opatření, jímž mohou být v nezbytném rozsahu omezena též základní práva a svobody, včetně navrhovatelem akcentované svobody pohybu a pobytu. ……………… Podle soudu přitom není rozumného důvodu, aby ve vztahu k obraně před rozšířením onemocnění ze zdrojů mimo území ČR nemohl odpůrce přijmout opatření přinejmenším srovnatelná s těmi, která je oprávněn přijmout ve vztahu k vnitrostátním zdrojům nákazy podle § 69 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví.“ Následně pak uzavřel, že ačkoliv ochranné opatření omezuje základní lidská práva a svobody, především svobodu pohybu a pobytu, nelze bez dalšího dojít k závěru, že odpůrce v původní věci vybočil z mezí pravomoci a působnosti daných mu ustanoveními § 80 odst. 1 písm. h) a § 68 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví. Městský soud konstatoval, že ačkoliv nevylučuje možnost omezení základních práv a svobod opatřeními obecné povahy, avšak primární povinnost, která je adresátům těchto opatření ukládána, musí mít nezbytně zákonný základ (musí být upravena v zákoně, na jehož základě je poté správní orgán oprávněn vydat opatření obecné povahy a primární povinnost, v zákoně přepokládanou, adresátům opatření uložit), přičemž tyto povinnosti nemusí být nezbytně v daném zákoně upraveny výslovně. Jako příklad lze uvést vztah mezi ust. § 68 odst. 1 a § 69 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví, kdy lze způsobem dle § 68 odst. 1 (který neobsahuje konkrétní výčet opatření) vydat opatření obecné povahy, které je srovnatelné s opatřením dle § 69 odst.

1. Na základě těchto ustanovení by bylo možné v odůvodněných případech omezit i svobodu pohybu. V současné situaci však byl formou opatření obecné povahy zaváděn a definován nový institut omezující ústavně garantovaná základní práva a svobody osob, která mohou být ukotvena a definována jen v zákoně. V něm však tyto instituty absentují. Proto soud žalobě vyhověl, co do napadané minimální doby samoizolace a samoizolace samotné. Pokud jde o navrhované zrušení ochranných opatření ve vztahu k výčtu zemí s vysokým výskytem předmětného onemocnění, soud konstatoval, že se nejedná o úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, nepodléhá tak přezkumu v rámci soudního řízení správního a žalobu v tomto směru jako nepřípustnou odmítl.

12. Dle Mimořádného opatření z 30. července 2021, čj. MZDR 14601/2021-22/MIN/KAN bylo s účinností ode dne 1. srpna 2021 od 0:00 hod. se zrušeno mimořádné opatření ze dne 25. června 2021, č.j. MZDR 14601/2021-21/MIN/KAN a mimořádné opatření ze dne 21. června 2021, č.j. MZDR 14601/2021-20/MIN/KAN, dle čl. I bodu 3 bylo podle § 69 odst. 1 písm. i) zákona č. 258/2000 Sb. a § 2 odst. 2 písm. i) zákona č. 94/2021 Sb., „jde-li o provoz provozovny stravovacích služeb, hudebních, tanečních, herních a podobných společenských klubů a diskoték, heren a kasin: a) nařízeno provozovatelům uvedených provozoven dodržovat následující pravidla: i) zákazníci jsou vždy usazeni, a to tak, že je mezi nimi odstup alespoň 1,5 metru, s výjimkou zákazníků sedících u jednoho stolu, ii) u jednoho stolu sedí nejvýše 4 osoby, s výjimkou osob ze společné domácnosti; jedná-li se o stůl s 10 a více místy k sezení, lze u něj usadit více osob, a to tak, že mezi skupinami nejvýše 4 osob, s výjimkou osob ze společné domácnosti, je rozestup alespoň 1,5 metru, iii) provozovatel nepřipustí v prostorech provozovny více osob, než je v prostorech provozovny míst k sezení pro osoby, iv) provozovatel aktivně brání ve vnějších a vnitřních prostorech provozovny shromažďování osob ve vzájemné vzdálenosti menší než 1,5 metru, včetně čekací zóny provozovny, v) při vstupu do vnitřních i venkovních prostor provozovny je zajištěna možnost dezinfekce rukou pro zákazníky a provozovatel zajistí dezinfekci povrchů stolů, madel židlí po každém zákazníkovi a pravidelnou dezinfekci dotykových ploch, vi) tanec je umožněn pouze osobám, které splňují podmínky podle bodu I/16 písm. c) nebo d) (pozn. Soudu – tzn. osoba byla očkována proti onemocnění covid-19 a doloží národním certifikátem o provedeném očkování nebo národním certifikátem o dokončeném očkování, že u očkování uplynulo: i) od aplikace druhé dávky očkovací látky v případě dvoudávkového schématu podle souhrnu údajů o léčivém přípravku (dále jen „SPC“) nejméně 14 dní, nebo ii) od aplikace dávky očkovací látky v případě jednodávkového schématu podle SPC nejméně 14 dní; za národní certifikát o provedeném očkování se považuje písemné potvrzení vydané v úředním jazyce členského státu Evropské unie nebo v anglickém jazyce oprávněným subjektem působícím v České republice nebo v jiném členském státě Evropské unie, jehož vzor je zveřejněn v seznamu uznaných národních certifikátů na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví České republiky, které obsahuje údaje o očkované osobě, podanému typu vakcíny, datu podání vakcíny a identifikaci subjektu, který potvrzení vydal; za národní certifikát o provedeném očkování se dále považuje certifikát o očkování vydávaný podle nařízení Evropské unie o digitálním certifikátu EU COVID; za národní certifikát o dokončeném očkování se považuje písemné potvrzení vydané alespoň v anglickém jazyce oprávněným subjektem působícím v třetí zemi občanovi ČR nebo občanovi Evropské unie s vydaným potvrzením k přechodnému pobytu nebo povolením k trvalému pobytu Českou republikou o tom, že očkování látkou schválenou Evropskou lékovou agenturou bylo plně dokončeno, a jeho vzor je zveřejněn v seznamu uznaných národních certifikátů na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví České republiky; písemné potvrzení musí obsahovat údaje o očkované osobě, podanému typu vakcíny, datu podání vakcíny, identifikaci subjektu, který potvrzení vydal, a tyto údaje musí být možné ověřit dálkovým přístupem přímo z písemného potvrzení; nebo d) osoba prodělala laboratorně potvrzené onemocnění covid-19, uplynula u ní doba izolace podle platného mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví a od prvního pozitivního POC antigenního testu na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2 nebo RT-PCR testu na přítomnost viru SARS-CoV-2 neuplynulo více než 180 dní) nebo které absolvovaly RT-PCR vyšetření na přítomnost viru SARS-CoV-2 nebo POC test na přítomnost antigenu viru SARS CoV-2 s negativním výsledkem, a to nejdéle 24 hodin před vstupem do uvedené provozovny; to neplatí pro oslavy svatby, prohlášení osob o tom, že spolu vstupují do registrovaného partnerství, a hostiny po pohřbu; v případě produkce živé hudby musí být vzdálenost zákazníků od místa určeného pro vystupující nejméně 2 m, vii) provozovatel zajistí ve vnitřním prostoru maximální možnou cirkulaci vzduchu s čerstvě nasávaným venkovním vzduchem (přirozené větrání nebo vzduchotechnika) bez recirkulace vzduchu, viii) provozovatel zajistí informování zákazníků o podmínkách a pravidlech vstupu podle písmene b) u vstupu a v provozovně, b) zakázáno zákazníkovi vstoupit do vnitřních a vnějších prostor provozovny, vykazuje-li klinické příznaky onemocnění covid-19 anebo není-li, s výjimkou dítěte do dovršení 6 let věku, na místě schopen prokázat, že splňuje podmínky stanovené v bodu I/16; tyto podmínky se nevztahují na provozovny stravovacích služeb, které neslouží pro veřejnost, a na prodej jídla s sebou, kdy toto jídlo není zákazníkem konzumováno ve vnitřních ani vnějších prostorech provozovny“. Jako důvod těchto opatření bylo uvedeno, „že se jedná o místa, kde se v uzavřeném prostoru potkává řada lidí, kteří jinak spolu běžně nepřicházejí do styku, a navíc s ohledem na konzumaci potravin, pokrmů a nápojů není možné po nich požadovat používání ochranných prostředků dýchacích cest po celou dobu přítomnosti v provozovně tak, jako je tomu v případě jiných provozoven. Svou roli zde sehrává i faktor času, kdy osoba v těchto provozovnách stráví většinou mnohem delší dobu než např. v obchodě. Takové prostředí podporuje další šíření onemocnění covid-19. V případě běžného provozu těchto provozoven pak k uvedenému přistupuje i faktor konzumace alkoholu, po jehož požití lidé často ztrácí zábrany, resp. jednají jinak, než by jednali, pokud by alkoholické nápoje nepožili. S ohledem na příznivý vývoj epidemie lze umožnit přítomnost veřejnosti ve vnitřních a venkovních prostorách provozoven stravovacích služeb, avšak za podmínky, že služby dané provozovny mohou využít pouze osoby nevykazující klinické příznaky onemocnění covid-19 a zároveň jsou schopny na místě doložit doklad o negativním výsledku testu na přítomnost viru SARS-CoV-2 nebo jeho antigenu, o prodělaném onemocnění covid-19 nebo o očkování proti tomuto onemocnění. , jméno FO, základě kontrol mimořádného opatření v provozovnách stravovacích služeb bylo krajskými hygienickými stanicemi zjištěno, že řada pochybení u fyzických osob byla způsobena nedostatečnou informovaností o stanovených podmínkách pro vstup do venkovních a vnitřních prostor provozoven stravovacích a obdobných služeb, proto se ukládá provozovateli povinnost informovat zákazníka o podmínkách vstupu do provozovny. Výjimka z povinnosti zákazníka případně prokázat svou „bezinfekčnost“ se vztahuje na provozovny stravovacích služeb, které neslouží veřejnosti, protože jde o místa určená pro z velké části homogenní skupinu osob ať už v rámci zaměstnání, školy apod., a dále z pochopitelných důvodů není splnění této podmínky nutné pro prodej jídla s sebou. …I z důvodu nemožnosti použití ochrany dýchacích cest při konzumaci se s cílem minimalizace rizika nákazy stanovují maximální možné počty osob u jednoho stolu a rozestupy jednotlivých skupin zákazníků. Jako prevence nežádoucího shlukování osob je stanovena podmínka, že každý host musí být usazen a provozovatel má zároveň stanovenu povinnost aktivně bránit shromažďování osob ve vnějších a vnitřních prostorech provozovny s tím, že nesmí připustit v prostorech provozovny více zákazníků, než je v prostorech provozovny míst k sezení pro zákazníky. Provozovatel je povinen při vstupu do dotčených provozoven zajistit možnost dezinfekce rukou pro zákazníky. Dále má povinnost zajistit ve všech dotčených provozovnách dezinfekci povrchů stolů a madel židlí po každém zákazníkovi a pravidelnou dezinfekci často dotýkaných ploch, a zajistit ve vnitřním prostoru maximální možnou cirkulaci vzduchu bez cirkulace vzduchu v provozovně. Produkce živé hudby je povolena za podmínky dodržení vzdálenosti zákazníků od místa určeného pro vystupující minimálně 2 metry a to z důvodu, že při hlubokém nádechu a výdechu, který je fyziologicky se zpěvem spojen, dochází ke zvýšenému vylučování kapének z dýchacích cest. Z hlediska zdravotních rizik patří zpěv už svou podstatou (intenzivní práce s dechem a artikulací) k rizikovým aktivitám. Riziko nákazy při této činnosti se dále zvětšuje v případě, pokud je tato činnost vykonávána ve vnitřních prostorách.

