45 C 93/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem JUDr. Filipem Seifertem sídlem Na Florenci 1332/23, 110 00 Praha 1 proti žalované: Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1 o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 1.000.000,00 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1 000 000,- Kč, způsobené mu v řízení, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 7/2017, v němž byl trestně stíhán pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Na základě podané obžaloby Krajský soud v Brně vydal rozsudek ze dne 25. 11. 2021, č. j. 48 T 7/2017-4551, kterým dle § 226 písm. b) TŘ zprostil žalobce obžaloby. Řízení ve vztahu k žalobci bylo skončeno rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 7. 9. 2022, č. j. 3 To 11/2022-4622, kterým podle ustanovení § 256 TŘ zamítl odvolání. Veřejnému zasedání, na němž bylo usnesení o zamítnutí odvolání ústně vyhlášeno, nebyla přítomna osoba, která by byla oprávněna činit za žalobkyni úkony ve smyslu § 34 TOPO, a takové osobě předmětné usnesení o zamítnutí odvolání nebylo doručeno. Usnesení o zamítnutí odvolání bylo teprve dne 17. 10. 2022 doručeno do datové schránky obhájce žalobkyně, a dne 24. 10. 2022 bylo usnesení doručeno přímo žalobkyni. Poté co se seznámila s usnesením o zamítnutí odvolání, žalobkyně dne 4. 4. 2023 podala u Ministerstva spravedlnosti o náhradu skutečné škody (tato není předmětem řízení) a náhradu nemajetkové újmy, kterou vyčíslila ve výši 805 230,- Kč. Žalovaná žalobce neodškodnila, když namítla promlčení uvedeného nároku na zadostiučinění nemajetkové újmy. Žalobce rozebral způsoby doručování rozhodnutí v trestním řízení a namítl, že usnesení o zamítnutí odvolání je rozhodnutím o opravném prostředku ve smyslu § 137 odst. 4 TŘ. Je tak dle jeho názoru zcela zřejmé, že okamžikem oznámení ve smyslu § 32 OdpŠk nemůže být den, kdy usnesení o zamítnutí odvolání nabylo právní moci (která s ohledem na absenci dalších řádných opravných prostředků pochopitelně není vázána na doručení opisu žalobkyni), nýbrž teprve den, kdy byl žalobkyni řádně doručen opis usnesení o zamítnutí odvolání. Promlčecí lhůta tedy počala běžet dne 24. 10. 2022. Námitku promlčení ze strany žalované označil žalobce za účelovou a nemravnou snahu krátit žalobce na jeho nárocích. Konstatoval, že je povinností žalované brát v úvahu specifika právního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou, tj. brát v úvahu specifickou povinnost státu jednat tak, aby nezasahoval do základních práv jednotlivců, jakož i specifickou povinnost aktivně poskytovat ochranu těmto základním právům. Jestliže žalovaná zaujala přesně opačnou pozici a nejenže neprojevila snahu aktivně vyjít vstříc žalobkyni a umožnit tak napravení dřívějších zásahů do jejích základních práv, ale dokonce aktivně projevuje snahu dále zasahovat do práv žalobkyně, a to i nad rámec možností, které jí – alespoň v teorii (tzn. za současného zohlednění specifik vztahu a z něj plynoucí implicitní povinnosti vstřícného postupu vůči jednotlivci) – dává zákon. Po rozvedení své argumentace a žalobkyně navrhla, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 4. 4. 2023 (žádostí ze dne 4. 4. 2023) uplatnila z důvodů v žalobě popsaných nárok na přiměřené zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 805.230,- Kč za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 7/2017. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 24. 4. 2023. Žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku ve smyslu ust. § 32 odst. 3 z. č. 82/1998 Sb. a požadovaný nárok zamítla. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení, které bylo vůči žalobkyni zahájeno dne 30. 9. 2016 usnesením o zahájení trestního stíhání žalobkyně a spoluobviněných ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a skončilo dne 25. 11. 2021 Krajského soudu v Brně, kdy byl vydán rozsudek, kterým byla žalobkyně zproštěna obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Dne 7. 9. 2022 na veřejném zasedání u odvolacího soudu, ylo rozhodnuto, že se odvolání státního zástupce zamítá. Právní moci nabylo rozhodnutí dne 7.9.2022. S ohledem na skutečnost, že dané trestní řízení skončilo pravomocně vůči žalobkyni dne 7. 9. 2022 a žádost žalobkyně byla žalované doručena dne 4. 4. 2023, tedy po uplynutí promlčecí lhůty, je nárok žalobkyně na nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím i s ohledem na nyní běžící soudní řízení promlčen a žalovaná námitku promlčení v řízení vznesla. V této souvislosti odkázala na stávající judikaturu (např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011 a dále např. rozsudek NS ČR ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 962/2012 ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 96/2011 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4554/2011) a rozhodovací praxi zdejšího soudu a Městského soudu v Praze. Ze všech výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta a žalované byly přiznány náklady řízení.

