46 C 115/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa o 2 966 520,46 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 2 966 520,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 041 520,46 Kč od 26. 11. 2020 do 21. 10. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 966 520,46 Kč od 22. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 1 500 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 3 051 520,46 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl na základně usnesení dle § 160 odst. 1 tr. řádu trestně stíhán v řízení následně vedeným [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], které skončilo usnesením [název soudu] - [pobočka] ze dne 30. 4. 2020, čj. [číslo jednací], kterým bylo jako nedůvodné zamítnuto odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku [název soudu] ze dne 26. 11. 2019 Trestní řízení bylo opakovaně zahajováno od roku 2013 až dospělo do stádia řízení u soudu, který žalobce obžaloby zprostil s tím, že jednání, kterého se měl žalobce dopustit, není trestným činem. Žalobci nezákonným trestním stíháním vznikla materiální újma, když musel vynaložit finanční prostředky na svoji obhajobu, která byla mimořádně komplikovaná. Řada důkazů byla v cizích jazycích (zejména důkazy v anglickém, ukrajinském, ruském jazyce), jednalo se o obchodněprávní věc, která byla z trestněprávního hlediska složitá. Žalobce taktéž musel vynaložit nemalé úsilí, finanční prostředky a vlastní detektivní práci, aby odhalil a prokázal, že důkazy zajištěné cestou mezinárodní právní pomoci byly falešné. Stejně musel vlastními náklady odhalit nepravdivý znalecký posudek a vynaložit vlastní náklady na překlady listin pro účely trestního řízení. Pokud jde o náklady na obhajobu, tyto za něj na základě smlouvy hradila společnost [právnická osoba], [IČO], s tím, že žalobce je povinen veškeré takto uhrazené náklady uhradit. Žalobce požaduje odměnu za 1 úkon právní služby po snížení podle § 12a advokátního tarifu částku 1 840 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o mimořádně obtížnou obhajobu, je adekvátní navýšení odměny za právní služby dle § 12 odst. 1 advokátního tarifu na dvojnásobek, tedy na částku 3 680 Kč Celkem žaloba na odměně za obhajobu požaduje částku 126 960 Kč, 39 režijních paušálů á 300 Kč, náhradu hotových výdajů a náhradu promeškaného času ve výši 9 000 Kč, odměnu za porady uskutečněné s klientem ve výši 83 580 Kč (21 úkonů + 21 režijních paušálů), jízdné ve výši 30 391,96 Kč, náhradu za vyhotovení znaleckých posudků ve výši 157 300 Kč, odměnu za zastupování na Ukrajině ve výši 702 5880,50 Kč Vedle majetkové újmy žalobce svou žalobou požaduje též náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 1 600 000 Kč, neboť toto určovalo po dobu 8 let veškerý chod jeho osobního, rodinného i profesního života, žalobce trpěl zdravotními problémy a kvalita jeho života se výrazně zhoršila. Žalobou žalobce uplatnil též nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, kterou žalobce vyčíslil částkou 320 000 Kč Celkem tak žalobce požadoval zaplacení částky 3 041 520,46 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce dne 30. 6. 2020 uplatnil nárok na náhradu škody celkem ve výši 418 931,96 Kč spočívající v náhradě nákladů obhajoby vynaložených v České republice, nárok na náhradu škody ve výši 702 588,50 Kč spočívající v náhradě nákladů obhajoby vynaložených na Ukrajině, nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 600 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání a nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 320 000 Kč z titulu nepřiměřené délky řízení v souvislosti s řízením vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná požadavek žalobce na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání posoudila tak, že bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí a za toto byla žalobci poskytnuta omluva a nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení vyhověla co do částky 75 000 Kč, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 19. 10. 2021. Nárok na náhradu majetkové újmy zamítla jako nedůvodný. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Žalobce v žádosti i v žalobě uplatnil nárok na náhradu nákladů obhajoby vynaložených v České republice celkem ve výši 418 931,96 Kč (odměna za právní služby ve výši 126 960 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 11 700 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 9 000 Kč, porady v souvislosti s obhajobou v trestním řízení ve výši 83 580 Kč, jízdné ve výši 30 391,96 Kč, náklady na vyhotovení znaleckých posudků a překladů ve výši 157 300 Kč). Žalovaná žalobce vyzvala k předložení dokladů prokazujících vznik škody, a to faktury, příjmového dokladu nebo výpisu z účtu. Žalobce v odpovědi sdělil, že již nedisponuje doklady prokazujícími zaplacení nákladů obhajoby, nicméně přiložil smlouvu, na základě které společnost [právnická osoba] hradila náklady obhajoby žadatele s tím, že nejpozději do tří let ode dne pravomocného ukončení trestního stíhání uhradí společnosti [právnická osoba] vše, co tato společnost vynaložila jako úhradu nákladů na obhajobu žalobce. Žádné doklady, z nichž by bylo prokazatelné, zda a kolik bylo společností [právnická osoba] na nákladech za obhajobu žalobce uhrazeno, však předloženy nebyly. Nebylo tak prokázáno, v jaké výši měl vzniknout žalobci vůči společnosti [právnická osoba] dluh, který by byl povinen žalobce na základě Dohody o úhradě nákladů společnosti [právnická osoba] uhradit. Žalovaná tak má za to, že žalobce neprokázal vznik škody. K nároku na náhradu nákladů na vyhotovení znaleckých posudků celkem ve výši 157 300 Kč uvádí žalovaná, že [stát. instituce] sice byly předloženy faktury vyúčtované za znalecké posudky ve výši 84 700 Kč a 72 600 Kč, nicméně z těchto faktur přímo nevyplývá, že by se jednalo o mimosmluvní odměnu vyúčtovanou dle vyhlášky č. 37/1967 Sb., ve fakturách není uvedena doba, kterou strávil znalec nad vypracováním znaleckých posudků. V této souvislosti žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3414/2016. Pokud jde o náklady obhajoby vynaložené na Ukrajině ve výši 702 588,50 Kč, žalovaná tomuto nároku nevyhověla, neboť nebyl prokázán vznik škody, když vyúčtování nebylo předloženo v českém jazyce a nebylo možné zjistit, zda náklady byly účtovány v souladu s § 31 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb.