7. Tanec je umožněn pouze osobám, které se prokáží certifikátem o ukončeném očkování, dokladem o prodělané nemoci nebo negativním výsledkem RT-PCR nebo POC antigenního testu, který byl proveden nejdéle 24 hodin před vstupem do provozovny. Toto vymezení okruhu osob, které mohou tančit, vychází ze skutečnosti, že při tanci dochází většinou k velmi těsnému kontaktu mezi osobami a zároveň jde o činnost spojenou s fyzickou aktivitou, a tedy i zvýšenými nároky na dýchání. Všechny tyto faktory zvyšují riziko přenosu nákazy. V případě očkovaných osob a osob v době do 180 dní od záchytu onemocnění je riziko nákazy neporovnatelně nižší a málo pravděpodobné než u neočkovaného jedince nebo takového, který onemocnění dosud neprodělal.

12. Maximální „stáří“ výsledku vyšetření provedeného poskytovatelem zdravotní péče je stanoveno na 24 hodin z toho důvodu, že tato lhůta maximálně snižuje riziko, že od vyšetření do samotné návštěvy dané provozovny dojde k případné nákaze nebo jejímu propuknutí, a osoba se tak stává infekční. Jinak řečeno, čím delší doba uplyne mezi provedením testu a návštěvou provozovny, tím vyšší je riziko, že výsledek tohoto vyšetření nemusí odrážet aktuální stav u dané osoby, tedy že její negativita stále trvá. Užití samotestu v tomto případě není na místě, protože nelze zaručit kvalitu odběru vzorku ani kvalitu samotného vyšetřovacího testu. …Nastavení těchto opatření vedoucích k minimalizaci vzniku významných ohnisek nákazy podporují zmapované výskyty v souvislosti s tancem, a to např. v Jižní Koreji, kde byl zaznamenám významný cluster čítající více než 100 případů v souvislosti s taneční fitness skupinou

13. či analyzované výskyty v Hongkongu, kde clustery s největším počtem případů připadaly na tento typ provozovny.

