46 C 111/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: ČR - Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 pro zaplacení 55 920 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 55 920 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od 10. 6. 2021 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 13 213,20 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 55 920 Kč s odůvodněním, že byla účastníkem řízení vedeného před Okresním soudem v Písku pod sp. zn. 12 C 239/2009, přičemž v rámci tohoto řízení byla jakožto žalobkyně na základě rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2011, č. j. 8 Co 2722/2010-216, povinna zaplatit žalované [právnická osoba] [anonymizováno] s. r. o. na náhradě nákladů řízení částku ve výši 55 920 Kč. Žalobkyně předmětnou částku uhradila, následně se však domáhala zrušení rozhodnutí podáním dovolání. Nejvyšší soud následně rozhodnutím ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Cdo 1685/2019-278, rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Rozhodnutí, na základě něhož byla tedy náhrada nákladů řízení uhrazena, bylo zrušeno a žalobkyni tak vznikla pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení. V mezidobí však proti žalované společnosti bylo zahájeno insolvenční řízení a prohlášen konkurz. Z důvodu konkurzu však není možné žalovanou částku získat od žalované společnosti zpět, proto se žalobkyně domáhá zaplacení citované částky po státu.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání dospěla k závěru, že v daném případě nejsou splněny všechny podmínky odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“). Žalovaná učinila nesporným celý průběh řízení vedeného před Okresním soudem v Písku pod sp. zn. 12 C 239/2009, přičemž potvrdila, že v řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, tedy rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2011, č. j. 8 Co 2722/2010-216, které bylo dovolacím soudem zrušeno s tím, že žalovanou částku žalobkyně uhradila žalované [právnická osoba] [anonymizováno] s. r. o., avšak stát za danou škodu neodpovídá, jelikož není posledním dlužníkem v řadě, když žalobkyně se nedomáhala uhrazení částky žalobou na vydání bezdůvodného obohacení přímo po žalované společnosti. Z tohoto důvodu žalovaná odmítla žalovanou částku v rámci předběžného projednání nároku žalobkyni zaplatit a navrhla žalobu zamítnout.

3. Soud postupoval podle § 115a, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 17. 5. 2021 soud zjistil, žalobkyně svůj nárok u žalované uplatnila dne 9. 12. 2020, přičemž žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že ve věci nejsou splněny podmínky odpovědnosti státu, jelikož žalovaná není posledním dlužníkem v řadě, když žalobkyně se nedomáhala uhrazení pohledávky žalobou na vydání bezdůvodného obohacení.

6. Ze spisu Okresního soudu v Písku, sp. zn. 12 C 239/2009 soud zjistil následující: Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2011, č. j. 8 Co 2722/2010-216, bylo rozhodnuto o podaném odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 21. 7. 2010, č. j. 12 C 239/2009-184, tak, že žaloba byla zamítnuta a žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalované [právnická osoba] [anonymizováno] s. r. o., na náhradě nákladů řízení částku 55 920 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 1. 4. 2011 a vykonatelnosti dne 8. 4. 2011. Žalobkyně podala proti rozhodnutí odvolacího soudu dne 24. 5. 2011 dovolání, které bylo Nejvyššímu soudu předloženo dne 23. 9. 2011. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2013 byli účastníci vyrozuměni o tom, že na majetek žalované byl prohlášen konkurs a řízení je ze zákona přerušeno a rozhodl o tom, že spis bude po dobu přerušení uložen u soudu I. stupně a dne 15. 5. 2013 byl spis vrácen. Po zrušení konkurzu na žalovanou byla věc dne 14. 5. 2019 opětovně předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Nejvyšší soud České republiky dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Cdo 1685/2019-278, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2011, č. j. 8 Co 2722/2010-216, zrušil a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud pak ve věci rozhodl dne 22. 10. 2019, č. j. 8 Co 2722/2010-292 tak, že potvrdil vyhovující rozsudek soudu I. stupně a uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení.

7. Z výpisu z bankovního účtu pana Ing. [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] za období od 1. 4. 2011 do 30. 4. 2011 soud zjistil, že z tohoto účtu byla žalované [právnická osoba] Q s. r. o. dne 8. 4. 2011 uhrazena náhrada nákladů řízení ve výši [částka].

8. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 9. 11. 2021 plyne, že žalobkyně má k bankovnímu účtu pana Ing. [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] dispoziční oprávnění.