3. S ohledem na částečné plnění ze strany žalované vzal žalobce svou žalobu co do nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení v rozsahu částky 75 000 Kč zpět, soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí usnesením ze dne 21. 12. 2021, čj. 46 C 115/2021-137, zastavil.

4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z podání žalobce ze dne 30. 6. 2020 adresovaného žalované je patrno, že žalobce se na žalovanou obrátil se svým požadavkem na náhradu nákladů obhajoby a přiměřeného zadostiučinění za útrapy spojené s trestním řízením vedeným u [název soudu], pod sp. zn. [spisová značka]. Konkrétně požadoval náhradu nákladů za obhajobu v České republice ve výši 126 960 Kč a dále 39 režijních paušálů po 300 Kč, náhradu promeškaného času ve výši 9 000 Kč, náhradu za uskutečněné porady ve výši 83 580 Kč, jízdné ve výši 30 391,96 Kč, dále náhradu nákladů za vyhotovení znaleckých posudků a překladů v celkové výši 157 300 Kč Vedle toho požadoval náhradu nákladů za obhajobu v Ukrajinské republice ve výši 702 588,50 Kč, zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 1 600 000 Kč způsobenou nezákonným trestím stíháním, které zasáhlo výrazně do jeho osobního a rodinného života a způsobilo profesní stagnaci po dobu téměř 8 let, a zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku trestního řízení v částce 320 000 Kč.

6. Z přípisu žalované ze dne 1. 7. 2020 je patrno, že žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 30. 6. 2020.

7. Z podání žalobce ze dne 26. 11. 2020 adresovaného žalované plyne, že žalobce připojil dokumenty k žádosti. Konkrétně se jednalo o znalecké posudky, lékařské zprávy k doložení, že dlouhotrvající trestní řízení se podepsalo na zdraví navrhovatele.

8. Z přípisu žalované ze dne 18. 2. 2020 plyne, že zástupkyně žalobce byla vyzvána k předložení dokladů prokazujících zaplacení nákladů obhajoby, předložení faktury vyúčtování právního zastoupení, předložení potvrzení o konaných poradách, včetně uvedení délky trvání jednotlivých porad a k doložení překladu listin týkajících se vynaložených nákladů obhajoby na Ukrajině. Co se týče tvrzené nemajetkové újmy, byla dále vyzvána k doplnění tvrzení a doložení důkazu k tvrzením o vzniku nemajetkové újmy ve sféře žadatele. K tomuto byla poskytnuta lhůta 15 dnů.

