45 C 95/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno - Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 16 481 871,14 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje, a to co do částky 5.263,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.263,50 Kč od 24.4.2021 do 16.1.2024.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 170.000,- Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 170.000,- Kč od 24.4.2021 do zaplacení, a spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 292.700,14 Kč od 24.4.2021 do 29.10.2021, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 16.013.907,50 Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 16.013.907,50 Kč od 24.4.2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 6 508,08 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení 16 481 871,14 Kč s příslušenstvím, představující jednak nemajetkovou újmu ve výši nemajetkovou újmu v celkové výši 14.290.000,- Kč, jednak škodu majetkovou, spočívající v nákladech na obhajné ve výši 420.371,14 Kč a rozdílu mezi skutečnou cenou zajištěných Vozidel a jejich zpeněžením PČR ve výši 1.771.500,- Kč, to vše na základě nezákonného trestního stíhání ve věci, vedené Krajským soudem v Brně, pobočka ve Zlíně pod sp.zn. 69 T 10/2018. Žalobce uvedl, že již dne 1.6.2016 byl Policií České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality zajištěn majetek žalobce, a to nemovitosti ve vlastnictví Žalobce, a to nemovitosti zapsané na LV č. hodnota (obec adresa) a na LV č. hodnota (obec adresa) usnesením č.j. KRPZ-25744-637/TČ-2013-150081-BOT a č.j. KRPZ-25744-638/TČ-2013-150081-BOT a dále 14 blíže specifikovaných vozidel ve vlastnictví žalobce, a to: Nákladní automobil Volkswagen Transporter 7HC, Osobní automobil Volkswagen Polo 9N, Osobní automobil VW Passat Anonymizováno, Nákladní automobil Volkswagen Caddy 2K, Nákladní automobil Volkswagen Transporter 7HC, Osobní automobil BMW X6 XDRIVE 40D X6, Osobní automobil Volkswagen Polo 9N, Nákladní návěs SCHMITZ CARGOBULL AG SCS 24/L - 13 S01, Nákladní návěs SCHMITZ CARGOBULL AG SCS 24/L 13.62 MB S01, Osobní automobil Mercedes-Benz S 350 BLUETEC 4MATIC 221, Osobní automobil jméno FO 113 CDI KB/L 639/2 KB/L 639/2, Osobní automobil Mercedes-Benz VITO 113 CDI KB/L 639/2, Nákladní automobil Volkswagen Caddy 2K, Nákladní automobil VW LT 35 2DX, Osobní automobil Volkswagen Touareg 7P, Stavební stroj Venieri VF 10.23 C VF 0706 usnesením č.j. KRPZ-25744-640/TČ-2013-150081-BOT. Žalobce se počal prostřednictvím svého advokáta (nejprve tituly před jménem jméno FO, později tituly před jménem jméno FO) zajištění svého majetku aktivně právně bránit. Žalobce shrnul jednotlivé úkony, které právní zástupce žalobce v dané věci učinil, když proti výše uvedeným usnesením podal stížnosti. Ač v prvních dvou případech byly stížnosti zamítnuty, poslední z uvedených usnesení bylo dne 23.6.2016 usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně sp. zn, 6To 225/2016 zrušeno, zajištěná vozidla však žalobci i přes jeho žádosti vrácena nebyla a 20.7.2016 byla usnesením č. j. KRPZ-25744-671/TČ-2013-150081-BOT opět zajištěna. Dne 7.12.2016 pak bylo usnesením PČR č.j. KRPZ-25744-753/TČ-2013 rozhodnuto o prodeji zajištěných Vozidel. Ústavní stížnosti žalobce proti shora uvedeným usnesením o zajištění však byly Ústavním soudem odmítnuty. Zajištění věcí ve vlastnictví žalobce trvalo nepřetržitě dál, když usnesením PČR č. j. KRPZ-75662-34/TČ-2016-1500081-MIP ze dne 16. prosince 2016 bylo znovu rozhodnuto o zajištění všech nemovitostí ve vlastnictví Žalobce, a to nemovitostí, zapsaných na LV č. hodnota (obec adresa), na LV č. hodnota (obec adresa), na LV č. hodnota (obec adresa), na LV č. hodnota a č. hodnota, (katastrální území adresa), na LV č. hodnota (katastrální území adresa), na LV č. hodnota (katastrální území adresa) a na LV č. hodnota (katastrální území adresa). Dne 7.2.2017 Krajský soud v Brně, pobočka ve adresa usnesením sp. zn. 6To 17/2017 zrušil usnesení PČR KRPZ-75662-34/TČ-2016-1500081-MIP ze dne 16. prosince 2016 a sám znovu rozhodl o zajištění Nemovitostí jako náhradní hodnoty. Podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odstavce 1 alinea a), odst. 3 písm. b), odstavce 4 písm. b), c) trestního zákoníku ani podezření ze spáchání trestného činu podvodu dle ust. § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) Trestního zákoníku se v řízení vedeném PČR pod č.j. KRPZ-75662/TČ-2016 neprokázalo. Zajištění majetku žalobce trvalo kontinuálně, následně o něm bylo rozhodnuto usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 18. 12. 2017, č. j. 3 KZV 44/2017-43, a to podle § 347 odst. 1 Trestního řádu (pro účely pozdějšího výkonu trestu propadnutí majetku). Proti zajištění svého majetku se žalobce průběžně bránil, když prostřednictvím svého právního zástupce využíval dostupných právních prostředků ke zrušení zajištění. Proti žalobci bylo 2.11.2017 zahájeno trestní stíhání na základě usnesení PČR č.j. KRPZ-107922-3/TČ-2017-150081-SLO, a to pro podezření ze spáchání trestného činu podílnictví dle ust. § 214 odst. 1, písm. a), odst. 3, písm. b), odst. 4, písm. a), b) Trestního zákoníku. Žalobce byl i v tomto řízení od 8.11.2017 zastoupen obhájkyní Mgr. jméno FO. Žalobce uvedl, že již na počátku porušil Policejní orgán právo žalobce na obhajobu, přičemž Ústavní soud ČR dal následně žalobci za pravdu Nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 131/18 ze dne 15.8.2018 a celé vyšetřování se opakovalo. Dne 5.11.2018 byla státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočka ve Zlíně podána obžaloba č.j. 3 KZV 44/2017-262. Následně byl Krajským soudem v Brně, pobočka ve Zlíně rozsudkem č. j. 69 T 10/2018-1560 ze dne 29.4.2019 žalobce se podle § 226 písm. b) Trestního řádu zproštěn obžaloby a zároveň bylo rozhodnuto o zrušení zajištění v předmětné věci usnesením č.j. 69 T 10/2018-1571. K odvolání státní zástupkyně proti rozsudku a stížnosti proti zrušení zajištění rozhodl 3.10.2019 Vrchní soud v Olomouci, který usnesením č.j. 4 To 35/2019-1581 a č.j. 4 To 34/2019-1587 o zrušení napadených rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně poté rozsudkem č. j. 69 T 10/2018-1606 ze dne 9.12.2019 znovu žalobce podle § 226 písm. c) Trestního řádu zprostil Obžaloby a současně usnesením č. j. 69 T 10/2018-1620 zajištění majetku žalobce zrušil. Následné odvolání proti rozsudku nalézacího soudu a stížnost proti zrušení zajištění státní zástupkyně Vrchní soud v Olomouci usneseními č. j. 6 To 12/2020-1646 a č. j. 6 To 13/2020-1652 ze dne 30.4.2020 zamítl. Téhož dne obě rozhodnutí nabyla právní moci. S ohledem na shora uvedené tak došlo v dané věci k vydání nezákonného rozhodnutí, usnesení o zahájení trestního stíhání, přičemž žalobci vznikla v souvislosti s tím škoda, spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení v průběhu trestního stíhání i řízení o zajištění v celkové výši 420.371,14 Kč vč. DPH. Tuto představuje mimosmluvní odměna za 112 úkonů právní služby (38 úkonů do zahájení trestního stíhání žalobce + 74 úkonů po zahájení trestního stíhání žalobce), náhrada výdajů za 112 úkonů právní služby, cestovné a promeškaný čas v celkové výši 90.390,- Kč bez DPH (s výjimkou cest v březnu a dubnu 2019), to vše s DPH. Další škoda žalobci vznikla rozdílem mezi skutečnou cenou zajištěných Vozidel a jejich zpeněžením PČR, a to ve výši 1.771.500,- Kč, jak vyplývá ze znaleckého posudku, který nechal žalobce zpracovat. Nezákonným trestním stíháním rovněž vznikla žalobci nemajetková újma, když neoprávněné zajištění majetku Žalobce trvalo od 1.6.2016 do 30.4.2020 (1429 dní) a nezákonné trestní stíhání pak od 2.11.2017 do 30.4.2020 (910 dní). Dané trestní řízení (nejprve vedené pod. č. j. KRPZ-25744/TČ-2016, poté byla trestní věc Žalobce vyčleněna z tohoto k samostatnému řízení vedenému pod č. j. KRPZ-75662/TČ-2016, následně bylo trestní stíhání vedeno pod č.j. KRPZ-107922/TČ-2017) je pak charakterizováno protiprávními praktikami a četnými pochybeními zejména PČR. Žalobce uvedl, že postup orgánů činných v trestním řízení představoval nejen porušení jeho práv, ale také značný zásah do jeho dobré pověsti podnikatelských, obchodních, pracovních a dalších vztahů, které nelze odškodnit pouze zproštěním obžaloby či konstatováním porušení práva, zvláště v situaci, kdy orgány činné v trestním řízení neprojevily ochotu připustit své pochybení, omluvit se žalobci nebo zjednat nápravu. Orgány činné v trestním řízení od počátku nectily zásadu presumpce neviny Žalobce, přistupovaly k němu a priori jako k vinnému, užívaly vůči němu nepřiměřených, mnohdy protiprávních a dokonce protiústavních postupů. Zajištění takřka veškerého majetku žalobce mělo drtivý dopad na jeho důvěryhodnost jako zaměstnavatele a obchodního partnera. Žalobce byl nucen propustit de facto všechny své zaměstnance, nebyl schopen dostát mnoha svým obchodním závazkům, ocitl se opakovaně v platební neschopnosti, protože byl zcela finančně ochromen a vážně tak utrpěla jeho pověst, zejména pak kredibilita mezi jeho obchodními partnery. V důsledku uvedeného musela být zcela utlumena podnikatelská aktivita Žalobce. V souvislosti s vyčíslením nemajetkové újmy, způsobené postupem OČTŘ žalobce odkázal na stávající judikaturu Nejvyššího soudu, např. rozsudek ze dne 9. října 2017 sp. zn. 30 Cdo 4818/2015, rozsudek sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 16. září, stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, ale i Ústavního soudu, např. nález sp. zn. III. ÚS 2142/09). Zdůraznil, že judikatura přiznává odškodnění za nepřiměřenu délku řízení ve výši 15 – 20 tisíc Kč za každý rok řízení (zejména občanského soudního řízení). Žalobce však byl po dobu 1429 dní vystaven nezákonnému zásahu do jeho majetkové sféry a 910 dní vystaven nezákonnému trestnímu stíhání, což dle jeho přesvědčení představuje vyšší zásah do osobnostní sféry člověka, zvláště v situaci, kdy se jednalo o právnickou osobu s do té doby mnohamilionovými obraty a rozsáhlým majetkem. Žalobci byl nezákonným postupem orgánů činných v trestním řízení zajištěn majetek v hodnotě cca 100.000.000,- Kč. Úspěšná obchodní společnost, kterou Žalobce až do 1. července 2016 nepochybně byl, tak byla fakticky zcela zlikvidována. Tímto byla zcela znehodnocena pověst a dobré jméno společnosti Žalobce, vznikla naprostá nejistota v plánování rozhodování, zejména s ohledem na nejistý osud majetku společnosti, byly vynuceny změny ve vedení společnosti Žalobce a konečně též, i když v menším stupni, úzkost a potíže způsobené členům vedení společnosti Žalobce. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2551/13 ze dne 29.4.2014 , v němž Ústavní soud vyjádřil názor, že přiznaná částka ve výši 312.000,- Kč za sedm let trvající nezákonné trestní stíhání (tedy přibližně 45.000,- Kč za jeden rok) u fyzické osoby není dostatečná, proto žalobce stanovil přiměřené zadostiučinění částkou 10.000,- Kč za jeden den nezákonně trvajícího zajištění jeho majetku resp. vedeného trestního řízení ve vztahu k Žalobci, celkem tedy 14.290.000,- Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 23.10.2020, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 23. 10. 2021 (s doplněním 15.4.2021) podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu škody a na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 16 481 871, 14 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, sp. zn. 69 T 100/2018 a rovněž z titulu nezákonného zajištění nemovitostí a vozidel ve vlastnictví žalobkyně, ke kterému mělo dojít v předmětném trestním řízení. Rovněž žalovaná učinila nesporným průběh a výsledek trestního řízení vedeného proti žalobkyni, které bylo vedeno u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 69 T 10/2018. Konstatovala, že předběžné projednání nároku po podání žaloby již ukončila a na náhradě nákladů obhajoby žalobkyni přiznala částku ve výši 292 700,14 Kč vč. DPH. Stran nároku na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním žalovaná shledala dostačující formou kompenzace konstatování porušení práva a vyslovení omluvy. Ve zbytku žalovaná nárokům žalobkyně nevyhověla. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení s tím, že toto bylo dne 30. 4. 2020 pravomocně skončeno, když odvolací soud na veřejném zasedání odvolání i stížnost státního zástupce proti meritornímu rozhodnutí nalézacího soudu zamítnuty. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů obhajoby, žalovaná nepřiznala žalobci náhradu za všechny úkony, které byly provedeny před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 2. 11. 2017 [vyjma úkonů ze dne 3. 6. 2016 (stížnost), 22. 12. 2016 (stížnost) a 20. 10. 2017 (stížnost)], tedy před existencí odpovědnostního titulu státu za škodu (nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání) a úkony co do zajištění navíc nevedly k odklizení trestního stíhání jako takového, navíc zajištění nelze považovat za nezákonné. Dále žalovaná nepřiznala náhradu za úkon z 2. 11. 2017 – podnět k přezkoumání závad v postupu policejního orgánu, 3. 11. 2017 – podnět k přezkoumání závad v postupu policejního orgánu, 8. 11. 2017 – oznámení o převzetí obhajoby, stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 2. 11. 2017, 16. 11. 2017 – žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu, 21. 11. 2017 – žádost o informace týkající se prodeje zajištěných vozidel, 22. 11. 2017 – podnět k dohledu nad činností KSZ v Brně, 9. 12. 2017 – příprava a převzetí obhajoby na základě volby ustanoveného opatrovníka, 19. 12. 2017 – oznámení o převzetí obhajoby, stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 2. 11. 2017, 22. 12. 2017 – stížnost proti usnesení KSZ v Brně – pobočka ve Zlíně o zamítnutí žádosti o zrušení zajištění nemovitostí a o změně důvodu zajištění, 10. 1. 2018 – ústavní stížnost, 22. 1. 2018 – odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 2.11. 2017, ½ úkon z 15. 2. 2018 – podnět k dohledu nad činností KSZ v Brně – pobočka ve Zlíně k VSZ v Olomouci, 14. 6. 2018 – vyjádření žadatele jakožto stěžovatele v řízení o ústavní stížnosti, 3. 8. 2018 – stížnost proti usnesení KSZ v Brně – pobočka ve Zlíně o zamítnutí žádosti o zrušení zajištění nemovitosti ze dne 2. 8. 2018, ½ úkon z 16. 8. 2018 – návrh na doplnění vyšetřování, 21. 8. 2018 – účast na vyhlášení nálezu před Ústavním soudem ČR, ½ úkon z 11. 9. 2018 – námitka podjatosti/návrh na vyloučení policejního orgánu dle § 30 trestního řádu, ½ úkon z 17. 9. 2018 – námitka podjatosti/návrh na vyloučení státního zástupce dle § 30 trestního řádu, 19. 9. 2018 – stížnost proti usnesení ze dne 18. 9. 2018 → úkon nebyl dohledán ve spise, ½ úkon z 29. 10. 2018 – námitka podjatosti/návrh na vyloučení státního zástupce dle § 30 trestního řádu, 28. 11. 2018 – stížnost proti usnesení ze dne 26. 11. 2018, ½ úkon z 13. 3. 2019 – návrh na předběžné projednání obžaloby, návrh na zastavení trestního stíhání. Náhrada cestovného a promeškaného času cestou byla žalovanou žalobkyni přiznána v požadované výši. Žalovaná zároveň upozornila na početní chybu v účtovaných nákladech obhajoby (namísto 418 964,14 Kč je požadováno 420 371,14 Kč, DPH by mělo 50 946,- Kč, nikoliv 52 353,- Kč). Pokud jde o náhradu škody z rozdílu mezi skutečnou cenou zajištěných vozidel a jejich zpeněžením Policií ČR v celkové výši 1 771 500,- Kč, žalovaná konstatovala, že ke zrušení zajištění nedošlo z důvodu nezákonnosti, ale z důvodu, že po vydání zprošťujícího rozsudku již nepřicházelo v úvahu uložení jakéhokoliv trestu žalobkyni, a proto další trvání zajištění pozbývalo na významu. Dále doplnila, že dne 18. 5. 2020 bylo v související věci (Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, sp. zn. 68 T 7/2020) vydáno usnesení policejního orgánu, kdy dle § 79g odst. 1 trestního řádu byly jako náhradní hodnota opětovně zajištěny předmětné nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně (vyjma nemovitostí v katastrálním území adresa) a rovněž peněžní prostředky ve výši 3 107 097, 74 Kč, tj. ve výši, která byla obdržena při zpeněžení předmětných vozidel. S ohledem na výše uvedené tak ve věci nelze shledat ani vznik škody, neboť o peněžních prostředcích bude teprve rozhodováno v souvisejícím trestním řízení. K nároku žalobkyně na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v celkové výši 14 290 000,- Kč, který žalovaná dle obsahu žaloby posoudila jako nárok na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání, žalovaná poskytla žalobkyni kompenzaci formou konstatování porušení práva a vyslovení omluvy. Žalovaná tuto satisfakci značila s odkazem na judikaturu NS ČR (např. rozsudek č. j. 30 Cdo 2813/2011-74, rozsudek sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 či rozsudek ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010) za dostačující. K tomu uvedla, že žalobkyně byla stíhána pro trestný čin podílnictví dle § 214 odst. 1 písm. a), 3 písm. b), 4 písm. a), b) trestního zákoníku, který není ve společnosti vnímán výrazně negativně, jako je tomu například u násilné trestné činnosti. Řízení trvalo po dobu cca 2 roky a 6 měsíců, což lze vzhledem k okolnostem případu považovat za dobu přiměřenou. Žalobkyně nedoložila konkrétní zásahy do osobní sféry žalobkyně, újma z důvodu trestního stíhání však musí být prokázána. K prokázání újmy ze strany žalobkyně však v daném případě došlo okrajově. Žalovaná uvádí, že pokud se jedná o skutečnost, že orgány činnými v trestním řízení bylo porušeno právo žalobkyně na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 LZPS, jak plyne z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 131/2018 ze dne 15. 8. 20218, bude žalovaná nárok žalobkyně na zadostiučinění věcně projednán samostatně, neboť takto jej také žalobkyně uplatnila a žalovaná se touto věcí samostatně zabývá pod sp. zn. MSP - 2420/2018 – ODSK - ODSK. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Soud v dané věci již jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne 3.10.223 č.j. 45 C 95/2021-131, ve znění usnesení ze dne 26.6.2024 č.j .45 C 95/221-178, které byly usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20.12.2024 č.j. 72 Co 130/2024-187 zrušeny co do výroků II.-IV. zrušeny a vráceny nalézacímu soudu zpět k dalšímu řízení. Předmětem řízení tak nadále zůstala částka 16.189.171,- Kč.