14. Z obecného pohledu hodnotí většina států noční/taneční kluby jako vysoce rizikové, např. Australian Health Protection Principal Committee (AHPPC)[15] hodnotí tato místa jako vysoce riziková, a to z důvodu vyššího počtu osob na jednom místě v jeden čas, nemožnosti dodržení dostatečných rozestupů, promíchaností lidí, kteří se navzájem neznají (tj. nejedná se o homogenní skupiny), aktivit jako je zpěv nebo tanec často v uzavřených prostorách s nedostatečnou ventilací, a v neposlední řadě je pobyt zde většinou spojen s konzumací alkoholu. To vše v konečném důsledku zvyšuje míru rizika pro tyto prostory a činnosti. Výše uvedené podporuje také publikace amerického Centers for Disease Control and Prevention (CDC), kde je popisován vznik clusteru čítajícího 74 případů onemocnění covid-19 u návštěvníků nočního klubu v Německu s tím, že onemocnění se týkalo také více než 50 % zaměstnanců, kteří tak přispěli k dalšímu šíření nákazy, nebo byl publikován cluster s potvrzenými 46 případy nákazy covid-19 v souvislosti s otevření baru v Illinois, kdy následně došlo k zavlečení nákazy do zařízení dlouhodobé péče a místní školy.[16,17] Tyto závěry potvrzují i výskyty v těchto provozovnách zaznamenané v průběhu epidemie onemocnění covid-19 v ČR, a to i v souvislosti s vyšším počtem identifikovaných případů s anamnézou návštěvy tanečních a hudebních klubů v posledních třech týdnech v několika významnějších clusterech, z nichž největší čítá aktuálně přes 40 potvrzených případů onemocnění, u kterých byla šetřením zjištěna přítomnost v daném zařízení. Nejrozsáhlejším pak v tomto ohledu byl cluster šetřený v loňském roce, kde bylo zjištěno téměř 250 případů, u kterých byla zjištěna souvislost s návštěvou daného zařízení nebo se jednalo o kontaktní onemocnění těchto případů. …Podmínka stanovená pro tanec se nevztahuje na oslavy svatby, prohlášení osob o tom, že spolu vstupují do registrovaného partnerství, a hostiny po pohřbu. Tato výjimka je stanovena z důvodu významnosti těchto událostí v životě člověka, a navíc jde o omezenou skupinu osob, které jsou spolu vždy v nějakém vztahu a vzájemně se znají a jejich případné trasování by tak bylo mnohem jednodušším. Naproti tomu v provozovnách typu restaurace, baru, tanečního klubu, diskotéky apod. se setkávají osoby z různých míst bez jakékoliv vzájemné vazby a bez jejich jakékoliv evidence a trasování kontaktů v tomto případě je velmi složité. Což se mimo jiné prokázalo v létě 2020 při vzniku jednoho z největších ohnisek onemocnění covid-19 v ČR v celém průběhu pandemie, které vzniklo v takovémto typu provozovny, a z kterého došlo k šíření nákazy do většiny krajů. Trasování v tomto případě naráželo na skutečnost, že docházelo především při tanci a konzumaci alkoholických nápojů k náhodnému kontaktu zde přítomných osob, které pak nebyly v případě potvrzení své pozitivity při epidemiologickém šetření schopny identifikovat své kontakty.“13. Dle Mimořádného opatření ze dne 26.8.2021, čj. MZDR 14601/2021-23/MIN/KAN dle čl. II. účinností ode dne 1. září 2021 od 00:00 hod. zrušilo mimořádné opatření ze dne 30. července 2021, č.j. MZDR 14601/2021-22/MIN/KAN. Dle čl. I bodu 3. bylo podle § 69 odst. 1 písm. i) zákona č. 258/2000 Sb. a § 2 odst. 2 písm. i) zákona č. 94/2021 Sb., jde-li o provoz provozovny stravovacích služeb, hudebních, tanečních, herních a podobných společenských klubů a diskoték, heren a kasin: a) nařízeno provozovatelům uvedených provozoven dodržovat následující pravidla: i) zákazníci jsou vždy usazeni, a to tak, že je mezi nimi odstup alespoň 1,5 metru, s výjimkou zákazníků sedících u jednoho stolu, ii) u jednoho stolu sedí nejvýše 6 osob, s výjimkou osob ze společné domácnosti; jedná-li se o stůl s 10 a více místy k sezení, lze u něj usadit více osob, a to tak, že mezi skupinami nejvýše 6 osob, s výjimkou osob ze společné domácnosti, je rozestup alespoň 1,5 metru, iii) provozovatel nepřipustí v prostorech provozovny více osob, než je v prostorech provozovny míst k sezení pro osoby, iv) provozovatel aktivně brání ve vnějších a vnitřních prostorech provozovny shromažďování osob ve vzájemné vzdálenosti menší než 1,5 metru, včetně čekací zóny provozovny, v) při vstupu do vnitřních i venkovních prostor provozovny je zajištěna možnost dezinfekce rukou pro zákazníky a provozovatel zajistí dezinfekci povrchů stolů, madel židlí po každém zákazníkovi a pravidelnou dezinfekci dotykových ploch, vi) tanec je umožněn pouze osobám, které splňují podmínky podle bodu I/16 písm. c) nebo d) (pozn. soudu – tzn. „c) osoba byla očkována proti onemocnění covid-19 a doloží národním certifikátem o provedeném očkování nebo certifikátem o provedeném vydávaným podle nařízení Evropské unie o digitálním certifikátu EU COVID1), za podmínky, že uplynulo nejméně 14 dní od dokončeného očkovacího schématu; za národní certifikát o provedeném očkování se považuje písemné potvrzení vydané alespoň v anglickém jazyce oprávněným subjektem působícím v třetí zemi, jehož vzor je zveřejněn v seznamu uznaných národních certifikátů na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví České republiky; písemné potvrzení musí obsahovat údaje o očkované osobě, podanému typu vakcíny, datu podání vakcíny, identifikaci subjektu, který potvrzení vydal, a tyto údaje musí být možné ověřit dálkovým přístupem přímo z písemného potvrzení, za předpokladu, že očkování bylo provedeno: i) léčivým přípravkem obsahujícím očkovací látku proti covid-19, kterému byla udělena registrace podle nařízení (ES) č. 726/2004, nebo ii) léčivým přípravkem, jehož výroba je v souladu s patentem léčivého přípravku podle bodu i), pokud je tento léčivý přípravek zároveň schválen Světovou zdravotnickou organizací pro nouzové použití; nebo d) osoba prodělala laboratorně potvrzené onemocnění covid-19, uplynula u ní doba izolace podle platného mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví a od prvního pozitivního rychlého antigenního testu (RAT) na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2 nebo RT-PCR testu na přítomnost viru SARS-CoV-2 neuplynulo více než 180 dní“) nebo které absolvovaly RT-PCR vyšetření na přítomnost viru SARS-CoV-2 nebo rychlý antigenní test (RAT) na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2 s negativním výsledkem, a to nejdéle 24 hodin před vstupem do uvedené provozovny; to neplatí pro oslavy svatby, prohlášení osob o tom, že spolu vstupují do registrovaného partnerství, a hostiny po pohřbu; v případě produkce živé hudby musí být vzdálenost zákazníků od místa určeného pro vystupující nejméně 2 m, vii) provozovatel zajistí ve vnitřním prostoru maximální možnou cirkulaci vzduchu s čerstvě nasávaným venkovním vzduchem (přirozené větrání, vzduchotechnika nebo rekuperace) bez recirkulace vzduchu; v případě rekuperace zajistí, aby přes entalpické výměníky vlhkosti nedocházelo ke kontaktu odcházejícího a vstupujícího, viii) provozovatel zajistí informování zákazníků o podmínkách a pravidlech vstupu podle písmene b) u vstupu a v provozovně, b) zakázáno zákazníkovi vstoupit do vnitřních a vnějších prostor provozovny, vykazuje-li klinické příznaky onemocnění covid-19 anebo není-li, s výjimkou dítěte do dovršení 6 let věku, na místě schopen prokázat, že splňuje podmínky stanovené v bodu I/16; tyto podmínky se nevztahují na provozovny stravovacích služeb, které neslouží pro veřejnost, a na prodej jídla s sebou, kdy toto jídlo není zákazníkem konzumováno ve vnitřních ani vnějších prostorech provozovny.“ V rámci zdůvodnění uvedeného bodu opatření bylo uvedeno, „že se jedná o místa, kde se v uzavřeném prostoru potkává velké množství osob, které jinak spolu běžně nepřicházejí do styku, a navíc s ohledem na konzumaci potravin, pokrmů a nápojů není možné po nich požadovat používání ochranných prostředků dýchacích cest po celou dobu přítomnosti v provozovně tak, jako je tomu v případě jiných provozoven. Svou roli zde sehrává i faktor času, kdy osoba v těchto provozovnách stráví většinou mnohem delší dobu než např. v obchodě. Takové prostředí podporuje další šíření onemocnění covid-19. V případě běžného provozu těchto provozoven pak k uvedenému přistupuje i faktor konzumace alkoholu, po jehož požití lidé často ztrácí zábrany, resp. jednají jinak, než by jednali, pokud by alkoholické nápoje nepožili. S ohledem na příznivý vývoj epidemie lze umožnit přítomnost veřejnosti ve vnitřních a venkovních prostorách provozoven stravovacích služeb, avšak za podmínky, že služby dané provozovny mohou využít pouze osoby nevykazující klinické příznaky onemocnění covid-19 a zároveň jsou schopny na místě doložit doklad o negativním výsledku testu na přítomnost viru SARS-CoV-2 nebo jeho antigenu, o prodělaném onemocnění covid-19 nebo o očkování proti tomuto onemocnění. Na základě kontrol dodržování podmínek stanovených mimořádným opatřením v provozovnách stravovacích služeb bylo krajskými hygienickými stanicemi zjištěno, že řada pochybení u fyzických osob byla způsobena nedostatečnou informovaností o stanovených podmínkách pro vstup do venkovních a vnitřních prostor provozoven stravovacích a obdobných služeb, proto se ukládá provozovateli povinnost informovat zákazníka o podmínkách vstupu do provozovny. Výjimka z povinnosti zákazníka doložit negativní výsledek testu nebo doklad o očkování nebo prodělání nemoci se vztahuje na provozovny stravovacích služeb, které neslouží veřejnosti, protože jde o místa určená pro homogenní skupinu osob ať už v rámci zaměstnání, školy apod., a dále z pochopitelných důvodů není splnění této podmínky nutné pro prodej jídla s sebou, kdy ke konzumaci dochází mimo provozovnu. …. I z důvodu nemožnosti použití ochrany dýchacích cest při konzumaci se s cílem minimalizace rizika přenosu nákazy stanovují maximální možné počty osob u jednoho stolu a rozestupy jednotlivých skupin zákazníků. Jako prevence nežádoucího shlukování osob je stanovena podmínka, že každý host musí být usazen a provozovatel má zároveň stanovenu povinnost aktivně bránit shromažďování osob ve vnějších a vnitřních prostorech provozovny s tím, že nesmí připustit v prostorech provozovny více zákazníků, než je v provozovně míst k sezení pro zákazníky. Provozovatel je povinen při vstupu do dotčených provozoven zajistit možnost dezinfekce rukou pro zákazníky. Dále má povinnost zajistit ve všech dotčených provozovnách dezinfekci povrchů stolů a madel židlí po každém zákazníkovi a pravidelnou dezinfekci často dotýkaných ploch, a zajistit ve vnitřním prostoru maximální možnou cirkulaci vzduchu bez cirkulace vzduchu v provozovně. Produkce živé hudby je povolena za podmínky dodržení vzdálenosti zákazníků od místa určeného pro vystupující minimálně 2 metry a to z důvodu, že při hlubokém nádechu a výdechu, který je fyziologicky se zpěvem spojen, dochází ke zvýšenému vylučování kapének z dýchacích cest. Z hlediska zdravotních rizik patří zpěv už svou podstatou (intenzivní práce s dechem a artikulací) k rizikovým aktivitám. Riziko nákazy při této činnosti se dále zvětšuje v případě, pokud je tato činnost vykonávána ve vnitřních prostorách.

