45 C 91/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: ČR - Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 za nějž jedná Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 o zaplacení 27 810,79 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení 27.810,79 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 27.810,79 Kč od 1.5.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám jejího zástupce částku 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované náhrady majetkové škody ve výši 27 810,79 Kč s příslušenstvím, způsobené mu nesprávným úředním postupem v řízení, vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích pod sp.zn. [insolvenční spisová značka]. Žalobce uvedl, že řízení bylo zahájeno dne 21. 9. 2011 na návrh insolvenčního dlužníka a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne 13. 2. 2012 mu bylo schváleno řešení úpadku formou oddlužení, současně byli věřitelé vyzvání k podání přihlášek do insolvenčního řízení a to nejpozději do 30 dnů od zveřejnění tohoto usnesení. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO]) se do insolvenčního řízení přihlásil dne 14.3.2012 s pohledávkou ve výši 68.147 Kč z titulu nesplacených úvěrů dlužníka. Přihláška pohledávky žalobce však nebyla v důsledku administrativního pochybení soudem nijak zaregistrována, tudíž ani přezkoumána, a proto nebyla ani zahrnuta do splátkového kalendáře, v němž by byla v rámci schváleného oddlužení uspokojována. Dne 26.8.2018 bylo insolvenčním soudem vydáno usnesení o splnění oddlužení č.j. [insolvenční spisová značka] – B – 60, přičemž nezajištění věřitelé byli uspokojeni ve výši 40,81%. Vzhledem k tomu, že přihláška pohledávky žalobce nebyla zahrnuta mezi přihlášené pohledávky, nedošlo ani k částečnému uspokojení žalobce. Proti usnesení insolvenčního soudu o splnění oddlužení podal žalobce 10.7.2018 ze shora uvedených důvodů odvolání, jemuž však nebylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30.8.2018, č.j. 3 VSPH 1090/2018-B-67 vyhověno (usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno). Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého usnesení přisvědčil žalobci v tom, že řádně a včas uplatnil u insolvenčního soudu svou pohledávku. Nicméně uzavřel, že nelze přičítat k tíži dlužníkovi nezařazení pohledávky žalobce do seznamu pohledávek, a že oddlužení tak, jak bylo stanoveno usnesením č. [insolvenční spisová značka], bylo splněno. Shora popsaným nesprávným postupem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích jako insolvenčního soudu byla žalobci způsobena majetková škoda ve výši 27.810,79 Kč, která odpovídá 40,81% z celkové přihlášené pohledávky do výše uvedeného insolvenčního řízení (tj. rozsahu, v jakém byly pohledávky ostatních nezajištěných věřitelů v rámci oddlužení uspokojeny). Žalobce dále dopnil, že na základě přeshraniční fúze sloučením došlo dne 31. 5. 2015 k přeměně [právnická osoba], a.s., se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo], a to ve formě přeshraniční fúze sloučením, a v jejím důsledku byla tato korporace zrušena bez likvidace. Jejím právním nástupcem se stala [právnická osoba], odštěpnému závodu, zapsanému v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, odd. A, vl. [číslo], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně] (současný žalobce). Dne 30.10.2019 uplatnil žalobce u žalované svůj nárok na náhradu škody nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ ZOdpŠk“) ze strany Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ve věci insolvenčního řízení č.j. [insolvenční spisová značka]. Žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 30. 10. 2019 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za škodu ve výši 27.910,79 Kč, která mu měla dle jejího tvrzení vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, spočívající v řádném nezpracování přihlášky pohledávky žalobkyně ve výši 68.147 Kč v rámci insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], jakož i vznik samotné škody. Žalovaná konstatovala, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle ust. § 13 z. č. 82/1998 Sb., avšak na požadavek žalobkyně neplnila ničeho. Žalovaná stručně shrnula průběh namítaného řízení a konstatovala, že v postupu soudu lze shledat nesprávný úřední postup, neboť přihlášená pohledávka žalobkyně nebyla řádně zaevidována. Co se týče okolností samotného vzniku dané škody namítla, že k jejímu vzniku došlo zaviněním žalobce z důvodu jeho pasivity, jak již uvedl ve svém odůvodnění rozhodnutí ze dne 30. 8. 2018 Vrchní soud v Praze. Žalobce měl svou přihlášku pohledávky doručit insolvenčnímu soudu v roce 2012, avšak proti postupu soudu se odvolal až v roce 2018, nijak soud nekontaktoval, na nastalou situaci neupozornil, ačkoliv již v době, kdy proběhlo přezkumné jednání, mu muselo být zřejmé, že s jeho přihláškou pohledávky není řádně pracováno. V této souvislosti odkázala na vyjádření Vrchního soudu v Praze v uvedené věci ze dne 30. 8. 2018 Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Uplatněním nároku na náhradu škody, způsobené nesprávným úředním postupem, ze dne 23.10.2019, žalobce uplatnil svůj nárok u žalované, obsahově totožný se žalobou.