3. Ze spisu sp.zn. 48 T 7/2017 Krajského soudu v Brně bylo zjištěno následující: Dle protokolu o veřejném zasedání ze dne 7.9.2022 ve věci 3 To 11/2022 u Vrchního soudu v Olomouci byl přítomen, kromě osob zaměstnaných u soudu, zástupce Vrchního státního zastupitelství Olomouci, a obhájce obou ve věci souzených právnických osob, , jméno FO, , Anonymizováno, s.r.o. a , Anonymizováno, , jméno FO, s.r.o. V dané věci bylo poté vyhlášeno usnesení, kterým bylo odvolání státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25.11.2021. čj. 48 T 7/2017-4551 zamítnuto, podle § 256 trestního řádu. Součástí protokolu z veřejného zasedání je rovněž vyjádření obhájce obou obžalovaných osob k odvolání. Písemné vyhotovení daného rozhodnutí bylo následně do spisu založeno a rozesláno účastníkům s tím, že právnímu zástupci žalobce bylo doručeno do datové schránky 14.10.2022. Rozhodnutí tak nabylo právní moci, s ohledem na přítomnost účastníků při jednání, dle doložky právní moci vyznačené na č.l. 4668, ve vztahu k obviněné společnosti , Anonymizováno, , jméno FO, s.r.o. dnem 7.9.2022, kdy rovněž se stalo vykonatelným.

4. Další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl.

5. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

6. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

7. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

8. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

9. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

10. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

11. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

12. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

15. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Dle § 32 odst. 1 a 2 ODŠZ nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

17. Dle § 35 odst. 1 ODŠZ promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

18. Vzhledem k tomu, že v průběhu soudního řízení vznesla žalovaná námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, soud se nejprve zabýval právě otázkou, zda nárok byl žalobcem uplatněn v promlčecí době, která je stanovena shora citovaným ustanovením § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce se proti žalované domáhal nemajetkové újmy, způsobené mu v souvislosti za nezákonným trestním stíhání v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 7/2017. V daném případě se žalobce dozvěděl o tom, že mu vznikla nemajetková újma vyhlášením usnesení Vrchního soudu v Olomouci dne 7.9.2022 ve věci 3 To 11/2022, kterým bylo odvolání státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25.11.2021. čj. 48 T 7/2017-4551 zamítnuto, podle § 256 trestního řádu, při němž byl přítomen i jeho zástupce. V tomto směru soud odkazuje např. na rozhodnutí NS ČR 30 Cdo 96/2011, který řešil obdobný případ. Jestliže žalobce poukazoval na judikaturu, podle které si mohl vytvořit adekvátní názor, zda mu vznikla nemajetková újma až s písemným vyhotovením rozhodnutí odvolacího soudu (např. I. ÚS 1532/16), nelze než konstatovat, že o důvodech zproštění věděl již z rozhodnutí nalézacího soudu, které odmítnutí odvolání státního zástupce jen utvrdilo. V tomto směru je tak spíše účelovou argumentace žalobce, že při veřejném zasedání nebyl přítomen nikdo, kdo by za něj mohl učinit adekvátní procesní úkon, když jednání se účastnil jeho obhájce. Od 8.9.2022 pak běžela šestiměsíční promlčecí doba. Žalobce mohl u žalované uplatnit svůj nárok nejpozději dne 8.3.2023, tak aby nebyl promlčen. Jestliže tedy žalobce uplatnil předběžně svůj nárok u žalované dne 4.4.2023 (jak ostatně vyplývá z nesporných tvrzení mezi účastníky, učinil tak pozdě a nedošlo tak k tzv. stavení promlčecí doby. O stavení promlčení jde tehdy, jestliže promlčecí doba pro určitou zákonem stanovenou překážku neběží, staví se její běh, ačkoli jinak by tu podmínky pro její běh byly dány. Stavení promlčení se může projevit: a) tak, že promlčecí doba nezačne běžet, b) tak, že již započatý průběh promlčecí doby nepokračuje (zastavuje se) pokud překážka trvá, a c) tak, že již započaté a probíhající promlčení neskončí dříve než po uplynutí určité doby poté, co překážka byla odstraněna. V daném případě zákon č. 82/1998 Sb., výslovně jako lex specialis upravuje právě variantu, shora uvedenou pod písmenem b), tzn. časové úseky promlčecí doba uplynulá před vznikem překážky a po jejím odpadnutí sčítají. V daném případě byl návrh na předběžné projednání nároku podán téměř měsíc po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby, tedy po marně uplynulé šestiměsíční lhůtě k předběžnému projednání nároku. Žaloba však byla podána až 5.5.2023, tedy po uplynutí promlčecí doby a vzhledem k tomu, že žalovaná se promlčení dovolala, soud žalobu z důvodu promlčení nároku zamítl, aniž by se dále zabýval otázkou, zda byly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v daném případě.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalované písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání a tohoto se rovněž dne 25.6.2024 zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů po 300,- Kč.