45 C 65/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 342 574,09 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 342.574,09 Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 342.574,09 Kč od 15.6.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhradu škody v celkové výši 342 574,09 Kč, způsobené jí nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u Městského soudu v Brně sp.zn. 72 C 59/2014. Řízení bylo zahájeno dne 20.01.2014 žalobou, kterou se žalobkyně domáhala na tehdejším žalovaném, společnosti [anonymizována dvě slova], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], zaplacení částky 112.969 Kč s příslušenstvím a skončilo usnesením ze dne 18.01.2021 č.j. 27 Co 145/2020-439, kterým Krajský soud v Brně odmítl odvolání tehdejší žalované proti meritornímu rozhodnutí soudu prvního stupně. Rozhodnutí nabylo právní moci 6.2.2021. Žalobce se od 17.3.2021 domáhal splnění soudem uložené povinnosti vůči žalované exekučně, avšak v rámci exekuce nebylo dosud vymoženo ničeho, protože exekučnímu řízení žalobkyně jako oprávněné předchází celkem 14 dříve zahájených exekucí proti povinné a její postižitelný majetek zcela nepostačuje na uspokojení věřitelů, tím méně pak žalobkyně. Dle žalobkyně tak došlo v nalézacím řízení k nepřiměřené délce, když trvalo více než 7 let. Současně žalobkyně konstatovala, že řízení se vyznačovalo i značnými a neodůvodněnými průtahy, když první jednání ve věci bylo nařízeno v 01/ 2015, tedy až více než 1 rok po zahájení řízení. Předmětné jednání trvalo pouze 30 minut od 10:30 – 11:00, druhé jednání se konalo 5/ 2015 a trvalo od 12:30 – 12:50 hod (20 min), poté se v řízení 3 roky žádné další jednání nekonalo. Dle žalobce se průtahy v řízení projevily i po vypracování znaleckého posudku, který sice byl 9.9.2016 žalobkyni doručen, nicméně až 25.10.2016 soudu žalobkyni vyzval k vyjádření k posudku. Další průtahy žalobce označil v období mezi sdělením ze dne 21.09.2017 o změně v obsazení soudu a nařízením dalšího soudního jednání ve věci v dubnu 2018, v délce následně konaných jednání, která trvala cca 1 hodinu, ač dle žalobce mohla trvat 4-5 hodin, což by značně uspíšilo běh řízení. Další průtah byl dle žalobce způsoben i zasláním jeho vlastního podání k vyjádření, byť toto mělo být zasláno protistraně. Žalobkyně dále namítala, že meritorní rozhodnutí ve věci ze dne 28.1.2020, vyhlášeného po více než 6 letech od zahájení řízení, jí bylo zasláno až 27.4.2020 do datové schránky, lhůta pro vyhotovení tak přesáhla témě 3x zákonnou lhůtu. Následné odvolání protistrany nebylo soudem zasláno žalobkyni a až na její výslovnou žádost se žalobkyně dozvěděla, že odvolání nebylo ani přes výzvu soudu doplněno a bylo zasláno odvolacímu soudu k odmítnutí podání. Rozhodnutí o odmítnutí odvolání poté bylo žalobkyni doručeno až po jejím dotazu na stav řízení dne 1.2.2021, tedy po více než 1 roce ode dne vydání meritorního rozhodnutí soudem prvního stupně. Dle žalobkyně se v řízení nejednalo o jakkoliv nestandardně složitou věc po stránce skutkové, právní, či procesní. Žalobkyně svým chováním jakkoliv nezavdala příčinu průtahům řízení a celkové délce soudního sporu. Naopak se snažila celou věc urychlit, kdy několikrát vznesla směrem k soudu dotaz na stav řízení, dotaz na stav vyhotovení rozhodnutí apod. Dle žalobkyně prodloužení sporu o několik let zapříčinil soud prvního stupně a rovněž soud odvolací, kterému pouhé procesní rozhodnutí o odmítnutí odvolání žalované strany trvalo 5 měsíců. Žalobkyně uvedla, že dané řízení pro ni mělo standardní, zejména ekonomický význam, avšak v důsledku průtahů v řízení se její pohledávka z daného řízení stala nedobytnou. Postupem soudů žalobkyni vznikla nemajetková újma, kterou žalobkyně vyčíslila ve výši 17 500 Kč za rok řízení (první dva roky v poloviční výši), celkem tedy s ohledem na trvání řízení po dobu 7 let, požadovala částku 105 000 Kč. V důsledku nedobytnosti dané pohledávky, která byla žalobkyní v protrahovaném řízení vymáhána, vznikla žalobkyni rovněž materiální škoda ve výši Dle žalobkyně by tato svou pohledávku uspokojila z majetku povinné, která ještě v roce 2014 disponovala vlastním kapitálem ve výši přes 32 000 000 Kč a byť se následně vlastní kapitál povinné společnosti zmenšil na částku 2 800 000 Kč v roce 2016, stále ještě by žalobkyně byla schopna se uspokojit z majetku povinné v rámci exekuce. Dle žalobkyně exekuční řízení vedená proti původně žalované společnosti a zahájená před podáním exekučního návrhu žalobkyní, jsou datována až od roku 2018. Průtahy v řízení zcela zřejmě zapříčinily nedobytnost pohledávky žalobkyně, tedy nárok na náhradu škody je v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem soudu. Postupem soudů tak byla žalobkyni způsobena škoda, spočívající v přiznané jistině ve výši 98.769 Kč, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 56.907,59 Kč a nákladech řízení ve výši 153.897,50 Kč, celkem 309.574,09 Kč. Žalobkyně dne 07.06.2021 uplatnila u Ministerstva spravedlnosti nárok na náhradu shora uvedené nemajetkové újmy a majetkové škody. Žalovaná jej vypořádala dne 30.11.2021 a přiznala žalobkyni na nemajetkovou újmu částku 72.000 Kč, přičemž vycházela ze základní částky 90 000 Kč, kterou ponížila o celkem 20%. Co se týče nároku na majetkovou újmu, tento nebyl žalovanou uznán důvodným. S ohledem na to navrhla žalobkyně, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobkyní neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 7.6.2021 podala žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 105.000 Kč a nárok na náhradu škody ve výši 309.574,09 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 72 C 59/2014. Její žádost byla shledána částečně důvodnou, proto žalobkyni bylo přiznáno a poskytnuto zadostiučinění ve výši 72.000 Kč, nárok na náhradu škody shledala žalovaná nedůvodným. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a konstatovala, že celková délka řízení činila 7 let, řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodoval dvakrát a soud II. stupně jedenkrát. V předmětné věci byly shledány opakované průtahy v prvních třech letech řízení. Věc byla po skutkové stránce složitější. Předmětem žaloby byla náhrada škoda na vozidle, kamiónu žalobce, prokazována byla zejména příčinná souvislost mezi poškozením vozidla a veškerými náklady na provedenou opravu vozidla. Byl vypracován jeden znalecký posudek k zadání soudu a dále byl proveden k důkazu žalobcem zadaný posudek, byli také vyslýcháni svědci. Žalobkyně se na délce řízení zčásti podílela, když byla opakovaně soudem vyzývána k doplnění žalobních tvrzení i důkazů, a to celkem šestkrát, z toho třikrát poté, co soud avizoval ukončení dokazování a přednesení závěrečných návrhů. Význam řízení pro žalobce žalovaná shledala jako standardní, neboť dle předmětu řízení se nejednalo o žádné z preferovaných řízení, se kterými judikatura ESLP spojuje požadavek na rychlejší postup soudů (např. řízení opatrovnické, o náhradu škody na zdraví nebo trestní). Žalovaná konstatovala, že žalobkyní požadovaná výše náhrady nemajetkové újmy není přiměřená. Žalovaná při stanovení odškodnění vycházela z částky 15 000 Kč za rok řízení (první dva roky v poloviční výši) a dospěla k základní částce 90.000 Kč. Tato základní částka pak byla snížena o 15% s ohledem na výše uvedenou složitost řízení a dále snížena o 15% s ohledem na podíl žalobce na délce řízení. Naopak základní částka byla zvýšena o 10% s ohledem na postup soudu I. stupně, který způsobil opakované bezdůvodné průtahy. Pokud jde o uplatněný nárok na náhradu škody ve výši 309.574,09 Kč, tento žalovaná neuznala, když jej označila za nedůvodný. V daném případě absentuje příčinná souvislost mezi průtahy v řízení a tvrzenou škodou. Především není zřejmé, zda nesolventnost žalovaného je trvalý stav, zda nemůže být pohledávka uspokojena alespoň zčásti v exekučním řízení, zvláště pokud vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Dále není z tvrzení žalobce zřejmé, kdy mělo soudní řízení skončit, aby jeho dobu bylo možno hodnotit ještě jako přiměřenou, resp. aby stále ještě existovala možnost uspokojit pohledávku z majetku povinného. Oponovala žalobkyni, která vycházela z domněnky, že by její pohledávka za tehdejší žalovanou mohla být v exekuci plně uspokojena, pokud by řízení trvalo 1-3 roky, přičemž namítla, že s ohledem na průběh daného řízení by i bez průtahů trvalo téměř 5 let a již od roku 2018 byly proti tehdejšímu žalovanému vedeny exekuce. Možné uspokojení žalobkyně je tak přinejmenším pochybné. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně uplatnila u žalované žádost na předběžné nároku dne 7.6.2021.

4. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 30.11.2021 byl nárok žalobkyně vypořádán, přičemž žalobkyni za nepřiměřenou délku řízení byla poskytnuta náhrada ve výši 72 000 Kč, nárok na ušlý zisk byl zhodnocen jako nedůvodný.

5. Rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. 72 C 59/2014 – 406, ze dne 28.1.2020 bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 98.769,00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 98.769,00 Kč od 3.4.2013 do zaplacení, dále o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 153.897,50 Kč, dále o povinnosti žalovaného zaplatit ČR – Městskému soudu v Brně náhradu nákladů řízení ve výši 7.916,80 Kč a další náhradu nákladů řízení ve výši 1.138,20 Kč. Rozhodnutí, dle doložky právní moci, nabylo právní moci 6.2.2021.

6. Usnesením Krajského soudu v Brně č.j. 27 Co 145/2020 – 439 ze dne 18.1.2021 bylo odvolání žalované společnosti [anonymizována dvě slova] ve sporu, vedeném u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 72 C 59/2014, odmítnuto, protože žalovaný nedoplnil své odvolání, ani v poskytnuté lhůtě.

7. Ze spisu Městského soudu v Brně sp.zn. 72 C 59/2014 bylo zjištěno následující:. Dne 20.1.2014 byl ve věci podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se žalobce domáhal na tehdejším žalovaném, společnosti [anonymizována dvě slova], zaplacení částky 112.969,00 Kč s příslušenstvím, a náhradou nákladů řízení. Soud založil 29.1.2014 do spisu údaje o zaplacení soudního poplatku, a poté byl 3.2.2014 ve věci vydán elektronický platební rozkaz. Ten byl doručen účastníkům. 17.2.2014 podal proti elektronickému platebnímu rozkazu žalovaný odpor, který současně zdůvodnil. Odpor byl poté 2.5.2014 zaslán právnímu zástupci žalobce. Dne 15.9.2014 bylo nařízeno ústní jednání na 6.1.2015. Uvedeného dne soud ve věci jednal, a poté jednání odročil za účelem předvolání svědků na 2.4.2015. Dne 26.3.2015 soud jednání odročil z důvodu nepřítomnosti předsedkyně senátu na 14.5.2015. Dne 7.5.2015 zaslal právní zástupce žalobce znalecký posudek, který byl navržen k důkazu při ústním jednání 6.1.2015, a který tedy řešil danou věc, a další podklady. 14.5.2015 soud ve věci dále jednal, vyslechl svědka [jméno] [příjmení], a poté jednání odročil na neurčito s tím, že následně bude vyslechnut svědek [příjmení], a zástupce žalovaného sdělí soudu stanovisko žalovaného k předloženému znaleckému posudku do 30 dnů od jednání. Dne 14.5.2015 se ve věci vyjádřil žalovaný s tím, že byl kontaktován svědkem [jméno] [příjmení]. Ten mu sdělil že je na služební cestě a nemůže se tedy dostavit. S ohledem na to tedy požádal o omluvu svědka a jeho předvolání na jiný termín jednání. Dne 19.5.2015 sdělil své stanovisko ve věci žalobce s tím, že sdělil, že se spojil s řidičem předmětného vozidla, [jméno] [příjmení], resp. tímto byl [jméno] [příjmení], a tohoto řidiče, jako svědka, považuje za nadbytečného, neboť nebyl dosud nikým z účastníků navrhován. Dne 10.6.2015 se ve věci vyjádřil žalovaný ke znaleckému posudku, a předložil odborné vyjádření k poškození převodovky vozidla [příjmení], a další podklady. Jeho stanovisko bylo zasláno zástupci žalobce 12.2.2016. Dne 26.4.2016 soud ve věci ustanovil znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ke zhotovení znaleckého posudku v dané věci, a spis byl poté 9.5.2016 zaslán znalci. Dne 9.5.2016 kontaktoval znalec soud s tím, že obdržel usnesení, ve kterém je ustanoven znalcem pro posouzení dané věci s tím, že se toto netýká jeho hlavní specializace, a doporučil jiného znalce. Soud poté 24.5.2016 rozhodl o vyloučení znalce [příjmení] z výkonu funkce soudního znalce v dané věci a jmenoval doc. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. novým znalcem, a tomuto zaslal obě rozhodnutí. Spis byl poté zaslán 22.6.2016 znalci k vypracování znaleckého posudku. Dne 24.8.2016 předložil znalec vyúčtování znaleckého posudku, a samotný znalecký posudek. Dne 29.8.2016 bylo rozhodnuto o odměně znalce, a znalecký posudek byl 21.10.2016 rozeslán účastníkům. Dne 1.11.2016 se ke znaleckému posudku vyjádřil žalovaný. Dne 29.11.2016 se ke znaleckému posudku vyjádřil žalobce. Vyjádření obou účastníků bylo protistranám doručeno, resp. rozesláno 2.12.2016. Soud poté 28.8.2017 proplatil znalci znalečné, a 20.9.2017 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s částečným zpětvzetím žaloby, které učinil žalobce v podání ze dne 29.11.2016. Dne 21.9.2017 soud informoval účastníky, že došlo ke změně v obsazení senátu, počínaje dnem 1.8.2017 s tím, že tedy měli informovat soud, zda nedošlo ke změně jejich procesních stanovisek, a rovněž se vyjádřit ke změnám svých stanovisek, a ke znaleckému posudku. Dne 21.9.2017 tedy bylo toto vyjádření rozesláno účastníkům. Dne 3.10.2017 reagoval právní zástupce žalobce s tím, že výslech znalce, přímo při jednání, by mohl pomoci objasnit interpretaci