45 C 92/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa 3. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa , anonymizována dvě slova , země zastoupená advokátem jméno příjmení , B., LL.B. sídlem adresa o určení existence ručně psané závěti

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že ke smrti zůstavitele Ing. [celé jméno žalovaného], [datum narození], zemř. [datum], bytem [adresa žalovaného a žalovaného], existovala jím ručně sepsaná a podepsaná závěť, kterou za dědice veškerého svého majetku povolal rovným dílem své syny [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného a žalovaného], a [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného a žalovaného], se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že [celé jméno žalovaného], [datum narození], není dědičkou po Ing. [celé jméno žalovaného], [datum narození], zemř. [datum], bytem [adresa žalovaného a žalovaného], se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit 1. a 2. žalovanému k rukám jejich právního zástupce náklady řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit 3. žalované k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši, která bude specifikována v písemném vyhotovení tohoto rozsudku [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se prostřednictvím hlavní intervence domáhal určení, že ke smrti zůstavitele Ing. [celé jméno žalovaného], [datum narození], zemř. [datum], bytem [adresa žalovaného a žalovaného], existovala jím ručně sepsaná a podepsaná závěť, kterou za dědice veškerého svého majetku povolal rovným dílem své syny [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného a žalovaného], a [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného a žalovaného], [datum narození], není dědičkou po Ing. [celé jméno žalovaného], [datum narození], zemř. [datum], bytem [adresa žalovaného a žalovaného]. Svou žalobu zdůvodnil tím, že je ve věci, vedené u Městského soudu v Praze č.j. 10 T 15/2018, stíhán za jednání ve formě spolupachatelství, pří skutku, který je popsán tak, že po úmrtí Ing. [celé jméno žalovaného], [datum narození], který zemřel, aniž by zanechal závěť, vyhotovili obžalovaní závěť, kterou opatřili falešným podpisem zemřelého a podpisy dvou svědků, tak, aby značnou část majetku zůstavitele nezdědila jeho manželka [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Podle obžaloby měli všichni obžalovaní postupovat společně s úmyslem jednak uvést poškozenou [jméno] [celé jméno žalovaného] v omyl ohledně pravosti závěti Ing. [celé jméno žalovaného] a tím způsobit na jejím majetku škodu ve výši [částka], jednak se neoprávněně na úkor poškozené obohatit. Žalobci hrozí velmi vysoký trest, ačkoliv se jednání kladeného mu za vinu v obžalobě dopustil, pouze na přání na přání jednoho ze spoluobžalovaných (svého klienta) poslal strohý formulář. Pro posouzení celé trestní věci je přitom zásadní, zda existovala jiná, Ing. [celé jméno žalovaného] vlastnoručně sepsaná a podepsaná závěť. Tato otázka přitom byla řešena v občanskoprávním řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod č.j. 28 C 33/2019, v němž již byla žaloba zamítnuta, rozsudek však doposud nenabyl právní moci. Byť nebyl žalobce v uvedeném řízení procení stranou a neměl možnost se seznámit s obsahem spisu u Obvodního sodu pro [část Prahy] 28 C 33/2019 ani s rozsudkem a jeho odůvodněním, považuje výsledek civilního sporu za významný pro posouzení jeho jednání v trestní řízení, neboť skutková podstata trestného činu, který je mu dáván za vinu by nebyla naplněna, pokud by se prokázal existence vlastnoručně psané závěti a tedy tvrzení, že Ing. [celé jméno žalovaného] si nepřál, aby po něm jeho manželka dědila. Tyto skutečnosti dle žalobce vyplývají jednak z průběhu trestní řízení, ale ze žaloby ve shora uvedené věci sp.zn. 28 C 33/2019, přičemž podstatná tvrzení žaloby žalobce stručně shrnul. Žalobce uzavřel, že spatřuje svůj naléhavý právní zájem v tom, že v případě určení, že existovala ručně psaná závěť zůstavitele Ing. [celé jméno žalovaného], a to ke dni jeho úmrtí, na základě které by jeho majetek dědili rovným dílem jeho synové, by nikdy nemohla být v trestní řízení, kde je žalobce [celé jméno žalobce] obžalován, manželka zůstavitele [jméno] [celé jméno žalovaného] poškozenou a nemohl by jí hrozit vznik žádné škody.

