46 C 112/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 5 326,57 Kč s příslušenstvím a 265 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 000 Kč, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 265 326,57 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 48 835,24 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované náhrady škody představující náklady obhajoby a náhradu nemajetkové újmy způsobené mu nezákonným trestním stíháním ve věci vedené [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Na náhradě právního zastoupení v této věci v žalobě požadoval částku 60 421,35 Kč. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy, požadoval částku 300 000 Kč. Proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin krádeže dle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, spáchaného formou spolupachatelství, byl ohrožen sazbou až 8 let, žalobce nebyl nikdy v minulosti trestán, do pozice podezřelého ho dostala vykonstruovaná obvinění ze strany jeho tehdejšího zaměstnavatele, kterému náležely odcizené finanční prostředky. Žalobce byl zajištěn a bylo rozhodováno o jeho vazbě (s negativním výsledkem). Trestní stíhání žalobce činilo téměř 3 roky a bylo jím velmi výrazně zasaženo do jeho osobního života, žalobce byl stresovaný, trpěl pocity bezmoci, obával se o svou budoucnost. Prakticky denně přemýšlel o celém případu, vracel se k probíhajícímu trestnímu řízení a nebyl s to na něj přestat myslet, pečlivě se připravoval na každé jednání či výslech, zvažoval návštěvu odborníka, který by mu pomohl se uklidnit. Trestním stíháním utrpěl rodinný život žalobce, neboť trestním stíháním byla postižena též manželka a jeho tři děti, kteří nejistotu prožívali denně a bylo to vyčerpávající i pro ně. Žalobce byl teatrálním způsobem zadržen v místě svého bydliště, o němž věděli všichni obyvatelé bytového dobu, a proběhlo za přítomnosti dětí. Žalobce byl umístěn na cele předběžného zadržení po dobu 2 dnů v předvánoční době. Po vazebním zasedání byl propuštěn, děti však vnímaly jeho nervozitu, ptaly se na trestní stíhání. Manželka byla s trestním stíháním obeznámena detailně, byla žalobci oporou, byla ale v obavách, že s dětmi zůstane sama. Po dobu zadržení žalobce navíc péče o nezletilé děti spočívala výhradě na jejích bedrech a byla postižena finančním výpadkem. Navíc byla vystavena dotazům sousedů, kteří si nemohli nevšimnout dlouhodobé nepřítomnosti žalobce a dotazovali se jí. Dále bylo zasaženo do pracovního života žalobce, byl nucen změnit zaměstnání, neboť jej zaměstnavatel podezíral. Po změně zaměstnání policejní orgán nekontaktoval žalobce přes datovou schránku, ale hledal jej u nového zaměstnavatele, žalobce byl vystaven otázkám a nepříjemným pohledům, zhoršení vztahů na pracovišti a vyhýbavosti kolegů. Tlak ze strany policejního orgánu vyústil v ukončení pracovního poměru a ztrátu dobré pověsti v zaměstnání. Žalobce pak obtížně hledal práci novou. Postupem orgánů činných v trestním řízení byla silně otřesena důvěra žalobce v právo a spravedlnosti a rovněž v činnost a kvalitu práce orgánů státu. Informace o trestním stíhání žalobce se roznesla i jeho přáteli, když se jim v důsledku zadržení neozýval. Převážná část přátel však byla oporou. Informace o trestním stíhání se rozkřikla i v bydlišti žalobce, když se na něj chodila policie vyptávat sousedů. Trestním stíháním tak utrpěl také sociální život žalobce, neboť tento se stáhl do ústraní, aby nemusel opakovaně vysvětlovat, že se ničeho nedopustil, nicméně sociální vyloučení nesl těžce. Obával se též uložení povinnosti nahradit téměř 3milionovou škodu.

2. Žalovaná žalobou uplatněné nároky neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Potvrdila, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nároky na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby a náhradu nemajetkové újmy způsobené mu trestním stíháním. Tyto nároky byly shledány žalovanou částečně důvodné, na nákladech obhajoby v částce 55 094,78 Kč a na náhradě nemajetkové újmy co do částky 35 000 Kč. U nároku na náhradu nemajetkové újmy žalovaná dospěla k závěru, že trestní stíhání bylo nezákonné, trestní stíhání trvalo 2 roky a 9,5 měsíce, žalobce byl ohrožen sazbou 2-8 let, postup orgánů činných v trestním řízení byl plynulý, žalovaná přihlédla k diskomfortu žalobce způsobenému trestním stíháním, podobně jako je tomu u určitých zásahů do rodinného života, žalovaná zohlednila i dvoudenní zadržení žalobce a dospěla k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním je právě poskytnutí částky 35 000 Kč.

3. Žalobce v reakci na vyjádření žalované vzal svým podáním ze dne [datum] svou žalobu co do částky 90 094,78 Kč zpět. Soud proto usnesením ze dne 10. 8. 2022, čj. 46 C 112/2022-40, řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z podání žalobce ze dne [datum] nazvaného Žádost o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, soud zjistil, že žalobce u žalované předběžně uplatnil svůj nárok na náhradu škody spočívající v nákladech trestního řízení vedeného před [anonymizována tři slova] [obec] ve věci sp. zn. [spisová značka], a to v částce 60 421 Kč a náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 300 000 Kč.

