46 C 106/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 70 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 40 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč od 25. 5. 2023 Anonymizováno do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 2 400 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 151 570 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že proti němu bylo Anonymizováno adresa pod sp. zn. Anonymizováno vedeno trestní stíhání pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit dne 27. 3. 2020 řízením motorky v době soudem uloženého trestu zákazu činnosti. Ve věci bylo rozhodnuto trestním příkazem ze dne 4. 6. 2020, který nabyl právní moci dne 18. 6. 2020. Žalobce měl mařit rozhodnutí vydané v řízení adresa pod sp. zn. Anonymizováno, kterým byl žalobci pravomocně uložen trest zákazu činnosti v podobě zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 let. Tento však byl Nejvyšším soudem následně zrušen, žalobce se tak nemohl dopustit přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, když rozhodnutí, které měl mařit, bylo zrušeno. Žalobce proto podal návrh na obnovu řízení, v jehož důsledku bylo řízení obnoveno a trestní příkaz zrušen. Řízení pak bylo skončeno dne 8. 11. 2022. Žalobci pak bylo řízením ve věci sp. zn. Anonymizováno a Anonymizováno způsobena majetková i nemajetková újma, jejíž úhrady se domáhá po žalované. V důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného ve věci sp. zn. Anonymizováno po dobu 2 let a 5 měsíců požaduje náhradu ve výši 42 292 Kč. Žalobci dále byla způsobena újma v důsledku výkonu trestu zákazu činnosti od 18. 6. 2020 do 27. 8. 2020 (nabytí právní moci trestního příkazu z jiného řízení, kterým byl trestní příkaz v naříkané věci zrušen a nahrazen novým souhrnným trestem). Žalobce tak byl po dobu 70 dnů nucen vykonávat nedůvodně trest zákazu činnosti, což jej významně ovlivňovalo v kvalitě života a za újmu tímto způsobenou požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši 70 000 Kč. Žalobce požadoval též náhradu nemajetkové újmy způsobené vedením trestního řízení v době od 9. 6. 2020 do 8. 11. 2022 v částce 42 292 Kč a náhradu škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby v částce 12 716 Kč. Odpovědnostní titul žalobce spatřuje v nezákonných rozhodnutím soudu I. a II. stupně vydaných v řízení sp. zn Anonymizováno, v trestním příkazu vydaném v řízení sp. zn. Anonymizováno a v tom, že soud nezahájil obnovu řízení z moci úřední.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce dne 24. 11. 2022 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“), neboť nárok žalobce byl shledán neopodstatněným. Žalovaná má za to, že trestní příkaz, ani jiné rozhodnutí orgánů činných v daném trestním řízení nelze považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona. V době, kdy adresa rozhodoval o vině a trestu v souvislosti s trestním stíhání za přečin maření výkonu rozhodnutí a vykázání (18. 6. 2020), nemohl soud předvídat vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 3. 2022, čj. Anonymizováno, kterým byl zrušen rozsudek, na základě kterého byl žalobci uložen trest zákazu činnosti, pro jehož porušení byl žalobce stíhán v naříkaném řízení pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Trestní řízení bylo proto vedeno zákonně a na podkladě pravomocného rozhodnutí. Z důvodu následného zproštění ve věci vedené pod sp. zn. Anonymizováno soud následně zastavil trestní stíhání žalobce v řízení vedeném pod sp. zn. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, neboť z důvodu zproštění v řízení sp. zn. Anonymizováno nemohlo dojít k naplnění objektivní stránky trestného činu, za který byl žalobce stíhán v řízení vedeném pod sp. zn. Anonymizováno. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že během trestního stíhání pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání žalobce uznal svou vinu, litoval svého jednání a trestní příkaz ze dne 4. 6. 2020 přijal a žádný opravný prostředek nepodal. Navíc kdyby žalobce respektoval jemu uložený trest zákazu činnosti, nezpůsobil by si trestní stíhání v naříkané věci. Anonymizováno adresa postupoval v řízení sp. zn. Anonymizováno zcela korektně, trestní stíhání bylo zastaveno až na základě skutečností, které vyšly najevo ex post, přičemž tyto skutečnosti najevo vyjít objektivně nemohly. Pokud se jedná o náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ve věci adresa, je o ní vedeno adresa 3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 24. 5. 2024, kterým žalobu co do nároků na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, nezákonným trestním stíháním i nezákonným výkonem trestu zamítl. K odvolání žalobce Městský soud v Praze svým rozhodnutím ze dne 30. 10. 2024, čj. 39 Co 267/2024-93, rozsudek soudu I. stupně co do zamítnutí nároků na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání, a nezákonné trestní stíhání potvrdil. Naopak zrušil rozsudek co do zamítnutí nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným výkonem trestu a uložil soudu prvního stupně, aby instruktivně poučil žalobce dle § 118a o.s.ř. o jeho povinnosti dostatečně tvrdit a prokázat konkrétní nemajetkovou újmu. Soud I. stupně následně usnesením ze dne 30. 1. 2025 vyzval žalobce, aby doplnil svou žalobu o řádné vylíčení nemajetkové újmy, která žalobci vznikla tím, že v období od 18. 6. 2020 do 27. 8. 2020 byl nucen vykonávat trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel a za tímto účelem uvedl, do jakých jeho práv byl zasaženo, jakým způsobem a jakou intenzitou a jak významně byl žalobce ovlivněn v kvalitě svého života. Žalobce ve svém vyjádření ze den 18. 2. 2025 toliko odkázal na své podání ze dne 22. 4. 2024 a uvedl, že byl nucen snášet negativní aspekty odsouzení, trpěl stresem, byl podrážděný, byl nucen strpět fakt, že byl nezákonně odsouzen za trestný čin, který nespáchal a za trestný čin, který nebyl trestným činem. V důsledku stresu žalobce trpěl též rodinný život žalobce. K důkazu navrhl svůj účastnický výslech, přičemž (i přes odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v odst. 37 in fine) vyjádřil své přesvědčení, že vznik újmy je notorietou, již není třeba dokazovat. Soud shledal doplnění tvrzení nedostatečným, a proto opětovně vyzval žalobce k jejich doplnění při jednání konaném dne 12. 3. 2025. Při jednání žalobce doplnil, že újma spočívala v tom, že nemohl vykonávat řidičské oprávnění, že se mu z toho důvodu snížila kvalita života, mobilita, což je akcentováno tou skutečností, že v rozhodném období žalobce žil v adresa, která nemá městskou hromadnou dopravu, jejíž dopravní obslužnost je poměrně nízká, s tím že žalobce má rodinu na Anonymizováno, kterou nemohl tak jednoduše a často navštěvovat jako v minulosti, nemohl zajišťovat potřeby své rodiny tím, že by zajišťoval rozvoz nebo dovoz dětí nebo sebe k lékaři, do práce, na kroužky, do obchodu, na výlety. Žalobce v důsledku toho trpěl stresem, byl podrážděný, snížilo to kvalitu jeho osobního života, rodinného života, protože se v důsledku té podrážděnosti objevovalo více hádek, více stresu.