2. Dle názoru prvního a druhého žalovaného, prezentovaného ve vyjádření k žalobě, jednak žalobce není aktivně legitimován, jednak již rozhodnutí ve věci č.j. 28 C 33/2019-235 ze dne 9.3.2020 nabylo právní moci ke dni [datum]. Navrhli proto, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

3. Třetí žalovaná k žalobě uvedla, že žalobce se dne [datum] domáhal hlavní intervence s využitím argumentace obdobné argumentaci prezentované v žalobě, přičemž jeho podání bylo usnesením Městského soudu v Praze č.j. 18 Co 268/2020-373 odmítnuto pro opožděnost, přičemž odvolací soud rovněž konstatoval, že odvolání není přípustné, když na žalobce nelze pohlížet jako na účastníka původního řízení. Rovněž třetí žalovaná namítla opožděnost žaloby a uvedla, že pravomocným skončením původního řízení byla současně založena překážka věci rozhodnuté, když s konečnou platností byl zamítnut návrh Žalovaného 1 a Žalovaného 2 na určení, že Žalovaná 3 není dědičkou po Ing. [celé jméno žalovaného], [datum narození], posledně bytem [adresa], tj. Zůstavitele. Upozornila na nedůvodnost žaloby s tím, že žalobce nepatří ani potenciálně do okruhu dědiců v řízení o pozůstalosti, nemá tak na řízení ani částečný hmotněprávní zájem a nemá ani částečně nárok na věc nebo právo, o němž probíhalo původní řízení. Z výše uvedeného důvodu je nutné považovat hlavní intervenci žalobce za zcela nedůvodnou a pro nedůvodnost žalobu zamítnout. Konstatovala, že žaloba je nejen opožděná a neodůvodněná, ale rovněž obstrukční, když jde přímo proti smyslu hlavní intervence, když namísto urychlení vyřešení otázek souvisejících s řízením o pozůstalosti, které byly předmětem původního řízení, tomuto naopak brání. V této souvislosti vyjádřila domněnku, týkající se skutečné motivace žalobce k podání žaloby, a sice účelového využití procesních možností pouze ve prospěch původních žalujících proti tehdejší žalované. K tvrzenému právnímu zájmu žalobce na výsledku řízení třetí žalovaná konstatovala, že otázka existence vlastnoručně psané a podepsané závěti byla prostřednictvím extenzivního dokazování pravomocně vyřešena v původním řízení, pro žalobce postrádá jakoukoliv relevanci. Pokud by trestní soud považoval za důležité tuto otázku posoudit pro potřeby trestní řízení, provedl by vlastní dokazování v této věci. Rovněž třetí žalovaná shrnula podstatná tvrzení stran v rámci původního řízení a navrhla k nim důkazy, přičemž odmítla konstrukci žalobce, dovozujícího právní zájem na výsledku řízení, resp. na prokázání existence ručně psané závěti, v níž by měl zůstavitel vyloučit svou třetí žalovanou (poškozenou v rámci trestní řízení) z dědění a tedy tato nemohla být v rámci skutku, prošetřovaného v trestní řízení, poškozena. Takový nárok by měl být výhradně předmětem trestní řízení (popř. samostatného civilního řízení po vyloučení projednání věci trestní soudem), nikoliv původního řízení, které bylo pravomocně skončeno, nadto s jednoznačným výsledkem, který je již v tomto okamžiku pro trestní řízení použitelný. Zdůraznila, že předmětem trestní řízení je výhradně otázka viny obžalovaných za trestný čin padělání závěti, náhrada škody by tak byla vyloučena, pouze pokud by nebyla žalobci prokázána vina. Shrnula, že v řízení sp.zn. 28 C 33/2019 nebylo prokázáno, že by žalobci tvrzená závěť sepsaná zůstavitelem vlastní rukou skutečně existovala a rovněž nebylo prokázáno, že by takovouto závěť žalovaná úmyslně zničila – spálila, žalobce neuvedl žádná relevantní tvrzení o domnělé existenci vlastnoručně psané závěti zůstavitele a tvrzení související s možnou dědickou nezpůsobilostí třetí žalované, přičemž z vyjádření jedné strany řízení dovozuje své vlastní závěry zcela v rozporu se závěry Obvodního soudu pro Prahu 2 uvedenými v konečném rozhodnutí ve věci. Závěrem navrhla, aby soud žalobu zamítl.

