45 C 76/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa pro ochranu osobnosti - písemnou a veřejnou omluvu

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby soud žalované uložil povinnost omluvit se žalobci formou osobního dopisu, a dále ve vysílání veřejnoprávní televize, kdykoli, v pracovní den, v době od 20:00 hod. do 22:00 hod., zobrazením omluvy, tohoto znění, po přiměřenou dobu, nejméně jedné minuty, takto: „ Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se omlouvá panu [celé jméno žalobce], [datum narození], za vadné a protizákonné jednání Vězeňské služby ČR, která poničila důkazy v jeho trestní věci, kdy tyto mohly vést k prokázání jeho neviny, a dále za jednání Krajského soudu v Ústí nad Labem a Vrchního soudu v Praze, které svým jednáním znemožnily posouzení těchto důkazů“, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum], doplněnou následně jeho ustanoveným opatrovníkem dne [datum], domáhal ve výroku uvedené omluvy včetně způsobu jejího uskutečnění, přičemž žalobu označil jako žalobu na ochranu osobnosti. Žalobce uvedl, že ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem podal návrh na povolení obnovy řízení, které bylo pravomocně skončeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem dne [datum] usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27.1.2021, sp. zn. 49 T 7/2016. V rámci tohoto návrhu mimo jiné žádal provést dokazování obsahem pevného disku o kapacitě 8TB. Krajský soud v Ústí nad Labem návrh žalobce na povolení obnovy řízení zamítl. V rámci odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 49 T 7/2016-1797, soud uvedl, že důkazy obsažené na harddisku, které měly být důvodem pro povolení obnovy byly již provedené jako důkaz, a to výslechem znalce, přičemž tomu tak reálně nebylo. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal stížnost, v níž namítal předně to, že výslech znalce, který disk zkoumal, nemůže nahradit vlastní obsah disku, vzhledem k tomu, že na disku se mohou nacházet zcela nové a soudu neznámé informace. Soud tedy bezdůvodně důkaz předmětným diskem neprovedl. Navíc v původním řízení soudní znalec vůbec vyslechnut nebyl, neboť v době konání hlavních líčení se nacházel jinde. Neprovedení důkazu obsahem HDD však zůstalo neodůvodněné a zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení bylo tedy vadné. Ke stížnosti, v níž bylo uvedené namítáno pak tento postup soudu prvního stupně potvrdil také Vrchní soud v Praze, který se argumentům žalobce nevěnoval. V dané věci má přitom žalobce za to, že [ulice] služba ČR svou manipulací předmětným harddiskem o kapacitě 8TB tento důkaz učinila (ať již úmyslně či nikoliv) neupotřebitelný. Na zničení důkazu si žalobce stěžoval už v roce 2019. Žalobce v této souvislosti konstatoval, že Krajský soud v Ústí nad Labem se až podezřele urputně vyhýbal provedení důkazu tímto harddiskem a jeho obsahem. V důsledku shora uvedených skutečností byla žalobci způsobena psychická újma, spočívající v depresivních stavech v důsledku deziluze z jednání státní moci v oblasti justice. Žalobce propadá nekontrolovatelným úzkostem a strachům. S ohledem na to požadoval žalobce za způsobená příkoří ve výroku uvedenou omluvu.

