46 C 102/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně c) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně všichni zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 o zaplacení 3 x 212 667 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců a), b) a c) částku 8 267 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 145 600 Kč od 10. 5. 2021 do 25. 6. 2021 a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 8 267 Kč od 26. 6. 2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobci a), b) a c) domáhali po žalované zaplacení částky 204 400 Kč pro každého z žalobců spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z částky 204 200 Kč, od 10. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům a) a b) oprávněným společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení částku 34 096,20 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobců do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci a), b) a c) se svou žalobou domáhali po žalované zaplacení částky 350 000 Kč s příslušenstvím pro každého z žalobců. Svou žalobu zdůvodnili tím, že byli v procesním postavení žalobců účastníky řízení vedeného Okresním soudem v Děčíně pod sp. zn. 20 C 143/2004, zahájeného dne 22. 4. 2003 (dále jen„ naříkané řízení“). Předmětem naříkaného řízení bylo zrušení rozhodnutí pozemkového úřadu, kterým bylo na jejich pozemcích zřízeno věcné břemeno. Řízení trvalo včetně odvolacích řízení bezmála 17 let, a to zejména z důvodu opakovaných pochybení ze strany nalézacího soudu. V řízení tak došlo k porušení jejich práva na přiměřenou délku řízení, za které požadují zadostiučinění v penězích sloužící ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byli v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uvedeni a udržováni. Za přiměřenou výši zadostiučinění považují žalobci částku 350 000 Kč pro každého.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), a poskytla každému z žalobců zadostiučinění ve výši 137 333 Kč. Při výpočtu výše zadostiučinění vyšla ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Celkovou dobu řízení vypočetla na 18 let a 2 měsíce. Vycházela ze základní částky 20 000 Kč za rok trvání řízení (s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční). Žalovaná dále přistoupila ke snížení základní výše zadostiučinění o 20 % z důvodu složitosti řízení, o 10 % s ohledem na projednání věci na všech stupních soudní soustavy a dále o 10 % s ohledem na podíl žalobců na délce řízení. Základní částka byla snížena o 30 % z důvodu sdílení nemajetkové újmy mezi žalobci. Základní částka byla zvýšena o 10 % za postup soudu. Každému z žalobců tak náleží přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 137 333 Kč.

3. Žalobci v reakci na vydání stanoviska žalovanou po podání žaloby vzali svou žalobu co do částky 137 333 Kč u každého z žalobců zpět. Ve zbytku na žalobě trvali, neboť nesouhlasili s ponížením částky přiměřeného zadostiučinění, jak jej vypočetla žalovaná. Řízení bylo proto usnesením ze dne 28. 7. 2021, čj. 46 C 102/2021-49, v rozsahu zpětvzetí zastaveno.

4. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

5. Na základě předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

6. Žalobci se dne 9. 11. 2020 obrátili na žalovanou se svým podáním nazvaným uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích, kterou po žalované požadovali náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem – nepřiměřenou délkou naříkaného řízení, kterou vyčíslili částkou 350 000 Kč pro každého z žalobců.

7. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 23. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka naříkaného řízení je nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Celkovou délku řízení vypočetla na 18 let a 2 měsíce a přiznala každému z žalobců přiměřené zadostiučinění v částce 137 333 Kč. Při výpočtu vyšla ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za rok řízení (v poloviční výši za první dva roky řízení). Výslednou částku pokrátila o 20 % z důvodu složitosti řízení, o 10 % s ohledem na projednávání věci na všech stupních soudní soustavy, o 10 % z důvodu podílu žadatelů na délce řízení a o 30 % z důvodu sdílení újmy mezi účastníky. Základní částka pak byla zvýšena o 10 % s ohledem na postup soudu I. stupně spočívající v opakovaných průtazích a nepřezkoumatelných rozsudcích.