4. Dl ust. § 91a o.s.ř. kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení tohoto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům.

5. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, č.j. 28 C 33/2019 – 235 ze dne 9.3.2020, který nabyl právní moci [datum], a vykonatelnosti [datum], ve věci žalobců [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalovaného] proti žalované [jméno] [celé jméno žalovaného], bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby na určení, že žalovaná [celé jméno žalovaného] není dědičkou po Ing. [celé jméno žalovaného] (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Soud konstatoval, že žalobou se domáhali žalobci uvedeného určení s tím, že tedy dědička [celé jméno žalovaného] není v řízení způsobilá, resp. není dědicky způsobilá, přičemž zůstavitel jí měl, dle jejich tvrzení, vynechat ze závěti, resp. měl změnit svou závěť, kterou by odkázal veškerý svůj majetek pouze svým dětem, nikoli manželce [jméno] [celé jméno žalovaného]. V uvedeném řízení se nezdařilo prokázat, že by existovala ručně psaná závěť zůstavitele z března 2014 s tím, že žalovaná o existenci této závěti věděla a že tuto závěť záměrným způsobem zničila, proto tedy soud žalobu zamítl.

6. Usnesením Městského soudu v Praze č.j. 18 Co 268/2020-373 z 12.10.2020 bylo odvolání [celé jméno žalobce] proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9.3.2020 č.j. 28 C 33/2019 – 235 odmítnuto a odvolateli byla uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení konkrétní částku. V odůvodnění Městský soud v Praze konstatoval, že podání JUDr. [celé jméno žalobce] bylo doručeno soudu [datum], žaloba na hlavní intervenci byla podána až po pravomocném skončení řízení, a proto se jedná o nepřípustný úkon, ke kterému soud nepřihlíží. Jelikož na JUDr. [celé jméno žalobce] nelze pohlížet jako na účastníka řízení, nelze ani další část jeho podání považovat za přípustné odvolání, neboť nenaplňuje podmínky § 201 a následující o.s.ř., podle kterého se mohou proti rozhodnutí odvolat pouze tam vyjmenované subjekty. JUDr. [celé jméno žalobce] nebyl účastníkem řízení a bylo tedy třeba jeho odvolání odmítnout.

7. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci 32 D 219/2014 – 885 ze dne 2.10.2020, kterým bylo pozůstalostní řízení přerušeno s tím, že ve věci byla podána JUDr. [celé jméno žalobce] intervenční žaloba, kterou podal proti žalovaným, pozůstalým synům [celé jméno žalovaného], [celé jméno žalovaného] a pozůstalé manželce [jméno] [celé jméno žalovaného], a sice na určení existence ručně psané závěti zůstavitele Ing. [celé jméno žalovaného], a dále na určení, že [celé jméno žalovaného] není dědičkou po zůstaviteli Ing. [celé jméno žalovaného]. Protože v dědickém řízení tato otázka nemůže být řešena, bylo řízení přerušeno do pravomocného rozhodnutí v této věci.

