45 C 48/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecným údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro: na vyloučení práva žalobkyně na bydlení z exekuce

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby z exekuce nařízené exekučním příkazem č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který vydal Exekutorský úřad Praha 6, soudní exekutorka Mgr. [jméno] [příjmení], bylo z nařízeného výkonu rozhodnutí vedeného proti povinné [jméno] [příjmení] vyloučeno nájemní právo žalobkyně na bydlení v bytě, který se nachází v jednotce [číslo] budova [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], vlastník Hlavní město Praha, [ulice a číslo], [příjmení] město, [PSČ] [obec a číslo], [list vlastnictví], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku, která bude specifikována v písemném vyhotovení daného rozhodnutí, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnut, kterým by z exekuce specifikované ve výroku I. rozsudku bylo vyloučeno její právo na bydlení v předmětném bytě z nařízeného výkonu rozhodnutí vedeného proti povinné [jméno] [příjmení]. Uvedla, že právo k užívání bytu získal v roce 1963 její pradědeček, pan [jméno] [příjmení], na základě rozhodnutí [anonymizováno 5 slov] [obec a číslo] [anonymizováno 5 slov] [datum]. [jméno] [příjmení] poté užíval byt s dalšími členy své rodiny až do 20. 5, 1996, kdy zemřel. Ke dni smrti nájemce [jméno] [příjmení] tak s ním žily ve společné domácnosti čtyři osoby, a to jeho manželka [jméno] [příjmení], dcera [jméno] [příjmení], vnučka [jméno] [příjmení] a žalobkyně (tehdy ještě nezletilá pravnučka [jméno] [příjmení]. Žalobkyně je v bytě již od svého narození dodnes hlášena jako trvale žijící osoba. Dle žalobkyně jí vzniklo nájemní právo k bytu, když od 30.6.2010, kdy byla ukončena platnost původní nájemní smlouvy její prababičky - nájemkyně [jméno] [příjmení] na základě toho Žalobkyně užívá Byt, a to dosud i se svými třemi dětmi ve věku 2,4,7 let. Žalobkyně má za to, že jí svědčí nájemní právo k Bytu od 1.1.2017, nemá toto nájemní právo odvozeno od [jméno] [příjmení] (povinné z exekuce) a není tak možné na ni vztáhnout výkon výše uvedené exekuce. Žalovaná podala dne 22.10. 2013 u [název soudu] žalobu na vyklizení bytu pouze na mojí babičku [jméno] [příjmení] a nikoliv i proti žalobkyni, přestože jednoznačně [ulice] část [obec a číslo] věděla, že bydlí v Bytě od roku 1994. Žalovaná se domáhala vyklizení dané nemovitosti pouze proti [jméno] [příjmení], nikoliv proti žalobkyni, přičemž žalovaná souhlasila, že žalobkyně může nadále bydlet v bytě. [ulice] část [obec a číslo] souhlasila a povolila na základě žádosti žalobkyně v roce 2014 rozsáhlou rekonstrukci bytu cca v hodnotě 300 000 Kč, kterou žalobkyně financovala a jejíž hodnota měla být započtena vůči závazku žalobkyně platit nájemné od 1.1.2014 v tomto bytě, a to v částce 6061 Kč měsíčně. Žalovaná žalobu z roku 2013 o vyklizení bytu nerozšířila i vůči žalobkyni ani během probíhajícího soudního jednání, které bylo ukončeno až v roce 2018, z čehož žalobkyně dovozovala vznik nájemního poměru ve vztahu k její osobě. Tento měl dle žalobkyně vzniknout na základě dobré víry a faktického výkonu práv a povinností nájemce, a to od 1.1.2017, kdy dle jejího názoru došlo k obnově nájemního vztahu od 1.1.2017. Vzhledem k výše uvedenému má žalobkyně za to, že jí svědčí nájemní právo k bytu a navrhla, aby soud žalobě vyhověl.