4. Sdělením ze dne 30.10.2019 žalovaná žalobci potvrdila přijetí žádosti o předběžné projednání nároku.

5. Dle detailu lustrované osoby z insolvenčního rejstříku ke dni 1.6.2020, probíhalo ve věci sp.zn. [insolvenční spisová značka], insolvenční řízení související s řízením sp.zn. [insolvenční spisová značka], probíhalo ve fázi řízení po úpadku od 13.2.2012 do 15.11.2018, kdy byl ve věci závěrečný referát. Z uvedeného dále vyplývá, že dne 28.6.2018 bylo vydáno usnesení o vzetí na vědomí splnění oddlužení, usnesení o odměně správce, usnesení o zproštění funkce správce po skončení řízení a usnesení o osvobození dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek. Z oddílu P vyplývá, že v rámci daného řízení jsou uvedeny pouze přihlášky věřitelů Městský úřad Vysoké Mýto, [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], FORSET COLLECT LIMITED a [právnická osoba]

6. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne 13.2.2012, kterým byl zjištěn úpadek dlužníka [jméno] [příjmení], současně bylo povoleno oddlužení, ustanoven insolvenční správce, rozhodnuto, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají dne 13.2.2012 od 13:47 hod. a věřitelé byli upozorněni, aby přihlásili své pohledávky do 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku. Zároveň bylo nařízeno přezkumné jednání k přezkoumání přihlášených pohledávek na 12.4.2012, svolána první schůze věřitelů a dlužníkovi a insolvenční správkyni uloženy povinnosti v rámci insolvenčního řízení.

7. Přihláškou pohledávky do insolvenčního řízení sp.zn. [insolvenční spisová značka] se věřitel ([právnická osoba], a.s.) přihlásil do daného řízení s přihláškou jednak ve výši 48.090,00 Kč, představující neuhrazené splátky před 13.2.2012 ze smlouvy o poskytnutí úvěru [číslo] ze dne 27.2.2008, jednak ve výši 20.057,00 Kč z titulu pohledávky úvěrové karty poskytnuté na základě bodu B1 smlouvy a evidované pod [číslo]. Celková výše přihlášených nezajištěných pohledávek tak činí 68.147,00 Kč.

8. Dle doručenky datové zprávy ve věci: Přihláška pohledávky [insolvenční spisová značka] ze dne 14.3.2012, byla tato zpráva téhož dne doručena do datové schránky Krajského soudu v Hradci Králové.

9. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne 28.6.2018, bylo vzato na vědomí splnění oddlužení dlužníků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], dále byla schválena odměna insolvenční správkyni [právnická osoba] a tento byl zproštěn funkce, a dále insolvenční soud osvobodil oba dlužníky od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, ale také do insolvenčního řízení nepřihlášených, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

10. Odvoláním proti výroku č. IV. rozhodnutí [insolvenční spisová značka] ze dne 28.6.2018 (tzn. proti osvobození dlužníků od placení splátek) se 10.7.2018 žalobce domáhal, aby odvolací soud výrok č. IV. zrušil v celém rozsahu či jej změnil tak, že osvobození se nevztahuje na žalobce.