4. Právní zástupce žalobce vzal žalobu částečně zpět, a to co do částky 5.263,50 Kč příslušenstvím, která byla soudem v původním řízení přiznána a žalovanou žalobci po podání žaloby uhrazena.

5. Z vyjádření žalobce na výzvu soudu vyplývá, že svůj nárok nezakládá na nesprávném úředním postupu, ale výhradně na nezákonných rozhodnutích, která výslovně identifikoval a ke každému z nich přiřadil konkrétní částky. V souvislosti s usnesením Policejního orgánu ze dne 1. června 2016, č.j. KRPZ-25744-637/TČ-2013-150081-BOT, o zajištění nemovitostí ve vlastnictví žalobce, požaduje náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení ve výši 10.890 Kč včetně DPH a nemajetkovou újmu ve výši 648.750 Kč. V souvislosti s usnesením Policejního orgánu ze dne 1. června 2016, č.j. KRPZ-25744-638/TČ-2013-150081-BOT, kterým byly dle § 79f odst. 1 s odkazem na § 79d trestního řádu zajištěny nemovitosti žalobce, požaduje náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 8.712 Kč včetně DPH a nemajetkovou újmu ve výši 648.750 Kč. V souvislosti s usnesením Policejního orgánu ze dne 1. června 2016, č.j. KRPZ-25744-640/TČ-2013-150081-BOT, kterým byla zajištěna vozidla žalobce, požaduje náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 4.356 Kč včetně DPH a nemajetkovou újmu ve výši 648.750 Kč. V souvislosti s usnesením Policejního orgánu ze dne 20. července 2016, č.j. KRPZ-25744-671/TČ-2013-150081-BOT, kterým byla vozidla opětovně zajištěna jako náhradní hodnota, požaduje náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 6.534 Kč včetně DPH, škodu spočívající v prodeji vozidel za cenu nižší než obvyklou ve výši 1.771.500 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 648.750 Kč. V souvislosti s usnesením Policejního orgánu ze dne 7. prosince 2016, č.j. KRPZ-25744-753/TČ-2013, kterým bylo rozhodnuto o prodeji zajištěných vozidel, požaduje náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 10.890 Kč včetně DPH, škodu z prodeje vozidel ve výši 1.771.500 Kč (totožnou s předchozím bodem, uplatněnou pouze jednou) a nemajetkovou újmu ve výši 648.750 Kč. V souvislosti s usnesením Policejního orgánu ze dne 16. prosince 2016, č.j. KRPZ-75662-34/TČ-2016-1500081-MIP, kterým bylo znovu rozhodnuto o zajištění všech nemovitostí žalobce, požaduje náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 26.862 Kč včetně DPH a nemajetkovou újmu ve výši 648.750 Kč. V souvislosti s usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 7. února 2017, sp. zn. 6To 17/2017, kterým bylo zrušeno předchozí usnesení a soud sám rozhodl o zajištění nemovitostí jako náhradní hodnoty, požaduje náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 15.246 Kč včetně DPH a nemajetkovou újmu ve výši 648.750 Kč. V souvislosti s usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 18. prosince 2017, č.j. 3 KZV 44/2017-43, kterým byl zajištěn majetek žalobce, požaduje náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 3.146 Kč včetně DPH a nemajetkovou újmu ve výši 648.750 Kč. Za nezákonné trestní stíhání od jeho zahájení dne 2. listopadu 2017 až do pravomocného zproštění obžaloby dne 30. dubna 2020, tedy za dobu 910 dní, požaduje žalobce náhradu nemajetkové újmy ve výši 9.100.000 Kč, při sazbě 10.000 Kč za každý den zásahu. Současně žalobce doplnil, že trestní stíhání od samého počátku významně zasahovalo do jeho dobré pověsti. Orgány činné v trestním řízení podle něj od počátku nerespektovaly zásadu presumpce neviny, přistupovaly k němu jako k osobě vinné, a užívaly vůči němu nepřiměřených, mnohdy protiprávních a protiústavních postupů. V důsledku těchto zásahů byl žalobce nucen propustit de facto všechny své zaměstnance, dostal se do opakované platební neschopnosti a nebyl schopen dostát svým obchodním závazkům. Musela být utlumena veškerá podnikatelská a obchodní činnost, která do té doby zahrnovala nemovitostní development, silniční dopravu, provoz zverimexu, bezpečnostní agentury, hotelu a hostinské činnosti. Žalobce uvádí, že jeho podnikání bylo do zásahu orgánů činných v trestním řízení úspěšné, avšak následně zcela ochromeno. V důsledku zajištění majetku a trestního stíhání se stal v očích obchodních partnerů nevěrohodným, nebyl schopen plnit ani své povinnosti vůči státu, a od 13. června 2018 byl evidován jako nespolehlivý plátce DPH, což dále poškodilo jeho důvěryhodnost. Žalobce doložil, že v důsledku této situace proti němu byly vedeny soudní spory ze strany věřitelů, například právnická osoba, Anonymizováno a tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, a to z titulu nehrazených závazků, pojistného či právních služeb. Tyto skutečnosti podle žalobce dokládají, že trestní stíhání mělo přímý a závažný dopad na jeho podnikatelskou existenci, pověst i schopnost plnit základní závazky.

6. V Ústavním nálezu II. ÚS 131/18 ze dne 15.8.2018 Ústavní soud konstatoval, že postupem Policie ČR, Krajského státního zastupitelství v Brně a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, kterým stěžovatelce nebylo umožněno zvolit si obhájce prostřednictvím osoby oprávněné za ní činit úkony v trestním řízení, která je ve věci svědkem, s odkazem na § 34 odst. 4 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, bylo porušeno právo stěžovatelky na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Dále bylo zakázáno Policii ČR, Krajskému státnímu zastupitelství v Brně a Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci pokračovat v porušování práva stěžovatelky na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, spočívajícím v nerespektování jejího práva zvolit si obhájce dle svého uvážení prostřednictvím osoby oprávněné za ní v trestním řízení činit úkony, která je zároveň v téže trestní věci svědkem. A dále bylo rozhodnuto, resp. nebyly přiznány náklady řízení stěžovateli. 7. právnická osoba vyúčtovala žalobci své služby v celkové výši 1 928 936,- Kč, a to fakturou č. hodnota ze dne 30.6.2016 v částce 42.350,00 Kč, fakturou č. hodnota ze dne 31.7.2016 na částku 42.350,00 Kč, fakturou č. hodnota na částku 42.350,00 Kč, fakturou č. hodnota na částku 42.350,00 Kč, fakturou č. hodnota na částku 42.350,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 60.500,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 60.500,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 60.500,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 60.500,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 60.500,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 6.403,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 60.500,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 10.222,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 60.720,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 60.500,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 10.142,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 60.500,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 60.700,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 36.300,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 75.625,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 60.500,00 Kč, faktury č. hodnota ve výši 60.500,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 60.500,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 60.500,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 60.500,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 60.500,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 60.500,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 60.500,00 Kč, fakturou č. hodnota v částce 12.135,00 Kč, fakturou č Anonymizováno v částce 46.331,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 10.214,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 31.456,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 27.649,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 4.525,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 16.573,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 36.300,00 Kč a fakturou č. hodnota ve výši 36.300,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 16.762,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 36.300,00 Kč, fakturou č. hodnota ve výši 29.346,00 Kč.

8. Fakturou č. hodnota ve výši 25.565,00 Kč právnická osoba vyúčtovala žalobci náhradu škody. 9. tituly před jménem jméno FO tituly za jménem, advokát, vyúčtoval žalobci své služby v celkové výši 565 280,30 Kč, a to fakturou č. Anonymizováno ve výši 22.875,00 Kč, fakturou č. Anonymizováno ve výši 30.000,00 Kč, fakturou č. Anonymizováno ve výši 4.865,43 Kč, fakturou č. Anonymizováno ve výši 30.000,00 Kč, fakturou č. Anonymizováno ve výši 977,00 Kč, fakturou č. Anonymizováno ve výši 30.000,00 Kč, fakturou č. Anonymizováno ve výši 30.000,00 Kč, fakturou č. Anonymizováno ve výši 4.865,00 Kč, fakturou č. Anonymizováno ve výši 30.000,00 Kč, fakturou č. Anonymizováno ve výši 36.300,00 Kč, fakturou č. Anonymizováno ve výši 36.300,00 Kč, fakturou č. Anonymizováno ve výši 36.300,00 Kč, fakturou č. Anonymizováno ve výši 36.300,00 Kč, fakturou č. Anonymizováno ve výši 36.300,00 Kč, fakturou č. Anonymizováno ve výši 5.887,17 Kč, fakturou č. Anonymizováno ve výši 36.300,00 Kč, fakturou č. Anonymizováno ve výši 9.372,42 Kč, fakturou č. Anonymizováno ve výši 36.300,00 Kč, fakturou č. Anonymizováno ve výši 2.570,49 Kč, fakturou č. Anonymizováno ve výši 36.300,00 Kč, fakturou č. Anonymizováno ve výši 11.755,20 Kč, fakturou č. Anonymizováno ve výši 36.300,00 Kč, fakturou č. Anonymizováno ve výši 36.300,00 Kč, fakturou č. Anonymizováno ve výši 36.300,00 Kč a fakturou č. Anonymizováno ve výši 5.687,56 Kč.

10. Usnesením Policie ČR ze dne 1. června 2016, č.j. KRPZ-25744-637/TČ-2013-150081-BOT, byly jako náhradní hodnota zajištěny nemovité věci ve vlastnictví společnosti právnická osoba, zapsané na listu vlastnictví č. hodnota pro obec adresa. Usnesení bylo vydáno ve věci prověřování podezření ze spáchání zvlášť závažného podezřelý výraz krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 a 3 podezřelý výraz zákoníku a účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 podezřelý výraz zákoníku, vedené proti skupině osob kolem jméno FO a jméno FO.

11. Usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 23. června 2016, sp. zn. 6 To 223/2016, byla zamítnuta stížnost proti usnesení Policie ČR, č.j. KRPZ-25744-637/TČ-2013-150081-BOT, ze dne 1. června 2016, kterým byly jako náhradní hodnota zajištěny nemovité věci žalobkyně v obci adresa. I zde soud shledal zajištění zákonným, a to ve věci prověřování činnosti organizované skupiny osob kolem jméno FO a dalších.

12. Usnesením Policie ČR ze dne 1. června 2016, č.j. KRPZ-25744-638/TČ-2013-150081-BOT, byly jako náhradní hodnota zajištěny nemovité věci ve vlastnictví společnosti právnická osoba, zapsané na listu vlastnictví č. hodnota pro obec adresa. Usnesení bylo vydáno ve stejné trestní věci jako předchozí rozhodnutí.

13. Usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 23. června 2016, sp. zn. 6 To 224/2016, byla zamítnuta stížnost proti usnesení Policie ČR, č.j. KRPZ-25744-638/TČ-2013-150081-BOT, ze dne 1. června 2016, kterým byly jako náhradní hodnota zajištěny nemovité věci žalobkyně v obci adresa. Soud shledal zajištění zákonným, přičemž usnesení policejního orgánu bylo vydáno ve věci prověřování trestné činnosti jiných osob, zejména jméno FO.

14. Usnesením Policie ČR ze dne 1. června 2016, č.j. KRPZ-25744-639/TČ-2013-150081-BOT, došlo k zajištění majetku ve vlastnictví společnosti právnická osoba jako náhradní hodnoty ve věci prověřování podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 a 3 trestního zákoníku a účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 trestního zákoníku, vedené proti skupině osob kolem jméno FO, jméno FO a dalších.

15. Usnesením Policie ČR ze dne 1. června 2016, č.j. KRPZ-25744-640/TČ-2013-150081-BOT, byla jako náhradní hodnota zajištěna vozidla ve vlastnictví společnosti právnická osoba. Usnesení bylo vydáno ve stejné trestní věci jako výše.

16. Usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 23. června 2016, sp. zn. 6 To 225/2016, bylo rozhodnuto o stížnosti proti usnesení Policie ČR, č.j. KRPZ-25744-640/TČ-2013-150081-BOT, ze dne 1. června 2016, kterým byla jako náhradní hodnota zajištěna vozidla ve vlastnictví společnosti právnická osoba. Krajský soud stížnosti vyhověl a usnesení policejního orgánu zrušil jako nezákonné, přičemž důvodem zrušení byla formální vada — vozidla byla nesprávně zajištěna jako nehmotná věc.