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Po shrnutí geneze dané exekuce doplnila, že tvrzení žalobkyně, že jí vzniklo nájemní právo na základě § 2238 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, protože užívala byt po dobu tří let v dobré víře, se nezakládá na pravdě. Žalobkyně nemohla být v žádném případě v dobré víře, za celou dobu soudních sporů a protiprávního užívání bytu neplatí žalobkyně ničeho (ani nájemné ani zálohy za služby související s užíváním bytu) ani za sebe ani za své tři děti, není přihlášena na služby ani ona, ani její děti – viz přiložená evidence předpisu a plateb (v interním systému žalované je uvedeno jméno původní nájemkyně – [jméno] [příjmení]). Pokud by žalobkyně měla skutečně za to, že ji svědčí nájemní právo k předmětnému bytu, jak uvádí v žalobě, pak by se zcela jistě chovala jako nájemce co do povinnosti hrazení řádného nájemného. Z evidence předpisu a plateb ale naopak vyplývá, že od srpna 2012 (paní [jméno] [příjmení] zemřela dne 15.8.2012) není za užívání předmětného bytu hrazeno ničeho, a to ani žalobkyní, ani povinnou [jméno] [příjmení], která se domáhá přechodu nájmu, ani nikým jiným. K dnešnímu dni tak činí dluh pouze na jistině částku ve výši 1.273.710 Kč. Tvrzení žalobkyně, že [název žalované] souhlasila a povolila na základě žádosti žalobkyně rozsáhlou rekonstrukci v roce 2014, kterou žalobkyně měla financovat s tím, že hodnota rekonstrukce bytu bude započtena vůči závazku žalobkyně platit nájemné od 1.1.2014 v částce 6.061 Kč, nejsou ničím podložena, naopak žalovaná nikdy žalobkyni neudělila žádný souhlas s rekonstrukcí předmětného bytu, přičemž již v roce 2013 se uskutečnila kontrolní prohlídka v předmětném bytě, ze které byl pořízen protokol, ve kterém je uvedeno, že stavební úpravy jsou prováděny bez souhlasu vlastníka. Žalovaná tudíž nikdy nemohla souhlasit s tím, že by se hodnota rekonstrukce započítávala proti nájmu. Navíc – v případech, kdy žalovaná souhlasí s tímto postupem, postupuje se podle jistých mechanismů – např. je uzavírána tzv.„ odbydlovací“ nájemní smlouva, která má svá jasně daná pravidla – mj. bývá v těchto smlouvách dohodnuto, že nájemce platí zálohy na služby související s užíváním bytu, je vyčíslena a doložena výše rekonstrukce a je uvedeno, do kterého data rekonstrukce„ pokrývá“ nájemné. Jak bylo řečeno již výše – žalobkyně ale nehradí ničeho – ani bezdůvodné obohacení odpovídající nájmu, ani zálohy na služby související s užíváním předmětného bytu, v žalobě pouze uvádí, že rekonstrukce měla být započtena vůči závazku platit nájemné od 1.1.2014, konečné datum neuvádí. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně žádnou„ odbydlovací“ nájemní smlouvu nedoložila, domnívá se žalovaná, že se jedná pouze o další ničím nepodložené ryze účelové tvrzení. Žalovaná dále upřesnila, že bezdůvodné obohacení je měsíčně předepisováno ve výši 6.051 Kč, nikoliv 6.061 Kč jak uvádí žalobkyně. K tvrzení žalobkyně, že žalovaná podala dne 22.10.2013 žalobu na vyklizení bytu pouze vůči povinné [jméno] [příjmení] a nikoliv proti žalobkyni a tím pádem měla žalovaná souhlasit s pobytem žalobkyně v předmětném bytě, žalovaná uvádí, že s tímto závěrem nesouhlasí. Žaloba o vyklizení byla v roce 2013 předchozím externím právním zástupcem žalované podána pouze na dceru pozůstalé, povinnou [jméno] [příjmení], z důvodu nejracionálnějšího postupu k realizaci usnesení Rady městské části [obec a číslo], protože povinná [jméno] [příjmení] se na žalovanou několikrát obrátila s žádostí o uznání přechodu nájmu bytu, vždy však s negativním výsledkem. Naopak žalobkyně se na žalovanou s žádostí o uznání přechodu nájmu neobrátila nikdy. V této souvislosti odkázala žalovaná na spisu sp.zn. [spisová značka], v němž je založen dopis ze dne 28.11.2010, kde povinná [jméno] [příjmení] čestně prohlašuje, že ani ona, ani nikdo z jejích příbuzných v předmětném bytě nežije, neboť zde již delší dobu bydlí pan [příjmení] [jméno] [jméno]. Následně po úmrtí své matky [jméno] [příjmení] adresovala na městskou část další dopisy (ze dne 27.3.2013, 23.5.2013, 10.7.2013, 20.9.2013), ve kterých naopak uvádí, že Bc. [příjmení] [jméno] v bytě nikdy nebydlel, že v bytě bydlela pouze povinná [jméno] [příjmení] se svou matkou a po jejím úmrtí bydlí v bytě sama. V odvolání pak následně povinná [jméno] [příjmení] tvrdila, že nájem přešel na ni, na její dceru [jméno] [příjmení], případně i na její