2. Žalovaná neuznala nárok žalobou uplatněný nárok, ani částečně, přičemž konstatovala, že žalobce u ní předběžně nárok na požadovanou omluvu za psychickou újmu, která měla žalobci být podle jeho tvrzení způsobena v souvislosti s rozhodnutím o návrhu žalobce na povolení obnovy řízení v rámci trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 7/2016, neuplatnil. Žalovaná učinila nesporným průběh trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 7/2016, které rovněž stručně shrnula. Žalovaná sporovala důvodnost žalobou uplatněného nároku na poskytnutí omluvy s tím, že není oprávněna sama posuzovat v řízení o odpovědnosti státu za škodu (a ani v jakémkoli jiném řízení) zákonnost soudních rozhodnutí. Podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze v případě, kdy bylo toto pravomocné rozhodnutí jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutí soudů, jímž byl zamítnut návrh žalobce na povolení obnovy řízení, je nutno posuzovat v souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci. Předmětná soudní rozhodnutí nebyla po nabytí právní moci pro nezákonnost zrušena nebo změněna příslušným orgánem, je tedy na ně nutno pohlížet jako na věcně správná. Pouhý nesouhlas žalobce s odůvodněním daných soudních rozhodnutí nezakládá odpovědnost žalované za tvrzenou psychickou újmu, která podle žalobce má spočívat„ v depresivních stavech v důsledku deziluze z jednání státní moci v oblasti justice“. Dále namítla, že žalobce sice žalobě tvrdí, že se svého nároku domáhá podle obecných právních předpisů z titulu ochrany osobnosti, právní posouzení daného nároku je věcí soudu. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že žalovaný nárok spadá pod režim zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (neboť zákon speciální má přednost před obecnou právní úpravou), vznáší žalovaná z procesní opatrnosti námitku promlčení. Ze žalobních tvrzeních je zřejmé, že žalobce se o skutečnostech, které mu měly způsobit újmu, dozvěděl ke dni [datum], kdy nabylo právní moci usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13.4.2021, sp. zn. 10 To 17/2021), avšak žaloba byla u soudu podána až dne [datum], tedy až po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty stanovené ust. § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Při ústním jednání mimo jiné namítl žalobce, že námitka promlčení ze strany žalované je v rozporu s dobrými mravy, když žalobce byl v ochranném léčení a neměl možnost se okamžitě ozvat, sepisovat žaloby apod. jako v současnosti.

4. Z protokolu o veřejném zasedání před Krajským soudem v Ústí nad Labem z [datum] (jako na čl. 32), konaném za přítomnosti obhájce žalobce, byl zjištěno, že uvedeného dne byl přednese návrh na obnovu řízení (v trestním spisu založen na č.l. 1611, [číslo], [číslo] – [číslo] a [číslo] – [číslo]). Obhájkyně žalobce byla přítomna i rozhodnutí, které bylo při veřejném zasedání vyhlášeno a kterým byl návrh odsouzeného na povolení obnovy řízení zamítnut. Při jednání byl přehráván rovněž záznam z CD, které krátkou cestou předložila obhájkyně žalobce.

5. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 49 T 7/2016 – 1797 ze dne 27.1.2021 byl návrh žalobce jako odsouzeného na povolení obnovy řízení v dané věci o zamítnut. Usnesení nabylo právní moci [datum].

6. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] byla stížnost odsouzeného ve věci 10 To 17/2021 proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 49 T 7/2016- 1797 zamítnuta. Rozhodnutí bylo digitálně podepsáno [datum].

7. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

9. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

10. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

12. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

13. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

17. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Dle § 32 odst. 1 a 2 ODŠZ nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

19. Dle § 35 odst. 1 ODŠZ promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

20. Dle ust. § 82 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, má člověk, jehož osobnost byla dotčena, právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