17. Usnesením policejního orgánu ze dne 20.7.2016 č.j. KRPZ-25744-671/TČ-2013-150081-BOT, kterým byly dle ustanovení § 79f odst. 1 trestního řádu jako náhradní hodnota zajištěny vyjmenované hmotné věci - vozidla uvedená pod položkami 1-16 ve vlastnictví žalobce, protože „nelze dosáhnout vydání nebo odnětí věci (§ 78 a 79) nebo nelze-li zajistit peněžní prostředky na účtu (§ 79a a 79b), zaknihované cenné papíry (§ 79c), nemovitost (§ 79d) nebo nehmotnou věc (§ 79e), které jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti, může být místo nich zajištěna náhradní hodnota, která odpovídá, byť jen zčásti, jejich hodnotě.“. Současně bylo žalobci vedle dalších povinností zakázáno po oznámení usnesení hmotné věci převést na jiného nebo je zatížit anebo aby je záměrně poškodit či zničit s tím, že se zajištěnými hmotnými věcmi, lze v rámci výkonu rozhodnuti, exekuce nebo insolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu státního zástupce.

18. Usnesením Policie ČR ze dne 7.12.2016, č.j. KRPZ-25744-753/TČ-2013-150081-SLO, bylo podle ustanovení § 12 odst. 2 písm. b), s odkazem na ustanovení § 1 odst. 6 zák. č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištěného majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, rozhodnuto o prodeji zajištěných vozidel. V odůvodnění rozhodnutí Policie ČR uvedla, že „předmětná vozidla byla společností právnická osoba (dříve jméno FO s.r.o.) postupně zakoupena v době páchání trestné činnosti a do majetku společnosti právnická osoba převedeny až následně. Policejní orgán v souvislosti s tímto rozhodnutím společnosti právnická osoba zakázal, aby se shora specifikovanými motorovými vozidly nakládala, a aby je po oznámení usnesení na někoho jiného převedla nebo je zatížila. Kromě tohoto společnosti právnická osoba uložil, aby státnímu zástupci, který souhlas se zajištěním udělil, do 15 dnů od oznámení usnesení sdělila, zda a kdo má k motorovým vozidlům předkupní nebo jiné právo a obviněnou v této souvislosti rovněž vyzval, aby k předmětným vozidlům do 8 dnů od oznámení usnesení, vydala policejnímu orgánu velké technické průkazy. ……………………… Vzhledem ke skutečnosti, že ve výrokové části uvedená vozidla jsou věcmi, u kterých se dá předpokládat, že budou rychle ztrácet na tržní hodnotě zejména proto, že se jedná o běžně sériově vyráběná vozidla. Prodej majetku bude proveden tak, aby nedošlo ke snížení hodnoty majetku jeho prodejem. Částka získaná prodejem vozidel se, podle § 12 odst. 5, s odkazem na ustanovení § 1 odst. 6 zák. č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištěného majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, složí do úschovy policejního orgánu.“ 19. Usnesením Policie ČR ze dne 16. prosince 2016, č.j. KRPZ-75662-34/TČ-2016-150081-MIP, byly jako náhradní hodnota zajištěny nemovité věci ve vlastnictví společnosti právnická osoba, zapsané na listech vlastnictví č. adresa), č. hodnota a adresa), č. hodnota (adresa), č. adresa) a č. adresa). Usnesení bylo vydáno ve věci podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, 3 písm. b), 4 písm. b), c) a trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, vedené proti jméno FO a společnosti právnická osoba 20. Usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 7. února 2017, sp. zn. 6 To 17/2017, bylo zrušeno usnesení č.j. KRPZ-75662-34/TČ-2016-150081-MIP, přičemž soud sám rozhodl o zajištění totožných nemovitostí jako náhradní hodnoty.

21. Usnesením Krajského soudu v Brně č.j. 69 T 10/2018 – 1620 ze dne 9.12.2019 bylo podle § 349 odst. 1 trestního řádu zrušeno zajištění majetku ve vlastnictví společnosti právnická osoba, IČO: IČO žalobkyně, a to vyjmenovaných nemovitostí, zapsaných na LV č. hodnota (obec adresa) LV č. hodnota (obec adresa), LV č. hodnota (obec adresa), LV č. hodnota a 3537 (obec adresa), LV č. hodnota (obec adresa), LV č. hodnota (obec adresa) a LV č. hodnota (obec adresa), a dále motorových vozidel (nákladní automobil VOLKSWAGEN TRANSPORTER 7HC, osobní automobil VOLKSWAGEN POLO 9N, osobní automobil VW PASSAT 3BGAVFX0SGST, osobní automobil VOLKSWAGEN CADDY 2K, nákladní automobil VOLKSWAGEN TRANSPORTER 7HC, osobní automobil BMW X6 XDRIVE 40D X6, osobní automobil VOLKSWAGEN POLO 9N, návěs nákladní SCHMITZ CARGOBULL AG SCS 24/L – 13 S01, návěs nákladní SCHMITZ CARGOBULL AG SCS 24/L – 13.62 MB S01, osobní automobil MERCEDES-BENZ S 350 BLUETEC 4MATIC 221, osobní automobil MERCEDES-BENZ VITO 113 CDI KB/L 639/2, osobní automobil MERCEDES-BENZ VITO 113 CDI KB/L 639/2, nákladní automobil VOLKSWAGEN CADDY 2K, nákladní automobil VW LT 35 2DX, osobní automobil VOLKSWAGEN TOUAREG 7P, pracovní stroj samojízdný VENIERI VF 10.23 C VF 0706), přičemž uvedl, že v dané „….. trestní věci vedené proti uvedené obžalované právnické osobě bylo několika rozhodnutími Policie ČR, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, ve spojení s rozhodnutími Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně a následně usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 18. 12. 2017, č. j. 3 KZV 44/2017-43, rozhodnuto o zajištění výše specifikovaného majetku ve vlastnictví uvedené právnické osoby, a to dle § 347 odst. 1 trestního řádu za účelem výkonu trestu propadnutí majetku. Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 9. 12. 2019, č. j. 69 T 10/2018-1606, pak bylo rozhodnuto dle § 226 písm. b) trestního řádu o zproštění obžalované právnické osoby právnická osoba obžaloby pro skutek v ní popsaný, v němž byl spatřován zločin podílnictví dle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. a), b) trestního zákoníku. Za dané situace, kdy již tedy nepřichází uložení jakéhokoliv trestu obžalované právnické osobě v úvahu, tak musel soud rozhodnout také o zrušení zajištění ve výroku usnesení specifikovaných věcí, tedy nemovitostí a techniky, které budou vráceny jejich vlastníku. Pro úplnost ještě soud dodává, že předmětná motorová vozidla již byla prodána, a proto se bude vrácení věcí fakticky týkat vrácení za ně získané finanční částky. Toto rozhodnutí je tedy zcela ve shodě s předchozím usnesením o zrušení zajištění majetku, které bylo zrušeno odvolacím soudem s ohledem na předchozí zrušení rozhodnutí o meritu věci, na které rozhodnutí o zajištěném majetku navazuje. Pokud tedy byla nyní obžalovaná právnická osoba znovu obžaloby zproštěna, nemohlo být jiné ani toto rozhodnutí.“ 22. Ze znaleckého posudku č. hodnota, vyhotoveného tituly před jménem jméno FO, jehož úkolem byl stanovení obecné (obvyklé) ceny 16 vozidel (nákladní automobil VOLKSWAGEN TRANSPORTER 7HC, osobní automobil VOLKSWAGEN POLO 9N, osobní automobil VW PASSAT 3BGAVFX0SGST, osobní automobil VOLKSWAGEN CADDY 2K, nákladní automobil VOLKSWAGEN TRANSPORTER 7HC, osobní automobil BMW X6 XDRIVE 40D X6, osobní automobil VOLKSWAGEN POLO 9N, návěs nákladní SCHMITZ CARGOBULL AG SCS 24/L – 13 S01, návěs nákladní SCHMITZ CARGOBULL AG SCS 24/L – 13.62 MB S01, osobní automobil MERCEDES-BENZ S 350 BLUETEC 4MATIC 221, osobní automobil MERCEDES-BENZ VITO 113 CDI KB/L 639/2, osobní automobil MERCEDES-BENZ VITO 113 CDI KB/L 639/2, nákladní automobil VOLKSWAGEN CADDY 2K, nákladní automobil VW LT 35 2DX, osobní automobil VOLKSWAGEN TOUAREG 7P, pracovní stroj samojízdný VENIERI VF 10.23 C VF 0706) a určení výše majetkové újmy vzniklé rozdílem mezi obecnou cenou a jejich realizovaným prodejem v celkové výši 3 725 300,- Kč včetně DPH, byla stanovena celková obecná cena vozidel ve výš 5 496 800,- Kč vč. DPH, při přihlédnutí ke shora uvedené realizované ceně prodeje byla stanovena majetková újma ve výši 1 771 500,- Kč.

23. Fakturou č. hodnota, vystavenou 12.11.2020, s datem splatnosti 19.11.2020, vyúčtoval tituly před jménem jméno FO žalobci zpracování 16 ks znaleckých posudků (stanovení jejich obecné ceny ke dni 1.6.2016 a vyčíslení vzniklé majetkové újmy jejich prodejem podle usnesení Policie ČR z 1.6.2016) ve výši 32 000,- Kč.

24. Sdělením Anonymizováno ze dne 27.10.2020 byl žalobce prostřednictvím svého právního zástupce tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem informován o doručení žádosti žalované.

25. Stanoviskem Anonymizováno z 27.10.2021 byl nárok žalobce vypořádán a žalobci byla přiznána ve výši 292 700,14 Kč vč. DPH (nárok na obhajné), zadostiučinění nezákonného trestního stíhání formou konstatování a omluvy.

26. Dle výpisu transakce z bankovního účtu č. účtu, vedeného ve prospěch žalobce, vytištěného dne 6.3.2023, byla dne 29.10.2021 převedena částka 292.700,14 Kč na účet žalobce Anonymizováno.

27. Pokud jde o jednotlivé úkony právní služby, žalovaná nesporovala uskutečnění těchto úkonů, které až na tři výjimky v trestním spisu rovněž nalezla. Z trestního spisu sp.zn. 69 T 10/2018 Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín proto bylo zjištěno, že je v něm rovněž obsažena stížnost žalobce proti usnesení č.j. KRPZ-107922-233/TČ-2017-150081-NOV ze dne 18.9.2018, datovaná 19.9.2018 a adresovaná Krajskému ředitelství policie Zlínského kraje, kterou žalobce brojil proti usnesení, kterým Policie ČR rozhodla o námitce podjatosti či návrhu na vyloučení vyjmenovaných policistů z vykonávání úkonů v předmětném trestním stíhání s tím, že tito vyloučeni nejsou. Dle doručenky datové zprávy, zaslané Krajskému ředitelství policie Zlínského kraje právním zástupcem žalobce 20.9.2018 ve věci stížnost proti usnesení ze dne 18.9.2018. Dle doručenky ze dne 26.11.2018 stížnosti proti usnesení ze dne 26.11.2018, byla stížnost doručena do datové schránky Vrchního státního zastupitelství v Olomouci právním zástupcem žalobce. Stížností z 3.8.2018 proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 2.8.2018, kterou byla zamítnuta žádost o zrušení zajištění nemovitostí ve vlastnictví žalobce, se žalobce tomuto rozhodnutí bránil. Usnesením o zamítnutí stížnosti obviněné společnosti právnická osoba proti rozhodnutí státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 2.8.2018, č.j. 3 KZV 44/2017 – 160, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí žádosti žalující společnosti, směřující ke zrušení zajištění věcí. V usnesení je výslovně konstatováno, že usnesení státní zástupkyně nenabylo právní moci, neboť ji v zákonné lhůtě napadl stížností vlastník věcí, a o této stížnosti tedy bylo rozhodováno. (v rámci dokazování byla nalezena rovněž i stížnost proti usnesení z 25.9.2018, její uskutečnění však nebylo sporováno).

28. Stížností proti usnesení č.j. 1 VZT 169/2017-151 ze dne 26.11.2018, vypracovanou 28.11.2018, žalobce brojil proti usnesení, kterým Policie ČR rozhodla o námitce podjatosti či návrhu na vyloučení dalších vyjmenovaných policistů z vykonávání úkonů v předmětném trestním stíhání s tím, že tito vyloučeni nejsou.

29. Usnesením Policie ČR ze dne 9. ledna 2020, č.j. KRPZ-136639-15/TČ-2019-150081-NOV, bylo zahájeno trestní stíhání jméno FO, rozené jméno FO, pro zvlášť závažný zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 5 písm. a) trestního zákoníku, v souvislosti s převodem nemovitostí z žalobkyně do právnická osoba 30. Usnesením Policie ČR ze dne 18. května 2020, č.j. KRPZ-136639-69/TČ-2019-150081-NOV, došlo k zajištění věcí ve vlastnictví společnosti právnická osoba jako náhradní hodnoty ve věci trestního stíhání obviněné jméno FO, rozené jméno FO, pro trestný čin zpronevěry podle § 206 odst. 1 trestního zákoníku.