vnučku (pravnučku paní [příjmení]) žalobkyni [celé jméno žalobkyně]. Povinná [jméno] [příjmení] (a s ní další zúčastněné osoby) tak po celou dobu měnily svá tvrzení podle toho, jakým směrem se ubíralo soudní řízení. Na základě výše uvedeného žalovaná shrnula, že žalobkyně nijak neprokázala svá tvrzení ohledně tvrzené existence nájemní smlouvy, ani ohledně tvrzeného započtení její investice do nepovolené rekonstrukce bytu a nemůže tak být v žádném případě v dobré víře, že jí nějaké nájemní právo svědčí, když roky neplatí za protiprávní užívání bytu ničeho. V předchozích soudních řízeních bylo již dostatečně jasně prokázáno a řečeno, že žalobkyně nemá k předmětnému bytu žádné právo, a to ani nájemní, ani užívací (viz odůvodnění rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] a rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Žalovaná je nadále přesvědčena, že pouhé přihlášení k trvalému pobytu nezpůsobuje vznik nájemního práva. Pokud někdy žalobkyně měla právo na užívání předmětného bytu na základě podnájemního vztahu, toto právo žalobkyni skončilo dne 30.6.2010 na základě výpovědi z nájmu, která byla dána paní [příjmení], tak jak bylo řečeno již několikrát ve výše zmíněných rozsudcích [název soudu] a [název soudu], které jsou přílohou tohoto vyjádření. S ohledem na zmíněné rozsudky [název soudu] se žalovaná domnívá, že bylo již dostatečně prokázáno, že případné právo [celé jméno žalobkyně] je odvozeno od práva povinné [jméno] [příjmení], tudíž v případě žalobkyně neexistuje žádné vlastní právo, na základě kterého by byla oprávněna předmětný byt užívat, její právo na užívání bytu bylo pouze odvozené a nelze tak v tomto případě aplikovat ustanovení, že nařízený výkon rozhodnutí bytu se nevztahuje na osoby, které vyklízený objekt užívají na základě vlastního práva, jež není odvozeno od práva povinné. Stejně tak se žalovaná domnívá, že formální podmínky pro podání žaloby žalovaná nesplňuje, jelikož její neopodstatněnost je zjevná, když již v předchozích řízeních bylo jednoznačně prokázáno, že nájemní právo k předmětnému bytu [jméno] [příjmení] skončilo dne 30.6.2010 a jakékoliv další osoby od 1.7.1 2010 užívaly předmětný byt bez právního důvodu a neoprávněně tak zasahovaly a zasahují do vlastnického práva žalované. Podání excindační žaloby je opět ryze účelový krok s cílem oddálit exekuční vyklizení předmětného bytu, když pro setrvání žalobkyně a jejích třech dětí v předmětném bytě není žádný právní důvod, neexistuje žádný právní titul. Excindační žaloba byla opět podána cca týden před nařízeným termínem exekučního vyklizení bytu a opět se tak jedná o šikanózní a zjevně bezúspěšné uplatňování práva povinné. Tento názor žalované potvrdil i [název soudu], když usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] změnil výrok II. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], a to tak, že návrh povinné na odklad exekuce se zamítá. Žalovaná se také plně ztotožňuje s odůvodněním rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], ve kterém je uvedeno, že smyslem vylučovací (excindační) žaloby je poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku (k věcem, právům nebo jiným majetkovým hodnotám), jenž byl postižen výkonem rozhodnutí (exekucí), takové právo (právní vztah), které nepřipouští, aby nařízený výkon rozhodnutí (exekuce) byl proveden a aby se tak postižený majetek stal zdrojem pro uspokojení oprávněného (rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Na základě výše uvedeného je žalovaná přesvědčená, že pokud se v předmětném bytě nachází žalobkyně, nelze než její domnělé právo na bydlení odvodit od povinné [jméno] [příjmení], která jí a jejím dětem bydlení v předmětném bytě umožnila a z tohoto důvodu nejsou splněny žádné podmínky pro vyhovění excindační žalobě. Žalovaná tak navrhla soudu žalobu zamítnout a přiznal jí náhradu nákladů řízení. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