8. Dle protokolu o hlavním líčení ve věci č.j. 10 T 15/2018, vedené před Městským soudem v Praze, kdy tedy [datum] a [datum] je [celé jméno žalobce] je jedním z 19 obviněných, kterým je kladeno za vinu zločin podvodu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku ve vztahu k § 209 odst. 1 a 4 písm. a) odst. 5 písm. a) trestního zákoníku.

9. Další důkazy soud jako nadbytečné neprováděl.

10. Soud se nejprve zabýval včasností žaloby. Tato byla podána dne [datum], přičemž rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 28 C 33/2019 – 235 ze dne 9.3.2020 nabyl právní moci [datum]. Žaloba jako taková tedy byla podána včas, neboť intervenční řízení bylo zahájeno v poslední den odvolací lhůty. Po zahájení intervenčního řízení již není jeho osud závislý na osudu základního sporu a účinky právní moci rozsudku vydaného v základním procesu se nemohou postavení hlavního intervenienta nijak dotknout, poněvadž jeho účastníkem nebyl. Soud se dále zabýval aktivní legitimací žalobce k podání žaloby. Ze samotné žaloby a provedených důkazů vyplývá, že žalobce sám si nečiní právo na žádnou věc či právo, které bylo předmětem řízení ve věci sp.zn. 28 C 33/2019 před Obvodním soudem pro Prahu 2. Zcela zde tedy absentuje základní podmínka pro to, aby byla žaloba o hlavní intervenci důvodná. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.3.2009, sp. zn. 28 Cdo 1042/2008: "Občanský soudní řád zakotvuje tedy možnost domáhat se ochrany svých práv žalobou podle § 91a o. s. ř. v případech, kdy se třetí osoba domnívá, že jí svědčí lepší hmotné právo k předmětu sporu než stranám, které o věci vedou soudní řízení. Účastenství se při hlavní intervenci zakládá podle § 90 o. s. ř., tedy procesním způsobem. Jestliže žalobce neoznačí za žalované všechny účastníky probíhajícího intervenovaného řízení, nemůže být hlavní intervence pro nedostatek pasivní legitimace úspěšná. [ulice] intervence je namířena proti oběma stranám probíhajícího řízení, neboť u obou popírá jejich nároky k věci nebo právu, o něž vedou mezi sebou spor, a vychází z předpokladu, že je to žalobce (hlavní intervent), komu ve skutečnosti svědčí hmotné právo k této věci nebo právu. [příjmení] žaloby, kterou se uplatňuje hlavní intervence, nemusí být zcela shodný s petitem žaloby, která je projednávána v probíhajícím řízení, avšak musí zcela nebo zčásti představovat konečné řešení právního poměru nebo práva, o něž v probíhajícím řízení jde. [ulice] intervence vyžaduje, aby stejný žalobní petit směřoval proti všem žalovaným (všem účastníkům probíhajícího řízení), jinak nemůže být úspěšná. Byla-li uplatněna hlavní intervence, soud při rozhodování o věci samé se vždy nejprve zabývá tím, zda je důvodná; je-li po právu, vyhoví jí vždy proti všem žalovaným." V daném případě žalobci nejen nesvědčí aktivní legitimace, ale navíc žalobní petit není vůči všem původním účastníkům řízení shodný. Již jen z tohoto důvodu soud žalobu zamítl.