31. Svědek jméno FO v dané věci vypověděl, že určitý čas působil ve společnosti žalobce jako zaměstnanec, a to v pozici statutárního orgánu. Bylo to v letech 2015-2016, měl v té době na starosti část provozu společnosti, který se týkal Společník je společnost se v té době zabývala více obory, svědek měl na starosti 2 větve podnikání společnosti, a to provoz hotelu v adresa, realizaci prodeje bytových jednotek v rámci developerského projektu v Anonymizováno (stavba bytového domu). Prodej bytových jednotek se řešil prostřednictvím realitní kanceláře, která byla vybrána k této činnosti mezi další činnosti společnosti patřil rovněž zverimex v kamionu, kamionová doprava a bezpečnostní služba. Svědek se staral o své 2 obory přibližně do poloviny roku 2016, podnikání mělo velmi dobrý potenciál rozvoje, firma disponovala novými projekty zejména v oblastech, které obstarával svědek. Zvláště v developerské oblasti byly připraveny projekty na bytové jednotky či apartmány v nemovitostech firmy. Jednalo se například bývalý hotel, v té době brownfield, nyní zcela zdevastovanou oblast, další brownfield nedaleko Anonymizováno, místě v bývalého pivovaru, ve kterém firma připravovala výstavbu komerčních prostor a celkové oživení oblasti nedaleko dostihové dráhy. Firma však měla rovněž další projekty na výstavbu, například bytový dům ve Anonymizováno. Co se týče provozu hotelu, tento byl využíván v koordinaci s místním hokejovým klubem, protože byl součástí tamního zimního stadionu, ve kterém je vychová hokejová mládež. V hotelu probíhaly i tzv. kempy, navštěvoval ne zahraniční klientelu, zvláště v období mezi červnem a zářím byl hotel plně vytížen. Pokud jde o developerské projekty, ty již měli připravené studie a byly připravovány podklady pro schválení těchto projektů základní. Základním projektem, který v té době běžel a dosud běží, byl přitom bytový dům v Anonymizováno. Ten byl téměř před dokončením v době zahájení trestního stíhání v roce 2016 byl svědek zastaven policií na cestě, bylo mu odebráno vozidlo tímto způsobem svědek zjistil, že firma je stíhána, respektive ohrožena trestním stíháním. V tu chvíli se vše změnil a, došlo k zajištění majetku (konkrétně aut) a následoval je, a to spustilo lavinu. Projekt bytového domu v Anonymizováno, pro který již nebyl vybrán realitní makléř, tento měl předvádět vzoroví byt v rámci nabídek již začal pracovat na nabízel nemovitosti klientům. Dokonce došlo k podpisu několika rezervačních smluv. V té době však již došlo k zajištění majetku, projekt byl zastaven, přičemž realitní kancelář na celou situaci reagovala přímo zděšením, byty se staly takřka okamžitě neprodejnými. Jednalo se přitom o poměrně velké množství bytů zhruba 15-17 bytů, jejichž hodnota představovala poměrně velkou částku, kterou firma potřebovala pro svůj provoz. Firma poté nebyla schopna dostát svým závazkům vůči dodavatelům či zaměstnancům, protože měl pozastavený majetek, se kterým kalkulovala je již v rámci dalších investic. V době, kdy trestní stíhání společnosti bylo ukončeno, svědek již ve firmě nepůsobil. V důsledku zajištění totiž došlo k celkovému útlumu jednotlivých provozu, byly ukončovány jednotlivé smlouvy je se zaměstnanci ale, ale i některé projekty, respektive vědce podnikání, jako je doprava zverimex či další. Propouštění zaměstnanců se přitom týkalo velkého množství lidí, včetně svědka, který z firmy odešel koncem roku 2016. Pokud je svědkovi znám, firma se již k podnikání tohoto typu nevrátila, dodnes funguje pouze v tzv. udržovacím režimu. Svědek nebyl schopen uvést, jako velký podíl měla developerská činnost na podnikatelské činnosti žalobce, odhadem se mohlo jednat zhruba o 40 %. Velký podíl na podnikání žalobce tvořila doprava, šlo o jednu ze základních činností již od počátku firmy. Pokud jde o hotel, ten měl menší podíl, stejně tak zverimex. Nejmenší podíl na podnikatelské činnosti žalobce měla bezpečnostní agentura, která v té době de facto začínala a měla pouze jednoho či 2 klienty. Ta byla následně ukončena, zverimex byl prodán. Utlumena potom nabyla rovněž i doprava a development. Důvodem ukončení dopravy přitom bylo zajištění vozidel, respektive velké části vozidel, firma se poté dostala do velmi negativního světla ve vztahu ke svým partnerům i zaměstnancům. Ti pociťovali silnou nejistotu prakticky denně se dotazovali, zda jim ještě zůstane práce. Obchodní partneři rovněž věděli, že má firma problémy, byly narušeny dodavatelské vztahy, protože přestaly fungovat dosavadní podmínky ohledně fakturace a podobně. Nově byly vyžadovány platby předem či v hotovosti. Z ukončení zverimexu byly zřejmě dle svědka získány nějaké prostředky a využity pro provoz žalobce. Svědek z firmy odcházel na základě dohody o ukončení pracovního poměru, rozhodl se využít pracovních nabídek, které v té době měl v nechtěl firmu dále zatěžovat. Co se týče zaměstnanců, po odchodu svědka z firmy zůstalo ve společnosti pouze několik jednotek zaměstnanců. Šlo o zaměstnance, kteří byli nezbytní pro udržení a udržování v tom jiného provozu. Před zahájením trestního stíhání působil ve firmě několik desítek zaměstnanců, tito fungovaly přes tzv. švarcsystém, například v hotelu byly zapotřebí pouze v určitém období. V dopravní větvemi byly uzavírány standardní zaměstnanecké poměry. Před polovinou roku 2016 se společnost těšila poměrně velice dobré pověsti, v oblasti Anonymizováno měla své jméno i pověst. V této souvislosti svědek zmínil i poznámky některých řidičů, kteří při svém odchodu z firmy uváděli, že v lepší firmě dosud nepracovali. Na pověst firmy měla vliv její aktivita v oblastech, které byly zdevastované a které získávali nový život. Firma využívala stávajících možností, namísto staveb a zelené louce. Podobně to bylo vnímáno, například při v souvislosti s hotelem v Anonymizováno, kdy firma pomohla zrealizovat projekt tamějšímu hokejovému klubu a finalizovat ho. Ten funguje dodnes. Firma vlastnila i pozemky koordinovaly své projekty, vycházela dobře nejen z obcí, ale i jinými firmami. V té době razila firma přístup jakéhosi multioborového podnikání. Dopravu měl na starosti zkušený pracovník, docházelo k růstu společnosti a nákupům a dalších aut. Developmentu připoj připraveny různé projekty, mimo jiné na nich spolupracoval i architekt, který byl autorem dokončeného projektu v Anonymizováno. Pro další projekty již byly připraveny i plány. Mimo jiné se společnost podílela na projektech pro Anonymizováno. V druhé polovině roku 2016 došlo k naprostému obratu. Již nešlo navazovat další vztahy, veškeré projekty pak již byly pozastaveny. Společnost fungovala v regionu Zlínského a Jihomoravského kraje, oblast Anonymizováno. V uvedeném regionu byla dobře známá, v místě je relativně malé krajské město se zhruba 80 000 obyvatel a z hlediska podnikatelské komunity se tam zná každý s každým. právnická osoba v Anonymizováno měla na starost realitní kancelář Anonymizováno ze adresa, se kterou firma velmi dobře spolupracuje a která poskytla dostatečné zázemí. Po zmaření developerského projektu se již svědek nebyl schopen vzpomenout, zda a realitní kancelář nežádala nějakou kompenzaci. Doplnil však, že v době, kdy opět mohla firma alespoň byty pronajímat, ve firmě již nebyl. Pokuty jde o oblast developerskou, zodpovídal se svědek podstatě vedení firmy, smlouvy je měl uzavírat předseda představenstva. V rámci projektu působili i různé dodavatelské firmy, například prováděly fasádní práce, s těmi poté začali velké problémy ve vztahu k plnění závazků vůči těmto dodavatelům. Firem na projektu působilo více, mimo jiné, například vzduchotechnika a podobně, svědek si však již žádné jméno nebyl schopen vybavit. Vzpomněl si však na jméno tituly před jménem jméno FO a z realitní kanceláře Anonymizováno a pana jméno FO, který měl na starosti dodavatele stavebních prací.

32. Svědek jméno FO v doplňující výpovědi uvedl, že jeho vztah k jméno FO byl rodinný — M.jméno FO byl jeho švagr. Přestože mezi nimi existovalo osobní pouto, svědek se vyjadřoval zdrženlivě, pokud šlo o profesní záležitosti pana jméno FO. Potvrdil, že v době založení společnosti právnická osoba nebyl její součástí, a proto nedokázal s jistotou říci, zda byl jméno FO jejím zakladatelem. Do firmy nastoupil až v roce 2015, kdy jméno FO podle jeho slov již z firmy odcházel. Svědek potvrdil, že M.jméno FO byl pravomocně odsouzen, ale domníval se, že to nemělo přímý dopad na chod společnosti. V době odsouzení totiž M.jméno FO již ve firmě nepůsobil, a jeho vliv na její fungování byl podle svědka v té době nulový. Přesto připustil, že v regionu byla kauza medializována a M.jméno FO byl veřejně známou osobností, což mohlo ovlivnit vnímání firmy mezi obyvateli. Zásadní dopad však podle něj nastal až ve chvíli, kdy obchodní partneři zjistili, že majetek firmy byl zablokován — zejména nemovitosti a vozidla. To vyvolalo obavy o schopnost firmy plnit své závazky, protože výnosy z prodejů byly klíčové pro její hospodaření. Svědek dále uvedl, že v době jeho působení měla firma velmi dobré renomé. Byla aktivní zejména ve Zlínském kraji, kde se prezentovala jako solidní a důvěryhodný subjekt. Marketingově se angažovala například podporou mládežnického hokeje, příspěvky ZOO adresa či viditelnou propagací prostřednictvím firemních vozidel. Firma se podle něj chovala korektně vůči zaměstnancům a byla pozitivně vnímána i při realizaci developerských projektů, zejména v oblasti sanace prostor. K otázce názvu společnosti svědek uvedl, že přejmenování nebylo v době útlumu firmy prioritou. Firma tehdy čelila vážným provozním problémům, blokaci majetku a musela řešit situaci zaměstnanců. Podle něj bylo přejmenování irelevantní, protože firma postupně přestávala fungovat. Uvedl, že v době, kdy se řešily zásadní provozní otázky, už z firmy odcházel, a otázka názvu byla podle něj druhořadá. Svědek uvedl, že M.jméno FO po druhé polovině roku 2015 již nevykonával žádnou řídící funkci ve společnosti. Možná probíhalo krátké předání, ale svědek si tím nebyl jistý. Sám působil ve vedení firmy zhruba rok, a odešel v době, kdy už byly zástavy zapsány v katastru a provoz firmy byl utlumen. K otázce, jak se obchodní partneři dozvěděli o blokaci majetku, uvedl, že informace se šířily komunitně, pravděpodobně přes realitní kancelář, která zajišťovala prodej bytového domu v Anonymizováno. Při přípravě smluv zjistili z katastru, že majetek je zatížen, což mohlo být prvním impulsem k šíření těchto informací. K osudu zajištěného majetku svědek uvedl, že některá vozidla byla pravděpodobně prodána, u nemovitostí si nebyl jistý — některé mohly být uvolněny, jiné zůstaly zajištěné. Detaily však neznal, protože v té době již ve firmě nepůsobil.

33. Svědek tituly před jménem jméno FO uvedl, že v první polovině roku 2016 pracoval ve společnosti žalobce. V té době došlo k zajištění vozového parku žalobce, dokonce v této souvislosti málem bylo zajištěno i k jeho soukromé vozidlo. Zajištěním se rozjel kolotoč různých útoků na jeho zaměstnavatele, došlo k znemožnění části podnikání a rozvoje naplánovaných projektů, připravovaných do budoucích let. On sám vykonával práci v ekonomickém sektoru společnosti, jako fakturant, měl možnost vidět různé přípravné projekty. To se týkalo, například developerské stavební činnosti, autodopravy, maloobchodu, prodejny, hostinské činnosti, ubytovacích služeb, ostrahy, to vše nějakým způsobem procházelo přes svědka. Největším problémem bylo zajištění nemovitostí, v důsledku, kterých došlo k pozastavení prodeje bytového domu adresa. Ten byl již ve fázi nabídek realitních kanceláří Anonymizováno, která nabízela jednotlivé byty zájemcům a některé z nich již byly dokonce rezervovány. Prodej bytových jednotek tak byl zmařen a firmě poté chyběly finanční prostředky, které měly být využity na financování dalších projektů, například bytového domu ve Anonymizováno, v adresa, ve Anonymizováno, v Anonymizováno, rekonstrukci penzionu Anonymizováno podobně. Co se týče dalších oblastí, kromě obstavení nemovitého majetku a zabrání vozového parku, došlo k oslabení jistoty ve společnosti, zaměstnavatel měl potíže udržet své zaměstnance, subdodavatel zkraje projekty a dostát svým závazkům v rámci smluv o dílo. Například dodavatel vytápění požadoval zálohy předem, což dosud sjednáno nebylo. Všichni subdodavatelé poté začali mít obavy, že firma nebude schopna dostát svým závazkům právě z důvodu odstaveného majetku. Začali vyžadovat úhradu ihned, ať již v hotovosti či předem ve sporu. Ve společnosti byla velmi nejistá atmosféra, následně došlo k propouštění zaměstnanců, omezování aktivit společnosti a podobně. Došlo k celkovému rozladění stávajících obchodních vztahů, firma a byla pro subdodavatele neseriózním partnerem, obecně byla cítit nejistota. V rámci podnikání společnosti byl developerský projekt nejvýznamnějším odvětvím, generoval největší kapitál, který se následně vracel do financování dalších zakázek. Svědek zůstal ve společnosti do roku 2017, kdy došlo k částečnému poškození jména společnosti, dokonce i při pohovorech na nové pracovní místo se svědek setkal s dotazy na situaci společnosti. Pro firmu zůstal pracovat pouze jako externí zaměstnanec na základě dohody o provedení práce. Po ukončení podezřelý výraz stíhání tak má svědek přehled i Cash flow společnosti, která spíše přežívala. V současné době společnost negeneruje prakticky žádnou činnost, kromě pronájmu. Svědek ve společnosti působil od první poloviny roku 2014, jednalo se do té doby o společnost s množstvím zaměstnanců, velkými finančními toky i obraty, které svědek sám měsíčně v rámci vedení fakturace mohl potvrdit. Měsíčně vystavoval zhruba kolem 400-500 faktur, po zahájení podezřelý výraz stíhání však toto prakticky ze dne na den odpadlo. Nejen v oblasti pohostinství ubytovacích služeb a Security, ale také stavební činnosti či autodopravy, v níž se uskutečňovalo velké množství mezinárodní kamionové dopravy a byly chystané spolupráce s výrobcem kontejnerů a obytných buněk, za tímto účelem bylo pořízeno několik vozidel, které byly tyto náklady schopny přepravit. Nešlo tedy jen o klasickou mezinárodní dopravu. Od nástupu svědka do společnosti zhruba do roku 2017 byla společnost v černých číslech. Od roku 2016, kdy došlo k zásahu do společnosti, se začínal projevovat dopad v podobě menšího obratu, který se však již v roce 2017 projevil naplno, došlo k útlumu společnosti a byli propouštěni její zaměstnanci. V prvních letech svědkovi činnosti ve společnosti působila společnost velmi kladně a rozvíjela se. Působila nejen v oblasti autodopravy, ale také stavebních projektů, maloobchodu, chystala se otevřít další pobočku ve adresa. Pro další roky byly naplánovány další projekty. Od druhé poloviny roku 2016 však pověst společnosti prudce klesala, protože docházelo k postupnému propouštění zaměstnanců, společnost se obávala, že nebude schopna dostát svým závazkům vůči zaměstnancům. Po zabavení vozidel došlo k všeobecné známosti, že společnost má problémy, všichni se obávali, zda bude schopna dostát svým závazkům. Tím došlo k narušení finančních toků společnosti. Společnost pak již vykonávala svou podnikatelskou činnost jen omezeně, byl například problém dopravovat zaměstnance na stavbu. Postupně tak jednotlivé oblasti podnikání žalobce začali upadat a partneři subdodavatelé se od firmy začaly distancovat. Pokud jde o byznys v nemovitostech, zajištěním nemovitostí, které byly spojeny právě se v nejstřeženějším projektem bytového domu v Anonymizováno, došlo ke zmaření prodeje těchto bytů a tedy využití výtěžku na další projekty, jako například rekonstrukce penzionu Anonymizováno, polyfunkční centrum adresa, výstavba bytového domu adresa a podobně. Firmě pak chyběly prostředky, které hodlala na tyto projekty využít firma zaměstná několik desítek lidí, zhruba 30-40. Někteří mohli působit ve firmě na dohodu o provedení práce, například v pohostinství či ubytovacích službách. Sehnat zaměstnance však pro firmu nebyl žádný problém. V době, kdy do ní svědek nastupoval, měla historii, své plány, nikdy se nezpožďovaly mzdy a svědek neviděl žádný problém. Společnost měla vizi. Když nastoupil svědek do společnosti neměl např. o mezinárodní kamionové dopravě žádné ponětí, ve firmě však viděl, co všechno to obnáší, protože fakturoval odvedené přepravy. Dopravu přitom společnost provozovala s poměrně velkou flotilou vozidel. K propouštění zaměstnanců začalo docházet ke konci roku 2016, kdy byla propuštěna velká část zaměstnanců. Způsob ukončení pracovních poměrů různý, ať již na dohodu, či výpověď. Do konce roku 2016 však již byli propuštěni zaměstnanci z oboru stavebnictví, tito byli v danou chvíli nadbyteční. To se týkalo rovněž také oblasti ostrahy, pro některé zaměstnance to bylo velké překvapení, nicméně pro svědka to dávalo smysl, šlo hlavně o minimalizaci ztrát. Někteří zaměstnanci odcházely ve zlém, sami nabízeli ukončení pracovního poměru dohodou z obav o budoucnost. Pokud jde o developerský projekt bytů v Anonymizováno byla ukončena spolupráce s realitní kanceláří, která následně vyfakturovala žalobci náklady, spojené s vybudováním vzorového bytu, rezervačním smlouvami a podobně. Pokud jde o flotilu nákladních vozidel společnosti, jednalo se zhruba o 16 vozidel, včetně těch, které vozily zaměstnance či velké nákladní vozy, které jezdí za hranice. Došlo k zajištění několika návěsů, tahačů bylo přitom více než návěsů. Svědek se následně opravil, uvedl, že návěsů i přívěsu byl stejný počet, avšak zajištěných návěsů bylo méně než tahačů. Důvod zajištění svědek neznal, dozvěděl se však o něm z médií. Ta uváděla, že byla společnost obžalována, a to v souvislosti s činností pana jméno FO. Ten působil zhruba do roku 2014 v představenstvu společnosti. Dle svědka se možná ve společnosti nějakým způsobem vyskytl, snad na dohodu o provedení práce, ale svědek se o tuto záležitost nestaral. Nezajímá se ani, proč nadále společnost nese jméno této osoby. Když svědek v roce 2014 do společnosti nastupoval, bylo to na doporučení jeho kamaráda, líbila se mu administrativní budova ve Anonymizováno, a změny územního plá, a celkově zázemí firmy. Oblasti Anonymizováno má svědek, respektive jeho rodiče, rekreační objekt, proto se na společnost blíže informoval. Získal pouze kladné reference. Po roce 2016 čelila společnost sporům s obchodními partnery, protože nebyla schopna dodržet své smluvní závazky. Mimo jiné jedním z partnerů byla rovněž jakási banka. Společnost vedla spor rovněž se subdodavatelem, panem jméno FO, který dodával fasádní práce. Ty měly být uhrazeny z prodeje developerských bytů, následně byl sjednáván splátkový kalendář v souvislosti se zajištěním rovněž vznikl společnosti závazky, týkající se povinného ručení, havarijního pojištění a vícenákladů, se kterými se nepočítalo.

