45 C 63/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 95 147,30 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 95.147,30 Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 95.147,30 Kč od 15.10.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení 95.147,30 Kč s příslušenstvím z titulu nepřiměřeně dlouhého řízení, vedeného pod sp.zn. [anonymizováno] [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce] [anonymizováno 15 slov], v němž došlo k zajištění peněžních prostředků žalobce. Žalobce stručně shrnul průběh řízení, jemuž předcházelo vyšetřování od 19.4.2018 s tím, že bylo dne 05.03. 2019 zahájeno trestní stíhání 8 obviněných pro podezření ze spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi podle ustanovení § 168 odst. 2 alinea první písm. a), písm. e), alinea druhá, odst. 3 písm. a), písm. c), písm. d) trestního zákoníku, kterého se měli dopustit jednáním blíže uvedeným v usnesení o zahájení trestního stíhání. V průběhu řízení byla mimo jiné odňata z majetku žalobce peněžní hotovost. Proti rozhodnutím o zajištění peněžní hotovosti se žalobce bránil stížností, na jejímž základě dne 27.6.2019 [název soudu] rozhodl o zrušení usnesení o zajištění a policejnímu orgánu uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Peněžní hotovost poté byla nejen žalobci zajištěna dalším usnesením dne [datum]. Konkrétně šlo o peněžní hotovost ve výši [částka] a [částka], která byla odňata z majetku obviněného [příjmení] [jméno] [jméno], [datum narození], dne [datum] v rámci domovní prohlídky v rodinném domě [adresa] na adrese [adresa], která byla provedena na základě příkazu [název soudu], ze dne [datum rozhodnutí], spisová značka [spisová značka], (na této adrese zajištěno celkem [částka] – zbývající částka [částka] zajištěna pro výkon peněžitého trestu viz níže) a dále peněžní hotovost ve výši [částka] a [částka], která byla odňata z majetku obviněného [příjmení] [jméno] [jméno], [datum narození], dne [datum] v rámci domovní prohlídky v rodinném domě [adresa] na adrese [adresa], [obec], která byla provedena na základě příkazu [název soudu], ze dne [datum rozhodnutí], spisová značka [spisová značka]. Peněžní prostředky byly žalobci vráceny dne [datum rozhodnutí] na základě usnesení [číslo jednací] s tím, že uvedené finanční prostředky již není třeba k trestnímu řízení, nepřichází v úvahu jejich propadnutí nebo zabrání policejní orgán rozhodl dle ustanovení §80 odst. 1 trestního řádu věta první o jejich vrácení. Usnesení, [číslo jednací], o vrácení věci (peněžních prostředků) bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. Žalobce poté sdělil dne [datum] čísla bankovních účtů za účelem vrácení peněžních prostředků, přičemž mu byla vrácena částka [částka] na běžný účet [bankovní účet] dne [datum] a částka [částka] na běžný účet [bankovní účet] dne [datum]. Ve věci vydání peněžních prostředků došlo dle žalobce k neúměrným průtahům, kterým mu byla způsobena újma. Tyto průtahy dle žalobce spočívají jednak ve skutečnosti, že již dne [datum] muselo být policejnímu orgánu zřejmé usnesení o zrušení zajištění peněžních prostředků, a přesto k vydání usnesení o vrácení peněžních prostředků došlo až dne [datum]. Další průtahy jsou dle žalobce spojeny se samotným vrácením peněžních prostředků, když k připsání prostředků v české měně došlo dne [datum] a připsání prostředků v eurech došlo až dne [datum]. Dle žalobce mi na základě neodůvodněných průtahů jí vznikla újma, kterou představuje prodlení s vydáním usnesení o vrácení peněžních prostředků a dále prodlení s vyplacením prostředků. Újma spočívá v neoprávněnému zadržování peněžních prostředků po neúměrně dlouhou dobu. Výši této újmy žalobce odvíjel analogicky od prodlení, které jsou povinny hradit správci daně dle § 254 daňového řádu, a to ve výši repo sazby platné pro první den kalendářního pololetí zvýšené o 14 procentních bodů. K 1.7.2019 činila výše reposazby 2 %, tudíž výše úroku z prodlení činí 16 %. Pokud se týká samotné výše, tak žalobkyně se domnívá, že k vydání usnesení o vrácení věci mohlo dojít ve lhůtě ne delší než 7 dnů. Dne 11.7.2019 tudíž mohl policejní orgán vydat usnesení o vrácení věci a nebylo nutné čekat další měsíc. V důsledku vydání usnesení o vrácení věci by tedy při normálním běhu věcí mohlo dojít k vrácení peněz neprodleně po vydaném usnesení, tedy již v červenci 2019. Žalobce tedy požadoval újmu za prodlení s vydáním usnesení a vrácením peněžních prostředků za období od 12.7.2019 do 25.9.2019 (datum vrácení CZK), resp. do 16.10.2019 (datum vrácení EUR), při přepočtu kursu CZK ke dni 12.7.2019, a to 92.925,72 Kč představující úrok z prodlení ve výši 16 % p.a. z částky 2.789.300 Kč od 12.7.2019 do 25.9.2019 a 2.221,58 Kč představující úrok z prodlení ve výši 16 % p.a. z částky 62.567,55 Kč od 12.7.2019 do 30.9.2019. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě citované škody dne 14.4.2020, žalovaná však žádosti žalobce do podání žaloby nevyhověla. S ohledem na to žalobce požadoval, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok, uplatněný žalobou neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobce svůj nárok uplatnil dne 14.4.2020. Žalovaná jej shledala zcela nedůvodným, když sporovala všechny podmínky vzniku odpovědnosti státu za škodu. Především poukázala na to, že v daném případě nejde o řízení v pravém slova smyslu, přičemž jeho délku (tzn. období jednoho měsíce) nepovažuje za nepřiměřenou. Rovněž sporovala vznik samotné škody, který žalobce stanovil dle úroku z prodlení, přičemž poukázala na konstantní judikaturu (např. rozhodnutí [název soudu], [číslo jednací]). V této souvislosti doplnila, že ani po novele občanského zákoníku nelze za škodu považovat úrok z prodlení. S ohledem na to žalovaná navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