13. Tanec je umožněn pouze osobám, které se prokáží certifikátem o ukončeném očkování, dokladem o prodělané nemoci nebo negativním výsledkem RT-PCR nebo RAT antigenního testu, který byl proveden nejdéle 24 hodin před vstupem do provozovny. Toto vymezení okruhu osob, které mohou tančit, vychází ze skutečnosti, že při tanci dochází většinou k velmi těsnému kontaktu mezi osobami a zároveň jde o činnost spojenou s fyzickou aktivitou, a tedy i zvýšenými nároky na dýchání. Všechny tyto faktory ve spojení s provozováním tance většinou ve vnitřních prostorech zvyšují riziko přenosu nákazy. V případě očkovaných osob a osob v době do 180 dní od záchytu onemocnění je riziko nákazy neporovnatelně nižší a málo pravděpodobné než u neočkovaného jedince nebo takového, který onemocnění dosud neprodělal.

34. Maximální "stáří" výsledku vyšetření je stanoveno na 24 hodin z toho důvodu, že tato lhůta maximálně snižuje riziko, že od vyšetření do samotné návštěvy dané provozovny dojde k případné nákaze nebo jejímu propuknutí, a osoba se tak stane infekční. Jinak řečeno, čím delší doba uplyne mezi provedením testu a návštěvou provozovny, tím vyšší je riziko, že výsledek tohoto vyšetření nemusí odrážet aktuální stav u dané osoby, tedy že její negativita stále trvá. … Nastavení těchto opatření vedoucích k minimalizaci vzniku významných ohnisek nákazy podporují zmapované výskyty v souvislosti s tancem, a to např. v Jižní Koreji, kde byl zaznamenám významný cluster čítající více než 100 případů v souvislosti s taneční fitness skupinou

35. či analyzované výskyty v Hongkongu, kde clustery s největším počtem případů připadaly na tento typ provozovny.

36. Z obecného pohledu hodnotí většina států noční/taneční kluby jako vysoce rizikové, např. Australian Health Protection Principal Committee (AHPPC)[37] hodnotí tato místa jako vysoce riziková, a to z důvodu vyššího počtu osob na jednom místě v jeden čas, nemožnosti dodržení dostatečných rozestupů, promíchaností lidí, kteří se navzájem neznají (tzn. nejedná se o homogenní skupiny), provozování aktivit jako je zpěv nebo tanec často v uzavřených prostorách s nedostatečnou ventilací, a v neposlední řadě je pobyt zde většinou spojen s konzumací alkoholu. To vše v konečném důsledku zvyšuje míru rizika pro tyto prostory a činnosti. Výše uvedené podporuje také publikace amerického Centra pro prevenci nemocí, kde je popisován vznik clusteru čítajícího 74 případů onemocnění covid-19 u návštěvníků nočního klubu v Německu s tím, že onemocnění se týkalo také více než 50 % zaměstnanců, kteří tak přispěli k dalšímu šíření nákazy.

38. Za zmínku stojí i publikování clusteru s potvrzenými 46 případy nákazy covid-19 v souvislosti s otevřením baru v Illinois, kdy následně došlo k zavlečení nákazy do zařízení dlouhodobé péče a místní školy.