znaleckého posudku, a tento tedy vyžaduje. Spis byl poté předložen asistence soudce 4.10.2017 k rozhodnutí o částečném zpětvzetí žaloby, a ještě předtím bylo rozesláno vyjádření žalobce žalované na vědomí. Žalovaná se 9.10.2017 vyjádřila k částečnému zpětvzetí žaloby s tím, že další vyjádření k důkazu podá dodatečně. Soud poté 3.11.2017 řízení částečně zastavil co do částky 14.200,00 Kč s příslušenstvím s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby. Dne 8.3.2018 soud ve věci nařídil ústní jednání na 10.4.2018 a předvolal účastníky. Dne 6.3.2018 soud urgoval vyjádření žalovaného k důkazu, ke znaleckému posudku, a současně prováděl lustraci účastníků v rejstřících. Žalovaný se následně ke znaleckému posudku vyjádřil 20.3.2018. Jeho vyjádření bylo rozesláno protistranám 27.3.2018, resp. protistraně. Dne 10.4.2018 soud ve věci jednal, provedl další dokazování, vyslechl znalce doc. Ing. [jméno] [příjmení], a poté jednání odročil za účelem poskytnutí lhůty k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání na 14.6.2018. Dne 10.4.2018 předložil znalec vyúčtování znaleckého úkonu při ústním jednání. Dne 24.4.2018 bylo přiznáno znalci znalečné za ústní jednání. Dne 10.5.2018 se ve věci vyjádřil žalobce, a předložil další důkazy. Dne 28.5.2018 se ve věci vyjádřil žalovaný. Jeho vyjádření bylo přeposláno protistraně 5.6.2018. Ještě předtím, 14.5.2018, bylo přeposláno vyjádření žalobce žalovanému. Dne 12.6.2018 se ve věci znovu vyjádřil žalobce. Dne 14.6.2018 soud ve věci znovu jednal a provedl další dokazování. Poučil účastníky o koncentraci řízení, a poté jednání odročil na 27.9.2018 za účelem poskytnutí lhůty k doplnění skutkových tvrzení. Dne 11.7.2018 poté soud předvolal rovněž svědky k danému jednání. Dne 28.7.2018 soud informoval právního zástupce žalobce, že s ohledem na jím navržený důkaz výslechem statutárního zástupce právnické osoby v postavení jednatele žalobce, Ing. [jméno] [příjmení], byl dotyčný předvolán, za účelem provedení důkazu, k jednání. Současně byl žalobce požádán o sdělení, zda bude účast jmenované osoby, s ohledem na vazbu, účastníka řízení zajištěna, a případně, aby byla zaslána adresa. Soud rovněž 28.7.2018 žádal od Magistrátu města Brna, o sdělení vlastníka a provozovatele vozidla registrační značky [SPZ] [anonymizována dvě slova] [číslo], značky [příjmení]. Dne 9.7.2018 požádal zástupce žalobce o prodloužení lhůty k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů. Soud znovu, 17.7.2018, žádal zástupce žalované o sdělení údajů svědka [jméno] [příjmení] s tím, že tento je předvolán na 27.9.2018. Dne 13.7.2018 soud prodloužil lhůtu právnímu zástupci žalobce ke sdělení příslušných důkazů do 31.7.2018. Dne 16.7.2018 žalobce doplnil své podání, a rovněž 17.7.2018. Dne 18.7.2018 reagovalo Statutární město Brno, a odpovědělo na žádost o lustraci a zaslalo podklady. Soud musel reklamovat 23.7.2018 vyúčtování znalce [příjmení], u kterého chyběl tedy originál čestného prohlášení, a razítko a podpis na usnesení, a sice 19.7.2018. Na to odpověděl 27.7.2018 znalec, kdy se podivil, že je požadováno prohlášení dle GDPR, ačkoli již na Městský soud v Brně posílal své vyjádření nesčetněkrát, včetně souhlasu se zpracováním osobních údajů. Dne 27.7.2018 odpověděla právní zástupkyně žalovaného ohledně svědka [jméno] [příjmení] s tím, že tohoto kontaktovala telefonicky, a on potvrdil, že se dostaví k jednání s tím, že mu již doručeno bylo předvolání. 31.7.2018 se ve věci znovu vyjádřila žalobkyně a předložila další listinné důkazy. Doplnění žaloby bylo rozesláno žalovanému 10.8.2018. Žalovaný 17.8.2018 se vyjádřil k přípisu z 10.8.2018 a požádal o prodloužení lhůty k vyjádření. Soud mu ji 29.8.2018 prodloužil do 15.9.2018. Dne 14.9.2018 reagoval žalovaný na doplnění skutkových tvrzení a důkazů žalobce. Jeho vyjádření bylo rozesláno protistraně 21.9.2018. Rovněž 19.9.2018 byla opětovně vyzvána právní zástupkyně tehdejšího žalovaného s tím, že lhůta jí již opětovně nebude prodlužována, protože není zřejmé, z jakých konkrétních důvodů žalovaný o prodloužení lhůty k vyjádření, žádá. Dne 18.9.2018 se ve věci znovu vyjádřil žalobce a předložil listinný důkaz. Podání žalobce bylo rozesláno protistraně 21.9.2018, na vědomí. Dne 27.9.2018 soud ve věci znovu jednal, provedl výslech jednatele žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], dále výslech svědka [jméno] [příjmení], výslech svědka [jméno] [příjmení], provedl další dokazování, a poté jednání za účelem poskytnutí lhůty k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, odročil na 4.12.2018, když předtím prolomil koncentraci řízení. Dne 17.9.2018 vypověděla právní zástupkyně žalovaného právní zastoupení. Dne 11.10.2018 soud předvolal svědka na prosincové jednání. Dne 14.11.2018 doplnil žalobce další skutková tvrzení. Jeho vyjádření bylo rozesláno žalovanému 22.11.2018. Dne 4.12.2018 soud ve