6. Z přípisu žalované ze dne [datum] plyne, že žádost žalobce obdržela dne [datum].

7. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná žádost žalobce projednala. Co se týká požadavku na náhradu škody v podobě nákladů trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] byl tento ze strany žalované částečně uznán důvodným, a to co do částky 55 094,78 Kč. Nebyly přiznány úkony právní služby ze dne [datum] a za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, resp. za tento úkon byla přiznána odměna pouze ve výši jedné poloviny za úkon. Dále nebyla přiznána odměna za účast při hlavním líčení dne [datum], neboť bylo zjištěno, že hlavní líčení bylo odročeno bez projednání věci a náleží za něj tudíž pouze náhrada promeškaného času ve smyslu § 14 odst. 2 advokátního tarifu. Co se týká náhrady nemajetkové újmy, žalovaná vzala v potaz, že žalobce byl stíhán pro zločin krádeže dle § 205 odst. 1 a odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, za který mu hrozil trest dva roky až osm let. Trestní stíhání trvalo 2 roky a 9,5 měsíce. Žalovaná dále zohlednila, že žalobce byl zadržen a omezen na osobní svobodě od 12. 12. do 14. 12. 2018. Pokud jde o zásahy do osobních sfér žalobce, vzala v potaz určitý psychický diskomfort a nejistotu vyplývající ze skutečnosti, že byl žalobce trestně stíhán, a dále že bylo zasaženo do rodinného života v tom směru, že jeho rodinní příslušníci spoluprožívali danou věc. Zásahy do profesní sféry žalovaná za prokázané nepovažuje. S přihlédnutím ke svým zjištěním potom považuje žalovaná za adekvátní zadostiučinění částku 35 000 Kč Celkem tak přiznala náhradu škody a nemajetkové újmy v částce 90 094,78 Kč.

8. Z kopie velkého technického průkazu vozidla [registrační značka] plyne, že jeho kombinovaná spotřeba činila 4,4 l nafty na 100 km. Z kopie velkého technického průkazu vozidla [registrační značka] je zřejmé, že toto vozidlo měla spotřebu 4,4 l na nafty na 100 km.

9. Z faktury - daňového dokladu číslo 2021 ze dne [datum] je zřejmé, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokát, účtoval žalobci právní služby v celkové částce 24 070,83 Kč včetně DPH, splatné dne [datum].

10. Z faktury - daňového dokladu 2020 ze dne [datum] je zřejmé, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokát, účtoval žalobci právní služby v celkové částce 18 603,75 Kč, splatné dne [datum].

11. Z faktury - daňového dokladu 2020 ze dne [datum] se podává, že žalobci byla jeho obhájcem účtována za poskytnutí právních služeb částka 14 036 Kč, splatná dne [datum].

12. Z faktury - daňového dokladu 2020, vystavené dne [datum], je zřejmé, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokát, účtoval žalobci právní služby v celkové částce 6 352,50 Kč, splatná dne [datum].

13. Z faktury - daňového dokladu 2020, vystavené dne [datum], je zřejmé, že obhájce žalobci vyúčtoval právní služby v částce 7 350,75 Kč splatné dne [datum].

14. Z faktury - daňového dokladu 2020, vystavené dne [datum], je zřejmé, že obhájce žalobci účtoval za právní služby celkem částku 15 881,25 Kč, splatnou dne [datum].

15. Z transakční historie účtu obhájce žalobce ze dne [datum] je zřejmé, že mu ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] z účtu žalobce došlo celkem 99 045,46 Kč.

16. Z oznámení o podezření ze spáchání trestného činu ze dne [datum] plyne, že společnost [právnická osoba] prošetřila jí dostupné kamerové záznamy a učinila trestní oznámení na žalobce jako svého bývalého zaměstnance a jeho mladšího bratra.

17. Z dohody o rozvázání pracovního poměru uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobcem dne [datum] se podává, že žalobce byl v pracovněprávním vztahu se [právnická osoba] engine na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], přičemž jeho pracovní poměr končí [datum].

18. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi zaměstnavatelem [právnická osoba], a zaměstnancem [celé jméno žalobce] dne [datum] plyne, že byla uzavřená pracovní smlouva na pozici technický pracovník, kdy náplň práce zahrnovala zejména řešení technických záležitostí dle pokynů nadřízených osob.

19. Z dohody o ukončení pracovního poměru uzavřené dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobcem vyplývá, že se zaměstnanec a zaměstnavatel dohodli, že pracovní poměr založený pracovní smlouvu ze dne [datum] se ukončuje dohodou a končí dnem [datum].

20. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] byly provedeny následující listiny a z nich zjištěny níže uvedené skutečnosti. Z usnesení policejního orgánu ze dne [datum] vyplývá, že proti žalobci a další osobě bylo zahájeno trestní stíhání pro zločin krádeže dle ust. § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku spáchaného formou spolupachatelství dle ust. § 23 trestního zákoníku, kdy měli obvinění po předchozí společné domluvě dne [datum] odcizit finanční hotovost v celkové výši 2 975 209 Kč, a to tak, že žalobce, jakožto obchodní zástupce společnosti [právnická osoba] uložil tašku s předmětnou hotovostí, pocházející z jednotlivých tržeb benzínových čerpacích stanic a s dalšími věcmi žalobce, na chodbu v prvním patře benzínové stanice v prostoru před místností WC, kdy do prodejní části přišel druhý obviněný, který si tašku vyzvedl a uložil do svého batohu. Usnesení bylo žalobci doručeno dne [datum]. Z protokolu o zadržení osoby podezřelé ze dne [datum] je zřejmé, že dne [datum] v 8:05 byl žalobce zadržen, po předchozím souhlasu státního zástupce, pro zločin krádeže dle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Na žalobci bylo využito oprávnění dle § 54 zákona o policii, a to v podobě pout. Žalobci byla provedena osobní prohlídka a byl umístěn v policejní cele. Od [datum] od 10:20 do [datum] 10:

20. Žalobce pak byl [datum] ve 12 hodin 20 minut soudkyní propuštěn. Z protokolu o vazebním zasedání ze dne [datum] plyne, že žalobce sdělil, že byl v minulosti dvakrát trestně stíhán. Pobýval přes dva roky ve vazbě, nicméně ani jednou nebyl odsouzen. Vazební zasedání skončilo ve 20:

21. Žalobce k dotazu soudu potvrdil, že ihned po vazebním zasedání byl ze zadržení propuštěn. Z usnesení [název soudu] ze dne 14. 12. 2018, č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o propuštění žalobce ze zadržení na svobodu. Z obžaloby [anonymizována čtyři slova] [obec], doručené soudu dne [datum], je zřejmé, že žalobce byl spolu s jednou další osobou obviněn ze zločinu krádeže dle § 205 odst. 1 a 4 písm. c) trestního zákoníku. Z protokolu o hlavním líčení ze dne [datum] soud zjistil, že předseda senátu konstatoval, že se nedostavila přísedící z důvodu zdravotní indispozice, a proto termín hlavního líčení posunul. Hlavní líčení proto bylo odročeno. Z rozsudku [název soudu] ze dne 30. 11. 2020, č. j. [číslo jednací], plyne, že žalobce i spolu se svým spoluobviněným byli dle § 226 písm. c) trestního řádu zproštěni obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchali obžalovaní a poškozená společnost [právnická osoba] byla odkázaná se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Z opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob žalobce pořízeného dne [datum] je zřejmé, že žalobce nebyl dosud odsouzen. Z usnesení [název soudu] ze dne 22. 9. 2021, č. j. [číslo jednací], plyne, že odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obou obviněných bylo zamítnuto. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

21. Žalobce v rámci svého výslechu uvedl, že cca 1,5 roku po inkriminované krádeži peněz jeho bývalému zaměstnavateli k němu asi 10 dnů před Vánoci proti němu bylo vyhlášeno pátrání, což se dozvěděl od známých. Příští den ráno mu v 8 hodin ráno bušila na dveře policie. Žalobce věděl, že jej nějakou dobu zdrží, proto si odskočil na toaletu, policie začala bušit o to silněji. Žalobce se chtěl ještě vysprchovat a teprve poté otevřel dveře. Policisté byli rozčileni, že neotevřel hned, mířili na něj zbraněmi, zpacifikovali ho a nasadili pouta, s tím, jestli mohou vstoupit. Toto jim žalobce zakázal, oni však přesto do bytu vstoupili. V době zadržení byl doma sám, manželka byla vyprovázet děti do školy. Umístili jej na celu předběžného zadržení, následně převezli do [obec], kde byl vyslechnut. Při výslechu konfrontoval vyslýchajícího s tím, že nebyl předvoláván na adresu svého pobytu ani prostřednictvím své datové schránky. Zadržený byl 2 dny. O zadržení se manželka dozvěděla od sousedů či od policie, dcera odloučení od žalobce těžce nesla. Žalobce bydlí v bytovém domě, policie se na něj dotazovala i sousedů. Z rodiny o trestním stíhání věděla manželka, děti, bratr, možná bratrova manželka, nikoho dalšího žalobce nemá. Rodinní příslušníci věřili, že se žalobce ničeho nedopustil, měl i jejich podporu. Sousedé se po zadržení žalobce zachovali pěkně k manželce a nabídli jí pomoc. Po zadržení se rodina začala připravovat na to, že budou slavit Vánoce bez žalobce. Absence v zaměstnání po dobu zadržení nebyl problém. [obec] trestního řízení byly pro žalobce stresující, obával se nejen vysokého trestu, ale že přijde i o majetek, bude-li muset platit škodu ve výši 3 000 000 Kč nebo třeba peněžitý trest. Žalobce byl ve [právnická osoba] engine zaměstnán na pozici obchodního zástupce, jeho činností byl svoz tržeb z čerpacích stanic. Zaměstnání zde bylo ukončeno krátce po inkriminované krádeži. Důvodem byla ztráta důvěry. Pracovní poměr byl ukončen v srpnu 2017, od září nastoupil do [právnická osoba], kde zajišťoval vymáhání pohledávek. Společnost má řadu poboček, žalobce pracoval zejména v terénu, pracuje pro ni řada lidí, žalobce jich znal pouze pár, kolegiální vztahy nepěstoval. V době před zadržením policie přišla do sídla firmy v [obec] a domáhali se žalobce. Nato z firmy volali žalobci, že se po něm shání policie. Trestní stíhání se táhlo a žalobce ve firmě ztratil důvěru, o skončení pracovního poměru se ve firmě začalo hovořit již dříve, ve firmě se jim nelíbil profil žalobce. Žalobce začal pátrat po skutečném pachateli, dostal se až na [země], jenže tím si„ vykoledoval“ další trestní stíhání od [datum] za nebezpečné pronásledování, které se táhlo 3 roky, v době výslechu bylo postoupeno do přestupkového řízení. Kvůli dvěma trestním stíháním žalobce ztratil důvěru. Po skončení pracovního poměru u [anonymizována dvě slova] se chvilku protloukal, chodil po brigádách, byl evidován na [anonymizována dvě slova], měl nějaké plány zřídit detektivní agenturu, poté byl COVID, plány nevyšly, došly úspory, tak se nechal zaměstnat u [právnická osoba] jako dělník, řidič. Co se týká společenského života, žalobce se drží spíše doma, a to jak z finančního důvodu, protože si pohoršil, tak i z důvodu věku. Někteří známí o trestním stíhání věděli, nikdo mu nic špatného neřekl, jen pan [příjmení] je ukřivděný, protože jej stíhali spolu s žalobcem. Nicméně přátelé se mu postupně přestávali ozývat, což žalobce vnímá tak, že se obávají, aby se nedostali do stejných problémů jako pan [příjmení]. Pro žalobce ale v podstatě existuje jen práce a rodina. Předtím chodil ještě 3x týdně trénovat bojové sporty a následně případně zašel posedět, ale to souvisí i s tím, že stárne. V současné době trénuje jen sám sebe a jen se udržuje, s předchozí partou se už také nestýká, žalobce je unavený a uzavřel se. S přáteli trestní stíhání řešil, netajil se s tím. Sousedé se k němu vlivem trestního stíhání nechovali špatně, dříve slavili se sousedy silvestry apod., ale i toto opadlo, žalobcova rodina se nestýká s nikým. Manželka se na to necítí a žalobce sám nepůjde. Z trestního stíhání měl žalobce pocit, že je na něj připravené, zdržuje se v místě bydliště, je pro policii kontaktní, ta ho však přesto obesílala na nevalidní adresu, nekontaktovala jej do datové schránky, chodila jej shánět do zaměstnání. Před úkony orgánů činných v trestním řízení byl žalobce nervózní, nemohl usnout. Co se týká dětí, měl pocit jako by k synovi ztratil cestu, dcera se na trestní stíhání vyptávala. Obával se odsouzení, obával se o rodinu, nicméně věděl, že jako prvotrestaný by nedostal vysoký trest, ale věděl, že by přišli o bydlení.