39. Výše uvedené závěry potvrzují i výskyty v těchto provozovnách zaznamenané v průběhu epidemie onemocnění covid-19 v ČR, a to v souvislosti s vyšším počtem identifikovaných případů s anamnézou návštěvy tanečních a hudebních klubů v červenci 2021 v několika významných clusterech, z nichž největší čítal více než 40 potvrzených případů onemocnění. Nejrozsáhlejším pak v tomto ohledu byl cluster šetřený v létě roku 2020, kde bylo dohledáno téměř 250 případů, u kterých byla zjištěna souvislost s návštěvou daného zařízení nebo se jednalo o kontaktní onemocnění těchto případů a z kterého došlo k šíření nákazy do většiny krajů. … Podmínka stanovená pro tanec se nevztahuje na oslavy svatby, prohlášení osob o tom, že spolu vstupují do registrovaného partnerství, a hostiny po pohřbu. Tato výjimka je stanovena z důvodu významnosti těchto událostí v životě člověka, a navíc jde o omezenou skupinu osob, které jsou spolu vždy v nějakém vztahu, vzájemně se znají a jejich trasování v případě kontaktu s pozitivní osobou by tak bylo mnohem jednodušším. Naproti tomu v provozovnách typu restaurace, baru, tanečního klubu, diskotéky apod. se setkávají osoby z různých míst bez jakékoliv vzájemné vazby a bez jakékoliv evidence a trasování kontaktů v tomto případě je velmi složité. Což se mimo jiné prokázalo v již zmiňovaném ohnisku nákazy z léta 2020 Trasování v tomto případě naráželo na skutečnost, že docházelo především při tanci a konzumaci alkoholických nápojů k náhodnému kontaktu zde přítomných osob, které pak nebyly v případě potvrzení své pozitivity při epidemiologickém šetření schopny identifikovat své kontakty.“14. Dle Pravidel vstupu a návratu do ČR s účinností od 1. července 2021 museli cestující občané a rezidenti ČR v případě zemí s vysokým stupněm rizika nákazy podstoupit negativní PCR text před cestou (test nesměl být starší 72 hodin) i po příjezdu a podstoupit samoizolaci do doby získání výsledku PCR testu, podstoupeného na území ČR. Současně byla možnost pro osoby, které prodělali v posledních 180 dnech covi-19 nebo byly plně očkovány, podstoupit popříjezdový test ihned po příjezdu.

15. Dle výpisu z vyhledávání advokátů a koncipientů na serveru vyhledavac.cak.cz ze dne 8.11.2021 byla žalobkyně zapsána jako advokátka pod evidenčním číslem , anonymizováno, .

16. Dle elektronické letenky ze dne 29.7.2021 žalobkyně využila letu společnosti , anonymizováno, Air k cestě z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, přičemž cestu rezervovala 24.7.2021.

17. Podle potvrzení elektronické letenky ze dne 29.8.2021 žalobkyně cestovala z letiště , adresa, , anonymizováno, , adresa, letem společnosti Smartwings.

18. Dle certifikovaného protokolu o negativním RT-PCR výsledku testu Covid-19 ze dne 3.9.2021 z odběrového místa , právnická osoba, včetně lékařského potvrzení o výsledku daného testu byla žalobkyně negativně testována na předmětné onemocnění.

19. Uplatněním nároku na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., ze dne 8.11.2021 žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované, přičemž požadovala jednak omluvu, jednak zadostiučinění ve výši 50 000,- Kč.

20. Dle dodejky datové zprávy, zaslané právním zástupcem žalobkyně Ministerstvu zdravotnictví, byla zpráva ze dne 8.11.2021 doručena adresátovi.

21. Doplněním a rozšířením uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy ze dne 9.11.2021, zaslaným Ministerstvu zdravotnictví žalobkyně rozšířila nárokovanou částku na náhradu nemajetkové újmy na částku 100 000,- Kč.

22. Dle dodejky datové zprávy ze dne 9.11.2021, zaslané právním zástupcem žalobkyně Ministerstvu spravedlnosti, byla zpráva uvedeného dne doručena adresátovi.

23. Podle výsledku laboratorního vyšetření ze dne 30.8.2021 se žalobkyně podrobila testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 dne 29.8.2021, přičemž výsledek testu byl negativní.

24. Rozsudkem č.j. 30Cdo 1339/2022-133 ze dne 10.8.2022 ve věci žalobců , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, proti České republice – Ministerstvu zdravotnictví, o zaplacení 1 000 000,- Kč s příslušenstvím, vedené původně u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 45 C 90/2019 Nejvyšší soud ČR bylo rozhodl o zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19.11.2021 č.j. 13 Co 230/2021 – 105, a to v části I. výroku, kterou byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, o zamítnutí žaloby ohledně požadavku žalobce a) a na něj navazující rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu k tomuto žalobci. Ve vztahu k žalobkyni b) bylo dovolání odmítnuto. Nejvyšší soud uvedl, že „žalobce a), přestože podle § 94 odst. 2 věty první zákona č. 258/2000 Sb. nemohl být účastníkem správního řízení, jež vyústilo ve vydání nezákonného rozhodnutí vydaného podle § 31 odst. 1 téhož zákona, podmínku upravenou v § 7 odst. 1 písm. a) OdpŠk splňuje, byl-li na základě vlastní žaloby podané proti předmětnému rozhodnutí podle § 65 odst. 1 s. ř. s. účastníkem řízení vedeného před správním soudem, v němž bylo toto rozhodnutí pro svou nezákonnost následně zrušeno.“25. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu 6 Ao 32/2021 – 76 ze dne 5. srpna 2022 byl návrh na vyslovení nezákonnosti opatření obecné povahy – mimořádného opatření odpůrce (, Jméno žalobkyně, ) ze dne 23.12.2021 č.j MZDR 14601/2021-31/MIN/KAN v části bodu 3 písm. b), v níž dopadá na hudební, taneční , herní a podobné společenské kluby a diskotéky, herny a kasina, odmítnut (výrok I.), v části, ve které opatření dopadalo na provozovny stravovacích služeb a v části bodu 8 písm. a) a b), byl konstatován rozpor se zákonem (výrok II.), návrh na vyslovení nezákonnosti uvedeného opatření v části bodu 10 písm. a) a b) a bodu 15 byl odmítnut pro zjevnou neopodstatněnost (výrok III.) a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

26. Dle rozpisu Polyfunkčního domu Petřiny82 ke dni 11.5.2025 je investorem , Jméno žalobkyně, . Jedná se o , právnická osoba, , s různým využitím (mimo jiné obchody, kanceláře a nově i taneční studio).

27. Dle výpisu z Vyhledávání advokátů a koncipientů České advokátní komory z 11.5.2025 je žalobkyně praktikující advokátkou.

28. Dle výpisu z LV vlastnictví 513, zapsaného v katastru nemovitostí, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , je žalobkyně ke dni 11.5.2025 vlastníkem parcely č. , Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří o rozloze 87 m2 a na ní stojícím objektu občanské vybavenosti bez čp., dále parcely č. , Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří o rozloze 558 m2 a parcely č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří o rozloze 11 m2, na kterých stojí stavba , adresa, , č.p. , Anonymizováno, , víceúčel., přičemž jí svědčí vlastnické právo k uvedeným nemovitostem od 1.7.2014.

29. Úvodní stránka, internetová: www.mistotance.cz, ke dni 11.5.2025, včetně otevíracích hodin a rozpisů jednotlivých sálů, včetně aktuálního programu rozvrhu lekcí a přihlášek do nových kurzů ke dni 11.5.2025.