4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

5. Žalobce se se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy představující odškodnění nezákonného trestního stíhání v naříkaném řízení ve výši 42 674 Kč, nepřiměřené délky trestního stíhání ve výši 31 467 Kč, výkonu trestu zákazu činnosti po dobu 70 dnů ve výši 70 000 Kč, a náhrady účelně vynaložených nákladů na obhajobu ve výši 12 716 Kč obrátil na žalovanou, jak je patrné z jeho podání ze dne 24. 11. 2022 nazvaného Uplatnění nároku na náhradu újmy vzniklé nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím dle zák. č. 82/1998 Sb.

6. Z přípisu žalované ze dne 25. 11. 2022 plyne, že žalovaná podání žalobce obdržela dne 24. 11. 2022.

7. Ze stanoviska žalované ze dne 13. 9. 2023 vyplývá, že po provedeném šetření žalovaná uzavřela, že ohledně žalobce nedošlo k vedení nezákonného trestního stíhání a k vydání nezákonného rozhodnutí v podobě návrhu na potrestání ze dne 1. 6. 2020. V okamžiku, kdy bylo adresa v řízení sp. zn. Anonymizováno o vině a trestu v souvislosti s trestním stíháním za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, nemohl jmenovaný soud předvídat vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022, č. j. Anonymizováno. Trestní stíhání tak bylo vedeno zcela zákonně na podkladě pravomocného rozhodnutí, kterým byl žalobci uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, přičemž nevina žalobce byla dovozena toliko u trestního řízení vedeného adresa pod sp. zn. Anonymizováno. Žalobce nad to v naříkaném řízení vinu přijal, litoval svého jednání a trestní příkaz vydaný dne 4. 6. 2020 přijal a nepodal žádný opravný prostředek. Nad to žalovaná poukázala na skutečnost, že v případě, že by žalobce dbal uloženého trestu zákazu činnosti, nepřivodil by si trestní stíhání za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Žalovaná proto nárok žalobce neuznala a náhradu nepřiznala, neboť absentuje odpovědnostní titul státu.

8. Ze spisu Anonymizováno adresa, sp. zn. Anonymizováno provedeny následující listiny, z nichž byly zjištěny níže uvedené skutečnosti. Z protokolu o výslechu osoby podezřelé, ze dne 25. 5. 2020, plyne, že žalobce byl daného dne vyslýchán jako podezřelý. Vypověděl, že dne 27. 3. 2020 se chtěl projet na motorce na které jezdí rekreačně jednou za 14 dní až 3 týdny, nejezdí po silnicích nejen proto, že má zákaz řízení, ale motorka není stavěná na jízdu po silnici, ale pro jízdu na poli a v lesích. Motorku vždy dotlačí na polní cestu a teprve poté na ní jede. S motocyklem se musí po asfaltu jezdit hodně pomalu, protože na tuto jízdu není uzpůsobený. Daného dne motorku vytlačil před garáž a zjistil, že má vybitou baterku a nejde ji nastartovat. Proto se rozhodl, že ji nastartuje v garáži a dojede co nejkratší cestou na pole, aby se vyhnul silnicím a provozu. Chtěl ujet pouze pár metrů a potom přejet na pole. Vyjel od garáže, jel pomalu po adresa a následně najel na adresa, kde došlo k dopravní nehodě. Dále si nic nepamatuje, probudil se další den v nemocnici. Nepamatuje si, co se stalo, ale ví, že jel po vedlejší silnici a měl dát přednost v jízdě. Uznává, že za dopravní nehodu muže on, a mrzí jej to. Věděl, že motocykl není pojištěný, proto s ním jezdil pouze po polích, neboť by motocykl ani nikdo nepojistil, když není určen pro jízdu na silnici. Toto byla jeho první jízda po silnici s tímto motocyklem. To, že měl zákaz řízení věděl, věděl, že nesmí jezdit po silnicích, a lituje toho, že takovou blbost udělal. Chtěl pouze přejet na pole. Ví, že nemůže jezdit v době, kdy má zákaz. Motocykl rozhodně nechtěl užívat