11. V usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. [insolvenční spisová značka] 3 VSPH 1090/2018-B-67 ze dne 30.8.2018, kterým bylo usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 28.6.2018 v bodě IV. výroku potvrzeno, Vrchní soud konstatoval, že z insolvenčního spisu plyne, že dlužníci podali insolvenční návrhy s návrhy na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, řízení byla dne 25.10.2012 spojena ke společnému projednání a rozhodnutí. Usnesením z 30.5.2013 insolvenční soud schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře, do kterého zahrnul coby věřitele dlužníků [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]) s pohledávkou přihlášenou pouze v insolvenčním řízení dlužnice ve výši 40.346,91 Kč a [příjmení] 5 B.V. Dne 25.6.2018 podal insolvenční správce zprávu o splnění oddlužení, podle které byli nezajištění věřitelé uspokojeni v rozsahu 40,81 %, tedy ve výši 215.111 Kč z celkové výši zjištěných pohledávek 527.097,70 Kč s tím, že mu nejsou známy žádné okolnosti nasvědčující tomu, že by nebyly plněny podmínky schváleného oddlužení. Současně navrhl dlužníkům přiznat osvobození od placení zbývajících pohledávek. Usnesením z 28.6.2018 insolvenční soud tomuto návrhu vyhověl a z upraveného seznamu přihlášených pohledávek dále plyne, že v insolvenčním řízení byla zjištěna pohledávka věřitele [právnická osoba] za dlužnicí ve výši 40.346,91 Kč. Žádná pohledávka tohoto věřitele za dlužníkem, byť dlužník v odvolání namítanou pohledávku v seznamu svých závazků uvedl, nebyla přezkoumána a není ani evidována v seznamu přihlášených pohledávek. Soud v tomto případě uzavřel, že závěr soudu I. stupně o splnění povinností uložených dlužníkům v usnesení o schválení oddlužení je správný. Vyjádřil své přesvědčení, že dlužníkům nelze přičítat k tíži skutečnosti namítané odvolatelem, totiž to, že jeho řádně přihlášená pohledávka za dlužníkem nebyla uspokojena ani zčásti. Soud závěrem uzavřel, že bylo na věřiteli, aby se případně vadnému postupu insolvenčního soudu v řízení, a obsahu usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, bránil a uplatnil právo na uspokojení své pohledávky v insolvenčním řízení například žalobou na zařazení své pohledávky do splátkového kalendáře, tj. analogicky jako v případě, kdy pohledávka přihlášeného věřitele není insolvenčním správcem zařazena do seznamu přihlášených pohledávek. Byť ustanovení § 406 odst. 4 insolvenčního zákona nepřiznává věřiteli subjektivní legitimaci k podání odvolání proti usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, odvolací soud je toho názoru, že tam, kde soud rozhodne proti dikci zákona v neprospěch účastníka řízení a nejedná se o zřejmou nesprávnost, jež by bylo lze opravit formou opravného usnesení, nebylo by možno takovému účastníku upřít právo se proti rozhodnutí bránit opravným prostředkem. Jeho naprostou pasivitu v tomto směru nelze přitom zhojit cestou odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o osvobození dlužníků od placení pohledávek.

12. Z prezenční listiny v rámci přezkumného jednání ze dne 12.4.2012 vyplývá, že se nikdo z věřitelů nezúčastnil. A protože se nikdo z věřitelů nedostavil, schůze věřitelů se dle úředního záznamu z 12.4.2012 nekonala. K dotazu insolvenčního soudu dlužník sdělil, že závazky má společně s manželkou, bylo domluveno, že se s rozhodnutím o splátkovém kalendáři posečká do 30.4.2012, do té doby by měl dlužník věc projednat s manželkou, aby také ona podala návrh tak, aby se věc dala spojit ke společnému řízení. K tomu spojení, ke společnému řízení poté došlo následně 25.10.2012 pod č.j. [insolvenční spisová značka] a [insolvenční spisová značka], kdy tedy řízení nadále bude vedeno pod sp.zn. [insolvenční spisová značka].

13. Soud nehodnotil důkazy (výpis z obchodní rejstříku [právnická osoba], a.s. ke dni 5.10.2009, pověření [právnická osoba] [jméno] [příjmení] z 25.6.2008, žádost/smlouvu o poskytnutí úvěru [číslo] přílohu [číslo] k úvěru a nepodepsané sdělení o způsobu placení jednotlivých plateb, protože se jedná o podklady k podané přihlášce, které pro danou věc nejsou relevantní (samotná přihláška nebyla nijak zpochybňována a předmětem řízení není její pravost).

14. Soud dále nehodnotil důkazy (doplnění dle výzvy Ministerstva spravedlnosti ze dne 1.12.2020, výzvou z 27.11.2020 k žádosti ze 6.4.2020 a stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 6.1.2021), protože tyto důkazy souvisí s jiným nárokem, uplatněným u žalované z titulu náhrady škody, vzniklé v řízení před Krajským soudem v Ostravě sp.zn. [insolvenční spisová značka].

15. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

16. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

17. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

18. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

19. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

20. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

21. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

22. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

23. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

24. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

25. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

26. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

27. Mezi účastníky nebylo sporu v tom, že žalobce přihlásil svou přihlášku do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích pod sp.zn. [insolvenční spisová značka] a že tato přihláška nebyla soudem zaregistrována a tudíž ani uspokojena. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že tato přihláška sestávala ze dvou dílčích pohledávek ve výši 48.090,00 Kč a 20.057,00 Kč, celkem 68.147,00 Kč. Insolvenční řízení probíhalo ve fázi po úpadku v době od 13.2.2012 od povolení oddlužení dlužníka do rozhodnutí o splnění oddlužení a osvobození dlužníka od placení pohledávek dne ve znění rozhodnutí odvolacího soudu dne 30.8.2018, přičemž dne 15.11.2018 byl spis uzavřen. Žalobce se po podání přihlášky o průběh řízení nezajímal, resp. byl zcela pasivní k jeho průběhu, po celou dobu řešení oddlužení nedal soudu najevo, že by došlo k jakékoliv nesrovnalosti, a to navzdory tomu, že mu (v souladu s pravidly insolvenčního řízení) musel být znám průběh řízení, včetně rozhodnutí o schválení oddlužení a jednotlivých zpráv o plnění oddlužení a tedy i rozsahu uspokojení jednotlivých věřitelů. Celý průběh řízení a obsah celého insolvenčního spisu je v přitom tzv. zrcadle zveřejňován v insolvenčním rejstříku, který je volně dostupný. Věřitelé tak mohou kdykoliv zkontrolovat průběh řízení a mají tak přehled o obsahu spisu, včetně podaných přihlášek a míry jejich uspokojení v insolvenčním řízení. Navzdory tomu zůstal žalobce po celých šest let pasivní až do okamžiku, kdy bylo vydáno rozhodnutí o splnění oddlužení, přičemž až proti tomuto rozhodnutí podal odvolání. Insolvenční soud přitom až do okamžiku podání odvolání proti schválení oddlužení ani nevěděl, že se dopustil nesprávného úředního postupu a opomněl zaevidovat jednu z podaných přihlášek. V tom okamžiku však již bylo pozdě. Jak uvedl odvolací soud v rozhodnutí o odvolání žalobce proti usnesení o splnění oddlužení,„ bylo na věřiteli, aby se případně vadnému postupu insolvenčního soudu v řízení, a obsahu usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, bránil a uplatnil právo na uspokojení své pohledávky v insolvenčním řízení například žalobou na zařazení své pohledávky do splátkového kalendáře, tj. analogicky jako v případě, kdy pohledávka přihlášeného věřitele není insolvenčním správcem zařazena do seznamu přihlášených pohledávek. Byť ustanovení § 406 odst. 4 insolvenčního zákona nepřiznává věřiteli subjektivní legitimaci k podání odvolání proti usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, odvolací soud je toho názoru, že tam, kde soud rozhodne proti dikci zákona v neprospěch účastníka řízení a nejedná se o zřejmou nesprávnost, jež by bylo lze opravit formou opravného usnesení, nebylo by možno takovému účastníku upřít právo se proti rozhodnutí bránit opravným prostředkem. Jeho naprostou pasivitu v tomto směru nelze přitom zhojit cestou odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o osvobození dlužníků od placení pohledávek.“ Soud však pro úplnost doplňuje, že v daném případě nebyla zapotřebí ani formální cesta, tedy využití opravných prostředků proti některému z rozhodnutí, vydaných v insolvenčním řízení. Postačil pouhý písemný dotaz, jak bylo naloženo s přihláškou žalobce. Soud by tak zjistil, že došlo k chybě a tuto mohl napravit ještě zavčasu, nařídit zvláštní přezkumné jednání a zařadit pohledávku žalobce do splátkového kalendáře. Jestliže žalobce uvedl, že nebyl členem věřitelského výboru a nemohl tedy zkontrolovat výši své pohledávky, jednak je zřejmé, že se tak nestalo vinou soudu, když žádný z přihlášených věřitelů se k přezkumnému jednání nedostavil, jednak není pravdou, že by tak nemohl učinit i bez své účasti ve věřitelském výboru, právě na základě tzv. zrcadla insolvenčního rejstříku. Jestliže žalobce uváděl, že má nastaveny automatizované systémy kontroly, nelze než konstatovat, že tyto v daném případě selhaly, když nebyly schopny zkontrolovaly výši uplatněné (popř. i zjištěné) pohledávky žalobce jako věřitele. S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když byla opomenuta přihláška žalobce do insolvenčního řízení a žalobci vznikla škoda, tato však není v příčinné souvislosti pouze s postupem soudu, když žalobce se na jejím vzniku nemalou měrou rovněž podílel svou pasivitou. Příčinná souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem soudu v daném řízení tak byla přetržena a proto zde nejsou naplněny podmínky pro odpovědnost státu za danou škodu. S ohledem na to soud žalobu zamítl, aniž by se dále zabýval skutečnou výší škody.

28. Jen pro úplnost soud uvádí, že při stanovení výše škody žalobce nesprávně vycházel z míry uspokojení ostatních věřitelů dle stávajícího uspokojení, avšak tato by se v případě další pohledávky k uspokojení musela nutně snížit. Zatímco by byl totiž navýšen objem pohledávek nezajištěných věřitelů, které mají být uspokojovány, rozsah vymožené částky by se s další pohledávkou nezměnil. Proto by škoda, kterou žalobce v řízení utrpěl, byla nižší, když by byla jeho pohledávka uspokojena v menší míře, než pohledávky nezajištěných věřitelů v uvedeném řízení.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Žalovaná požadovala náhradu nákladů řízení v rozsahu dvou úkonů za písemné vyjádření k žalobě a účast při jednání, na které má rovněž nárok, proto jí soud přiznal náhradu nákladů ve výši 600 Kč.