30. Soud nehodnotil text - sdělení společnosti , anonymizováno, o aktuálních informacích cestujícím, protože tato listina je prostý text, z něhož není zřejmé, jakou formou a kdy jej žalobkyně obdržela. Byť by se mohlo zdát, že se jedná o e-mail, postrádá tato listina standartní záhlaví e-mailu a tedy i důkazní hodnotu. Soud neprováděl důkaz v angličtině vyhotovenou listinou – seznamem rizikových zemí, rozdělených dle jednotlivých barevných schémat, neboť skutečnost, že , anonymizováno, bylo zařazeno do stupně s červeným stupněm rizika (tzn. vysoký stupeň rizika nákazy), nebyla ze strany žalobkyně sporována.

31. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

32. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

33. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

34. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

35. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

36. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

37. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

38. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

39. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

40. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

41. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázáno, že žalobkyně odcestovala 29.7.2021 do , anonymizováno, , poté začalo platit ochranné opatření z 30.7.2021 č.j. MZDR-20599/2020-104/MIN/KAN, které mimo jiné nařizovalo povinnost samoizolace osobám, které se vrací ze zemí s vysokým výskytem rizika onemocnění COVID-19. Mezi těmito zeměmi bylo dle seznamu č.j. MZDR 20599/2020-104/MIN/KAN i , anonymizováno, . Žalobkyně se vrátila do České republiky 29.8.2021, kde téhož dne podstoupila test na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 , který vyšel negativní. Žalobkyně napadla obě opatření u správního soudu svým návrhem již 3.8.2021 (následně vedeným u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 3A 91/2021). Poté bylo ochranné opatření z 30.7.2021 nahrazeno s účinností od 23.8.2021 ochranným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 17.8.2021, č.j. MZDR-20599/2020-109/MIN/KAN, které nařizovalo totožné povinnosti osobám, vracejícím se ze zemí s vysokým výskytem rizika onemocnění COVID-19. Výsledky tohoto testu žalobkyně obdržela 30.8.2021. Rovněž test RT-PCR, který žalobkyně absolvovala dne 3.9.2021, byl negativní. Správní soud následně rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci č.j. 3A 91/2021 – 149 ze dne 20.10.2021 zrušil ochranné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 10. 9. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-116/MIN/KAN, se v části I. 4, písm. d) ve slovech „nejdříve 5. den“ a v části I. 4, písm. e), a to s účinností od 1. 11. 2021, 00:00 hodin.

42. Nejprve bylo zapotřebí dále posoudit, zda mimořádná opatření přijatá žalovanou mají povahu individuálního rozhodnutí, tj. rozhodnutí, kterým orgán veřejné moci v konkrétním případě autoritativně upravuje právní poměry individuálně určených účastníků řízení, stojících mimo organizační strukturu veřejné správy, přičemž uzavřel, že tomu tak není. Mimořádná opatření byla vydána Ministerstvem zdravotnictví podle § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o ochraně veřejného zdraví“), a to z moci úřední v beznávrhovém řízení (viz § 171 s. ř.), které nemá účastníky řízení a ve kterém není rozhodováno o právech a povinnostech konkrétních osob. Aktivní legitimaci osob, které by jinak nebyly oprávněny podat žalobu v dané věci však dovodil již Nejvyšší soud ČR č.j. 30Cdo 1339/2022-133 ze dne 10.8.2022, když uvedl:„žalobce a), přestože podle § 94 odst. 2 věty první zákona č. 258/2000 Sb. nemohl být účastníkem správního řízení, jež vyústilo ve vydání nezákonného rozhodnutí vydaného podle § 31 odst. 1 téhož zákona, podmínku upravenou v § 7 odst. 1 písm. a) OdpŠk splňuje, byl-li na základě vlastní žaloby podané proti předmětnému rozhodnutí podle § 65 odst. 1 s. ř. s. účastníkem řízení vedeného před správním soudem, v němž bylo toto rozhodnutí pro svou nezákonnost následně zrušeno.“ V daném případě bylo prokázáno, že se žalobkyně proti opatřením Ministerstva zdravotnictví, na jejichž základě byla povinna se podrobit samoizolaci, bránila návrhem na zrušení části opatření dle § 101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního – dále jen „s. ř. s.“, podaným ke správnímu soudu a návrh byl podán ve lhůtě 1 roku dle § 101b s. ř. s. Opatření, jehož část byla rozhodnutím správního soudu zrušena, bylo opatření ze dne 10.9.2021, jež nabylo účinnosti až po období samoizolace žalobkyně. Naproti tomu opatření ze dne 17. 8. 2021 a 30. 8. 2021 nebyla pro nezákonnost zrušena soudem, ale zanikla tím, že byla nahrazena opatřeními pozdějšími. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2023, sp. zn. III. ÚS 3319/22 (dle nějž jednotlivec, jemuž je v příčinné souvislosti s nezákonným opatřením obecné povahy způsobena újma, může uplatnit ústavně garantovaný nárok na náhradu škody či přiměřené zadostiučinění postupem dle OdpŠk výjimečně i tehdy, nebylo-li dané opatření obecné povahy pro nezákonnost příslušným orgánem zrušeno nebo změněno) však odvolací soud považuje za nezákonná rozhodnutí ve smyslu OdpŠk i opatření ze dne 17. 8. 2021 a 30. 8. 2021, neboť obsahují obsahově totožná ustanovení týkající se samoizolace, jako ta část opatření ze dne 10. 9. 2021, jež byla zrušena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2021 sp. zn. 3A 91/2021. Závěry správního soudu o nezákonnosti části opatření ze dne 10. 9. 2021 lze proto nepochybně vztáhnout i na korespondující části opatření ze dne 17. 8. 2021 a ze dne 30. 8. 2021. I předchozí opatření vydaná žalovanou přitom žalobkyně napadla návrhem na jejich částečné zrušení, a důvodem, proč nedošlo ke zrušení opatření dřívějších (a proč žalobkyně svůj návrh měnila) bylo opakované nahrazování starších opatření opatřeními novějšími, které neumožnilo správnímu soudu rozhodnout o návrhu žalobkyně ještě v době platnosti opatření původního. Z této skutečnosti vyplývá, že žalobkyni je třeba považovat ve vztahu k těmto opatřením za účastníka řízení ve smyslu § 7 OdpŠk, a že žalobkyně má aktivní věcnou legitimaci domáhat se náhrady újmy způsobené těmito opatřeními.