34. Svědek tituly před jménem jméno FO v doplňující výpovědi potvrdil, že pana jméno FO osobně zná, a že právě M.jméno FO ho v roce 2014 přijímal do společnosti právnická osoba, kde tehdy působil jako předseda představenstva. V druhé polovině roku 2015 jméno FO ze své funkce odešel, přičemž svědek nezná důvody tohoto kroku. Následně se ve veřejném prostoru objevily informace o jeho podezřelý výraz stíhání, které se podle svědka šířily zejména v rámci Zlínského kraje. Přestože se zpočátku uplatňovala presumpce neviny, později byl jméno FO pravomocně odsouzen. Svědek uvedl, že po roce 2015 již M.jméno FO nebyl se společností veřejně spojován, ačkoliv firma nadále nesla jeho jméno. Na dotaz, proč nebyl název změněn, svědek uvedl, že šlo o zavedenou značku, do které byly investovány prostředky na propagaci a marketing. Přesto popřel, že by veřejnost firmu nadále spojovala s osobou jméno FO, což je vzhledem k neobvyklému názvu a regionální známosti M.jméno FO sporné. Co se týče renomé společnosti, svědek ji vnímal jako stabilní a respektovanou firmu v regionu, která dodržovala termíny, vyplácela mzdy včas a podporovala místní subdodavatele. Ani podezřelý výraz stíhání M.jméno FO podle něj nemělo přímý dopad na obchodní činnost firmy. Společnost pokračovala v plánovaných developerských projektech a rozšiřování maloobchodní sítě. Svědek popsal, že skutečné problémy společnosti právnická osoba se začaly projevovat v roce 2016, kdy došlo k obstavení jejího majetku. Nejprve byl zasažen vozový park, později nemovitosti. Tyto zásahy probíhaly veřejně, často bez předchozího vysvětlení zaměstnancům, což vyvolalo značnou nejistotu a spekulace. Svědek uvedl konkrétní případy, kdy byli zaměstnanci vyzváni policií k odevzdání vozidel, a dokonce i on sám byl nucen předat vůz, který ani nebyl majetkem společnosti. Tyto události se odehrávaly v blízkosti hlavních komunikací, což vedlo k tomu, že si jich všimla široká veřejnost. Atmosféra ve firmě se podle svědka výrazně změnila — zaměstnanci byli znepokojeni, kladli otázky, na které nedostávali jasné odpovědi. Vznikaly různé teorie o zadlužení firmy, o možných pochybeních vedení, a o tom, zda se jedná o ojedinělý incident nebo systémový problém. Vedení společnosti až dodatečně informovalo zaměstnance o tom, že došlo k opatřením, která vedla k zabavení majetku, a že prodeje nemovitostí byly pozastaveny. Tyto události měly přímý vliv na vnitřní klima ve společnosti, na její schopnost hospodařit s majetkem a na vnímání firmy ze strany veřejnosti i obchodních partnerů.

35. Svědek tituly před jménem jméno FO uvedl, že zhruba v roce 2014 nastoupil do firmy na pozici vedoucího bezpečnostní agentury, následně pak působil rovněž ve vedení společnosti. V té době se na Zlínsko přestěhovala kriminální skupina pana Anonymizováno, která vydírala podnikatele a páchala závažnou trestnou činnost včetně vydírání. Svědek tak nastoupil do již fungující oblasti zájmu žalobce, zajišťující ostrahu objektů a areálů žalobce. V roce 2016 pak nastoupil do vedení společnosti, v podstatě do krizového managementu. Došlo totiž je zajištění majetku společnosti a ta začala mít velké problémy. Není v letech 2017 či 2018 svědek nadále ve společnosti působil. Ve společnosti docházelo k různým personálním změnám, každé z odvětví, kterým se firma věnovala, v podstatě prosperovalo. Svědek uvedl, že zajištěním majetku společnosti došlo k totálnímu omezení firmy, firma ztratila potenciál, přičemž nebylo jisté nějak dlouho bude zajištění trvat. V té době došlo ke změně vedení společnosti, začala utlumovat svou činnost, až v ní nakonec zůstalo jen několik osob. Před zajištěním se společnost zabývala jednak ostrahou Areálů a objektů ve svém vlastnictví, v pronájmu či nově vybudovat nově budovaných. Bezpečnostní agentura se dále rozvíjela, bylo zapotřebí zabezpečit objekty i na Slovensku a agentura se podílela na ochraně místních podnikatelů či politikům, např. i kandidátů do senátu. Byl připraven plán pro rozvoje bezpečnostní agentury i mimo region, to však následně vše skončilo, protože zejména ve skutečnosti je důvěra na prvním místě a zajištění majetku omezilo nejen finanční prostředky a cash flow společnosti, ale také důvěrou v obchodních partnerů ve společnost. Druhým okruhem činnosti společnosti byla developerská činnost, jedná se o objekty v různém stadiu rozjezd či plánování. Již byl hotový bytový dům v Anonymizováno, ten byl připravován prostřednictvím realitní kanceláře, která připravila ukázkový byt nabízela nemovitost zájemcům. Dále byly z běhu i další objekty v Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno. Pokud jde o developerskou činnost tak zasahovala zhruba 50 % aktivit společnosti. Co se týče bytového domu v Anonymizováno, s ohledem na zajištění realitní kancelář odstoupila od smlouvy je a požadovala rovněž po žalobci náhradu škody. Jednalo se snad realitní společnost Anonymizováno. V neposlední řadě lze uvést rovněž hokejový stadion v Anonymizováno, kterým byl hlídán právě s ostrahou společnosti to vše se následně zastavil dalším předmětem podnikání společnosti byla autorka autodoprava, respektive kamionová doprava, docházelo k převozu velkých kamionů, zániku a kontejnerů. Společnost měla v době zahájení trestního stíhání odhadem 30 zaměstnanců, svědek je následně musel propouštět, má na to nepříjemné vzpomínky. K propouštění zaměstnanců došlo proto, že společnost ztratila možnost zpětného přísunu finančních prostředků z developerské činnosti, objekt byl v daném okamžiku neprodejný a společnost se dostal do platební neschopnosti. Současně byla zajištěna velká flotila nákladních či osobních vozidel, kterými se dopravovali zaměstnanci i materiál. V tu chvíli nebyla možnost rozjíždět další projekty, když vše bylo prakticky zajištěné. Společnost se proto domluvila na propuštění zaměstnanců, ačkoliv do té doby platila za korektního zaměstnavatele. Bylo to potom velmi nepříjemné i v osobní rovině. Na náhrady za ukončení pracovní pracovních poměrů společnost vydala veškeré své volné prostředky, proto poté začala utlumovat zcela svou činnost zaměstnanci byli propuštěni všichni. Zůstalo je jen několik jedinců k zajištění administrativního chodu společnosti a tito se současně snažili vyrovnat závazky nejen vůči státní správě, ale také vůči obchodním partnerům. Bezpečnostní agentura od druhé poloviny roku 2016 zcela skončila, protože ve Zlínském kraji jsou lidé nedůvěřiví. Vše se hned rozkřiklo, proto chtěli všichni dodavatelé realizovat platby ihned, což znamená pro společnost de facto ukončení činnosti před rokem 2016, respektive před polovinou roku 2016 neměla společnost žádné problémy rozvíjela své projekty a připravoval expanzi v rámci svých oborů dále. Společnost měla velmi dobrý zvuk naplnila veškeré své závazky. Poté však již nebyla schopna se dále rozvíjet, nastaly problémy s placením pohledávek věřitelům, zejména na developerských projektech, dokonce přes nějakou banku byl řešen problém s povinným ručením a pojistkami zajištěných vozidel. S řadou věřitelů potom byly uzavřeny dohody o splátkových kalendářích, ať již na základě dohod či na základě žalob. Společnost měla předtím dobrou pověst, svědek její reputaci znal již z doby, kdy sponzorovala zlínský hokej a značku Anonymizováno. Měla solidní pověst společnosti, která funguje především v developerské činnosti. Ostraha společnosti hlídala i významné osoby, plánovala s rozšířením bezpečnostní a agentury i mimo region., jestliže svědek uváděl, že Zlínska je specifický kraj, myslel tím jakousi zatvrzelost místních obyvatel, spojenou s nedůvěrou obecně. Ta pak již zřejmě nedovolí žalobci podnikání obnovit. Firma se v současné době snaží uhradit dlužné pohledávky, bylo uzavřeno několik splátkových kalendářů, ale je nejisté, zda je bude schopna všechny uhradit. Zcela totiž přestala provozovat autodopravu, developerskou činnost, zanikl obchod se zvířaty a de facto i bezpečnostní agentura. Momentálně je firma ve stavu naprosté stagnace. Autodoprava a měl společně s bezpečnostní agenturu a zverimex jsem a rovněž také hotelem zhruba podíl na 40 % podnikatelské činnosti společnosti. Co se týče ostrahy ta vhodně doplňovala podnikatelskou činnost žalobce, i s ohledem na kriminální aktivity skupiny pana Anonymizováno, který byl následně obviněn na Slovensku pro dvojnásobný pokus o vraždu a byl zadržen za dramatických okolností. Jeho skupina ohrožovala podnikatele v oblasti, proto došlo k rozšíření podnikatelských aktivit žalobce právě na bezpečnostní agenturu. Ta umožňovala místním běhat podnikatelům ochranu majetku. Pokud si je svědek vědom, došlo k prodeji zajištění vozidel a tato byla zpeněžena. Jedná se o menší částku, než by bylo možné vozidla prodat při běžném prodeji.

36. Svědek tituly před jménem jméno FO ve své doplňující výpovědi uvedl, že když nastupoval do společnosti právnická osoba, pan jméno FO v ní ještě nějakým způsobem figuroval. Nicméně v době, kdy se jméno FO v létě 2016 stal součástí vedení firmy, už jméno FO neměl žádnou funkci ani pravomoc. Podle svědka se tehdy vedení společnosti ujali on sám a tituly před jménem jméno FO, přičemž M:jméno FO do chodu firmy nijak nezasahoval, a to ani prostřednictvím jiných osob. O tom, že má pan jméno FO problémy se zákonem, se svědek dozvěděl právě v létě 2016, kdy byl na dovolené a obdržel zprávu o zajištění firemních vozidel. Tato událost byla prvním impulsem, který ho upozornil na možné propojení trestní kauzy pana M.jméno FO se společností. Od té chvíle se začaly objevovat informace o trestním stíhání, které se sice týkalo jméno FO osobně, ale veřejnost jej spojovala i s firmou, což mělo negativní dopad na její pověst. Svědek popsal, že firma měla do té doby velmi dobré renomé — byla známá v regionu, sponzorovala hokej a působila jako stabilní a důvěryhodná značka. Právě kvůli této pověsti se rozhodl do firmy nastoupit. O samotném M.jméno FO jako osobě však neměl konkrétní informace, neznal ho osobně a nezajímal se o to, co se o něm říkalo. Připustil ale, že v regionu byl M.jméno FO známý a že se o jeho kauze mluvilo. Po zajištění majetku v roce 2016 začaly problémy firmy eskalovat. Opakované zásahy — zajišťování a následné uvolňování vozidel — výrazně narušily její provoz. Firma přišla o cash flow, důvěru klientů a schopnost plnit zakázky. Podle svědka to vedlo k postupné destabilizaci společnosti v letech 2016 a 2017. Přesto se podle jeho názoru nikdy neprokázalo, že by se nelegální aktivity pana M.jméno FO přímo týkaly společnosti jako takové. Na otázku, zda M.jméno FO v současnosti nějak působí ve firmě, svědek jednoznačně odpověděl, že od roku 2016 nemá žádný vliv, není ve vedení a od svého odsouzení ho svědek ani neviděl. Potvrdil také, že M.jméno FO byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody.

37. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. prosince 2019, č.j. 69 T 10/2018–1606, bylo rozhodnuto o zproštění obžaloby právnické osoby právnická osoba pro skutek kvalifikovaný jako podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. a), b) trestního zákoníku.

38. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. prosince 2019, č.j. 69 T 10/2018–1620, bylo podle § 349 odst. 1 trestního řádu zrušeno zajištění majetku ve vlastnictví společnosti právnická osoba, a to vyjmenovaných nemovitostí a motorových vozidel, které byly původně zajištěny za účelem výkonu trestu propadnutí majetku.

39. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku ke dni 7. července 2025 vyplývá, že společnost právnická osoba, dříve vedená pod názvem právnická osoba v likvidaci, vstoupila do likvidace dne 11. listopadu 2021. jméno FO byla v rozhodném období zapsána jako jedna z jednatelů a současně jako jedna ze společníků této společnosti. Ze stejného výpisu, vztahujícího se k předchozímu obchodnímu označení společnosti právnická osoba, dříve KMB Group SE, je dále zřejmé, že tituly před jménem jméno FO působil ve společnosti nejen jako člen představenstva, ale také jako člen dozorčí rady. Tyto skutečnosti dokládají personální propojení klíčových osob se strukturou společnosti v rozhodném období.

40. Dle přiznání žalobce k dani z příjmu PO za rok 2013, tento v roce 2013 vykazoval základ daně ve výši 6 739 155 korun. Celková daň pak činila 1 261 410 korun. Dle výkazu zisku a ztráty za rok 2013 skončilo hospodaření žalobce před zdaněním se ziskem ve výši 6 700 000 korun. S tímto rovněž koresponduje rozvaha ve zjednodušeném stavu a na to navazující příloha k účetní závěrce v plném rozsahu za rok 2013, podle kterého mzdové náklady na zaměstnance nečinili 625 000 korun a společnost měla celkem hodnota zaměstnance v roce 2013, v roce 2012 žádného. Dle Přílohy k účetní závěrce v plném rozsahu za účetní období roku 2013 činil základní kapitál společnosti 2.907.600,- Kč, rozdělených na 12 kusů akcií na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 10.000 EUR. Účetní jednotka vznikla 28.2.2011. Nevlastnila žádné stavby, vlastnila však pozemky a samostatné movité věci a soubory movitých věcí. Rovněž, nedokončený dlouhodobý hmotný majetek. Měla průměrný počet, čtyř zaměstnanců. Tehdejším předsedou představenstva společnosti byl jméno FO, předsedou dozorčí rady jméno FO. Společnost průměrný počet zaměstnanců, čtyři. Společnost, co se týče majetku, vlastnila pohledávky po lhůtě splatnosti nad 180 dní, ve výši 355 tis. Kč. Naopak sama měla závazky po lhůtě splatnosti nad 180 dní, ve výši 3.528 tis. Kč. Tržby z prodeje služeb, resp. z prodeje služeb činily 14.428 tis. Kč a prodej materiálu a ostatních provozních výnosů, činil 1.297 tis. Kč.

41. Dle soupisu odpisů ke dni 31.3.2014 společnost vlastnila kromě osobních vozů jméno FO, BMW, rovněž Karavan Iveco, tři návěsy valníkové, různých značek, pět tahačů SCANIA, dva valníkové návěsy značky Schmitz, motocykl SUZUKI, návěs Schwarzmüller a další dva tahače SCANIA. Dále také 6 pozemků v oblasti Zlínska, adresa.

42. Dle detailu odeslané zprávy z 31. 3. 2014, odeslal žalobce Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Územnímu pracovišti pro adresa, daňového přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2013 vč. Příloh.

43. Dohodou o novaci ze dne 1. 8. 2017, se žalobce zavázal jméno FO, splatit v rámci splátkového kalendáře 30 544,83 EUR, zatímco pan jméno FO se zavázal nepožadovat po žalobci úhradu úroků z prodlení na další pohledávky. Mezi stranami tak došlo k nahrazení závazku žalobce ze smlouvy o dílo týkající se zateplení bytového domu v Anonymizováno.