32. Dle protokolu o jednání před soudem I. stupně ve věci [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla v jednací síni přítomna rovněž svědkyně [celé jméno žalobkyně], která v rámci své svědecké výpovědi uvedla, že paní [jméno] [příjmení] byla její prababičkou, a paní [jméno] [příjmení] je její babičkou. Pokud jde o předmětný byt, kde nyní bydlí, v tomto se narodila. V bytě bydlela i její prababička, což je paní [jméno] [příjmení], a babička paní [jméno] [příjmení]. Bydlely tam zároveň i s její matkou [jméno] [příjmení]. Uvedla, že si pamatuje, jak babička docházela do práce a finančně se starala o prababičku. Není pravdou, že by se o ni nestarala nebo ji nějak týrala. Od narození tam tedy žije, nyní tam bydlí se svým 2,5 letým synem a babičkou. Než prababička odešla do ústavu [příjmení], kam byla umístěna, pletla si ji s její matkou, byla na tom špatně s pamětí. V té době bylo současné žalobkyni 15 – 16 let. Za ní tam dochází, resp. za nezletilým dítětem i otec tohoto dítěte, byť spolu nevychází, ale on má určen styk s nezletilým. Pokud byla dotázána, zda tam bydlel pan [jméno] [příjmení], o tom nic neví. Má zato, že si tam nechal posílat poštu a možná se tam zdržoval v době, když ona tam nějakou dobu nepobývala, třeba byla u táty, nebo byla nějakou dobu pryč. Je to možné, že to bylo třeba v době, kdy byla v Holandsku, asi po dobu 2 týdnů v roce 2013.