43. Poté se soud zabýval otázkou, podle jakého právního předpisu by měl danou věc posuzovat. Vzhledem k tomu, že odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je upravena dvěma speciálními předpisy, nelze uvažovat o odpovědnosti státu za újmu způsobenou žalobkyni při výkonu veřejné moci ochranným opatřením podle obecné úpravy náhrady újmy obsažené v občanském zákoníku. Žalobou uplatněný nárok nelze posuzovat dle zákona č. 240/2000 Sb., krizového zákona. Soud zde odkazuje na závěry přijaté v řízení zdejšího soudu sp. zn. 43 C 92/2021, zejména pak v rozsudku MS Praha ze dne 17. 2. 2022, č. j. 70 Co 32/2022-310, ve kterém odvolací soud uvedl: „Soud prvního stupně postupoval správně, když nárok žalobce posoudil i z hlediska možné odpovědnosti za škodu dle § 36 odst. 1 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení. Skutečnost, že žalobcem uváděná mimořádná opatření byla vydána v režimu zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, Ministerstvem zdravotnictví a nikoli v režimu zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (krizový zákon), vládou ČR, aplikaci § 36 odst. 1 krizového zákona nevylučuje. Krizový zákon v § 2 písm. c) uvádí, že pro účely tohoto zákona se rozumí krizovým opatřením organizační nebo technické opatření určené k řešení krizové situace a odstranění jejích následků, včetně opatření, jimiž se zasahuje do práv a povinností osob. Mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví přitom byla opatřeními organizační povahy, když obsahovala právně závazná nařízení a zákazy (zákaz pohybu osob, zákaz provozu vnitřních prostor restaurací a další). Současně byla přijata v době vyhlášeného nouzového stavu za účelem ochrany obyvatelstva a prevence nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19, tedy zcela jednoznačně k řešení krizové situace. Nelze tak uzavřít jinak než, že šlo o krizová opatření ve smyslu citovaného § 2 písm. c) krizového zákona, tudíž přichází v úvahu i případná odpovědnost státu za škodu dle § 36 odst. 1 krizového zákona. Odvolací soud se nicméně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že na nároky na náhradu škody, které žalobce uplatnil, § 36 odst. 1 krizového zákona nedopadá. Krizový zákon byl, jak plyne z jeho důvodové zprávy, přijat především jako legislativní reakce na ničivé povodně, které postihly Českou republiku (zejména Moravu) v roce 1997, během nich se ukázalo, že v právním řádu absentuje adekvátní zakotvení právních a dalších podmínek pro provádění záchranných a likvidačních prací. Do zákona byl vložen i § 36, který upravuje náhradu škody, dle důvodové zprávy toto ustanovení vychází ze skutečnosti, že „nositelem odpovědnosti za škodu je stát, jehož orgány převážně realizují krizové řízení a krizová opatření; v tomto ustanovení je upraveno řešení náhrady škody, která může vzniknout při výkonu uvedených činností, přičemž nemusí jít vždy o souvislost s řešením některé konkrétní krizové situace, protože ke škodě může dojít např. i při cvičení složek integrovaného záchranného systému prováděných podle zákona“. Výkladem § 36 odst. 1 krizového zákona dle ratia legis tak nelze učinit jiný závěr než ten, že smyslem zákona je odškodňovat pouze výjimečné případy škod vzniklých přímo při činnosti složek státu provádějících krizová opatření, při uložení poskytnutí věcných prostředků nebo při cvičeních dle krizového zákona. Takový výklad plně odpovídá zmíněnému historickému kontextu přijetí krizového zákona, kdy povodně (jakkoli rozsáhlé tak stále lokální) nevyžadovaly plošné utlumení všech aktivit, a nebylo přitom v možnostech zákonodárce předvídat, že krizový zákon bude aplikován i na situace, kdy hlavní (a do doby dostupnosti očkovací látky i jedinou) ochranou proti probíhající pandemii bude radikální plošné omezení sociálních kontaktů. Dle § 36 odst. 1 krizového zákona tedy stát odpovídá pouze za škodu způsobenou jeho činností při provádění konkrétních krizových opatření, které mají individuální povahu a jsou zaměřené vůči konkrétním právnickým a fyzickým osobám. Nelze dovodit odpovědnost státu za škody způsobené plošným omezením práv a svobod neurčitému okruhu osob přijetím plošně a všeobecně závazným krizovým opatřením.“ Na tyto závěry soud v plném rozsahu odkazuje.

44. Podle zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Zákonná úprava přitom stanoví, že stát odpovídá za škodu na principu objektivním, přičemž odpovědnost státu je založena na současném splnění tří podmínek:1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup,2) vznik škody,3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úřednímpostupem a vznikem škody.Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.2.2005, sp. zn.: 25 Cdo 773/2004, usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 28 Cdo 4231/2010-113 ze dne 9. 11. 2011).Zákon tedy rozeznává dva odpovědnostní tituly (nepočítaje rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření), a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Nesprávným úředním postupem se obecně rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Za nesprávný úřední postup nutno považovat i "jiné vady ve způsobu vedení řízení" (srov. definiční vymezení nesprávného úředního postupu provedené např. v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 38/2000). Nesprávnosti či vady úkonů úředního postupu, které se přímo projevily ve vydání rozhodnutí (např. typicky úkony činěné při shromažďování a provádění důkazů) mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou právě nezákonným rozhodnutím, nikoliv již jako nesprávný postup. V návaznosti na to pak judikatura považuje za nesprávné rozhodnutí takové rozhodnutí soudu či jiného orgánu, které bylo pro nezákonnost následně zrušeno nadřízeným orgánem, v případě soudních rozhodnutí tedy odvolacím či dovolacím soudem.

45. Následně se soud zabýval naplněním jednotlivých podmínek pro odpovědnost státu za škodu, v prvé řadě tím, na který ze dvou shora uvedených odpovědnostních titulů lze v daném případě usuzovat. Jak již bylo shora uvedeno, pokud se v projednávané věci činnost orgánu veřejné moci projevila vydáním mimořádného opatření, tedy správního aktu svého druhu (opatření obecné povahy), nelze odpovědnost za vydání takového mimořádného opatření posuzovat jako odpovědnost za nesprávný úřední postup (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3542/2018, a ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2120/2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, 28 Cdo 3013/2011). V daném případě tak nelze na žalobkyní uplatněný nárok pohlížet jinak než na nárok z nezákonného rozhodnutí, přičemž rovněž není pochyb o tom, že uvedené rozhodnutí bylo následně správním soudem zrušeno.

46. Pokud jde o újmu, která měla žalobkyni vzniknout v souvislosti s odpovědnostním titulem, tuto potvrdil i Nejvyšší soud ČR ve svém shora citovaném rozhodnutí (viz odst. 3 tohoto rozsudku), podle kterého skutečnost, že žalobkyně byla po svém návratu ze zahraničí nucena strávit pět dní v samoizolaci na základě mimořádného opatření, které bylo odvolacím soudem posouzeno jako nezákonné ve smyslu § 8 OdpŠk „by každý člověk posuzoval jako újmu, která sice není svojí intenzitou srovnatelná s výkonem vazby, trestu odnětí svobody či trestu domácího vězení (neobsahuje difamující složku), ale přesto je natolik citelná, že ji nelze pokládat za zcela bagatelní. Je tedy na místě uzavřít, že na straně žalobkyně vznikla taková nemajetková újma, jež by nastala u kteréhokoliv člověka, jenž je po dobu pěti dnů omezen tak, že musí setrvávat, byť s výjimkami v opatření uvedenými, ve svém obydlí.“47. A konečně se soud zabýval otázkou, zda v důsledku porušení práva na svobodu pohybu vznikla žalobkyni nemajetková újma, k jejímuž odškodnění je namístě poskytnout peněžité zadostiučinění vedle žalobkyní požadované omluvy.