8. Ze spisu Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 20 C 143/2004, soud ohledně průběhu řízení zjistil následující: -) dne 22. 4. 2003 byla podána žaloba [jméno] [celé jméno žalobce], [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobkyně], proti Ministerstvu zemědělství, Pozemkovému úřadu Děčín o zrušení rozhodnutí žalovaného č. j. 1256/92P R6608/03 ze dne 4. 2. 2003, kterým bylo zřízeno věcné břemeno na nemovitostech v k. ú. [obec] ve vlastnictví žalobců -) dne 24. 2. 2004 Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl o své místní nepříslušnosti a o postoupení věci Okresnímu soudu v Děčíně -) dne 11. 5. 2004 byl spis předložen Okresnímu soudu v Děčíně -) dne 3. 11. 2004 byli žalobci vyzváni k úhradě soudního poplatku za žalobu -) dne 23. 11. 2004 žalobci soudní poplatek uhradili -) dne 29. 11. 2004 byli žalobci vyzváni k předložení dokladů o tom, že žaloba byla podána ve lhůtě, současně byla žaloba zaslána žalované k vyjádření -) dne 13 12. 2004 žalobci výzvě soudu vyhověli -) dne 4. 1. 2005 bylo předložení vyjádření žalované k žalobě -) dne 7. 1. 2005 bylo nařízeno jednání na 10. 3. 2005 -) dne 3. 2. 2005 se konalo jednání, na němž byla přednesena žaloba, vyslechnut žalobce a). Jednání bylo odročeno na 22. 3. 2005 za účelem provedení místního šetření -) dne 22. 3. 2005 se konalo místní šetření, které pokračovalo jednáním v jednací síni, jednání bylo odročeno na neurčito za účelem zjištění dalších informací k návrhu žalobců soudem -) dne 23. 11. 2005 se žalovaná dotazuje na stav řízení -) dne 25. 11. 2005 soud nařídil jednání na 12. 1. 2006 -) dne 12. 1. 2006 se konalo jednání. Z tohoto jednání byl omluven zástupce žalobce i žalovaná a usnesení bylo odročeno na 14. 2. 2006. Účastníci vzali termín na vědomí telefonicky -) dne 20. 1. 2006 předložila žalovaná odpovědi na dotazy vznesené soudem při místním šetření -) dne 14. 2. 2006 bylo toto zasláno žalobcům k vyjádření -) dne 14. 2. 2006 se konalo jednání, při němž byl vyhlášen zamítavý rozsudek. Důvodem zamítnutí bylo opožděné podání žaloby. Tento byl účastníkům rozeslán dne 17. 3. 2006 -) dne 10. 4. 2006 se žalobci proti rozsudku odvolali -) dne 2. 5. 2006 byli žalobci vyzváni k úhradě soudního poplatku za odvolání -) dne 16. 6. 2006 žalobci soudní poplatek uhradili -) dne 14. 7. 2006 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání -) dne 22. 3. 2007 byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen. Důvodem bylo, že žaloba nebyla podána opožděně a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení -) dne 21. 4. 2007 byl rozsudek soudu prvního stupně rozeslán a bylo nařízeno jednání na 7. 6. 2007 -) dne 7. 6. 2007 se konalo jednání, které bylo odročeno na 28. 6. 2007 z důvodu telefonické žádosti zástupce žalobce o odročení. -) dne 28. 6. 2007 se konalo jednání, které bylo odročeno na 4. 7. 2007 za účelem vyhlášení rozsudku -) dne 4. 7. 2007 soud vydal rozhodnutí, kterým žalobě vyhověl -) dne 21. 8. 2007 byl rozsudek rozeslán účastníkům -) dne 19. 9. 2007 se proti rozsudku odvolala žalovaná -) dne 21. 10. 2007 bylo odvolání zasláno zástupci žalobce -) dne 19. 12. 2007 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání -) dne 25. 3. 2008 společnost [právnická osoba] podal návrh na přistoupení do řízení na místě vedlejšího účastníka vedle žalovaného. Dne 19. 8. 2008 byl návrh rozeslán účastníkům. -) dne 28. 8. 2008 žalovaná souhlasila se vstupem vedlejšího účastníka do řízení -) dne 15. 9. 2008 byl právní zástupce žalobce urgován o vyjádření k návrhu na vstup vedlejšího účastníka do řízení -) dne 30. 10. 2008 odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Důvodem je, že se žalobci na základě žaloby dožadovali zrušení rozhodnutí správního orgánu. Jimi formulovaný petit však není v souladu s požadavkem vyjádření v ustanovení § 250 odst. 1 o.s.