v provozu, mrzí jej, že jel po silnici a ví, že to neměl dělat. Z návrhu na potrestání státního zástupce Anonymizováno ze dne Anonymizováno plyne, že tento byl podán k soudu Anonymizováno pro maření výkonu rozhodnutí soudu tím, že žalobce vykonával činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána, čímž měl spáchat přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Z trestního příkazu adresa ze dne datum, č.j. Anonymizováno plyne, že žalobce byl shledán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl odsouzen k peněžitému trestu v počtu 60 denních sazeb ve výši 500 Kč. Tedy v celkové výši 30 000 Kč. Pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody na pět měsíců. Obviněnému byl taktéž uložen trest zákonu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 24 měsíců. Trestní příkaz byl žalobci doručen dne 9. 6. 2020 a nabyl právní moci 18. 6. 2020. Z trestního příkazu Anonymizováno ze dne 3. 7. 2020, č. j. Anonymizováno na čísle listu 133 plyne, že žalobce byl shledán vinným přečinem výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Byl mu uložen souhrnný peněžitý trest ve výměře 42 000 Kč a náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců a současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu adresa ze dne 4. 6. 2020, sp. zn. Anonymizováno, který nabyl právní moci dne 18. 6. 2020. Z usnesení adresa ze dne 19. 4. 2022, č. j. Anonymizováno, plyne, že byla povolena obnova řízení ve prospěch odsouzeného žalobce a byl zrušen trestní příkaz Anonymizováno adresa č. j. Anonymizováno ze dne 4. 6. 2020, ve výroku o vině a trestu a současně byly zrušeny i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad nebo které na zrušené rozhodnutí obsahově navazují. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. 4. 2022. Z usnesení adresa ze dne 18. 10. 2022, č. j. Anonymizováno, je zřejmé, že trestní stíhání bylo ve smyslu § 314c odst. 1 písm. a) tr. řádu za použití § 188 odst. 1 písm. b) z důvodu uvedeného v § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Usnesení nabylo právní moci 1. 11. 2022, a to ve znění usnesení ze dne 19. 10. 2022, č. j. Anonymizováno kterým byla výroková část usnesení opravena. Důvodem pro tento postup bylo, že došlo ke zrušení pravomocného rozsudku adresa ze dne 30. 7. 2019, č. j. Anonymizováno kterým byl zrušen též trest zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř roků, který byl původně žalobci uložen, jakož i k následnému zproštění podané žaloby. Soud proto dospěl k závěru, že nyní projednávaný skutek nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu, když konkrétně pro právní kvalifikaci jednání obviněného dle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku chybí naplnění objektivní stránky, tedy vykonávání činnosti zakázané rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci. A to, ačkoliv se žalobce jako obviněný v přípravném řízení k jednání zcela doznal, vyjádřil se k pohnutce svého chování a nad svým jednáním vyjádřil lítost. Ze stížnosti žalobce doručené soudu dne 19. 10. 2022 plyne, že žalobce podal proti usnesení o zastavení trestního stíhání stížnost, neboť zde bylo uvedeno, že řízení bylo zastaveno dle § 171 odst. 1 tr. řádu a věc by tak měla být postoupena správnímu orgánu, namísto, aby bylo zastaveno dle § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Z e-mailu na čísle listu 170 včetně záznamu o ověření elektronického podání plyne, že obhájce žalobce dne 8. 11. 2022 adresoval soudu e-mailové podání, v němž uvedl, že na stížnosti ze dne 19. 10. 2022 s ohledem na vydané opravné usnesení netrvá.

