45 C 6/2021

Plný text

název soudu rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 530 000 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení 5.530.000,00 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 5 530 000 Kč, způsobené mu v řízení, vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Dle přesvědčení žalobce došlo v řízení k nezákonnému a nesprávnému postupu orgánů činných v trestním řízení, kterého se v přípravném řízení dopustili jednotlivé policejními orgány. Žalobce je přesvědčen, že policejní orgán postupoval v rámci přípravného řízení ve věci vedené proti žalobci u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] nezákonně, když vyhledával a zohledňoval toliko důkazy, které měly svědčit o jeho vině, založené zpravidla pouze na smyšlených a neprokázaných tvrzeních„ poškozené“. Naopak zásadní důkazy svědčící o žalobcově nevinně nebyly zohledňovány nebo byly bagatelizovány, policejní orgán nevyhledával se stejnou pečlivostí důkazy svědčící o jeho nevině, tak jako důkazy svědčící o jeho vině, a porušil tak ustanovení § 2 odst. 5 trestního řádu. Policejní orgán pak bezdůvodně odmítl realizovat v této věci žalobcem navržený znalecký posudek na jeho bývalou manželku, ačkoliv její věrohodnost důvodně zpochybňoval a prokazoval její motivaci žalobce poškodit. Uvedeným postupem došlo dle přesvědčení žalobce k porušení § 2 odst. 5, jakož i § 2 odst. 13 trestního řádu. Na základě jednostranně zaměřených důkazů byl žalobce soudem prvního stupně shledán vinným, přičemž jeho rozhodnutí bylo posléze [anonymizována dvě slova] změněno. V příčinné souvislosti s nezákonným postupem policejního orgánu v přípravném řízení a [název soudu], jako soudu prvního stupně, vznikla žalobci nemajetková újma, která představuje jednak psychickou újmu (nemajetkovou újmu na zdraví), vyvolanou naprostou ztrátou důvěry v právní stát, pocitem, že obyčejný člověk nemá zastání, a to ani u orgánů, kterou jsou primárně k pomoci, službě a ochraně občanů určeny, přesvědčením, že obyčejný člověk je vystaven libovůli orgánů činných v trestním řízení, kdy může být kdykoliv bezdůvodně trestně stíhán, dehonestován, připraven o majetek, apod., jednak zhoršení psychického stavu žalobce. Takto způsobenou psychickou újmu žalobce pak vyčíslil částkou 5.530.000 Kč. S ohledem na to žalobce požadoval, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Konstatovala, že u ní žalobce tento konkrétní nárok předběžně neuplatnil, ačkoliv sama eviduje značné množství podání žalobce (ke dni [datum] jde o [číslo] podání), která se obsahově nikterak neliší od nyní podané žaloby, kdy žalobce pouze zaměňuje výši odškodnění a jméno osoby škůdce. V této souvislosti současně doplnila, že i v případě, že by žalobce nárok na náhradu škody předběžně u žalované řádně uplatnil, tomuto by nebylo vyhověno. Ze žaloby je seznatelné, že žalobce spatřuje pochybení v postupu policejního orgánu, který dle žalobce postupoval nezákonně v přípravném řízení ve věci později vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], když byli vyslýchání jen svědci obžaloby. Tvrzení žalobce jsou toliko povrchní a nikterak z nich nevyplývá, že by v jednání policejního orgánu mohl být spatřován nesprávný úřední postup, tak jak je definován v ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb., tedy není možné v něm spatřovat žádné porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti. Ve věci absentuje jakékoliv rozhodnutí, které by vykazovalo základní znak nezákonného rozhodnutí dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., představovaný tím, že takové rozhodnutí dojde právní moci a následně je zrušeno či změněno k tomu příslušným orgánem. Žalované přitom nepřísluší zasahovat do řízení vedených dle příslušných procesních předpisů, přezkoumávat vydaná rozhodnutí, způsob vedení těchto řízení, případně postup, při kterém k nim dospěly, neboť takovouto činností by docházelo k narušování ústavně zakotveného principu nezávislosti. K samotné věci žalovaná uvedla, že dle jejího názoru chybí odpovědnostní titul státu za tvrzenou škodu a nejsou tak naplněny podmínky pro vznik odpovědnosti státu za tvrzenou škodu. Uzavřela, že veškeré nároky žalobce, které odvozuje od v žalobě popsaného nesprávného postupu policejního orgánu, jsou již navíc dávno promlčeny a vznesla námitku promlčení všech žalobcem požadovaných nároků. Vzhledem k tomu, že samotná žalobní tvrzení jsou dle názoru žalované dostatečným důvodem pro zamítnutí žaloby, domnívá se žalovaná, že v daném případě by žalobě nemohlo být vyhověno ani po řádně provedeném dokazování, a navrhuje proto, aby soud v řízení žádné důkazy, vyjma účastníky předloženými listinami, neprováděl (srov. rozsudek [anonymizováno] v [obec] sp. zn. [spisová značka] publ. pod [číslo]). Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Žádostí o odškodnění, zadostiučinění, vzniklou zdravotní a psychickou újmu v částce 5.530.000,00 Kč, s ověřovacím razítkem podatelny Ministerstva spravedlnosti, uplatnil žalobce svůj nárok u žalované 30.10.2019.