22. Svědek [jméno] [příjmení], bývalý nadřízený žalobce ze [právnická osoba], v rámci svého výslechu uvedl, že se s žalobcem domluvili na ukončení pracovního poměru, neboť se spoluzaměstnanci nekoukali pěkně na jeho kauzu. Žalobce ve společnosti řešil styk se zákazníky a různé spory s nekontaktními neplatiči. Pracoval samostatně, většinu času trávil spíše v terénu, s prací žalobce byl spokojen. Jednou mu volali ze závodu v [obec] do [obec], že žalobce shání policisté, následně byl zadržen, poté začali přemýšlet, co s žalobcem dělat pro zachování dobrých klidu na pracovišti. Žalobce je uzavřenější, emoce neventiluje, v práci neměl s nikým problémy. Svědek žije v [obec], kde se jej známí ptali na to, co se děje, o krádeži na benzince se tam hovořilo, svědek sám hovořil o kauze žalobce s advokátem, ptal se i policistů, co s žalobcem bude, jestli je tam nějaký reálný základ toho trestního stíhání, navíc poškozená firma měla za to, že skutek spáchal žalobce. Důvodem rozvázání pracovního poměru s žalobcem pak bylo to, že se řízení vleklo a jednak přišlo další trestní stíhání žalobce, proto v rámci zachování dobrých vztahů a zejména zájmu nepoškozovat firmu se s žalobcem na ukončení pracovního poměru dohodl. K dotazu soudu proč tak učinil až po nepravomocném zproštění obžaloby, svědek uvedl, že z prostředí, kde se skutek stal, to vypadalo jinak, protože i přes zproštění bylo stále naznačováno, že skutečným pachatelem je žalobce. S žalobcem je dosud v příležitostném kontaktu, je mu známo, že policie navštívila firmu víckrát. K dotazu zástupkyně žalované svědek uvedl, že spis žalobce zná povrchně, některé věci s ním žalobce konzultoval jako s právníkem.

23. Svědek [jméno] [příjmení], soused žalobce, vypověděl, že před Vánoci před 4-5 lety slyšel ráno kolem 8 hodiny hluk na chodbě a uviděl policisty v černém, jak se domáhají po žalobci, aby otevřel dveře. Bylo zjevné, že je žalobce doma, protože spolu komunikovali přes dveře. Bouchání a hluk na chodbě trval delší dobu, dle svědka cca [číslo] minut, než žalobce otevřel dveře, rozhodně to nebylo 3-5 minut. V momentě, kdy žalobce otevřel dveře, měli zbraně v rukou, nasadili mu pouta a na dotaz zda mohou do bytu, žalobce odpověděl, že ne a jeden z policistů obešel žalobce a vstoupil do bytu. Poté svědek zavřel dveře. Jeho přítelkyně byla odvést dítě do školky a po návratu mu sdělila, že viděla policii žalobce odvádět. Informace o tom, že žalobce hledala policie, se v domě rychle rozkřikla. Policisté zvonili po sousedech, vyptávali se, jestli je žalobce doma. Zda tak činili i po zadržení, nebylo svědkovi známo. Svědek dále uvedl, že kolem domu mají pozemek, na němž mimo jiné grilují, [celé jméno žalobce] se však těchto společných akcí nezúčastňují a na svědka to působí tak, že se sousedů od zatčení straní, dříve byli kontaktnější, ale nikdy se spolu moc nebavili, bližší přátelské vztahy se sousedy žalobcova rodina nepěstuje. S žalobcem se o zásahu policie a jeho důvodech nikdy nebavil.