9. Z čestného prohlášení ze dne 10. 11. 2021 je patrné, že peněžní prostředky ve výši 55 920 Kč, které byly zaplaceny žalované [právnická osoba] Q. s. r. o z bankovního účtu pana Ing. [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet], byly ve výlučném vlastnictví žalobkyně.

10. Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 4. 2012, č. j. [insolvenční spisová značka], soud zjistil, že s účinky ke dni 3. 4. 2012, 7:34 hodin, byl proti žalované [právnická osoba] [anonymizováno] s. r. o. prohlášen konkurz. Lhůta pro podání přihlášek do insolvenčního řízení uplynula dne 3. 5. 2012.

11. Z přihlášky pohledávky č. 53, doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 2. 5. 2012 v 15:22 hodin vyplývá, že žalobkyně do insolvenčního řízení přihlásila pohledávku ve výši 224 991 Kč představující jistinu žalovanou v původním řízení před Okresním soudem v Písku pod sp. zn. [spisová značka] a dále pohledávku ve výši 169 146 Kč, představující náklady řízení, jež žalobkyni doposud v řízení před Okresním soudem v Písku pod sp. zn. [spisová značka] vznikly.

12. Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 2. 2015, č. j. [insolvenční spisová značka] 53-4, je zřejmé, že přihláška pohledávky žalobkyně č. 53 byla soudem odmítnuta, jelikož pohledávka byla insolvenčním správcem popřena co do pravosti.

13. Z rozvrhového usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. [insolvenční spisová značka], ze dne 12. 8. 2018, je patrné, že zjištěné pohledávky věřitelů budou uspokojeny do výše 0,22 %.

14. Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. [insolvenční spisová značka], ze dne 26. 2. 2019 vyplývá, že konkurs na žalovanou z naříkaného řízení byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení.

15. Na základě listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyni bylo pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích uloženo zaplatit žalované [právnická osoba] [anonymizováno] s. r. o. na náhradě nákladů řízení částku 55 920 Kč. Žalobkyně tuto částku žalované společnosti dne 8. 4. 2011 uhradila. V průběhu dovolacího řízení byl na majetek žalované z naříkaného řízení prohlášen konkurs. Po zrušení konkursu Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil, přičemž následně odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně, kterým bylo žalobě vyhověno a žalovaná byla zavázána k povinnosti nahradit žalobkyni náklady řízení. Žalobkyně svou původní pohledávku, kterou uplatnila žalobou před Okresním soudem v Písku pod sp. zn. 12 C 239/2009, přihlásila do insolvenčního řízení, společně s doposud vzniklými náklady řízení. Vzhledem ke zrušenému konkurzu žalované společnosti se však následně žalobkyně nedomáhala zaplacení částky 55 920 Kč z titulu bezdůvodného obohacení po zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2011, č. j. [číslo jednací], ale požádala o úhradu částky stát, jakožto posledního dlužníka v řadě.

16. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 109 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen„ insolvenční zákon“) se se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: a) pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou, b) právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem, to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech nebo exekutorského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení; právo na uspokojení ze zajištění přitom náleží v případě zajištěné podmíněné pohledávky i dojde-li ke splnění odkládací podmínky pro vznik takové pohledávky po zahájení insolvenčního řízení; to platí obdobně v případě zajištěné budoucí pohledávky, dojde-li ke vzniku takové zajištěné budoucí pohledávky po zahájení insolvenčního řízení, c) výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému, d) nelze uplatnit dohodou věřitele a dlužníka založené právo na výplatu srážek ze mzdy nebo jiných příjmů, s nimiž se při výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou nebo platem. Podle § 109 odst. 4 insolvenčního zákona účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku. Podle § 109 odst. 5 insolvenčního zákona nestanoví-li zákon u některého ze způsobů řešení úpadku jinak, trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení do skončení insolvenčního řízení, a jde-li o reorganizaci, do schválení reorganizačního plánu. Podle § 140c insolvenčního zákona v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170).

17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).

18. Podřazením zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

19. Soud má za prokázané, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, tedy rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2011, č. j. 8 Co 2722/2010-216, který byl následně zrušen dovolacím soudem, přičemž na základě tohoto nezákonného rozhodnutí žalobkyně plnila žalované [právnická osoba] [anonymizováno] s. r. o. na náhradě nákladů řízení částku [částka], která jí následně nebyla vrácena a vznikla jí tak škoda v tomto rozsahu.