4. Ze spisu sp.zn. [spisová značka] [název soudu] soud zjistil, že usnesením [název soudu], č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo rozhodnuto o zrušení rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a věc byla předána [stát. instituce], neboť zažalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek. Uvedené rozhodnutí bylo zasláno účastníku, tedy [celé jméno žalobce], a doručeno 9.5.2013. Dalším účastníkům řízení, resp. právnímu zástupci poškozených, [stát. instituce] [anonymizována čtyři slova] bylo doručeno 29.4.2013.

5. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

6. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

7. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

8. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

9. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

10. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

11. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

12. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

15. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Dle § 32 odst. 1 a 2 ODŠZ nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

17. Dle § 35 odst. 1 ODŠZ promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

18. Vzhledem k tomu, že v průběhu soudního řízení vznesla žalovaná námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, soud se nejprve zabýval právě otázkou, zda nárok byl žalobcem uplatněn v promlčecí době, která je stanovena shora citovaným ustanovením § 32 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce se proti žalované domáhal nemajetkové újmy, způsobené mu v souvislosti s postupem orgánů činných v trestním řízení a soudem ve věci sp.zn. [spisová značka], vedené u [název soudu]. V daném případě se žalobce dozvěděl o tom, že mu vznikla nemajetková újma vyhlášením zprošťujícího rozsudku č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který mu byl doručen 9.5.2013. Od 10.5.2013 pak běžela šestiměsíční promlčecí doba. Žalobce mohl u žalované uplatnit svůj nárok u žalované nejpozději dne 10.11.2013, tak aby nebyl promlčen. Jestliže tedy žalobce uplatnil předběžně svůj nárok u žalované dne 30.10.2019, učinil tak pozdě a nedošlo tak k tzv. stavení promlčecí doby. O stavení promlčení jde tehdy, jestliže promlčecí doba pro určitou zákonem stanovenou překážku neběží, staví se její běh, ačkoli jinak by tu podmínky pro její běh byly dány. Stavení promlčení se může projevit: a) tak, že promlčecí doba nezačne běžet, b) tak, že již započatý průběh promlčecí doby nepokračuje (zastavuje se) pokud překážka trvá, a c) tak, že již započaté a probíhající promlčení neskončí dříve než po uplynutí určité doby poté, co překážka byla odstraněna. V daném případě zákon č. 82/1998 Sb., výslovně jako lex specialis upravuje právě variantu, shora uvedenou pod písmenem b), tzn. časové úseky promlčecí doba uplynulá před vznikem překážky a po jejím odpadnutí sčítají. V daném případě byl návrh na předběžné projednání nároku podán několik let po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby a promlčecí doba tak marně uplynula, aniž by došlo k jejímu stavení. Žaloba pak byla podána až 25.10.2019, tedy rovněž po uplynutí promlčecí doby a vzhledem k tomu, že žalovaná se promlčení dovolala, soud žalobu z důvodu promlčení nároku zamítl, aniž by se dále zabýval otázkou, zda byly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v daném případě.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě dne 20.7.2021, načež se připravovala na ústní jednání dne 4.1.2022 a tohoto jednání se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů po 300 Kč.