17. Dle se čte sdělení o převodu finanční hotovosti ze dne [datum], s razítkem podatelny [stát. instituce], [stát. instituce], ze dne [datum], vedoucí zúčtovacího oddělení sdělila, že dne [datum] byly z depozitního účtu převedeny peněžní prostředky na avizované účty.

18. Rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci [datum], zamítl [název soudu] žalobu ve věci společnosti [právnická osoba] proti [země] [anonymizováno] [stát. instituce] a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Shodně jako v této věci se tamní žalobce domáhal zadostiučinění nepřiměřené délky řízení o zajištění věci, kdy peněžní prostředky měly být tamnímu žalobci vráceny cca po 1 měsíci, zatímco od zajištění uplynulo cca 7 měsíců. Shodně jako současný žalobce přitom stanovil výši zadostiučinění dle úroku prodlení s úhradou jednotlivých částek. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

22. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

23. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

24. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

25. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

26. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

27. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

28. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

29. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

30. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

31. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

32. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

33. Podle § 79f odst. 1 až 5 zák. č. 141/1961 Sb. t.ř. odst. 1 zajištění věci se zruší nebo omezí, není-li jej již třeba nebo jej není třeba ve stanoveném rozsahu. Bylo-li zrušeno zajištění věci, jež byla ponechána na místě, kde se nachází, odvolá se též příkaz k zdržení se nakládání s věcí. Osoba, jíž byla věc zajištěna, má právo kdykoliv po právní moci usnesení o zajištění žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti je třeba neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji tato osoba, neuvede-li nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí. O zrušení nebo omezení zajištění rozhoduje předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo s jeho předchozím souhlasem policejní orgán. Proti rozhodnutí o zrušení nebo omezení zajištění je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Pravomocné rozhodnutí o zrušení a omezení zajištění se doručí orgánům a osobám, kterým bylo doručeno rozhodnutí o zajištění. Orgány a osoby, které byly o rozhodnutí o zajištění vyrozuměny, je třeba vyrozumět i o rozhodnutí uvedeném ve větě první; o omezení zajištění se vyrozumí jen ty z nich, kterých se omezení týká.