věci znovu jednal, vyslechl svědka [jméno] [příjmení], a poté jednání za účelem provedení dalšího dokazování a přednesu závěrečných návrhů, odročil na 26.2.2019. Dne 26.2.2019 soud ve věci provedl další dokazování a poté jednání odročil na 30.4.2019 za účelem výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], kterého následně, 11.3.2019 k jednání předvolal. Dne 7.3.2019 soud učinil dotaz na ČSAD [obec], spol. s r.o., aby sdělila skutečnosti, které mají význam pro řízení, a sice co bylo předmětem opravy vozidla výrobce [příjmení] typ TGL, prováděné v měsíci říjnu roku 2012. Na to odpověděla 15.3.2019, že v průběhu opravy, 3.10.2012, mělo dojít k výměně pravé zadní palivové nádrže, pravé boční zábrany a výměny pravého zadního kola. Nebyla prováděna žádná oprava, a ani manipulace převodovky. Dne 30.4.2019 soud ve věci vyslechl znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], a následně vyzval žalobce aby ve lhůtě do jednoho měsíce předložil soudu písemné vyhotovení znaleckého posudku Ing. [příjmení] v takové verzi, která odpovídá poslední verzi písemného vyhotovení posudku, a jednání odročil za účelem doložení písemného vyhotovení znaleckého posudku a za účelem provedení dalšího dokazování na 13.8.2019. Dne 15.5.2019 soud přiznal Ing. [jméno] [příjmení] znalečné. Dne 29.5.2019 zaslal žalobce dvě opravená vyhotovení znaleckého posudku. Tato byla rozeslána protistraně 13.6.2019. Dne 30.7.2019 byl vyhotoven platební poukaz pro znalce. Dne 13.8.2019 bylo pokračováno v dokazování, při kterém byl žalobce následně poučen o rizicích v případě neunesení, jak břemene tvrzení, tak břemene důkazního, přičemž tento požádal o 30ti denní lhůtu za účelem předložení listin. Soud poté jednání odročil na 17.10.2019 za účelem poskytnutí lhůty žalobci k doplnění a označení důkazů, případně provedení dalšího dokazování. Žalobce 12.9.2019 doplnil skutková tvrzení a návrhy na dokazování, předložil další znalecký posudek, vyhotovený Ing. [jméno] [příjmení]. Podání žalobce bylo přeposláno žalovanému 7.10.2019. Dne 17.10.2019 soud ve věci jednal, kdy opětovně byl žalobce vyzván a poučen, aby označil, pokud možno, všechny důkazy za účelem prokázání svých tvrzení, že neodborně provedený odtah žalovaného, představoval jedinou příčinu vzniku škody. Soud zde výslovně konstatuje: pokud možno u dnešního jednání všechny důkazy. Dále soud konstatoval, že hodlal jednání odročit na 10.1.2020 s tím, že tedy zástupkyně žalovaného v té době nebude přítomna, nemůže se zúčastnit. Poté tedy jednání odročil na 21.1.2020 za účelem provedení dalšího dokazování. Žalobce předtím ještě požádal o poskytnutí lhůty s tím, že upřesnil, že v poskytnuté lhůtě hodlá konkretizovat všechny faktury, které spolu s daňovými doklady v průběhu protokolace zástupce žalobce opravil, že tedy hovořil o přílohách, a to za dobu od pořízení vozidla žalobcem do předmětné nehody. Dne 15.11.2019 poté žalobce zaslal listiny, označené k důkazu. Jeho vyjádření bylo rozesláno 28.11.2019 žalovanému. Dne 21.1.2020 soud ve věci jednal, pokračoval s dalším dokazováním, vyslechl svědka [jméno] [příjmení], provedl další důkazy, a poté bylo dokazování skončeno s tím, že jednání bylo odročeno na 28.1.2020 za účelem vyhlášení rozsudku. Právní zástupce žalobce 21.1.2020 předložil závěrečný návrh ve věci. Soud poté vyhlásil ve věci rozsudek, kterým uznal žalovaného být povinným zaplatit žalobci částku 98.. 769,00 Kč. Soud poté 24.2.2020 žádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí do 27.3.2020, a poté byl ve věci vyhotoven rozsudek z 28.1.2020, a byl rozeslán účastníkům. Žalovaný se blanketně 7.5.2020 do rozsudku odvolal. Dne 28.5.2020 byl žalovaný vyzván, aby doplnil své odvolání, přičemž výzva byla adresována Mgr. [jméno] [příjmení], původní právní zástupkyni žalovaného. Ta 16.6.2020 informovala soud, že vypověděla právní zastoupení, jak již dříve uvedla. Usnesení o výzvě k odstranění vad odvolání bylo poté 19.6.2020 zasláno přímo žalovanému. Ten na ně nereagoval, proto 5.8.2020 bylo předloženo rozhodnutí Krajskému soudu v Brně s odvoláním k rozhodnutí s tím, že odvolání má nadále vady, proto nebyl ani vybírán soudní poplatek. Dne 17.8.2020 bylo zasláno doplnění odvolání žalovaného krajskému soudu. Opětovně tedy, vyhotoveno Mgr. [jméno] [příjmení], a opět blanketně. Dne 6.8.2020 požádal právní zástupce žalobce o zaslání odvolání žalovaného. Na to odpověděl soud 11.8.2020, že předmětné odvolání nebylo žalobci zasíláno na vědomí s ohledem na neodstranění vad odvolání žalovaným v soudem stanovené lhůtě, a proto bylo předloženo Krajskému soudu v Brně. Dne 11.1.2021 se dotazoval žalobce Krajského soudu v Brně za stav odvolacího řízení. Dne 18.1.2021 bylo odvolání žalovaného odmítnuto a rozhodnuto současně o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí krajského soudu bylo rozesláno účastníkům 27.1.2021. Tím byl spis ukončen.