20. Pokud žalovaná uvádí, že žaloba je předčasná, neboť žalobkyně nepodala proti žalované z naříkaného řízení žalobu na vydání bezdůvodného obohacení nebo nevyužila jiné prostředky, soud se s tímto názorem neztotožňuje.

21. Žalobkyni pohledávka ve výši 55 920 Kč z titulu bezdůvodného obohacení vznikla právní mocí rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, tedy dne 17. 8. 2019. V konkursním řízení proti žalované z naříkaného řízení uplynula lhůta pro podání přihlášek do insolvenčního dne 3. 5. 2012, přičemž žalobkyni pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení vznikla až dne 17. 8. 2019, tedy nejen po uplynutí lhůty pro podání přihlášen do insolvenčního řízení, pro kterou by byla odmítnuta, ale též proto, že k tomu datu byl již konkurs žalované z naříkaného řízení zrušen a řízení tak bylo skončeno. Jediným možným způsobem, jak se domoci zaplacení pohledávky, bylo podání občanskoprávní žaloby na vydání bezdůvodného obohacení.

22. Dle judikatury k prokázání vzniku škody (tj. k prokázání nemožnosti dosáhnout plnění dlužníkem) není vždy nezbytné, aby poškozený nejprve vymáhal svou pohledávku vůči dlužníkovi v soudním řízení, a aby tak byl znám jeho negativní výsledek, tj. není nepřekročitelnou podmínkou, aby zde byl zamítavý rozsudek soudu, u něhož byl nárok uplatněn. Za situace, kdy je z okolností případu zřejmé, že žaloba by nemohla uspět, může soud rozhodující ve sporu o náhradu škody sám jako otázku předběžnou řešit úspěšnost žaloby a uspokojení nároku, aniž by poškozený byl nucen samostatný soudní spor podstoupit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2091/2008).

23. Z okolností bylo předem zřejmé, že žalovaná z naříkaného řízení je nemajetná, když po splnění rozvrhového, kterým byli zjištění věřitelé uspokojeni z 0,22 %, byl konkurs zrušen. Zahájení dalšího řízení vůči žalované z naříkaného řízení by tak bylo neúčelné, neboť by se žalobkyně ani částečného uspokojení své pohledávky fakticky nedomohla. V takovém případě judikatura na uplatnění pohledávky vůči primárnímu dlužníku netrvá, neboť by šlo o pouhý formalismus vedoucí mimo jiné právě i ke vzniku zbytečných nákladů řízení. Na skutečnosti, že pohledávka žalobkyně za žalovanou z naříkaného řízení je fakticky nevymahatelná, nemění ničeho ani fakt, že žalovaná z naříkaného řízení dosud figuruje v obchodním rejstříku. Jak patrno z § 173 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, byl-li osvědčen úpadek právnické osoby, zrušuje se bez likvidace zrušením konkursu pro splnění rozvrhového usnesení. Společnost je tak ex lege zrušená, ačkoliv v rámci dvojfázového zániku právnické osoby (zrušení a výmaz) k výmazu, a tím i definitivnímu zániku společnosti, dosud nedošlo.

24. Závěrem lze tedy konstatovat, že případné uplatnění nároku vůči žalované z naříkaného řízení žalobou o vydání bezdůvodného obohacení, by bylo s ohledem na situaci naprosto neúčelným, žalobkyně by se vydání bezdůvodného obohacení nedomohla, naopak by vynaložila neefektivně další prostředky spojené s takovým řízením, přičemž kýženého účinku by nedosáhla. Striktní požadavek na takovém postupu by pak byl iracionální a přepjatě formalistický. S ohledem na uvedené tak soud žalobě vyhověl.

25. Soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení v zákonné výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od 10. 6. 2021, neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ust. § 1970 občanského zákoníku, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 9. 12. 2020, lhůta 6 měsíců tak uplynula dne 9. 6. 2021, žalovaná se tak dostala do prodlení od 10. 6. 2021. Co do zbytku požadovaného úroku z prodlení soud řízení zastavil usnesením ze dne 30. 8. 2021, čj. 46 C 111/2021-35.

26. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 3 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, částečném zpětvzetí žaloby) ve výši 3 334 Kč za úkon, dále 3x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a 21 % DPH ve výši 2 293,20 Kč Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.