9. Ze spisu Anonymizováno adresa a v něm obsaženého návrhu na obnovu řízení ze dne 29. 3. 2022 plyne, že obhájce žalobce návrh podal z důvodu, že se obviněný nikdy nedopustil trestného činu, za který mu byl neoprávněně uložen trest zákazu činnosti, a proto se nemohl dopustit ani přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Uvedená skutečnost byla pak způsobilá přivodit mu jiné rozhodnutí o vině a navrhuje proto, aby byla povolena obnova řízení, a v obnoveném řízení byl žalobce zproštěn obžaloby či návrhu na potrestání.

10. Ze spisu adresa sp. zn. Anonymizováno soud provedl níže uvedené důkazy: Z usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 14. 2. 2019 plyne, že žalobce byl obviněn ze zvlášť závažného zločinu těžké ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ukončeného ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Z rozsudku adresa ze dne 30. 7. 2019, který nabyl právní moci 8. 1. 2020, plyne, že žalobce byl shledán vinným z pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví dle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř roků, současně byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let a k uložení trestu propadnutí věci v podobě osobního automobilu a náhradě škody poškozeným. Tento nabyl právní moci 8. 1. 2020 Anonymizováno Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, doručenému adresa. 6. 2020, je patrné, že usnesení Anonymizováno a rozsudek adresa ze dne 30. 7. 2019 byly zrušeny, stejně jako rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující a adresa bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Z rozsudku Nejvyššího soudu se dne 23. 3. 2022, č. j. Anonymizováno, je zřejmé, že byla zrušena usnesení Anonymizováno ze dne Anonymizováno 1. 9. 2021 a rozsudek adresa ze dne 29. 4. 2021, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující a Nejvyšší soud znovu rozhodl tak, že žalobce zprostil dle § 226 písm. c) tr. řádu obžaloby, jímž měl spáchat pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví dle § 21 odst. 1a § 145 odst. 1 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný žalobce. Rozsudek byl potom doručen žalobci dne 11. 5. 2022, jak vyplývá z doručenek. Z opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob ze dne 30. 3. 2020 plyne, že žalobce byl dne 23. 4. 2008 odsouzen dle § 250b odst. 1 tr. zákona k podmíněnému trestu. Dne 30. 7. 2019 dle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu a § 228 odst. 1 tr. zákoníku k podmíněnému trestu 3 let se zkušební dobou do 8. 1. 2024 a k trestu zákazu činnosti v počtu čtyř let v podobě zákazu řízení motorových vozidel a propadnutí věci.