21. Vzhledem k tomu, že v průběhu soudního řízení vznesla žalovaná námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, soud se nejprve zabýval právě otázkou, zda nárok byl žalobcem uplatněn v promlčecí době, která je stanovena shora citovaným ustanovením § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce se proti žalované domáhal omluvy jako nemajetkového zadostiučinění nemajetkové újmy, způsobené mu v souvislosti s postupem jednak Vězeňské služby ČR, jednak Krajského soudu v Ústí nad Labem a Vrchního soudu v Praze. Již ze žalobních tvrzení je zřejmé, že nárok na omluvu z nesprávného úředního postupu Vězeňské služby ČR je promlčen, protože žalobce sám uvedl, že na tento postup si stěžoval již v roce 2019. Protože však žaloba byla podána (aniž by předtím byla podána žádost o předběžné projednání nároku u žalované) až dne [datum]. V dané věci tak již promlčecí lhůta uplynula nejpozději k [datum]. Pokud jde o tvrzený nesprávný úřední postup Krajského soudu v Ústí nad Labem, V daném případě se žalobce dozvěděl o tom, že mu vznikla nemajetková újma vyhlášením usnesení ve veřejném zasedání dne [datum], kterým byla obnova řízení zamítnuta a kterému byla přítomna obhájkyně žalobce. Od [datum] pak běžela šestiměsíční promlčecí doba. Žalobce mohl u žalované uplatnit svůj nárok nejpozději dne [datum], tak aby nebyl promlčen. Žalobce však nárok u žalované neuplatnil a nedošlo tak k tzv. stavení promlčecí doby. O stavení promlčení jde tehdy, jestliže promlčecí doba pro určitou zákonem stanovenou překážku neběží, staví se její běh, ačkoli jinak by tu podmínky pro její běh byly dány. Stavení promlčení se může projevit: a) tak, že promlčecí doba nezačne běžet, b) tak, že již započatý průběh promlčecí doby nepokračuje (zastavuje se) pokud překážka trvá, a c) tak, že již započaté a probíhající promlčení neskončí dříve než po uplynutí určité doby poté, co překážka byla odstraněna. V daném případě zákon č. 82/1998 Sb., výslovně jako lex specialis upravuje právě variantu, shora uvedenou pod písmenem b), tzn. časové úseky promlčecí doba uplynulá před vznikem překážky a po jejím odpadnutí sčítají. V daném případě byla až dne [datum] podána žaloba a promlčecí doba tak marně uplynula, aniž by došlo k jejímu stavení. Pokud jde o tvrzený nesprávný úřední postup Vrchního soudu v Praze, v daném případě se žalobce dozvěděl o tom, že mu vznikla nemajetková újma vyhlášením usnesení č. j. 10 To 17/2021 ze dne 13.4.2021, kterým byla stížnost žalobce jako odsouzeného ve věci 10 To 17/2021 proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 49 T 7/2016- 1797 zamítnuta a které nabylo právní moci téhož dne (což je zřejmé i z doložky právní moci stížností napadeného rozhodnutí). Od [datum] pak běžela šestiměsíční promlčecí doba. Žalobce mohl u žalované uplatnit svůj nárok nejpozději dne [datum], tak aby nebyl promlčen. I v tomto případě pak platí, že došlo k marnému plynutí promlčecí lhůty, aniž by byla stavěna, protože žalobce nárok u žalované neuplatnil a až dne [datum] podána. Jestliže žalobce při ústním jednání doplnil, že ochranného léčení nastoupil [datum] a toto dosud probíhá, je zřejmé, že samo o sobě toto žalobci nebránilo v podání včasné žaloby či hájení jeho procesních práv. Jen pro úplnost soud odkazuje rovněž na obsah spisu, konkrétně lékařskou zprávu ze dne [datum] (založenou na čl. 8), ze které vyplývá, že žalobce„ Listinné dokumenty si přebírá osobně na oddělení od sociální sestřičky a nevyžaduje jakékoliv asistence k vlastnímu přečtení (včetně velikosti písma 26), případně vysvětlení. Z mechanických pomůcek využívá zvětšovací lupu a pravítko s písmenky, vč. notebooku s barevnou tiskárnou. …………..V případě pana [celé jméno žalobce] konstatuji, že je zřejmé, že má obtíže s psaním. K psaní využívá šablonové pravítko s písmenky, znaky, vč. číslovek. Ochotně sám vypomáhá vyplňovat, např. propustky nebo psát maily či jiné dokumenty ostatním mentálně slabším, často negramotným spolupacientům, vč. nabídek zastupování při generální zplnomocnění před úřady, soudy apod. Pacient disponuje vlastním notebookem a malou barevnou tiskárničkou. Zmíněné zařízení má prakticky dostupné 12 hodin denně, včetně sobot, nedělí a svátků. Výpočetní techniku používá na profesionální úrovni, včetně nastavení software a hardware.“ I kdyby žalobce neměl možnost předběžné uplatnění nároku žalované zaslat, nelze současně přehlédnout, že byl v rámci obnovy řízení zastoupen právní zástupkyní, která mohla žádost o předběžné projednání nároku u žalované uplatnit (popř. některý z dalších právních zástupců, které žalobce i dle svých vlastních slov v dané době měl). I kdyby však ani toto nebyl možné, nelze než konstatovat, že sám žalobce při ústním jednání uvedl, že až do září roku 2021 byl na jednotce intenzivní péče. Vzhledem k tomu, že má k dispozici technické prostředky k vyhotovení žádosti (viz shora), nelze než konstatovat, že i kdyby během svého pobytu na JIP nebyl schopen touto formou komunikovat, stále ještě mohl po svém propuštění nárok včas uplatnit, když lhůta pro podání nároku uplynula až v říjnu 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaná se promlčení dovolala, soud žalobu z důvodu promlčení nároku zamítl, aniž by se dále zabýval otázkou, zda byly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v daném případě.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání a tohoto se dne [datum] rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů po 300 Kč.