44. Smlouvou o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 30. 3. 2017, uzavřenou mezi společností Jméno žalobkyně jako pronajímatelem a společností Anonymizováno adresa, s.r.o. jako nájemcem, byly nemovitosti, zapsané na LV Anonymizováno (obec adresa), pronajaty nájemci na dobu od 1.4.2017 do 31.12. 2017 za částku 10 000 korun měsíčně vč. DPH a v době od 1.1.2018 do 31.3.2027 za částku 10 000 korun měsíčně vč. DPH a dále 20% zisk z podnikatelské činnosti za uplynulý kalendářní rok.

45. Dle údajů o subjektech DPH je žalobce plátcem DPH od 12. 3. 2012, přičemž je k 13. 6. 2018 je žalobce veden jako nespolehlivý plátce.

46. Odstoupením od úvěrové smlouvy z 8. 11. 2019 společnost Anonymizováno odstoupila od úvěrové smlouvy č. hodnota-Anonymizováno ze dne 20. 7. 2011 s ohledem na naplnění podmínky dané čl. 9 odst. 1 písm. úvěrové smlouvy. Současně byl žalobce vyzván, aby nejpozději do 3. 12. 2019 poukázal na účet banky celou dlužnou částku, která má podle předpokladů banky činit částku 3 843 624 korun.

47. Z jednotlivých dohod o ukončení pracovní činnosti soud zjistil, že mezi žalobcem a jeho zaměstnanci byly v období od února 2016 do října 2017 uzavírány dohody o rozvázání pracovního poměru a doručovány výpovědi z pracovního poměru. Konkrétně se jednalo o jméno FO (29. 2. 2016), jméno FO (10. 10. 2016), jméno FO (18. 10. 2016), jméno FO (18. 10. 2016), jméno FO (27. 10. 2016), jméno FO (27. 10. 2016), Romana Děže (27. 10. 2016), adresa (27. 10. 2016), jméno FO (27. 10. 2016), Lukáše Pstruhaře (27. 10. 2016), jméno FO (27. 10. 2016), jméno FO (27. 10. 2017), jméno FO (30. 8. 2016), Ivana Gabányho (27. 4. 2017), jméno FO (30. 11. 2016), jméno FO (30. 11. 2016), jméno FO (22. 12. 2016), jméno FO (24. 2. 2017), jméno FO (28. 11. 2016), jméno FO (22. 12. 2016), jméno FO (31. 10. 2016), jméno FO a Evu jméno FO (data neuvedena), a dále paní jméno FO (datum neuvedeno).

48. Žalobou společnosti právnická osoba z 28. 2. 2021 se bankovní společnost domáhala po žalobci zaplacení částky 3 406 093,10 Kč u OS ve adresa z titulu úvěrové smlouvy č. hodnota-002 ze dne 20. 7. 2011.

49. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se společnost Anonymizováno, a.s. domáhala u OS ve adresa proti žalobci, zaplacení částky celkem hodnota korun z titulu neuhrazeného pojistného.

50. Žalobou o zaplacení částky 120 000 korun z 30. 9. 2019společnost Anonymizováno, a.s. domáhala OS ve adresa, zaplacení dlužného pojistného na povinné ručení v souvislosti s provozem jednotlivých vozidel ve vlastnictví žalobce až do doby jejich prodeje.

51. Návrhem na vydání platebního rozkazu se tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem u OS ve adresa domáhal na žalobci o zaplacení 50 390,45 korun za své právní služby.

52. Dle notářského zápisu NZ338/2017-283/2017 ze dne 9.2.2017 se konala valná hromada společnosti právnická osoba, která odvolala z funkce člena představenstva pana jméno FO, dále z funkce člena dozorčí odvolala paní jméno FO a následně do funkce člena dozorčí zvolila pana jméno FO a rozhodla rovněž o změnách několika článků stanov společnosti.

53. Z projektové dokumentace, založené ve spise zjistil, že žalobce měl v listopadu 2015 připravený investiční záměr bytového domu na adresa s půdorysem 1. PP, 1. NP, 2. NP, 3. NP. V únoru z února 2014, měl připraven projekt koordinační situace SKLADOVÉ HALY ZSG S.E., adresa. V roce 2016 měl připravený investiční záměr rozsáhlé rekonstrukce budovy označované jako bytový dům adresa. Dokumentace zahrnuje půdorysy podzemního podlaží (pravé křídlo), 1. nadzemního podlaží (levé i pravé křídlo), 2. nadzemního podlaží (levé i pravé křídlo), dále půdorysy 3. a 4. nadzemního podlaží a řez právnická osoba. Součástí spisu jsou rovněž architektonické pohledy na budovu ze všech světových stran (jihovýchodní, severovýchodní, severozápadní, jihozápadní), z nichž vyplývá, že žalobce plánoval komplexní rekonstrukci objektu. Projekty byly vyhotoveny v dubnu 2016 architektonickou kanceláří tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem Bořka Knytla v Brně.

54. Výzvami k odstranění pochybností ze dne 21.6.2017, 18.7.2017 a 17. 8. 2017, adresovanými žalobci, FÚ pro Zlínský kraj žádal žalobce o odstranění pochybností, zda společnost zdanitelná plnění (dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku – prodej vozidel) v rozhodném období vykázala v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty ze dne 25.5.2017 (přiznání za duben 2017), 26.6.2017 (přiznání za květen 2017) a 25.7.2017 (přiznání za červen 2017) ve správné výši, když porovnáním údajů a údajů daňového přiznání k dani silniční není zdaňovací období roku 2016 ze dne 31. 1. 2017 z údajů o z centrálního registru vozidel, bylo zjištěno, že v období od ledna do května 2017 došlo ke změně stavu vozidel ve vlastnictví společnosti, z důvodu jejich převodu na jiného vlastníka.

55. Ve vyjádření k postupu k odstranění pochybností ze dne 10. 10. 2017 ve věci přestupku, doplnil žalobce své daňové přiznání.

56. Sdělením (pozn. soudu - v protokolu z ú.j. nesprávně uvedeno „doplnění“) o výsledku postupu k odstranění pochybností ze dne 25. 9. 2017, byla Finančním úřadem pro Zlínský kraj žalobci sdělil, že tento neodstranil pochybnosti ohledně nesprávného vyměření daně, když pouze doplnili seznam zdanitelných plnění (paragonů) za období duben 2017 a daňové doklady, týkající se pronájmu nebytových prostor a movitého majetku a přefakturace elektrické energie.

57. Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 68 T 7/2020 z 24. 11. 2022, kterým bylo rozhodnuto o zrušení zajištění nemovitostí, zapsaných na LV č. hodnota (obec adresa) a rovněž také zajištění peněžních prostředků v celkové výši 3 094 428,52 Kč, jež jsou aktuálně zajištěny na bankovním účtu Krajského soudu v Brně vedeného u České národní banky č. č. účtu, pod VS var. symbol), o kterých bylo rozhodnuto usnesením policejního orgánu Policie ČR, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářské kriminality, ze dne 18. 5. 2020 č. j. KRPZ-136639-69/TČ-2019-150081-NOV ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 9. 7. 2020 sp. zn. 6 To 186/2020. Ve zbývající části byla žádost zamítnuta. Soud uvedl, že Policie ČR, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářské kriminality, již v přípravném řízení usnesením ze dne 18. 5. 2020 č. j. KRPZ-136639-69/TČ-2019-150081-NOV (č.l. 483-488) rozhodla o zajištění shora uvedených věcí jako náhradní hodnoty věci ve vlastnictví společnosti jméno FO Group S.E. (tj. společnosti, jejíž majetek byl právě o výši výnosu z trestné činnosti zvětšen), a to: pozemky p. č. st. Anonymizováno, umístěná na pozemku p. č. st. Anonymizováno jak jsou zapsány na listu vlastnictví č. hodnota, u právnická osoba pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště adresa, pro katastrální území a obec adresa, • pozemky p. č. st. Anonymizováno, stavba čp. Anonymizováno, obchod, stojící na pozemku p. č. st. Anonymizováno, jak jsou zapsány na listu vlastnictví č. hodnota, u právnická osoba pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště adresa, pro katastrální území adresa, obec adresa, • pozemky p. č. st. 8528, 2849/1, 2849/7, 2854/5, stavba č.p. 5475, rodinný dům, stojící na pozemku p. č. st. Anonymizováno, jak jsou zapsány na listu vlastnictví č. hodnota, u právnická osoba pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště adresa, pro katastrální území a obec adresa, • peněžní prostředky v celkové výši 3 107 097,94 Kč, uložené na přesně označeném účtu Policie ČR, které jsou výnosem z prodeje motorových vozidel, uskutečněného na základě rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, SKPV, č.j. KRPZ-25744-753/TČ-2013-150081-SLO ze dne 7. 12. 2016“. ……………….. Protože stížnost zúčastněné osoby (tzn. žalobce v této věci) proti shora uvedenému usnesení Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 9. 7. 2020 sp. zn. 6 To 186/2020 zamítl, stejně jako následnou žádost zúčastněné osoby o zrušení zajištění náhradní hodnoty ze dne 27. 8. 2020 zamítla státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 1. 9. 2020 č. j. 3 KZV 3/2020-131, rozhodoval o předmětu zajištění na základě ústavní stížnosti zúčastněné osoby Ústavní soud, který ji pro zjevnou neopodstatněnost usnesením ze dne 6. 1. 2021 sp. zn. I. ÚS 3484/20 odmítl. Přitom však zdůraznil, že „napadená rozhodnutí mají zákonný podklad, byla vydána příslušným orgánem a nevykazují známky libovůle. Dále konstatoval, že v této fázi nelze délku zajištění majetku zúčastněné osoby, tj. stěžovatelky s ohledem na skutkové okolnosti případu považovat za nepřiměřenou. Poznamenal, že především je nutno vyjít z toho, že v nyní posuzované věci došlo k zajištění majetku stěžovatelky usnesením policejního orgánu z května 2020, tedy přibližně sedm měsíců před podáním ústavní stížnosti. Dodal, že na jedné straně Ústavní soud nemůže přehlédnout, že majetek stěžovatelky byl předtím zajištěn v souvislosti s jiným trestním řízením a zajištění v nyní posuzované věci plynule navazovalo na zajištění předchozí, v důsledku čehož stěžovatelka fakticky nemůže volně disponovat se svým majetkem již více než čtyři roky. Zdůraznil, že na tuto skutečnost musejí orgány činné v trestním řízení pamatovat a přiměřeně ji zohlednit při posuzování otázky, zda je zajištění majetku stěžovatelky i nadále legitimní a přiměřené. Jejich kritéria pro posuzování legitimity a přiměřenosti zajištění přitom musejí být v nyní posuzované věci přísnější než v případech, kdy se jedná o první (tj. jiným zajištěním bezprostředně nepředcházené) zajištění majetku osoby. Je tomu též tak proto, že zúčastněné osobě nebyly zajištěny jen nemovitosti, ale též větší množství peněžních prostředků, což jí může významným způsobem znesnadnit realizaci podnikatelské činnosti………………… Ústavní soud současně poukázal na to, že na druhé straně má však za to, že skutečnost, že v minulosti došlo k zajištění téhož majetku stěžovatelky, nemůže být přímým, natožpak jediným důvodem pro konstatování nepřiměřenosti délky zajištění v nyní posuzované věci. Opačný závěr by dle něj vedl k absurdním důsledkům, kdy samotný fakt, že majetek stěžovatelky byl již v minulosti zajištěn, by automaticky vedl k závěru, že každé následující zajištění v souvislosti s odlišným trestním řízením je od počátku nelegitimní, nepřiměřeně dlouhé a musí být zrušeno pro rozpor s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Soud zvážil dosavadní výsledky řízení a dospěl k závěru, že k zajištění výnosu z trestné činnosti z hlediska zásady přiměřenosti (principu proporcionality) dostačuje pouze zajištění nemovitostmi na listu vlastnictví č. hodnota, u právnická osoba pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, pro katastrální území a obec adresa. „Nutno připojit, že zajištění ve zbývajícím rozsahu považuje nejen za dostačující, ale současně (a především) i nadále za legitimní a přiměřené, kdy i přísnější požadavky kladené na rozhodování s ohledem na plynutí času jsou v projednávané věci splněny. V přiměřené době lze nadto očekávat (po vypracování znaleckého posudku oceňujícího nemovitosti, převáděné kupní smlouvou ze dne 30. 10. 2014, a doplnění dokazování v hlavním líčení) vydání meritorního rozhodnutí soudu. Vyvažujícím hlediskem v tomto rámci je nastolení přiměřenější proporcionality v rozsahu zajištění náhradní hodnoty oproti limitní hranici způsobené škody, a to zúžením rozsahu zajištění. ……………. (přičemž zdůraznil), že dokazováním provedeným v hlavním líčení bylo totiž důvodné podezření směřující vůči obžalované oproti přípravnému řízení výrazně posíleno. Totéž se týká i dokazování v rozsahu okolnosti, že zúčastněná osoba jméno FO Group S.E., resp. statutární zástupce této společnosti, předseda představenstva jméno FO nepochybně věděl, že k nabytí předmětných nemovitostí kupní smlouvou ze dne 4. 11. 2014, resp. 30. 10. 2014 došlo za finanční částku výrazně a mnohonásobně nižší, než byla jejich tržní hodnota, přičemž s ohledem na to a další související okolnosti nemůže být na straně společnosti jméno FO Anonymizováno E. dána ani dobré víra při nabytí věci. V tomto ohledu soud poukazuje i na sourozenecké vztahy mezi obžalovanou a jejím bratrem jméno FO, jakož i na to, že jméno FO na základě plné moci ze dne 3. 12. 2008 fakticky ovládal kupující, tj. společnost jméno FO s.r.o. (šlo o generální plnou moc včetně oprávnění uzavírat veškeré právní úkony, tudíž mohl za tuto společnost podepsat i předmětnou kupní smlouvu), kdy toto faktické ovládání společnosti jméno FO s.r.o. v neposlední řadě vyplývá i z výslechu svědků u hlavního líčení (především jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO).“ 58. Usnesením VS v Olomouci ve věci č. j. 3 To 110/2022-1178 ze dne 2. 2. 2023 byly stížnosti zúčastněné osoby (právnická osoba a SZ) proti usnesení KS v Brně ze dne 24. 11. 2022, č. j. 68 T 7/2020-1163 v trestní věci obžalované jméno FO zamítnuta. Odvolací soud v odůvodnění mimo jiné uvedl, že „Ze stížnostní argumentace uplatněné zúčastněnou osobou lze dovodit, že stěžovatelka sčítá dobu trvání zajišťovacího institutu v této věci s trváním zajištění týchž věcí v jiném řízení. Takový postup však nemá oporu v zákoně ani konstantní judikatuře a uplatněný názor je tedy třeba z principu odmítnout……………. Jestliže zúčastněná osoba namítala nepřípustnost zajištění předmětného majetku s poukazem, že celé trestní stíhání obžalované jméno FO považuje za nedůvodné, nelze s takovouto argumentací souhlasit. V této trestní věci bylo zahájeno trestní stíhání obžalované, přičemž výsledky vyšetřování byly dostatečným podkladem pro státního zástupce k podání obžaloby. Soud obžalobu na Anonymizováno jméno FO přijal a v současnosti ji projednává, řízení nebylo ukončeno. Za tohoto procesního stádia samozřejmě nelze činit závěry o vině, či nevině obžalované. Přezkumem věci však vrchní soud zjistil, že dosud provedené důkazy nevyvrací podezření, které proti obžalované stojí. Trestní stíhání je tedy i v této fázi vedeno důvodně…………….. Pokud zúčastněná osoba uvedla, že v souvislosti se zajištěním jejího majetku došlo k faktické paralýze jejího podnikání, je potřeba uvést, že skutečnost, že jí byl zajištěn nemovitý majetek, mělo za následek znemožnění dispozice s vlastnickým právem, nicméně nijak nebylo omezeno její právo předmětný majetek užívat a požívat. Z tohoto důvodu nelze argumentaci zúčastněné osoby považovat za důvodnou. Pokud jde o namítaný postup policejního orgánu při zajištění předmětného majetku, je potřeba poukázat na skutečnost, že v rámci probíhajícího řízení bylo o zajištěném majetku opakovaně rozhodováno a vždy byla shledána důvodnost zajištění, a to s ohledem na aktuální důkazní stav…………. V dané věci za popsaného stavu s poukazem na výši škody, která měla být způsobena (přibližně 34,8 mil Kč), a na odhadovanou hodnotu aktuálně zajištěných nemovitostí, která odpovídá částce 36 mil. Kč, nelze hovořit o neproporcionalitě přijatého opatření ve vztahu k právům zúčastněné osoby. Rovněž nelze mít za to, že by se jednalo o zajištění nedostatečné pro účely trestního řízení, jak v opravném prostředku naznačoval státní zástupce. Je zřejmé, že zájem společnosti na případném dalším zpeněžení zajištěných věcí, resp. na následném uspokojení poškozeného, převyšuje zájem jednotlivce na ochraně vlastnictví jeho majetku (nález Ústavního soudu, sp.zn. I. ÚS 2485/13). Soud prvního stupně správně neopomněl zohlednit skutečnost, že pokud hodnota zajištěných nemovitých věcí v současné době odpovídala částce cca 44 mil. Kč a zároveň byly zajištěny peněžní prostředky ve výši přesahující 3 mil. Kč, bylo by trvání původního zajištění jen velmi těžko ospravedlnitelné právě s ohledem na proporcionalitu zásahu do práv zúčastněné osoby a potřeby zajištění majetku jakožto náhradní hodnoty.“ 59. Dle smlouvy o koupi části obchodního závodu ze dne 30. 9. 2017 společnost právnická osoba, zakoupila část podniku žalobce (zverimex) a za kupní cenu 693 000 korun.

