45 C 78/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa pro zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím

I. Soud konstatuje, že v řízení před [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka], když předcházelo řízení [spisová značka], bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce částku 22 570 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím, způsobené mu v řízení, zahájeném dne 14.3.2017 návrhem na vydání předběžného opatření ve věci, vedené u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] a na to navazujícího řízení v meritu věci u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Žalobce uvedl, že je vedeno nepřiměřeně dlouhou dobu, kdy je zatíženo průtahy a zjevně vadným postupem soudu prvního stupně. Žalobce se žádným způsobem nepřičinil o celkovou nepřiměřenou délku řízení. Žalobce uplatnil u Ministerstva spravedlnosti nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení dne 6.11.2020, žalovaná jeho nárok odmítla. V této souvislosti ještě žalobce doplnil, že lhůta pro předběžné projednání nároku v rozsahu 6ti měsíců neodpovídá dle jeho názoru úrovni společnosti či techniky a měla by být stanovena podstatně nižší. S ohledem na to požadoval úrok z prodlení z uplatněné částky od 10.11.2020 do zaplacení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobce dne 6.11.2020 uplatnil nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 150.000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup v řízeních vedených [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] jako soudu I. Stupně. K projednání žádosti žalobce došlo dne 7.4.2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětných řízeních nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a požadované zadostiučinění tak nebylo žalobci poskytnuto. Žalovaná konstatovala, že řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne [datum rozhodnutí], žalobce v něm vystupoval v procesním postavení žalovaného. Původním návrhem žalobkyně žádala vydání předběžného opatření. Dne 20.3.2017 usnesení, kterým bylo návrhu žalobkyně vyhověno. Dne 10.4.2017 odvolání žalovaného, dne 25.5.2017 usnesení [název soudu], kterým bylo usnesení soudu I. stupně zrušeno a věc vrácena. Dne 17.7.2017 usnesení, kterým bylo návrhu žalobkyně opět vyhověno. Proti tomu podal žalovaný opět odvolání a dne 24.10.2017 [název soudu] změnil usnesení tak, že návrh na předběžné opatření zamítl. Toto usnesení nabylo právní moci dne 23.11.2017, čímž bylo řízení pravomocně skončeno. Dále žalovaná stručně shrnula průběh navazujícího řízení a doplnila, že řízení se vyznačuje značnou skutkovou i právní složitostí. Projednávaná věc úzce souvisí (a je závislá) na dalších dvou věcech projednávaných u prvoinstančního soudu pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], vedených mezi totožnou žalobkyní ([právnická osoba], [IČO]) a holandskou [právnická osoba] B.V. Jedná se o skutkově a důkazně velice složité věci, kdy je řešen ten problém, zda užívání mobilní aplikace [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]. a s tím související služby [příjmení] [příjmení] při provozování taxislužby, je nekalosoutěžním jednáním či nikoliv. Byť se jedná o formálně samostatná řízení, konstatovala žalovaný, že až teprve na základě provedeného dokazování ve věci nekalosoutěžního jednání a meritorním rozhodnutí mezi žalobkyní [právnická osoba], [IČO] a [právnická osoba] [anonymizováno]., bude možné rozhodnout i v projednávané věci proti žadateli. Sám žalobce se na délce řízení částečně podílel, a to tím, že neodpověděl na výzvy soudu k vyjádření se k žalobě ze dne 6.4.2018, 4.8.2020 a 16.2.2021. V rámci posuzovaného řízení k prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu dle žalované nedocházelo, celková délka byla ovlivněna zejména značnou složitostí věci a nutností nejdříve rozhodnout meritorně v související výše uvedené věci a jeho délka tak je přiměřená. Posuzované řízení vedené pod sp.zn. [spisová značka] bylo pravomocně skončeno ke dni 23.11.2017. Mimosoudní podání žalobce bylo žalované doručeno dne 6.11.2020, žalovaná proto vznesla námitku promlčení v souvislosti s nárokem na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky tohoto řízení. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