ř., dle kterého soud rozhodne ve věci, o níž dříve rozhodl správní orgán a to rozsudkem, z něhož musí být patrno, která část rozhodnutí správního orgánu, popř. jaká práva o povinnosti vymezené rozhodnutím správního orgánu jsou rozsudkem nahrazována. Výrokem soudu nemůže soud předchozí pravomocné rozhodnutí správního orgánu zcela či z části zrušit, neboť se nejedná o rozhodování ve věcech správního soudnictví. Soud měl žalobce poučit, jak je třeba vady podání odstranit. Soud však žalobce k odstranění vad žaloby nevyzval. Dále soud uvedl, že účastníkem řízení je subjekt, který žalobu podává. Z dikce ustanovení § 250a o.s.ř. plyne, že účastníky předmětného řízení jsou vedle žalobců dále účastníci, kteří vystupovali v pozici účastníků před správním orgánem. Těmito byli i [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení]. S těmito osobami však soud nejednal. -) dne 23. 12. 2008 bylo rozhodnutí odvolacího soudu rozesláno účastníkům -) dne 12. 1. 2009 soud vyzval žalobce k předložení procesního návrhu o tom, jaké změny v osobách účastníků řízení navrhují -) dne 29. 9. 2009 byli žalobci vyzváni k odstranění vad žaloby -) dne 27. 10. 2009 žalobci výzvě soudu vyhověli a učinili návrh na záměnu účastníků na straně žalované -) dne 17. 1. 2010 soud návrhu na záměnu účastníků vyhověl -) dne 26. 1. 2010 byli žalobci vyzváni k odstranění vad žaloby -) dne 17. 1. 2010 bylo nařízeno jednání na 8. 3. 2010 -) dne 17. 1. 2010 byli účastníci vyzváni, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez nařízení jednání -) dne 15. 2. 2010 žalobci požádali o prodloužení lhůty k doplnění žaloby -) dne 22. 2.2010 žalobci svou žalobu doplnili -) dne 5. 3. 2010 se zástupce žalobce omluvil z jednání pro nemoc. Jednání bylo odročeno na 26. 4. 2010 -) dne 26. 4. 2010 bylo jednání odročeno na 7. 6. 2010 -) dne 7. 6. 2010 bylo zjištěno, že účastníci nebyli obesláni, a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem opětovného předvolání účastníků -) dne 9. 6. 2010 založil do spisu plnou moc zástupce žalovaných a navrhl, aby soud žalobu odmítl -) dne 4. 8. 2010 bylo vydáno usnesení, kterým změna petitu nebyla připuštěna, a žaloba byla odmítnuta. Toto usnesení bylo rozesláno účastníkům dne 2. 11. 2010 -) dne 19. 11. 2010 se proti usnesení odvolali žalobci -) dne 12. 1. 2011 byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání odvolacímu soudu -) dne 28. 4. 2011 bylo rozhodnuto tak, že se mění výrok, kterým byla žaloba odmítnuta tak, že se neodmítá a výroky o nepřipuštění změny a nákladech řízení byly zrušeny -) dne 28. 5. 2011 bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům -) dne 20. 9. 2011 bylo nařízeno jednání na 9. 11. 2011 -) dne 9. 11. 2011 se konalo jednání, při kterém byli účastníci vedeni ke smíru. Jednání bylo odročeno na neurčito -) dne 14. 2. 2012 byli účastníci dotázáni na stav mimosoudního jednání -) dne 28. 2. 2012 zástupce žalované sděluje, že účastníci nenalezli smírné řešení sporu a k mimosoudní dohodě nedošlo -) dne 14. 6. 2012 bylo nařízeno jednání na 27. 6. 2012 -) dne 21. 6. 2012 žádá zástupce žalovaných o odročení jednání z důvodu kolize a zástupce žalobců z důvodu dovolené -) dne 27. 6. 2012 bylo jednání odročeno na 12. 9. 2012 -) dne 6. 11. 2012 bylo nařízeno jednání na 5. 12. 2012 -) dne 5. 12. 2012 se konalo jednání, při kterém byly prováděny listinné důkazy, předneseny závěrečné řeči a jednání bylo odročeno na 7. 12. 2012 za účelem vyhlášení rozsudku -) dne 7. 12. 2012 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl návrh na zrušení případnou změnu rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR Pozemkového úřadu Děčín zamítnut. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne 3. 4. 2013 -) dne 5. 4. 2013 byl rozsudek doplněn a opraven ve výroku II. -) dne 19. 4. 2013 se žalobci proti rozsudku odvolali -) dne 3. 5. 2013 byli žalobci vyzvání k doplnění odvolání -) dne 16. 5. 2013 žalobci své odvolání doplnili -) dne 20. 5. 2013 bylo odvolání zasláno žalovaným k vyjádření -) dne 4. 7. 2013 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání -) dne 8. 7. 2013 se žalovaní k odvolání vyjádřili -) dne 8. 4. 2014 odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil k dalšímu řízení. Důvodem je, že v průběhu celého řízení není v žádném protokolu o jednání zachyceno provedení jakéhokoliv důkazu. Výrok není v souladu s žalobním petitem, soud vychází ze závěru pozemkového úřadu, aniž by sám provedl jakékoli důkazy, které těmto záměrům nasvědčují -) dne 19. 5. 2014 bylo rozhodnutí odvolacího soudu rozesláno účastníkům -) dne 26. 8. 2014 bylo nařízeno jednání na 10. 10. 2014 -) dne 6. 10. 2014 bylo jednání z 10. 10. 2014 odročeno na 29. 10. 2014 -) dne 10. 10. 2014 právní zástupce žalované žádá o odročení jednání nařízeného na 29. 10. 2014 z důvodu kolize -) dne 14. 10 2014 bylo jednání odročeno na 14. 11. 2014 -) dne 14. 11. 2014 se konalo jednání, při kterém bylo provedeno dokazování čtením listin, a bylo odročeno za účelem zjištění informací ze Stavebního úřadu na 25. 3. 2015 -) dne 6. 1. 2015 vznesl soud dotaz na Magistrát města Děčína -) dne 7. 1. 2015 Magistrát města Děčína sdělil soudu, že žádost postoupil Městskému úřadu Benešov nad Ploučnicí -) dne 6. 2. 2015 Městský úřad v Benešově nad Ploučnicí sdělil soudu požadované informace -) dne 25. 3. 2015 se konalo jednání, které bylo v důsledku omluvy právního zástupce žalobce pro nemoc jeho koncipientky a kolize na jeho straně odročeno na 8. 4. 2015 -) dne 8. 4. 2015 se konalo jednání, v jehož závěru zástupci stran projevili ochotu projednat možnost mimosoudní dohody, a jednání bylo odročeno na 13. 5. 2015 -) dne 13. 5. 2015 žádá zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu kolize na jeho straně -) dne 13. 5. 2015 bylo jednání odročeno na 17. 6. 2015 -) dne 17. 6. 2015 se konalo jednání, při kterém bylo dáno poučení dle § 119a o.s.ř. Žalobci ani jejich zástupce se k jednání nedostavili. Žalovaní přednesli závěrečný návrh a následně byl vydán rozsudek, kterým byl návrh žalobců zamítnut. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne 17. 7. 2015 -) dne 18. 6. 2015 předložili žalobci své vyjádření -) dne 3. 8. 2015 se žalobci proti rozsudku odvolali -) dne 17. 8. 2015 bylo odvolání zasláno žalovaným k vyjádření -) dne 27. 8. 2015 se žalovaní k odvolání vyjádřili -) dne 2. 9. 2015 byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání odvolacímu soudu -) dne 9. 12. 2015 byl spis vrácen soudu prvního stupně bez věcného vyřízení, neboť není zřejmé, kdy bylo doručeno odvolání. Věc pak byla dne 9. 3. 2016 opětovně předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání poté, co byly odvolacím soudem vytýkané nedostatky odstraněny -) dne 24. 11. 2016 odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Důvodem bylo nesprávné právní posouzení věci, zásadní vady řízení a rozsah otázek nevyřešených soudem prvního stupně, což zakládá i vadu nepřezkoumatelnosti. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo účastníkům rozesláno dne 9. 1. 2017 -) dne 28. 2. 2017 bylo nařízeno místní šetření na 5. 5. 2017 -) dne 5. 5. 2017 se konalo místní šetření a byla pořízena fotodokumentace -) dne 18. 5. 2017 bylo nařízeno jednání na 21. 6. 2017 -) dne 30. 5. 2017 požádal zástupce žalovaných o odročení z důvodu kolize s dříve nařízeným jednáním -) dne 6. 6. 2017 bylo odročeno jednání na 1. 