24. Svědkyně [jméno] [příjmení], manželka žalobce v rámci svědecké výpovědi uvedla, že v době zadržení byl žalobce doma sám, svědkyně byla mimo domov a o tom, co se stalo, se dozvěděla až od sousedů, kteří jí nabízeli i pomoc, kdyby náhodou potřebovala. Během trestního stíhání trpěl žalobce nespavostí, byl nervózní, podrážděný, méně trpělivý, stále někde něco dohledával v dokumentech, celý se do toho ponořil. Dětem v době zahájení trestního stíhání žalobce bylo 8 a 12 let, dcera je labilnější, hodně to prožívala, syn je uzavřenější a navenek se moc neprojevoval. Žalobce se obával o budoucnost, o finanční situaci, aby měli kde bydlet, pokud by to dopadlo špatně, svědkyně navíc tehdy pobírala rodičovský příspěvek. Žalobce v té době dělal administrativní práci, následně odešel, neboť v souvislosti s tím, jak jej sháněli v zaměstnání, mu bylo naznačeno, že bude lepší, když odejde. Poté začal vykonávat práci manuální. Období, kdy nepracoval, bylo velice krátké, byl evidován na Úřadu práce, následně nastoupil do hůře placeného zaměstnání a neměl takové bonusy jako předtím. Na to, zda se jednalo o významný finanční pokles, nebyla svědkyně schopna odpovědět. O trestním stíhání od zatčení věděli sousedé, zaslechla sousedky se o tom bavit, policie se i u sousedů vyptávala dokonce i na samotnou svědkyni. Svědkyně se cítila špatně a od sousedů se pak distancovali a stáhli se úplně do ústraní a žijí jen pro sebe. Měla pocit, že se na ně sousedé koukají zvědavě, nebo si říkají, jestli je na tom něco pravdy. Z rodiny o stíhání věděla jen babička svědkyně, u které zamýšlela strávit vánoční svátky v případě, že by byla na žalobce uvalena vazba, o stíhání věděli i bratr žalobce, s nímž následně ochladly vztahy, se spoluobviněným žalobce kontakty ustaly. Svědkyně sama věřila, že se žalobce ničeho nedopustil. Svědkyně dále k dotazu zástupkyně žalobce uvedla, že po zadržení policie po svědkyni žádala vydat jeho telefon, o zadržení se dozvěděla od sousedů a následně jí to sdělil manžel.

25. Svědek [celé jméno žalobce], syn žalobce, vypověděl, že je mu známo, že žalobce byl stíhán pro krádež tržby benzinové stanice. Svědek s otcem již nebydlí, ale stýkají se pravidelně každý víkend, na tom se nic nezměnilo ani v době stíhání žalobce. Je mu známo, že žalobce pracoval v administrativě, kdy o práci přišel, v současné době pracuje manuálně. O práci přišel na začátku trestního stíhání, jednalo se o práci, v níž pracoval cca 15 let, jednalo se o práci obchodního zástupce ve firmě s pohonnými hmotami. Žalobce je klidné povahy, v průběhu trestního stíhání byl ale ve stresu, byl nervózní, žalobcova manželka i děti byly smutné. Svědek se obával, že ho budou znovu stíhat a zavřou ho do vězení. Zda vědělo okolí žalobce o jeho stíhání, svědek nevěděl, v rodině to svědek sám nikomu neříkal. V žalobcovu nevinu svědek věřil. S žalobcem má společný koníček, a to sport, na tom se v době stíhání ničeho významně nezměnilo.

26. Na základě uvedených zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Proti žalobci bylo usnesením ze dne [datum] zahájeno trestní stíhání pro trestný čin krádeže, žalobce byl zadržen, umístěn do cely předběžného zadržení a po vazebním zasedání propuštěn. Žalobce v průběhu trestního stíhání ukončil pracovní poměr u [právnická osoba], byl současně stíhán na [země] pro nebezpečné pronásledování. Žalobce byl rozsudkem soudu prvního stupně obžaloby zproštěn, což bylo potvrzeno odvolacím soudem usnesením o zamítnutí odvolání státního zástupce, které nabylo právní moci dne [datum]. Žalobce v trestním stíhání využil služeb obhájce. V minulosti na žalobce byla již uvalena vazba, nikdy však nebyl odsouzen. Žalobce se se svým nárokem obrátil na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby a s nárokem na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím obrátil na žalovanou, ta však až po podání žaloby plnila na náhradu nákladů obhajoby částkou 55 094,78 Kč a na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním poskytla částkou 35 000 Kč.

27. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Listinné důkazy nebyly stranami rozporovány. Co se týče výpovědi žalobce, tato byla souvislá, spontánní, byť zabarvená pocitem komplotu. Žalobce považoval úkony trestního řízení za nestandardní, jejich důsledky vnímal úkorně, své vlastní nestandardní jednání však považoval za normu, ať už se jedná o arogantní chování k policistovi, kterého považoval za hloupého nebo průběh zadržení, jehož intenzitu a důsledky v podobě povědomí o policejním zásahu v celém domě v nemalé míře zavinil sám svou liknavostí, kdy jednak nechal policii cca 20 minut vyčkávat před dveřmi a následně považoval za nepřiměřené užití zbraně či odvedení v poutech za přítomnosti sousedů, kteří nemohli komunikaci žalobce s policií přes zavřené dveře v malém bytovém domě přeslechnout. Žalobce však věrně vylíčil svůj pracovní život i důvody ukončení pracovních poměrů, soud také neměl důvod nevěřit, že trestní stíhání zapříčinilo žalobcovu nervozitu, nespavost, obavy o finanční zabezpečení rodiny a bydlení, zvlášť proto, že žalobci v případě odsouzení hrozilo, že bude zavázán k náhradě škody ve výši téměř 3 milionů korun, nebo ochladnutí sociálních vztahů. Pokud jde o svědka [jméno] [příjmení], ač tento uváděl, že byl pouze nadřízeným žalobce, bylo zřejmé, že jejich vztahy jsou bližší. Jednak i přes ukončení pracovního poměru jsou stále v kontaktu, jednak s tím žalobce konzultoval některé věci týkající se jeho případu a svědek znal pozadí trestního stíhání a bylo zřejmé, že jejich vztah přesahuje standardní vztah nadřízený - podřízený. Nicméně průběh pracovního poměru popsal spontánně a věrohodně. Ukončení pracovního poměru popsal v podstatných rysech podobně jako sám žalobce, nicméně z jeho výpovědi byla zřejmá tendence stranit žalobci, ať už spontánním neuvedením dalšího důvodu skončení pracovního poměru v podobě stíhání na [země], nebo vykreslením žalobce jako člověka, který udržuje na pracovišti přátelské a sociální vazby, které však sám žalobce popřel. Výpověď svědka [příjmení] byla věcná, pravdivá, upřímná a prosta rozporů. Svědek dokázal velmi dobře odlišovat skutečnosti svými smysly vnímané, získané z druhé ruky a své vlastní subjektivní domněnky či závěry. Pokud jde o manželku žalobce, tato byla sice během své výpovědi hodně nervózní, její odpovědi byly spíše stručné, ovšem na otázky odpovídala taktéž spontánně a soud nemá za to, že by její výpověď nebyla pravdivá. Výpověď syna žalobce byla však velmi stručná, svědek, ač se s žalobcem stýká na týdenní bázi, toho o životě žalobce ničeho konkrétního nevěděl. Pokud jde o práci, jeho povědomí o otcově zaměstnání bylo malé, rozcházel se s výpovědí ostatních vyslýchaných, o společenských kontaktech žalobce taktéž nevěděl a co se týká volnočasových aktivit žalobce vypovídal od žalobce odlišně, vnímal však nervozitu žalobce.

28. Soud ve věci aplikoval zejména následující zákonná ustanovení: Dle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Dle § 5 písm. a) zákona platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Dle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Dle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Dle odst. 2 zákona byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle § 14 odst. 3 zákona, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Dle § 15 odst. 2 zákona, se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

29. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, je specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. Proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání usnesením policejního orgánu ze dne [datum], které mu bylo doručeno dne [datum]. Žalobce byl rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] obžaloby zproštěn, usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum] bylo usnesením zamítnuto odvolání státního zástupce. Usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu shora citovaného zákona.

30. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán pro trestný čin krádeže dle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku spáchaného formou spolupachatelství dle ust. § 23 trestního zákoníku, a byl obžaloby pravomocně zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal.

31. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod [číslo] dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16.9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 32. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

33. Trestní řízení žalobce trvalo od [datum], kdy byl zadržen a bylo mu doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] až do vydání usnesení odvolacího soudu, tj. do [datum] Celkem trestní řízení trvalo cca 2 roky a 9 měsíců 34. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán pro spáchání trestného činu krádeže dle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že po předchozí společné domluvě se spoluobviněným měl dne [datum] odcizit finanční hotovost v celkové výši 2 975 209 Kč, a to tak, že žalobce, jakožto obchodní zástupce společnosti [právnická osoba] uložil tašku s předmětnou hotovostí, pocházející z jednotlivých tržeb benzínových čerpacích stanic a s dalšími věcmi žalobce, na chodbu v prvním patře benzínové stanice v prostoru před místností WC, kdy do prodejní části přišel druhý obviněný, který si tašku vyzvedl a uložil do svého batohu. Trestní sazba činila 2 roky až 8 let. Vzhledem k tomu, že se jedná o trestný čin majetkový, je obecně spojen s běžnou mírou společenského a morálního odsouzení ve srovnání např. s násilnými trestnými činy.

35. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání a zadostiučinění ve výši 35 000 Kč, jichž se žalobkyni od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání jeví jako nedostačující. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011 forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce jistě nevelela, ve věci žalobce nejde. Přiměřenou satisfakcí, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být zaplacení částky 40 000 Kč, tedy o 5 000 Kč více než se již žalobci dostalo od žalované. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Konkrétní výši přiznané částky odůvodňují zásahy do osobnostních sfér žalobce, který byl nucen strpět zadržení po dobu dvou dnů a návrh na uvalení vazby (o kterém však bylo rozhodnuto negativně a žalobce byl ze zadržení propuštěn), újma způsobená zadržením byla závažnější z důvodu, že k zadržení došlo krátce před vánočními svátky. Pokud se jedná o zaměstnání u společnosti [právnická osoba], k ukončení pracovního poměru v této společnosti nedošlo v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobce, ale v souvislosti se samotnou krádeží, ke které ku škodě předmětné společnosti došlo. Za újmu tímto způsobenou tak žalovaná odpovědnost nenese. Pokud se jedná o ukončení pracovního poměru u [anonymizována dvě slova], ani zde soud nemá za to, že by k ukončení pracovního poměru došlo výhradně z důvodu naříkaného trestního stíhání. V řízení sice bylo prokázáno, že se v zaměstnání o žalobce zajímala policie, nicméně k tomuto došlo v počátcích trestního řízení, pracovní poměr však byl ukončen až poté, co byl v naříkaném řízení nepravomocně žalobce obžaloby zproštěn. Navíc proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání na [země], k ukončení pracovního poměru tak došlo z důvodu kumulace„ problémů“ kolem žalobce, nikoliv jen a pouze v důsledku naříkaného řízení. Žalobce trestní stíhání vnímal nespravedlivě, pokoušel se i krádež sám vyšetřovat, byl nervózní, trpěl nespavostí, odpovídal svým dětem na otázky týkající se trestního stíhání, se svými známými o trestním stíhání mluvil a vysvětloval jim svou nevinu. Postupně se ale uzavřel, celá rodina se stáhla do soukromí, omezila společenské kontakty. Žalobce, byť neměl obavy z vysokého trestu odnětí svobody, bál se spíš trestu peněžitého a povinnosti uhradit škodu v případě odsouzení, což by pro něj byl citelný finanční zásah, rodina s tehdy dvěma malými dětmi by patrně přišla o bydlení. Spolu s žalobcem byl obviněn i jeho známý, který kvůli tomu s žalobcem přestal mluvit, ochladly i další vztahy s přáteli a známými. K přiznání vyššího zadostiučinění soud s ohledem na zjištěné dopady do osobních sfér žalobce, neshledal.

36. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobkyně. Zde soud provedl srovnání s rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn., 19 C 260/2019 ve znění rozhodnutí Městského soudu v Praze čj. 12 Co 105/2021-196 a 15 C 101/2017 ve znění rozhodnutí Městského soudu v Praze čj. 28 Co 8/2018-84.

37. V prvém případě byl poškozený stíhán po dobu 4 let a 3 měsíců pro zločin krádeže dle § 205 odst. 1, písm. a), b), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, přečinu porušování domovní svobody dle § 178 dost. 1,2 trestního zákoníku a přečinu poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, za nějž hrozil trest 2 roky až 8 let, u poškozeného došlo k domovní prohlídce, rozešla se s ním přítelkyně, která byla taktéž domovní prohlídce a zabavení movitých věcí přítomna, poškozený měl problémy se spánkem, nebyl schopen se připravit na soutěž v kulturistice a věnovat se svým sportovním aktivitám. Došlo u něj k zásahům do cti a pověsti, za situace, kdy byl již v minulosti jednou nezákonně trestně stíhán a měl tedy negativní zkušenost. Ze strany soudu bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 10 000 Kč. V tomto případě se podobně jako v případě žalobce jednalo o trestný čin proti majetku se stejnou trestní sazbou, trestní stíhání ve srovnávaném případě bylo o cca půl roku delší, jednalo se podobně jako u žalobce o osobu, která již v minulosti byla stíhána, ačkoliv následně nebyla odsouzena. U žalobce sice nedošlo k domovní prohlídce, ale k omezení osobní svobody po dobu dvou dnů, v obou případech se trestní stíhání projevilo též nespavostí. V případě žalobce však došlo spíše k utužení rodinných vztahů, na rozdíl od projednávaného případu. V obou případech pak došlo k zásahům do cti a dobré pověsti žalobce. Žalobci nad to reálně hrozila povinnost nahradit vysokou škodu, kterou vnímal jako hrozbu ztráty bydlení sebe i své rodiny.

38. V druhém případě byl poškozený stíhán pro trestný čin krádeže dle § 205 odst. 1, 3 trestního zákoníku, trestní stíhání trvalo 3 roky, poškozený byl ohrožen sazbou 1 rok až 5 let, byl zadržen, byly ukončeny všechny tři dohody o provedení práce, které byly zdrojem obživy, byl veden na Úřadu práce a nezískal práci z důvodu trestního stíhání, byl zatčen před zraky svých spolupracovníků. Trestní stíhání zasáhlo do dobrého jména, pověsti a cti žalobce. Soud při stanovení výše zadostiučinění přihlédl k době, která uběhla od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby a k tomu, že hlavní líčení bylo nařízení až po 1,5 roce od podání obžaloby a přiznal zadostiučinění ve výši 50 000 Kč. Společnými znaky s případem žalobce je jednal druh trestné činnosti a délka trestního stíhání, nicméně zásahy do pracovní sféry byly ve srovnávaném případě zásadnější, kdy poškozený přišel o práci v důsledku trestního stíhání a ze stejného důvodu nemohl najít nové zaměstnání, zatímco žalobce byl po převážnou dobu trestního stíhání zaměstnán, v obou případech taktéž došlo k zadržení před svědky, kdy však, jak výše uvedeno, žalobce si rozruch kolem svého zadržení způsobil významnou měrou sám. V obou případech však došlo k zásahu do dobrého jména, pověsti a cti.