8. Dle Výkazu zisku a ztráty pro podnikatele – druhového členění společnosti [anonymizována dvě slova], [IČO] ke dni 31.12.2014 činil výsledek hospodaření společnosti v roce 2014 se ziskem 756 000 Kč Tomu odpovídá rovněž Rozvaha (bilance) pro podnikatele, v plném rozsahu, ke dni 31.12.2014, a příloha k účetní závěrce, podle které základní kapitál společnosti činí 200 000 Kč, pohledávky po splatnosti činí 1.378 000 Kč a závazky po lhůtě splatnosti 5.976 000 Kč. Příloha k účetní závěrce byla vypracována 28.4.2015.

9. Dle Vybraných údajů z Rozvahy (bilance) společnosti [anonymizována dvě slova] ke dni 31.12.2015 a na něj navazujícího Výkazu zisku a ztráty ke dni 31.12.2015 vyplývá, že hospodaření společnosti [anonymizována dvě slova] za dané účetní období skončilo se ztrátou - 1.940 000 Kč. Dle přílohy k účetní závěrce činí závazky po lhůtě splatnosti 9.055 000 Kč a pohledávky po lhůtě splatnosti 1.384 000 Kč.

10. Dle výkazu zisku a ztráty, druhového členění ze dne 31.12.2016 výsledek hospodaření společnosti [anonymizována dvě slova] v roce 2016 skončil finanční ztrátou ve výši 1.169.000,00 Kč, zatímco v roce předchozím, skončil ziskem ve výši 157 000 Kč. Současně výsledek celkového hospodaření skončil ztrátou ve výši 2 200 000 Kč, zatímco rok předtím se ztrátou 1 940 000 Kč.

11. Dle rozvahy společnosti [anonymizována dvě slova] ke dni 31.12.2016 vlastní kapitál společnosti činil 2 800 000 Kč, závazky společnosti 10 606 000 Kč, nerozdělený zisk z minulých let 7 231 000 Kč, naopak nerozdělená ztráta z minulých let 2 411 000 Kč, dlouhodobý hmotný majetek společnosti činil 7 360 000 Kč netto.