9. [číslo] -) dne 30. 8. 2017 se žalovaní vyjádřili ke skutkovému stavu věci -) dne 1. 9. 2017 se konalo jednání, při kterém bylo prováděno dokazování listinami. Jednání bylo odročeno na 13. 10. 2017 -) dne 15 9. 2017 soud vyžádal informace od Státního pozemkového úřadu [obec] -) dne 12. 10. 2017 zástupce žalobců žádá o odročení jednání z důvodu nemoci -) dne 13. 10. 2017 bylo jednání odročeno na 29. 11. 2017 -) dne 5. 10 2017 zaslal zástupce žalobců své vyjádření k vyjádření žalovaných z 25. 8. 2017 -) dne 29. 11. 2017 se konalo jednání, byl proveden listinný důkaz a účastníci byli vedeni ke smíru. V závěru zástupce žalovaných navrhuje, že se seznámí s vyjádřením žalobců, které mu bylo předáno při jednání krátkou cestou a sdělí stanovisko, zda bude trvat na vyhotovení znaleckého posudku. Jednání bylo odročeno na 20. 2. 2018 -) dne 19. 12. 2017 žalovaní předložili své vyjádření -) dne 18. 1. 2018 bylo toto zasláno žalobcům -) dne 20. 2. 2018 bylo jednání odročeno na 4. 4. 2018 z důvodu indispozice soudkyně -) dne 4. 4. 2018 se konalo jednání, při kterém bylo žalobcům dáno poučení dle § 118a odst. 1 odst. 3 o.s.ř. Toto poučení bylo dáno i žalovaným. Byla jim poskytnuta lhůta 30 dnů a jednání bylo odročeno na 8. 6. 2018 -) dne 7. 5. 2018 žalovaní doplnili svá skutková tvrzení -) dne 15. 5. 2018 bylo vyjádření žalovaných zasláno žalobcům -) dne 8. 6. 2018 se konalo jednání, při kterém se vyjádřili žalobci, byli vyslechnuti svědci, a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem závěrečného poučení dle § 119a, rozhodnutí soudu o navržených důkazech, které byly zástupem žalobců při jednání předloženy a přednesu závěrečných řečí. -) dne 19. 6. 2018 bylo nařízeno jednání na 21. 9. 2018. -) dne 21. 9. 2018 se konalo jednání, při kterém byly provedeny listinné důkazy, bylo dáno poučení dle § 119a o.s.ř., dokazování bylo skončeno a jednání bylo odročeno na 5. 10. 2018 za účelem přednesu závěrečných návrhů -) dne 5. 10. 2018 se konalo jednání, při kterém byly konstatovány závěrečné návrhy stran a vyhlášen rozsudek, kterým byl návrh žalobců zamítnut. Rozsudek byl rozeslán účastníkům 27. 12. 2018 -) dne 17. 1. 2019 se žalobci proti rozhodnutí odvolali -) dne 24. 1. 2019 byli žalobci vyzváni k odstranění vad odvolání -) dne 4. 3. 2019 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání -) dne 16. 9. 2019 bylo nařízeno jednání před odvolacím soudem na 22. 10. 2019 -) dne 22. 10. 2019 se konalo jednání před odvolacím soudem, které bylo odročeno na neurčito za účelem písemného vyzvání účastníků k doplnění skutkových tvrzení s ohledem na návrhy uvedené u jednání -) dne 1. 11. 2019 vyzval soud účastníky k návrhům realizace vedení komunikace -) dne 4. 12. 2019 zástupce žalovaných žádá o prodloužení lhůty -) dne 24. 1. 2020 bylo nařízeno jednání na 18. 2. 2020 -) dne 12. 2. 2020 zástupce žalobců žádá o odročení, v něm se současně omlouvá, že dosud nezaslal sdělení k výzvě z 1. 11. 2019. Odročení žádá z důvodu svého pobytu mimo republiku. -) dne 18. 2. 2020 se konalo jednání, k omluvě zástupce žalobce nebylo přihlíženo, neboť nebyla včasná, při jednání byly provedeny důkazy, jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 25. 2. 2020 -) dne 25. 2. 2020 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek Okresního soudu potvrzen. Rozsudek nabyl právní moci dne 11. 5. 2020 -) dne 3. 7. 2020 bylo podáno žalobci dovolání -) dne 7. 8. 2020 byli žalobci vyzváni k úhradě soudního poplatku za dovolání -) dne 28. 8. 2020 byl soudní poplatek složen -) dne 12. 11. 2020 se žalovaní vyjádřili k dovolání žalobců -) dne 23. 11. 2020 byla věc předložena Nejvyššímu soud k rozhodnutí o dovolání 9. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

11. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

12. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

13. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

14. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení došlo k celé řadě průtahů. Soud rozhodl o své místní nepříslušnosti až 10 měsíců po podání žaloby, po postoupení věci příslušnému Okresnímu soudu v Děčíně trvalo dalších 6 měsíců, než soud vyzval žalobce k úhradě soudního poplatku. Dalších 8 měsíců trvalo, než soud znovu nařídil jednání poté, co se konalo místní šetření dne 22. 3. 2005. K průtahu v délce 8 měsíce došlo v pořadí prvém odvolacím řízení mezi předložením odvolání a rozhodnutí o něm a následně v pořadí druhém odvolacím řízení, v němž vznikl průtah v délce 9 měsíců. K průtahu došlo též mezi dvěma výzvami k odstranění vad žaloby v roce 2009, byť tady se na něm dílem podíleli žalobci oslyšením výzvy soudu. Ke kratšímu období nečinnosti v trvání necelých 4 měsíců došlo též mezi zasláním rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo rozhodováno o odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí žaloby a nařízením jednání dne 20. 9. 2011 a mezi sdělením účastníků o nenalezení smírného řešení a nařízením jednání na 14. 6. 2012. V pořadí čtvrtém odvolacím řízení ve věci samé pak došlo k průtahu v řízení před odvolacím soudem v trvání 8,5 měsíce. Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.

15. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 23. 6. 2021, kterým přiznala každému z žalobců zadostiučinění ve výši 137 333 Kč. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobců a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

16. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost [číslo] odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

17. Předmětné řízení trvá od 22. 4. 2003, kdy byla žaloba doručena soudu. Celkem tedy řízení k dnešnímu dni trvá 18 let a 4 měsíce.

18. Posuzované řízení bylo mírně složitější. Po procesní stránce bylo třeba rozhodnout o místní nepříslušnosti, účastníci byli vyzváni k doplnění skutkových tvrzení, v případě žalobce se bylo třeba zabývat i rozsáhlým odstraňováním vad žaloby, byť tak bylo učiněno až poté, co bylo podruhé rozhodováno o odvolání ve věci samé. Pokud se jedná o skutkovou a právní stránku, jednalo se o řízení podle V. části o.s.ř. ve znění účinném ke dni podání žaloby, kterým mělo být nahrazeno rozhodnutí správního orgánu, tedy o řízení ne úplně standardní, vykazující zvýšenou míru složitosti. V současné době je vedeno řízení před Nejvyšším soudem, spor tedy byl/je projednáván na třech stupních soudní soustavy, soud prvního stupně rozhodoval ve věci samé pětkrát, odvolací soud také pětkrát, Nejvyšší soud projednává věc poprvé. Na dvou stupních byla rozhodována též otázka odmítnutí žaloby.

19. Žalobci se na délce řízení podílel tím, že v prvém a pátém odvolacím řízení nepodali bezvadné odvolání, soud je proto musel vyzývat k odstranění vad odvolání i úhradě soudního poplatku. Dále se podíleli na délce řízení i žádostmi svého zástupce o odročení jednání, ať už z důvodu nemoci, dovolené či kolize. Na délku řízení měly negativní vliv i vady, které vykazovala žaloba, ač byla podána advokátem – profesionálem v oboru, v níž byli vadně označeni účastníci, a byl nesprávně formulován petit. Žalobci v průběhu řízení na výzvy soudu k vyjádření reagovali opožděně, byli urgováni, či výzvy soudu oslyšeli. K výzvě soudu dle § 118a se vyjádřili až při následujícím jednání, což samo o sobě maří přípravu jednání soudu a generuje další nutnost odročovat. Doba, o kterou bylo řízení z důvodů na straně žalobců prodlouženo, přesahuje za dobu řízení 18 měsíců, které jsou přičitatelné výhradně žalobcům.