39. S přihlédnutím k případům odškodnění srovnatelnými s věcí žalobkyně a zásahům do jeho osobnostních sfér soud dospěl k závěru, že částka zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 40 000 Kč, je dostatečná, odpovídá prokázaným zásahům do osobní sféry žalobce a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění v obdobných případech. Ve zbylé částce 260 000 Kč požadované z titulu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním soud žalobu zamítl.

40. Pokud se jedná o náhradu škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby, zde zůstal spor pouze ohledně úkonu stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], účasti při hlavním líčení dne [datum] a nákladů cestovného.

41. Žalobci náleží náhrada nákladů obhajoby dle předpisu o mimosmluvní odměně (tj. dle vyhlášky č. 177/1993 Sb., advokátní tarif /dále jen„ AT“ /). Výše odměny za jeden úkon právní služby činí ve smyslu § 10 odst. 3 písm. c) AT ve spojení s § 7 AT částku 2 300 Kč za úkony dle § 11 odst. 1 AT a částku 1 150 Kč za úkony dle § 11 odst. 2 AT.

42. Za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání náleží odměna pouze ve výši jedné poloviny, neboť se nejedná se o podání ve věci samé, nýbrž o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu, jak je patrné např. z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 3 To 161/2006. Za předmětný úkon tak náleží náhrada ve výši 1 150 Kč a režijní paušál dle § 13 odst. 1, 3 AT ve výši 300 Kč, tedy ve výši přiznané již samotnou žalovanou.

43. Za účast při hlavním líčení, které bylo odročeno bez projednání věci, náleží advokátu náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny dle § 14 odst. 2 AT, tj. částka 1 150 Kč, která již byla taktéž žalovanou přiznána.

44. Jedná-li se o výpočet nákladů cestovného a náhradu promeškaného času na cestách, odkazuje tímto soud plně na výpočet uvedený ve stanovisku žalované ze dne [datum], který soud z hlediska správnosti přezkoumal a dospěl ke stejným závěrům jako žalovaná, tedy že při spotřebě 4,4 litrů nafty na 100 km za využití vyhlášek účinných v době uskutečnění cesty (463/ 2017 Sb., 333/ 2018 Sb., 358/2019 Sb. a 589/ 2020 Sb.) při trase z [ulice] do [obec] a zpět (50 km) činila náhrada za cesty realizované v roce 2018 částku 265,56 Kč, v roce 2019 278,92 Kč (za každou ze 2 cest), v roce 2020 částku 279,96 Kč (za každou z 5 cest) resp. z [ulice] do [obec] v a zpět (100 km) v roce 2021 částku 559,68 Kč Celkem tak náhrada cestovného činí 2 782,88 Kč, náhrada promeškaného času za 8 cest do [obec] a zpět á 1 hodina dle § 14 odst. 3 činí 200 Kč a za 1 cestu do [obec] á 2 hodiny pak činí 400 Kč a DPH z uvedených částek. Vzhledem k tomu, že výpočet žalované při náhradě škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby žalovaná dospěla ke správnému výpočtu, soud proto nárok žalobce ve zbylé uplatněné částce 5 326,57 Kč zamítl.

45. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení žalobci, který byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části (5 326,57 Kč představující náhradu nákladů obhajoby) ve výši 48 835,24 Kč. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 6 úkonů právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, částečném zpětvzetí žaloby a replika, účasti při jednání dne [datum], [datum] a [datum]) ve výši 5 540 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 110 421,35 Kč) za první 3 úkony právní služby a ve výši ve výši 3 340 Kč za každý ze zbylých 3 úkonů (z tarifní hodnoty 55 326,57 Kč), dále 6x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky. Zástupci žalobce dále náleží cestovné za užití osobního automobilu ve výši 3 570,20 Kč a 3 356,80 Kč za cesty dne [datum] a [datum] k jednání při vzdálenosti z [ulice] do [obec] a zpět 500 km, průměrné spotřebě 4,4 litrů nafty na 100 km, ceně nafty dle vyhl. 85/2023 Sb., resp. 191/2023 Sb., 44,10 Kč (resp. 34,40 Kč) za litr a sazbě náhrad 5,20 Kč za km, a ve výši 1999,31 Kč za cestu k jednání dne [datum] k jednání při vzdálenosti z [ulice] do [obec] a zpět 280 km, průměrné spotřebě 4,4 litrů nafty na 100 km, ceně nafty dle vyhl. 85/2023 Sb., 44,10 Kč za litr a sazbě náhrad 5,20 Kč za km. Zástupci náleží též náhrada za promeškaný čas cestami k soudu v rozsahu 26 půlhodin po 100 Kč za půlhodinu dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem tedy 2 600 Kč. Z Uvedených částek dále byla přiznána daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.

46. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.