12. Dle přílohy k účetní závěrce společnosti [anonymizována dvě slova] za rok 2016 je tato mikro účetní jednotkou, jejíž pohledávky po lhůtě splatnosti činily 1.214 000 Kč, zatímco závazky po lhůtě splatnosti činily 6.520 000 Kč.

13. Dle výkazu zisku a ztráty - druhového členění společnosti [anonymizována dvě slova] ke dni 31.12.2017 rok 2017 skončil finanční ztrátou ve výši 34 000 Kč (pozn. soudu – při ú.j. chybně uvedeno 37 000 Kč), zatímco v předchozím období 1.169 000 Kč, celkový hospodářský výsledek byla ztráta ve výši 2 913 000 Kč.

14. Dle rozvahy společnosti [anonymizována dvě slova] ke dni 31.12.2017 celkový hospodářský výsledek společnosti byla ztráta ve výši 2 913 000 Kč.

15. Dle přílohy k účetní závěrce ke dni 31.12.2017, vypracované 28.3.2018 měla společnost pohledávky po lhůtě splatnosti ve výši 1 052 000 Kč, závazky po lhůtě splatnosti ve výši 6 351 000 Kč.

16. Dle výpisu z Centrální evidence exekucí, ke dni 11.5. společnost s [IČO] (tzn. [anonymizována dvě slova]) ke dni 11.5.2021 vedeno u různých exekutorů celkem 14 exekucí, v pořadí první z nich byla nařízena ke dni 8.3.2018, poslední ke dni 17.3.2020.

17. Exekučním návrhem ze dne 17.3.2021 se žalobce domáhal na společnosti [anonymizována dvě slova], jako povinném, jednak částky, 98.769,00 Kč, jednak zákonného úroku z prodlení z této částky a nákladů nalézacího řízení ve výši 153.897,50 Kč.

18. Dle detailu odeslané zprávy ze dne 17.3.2021, zaslané právním zástupcem žalobce byl exekuční návrh odeslán téhož dne Mgr. [jméno] [příjmení], soudnímu exekutorovi.

19. Podle vyrozumění o zahájení exekuce č.j. 201 EX 00655/21-009 ze dne 31.3.2021 byla proti společnosti [anonymizována dvě slova], tedy žalovanému v původním řízení 72 C 59/2014 zahájena exekuce ve prospěch oprávněného [příjmení] [právnická osoba] pro zaplacení pohledávky ve výši 98.769,00 Kč s příslušenstvím a s náklady nalézacího řízení ve výši 153.897,50 Kč, a sice dne 17.3.2021. Exekuci vede Mgr. [jméno] [příjmení], soudní exekutor.

20. Usnesením Krajského soudu v Brně, č.j. 42 Cm 93/2020 – 57 ze dne 2. listopadu 2021 byl do řízení přibrán další účastník, insolvenční správce Ing. [příjmení] [příjmení]. Společnost [anonymizována dvě slova] byla zrušena s likvidací. Likvidátorem společnosti byl jmenován insolvenční správce Ing. [příjmení] [příjmení]. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení a o povinnosti společnosti zaplatit soudní poplatek za zahájené řízení.

21. Přihláškou pohledávky do likvidace dlužníka [anonymizována dvě slova] v likvidaci ze dne 1.2.2022 přihlásil žalobce prostřednictvím svého právního zástupce svou pohledávku ve výši 98.769,00 Kč s příslušenstvím, přiznanou rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. 72 C 59/2014 – 40. Podání bylo adresováno likvidátorovi [právnická osoba]. [jméno] [příjmení].

22. Dle Zprávy o průběhu likvidace ze dne 2.6.2022 likvidátor nepředložil konečnou zprávu o likvidaci, neboť nebylo dosaženo likvidačního zůstatku s tím, že do likvidace byly přihlášeny pohledávky, Krajského soudu v Brně ve výši 2 000 Kč, Finančního úřadu [obec] – venkov ve výši 544.629,46 Kč, S.L.S. [právnická osoba] ve výši 98.769,00 Kč, Zdravotní poj. min. vnitra ve výši 212.027,21 Kč a Městské správy sociálního zabezpečení ve výši 782.046,00 Kč. Celkově bylo do likvidace přihlášeno 1.639.471,67 Kč. Likvidátor však od likvidované společnosti nepřevzal žádné písemnosti, byť jejich uložení projednal s Moravským zemským archivem v Brně. Likvidátor nedohledal, podle sdělení bank, žádný účet. Lustrací v katastru nemovitostí, nenašel žádné nemovitosti. Dle rejstříku, není společnost účastna žádné jiné obchodní společnosti, ani podle zprávy Centrálního depozitáře cenných papírů, nevlastní žádné cenné papíry a nevlastní ani žádná vozidla.

23. Dle úplného výpisu společnosti [anonymizována dvě slova], následně [anonymizována dvě slova] v likvidaci, byla společnost vymazána z obchodního rejstříku 7.6.2022.

24. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 9.1.2023, které nabylo právní moci 1.2.2023, pod č.j. 75 EXE 457/2021 – 27, byla exekuce, vedená na základě pověření Městského soudu v Brně ze dne 26.3.2020, ve věci 75 EXE 457/2021 soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení] pod č.j. 201 EX 655/21, ve prospěch oprávněného, [anonymizováno] [právnická osoba] proti povinnému [anonymizována dvě slova] v likvidaci, zastavena. Oprávněné nebyla přiznána náhrada nákladů exekuce. V odůvodnění soud konstatoval, že 26.3.2021 pověřil Mgr. [příjmení] vedením exekuce k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 98.769,00 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů exekuce. V průběhu exekuce zaslal soudní exekutor exekučnímu soudu podnět na zastavení exekuce s tím, že v průběhu exekuce bylo zjištěno, že povinná byla ke dni 7.6.2022, po ukončení likvidace, vymazána z obchodního rejstříku. S ohledem na to, tedy, byla exekuce zastavena.

25. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 15C 116/2016 – 62 ze dne 24.1.2018 byla žalované společnosti [anonymizována dvě slova] uložena povinnost zaplatit žalobci [právnická osoba] částku 733.752,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23.12.2015 do zaplacení a náhradou nákladů řízení. Usnesením Městského soudu v Praze č.j. 23 Co 192/2018 – 88, ze dne 14.6.2018 byl rozsudek soudu I. stupně, k odvolání žalovaného potvrzen a byla změněna výše náhrady nákladů řízení, dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, odvolacího. Rozhodnutí nabylo právní moci 28.6.2018.

26. Platebním rozkazem Městského soudu v Brně č.j. 250 C 3/2018 – 35 ze dne 21.3 2018 bylo uloženo žalované společnosti [anonymizována dvě slova]. zaplatit žalující [právnická osoba] s.r.o. částku 9.680,00 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 31.1.2015 do zaplacení a náhradou nákladů řízení. Žalovaný v tomto případě byla společnost [anonymizována dvě slova]., žalobcem 27. Dle Výkazu nedoplatků společnosti [anonymizována dvě slova] vůči Vojenské zdravotní pojišťovně ČR ze dne 28.11.2017, mělo být vyplaceno pojistné za období 1.5.2016 do 31.10.2017 ve výši 7.819,00 Kč, přičemž tato částka je dluhem. Současně bylo vyměřeno penále za neuhrazené a opožděné platby ve výši 3.597,00 Kč, celkem tedy částka 11.416,00 Kč.

28. Dle Výkazu nedoplatků společnosti [anonymizována dvě slova] vůči Městské správě sociálního zabezpečení [obec] ke dni 31.12.2016 činila dlužná částka celkem 166.301,00 Kč. Od 1.1.2017 do 31.5.2017, celkem částku 201.273,00 Kč. Dále bylo společnosti vyměřeno penále pro neplacení pojistného ve výši 12.048,00 Kč Celkem tak mělo být zaplaceno 379.622,00 Kč, zatímco zaplaceno bylo 166.301,00 Kč. Dlužná částka tak činila 213.321,00 Kč.

29. Rozsudkem Městského soudu v Brně ve věci 50 C 389/2014 – 31 ze dne 8.11.2016 byla žalované společnosti [anonymizována dvě slova]., uložena povinnost zaplatit Celnímu úřadu pro Zlínský kraj, částku 429.588,00 Kč. Dále byla uložena žalovanému povinnosti zaplatit České republice soudní poplatek za žalobu ve výši 21.480,00 Kč, a bylo rozhodnuto o jeho povinnosti, zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. V odůvodnění soud konstatoval, že 24.5.2012 vydal [ulice] úřad exekuční příkaz č. 32599-27/ 2012 -016200-021, kterým byla nařízena daňová exekuce přikázáním jiné pohledávky, a to z titulu dluhu žalovaného vůči [právnická osoba] s.r.o. Další exekuční příkazy následoval. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ve věci 27 Co 80/2017 – 67 ze dne 14.3.2019 byl rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 8.11.2016 č.j. 50 C 389/2014 – 31 v meritorní části potvrzen, co do výroku II. byl změněn co do výše soudního poplatku. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci 9.4.2019, ve výroku II. a III. vykonatelnosti 13.4.2019.

30. Elektronickým platebním rozkazem č.j. EPR 35013/2018-6 ze dne 5.4.2018 byla uložena žalované společnosti [anonymizována dvě slova], povinnost zaplatit žalobkyni, JUDr. [jméno] [příjmení], částku 45.217,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14.3.2017 do zaplacení a náhradou nákladů řízení.

31. Rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. 229 C 61/2016 -99 ze dne 4.11.2019 byla žalované společnosti [anonymizována dvě slova], uložena povinnost zaplatit žalobci, OMV Česká republika, částku 740.012,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6.6.2015 do zaplacení a náhradou nákladů řízení.

32. Platebním výměrem Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR ze dne 6.11.2018 byla uložena společnosti [anonymizována dvě slova] povinnost uhradit dlužné pojistné za období od 1.4.2017 do 31.5.2018 celkem ve výši 105.297,00 Kč. Dále bylo vyměřeno ke dni 31.10.2018 penále za opožděné platby ve výši 18.409,00 Kč, které bylo dále navyšováno o každý den prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky pojistného.

33. Platebním výměrem Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR ze dne 25.7.2017 byla uložena společnosti [anonymizována dvě slova] povinnost uhradit dlužné pojistné za období od 1.6.2016 do 31.3.2017 na všeobecné zdravotní pojištění ve výši 80.706,00 Kč. Dále jí bylo vyměřeno penále, ke dni 25.7.2017, ve výši 9.465,00 Kč, které se dále navyšuje o 0,05 % denně za každý den prodlení, od 26.7.2017.

34. Dle výkazu nedoplatků č. 7241704813 ze dne 25.10.2017 dlužila společnost [anonymizována dvě slova]. Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR částku 61.074,00 Kč, a penále ve výši 9.063,00 Kč, a sice ke dni 30.9.2017.

35. Dle výkazu nedoplatků č. 7241804329 ze dne 23.10.2018 dlužila společnost [anonymizována dvě slova] pojistné Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 89.147,00 Kč a penále ve výši 18.698,00 Kč, a sice ke dni 31.8.2018.

36. Dle výkazu nedoplatků Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR č. 7241901891 ze dne 20.5.2019 dlužila společnost [anonymizována dvě slova] pojistné ve výši 25.940,00 Kč, a penále ve výši 12.755,00 Kč, ke dni 31.1.2019.

37. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

38. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

39. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

40. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

41. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

42. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

43. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

44. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

45. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

46. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

47. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

48. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby tj. od 20.1.2014 do 18.01.2021, kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu, tedy celkem 7 let. Předmětem řízení byla náhrada škoda na vozidle ve výši 112.969 Kč. V řízení se vyskytly průtahy po rozeslání odporu žalované proti elektronickému platebnímu rozkazu dne 2.5.2014 bylo nařízeno 15.9.2014 ústní jednání na 6.1.2015, poté od částečného zastavení řízení dne 3.11.2017 do nařízení dalšího ústního jednání 8.3.2018, soud neshledal průtah s rozesláním druhého meritorního rozhodnutí žalobci, když toto s ohledem na neodstranění vad odvolání nebylo zasláno žalobci (o tomto důvodu byl rovněž žalobce informován soudem), tento postup šetří náklady účastníků, resp. protistrany, která se tak nemusí vyjadřovat k neúplnému či dokonce vadnému podání odvolatele. Rovněž soud neshledal průtah v délce jednání soudu, když toto je plně v kompetenci rozhodujícího soudu a zdejšímu soudu nepřísluší revidovat způsob vedení těchto jednání. Rovněž soud neshledal průtah mezi rozesláním znaleckého posudku, doručeného znalcem soudu 9.9.2016 a žalobci poté dne 25.10.2016 či mezi zahájením daného řízení a následným vyhlášením druhého meritorního rozhodnutí 28.1.2020, když tento úsek je vytržen z kontextu a je zřejmé, že v mezidobí soud prováděl řadu úkonů, včetně ústních jednání. Pokud žalobce namítal, že byla téměř 3x překročena zákonná lhůta k vypracování daného rozhodnutí, nelze než odkázat na ust. § 158 odst. 4 o.s.ř., podle kterého sice má být stejnopis vyhotovení rozsudku (pokud nebyl doručen při skončení posledního jednání) odeslán účastníkům, popřípadě jejich zástupcům ve lhůtě třiceti dnů ode dne vyhlášení rozsudku. Předseda soudu je však oprávněn tuto lhůtu prodloužit až o dalších šedesát dnů. Uvedená lhůta je přitom lhůtou pořádkovou, se kterou se nepojí procesní následky (byť její nedodržení může založit kárnou odpovědnost soudce). Takové prodloužení tak nelze hodnotit jako průtah. Lze shrnout, že až na shora uvedené dva průtahy v řádu několika měsíců soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Nelze tak souhlasit se žalobcem, že postup soudu prodloužil spor o několik let. Řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Soud musel nechat vypracovat znalecký posudek, další posudek založil jeden z účastníků. Ve věci byla vyslechnuta řada svědků a soud činil dotazy o součinnost různých institucí. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou stupních soudní soustavy, kromě řady procesních rozhodnutí rozhodoval nalézací soud meritorně dvakrát, soud odvolací jedenkrát. Byť využití těchto zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Co se týče chování žalobce tento se na délce řízení částečně podílel, když musel být soudem několikrát vyzýván k doplnění tvrzení, rovněž ke sdělení, zda se k jednání dostaví jeho statutární zástupce, jehož účastnickou výpověď žalobce navrhoval. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života. Žalobce netvrdil, že by předmět řízení měl pro jeho osobu subjektivně vyšší význam, naopak sám jej označil za standartní. Význam řízení pro žalobce po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako standartní.

49. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení, byť se v něm nevyskytly průtahy v podobě nečinnosti, byla ve vztahu k jeho průběhu, dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním jeví se tak peněžité zadostiučinění. Soud stanovil základní částku za 7 let trvání řízení v rozsahu 15 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky trvání řízení pak z částky v poloviční výši) a dospěl k základní částce ve výši 91 250 Kč. Od této částky odečetl 20 % z důvodu procesní složitosti věci, dalších 10% soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly, dále soud ponížil základní částku o 10 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení. Celkem by tak soud základní částku snížil o 40% (tzn. 36 500 Kč) a žalobci by se tak na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka ve výši 54 750 Kč. Jelikož žalovaný mimosoudně ještě před podáním žaloby žalobci uhradil částku ve výši 72 000 Kč, hradil tak částku vyšší, než by žalobci z tohoto titulu poskytl sám soud. Pokud jde o žalobcem tvrzenou škodu, z provedeného dokazování vyplynulo, že jeho odpůrce v daném řízení, byl již od v roce 2012 dlužníkem [právnická osoba] s.r.o. a bylo proti němu vydáno několik exekučních příkazů celním úřadem. Od roku 2015 pak vykazovalo jeho podnikání ztrátu a jeho pravomocně vykonatelné dluhy z různých řízení jiných věřitelů pocházely nejen z tohoto období. V daném případě tak byla přetržena příčinná souvislost mezi vznikem škody a nepřiměřenou délkou řízení, když i s ohledem na hospodářskou situaci tehdejšího žalovaného je zřejmé, že jeho dlužník neměl dostatek prostředků na své podnikání. V tomto směru nutno konstatovat, že při posouzení hospodářské situace společnosti nelze vycházet pouze z výše jeho vlastního kapitálu či hodnoty jedné (kladné) položky, ale je nutno posuzovat celou situaci komplexně, o čemž svědčí mnohem lépe výsledek hospodaření za konkrétní období. S ohledem na to, tedy soud, žalobu v plném rozsahu zamítl.

50. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná (nemajetkový nárok částečně uspokojila ještě před podáním žaloby, zatímco nárok majetkový nebyl žalobci přiznán) soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalované písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání ve dnech 6.12.2022 a 14.3.2023, který se rovněž zúčastnila, proto jí přísluší náhrada nákladů řízení v rozsahu 5 úkonů po 300 Kč.