33. Dle protokolu o jednání [název soudu], ze dne 20.9.2017 vypovídal svědek [jméno] [příjmení], který bydlí v bytě, v ulici [ulice a číslo], od roku 1962, ve 2. patře. Co se týče paní [jméno] [příjmení], tuto nepotkával často, zhruba 3x za rok, neboť oni jezdili hlavně výtahem a on bydlel ve 2. patře, takže chodil po schodech. S matkou paní [příjmení] se znal. Jednalo se o paní [příjmení], a potkával přes den, ona často stávala před domem. Co se týče dalších osob v dané nemovitosti, nemohl potvrdit, že zde žije paní [jméno] [příjmení], nebo vnučka paní žalované.

34. Další důkazy soud jako nadbytečné neprováděl.

35. Podle ust. § 3028 zák.č. 89/2012 (občanský zákoník), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

36. Na právní vztah účastníků soud aplikoval ustanovení zákonů platných do 31.12.2013.

37. Podle ustanovení § 706 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník zemře-li nájemce a nejde-li o společný nájem bytu, přejdou práva a povinnosti z nájmu na osobu, která žila v bytě s nájemcem ke dni jeho smrti ve společné domácnosti a nemá vlastní byt. Je-li touto osobou někdo jiný než nájemcův manžel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, přejdou na ni práva a povinnosti z nájmu, jen pokud pronajímatel s jejím bydlením v bytě souhlasil. Pro souhlas se vyžaduje písemná forma.

38. Dle ust. § 267 odst. 1 o.s.ř., právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

39. Na základě provedeného dokazování má soud prokázáno, že nájemní smlouva k předmětnému bytu byla uzavřena mezi paní [jméno] [příjmení] a [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] dne 11.6.1996. Na základě této smlouvy užívala paní [příjmení] byt [číslo] (dnes jde o byt [číslo]) v 5. nadzemním podlaží domu [adresa] v [obec a číslo], jinak adresou [adresa], a to výpovědí ze dne 24.2.2010, která jí byla doručena dne 2.3.2010. Nájemní vztah tak skončil dne 30.6.2010, aniž by paní [příjmení] podala žalobu na určení neplatnosti výpovědi. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo paní [příjmení] uloženo vyklidit předmětný byt a vyklizený jej předat správci domu. Žalobkyně dovozovala, že nájemní vztah [jméno] [příjmení] k bytu zanikl dne 30.6.2010 na základě výpovědi z nájmu bytu a k tomuto datu na ni přešlo právo na bydlení v daném bytě. Jestliže však byla nájemní smlouva vypovězena, zaniklo nájemní právo k předmětnému bytu bez dalšího, aniž by přešlo na další osobu. Neexistující nájemní právo tak nemohlo na žalobkyni přejít. Žádná další osoba se po [jméno] [příjmení] nájemcem bytu nestala, osoby, které v bytě dále bydlely, nejen [jméno] [příjmení], ale také [celé jméno žalobkyně], tam bydlely bez právního důvodu. Stejně jako v případě Bc. [jméno] [jméno] ve věci sp.zn. [spisová značka] rovněž nelze než konstatovat, že je zcela irelevantní, že žalovaná proti žalobkyni nepodala žalobu na vyklizení bytu, stejně jako námitka žalobkyně, dovolávající se dobrých mravů či argumentace, že je žalobkyně zapsána v evidenčním listu k předmětnému bytu. Ani na základě dobrých mravů, ani na základě zápisu v evidenčním listu nelze získat titul k užívání bytu. Jen pro úplnost soud uvádí, že otázka přechodu nájemního práva ve vztahu k [jméno] [příjmení] i [jméno] [celé jméno žalobkyně] již byla zdejším soudem opakovaně rozhodnuta, čímž je rovněž vyvrácena dobrá víra žalobkyně ohledně tvrzeného přechodu nájemního práva k předmětnému bytu. Jak již konstatoval [název soudu] ve věci sp.zn. [spisová značka] je zjevné, že byt žalované je dlouhodobě zneužíván osobami, které nemají k bydlení v bytě žádný titul, neoprávněně zasahují do vlastnického práva žalované. Mezi tyto osoby přitom patří i žalobkyně. V neposlední řadě nutno poukázat na to, že žalobkyně sama dokonce opakovaně během jednání u soudu potvrdila, že byt užívá bez právního důvodu a nájemní právo jí nesvědčí. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala, že by jí svědčilo jakékoliv právo užívání daného bytu, naopak bylo dokonce nepochybně prokázáno, že žalobkyni žádný titul (ani odvozený) k bydlení v bytě nesvědčí, soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

40. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalované písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání dne 1.7.2022 a tohoto se rovněž zúčastnila, přísluší žalované nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů ve výši 300 Kč.