60. Dle ocenění části závodu Jméno žalobkyně (prodejny Anonymizováno) za účelem prodeje k datu ocenění 5. 9. 2017 byla hodnota závodu tituly před jménem jméno FO Anonymizováno oceněna na částku 693 000 korun.

61. Dle prohlášení o převodu části závodu ze dne 30. 9. 2017, byla tato listina určena k založení do Sbírky listin Obchodního rejstříku kupujícího.

62. Výzvami k uhrazení pokuty za přestupky porušení parkování ze dne 24. 7. 2017 a 23. 8. 2017 rovněž ohledně vozidla SPZ: SPZ (vozidlo odpovídá dle SZP Osobnímu automobilu Volkswagen Polo 9N, uvedenému v žalobě).

63. Dle přiznání k dani z příjmu právnických osob žalobce v roce 2020 3 k dcerám v roce 2013 skončilo podnikání žalobce ziskem ve výši 6 700 095 Kč, s ročním úhrnem čistého obratu 17 123 086 Kč. Daňové přiznání koresponduje s vybranými údaj z rozvahy žalobce za rok 2013 (druhové členění), rozvahou ve zjednodušeném rozsahu a výkazem zisku a ztrát za rok 2013 vč. přílohy v účetní závěrce.

64. Dle přiznání k dani z příjmu PO za rok 2014 žalobce vč. vybraných údajů z rozvahy ve zjednodušeném stavu, vyplývá, že podnikání žalobce končilo ziskem 19 393 193,- Kč, s ročním úhrnem čistého obratu 68 360 385,- Kč.

65. Dle přiznání daně z příjmu PO za rok 2015 vč. vybraných údajů z výkazu zisku a ztrát v druhovém členění a ve zjednodušeném stavu, vyplývá, že podnikání žalobce končilo ziskem ve výši 223 128,- Kč, s ročním úhrnem čistého obratu 80 198 084,- Kč.

66. Dle přiznání k dani z příjmu PO za rok 2016 vč. vybraných údajů z rozvahy ve zkráceném rozsahu a ve druhovém členění, vyplývá, že podnikání žalobce končilo ztrátou 10 079 511,- Kč, s ročním úhrnem čistého obratu 51 745 889,- Kč.

67. Dle přiznání k dani z příjmu PO za rok 2017 vč. přílohy k přiznání k dani z příjmu, vybraných údajů z rozvahy ve zjednodušeném stavu a v druhovém členění, vyplývá, že podnikání žalobce končilo 68. Dle přiznání k dani z příjmu PO za rok 2018 vč. vybraných údajů z rozvahy ve zjednodušeném stavu a v druhovém členění, vyplývá, že podnikání žalobce končilo ztrátou 1 982 162,- Kč, s ročním úhrnem čistého obratu 30 028 077,- Kč.

69. Dle přiznání k dani z příjmu PO za rok 2019 vč. přílohy, vybraných údajů z rozvahy ve zkráceném stavu a v druhovém členění, vyplývá, že podnikání žalobce končilo ztrátou 114 922,- Kč, s ročním úhrnem čistého obratu 4 861 883,- Kč.

70. Dle Přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2020 žalobce vykazoval ztrátu ve výši 19.019.452,00 Kč s tím, že roční úhrn čistého obratu však byl 38.382.561,00 Kč. Z vybraných údajů z rozvahy pro podnikatele, ve zkráceném rozsahu, pro mikroúčetní jednotku, ze dne 31.12.2020, podle kterého činila aktiva společnosti celkem 89.224.000,00 Kč, pasiva celkem 87.384.000,00 Kč. Co se týče tržeb z prodeje a výrobků, tyto byly uskutečněny ve výši 2.036.000,00 Kč. Ostatní provozní výnosy činily 36.547.000,00 Kč. Celkový provozní výsledek hospodaření činil 19.019.000,00 Kč. Ostatní provozní náklady činily 54 000 000,- Kč.

71. Dle Přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2021 podnikání žalobce skončilo se ztrátou ve výši 723 557,00 Kč. Opět nedocházelo k žádnému dalšímu pohybu, ale odečítala se ztráta od základu daně. Roční úhrn čistého obratu činil 1.092.556,00 Kč. Dle rozvahy pro podnikatele, podle kterého tedy za rok 2021 činila aktiva žalobce 38.080.000,00 Kč, pasiva 37.204.000,00 Kč. Provozní výsledek hospodaření činil 113.000,00 Kč. A výsledek hospodaření za celé tedy období představuje -724 000,- Kč.

72. Dohodami o rozvázání pracovního poměru žalobce ukončil pracovní poměry se některými svými zaměstnanci, a to dne 29. 2. 2016 s jméno FO, dne 10. 10. 2016 s jméno FO, dne 18. 10. 2016 s jméno FO a jméno FO, dne 27. 10. 2016 s jméno FO, dne 30. 11. 2016 s jméno FO a jméno FO, dne 15. 12. 2016 s jméno FO, dne 22. 12. 2016 s jméno FO a jméno FO, dne 27. 4. 2017 s jméno FO a jméno FO, dne 29.9.2017 s jméno FO a jméno FO.

73. Výpověďmi z pracovního poměru žalobce ukončil pracovní poměry se některými svými zaměstnanci, přičemž dal dne 30. 8. 2016 jméno FO, dne 27. 10. 2016 zaměstnanci jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO, dne 22. 12. 2016 jméno FO a tituly před jménem jméno FO.

74. Naopak výpověď z pracovního poměru dala žalobci dne 29.9.2016 adresa, dne 28. 11. 2016 jméno FO a dne 30.11.2016 paní jméno FO, téhož dne požádala o ukončení pracovního poměru ve zkušební době jméno FO.

75. Dle Sumarizace – Počet zaměstnanců v letech 2013-2019, zaměstnával žalobce v roce 2013 průměrně 4,23 zaměstnance, v roce 2014 průměrně 16,26 zaměstnance, v roce 2015 průměrně 31,47 zaměstnanců, v roce 2016 44,52 zaměstnanců, v roce 2017 průměrně 9,53 zaměstnanců, v roce 2018 průměrně 1,08 zaměstnance a v roce 2019 průměrně 0,65 zaměstnance.

76. Protože mezi účastníky nebylo sporu co do průběhu a výsledku trestního řízení vedeného proti žalobkyni, které bylo vedeno u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 69 T 10/2018, soud nehodnotil jednotlivá rozhodnutí v daném řízení vydaná (s výjimkou rozhodnutí o zajištění), a to rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 69 T 10/2018 – 1606 ze dne 9.12.2019, stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 20.9.2018.

77. Soud daný případ porovnával s případem, vedeným u zdejšího soudu pod sp.zn. 42 C 55/2017, ve kterém byla rovněž trestně stíhaná právnická osoba za trestný čin sjednávání výhody při veřejné soutěži, pletichy, a rovněž, sjednávání výhod, jako člen organizované skupiny, a to zhruba 6 měsíců. V daném případě hrozí (pokud by poškozená byla fyzickou osobou) trest odnětí svobody až třináct let. Věc byla i s ohledem na to, že byla trestně stíhána právnická osoba, zabývající se prodejem hardware a software, obchodní partner jedné ze dvou nejvýznamnějších společností na světě, velice medializována, přesto došlo spíše k obecnějšímu dopadu do pověsti té společnosti. Ponechala si své zaměstnance, kteří se sice doptávali na budoucí fungování společnosti, nicméně zůstali. Dokonce společnost se pyšní tím, že je u ní pouze čtyřprocentní fluktuace. V daném případě soud nalézací považoval konstatování porušení práva za dostatečné. Nicméně odvolací soud, který o věci následně rozhodoval pod sp.zn. 23 Co 390/2020, byl jiného názoru a přiznal náhradu škody ve výši 100 000,- Kč. Za velký zásah považoval odvolací soud nejistotu ve vedení a řízení společnosti v situaci, kdy bylo zamezeno disponovat částkou ve výši cca 193 mil. Kč, což byla prakticky veškerá hotovost společnosti na různých účtech. S tímto tedy, z tohoto tedy, odvolací soud vycházel.

78. Ve srovnávacím případu, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 63/2024 byla právnická osoba trestně stíhána od 17.7.2014 do pravomocného rozhodnutí dne 25.5.2023, a to za zločin závažného zločinu nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 283 odst. 1 a 3 písm. c) trestního zákoníku dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu. Rovněž v určité fázi řízení byla společnost uznána vinou z naříkaného skutku, následně bylo její odsouzení a odsuzující rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena krajskému soudu k novému rozhodnutí. V souvislosti s trestním stíháním dané společnosti byl nicméně stíhán rovněž její jednatel, společník. Ten v této souvislosti byl rovněž odsouzen a byl mu uložen trest v délce trvání 9 let. Společnost tvrdila zásah do svého dobrého jména s tím, že vyplynulo, že vlastně její společník byl vedoucí osobou této společnosti, jednal s obchodními partnery, sjednával veškeré obchody a jeho jméno bylo rovněž v souvislosti s touto společností propojeno. V této souvislosti soud společnosti přiznal pouze konstatování, respektive uvedl, že konstatování a omluva v této souvislosti jsou dostatečnou satisfakcí a rovněž odvolací soud o tomto následně rozhodoval pod sp. zn. 51 Co 47/2025, kde následně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Soud k tomuto ještě následně doplňuje, že jméno společnosti neobsahuje jméno té dotyčné osoby, ale jedná se o fiktivní název, který s tím zcela nemá souvislost, nicméně došlo k medializaci kauzy tohoto trestního stíhání té konkrétní fyzické osoby a v souvislosti s tím, že byl propojen jaksi s tou společností, tak vlastně ta společnost dovozovala poté to poškození toho dobrého jména.

79. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

80. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

81. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

82. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

83. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

84. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

85. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

86. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

87. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

88. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

89. Dle § 30 ODŠZ náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč.

90. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

91. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

92. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ve výroku ad I. zastavil.

93. Z provedených důkazů soud zjistil, že trestní řízení proti žalobkyni probíhalo od 2. listopadu 2017 do 30. dubna 2020, tedy po dobu 2 let a 6 měsíců. Žalobkyně byla stíhána pro trestný čin podílnictví podle § 214 odst. 1 a 4 trestního zákoníku, přičemž řízení skončilo pravomocným zproštěním obžaloby. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání nebyl mezi účastníky sporný. Žalobkyně v řízení doložila konkrétní dopady zajištění na chod společnosti, zejména prostřednictvím výpovědí svědků, účetních dokladů, daňových přiznání, projektové dokumentace, pracovněprávních listin a znaleckých posudků. Z těchto důkazů vyplynulo, že nejzávažnější následky byly spojeny se zajištěním majetku, které mělo přímý vliv na provozní činnost společnosti. Došlo k výraznému omezení likvidity, ztrátě cash flow, přerušení investičních projektů, destabilizaci obchodních vztahů a postupnému utlumení podnikání. Zajištění majetku vedlo k nemožnosti disponovat s klíčovými aktivy, včetně vozidel, nemovitostí a provozních prostředků, což mělo praktické dopady na každodenní chod firmy. Zajištění se dotklo nejen provozního majetku, ale i nemovitostí určených k investičnímu rozvoji, jak vyplývá z projektové dokumentace k rekonstrukci objektu adresa. Soud však tato jednotlivá zajištění nevyhodnotil jako nezákonná, neboť žádné z nich nebylo zrušeno pro nezákonnost. Ačkoli trestní stíhání žalobkyně skončilo zproštěním, zajišťovací instituty byly uplatněny v rámci jiných trestních řízení, vedených proti odlišným osobám, a nebyly samostatně posouzeny jako nezákonné. Soud proto uzavřel, že odpovědnost státu se v tomto řízení váže výhradně k nezákonnému zahájení trestního stíhání žalobkyně, nikoli k jednotlivým zajišťovacím úkonům, které byly formálně vydány v souladu se zákonem a nebyly zrušeny příslušnými orgány. Přesto však soud zohlednil, že právě tato zajištění měla zásadní vliv na vznik nemajetkové újmy, neboť jejich praktické důsledky byly bezprostřední, citelné a dlouhodobé. Žalobkyně nemohla disponovat s majetkem, čelit provozním závazkům ani realizovat plánované investice, což vedlo k postupnému útlumu činnosti, rozvázání pracovních poměrů a prodeji části závodu. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně ve svém návrhu výslovně opírala tvrzenou majetkovou újmu výhradně o jednotlivá zajištění majetku, která byla provedena v rámci trestního řízení, soud dospěl k závěru, že v tomto rozsahu nelze dovodit odpovědnostní titul státu. Žádné z těchto zajišťovacích úkonů nebylo zrušeno pro nezákonnost, nebylo shledáno jako excesivní či svévolné, a bylo vydáno v rámci jiných trestních řízení vedených proti odlišným osobám. Ačkoli jejich praktické dopady na chod společnosti byly nepochybně citelné, formálně se jednalo o zákonné úkony, které nebyly zpochybněny příslušnými orgány činnými v trestním řízení. Odpovědnost státu za nezákonný zásah tak v tomto řízení může být založena pouze ve vztahu k nezákonnému zahájení trestního stíhání žalobkyně, nikoli k jednotlivým zajištěním, která byla provedena v souladu se zákonem. Nárok na náhradu majetkové újmy z tohoto titulu proto nebyl shledán důvodným. Pokud jde o výpovědi svědků, všichni svědci popsali fungování společnosti v období kolem zajištění majetku společnosti a v tomto směru tak jejich výpovědi lze považovat za důvěryhodné. Výpověď svědka tituly před jménem jméno FO lze výpověď hodnotit jako převážně věrohodnou, zejména v pasážích týkajících se provozu firmy, atmosféry mezi zaměstnanci a konkrétních událostí spojených s obstavením majetku. V části, kde svědek hodnotil reputační dopad jména firmy, však jeho výpověď působila méně objektivně a v některých klíčových bodech vykazovala známky selektivního zjednodušení. Přestože připouštěl, že jméno „jméno FO“ bylo součástí značky a že firma do její propagace investovala, zároveň popírá, že by veřejnost firmu nadále spojovala s osobou jméno FO — a to i po jeho pravomocném odsouzení. Tato tvrzení jsou tak v logickém rozporu, zvláště v regionu, kde byl jméno FO známý a kde se informace o jeho trestním stíhání šířily. Výpověď tituly před jménem jméno FO rovněž působila věrohodně a věcně, svědek popsal časový rámec svého působení ve firmě, zejména přechod do vedoucích struktur v létě 2016, a opakovaně uváděl, že v této době již pan jméno FO ve společnosti nepůsobil, neměl žádnou funkci ani vliv a svědek se nezajímal o jeho pověst v regionu. Zásadní část jeho výpovědi se týkala dopadů podezřelý výraz stíhání pana jméno FO na společnost a na něj navazujícího zajištění majetku žalobce. Současně však jeho tvrzení o tom, že společnost nebyla spojována s osudem pana jméno FO, neodpovídá realitě. Svědek uvedl, že se o problémech pana jméno FO dozvěděl v létě 2016, kdy došlo k zajištění vozidel společnosti. Tato událost tak propojovala podezřelý výraz kauzu M.jméno FO s firmou. Svědek přitom výslovně potvrdil, že veřejné vnímání firmy bylo negativně ovlivněno právě spojováním jejího jména s osobou pana jméno FO. Z výpovědi přitom vyplynulo, že reputační dopady v souvislosti se samotným zajištěním majetku byly přímé a citelné: ztráta cash flow, zajištění majetku, nemožnost vykonávat činnost, oslabení důvěry klientů a postupnou destabilizaci firmy v letech 2016–2017. To svědčí o tom, že spojování jména pana jméno FO se společností mělo praktické důsledky, které ovlivnily její fungování. Navzdory příbuzenskému vztahu k jméno FO paradoxně byla výpověď svědka jméno FO nejdůvěryhodnější. Svědek detailně popsal strukturu podnikání žalobce, jednotlivé projekty, jejich vývoj i dopady podezřelý výraz stíhání na provoz společnosti. Svědek popsal vnitřní fungování firmy, včetně konkrétních osob, lokalit, projektů a obchodních vztahů. V obou výpovědích svědek připustil, že firma působila v regionu, kde se „každý s každým zná“ a kde se informace šíří komunitně. Tato okolnost je významná zejména ve vztahu k medializaci kauzy jméno FO, která podle svědka mohla ovlivnit vnímání společnosti mezi obyvateli. Soud proto považuje za nevěrohodná tvrzení svědků jméno FO a jméno FO, kteří popírali jakoukoli spojitost mezi osobou jméno FO a společností právnická osoba, byť v době trestního stíhání žalobce již ve firmě oficiálně nepůsobil. Tato tvrzení se totiž dostávají do rozporu s jinými částmi jejich výpovědí, v nichž sami uváděli, že daná lokalita je rázovitý kraj, kde se informace rychle šíří. Pokud tedy platí, že se v místě „vše hned rozkřikne“, muselo se rozkřiknout i trestní stíhání pana jméno FO, které bylo veřejně známé. Vzhledem k tomu, že společnost nese jeho jméno a zjevně se tím odvolává na jeho reputaci, nelze přitom přehlédnout, že tato skutečnost musela mít dopad na její vnímání veřejností. Pokud ve firmě působil jeho švagr jméno FO, a to navíc ve vedoucí pozici v době, kdy se firma potýkala s důsledky trestního stíhání, nelze tvrzení o „nulovém vlivu“ M.jméno FO považovat za přesvědčivé. Rodinné vazby v podnikatelském prostředí — zvláště v regionu, kde se „každý s každým zná“ — zpravidla znamenají alespoň nepřímý vliv, ať už reputační, informační nebo rozhodovací. Svědek jméno FO sám připustil, že jméno FO z firmy „odcházel“ právě v době, kdy on do ní nastupoval, což naznačuje časové překrytí a možný přenos vlivu. Vzhledem k tomu, že firma nese jeho jméno a podle výpovědi svědka jméno FO se v regionu těšila značné známosti, nelze přehlédnout, že reputace pana jméno FO — pozitivní i negativní — se nutně promítala do vnímání společnosti. Tvrzení svědků jméno FO a jméno FO, že žádná spojitost neexistuje, tak působí účelově, zejména v kontextu výpovědí o rázovitosti kraje a komunitním šíření informací. Soud proto hodnotí výpovědi těchto svědků jako vnitřně rozporné a v této části nevěrohodné.

