45 C 50/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. Janem Vargou sídlem Fügnerovo náměstí 1808, 120 00 Praha 2 - Nové Město proti žalované: Anonymizováno pro zaplacení 60 000 Kč + 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje, a to co do částky 40.000,00 Kč.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 70.000,00 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 25 417 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky v celkové výši 110 000 Kč s příslušenstvím, představující nemajetkovou újmu ve výši 60 000 Kč za nezákonnou vazbu a nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč za nezákonné trestní stíhání v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 58 T 98/2023. Žalobce uvedl, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání dne 1. 4. 2023, následně byla věc předána Obvodnímu soudu pro Prahu 6, který rozhodl dne 4. 4. 2024 o jeho zproštění obžaloby. Trestní stíhání žalobce tak bylo podle jeho tvrzení nezákonné. Dále uvedl, že v průběhu řízení byl vzat do vazby na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 4. 2023, které bylo následně zrušeno pro nezákonnost usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2023. Žalobce doplnil, že vazební stíhání i trestní stíhání mu způsobilo újmu v jeho osobním životě, kterou specifikoval pouze obecně jako zásah do jeho psychické pohody, omezení svobody a nejistotu ohledně budoucnosti. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 27. 9. 2024, žalovaná však tomuto nároku nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že žalobce dne 27. 9. 2024 uplatnil u žalované ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nezákonné vazby a nezákonného trestního stíhání v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 58 T 98/2023, a to v celkové výši 110 000 Kč. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení byla vydána nezákonná rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., a za vydání těchto rozhodnutí se žalobci omluvila. Žalovaná ve svém vyjádření stručně shrnula průběh řízení a k nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu žalovaná uvedla, že žalobci poskytla odškodnění ve výši 40 000 Kč, odpovídající částce 1 000 Kč za každý den trvání vazby, a to jako přiměřené zadostiučinění za zásah do jeho práv způsobený nezákonným omezením osobní svobody. Ve zbytku nárok neuznala, neboť žalobce neuvedl konkrétní dopady vazby do jednotlivých složek jeho života. K nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání žalovaná uvedla, že poskytla žalobci zadostiučinění formou konstatování porušení práva, přičemž finanční náhradu neuznala. Doplnila, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ani důkazní břemeno, neboť neuvedl konkrétní dopady trestního stíhání do jeho osobního, rodinného či pracovního života, nepředložil srovnávací případ a neoznačil důkazy k prokázání tvrzené újmy. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

3. Žalobce vzal žalobu částečně zpět podáním doručeným soudu dne 1.9.2025, a to v rozsahu 40 000 Kč, které mu žalovaná poskytla v rámci předběžného projednání nároku jako přiměřené zadostiučinění za nezákonnou vazbu (1 000 Kč za každý den trvání vazby). Žalobce tak nadále požadoval náhradu nemajetkové újmy ve za nezákonnou vazbu ve výši 20 000 Kč a 50 000 Kč za trestní stíhání spolu s náhradou nákladů řízení.

4. Podáním ze dne 27. 9. 2024 žalobce uplatnil u žalované nárok na přiznání nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného rozhodnutí. Dle detailu zprávy, odeslané Ministerstvu spravedlnosti 27.9.2024 právním zástupcem žalobce a doručené téhož dne žalované.

5. Dle stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 25. 3. 2025 žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy v důsledku nezákonného rozhodnutí, přičemž žalovaná žádosti nevyhověla v požadovaném rozsahu.

6. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 4. 2024, sp. zn. 58 T 98/2023, byl žalobce zproštěn obžaloby pro trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl stíhán.

7. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2024, č. j. 9 To 260/2024, bylo zamítnuto odvolání poškozené proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 4. 2024.

8. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 4. 2023, sp. zn. 16 Nt 9213/2023, byl žalobce vzat do vazby počínaje dnem 1. 4. 2023 od 18:24 hodin, současně nebyl přijat písemný slib obviněného, nebyla nahrazena vazba dohledem probačního úředníka a nebylo rozhodnuto o žádném předběžném opatření.

9. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2023, č. j. 61 To 310/2023, bylo zrušeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 4. 2023 o vzetí žalobce do vazby a žalobce byl propuštěn na svobodu. V uvedeném rozhodnutí soud konstatoval, že „…od počátku nebyl dán žádný z navrhovaných důvodů pro vzetí obviněného do vazby, bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno, k čemuž lze pouze dodat, že pokud obhájce ve stížnosti poukazuje na neexistenci vazebních důvodů, pak není možno neexistující vazební důvody nahrazovat opatřením dle § 73, resp. § 73a tr.řádu. Na stranu nalézacího soudu možno doplnit, že pokud ve výroku o vzetí do vazby konstatuje mj. vazební důvod dle § 67 písm. b) tr.řádu, neměl současně rozhodovat o možnosti nahradit tento vazební důvod jakýmkoli jiným zákonným opatřením, když zákon tuto možnost nepřipouští. Přestože ze zákona plynoucí nemožnost nahradit vazební důvod dle § 67 písm. b) tř.řádu slibem nebo dohledem probačního úředníka či jiným způsobem měla soudkyně uvést pouze v závěru svého rozhodnutí, viz. § 73c tr.řádu, toto neučinila a na místo toho zdůvodňovala, proč i při existenci vazebního důvodu dle § 67 písm. b) tr.řádu nevěří slibu obviněného, a proč nelze nahradit konstatované důvody vazby dohledem probačního úředníka nebo jiným opatřením, což je zcela v rozporu s ustanovením § 73 odst. 1 tr.řádu.“ 10. Svědkyně jméno FO uvedla, že je sestrou žalobce a má s ním velmi blízký vztah, v České republice nemá nikoho jiného. Popsala, že na začátku vazby nebyla s žalobcem v kontaktu, první telefonát proběhl asi po dvou až třech týdnech, kdy byli oba v šoku a plakali; žalobce jí sdělil, že neví, zda ho pustí, a byl ve stresu. Po propuštění byl žalobce tichý, málo komunikoval a první týden téměř nevycházel z domu. Svědkyně dále uvedla, že žalobce během vazby finančně podporovala – posílala mu peníze prostřednictvím pošty každý týden a hradila mu právníka ze svého účtu. Uvedla, že peníze byly určeny na jídlo, které si žalobce mohl ve vazbě koupit. Potvrdila, že žalobce před vzetím do vazby pracoval ve stavební firmě na sádrokartonářských pracích a po propuštění tam pracuje nadále. K dopadům trestního stíhání svědkyně uvedla, že žalobce se po propuštění moc nesvěřoval, občas říkal, že ho „otravují známí v práci“, jinak se spíše uzavíral do sebe.

11. Soud pro posouzení přiměřenosti požadovaného zadostiučinění vycházel z judikatury a srovnatelných případů, v nichž byla řešena nemajetková újma z nezákonného trestního stíhání podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb.

12. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 118/2017 (rozsudek z 4. 6. 2018) byl žalobce stíhán pro zločin těžkého ublížení na zdraví (§ 145 odst. 1 TZ) ve stadiu pokusu (§ 21 odst. 1 TZ) a přečin výtržnictví (§ 358 odst. 1 TZ). Trestní stíhání trvalo přibližně 10 měsíců, skončilo zproštěním, žalobce nebyl ve vazbě. Soud uznal pouze obecné dopady (psychická zátěž, stres) a uzavřel, že postačí konstatování porušení práva; peněžité zadostiučinění nepřiznal.

13. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 33/2020 (rozsudek z 27. 1. 2021) byl žalobce stíhán pro zločin těžkého ublížení na zdraví (§ 145 odst. 1 TZ). Trestní stíhání trvalo 8,5 měsíce, skončilo zproštěním. Žalobce byl ve vazbě 65 dní; žalovaná přiznala 65 000 Kč (1 000 Kč/den) a omluvu. Za samotné stíhání soud považoval za dostačující konstatování porušení práva.

14. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

16. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

17. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

18. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

19. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

20. Dle § 9 odst. 1 a 2 ODŠZ má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Za vazbu nařízenou v řízení o vydání nebo předání do ciziny se náhrada škody neposkytuje; to neplatí, jestliže škoda v takovém řízení vznikla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů České republiky.

21. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

22. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

23. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

24. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

25. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

26. Podle ust. § 96 odst. 1 občanského soudního řádu může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

27. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ve výroku ad I. zastavil.

28. Z provedeného dokazování a z nesporných skutečností mezi účastníky soud zjistil, že žalobce byl od 2.4.2023 trestně stíhán pro zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu (§ 21 odst. 1 TZ), přičemž dne 1. 4. 2023 byl vzat do vazby na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6, které bylo pro nezákonnost zrušeno usnesením Městského soudu v Praze dne 11. 5. 2023. Vazba trvala od 1. 4. 2023 do 11. 5. 2023, tedy celkem 40 dní. Trestní stíhání žalobce pokračovalo až do 4. 4. 2024, kdy byl žalobce zproštěn obžaloby. Žalobce byl stíhán 12 měsíců a hrozila mu trestní sazba 3–10 let. Žalobce v řízení tvrdil, že nezákonná vazba i trestní stíhání měly negativní vliv na jeho psychiku, způsobily stres, nejistotu ohledně budoucnosti a zásah do jeho osobního života. Uvedl, že byl omezen na svobodě, nemohl být v kontaktu s osobami mimo vazbu a že jej musela finančně podporovat jeho sestra. V souvislosti s trestním stíháním žalobce obecně tvrdil poškození pověsti a dobrého jména, protože okolí o stíhání vědělo, a dále úzkosti z hrozby odsouzení. Konkrétní dopady do jednotlivých složek života – rodinné, pracovní či společenské – žalobce neuvedl, stejně jako neoznačil žádné specifické zdravotní následky. Protože tvrzení žalobce byla spíše obecná, soud jej opakovaně poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. – nejprve na jednání dne 11. 9. 2025 a poté znovu dne 21. 10. 2025 – a současně jej vyzval, aby konkrétně specifikoval dopady nezákonné vazby a trestního stíhání do jednotlivých složek svého života a označil důkazy, které je prokážou. Přes tuto výzvu žalobce žádná konkrétní tvrzení nedoplnil a odkázal pouze na svou účastnickou výpověď a výpověď své sestry. Těmito důkazy však nelze nahrazovat chybějící žalobní tvrzení. Pokud jde o důvěryhodnost v řízení vyslechnuté svědkyně, soud si je vědom toho, že svědkyně jako sestra žalobce má silný osobní zájem na výsledku řízení, což by mohlo narušit její objektivitu. Výpověď však přesto soud vyhodnotil jako věrohodnou ohledně základních skutečností (rodinný vztah, finanční podpora, omezený kontakt). Protože však výpověď obsahovala tvrzení nad rámec žalobních tvrzení (např. hrazení právníka), soud k těmto tvrzením svědkyně nepřihlížel. Žalobce sám se k jednání, u kterého měl být vyslechnut, nedostavil. Žalobce tak neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno v tom smyslu, že jeho nemajetková újma z nezákonné vazby a trestního stíhání byla větší, než v jakém rozsahu byla žalovanou odškodněna (40 000 Kč za vazbu a konstatování porušení práva za trestní stíhání). Soud proto dospěl k závěru, že žalobcem tvrzené dopady jsou prokázány spíše v nižší intenzitě, když žalobce neprokázal žádné konkrétní zvláštní dopady do své osobní, rodinné či profesní sféry.

29. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, v daném případě byly splněny podmínky odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb., neboť bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o vzetí žalobce do vazby a trestní stíhání skončilo zprošťujícím rozsudkem. Žalovaná odškodnila žalobce konstatováním nezákonného rozhodnutí a současně se žalobci omluvila za nezákonné trestní stíhání. Soud při úvaze i přiměřeném odškodnění vycházel z provedených srovnávacích případů, které shodně jako v případě žalobce nebyly medializovány. Oproti případu sp. zn. 10 C 118/2017 byla délka řízení v nyní projednávané věci delší (cca 16 měsíců proti ~12 měsícům), povaha trestné činnosti je však totožná (zločin dle § 145 odst. 1 TZ ve stadiu pokusu). V porovnávaném případě poškozený nebyl ve vazbě a neprokázal konkrétní zásahy přesahující obecné dopady trestního stíhání; soud uzavřel, že postačuje konstatování porušení práva a peněžité zadostiučinění nepřiznal. V nynější věci žalobce po opakovaném poučení dle § 118a o. s. ř. neoznačil a neprokázal žádné specifické dopady do své osobní, rodinné či profesní sféry; za těchto okolností není důvod se odchýlit od závěru, že za trestní stíhání postačuje konstatování porušení práva. Oproti případu sp. zn. 11 C 33/2020 je povaha trestné věci shodná (§ 145 odst. 1 TZ), délka stíhání v porovnávaném případě sice činila „jen“ 8,5 měsíce (tedy kratší dobu než současný žalobce), současně však byl poškozený ve vazbě mnohem déle než současný žalobce (65 dnů) a za vazbu byl rovněž odškodněn zvlášť (stejně jako současný žalobce), shodně jako v nyní projednávaném případě nebyly prokázány konkrétní zásahy přesahující obecné dopady trestního stíhání a peněžité zadostiučinění soud nepřiznal. Na základě provedeného srovnání tak soud dospěl k závěru, že obdobně jako ve srovnávaných případech za trestní stíhání postačuje v případě žalobce konstatování porušení práva. Protože žalobce obdobně jako poškození ve srovnávacích případech neprokázal žádné konkrétní zvláštní dopady do své osobní, rodinné či profesní sféry, nevidí soud důvod odchýlit se od uvedené rozhodovací praxe a proto žalobu ve výroku ad. II. zamítl.

30. Pokud jde o nárok za nezákonnou vazbu, žalovaná poskytla 40 000 Kč, tj. 1 000 Kč/den, což odpovídá mediánu v ustálené rozhodovací praxi v případech bez prokázaných mimořádných následků; srov. 11 C 33/2020 (65 000 Kč za 65 dnů). Při absenci konkrétních tvrzení a důkazů o zvláštních dopadech do života žalobce by soud považoval za dostatečné i nižší relutární zadostiučinění; již poskytnutá částka je proto více než přiměřená. Žaloba je tudíž v rozsahu nad rámec poskytnutého plnění nedůvodná. Protože žalobce neprokázal vznik další nemajetkové újmy nad rámec již poskytnutého odškodnění, soud žalobu v rozsahu, v němž nebyla vzata zpět, rovněž zamítl ve výroku ad. II.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který uplatnil více nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot těchto nároků podle § 8 a násl. advokátního tarifu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). Tarifní hodnota každého nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu činí podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu 50 000 Kč (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). V daném případě žalobce uplatnil dva nároky, tedy tarifní hodnota činí 100 000 Kč. Žalobci bylo poskytnuto přiměřené zadostiučinění za oba zásahy – částkou 40 000 Kč za nezákonnou vazbu a omluvou spolu s konstatováním porušení práva za nezákonné trestní stíhání. Soud proto vyhodnotil, že žalobce měl ve věci plný úspěch, a přiznal mu náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. v částce 25 417 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 110 000 Kč sestávající z částky 5 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 23. 7. 2024, z částky 5 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 31. 3. 2025 a z částky 5 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 9. 12. 2025 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 700 Kč ve výši 3 717 Kč. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.