34. Posuzované řízení trvalo přibližně 6 měsíců (4.3.2019 – 30.9.2019), přičemž žalobkyně označila jako průtah v daném řízení jednak období od doručení zrušujícího usnesení [název soudu] 4.7.2019 do 12.8.2019, kdy bylo vyhotoveno usnesení pod [číslo jednací] o vrácení věci, jednak v období od rozhodnutí o vrácení věci dne 12.8.2019 do jejího faktického vydání 25.9.2019, resp. 30.9.2019. Tato svá tvrzení opírala o to, že policejní orgán již od 4.7.2019 musel vědět, že zajištění již nebylo zapotřebí. V této souvislosti proto žalobkyně značně nestandardně vyčíslila výše peněžitého zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v tvrzených průtazích v rozsahu zákonného úroku z prodlení, zatímco ustálená judikatura průtahy v řízení odškodňuje v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za rok, tj. 1 250 Kč až 1 666 Kč za 1 měsíc. Kdyby byl shledán nesprávný úřední postup, spočívající v nepřiměřené délce řízení, vycházel by soud i s ohledem na samotnou délku řízení do jednoho roku z dolní hranice takto stanoveného rozmezí. V postupu orgánů činných v trestním řízení však soud neshledal žádné průtahy, když jednotlivé úkony na sebe navazovaly v přiměřených lhůtách plně odpovídajících specifikům posuzovaného trestního řízení, jeho složitosti, skutkové a právní náročnosti, čítaje v to i počáteční fázi trestního řízení, s níž je zejména spojeno shromažďování důkazů a provádění dokazování včetně výslechů samotných obviněných, zjišťování základních údajů, nadto ve věci s cizím prvkem a vazebním stíháním některých obviněných, kdy jednotlivé úkony orgánů činných v trestním řízení se nutně prolínaly. Celé období trvání zajištění, respektive s ohledem na odnětí peněžních prostředků v hotovosti a nikoliv zajištěním na účtu, období po které žalobkyně neměla možnost s odňatými peněžními prostředky disponovat, tj. od 4. 3. 2019 do 25. 9. 2019 (připsání vrácených peněžních prostředků v [anonymizováno] na účet žalobkyně), resp. do 30.9.2019 (připsání vrácených peněžních prostředků v [anonymizováno] na účet žalobkyně), odpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti posuzované věci, zatížené cizím prvkem a vazebním stíháním několika z celkem osmi obviněných osob, jakož i tomu, že trestní řízení bylo ve své počáteční fázi (přípravné řízení), tedy byly teprve zjišťovány nezbytné údaje včetně rozsahu nutného zajištění a shromažďovány důkazy. Nelze současně souhlasit se žalobkyní, že v době od 12.8.2019, kdy bylo [název soudu] vyhlášeno usnesení o zrušení zajištění pod sp. zn. [spisová značka] (doručené PČR dne 4.7.2019), do 30.9.2019, kdy byla žalobkyni vrácena poslední část jí odňaté peněžité hotovosti ve výši [částka], když se jedná o období. Pokud jde o časové rozmezí, v jakém byly peněžní prostředky žalobkyni vráceny, je nutno zdůraznit, že trestním řádem není stanovena konkrétní lhůta pro vrácení věci při jejím zajištění v rámci trestního řízení, byť zákon stanoví, že o žádosti o zrušení či omezení zajištění musí být rozhodnuto bez zbytečného odkladu. Výkladem však lze dospět k tomu, že věc, které již není potřeba v trestním řízení, má být vrácena v přiměřené lhůtě. Od právní moci rozhodnutí o vrácení peněžních prostředků, tj. 27.8.2019 do jejich vrácení uplynulo 29 dnů, resp. 34 dnů. V obou případech se nejedná o nepřiměřeně dlouhou dobu. V této souvislosti soud odkazuje rovněž na rozhodnutí [název soudu] sp.zn. II. ÚS 3674/13, podle kterého„ bezpochyby platí, že přiměřenost zásahu do základních práv v podobě zajištění majetku má své časové limity (srovnej nálezy [název soudu] sp. zn. II. ÚS 642/07, III. ÚS 1396/07 či usnesení sp. zn. I. ÚS 4597/12), nicméně [název soudu] nemá za to, že by v dané věci již došlo k jejich překročení. Nutno uvážit, že je zde dáno podezření z trestné činnosti velkého rozsahu, která měla být páchána po delší časové období. Rovněž stěžovatelkou uváděných 15 (respektive 28) měsíců trvání zajištění dosud nelze připodobnit k situacím, u kterých [název soudu] v minulosti shledal důvod ke svému zásahu (u nálezů sp. zn. II. ÚS 642/07 a III. ÚS 1396/07 šlo o případy, kdy ani po více než šestileté době nebylo skončeno ani přípravné řízení a nebylo ani není zřejmé, kdy skončeno bude, kdy věc byla vrácena policejnímu orgánu)“. Žalobcem tvrzené průtahy v řízení tak nebyly shledány. Pokud žalobkyně argumentovala nezákonností usnesení o zajištění s odkazem na rozhodnutí o jeho zrušení mimo jiné pro nepřiměřenost a dále namítá, že neměla být v dispozici se svými peněžními prostředky vůbec omezena, neboť nebyla nikdy osobou obviněnou, je soud nucen konstatovat, že žaloba nebyla koncipována jako nárok na odškodnění za nezákonné rozhodnutí, ale jako nárok na odškodnění nepřiměřené délky řízení. Jen pro úplnost nutno ještě doplnit, že i osobě neobviněné lze v trestním řízení zajistit majetek, aniž by se bez dalšího jednalo o nezákonné rozhodnutí. Poněvadž soud I. stupně neshledal v posuzovaném řízení nesprávný úřední postup, odpovědnost žalované nenastala a žalobu proto zamítl.

35. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, načež se připravovala na ústní jednání soudu ve dnech 22. 3. 2022, 6. 9. 2022, kterých se rovněž zúčastnila, rovněž se dostavila k ústnímu jednání dne 10. 5. 2022 (jednání se nekonalo, nicméně paušální částku nelze ponižovat ve smyslu ½ úkonu), přísluší žalované náhrada nákladů řízení ve výši 1 800 Kč.