94. Co se týče nároku na náhradu obhajného za jednotlivé úkony, které zůstaly předmětem řízení a které žalovaná odmítla vypořádat, soud dospěl k závěru, že úkony, které žalovaná ve svém vyjádření k žalobě označila jako úkony související výhradně se zajištěním (2. 11. 2017 – podnět k přezkoumání závad v postupu policejního orgánu, 3. 11. 2017 – podnět k přezkoumání závad v postupu policejního orgánu, 21. 11. 2017 – žádost o informace týkající se prodeje zajištěných vozidel, 22. 11. 2017 – podnět k dohledu nad činností KSZ v Brně obor – pobočka ve Zlíně k VSZ v Olomouci, 22. 12. 2017 – stížnost proti usnesení KSZ v Brně obor – pobočka ve Zlíně o zamítnutí žádosti o zrušení zajištění nemovitostí a o změně důvodu zajištění), nelze než souhlasit se žalovanou, že tyto úkony jsou výhradně spojeny se zajištěním majetku žalobce, přičemž žádné z rozhodnutí, která byla v dané věci vydána, nebylo zrušeno pro nezákonnost (včetně rozhodnutí č.j.KRPZ-25744-640/TČ-2013-150081-BOT, které bylo zrušeno pro formální vadu a nahrazeno jiným rozhodnutím a zajištění téhož majetku). Jestliže následně v závěru došlo ke vzrušení v daných usnesením o zajištění, stalo se tak proto, že zajištění již nebylo zapotřebí. S ohledem na to soud dané úkony v souvislosti se zajištěním nepřiznal. Pokud se jedná o úkony spojené s ústavní stížností, kterou žalobce v daném řízení podával (10. 1. 2018 – ústavní stížnost, 14. 6. 2018 a vyjádření žadatele jakožto stěžovatele v řízení o ústavní stížnosti a 21. 8. 2018 účast na vyhlášení nálezu před Ústavním soudem, viz) nelze než odkázat na speciální úpravu řízení před Ústavním soudem, upravenou § 62 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, která obsahuje vlastní úpravu nákladů řízení před uvedeným soudem. Jestliže v takovém řízení účastníků řízení vzniknou náklady, hradí si tyto účastník sám, není-li stanoveno zákonem jinak a s výjimkou situací, kdy v odůvodněných případech podle výsledku řízení Ústavní soud České republiky usnesením uloží povinnost k některému z účastníků, nahradit jinému účastníku náklady řízení. Žalobce tak měl možnost před Ústavním soudem tyto náklady uplatnit. S ohledem na to v současném řízení tyto náklady odškodnit nelze. Jestliže žalovaná přiznala žalobci poloviční náhradu za úkony provedené v daném řízení (16. 11. 2017 – žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu, 15. 2. 2018 – podnět k dohledu nad činností Krajského státního zastupitelství v Brně, 16. 11. 16. 8. 2018 – návrh na doplnění vyšetřování, 22. 1. 2018 – odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 2. 11. 2017, 13. 3. 2019 – návrh na předběžné projednání obžaloby návrh na zastavení trestního stíhání, 7. 9. 2018 – odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 2. 11. 2017, 11. 9. 2018 – námitka podjatosti návrh na vyloučení policejního orgánu, 17. 9. 2018 a 29. 10. 2018 další námitky podjatosti a návrhy na vyloučení státních zástupců, konec), nelze než konstatovat, že žalovaná (až na dvě výjimky) správně vyhodnotila tyto úkony jako úkony, které nejsou vyjmenovány v advokátním tarifu a s ohledem na obsah je v souladu s ust. § 11 odst. 3 správně přiřadila jako úkony, které jsou svou povahou bližší úkonům uvedeným v § 11 odst. 2 advokátního tarifu a jako takové je rovněž odškodnila. V této souvislosti soud jen pro úplnost doplňuje, že se neztotožnil s odškodněním úkonu z 22. 1. 2018 - odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání a 7. 9. 2018 – odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, když stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání je sama jako taková úkonem, který advokátní tarif podřazuje pod úkony hodnocené poloviční sazbou, přičemž je věcí advokáta, aby své podání sestavil tak, aby nebyly jeho další doplňování. Pakliže právní zástupce žalobce dokonce 2× doplňoval odůvodnění stížnosti proti zahájení trestního stíhání, nelze než konstatovat, že se nejedná o účelně uskutečněných úkon. Soud by v tomto případě žalobci půl úkon nepřiznal. Protože však žalovaná nepřiznala náhradu za složený úkon z 8.11.2017 (oznámení o převzetí obhajoby, stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 2. 11. 2017), nepovažuje soud honorování prvního z doplnění odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání za vadu. I z tohoto důvodu pak soud nepřistoupil k náhradě za tento úkon, když tento již (jako stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání byl nahrazen jako ½ úkon. S ohledem na shora uvedené proto soud nárok žalobce na náhradu obhajného za žalovanou nepřiznané úkony ve výroku ad. III zamítnul.

95. Pokud jde o nezákonné trestní stíhání, soud vycházel ze srovnávacích případů, vedených u Obvodního soudu pro Prahu 2. V porovnání s případem sp.zn. 42 C 55/2017, v němž trestní stíhání poškozené společnosti trvalo „pouhých“ 6 měsíců, současný žalobce trpěl nejistotou z výsledku trestního stíhání 5x déle. Trestný čin, pro který byl tamní poškozený stíhán (trestný čin sjednávání výhody při veřejné soutěži, pletichy, sjednávání výhod jako člen organizované skupiny) přitom působí na povědomí veřejnosti závažněji než trestný čin podílnictví, za který byl stíhán současný žalobce. Současně mu však hrozila trestní sazba 10 let, tedy o třetinu nižší než ve srovnávaném případě. V tomto případě žalobce netvrdil, že by v daném případě probíhala jakákoliv medializace kauzy, zatímco ve srovnávaném případě byla právě medializace kauzy jednou z příčin existenční nejistoty poškozeného. Rovněž jako ve srovnávaném případě, důsledky, spojené s trestním stíháním a zajištěním majetku žalobce uvedly do vážné situace (což ostatně vyplynulo nejen z daňových přiznání žalobce, ale i ze svědeckých výpovědí), kdy mohl pociťovat existenční potíže. Současně však nelze nepřihlédnout ani ke skutečnosti, že zajištění majetku bylo v souladu se zákonem a toto bylo využito i v jiném řízení a navíc s ohledem na provázanost žalobce se společností jméno FO s.r.o., jméno FO a jméno FO (roz. jméno FO) a další související okolnosti nemůže být na straně společnosti jméno FO Anonymizováno. dána ani dobré víra při nabytí zajištěné věci, což ostatně vyplynulo i z rozhodnutí, týkajících se řízení, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 68 T 7/2020 včetně rozhodnutí Ústavního soudu. Pokud žalobce namítal, že dané řízení doprovázela různá pochybení, počínaje porušením jeho práva na obhajobu, nelze než konstatovat, že tato pochybení jsou „konzumována“ již samotným odpovědnostním titulem – nezákonným rozhodnutím. V porovnání s případem vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 63/2024, v němž byla právnická osoba trestně stíhána po dobu téměř devíti let (od 17. 7. 2014 do 25. 5. 2023) pro závažný zločin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 283 odst. 1 a 3 písm. c) trestního zákoníku, současný žalobce čelil trestnímu stíhání v délce několika let, přičemž trestný čin, pro který byl stíhán (podílnictví podle § 214 odst. 1 a 4 trestního zákoníku), je ve veřejném povědomí vnímán jako méně závažný. Ve srovnávaném případě byla právnická osoba v určité fázi řízení dokonce uznána vinnou, následně však bylo její odsouzení zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání. V souvislosti s tímto řízením byl stíhán a následně odsouzen také její jednatel a společník, kterému byl uložen trest odnětí svobody v délce 9 let. Společnost tvrdila zásah do svého dobrého jména, zejména s ohledem na propojení jména odsouzené osoby s její obchodní činností. Soud však v tomto případě přiznal pouze konstatování a omluvu jako dostatečnou satisfakci, což následně potvrdil i odvolací soud pod sp. zn. 51 Co 47/2025. Soud výslovně uvedl, že název společnosti neobsahuje jméno stíhané osoby a že se jedná o fiktivní označení, které s osobou jednatele nesouvisí, přičemž medializace kauzy se týkala výhradně fyzické osoby. Na rozdíl od tohoto případu žalobce žádnou medializaci netvrdil. V řízení nebyly předloženy žádné konkrétní mediální výstupy, které by jeho obchodní značku výslovně spojovaly s trestní kauzou. Přesto nelze přehlédnout, že název společnosti žalobce obsahuje jméno jméno FO, který byl v rozhodném období předsedou představenstva žalobkyně, jednal jejím jménem a byl stíhán v souvisejících trestních věcech. V řízení vedeném pod sp. zn. 68 T 7/2020, včetně navazujících rozhodnutí Ústavního soudu, bylo konstatováno, že žalobce byl s osobou jméno FO a jméno FO (roz. jméno FO) fakticky a funkčně propojen. Tato provázanost, spolu se zajištěním majetku, které bylo využito i v jiném řízení, a skutečností, že žalobce nemohl být v dobré víře při nabytí zajištěných věcí, odlišuje jeho situaci od případu vedeného pod sp. zn. 26 C 63/2024. Rovněž jako ve srovnávaném případě, důsledky spojené s trestním stíháním a zajištěním majetku žalobce jej uvedly do vážné situace, což vyplynulo nejen z daňových přiznání, ale i ze svědeckých výpovědí. Pokud žalobce namítal procesní pochybení, včetně porušení práva na obhajobu, je třeba konstatovat, že tato pochybení jsou již „konzumována“ samotným odpovědnostním titulem – nezákonným rozhodnutím. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že je namístě oproti srovnávanému případu navýšit přiznanou částku. Soud vycházel z částky 170 000 Kč, kterou ve výroku ad II žalobci přiznal jako náhradu za nezákonné trestní stíhání. Ve zbývající části byl nárok žalobce výrokem ad III zamítnut.

96. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že je namístě oproti srovnávanému případu navýšit. Soud vycházel z částky 170 000,- Kč, kterou ve výroku ad.II žalobci přiznal, jako náhradu za nezákonné trestní stíhání. Ve zbývající části byl nárok žalobce výrokem ad. III zamítnut.

97. Pokud jde o požadovanou částku za zpeněžení, rozdíl tedy mezi skutečnou cenou vozidel a jejich zpeněžením, tato byla požadována z titulů nezákonných zajištění. Na rozdíl od trestního stíhání, které je v návaznosti na zproštění žalobce obžaloby, nutné zhodnotit jako nezákonné, v případě zajištění majetku žalobce to neplatní. Žádné z rozhodnutí o zajištění totiž nebylo po právní moci zrušeno nadřízeným soudem, jako taková tak rozhodnutí o zajištění nesplňují podmínky § 8 ODŠZ a není tak dán odpovědnostní titul. I kdyby došlo při vydání uvedených rozhodnutí v rámci trestního řízení k nesprávnému úřednímu postupu (což se v řízení neprokázalo), tento by se projevil právě ve vydání uvedených rozhodnutí. Zajištění však bylo provedeno zcela v souladu se zákonem, navíc přecházelo do dalšího trestního stíhání, ve kterém bylo následně řešeno. V této souvislosti nelze než odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 3310/2013, který uvádí „Odpovědnost státu za škodu z rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky (§ 79a odst. 1 trestního řádu) ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nezakládá bez dalšího skutečnost, že trestní řízení, v němž bylo rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky vydáno, posléze neskončilo odsuzujícím rozsudkem.“ Již jen pro úplnost nutno doplnit, že i kdyby byl ve věci shledán odpovědnostní titul, bylo by nutné dále zkoumat samotnou výši škody, když tato nemůže být stanovena pouhým matematickým rozdílem mezi obvyklou cenou vozidel a výší jejich zpeněžení. Na vznik škody má vliv řada faktorů, včetně skutečnosti, zda by se žalobci podařilo v případě prodeje majetku tvrzenou obvyklou cenu dosáhnout. Protože v daném případě však nebyla dána již první ze zákonných podmínek, soud žalobu v uvedeném rozsahu zamítl výrokem ad. III společně s rozdílem, mezi přiznanou částí shora uvedených dalších nároků žalobce a částí nepřiznanou.

98. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 508,08 Kč, přičemž tato částka představuje 94,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 97,16 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 2,84 %). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 6 900 Kč představující 300 Kč za každý z třiadvaceti úkonů (8x účast na ú.j., 8x příprava, 4x písemné vyjádření, 1 x odvolání a 2x námitky) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.