11. Žalobce v rámci svého výslechu uvedl, že bydlí v adresa, kde není žádná dopravní obslužnost, žije s partnerkou a 2 dětmi, veškeré věci, vožení do školy a vyřizování, vožení tchána a tchýně do nemocnice zajišťoval on. Rodina nemá nikoho, kdo by řídil, pouze tchán, ale ten byl nemocný a řídit nemohl. Když byl žalobci uložen trest zákazu činnosti, byl problém vysvětlovat, proč jej dostal a bylo mu vyčítáno, že se na rodinné příslušníky vykašlal. Lidé nechápali, proč nesedne za volant a proč je problém se s ním na něčem domluvit. Co se týká rodiny na Anonymizováno(sourozenci), tu by oželel, ale i té musel vysvětlovat, proč nemůže přijet. Žalobce uvedl, že vlivem pádu na motorce na poli se zranil, přičemž byl odvezen vrtulníkem do nemocnice v Anonymizováno, v níž strávil 50 dnů. V nemocnici mu řekli, že už nebude nikdy chodit, byl v kómatu, měl rozdrcenou pánev, 8 zlomených žeber, žebrem propíchnutou plíci. Vytvořily se mu krevní sraženiny v noze, nohu měl nateklou. Když ho pouštěli po 50 dnech z nemocnice, řekli mu, že 16 týdnů nesmí šlápnout na nohy a začít chodit. Snažil se však postavit na nohy co nejdříve, aby se vrátil do života a pomohl své rodině. Žalobce vůbec nechodil, uvedl, že „na vozejku vás strčí za dveře z té nemocnice, a řeknou, běž a starej se. Já jsem si došel tak akorát na záchod. Nikde jinde“. K dotazu soudu, jak jej omezoval výkon trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel v době od 18. 6. do 27. 8., když k nehodě došlo dne 27. 3. a v nemocnici byl cca do 17. 5. a 16 týdnů nemohl řídit (což je cca do září), žalobce uvedl, že i když mu zakázali chodit a sednout za volant, může dojít s berlemi za volant, nicméně nechtěl vysvětlovat detaily, nicméně se snažil vrátit do života co nejdřív, porušil zákaz lékařů a snažil se sednout za volant a pomoci rodině, jak mohl, i když nemohl, protože měl zákaz řízení. Na dotaz, jak na tom po propuštění z nemocnice byl s nohama, žalobce uvedl, že měl sešroubovanou pánev, neměl šlapat na nohy, sedět mohl. Z nemocnice nejel na vozíku, ale šel o berlích. Doma se od něj očekávalo, že pomůže, bude vozit tchána, když může chodit a dostane se do auta. Partnerka neřídí od nehody, kterou prodělala v 25 letech, do práce jezdí autobusem. Dětem v době nehody bylo Anonymizováno a Anonymizováno let, starší dceři nevěří a nechce, aby někoho vozila, nevěří jí. Starší dcera pracovala v Anonymizováno a jezdila do práce autobusem. Mladší syn jezdil do adresa do školy. Syn chodil na kroužek lukostřelby v Anonymizováno, jezdilo více dětí a rodiče dětí se ve vožení na kroužek střídali, kroužek funguje i o prázdninách, dokonce mají i příměstské tábory. Tchán v předmětné době trpěl rakovinou, před nehodou jej žalobce nosil na rukou z auta a do nemocnice, po nehodě už ho nezvedl. K dotazu, kdo se podivoval nad tím, proč žalobce nemůže řídit, žalobce uvedl, že každý, kdo jej potkal. Všichni se ptali, proč jde pěšky. K dotazu, jak se jej takto někdo mohl ptát, když žalobce nemohl chodit, resp. maximálně o berlích, žalobce uvedl, že známí, kteří k nim chodily, případně se potkávali, bavili, smskovali. Při návštěvách se dotazovali, proč nejezdí. Poté co soud nad žalobcem uváděnou reakci okolí vyjádřil podiv, žalobce uvedl, že o berlích, kdyby chtěl, do auta by se dostal a mohl řídit, kdyby to bylo nejnutnější. Staral se o dvě rodiny. Žalobce má stavební firmu, začali mu docházet peníze, musel proto sednout do auta a ukázat se, aby dlužníci začali splácet faktury. K dotazu soudu pak uvedl, že do auta si pomohl berlemi, na otázku, kdo jej odvezl, odpovědel, že „neví kam, ale možná na chvíli kámoš přišel z práce, tak na hodinu odběhli“. K dotazům svého zástupce žalobce uvedl, že by v období od 18. 6. do 27. 8. byl fyzicky schopen řídit auto. K dotazům strany žalované žalobce uvedl, že o předchozím zákazu činnosti věděli jen nejbližší známí. Do 18. 6. 2020 žalobce neřídil, neboť byl Covid, měl zákaz řízení a nejezdilo se. Na dotaz, zda jezdil po úrazu žalobce uvedl, že měl úraz, takže nejezdil, ale v žalovaném období byl schopen řídit. Žalobce v rámci výslechu uvedl, že incident s cyklistou neměl, to měl řidič, kterému půjčil dodávku, k nehodě v projednávané věci nedošlo na silnici, ale na poli, kdy spadl z motorky a co se týká incidentu, který byl projednáván Anonymizováno, ten spáchal někdo, kdo vystoupil z žalobcova auta a urazil jiné řidičce zrcátko a nastoupil do žalobcova auta a šli automaticky po žalobci.

12. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Listinné důkazy nebyly stranami rozporovány, soud proto neměl důvod z nich nevycházet, ani jim v rámci hodnocení důkazů přičítat nižší hodnotu. Pokud se jedná o výslech žalobce, soud považuje jeho výpověď za tendenční, vnitřně rozpornou a ne zcela pravdivou. Žalobce uvedl, že po úrazu motorce strávil 50 dnů v nemocnici a utrpěl rozsáhlá poranění v oblasti pánve a žeber, kdy hrozilo, že nebude už nikdy chodit. Současně po propuštění z nemocnice neměl 16 týdnů chodit. Na jedné straně uvedl, že odjel na vozíku z nemocnice, poté toto dementoval a sdělil, že z nemocnice odešel o berlích. Soud považuje za rozporné již to, že žalobce, ač měl zákaz chození, by se snad byl schopen pohybovat o berlích. I chůze o berlích je chůzí s došlapem a pokud žalobce měl zákaz chodit, jen stěží si představit, že by chůze s berlemi nebyla chůze. Prve uvedl, že byl s to dojím maximálně na toaletu, následně již uváděl, jak v podstatě i přes zákaz byl schopen chodit a dojít do auta a jet, či od svého okolí (tj. všech a všude) poslouchat, proč chodí pěšky a nejezdí autem. Následně také uvedl, že jezdil po zákaznících vymáhat dlužná plnění s tím, že ho možná vozil kamarád. Žalobce také uváděl, že už v nemocnici na něj rodina naléhala, aby se začal starat a vozit tchána do nemocnice, což kvůli zákazu činnosti následně nemohl, ač uváděl, že tchán byl těžce nemocný a do auta jej nosil v náručí, což by i přes možnost řídit patrně nebyl s to obstarat, chodil-li o berlích. Žalobce také liknavě reagoval na dotazy, kdo jej konfrontuje s tím, že chodí pěšky a proč nejezdí autem. Soudu se jednak zdá vysoce nepravděpodobné, že v situaci, ve které se žalobce nacházel, tedy že byl po těžkém úrazu neschopen se postavit na nohy, by vůbec někdo z jeho okolí žalobce obtěžoval dotazy na to, proč neřídí, když se sotva stavěl na nohy a jednak trávil-li čas doma a známí jej navštěvovali doma a viděli, že se sotva pohybuje po domě, proč by se vůbec zaobírali tím, proč neřídí. Za velmi nepravděpodobné soud považuje také žalobcovo sdělení, že jeho syn navštěvoval kroužek též o letních prázdninách. Za nepravdivé považuje soud také sdělení, že do 18. 6. 2020 žalobce sice vykonával trest zákazu činnosti, ale byl covid a nejezdilo se. Covid a s ním související opatření se v ČR objevil 15. 3. 2020, dne 27. 3. 2027 utrpěl žalobce nehodu, a poté z důvodu pobytu v nemocnici a následných zdravotních problémů ani řídit nemohl. Doba, po kterou nemohl před žalovaným obdobím řídit v důsledku Covidu, tak činila pouhých 12 dnů, ale pravomocně mu byl trest zákazu činnosti uložen již dne 8. 1. 2020 s tím, že v případě trestu zákazu činnosti řízení je běžné, že jsou vykonávány ještě před vydání rozhodnutí (např. od účasti na nehodě apod.). I tato odpověď žalobce tak byla zavádějící a vyhýbavá, když pomíjí, že zákaz řízení vykonával již minimálně téměř 3 měsíce předtím, než došlo k jeho úrazu. Nehledě na to, žalobce při svém výslechu dne 25. 5. 2020, uvedl, že si byl vědom, že nesmí jezdit po silnici, svého činu litoval, nedal přednost v jízdě a způsobil svým jednáním dopravní nehodu, přičemž v rámci svého výslechu u zdejšího soudu dne 12. 3. 2025 již tvrdil, že k nehodě nedošlo na křižovatce silnic, ale na křižovatce v poli(?) a že to nebyla dopravní nehoda, ale pád z motorky. Podobně vyhýbavě pak přistupoval i ke svému odsouzení pro následující skutek, k němuž došlo následně na křižovatce v Anonymizováno.

13. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

14. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů Podle § 1 odst. 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 10 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu má ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. To neplatí, nařídí-li zastavení trestního stíhání prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

15. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).

16. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná 17. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu/nemajetkovou újmu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

18. Pokud žalobce shledával odpovědnostní titul v rozsudcích soudu I. a II. vydaných v řízení před adresa pod sp. zn. Anonymizováno, lze argumentu žalobce přisvědčit. Důvodem je, že právě na základě těchto rozhodnutí, která byla pravomocná a vykonatelná, žalobce vykonával trest zákazu činnosti motorových vozidel. Z důvodu, že tento trest (který byl později shledán nezákonným) mařil, byl následně odsouzen v řízení vedeném adresa pod sp. zn. Anonymizováno. Za nezákonné rozhodnutí však dle názoru soudu nelze shledávat vydání trestního příkazu ze den 4. 6. 2020, který nabyl právní moci dne 18. 6. 2020. Toto sice bylo po podání návrhu na obnovu řízení zrušeno, ovšem důvodem byly skutečnosti, které nastaly až po jeho vydání.

19. V důsledku vydání nezákonných odsuzujících rozsudků ve věci adresa ve věci Anonymizováno – tedy rozhodnutí adresa ze dne 30. 9. 2019 a Anonymizováno ze dne 8. 1. 2020, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto, tak došlo k situaci, že žalobci byl uložen trest zákazu činnosti v podobě zákazu řízení motorových vozidel, ačkoliv tento byl nezákonný, když byl následně Nejvyšším soudem usnesením ze dne 10. 6. 2020 zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odpovědnostní titul je tedy dán.