3. Žalobce v podání ze dne 3.6.2021 (označeném jako replika k podání žalované) uvedl, že předmětné řízení je již pravomocně ukončeno, a to usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 22. 7. 2021. Řízení tedy v meritu věci trvalo na jediné instanci od 14.3.2017 do 22.7.2021, a to aniž by soud provedl ve věci soudní rok. Řízení tedy celkem trvalo 4 roky a 4 měsíce a 8 dní, a to bez meritorního projednání věci na jediné soudní instanci. Žalobce má za to, že do celkové délky řízení je nutno započítat i dobu od podání návrhu na vydání předběžného opatření před podáním žaloby, kdy k zahájení tohoto řízení došlo dne 14.3.2017 a na základě návrhu bylo [název soudu] vydáno předběžné opatření [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací], proti kterému se žalobce odvolal a byl úspěšný viz. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací]. V této souvislosti odkázal např. na rozsudek [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka], přičemž skutečnost, že se jedná o jedno řízení, pak vyplývá přímo z předběžného opatření vydávaného [název soudu] dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací]:„ Soud upozorňuje, že s ohledem na tu skutečnost, že v této věci již bylo soudem prvního stupně jednou o návrhu na předběžné opatření rozhodnuto s tím, že mu bylo vyhověno (byť následně bylo toto rozhodnutí soudem odvolacím zrušeno), tak v důsledku vyhovění tomu návrhu na vydání předběžného opatření žalobce podal v této věci návrh ve věci samé. Tento návrh ve věci samé je evidován pod sp. zn. [spisová značka]. Z tohoto důvodu již soud prvního stupně posuzuje tento návrh na vydání předběžného opatření nikoliv jako návrh, který by byl před podáním žaloby ve věci samé, ale až po podání žaloby ve věci samé (§ 102 o.s.ř.)“. Žalobce podal i do usnesení vydaného [název soudu] dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací] odvolání, se kterým byl úspěšný viz. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací]. Žalobce v této souvislosti odkázal na různá rozhodnutí [název soudu], [název soudu], jakož i [název soudu], v nichž soudy dovodily nepřiměřenou délku řízení, trvajících v rozmezí cca 3 roky a 7 měsíců až necelé 4 roky (aniž by jakkoli rozváděl specifika těchto řízení). Žalobce dále poukazoval na statistická data [příjmení] [rok] [příjmení] [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova], [příjmení] [rok] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] dne [datum] a ani poté, co mu bylo doručeno usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací] přitom ničeho nečinil pro vyřizování věci. Jak v rámci rozhodování soudu prvního stupně, tak i v rámci odvolacího řízení byly standartní lhůty k vyřízení věci překročeny. Dále žalobce k odkazu žalobce (pozn. soudu – dle kontextu myšleno zřejmě k odkazu„ žalované“) na jiné řízení ve věci [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] pod sp.zn. [spisová značka], žalobce uvedl, že nebyl účastníkem tohoto řízení, jedná se o řízení zcela nezávislé na žalobci a protrahované řízení nebylo přerušeno z důvodu projednávání věci pod sp.zn. [spisová značka]. Pokud žalovaná označila nekalosoutěžní nárok obecně za náročný hmotněprávně i procesněprávně, jde o formální označení, které nemá materiální základ a popírá princip individuálnosti posuzování řízení. Žalobce má za to, že nelze označovat nároky založené na jejich podstatě za složité (např. z nekalosoutěžního jednání, ze smlouvy o dílo atp). Pokud by tomu tak bylo, pak se ztrácí zcela pojetí individuálního posuzování věcí a přechází se na obecné nahlížení na věc. Věc měl rozhodovat specilizovaný senát, přičemž s rutinou přichází i vyšší efektivita práce. Specializace senátu soudu má z hlediska časové dimenze rozhodování o typově obdobných věcech přinést i rychlejší rozhodování, což se v dané věci nestalo. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

9. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

11. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

12. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

13. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

14. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

15. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

19. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Soud vzal za svá skutková zjištění, uvedená žalovanou ohledně řízení o předběžném opatření, která žalobce nijak nesporoval, přičemž dospěl k závěru, že délka daného řízení o předběžném opatření neměla zásadní vliv na nemajetkovou újmu, kterou žalobce z obou řízení dovozoval, když o jeho existenci se žalobce dozvěděl až doručením prvního usnesení o předběžném opatření ze dne 14.3.2017, tedy cca 1 měsíc před zahájením navazujícího řízení sp.zn. [spisová značka], přitom toto řízení probíhalo paralelně a pravomocně skončilo 23.11.2017, tedy ještě v průběhu navazujícího řízení. Žalobce přitom obě řízení považuje za nerozdělitelná. Aniž by soud hodlal polemizovat s tímto názorem žalobce, nelze pominout, že navazující řízení sice bylo zahájeno na základě pokynu soudu v rámci řízení o předběžném opatření, avšak tomuto pokynu tehdejší žalobce nemusel z nejrůznějších důvodů vyhovět, přičemž by došlo k zániku o nařízeného předběžného opatření. Jak již bylo shora uvedeno, délka řízení o předběžném opatření neměla zásadní vliv na současně probíhající navazující řízení a z jeho průběhu nelze ani dospět k závěru o průtazích. Jiná situace je však v případě sp.zn. [spisová značka]. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, řízení sp.zn. [spisová značka] trvalo od [datum rozhodnutí] do 22.7.2021, tedy 4 roky a 4 měsíce. Řízení bylo vedeno pouze na jednom stupni soudní soustavy, přičemž ani nedošlo k meritornímu projednání věci. Soud prvního stupně v navazujícím řízení nepostupoval koncentrovaně, když jen provedení kontroly v centrální evidenci obyvatel a výzva tehdejšímu žalobci k zaplacení soudního poplatku navazovalo až sedm měsíců po podání žaloby, po dalších téměř pěti měsících soud vyzval poprvé žalobce k vyjádření k žalobě a ačkoliv tento na výzvu nereagoval, bylo bez dalšího nařízeno první jednání ve věci až po dalších dvou letech a čtyřech měsících. Toto jednání pak bylo krátce před jeho konáním bez uvedení důvodu zrušeno, aniž by bylo nařízeno nové. Další termín prvního jednání byl poté po žádosti zástupce žalobce odročen, byť důvod odročení nebyl blíže specifikován. Co se týče charakteru daného řízení, bylo by možné souhlasit se žalovanou v tom, že řízení ve věcech nekalé soutěže je co do povahy složitější, přičemž složitost věci je dána jednak typovým charakterem těchto sporů, jednak i rozsahem dokazování, právě z tohoto důvodu řeší tento typ sporů specializované oddělení soudu. Nicméně v daném případě se soud nedostal ani k prvnímu jednání, po celou dobu řízení de facto prováděl rutinní úkony a složitost sporu se tak nijak výrazně neprojevila. Současně soud nemůže ponechat stranou skutečnost, že se žalobce jako tehdejší žalovaný na délce řízení podílel svou naprostou nečinností, kdy navzdory opakovaným výzvám k vyjádření k žalobě 6.4.2018, 4.8.2020 a 16.2.2021 reagoval prostřednictvím svého právního zástupce až na poslední z nich (nikoliv věcně), a to 27.4.2021, přičemž žádal o odročení nařízeného jednání s tím, že je právně zastoupen ve věci, což je soudu známo již z řízení [spisová značka] a jeho zástupci dosud nebyla doručena žaloba. Meritorní vyjádření podal žalobce až následující den 28.4.2021 (tzn. po více než 3 letech od první výzvy k vyjádření) a uvedl, že činnost, jejíhož ukončení se tehdejší žalobce domáhal a která byla předmětem i předběžného opatření, již nevykonává od dubna roku 2017. Vzhledem k tomu, že na základě žalobcova (tehdy v pozici žalovaného) vyjádření vzal tehdejší žalobce žalobu zpět a řízení bylo skončeno, lze mít důvodně za to, že by tak učinil i dříve, pokud by žalobce reagoval již na první výzvu soudu k vyjádření. Na základě tohoto vyjádření totiž tehdejší žalobce zjistil, že předmět řízení odpadl a jeho žaloba tak ztratila smysl. S tím souvisí rovněž význam daného řízení pro žalobce. Jednak je zřejmé, že tento o řízení po celé tři roky nejevil žádný zájem, zůstal pasivní navzdory výzvám k vyjádření k žalobě, jednak činnost, která mu měla být předběžným opatřením, ale i meritorním rozhodnutím zakázána, přestal vykonávat v dubnu 2017, nemohl proto trpět nejistotou ohledně výsledku daného řízení a jeho důsledků. Ostatně žalobce ani žádné skutečnosti, které by navyšovaly význam daného řízení a odůvodňovaly navýšení základní částky odškodnění nemajetkové újmy nad rámec judikaturou stanovené spodní hranice (viz Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne 13. 4. 2011Cpjn [číslo]), netvrdil, ačkoliv mu byl soudem dán prostor k doplnění těchto tvrzení. S ohledem na to soud zhodnotil význam daného řízení pro žalobce jako marginální. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení je s ohledem na shora uvedená období nečinnosti soudu ve vztahu k průběhu daného řízení dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění však není namístě poskytnout peněžité zadostiučinění. Přiměřeným odškodněním se soudu i s ohledem na marginální význam daného řízení jeví konstatování porušení práva a proto žalobci toto zadostiučinění ve formě konstatování práva přiznal.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, když i konstatování práva na přiměřenou délku řízení lze považovat za plný úspěch nároku na zadostiučinění nemajetkové újmy z délky řízení, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 570 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 8. 2021, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 14. 3. 2022, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 3. 2022 a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 5. 2022 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 000 Kč ve výši 3 570 Kč.