11. Závěrem soud považuje za nutné uvést, že žalobu by bylo nutné zamítnout i z jiných důvodů. Žalobce sám rozdělil žalobní petit vůči oběma stranám sporu tak, že se vůči každé straně vymezil odlišně, přičemž vůči původní žalované ve věci sp.zn. 28 C 33/2019 před Obvodním soudem pro Prahu 2 formuloval žalobní návrh negativně. [ulice] intervence se přitom uplatňuje typicky v tzv. reivindikačních sporech (tzn. sporech na vydání věci), kdy se dva účastníci přou o své právo věc držet a třetí osoba se domnívá, že toto právo náleží jí, uplatní se i v dalších řízeních o splnění povinnosti či u pozitivních určovacích žalob. V ostatních případech, tedy u negativních určovacích žalob a ve statusových věcech, své místo nemá. Žaloba vůči třetí žalované by tedy byla zamítnuta rovněž s ohledem na formulaci druhého navrhovaného žalobního výroku. A konečně soud neshledal ani naléhavý právní zájem žalobce na dané věci, když tento je dovozován z potřeby vyvrátit obvinění, která jsou žalobci kladena za vinu v trestní řízení. Především je nutné upozornit, že v trestní řízení samotném má obviněný právo navrhovat důkazy k prokázání své neviny, přičemž má k dispozici celou škálu prostředků. Mezi takové prostředky však nepatří žaloba dle ust. § 91a o.s.ř. Účelem hlavní intervence totiž není dodatečné zajištění důkazu v trestní (či jakémkoliv jiném) řízení, nýbrž urovnání sporných vztahů mezi osobami, které si dělají nárok na určité právo či věc. V daném případě však nejenže žaloba sporné vztahy mezi takovými osobami neurovnala, naopak jejich vztahy zkomplikovala, když v důsledku zahájení daného řízení bylo nutné přerušit řízení o dědictví mezi účastníky a tedy ještě více oddálit konečné rozhodnutí ve věci. Skutečnost, že se nepodařilo prokázat existenci ručně psané závěti, přitom nebyla ze strany žalobce nijak zpochybněna, žalobce sám opíral svá tvrzení o vyjádření jedné ze stran, zcela pomíjejíc provedené důkazy a závěry soudu prvního stupně. Naléhavý právní zájem tak nelze shledat v tom, že by žalobce preferoval jiný výsledek původního řízení. Závěrem soud uvádí, že předmětem trestní stíhání je zfalšování formulářové závěti včetně podpisů, samotný skutek, který je žalobci kladen za vinu tak nemůže být vyvrácen pouhou existencí listiny jiné, nanejvýš může zpochybnit motiv obviněného k danému jednání či ovlivnit platnost v pořadí pozdější listiny. Posouzení tohoto skutku včetně motivu je však na orgánech činných v trestní řízení.

12. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nějž má účastník, který byl ve věci zcela úspěšný právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V této věci byli zcela úspěšní žalovaný, soud jim proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci. Náklady 1. a 2. žalovaného jsou v daném případě představovány náklady právního zastoupení žalovaného advokátem za 3 úkony právní pomoci po [částka] za úkon, a to za převzetí právního zastoupení, podání ve věci samé a účast na jednání soudu [datum] podle ust. § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 7 bod 5. a ust. § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále 3 režijní paušály po [částka] dle ust. § 13 odst. 3 téže vyhlášky za téže úkony, 10x náhrada za promeškaný čas po [částka] dle vyhl. 177/1996 Sb., v platném znění, náhrada cestovních výdajů [částka] dle zákona č. 262/2006 Sb., v platném znění (při spotřebě 15,1 l [číslo] km ve městě, 8,1 l [číslo] km mimoměsto, 10,6 l [číslo] km v kombinaci, ceně pohonných hmot [částka], sazbě základní náhrady 4,2 Kč/km, vzdálenosti [obec] – [obec] a zpět 414 km), tj. celkem částka [částka] (výrok III.). Náklady 3.žalovaného jsou v daném případě představovány náklady právního zastoupení žalovaného advokátem za 3 úkony právní pomoci po [částka] za úkon, a to za převzetí právního zastoupení, podání ve věci samé a účast na jednání soudu [datum] podle ust. § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 7 bod 5. a ust. § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále 3 režijní paušály po [částka] dle ust. § 13 odst. 3 téže vyhlášky za téže úkony, to vše zvýšené o 21 % DPH, jíž je advokát žalovaného jako plátce DPH povinen z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů státu odvést; tj. celkem částka [částka] (výrok IV.)