20. Žalobci v naříkaném řízení žalovali společný nárok. V případě více poškozených nepřiměřenou délkou řízení je jejich újma do určité míry, jako pro procesní stranou, sdílena. Z tohoto důvodu lze s přihlédnutím k počtu poškozených odškodnění, které bylo přiznáno každému z nich, přiměřeně snížit, a to u vysokého počtu poškozených i podstatně (stanovisko NS ze dne 13. 4. 2011 Cpjn 206/2010).

21. Stran činnosti soudu lze postup soudu prvního stupně, vedle celé řady období nečinnosti (viz odstavec 14), považovat za nekoncentrovaný. Ve věci samé bylo rozhodováno pětkrát a v pátém odvolacím řízení odvolací soud provedl potřebné dokazování, které vedlo k pravomocnému skončení věci a patrně též k jeho urychlení. Soud prvního stupně rezignoval na odstraňování vad žaloby a ostatně též na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení i na samotné procesní předpisy. Poté, co při prvém rozhodování ve věci samé žalobu zamítl z důvodu opožděnosti (později zrušeno odvolacím soudem), v druhém rozsudku bez ohledu na právní úpravu V. části o.s.ř., okruh účastníků a způsob rozhodování ve věcech dle této části zákona, rozhodl kasačním způsobem, ačkoliv mu toto nepříslušelo a rozhodnutí bylo opět zrušeno. Ve třetím odvolacím řízení byla odvolacím soudem vytknuta nepřezkoumatelnost rozsudku. V protokolech nebylo zaznamenáno provedení jakéhokoliv důkazu, bylo rozhodováno v rozporu s petitem, závěry nevyházely ze skutku zjištěného soudem. Vedle nesprávného právního posouzení ostatně zásadní vady řízení vytkl odvolací soud i v pořadí čtvrtém odvolacím řízení ve věci samé. Postup soudu, rezignace na nastudování specifických procesních pravidel V. části o.s.ř. i studium samotné věci a důslednou přípravu, odstranění vad žaloby, řádnou protokolaci provedeného dokazování, sumarizaci a revizi prokázaných skutkových okolností a řádné zdůvodnění rozsudků, se bez dalšího na délce řízení významně podílelo, když bylo ve věci samé soudem I. stupně třeba rozhodovat pětkrát.

22. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Šlo o řízení, kterým mělo být nahrazeno rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo zřízeno zástavní právo k nemovitostem ve vlastnictví žalobce. Žalobci nejsou osobami pokročilého věku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012) a netvrdili, že by byli nemocni. Namítané řízení mělo pro žalobce standardní význam.

23. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud, obdobně jako žalobci i žalovaná, vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 20 000 Kč za rok, neboť se již jednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21.10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009).

24. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 18 let a 4 měsíce částku 71 250 Kč (17 x 20 000 + 4 x 1 667). Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci a stupně soudní soustavy snížit o 50 % (za procesněprávní o 5 %, hmotněprávní o 15 %, za počet stupňů soudní soustavy o 30 %). O dalších 8 % soud základní částku snížil s ohledem na podíl žalobců na délce řízení a pro sdílenou újmu na straně žalobců o dalších 25 %. Důvody pro zvýšení náhrady soud shledal v postupu soudu, a to v rozsahu 25 %. Pokud se jedná o období nečinnosti je toto již dostatečně zohledněno v závěru o nepřiměřené délce napadeného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Každému z žalobců tak náleží zadostiučinění v celkové výši 145 600 Kč. Žalovaná již každému žalobci plnila částkou 137 333 Kč, soud proto zavázal ve výroku žalovanou, aby každému ze žalobců uhradila rozdíl uvedených částek, tedy 8 267 Kč spolu ze zákonným úrokem z prodlení počítaným z částky 145 600 Kč do dne plnění a z částky 8 267 Kč ode dne následujícího po dni plnění. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta.

25. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011, když žalovaná částečně plnila, to však až po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona. Žalobci mají tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 6 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 3 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky), ovšem s ohledem na to, že žalobci byli tři a byli zastoupeni týmž zástupcem, činí výše odměny za jeden úkon částku 7 440 Kč ve smyslu § 12 odst. 4 vyhlášky. Vedle samotné odměny soud dále přiznal 3x paušální náhradu hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a 21 % DPH ve výši 4 876,20 Kč. Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí částku 34 096,20 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně, k rukám jejich právního zástupce. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.