48. Žalobkyně při stanovení výše svého peněžitého nároku vycházela z případů, které se týkají trestního řízení. V případě, vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, sp.zn. 25 C 153/2017 (viz rozsudek č.j. 25 C 153/2017-752 z dne 10.7.2021) čelila poškozená trestnímu stíhání v souvislosti s velmi závažnou trestnou činností, z níž byla podezřelá, neboť mělo jít o 6násobnou vraždu, navíc spáchanou na pacientech ze strany zdravotní sestry. Žalobkyni hrozil výjimečný trest a mimo to také náhrada škody ve značné výši. Poškozená byla držena ve vazbě v období od 20.8.2014 do 29.9.2014 a od 26.11.2014 do 21.12.2015. Vazba poškozené tak trvala 430 dní! Samostatně za vazbu pak byla odškodněna částkou 648.000 Kč (tzn. necelých 1507,- Kč za den). Celková doba trvání trestního stíhání 1 rok 11 měsíců a 6 dní a tamní poškozená sice byla za nezákonné trestní stíhání odškodněna částkou 1 000 000,- Kč, odvolací soud však odškodnění rozhodnutím sp.zn. 19 Co 390/2021 snížil na 700 000,- Kč. Vycházel přitom z odpovídajícího odškodnění za jeden měsíc trvání trestního stíhání ve výši 30 000,- Kč. Výkon vazby tamní poškozené se přitom nedá srovnat s žalobkyní realizovanou samoizolací v domácím prostředí. Vedle nepoměrně delší doby, kterou trvala vazba tamní poškozené je nutno poukázat i na shora uvedené výjimky z ochranných opatření, kterých bylo možné samoizolaci porušit, ať již za účelem různých cest k obstarávání základních životních potřeb a k zajištění péče o děti, o zvířata, využívání nezbytných finančních a poštovních služeb, doplnění pohonných hmot, samoizolace se rovněž nevztahovala na osoby očkované proti předmětnému onemocnění apod. Rovněž případ, vedený Obvodním soudem pro , adresa, pod sp.zn. 26 C 172/2017 není pro srovnání nejvhodnější, když se jednalo o trestní řízení v délce 5 let a 2 měsíce, bylo zahájeno na základě usnesení policie ze dne 9. 3. 2012 za trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti, v průběhu řízení byla žalobkyně pravomocně odsouzena a na základě jejího dovolání Nejvyšší soud rozsudek zrušil a poté bylo rozhodnuto o zproštění obžaloby, případ žalobkyně byl obsáhle medializován, když se jednalo o porodní asistentku souzenou za smrt novorozeněte). V tomto případě bylo přiznáno odškodnění, rovnající se částce 8065,- Kč za měsíc trestního stíhání. V obou případech došlo k zásahům do osobnostní sféry poškozených jen co do délky daného omezení v nepoměrně vyšším rozsahu, než v projednávaném případě, kdy samoizolace trvala pouze 5 dní. V případech nezákonné vazby či výkonu trestu odnětí svobody (kterým se samoizolace ve vlastním bydlišti pravděpodobně blíží nejvíce) vychází praxe z částek 500 až 1.500 Kč denně. V daném případě se však samoizolace žalobkyně I v tomto případě by tak jako přiměřené zadostiučinění bylo na místě přiznat částku 500,- Kč za den, nebýt dalších okolností. V této souvislosti totiž nelze přehlédnout, že na rozdíl od vazby, kde je vyšetřovaná osoba vytržena ze svého prostředí, v souvislosti s tím i omezena na možnostech trávení svého času i v kontaktu s okolním světem prostřednictvím technických prostředků, žalobkyně byla ve svém domovském prostředí, bez omezení kontaktu telefonicky či jinými prostředky na dálku se svým okolím i rodinou. Intenzita omezení pohybu v důsledku samoizolace (která navíc nebyla striktní a mimořádné opatření stanovovalo výjimky k zajištění osobních potřeb dotyčného) tak zdaleka nedosahuje intenzity omezení pohybu v důsledku vazby či dokonce výkonu trestu odnětí svobody. S ohledem na to se tak jeví jako přiměřené odškodnění žalobkyní požadovaná omluva za povinnou samoizolaci. Soud proto ve výroku ad. I žalobkyni požadovanou omluvu částečně přiznal, a to co do části, týkající se samoizolace a omezení pohybu žalobkyně. Ve výroku ad. II soud žalobu co do požadovaného peněžitého odškodnění zamítl.

49. Žalobkyně požadovala rovněž omluvu za to, že byla samoizolací zasažena její další práva, která označila jako právo na podnikání a právo na rodinný život. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila tvrzení, že v důsledku izolace přišla o velice cenné klienty, kteří potřebovali řešit urychleně své právní záležitosti, nebylo možné věc vyřešit po telefonu a předmět věci vyžadoval osobní schůzku, která z důvodu uložené samoizolace nebyla možná. Dále přišla o dva vynikající klienty, kteří v důsledku toho, že nemohla souhlasit s osobní schůzkou, vyhledali právní pomoc u jiných advokátů a stali se jejich klienty. Doplnila rovněž, že se jako majitelka nemovitosti adrese , adresa, , využívané k nejrůznějším činnostem, nemohla stýkat se svými nájemci a dalších 5 dní řešit své záležitosti. Ačkoliv byla žalobkyně opakovaně poučena, že svá tvrzení musí rovněž doložit, svá tvrzení ohledně své podnikatelské činnosti však s odvoláním na mlčenlivost advokáta ve vztahu s klientem odmítla jakkoliv doložit, a to i ve vztahu k osobám, které se jejími klienty nikdy nestaly a které ji měly kontaktovat s požadavkem na její právní služby. Tato tvrzení však zůstala pouze v rovině tvrzení. V této souvislosti nelze než přisvědčit žalované, když konstatovala, že lze s úspěchem pochybovat o tom, že by na klienty neměla vliv měsíční nedostupnost jejich advokátky během její dovolené, zatímco pětidenní nedostupnost osobní by na jejich případy v době probíhající pandemie měla natolik zásadní vliv, že by se rozhodli s žalobkyní buď přímo ukončit právní vztahy či je nenavazovat. Rovněž neprokázána zůstala tvrzení žalobkyně, že jako vlastník nemovitosti se potřebovala osobně kontaktovat své nájemníky, včetně nájemníka, který v její nemovitosti provozuje taneční školu. Žalobkyně sice předložila doklad o tom, že je vlastníkem nemovitosti, v níž je v současné době 2025 taneční škola, toto však ničeho nedokládá o provozu taneční školy v době, kdy byla žalobkyně v samoizolaci a v době probíhajících restrikcí spojených s pandemií covid-19, natož o potřebě osobního kontaktu se žalobkyní. Rovněž tvrzení, že žalobkyně je zvyklá vést velmi aktivní život, chtěla si jít zatančit, hrát golf, zajít do restaurace apod. zůstala spíše v obecné rovině, když žalobkyně zcela rezignovala na to, svá tvrzení jakkoliv prokázat. S ohledem na to soud žalobu co do požadované omluvy, že v důsledku samoizolace žalobkyně byla porušena i další práva (tzn. v části požadované omluvy ohledně dalších práva) zamítl ve výroku ad. II.

50. Výrok o nákladech řízení soud opřel o ust. § 142 odst. odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně požadovala odškodnění nejen formou omluvy, ale i formou peněžitou. Úspěšná byla pouze co do části požadované omluvy, zatímco do druhé části požadované omluvy a peněžitého zadostiučinění byla neúspěšná. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně byla úspěšná co do 25% (tzn. polovina omluvy), zatímco žalovaná co do 75% (polovina omluvy a peněžitý nárok). Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu 50% jednotlivých úkonů v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, připravovala se na ústní jednání soudu dne 16.3.2023 a tohoto se rovněž zúčastnila, dále se písemně vyjádřila k odvolání žalobkyně, zúčastnila se ústního jednání odvolacího soudu dne 19.10.2023, dále se písemně vyjádřila k dovolání žalobkyně, připravovala se na ústní jednání soudu dne 6.5.2025 a tohoto se rovněž zúčastnila,, písemně reagovala na výzvu soudu a dále se připravovala na ústní jednání dne 20.5.2025 a tohoto se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 11 úkonů po 300,- Kč. S ohledem na poměrný úspěch žalované ve věci, soud žalované přiznal 50% nákladů řízení.