20. Lze připustit, že žalobce mohl v důsledku nezákonných rozhodnutí vnímat určité nepohodlí. V žalobě uvedl, že se mu snížila mobilita. Žalobce žil v adresa, v níž dle jeho tvrzení je poměrně nízká dopravní obslužnost. Žalobce má rodinu na Anonymizováno, kam často dojížděl, nemohl členům své rodiny pomáhat, zavézt je k lékaři, do práce, na kroužky, na nákup, výlety apod. Navíc se stranil společnosti, neboť byl terčem dotazů na to, proč nepřijede autem, či zda někoho může vzít autem a kde by musel vysvětlovat, proč nemůže. Soud po provedeném dokazování uzavřel, že mobilita se žalobci snížila vlivem jeho úrazu při dopravní nehodě, nikoliv samotným výkonem trestu zákazu činnosti. Z výslechu soud zjistil, že žalobce dne 27. 3. 2020 utrpěl při nehodě těžká zranění, s nimiž strávil 50 dnů v nemocnici a následně neměl 16 týdnů vůbec chodit. Byť žalobce uváděl, že by byl schopen řídit, soud tomuto neuvěřil, když s ohledem na rozsah zranění žalobce a jeho neschopnost chodit a zákaz došlapovat na nohy jej z možnosti reálně řídit vozidlo v podstatě diskvalifikovala a pokud ne zcela, zajisté by nebyl s to řídit vozidlo bezpečně. Výpověď žalobce, jak výše uvedeno, byla tendenční a plná protikladů. Žalobce na jedné straně uváděl své zdravotní komplikace a potíže s pohybem v době po propuštění z nemocnice, pokud však soud své dotazy směřoval na vztah zdravotního stavu a možnosti řídit motorová vozidla, žalobce začal svá předchozí vyjádření upravovat tak, aby existenci omezení zákazem řízení tvrzení odpovídala, čímž často vyvrátil to, co předtím sdělil. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce bydlí v adresa, ve které chodil jeho mladší Anonymizováno syn do školy, starší Anonymizováno dcera dojížděla do práce do Anonymizováno autobusem, partnerka do vedlejší vesnice taktéž dojížděla za prací autobusem. Co se tedy týká nemožnosti vozit rodinu do práce, výslechem bylo vyvráceno, že by žalobce rodinné příslušníky do práce vozil a syn chodil do školy přímo v adresa, v níž rodina žije. Návštěvy sourozenců na Anonymizováno žalobce oželel. Pokud se jedná o pomoc rodině, žalobce před svou nehodou vozil svého nemocného tchána do nemocnice na chemoterapie s tím, že jej přenesl v náruči do auta a odvezl jej. Z důvodu svých zdravotních komplikací po nechodě však nebyl s to tchána nosit. S ostatními rodiči se střídal ve vožení syna na kroužek lukostřelby do 25 km vzdálené vesnice, soud pak neuvěřil, že by kroužek syn žalobce navštěvoval i o prázdninách (vyjma 12 dnů celé žalované období výkonu trestu). Taktéž, jak výše uvedeno, se soudu jeví jako zcela nepravděpodobné, že by se okolí žalobce dotazovalo na to, proč nejezdí autem a chodí pěšky, když žalobce jednak uváděl, že chodil pouze po domě. Pokud nechodil ven, těžko by se jej někdo dotazoval, proč chodí pěšky. Taktéž soud neuvěřil, že byl konfrontován svými známými, kteří jej často navštěvují, zvláště v situaci, kdy jim zajisté bylo známo, že žalobce utrpěl vážný úraz a museli jej vidět, že tak tak chodí o berlích doma. Soud tak dopěl k závěru, že byť žalobce v době od 18. 6. 2020 do 27. 8. 2020 vykonával trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, tento zákaz se jej reálně nemohl v jeho osobních sférách vážně dotknout, neboť jeho zdravotní stav byl takový, že řízení motorových vozidel vylučoval, resp. vylučoval, aby žalobce bezpečně řídil motorová vozidla. Nemajetková újma, která byla žalobci způsobena tak byla toliko prostá. Právní řád však nevychází z široce pojímané koncepce nemajetkové újmy. Pro účely újmy způsobené při výkonu veřejné moci zakládá povinnost odčinit nemajetkovou újmu § 31a odst. 1 zákona. Ani ustanovení § 31a odst. 1 zákona však nelze vykládat extenzivně, tedy tak, že při nesprávném výkonu veřejné moci by měla být odčiněna i prostá nemajetková újma. Takovýto výklad by totiž vedl k bezbřehému odčiňování nemajetkové újmy při jakémkoliv (byť sebemenším) pochybení veřejné moci. Nemajetkovou újmu tudíž nepůsobí každé pochybení veřejné moci (každý nesprávný úřední postupu či nezákonné rozhodnutí), ale pouze pochybení takové, které svou intenzitou zjevně zasahuje též do přirozených práv poškozené osoby garantovaných první částí občanského zákoníku. K tomu však u žalobce nedošlo a odčinění prosté újmy není na místě.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobci, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za jeden úkon dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Žalované náleží celkem částka 1 200 spočívající v náhradě za 4 úkony – vyjádření k žalobě, příprava k jednání, jednání dne 17. 5. 2024, účast při vyhlášení rozsudku dne 24. 5. 2024, příprava na jednání před odvolacím soudem, účast. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.