9. Z podání žalobce ze dne 1. 2. 2021 adresovaného žalované, nazvaného Doplnění dokladů k žádosti o náhradu škody, vyplývá, že náklady na obhajobu byly vyčísleny podle advokátního tarifu, k čemuž byl žalobce nucen přistoupit s ohledem na dlouhou dobu, která uplynula od okamžiku zahájení řízení a doby, kdy byly uhrazeny náklady právního zastoupení. Trestní stíhání mělo na navrhovatele zásadní dopad, nejen z pohledu osobního, profesního a rodinného života, ale také z pohledu finanční situace. V té době vyřešil svou situaci tak, že náklady dočasně, na základě smlouvy hradila společnost [právnická osoba], s tím, že navrhovatel je povinen veškeré takto uhrazené náklady uhradit. S tím souvisí i skutečnost, že navrhovatel nedisponuje doklady, které jsou ze strany žalované požadovány. Nicméně předložil smlouvu, na základě které společnost [právnická osoba] hradila náklady obhajoby žalobce. Dále uvedl, že pohledávka společnosti z tohoto titulu přesahuje částku 500 000 Kč a náklady skutečně vynaložené na obhajobu výrazně převyšují uplatněnou částku, neboť byla poskytnuta smluvní odměna ve vyšší výši, než kterou stanoví advokátní tarif. Pokud jde o náklady vynaložené na Ukrajině v souvislosti s obhajobou, jednalo se o účelně vynaložené náklady, které byly způsobilé odhalit, že výsledky mezinárodní justiční spolupráce byly zfalšovány a přiměly orgány činné v trestním řízení, aby realizovaly novou žádost o právní pomoc, která tuto skutečnost prokázala.

10. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující: Z usnesení [stát. instituce] ze dne 14. 4. 2014, [číslo jednací] soud zjistil, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání dle § 160 odst. 1 trestního řádu, jako obviněného ze spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Z doručenky k předmětnému usnesení je patrno, že žalobce toto převzal dne 22. 4. 2014. Z rozsudku [název soudu] ze dne 26. 11. 2019, č. j. [číslo jednací], je zřejmé, že žalobce byl dle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby. Z protokolu o veřejném zasedání konaného před [název soudu] – [pobočka], ze dne 30. 4. 2020 se podává, že při tomto veřejném zasedání byl přítomen jak žalobce, tak jeho obhájkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a při tomto zasedání bylo vyneseno usnesení, dle kterého bylo odvolání dle § 256 trestního řádu zamítnuto. Z usnesení [název soudu] – [pobočka], ze dne 30. 4. 2020, č. j. [číslo jednací] pak plyne, že odvolání bylo zamítnuto. Písemné vyhotovení tohoto usnesení, které bylo vyhlášeno při veřejném zasedání, bylo rozesláno účastníkům dne 16. 6. 2020 a nabylo právní moci dne 30. 4. 2020.

11. Ze zápisu z mimořádné valné hromady společnosti [právnická osoba] ze dne 30. 4. 2011 je zřejmé, že pod bodem 3 programu byla projednána žádost žalobce o finanční pomoc, kdy valná hromada společnosti vyslovila souhlas s uzavřením dohody o úhradě nákladů s jednatelem [právnická osoba] [celé jméno žalobce] a u uzavření dohody za společnost byla pověřena paní [příjmení] [jméno]. Součástí zápisu je též listina přítomných, z níž je patrno, že byli přítomni [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení], [anonymizováno 5 slov].

12. Z dohody o úhradě nákladů ze dne 20. 12. 2011 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a [celé jméno žalobce] je zřejmé, že žalobce požádal společnost o pomoc s finanční zátěží v souvislosti s trestním stíháním, které je proti němu vedeno [stát. instituce] týkající se činnosti pana [celé jméno žalobce] jako jednatele [právnická osoba] [anonymizováno]. Společnost se zavázala, že bude hradit za žalobce nezbytné náklady spojené s obhajobou, které mu vznikly, či v budoucnu vzniknou v souvislosti s trestním stíháním. Náklady budou hrazeny přímo společností, případně mohou být proplaceny, budou-li řádně doloženy a žalobce se zavazuje, že nejpozději do 3 let, ode dne pravomocného ukončení trestního stíhání uhradí společnosti [právnická osoba] vše, co [anonymizováno] vynaložila jako úhradu nákladů na obhajobu [anonymizováno] [celé jméno žalobce].

13. Na základě uvedených zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Žalobce byl obžaloby zproštěn, odvolacím soudem bylo odvolání v neprospěch žalobce zamítnuto. Trestní stíhání bylo pravomocně skončeno dne [datum], přičemž po skončení trestního stíhání dne 30. 6. 2020 uplatnil svůj nárok na náhradu škody specifikované v žalobě u žalované. Žalovaná po podání žaloby konstatovala, že v naříkaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a za toto byla žalobci poskytnuta omluva a nároku na náhradu nemajetkové újmy v titulu nepřiměřené délky řízení bylo vyhověno co do částky 75 000 Kč. Ve zbytku shledala žalobu nedůvodnou.

14. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů Podle § 1 odst. 1 zákona tát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle § 35 odst. 1 zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 609 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 obč. zák. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 619 odst. 1 jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět mohla.

15. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.

16. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Zprošťující rozsudek je rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím. <b>K náhradě nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce trestního stíhání</b> 17. Žalovaná ve svém podání ze dne 24. 8. 2022 vznesla námitku promlčení obou nároků na náhradu nemajetkové újmy.

18. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je i přes vznesenou námitku promlčení nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán pro zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku.

19. Pokud se jedná o odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, soud z procesní ekonomie nezjišťoval, zda je dán základ nároku, byť lze připustit, že trestní stíhání trvající 6 let patrně nepřiměřeně dlouhé bylo, pokud i žalovaná tuto skutečnost naznala a v rámci předběžného projednání nároku žalobci zadostiučinění ve výši 75 000 Kč poskytla.

20. Ustanovení § 32 odst. 3 zákona upravuje délku a počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty, v níž musí být uplatněny nároky na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem.

21. Rozhodnou skutečností pro určení počátku běhu promlčecí lhůty je v tomto případě den, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí v naříkaném řízení, promlčecí doba pak činí 6 měsíců. Konečné rozhodnutí v naříkaném řízení nabylo právní moci dne 30. 4. 2020. Jednalo se o usnesení odvolacího soudu, které bylo vyneseno při veřejném zasedání, jemuž byli žalobce i jeho zástupkyně přítomni. Promlčecí doba počala běžet 1. 5. 2020, žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne 30. 6. 2020, čímž ve smyslu § 35 zákona promlčecí doba neběžela po dobu 6 měsíců, tj. do 30. 12. 2020, následně však bez ohledu na skutečnost, že žalovaná nárok ve lhůtě předběžně neprojednala, opětovně počínaje dnem 30. 12. 2020 plynula dál a uběhla marně dne 30. 4. 2021. Žalobce však svůj nárok uplatnil žalobou u soudu až dne 26. 5. 2021, tj. po uplynutí promlčecí doby.

22. Ačkoliv by se mohlo zdát, že promlčecí lhůta v délce 6 měsíců je poněkud krátkou, byla Ústavním soudem shledána ústavně konformní, neboť jí není mezi jednotlivými poškozenými založena nerovnost intenzity kvalifikovatelné jako protiústavní, ani jím není bezdůvodně privilegován stát; nejde též o projev svévole zákonodárce, protože odchylnou úpravu otázky promlčení dovoluje specifický charakter uplatňovaného nároku, přičemž stanovená promlčecí lhůta poskytuje dostatečný časový prostor k jeho uplatnění (Usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3252/12).

23. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jak je odepření práva uplatnit námitku promlčení (rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 30 Cdo 4112/2020).

24. Výkon práva namítat promlčení uplatněného nároku může být shledán v rozporu s ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, byl-li toliko prostředkem umožňujícím poškodit jiného účastníka právního vztahu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou by zůstalo vedlejší a z hlediska jednajícího by bylo bez významu. Jednalo by se tak sice o výkon práva, který je formálně se zákonem v souladu, avšak šlo by o výraz zneužití tohoto subjektivního práva (označované rovněž jako šikana) na úkor druhého účastníka, a tedy o výkon v rozporu s dobrými mravy. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2574/2010).

25. Samotná okolnost, že příslušný ústřední orgán se k předběžně uplatněnému nároku v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě nevyjádřil, nepředstavuje nepřípustnou šikanu poškozeného, která by vylučovala možnost uplatnění námitky promlčení ze strany státu jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy (rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 3838/2014).

26. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že námitka promlčení byla vznesena žalovanou oprávněně. Soud s přihlédnutím k citované judikatuře neshledal, že by námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Je zejména věcí žalobce, který navíc byl zastoupen advokátem, aby dbal o svá práva. V daném případě soud neshledal důvody, které by byly natolik výjimečné nebo extrémně intenzivní, aby jimi bylo lze odůvodnit tak markantní zásah do principu právní jistoty, kterým je odepření práva vznést námitku promlčení.

27. S ohledem na výše uvedené soud žalobu co do obou uplatněných nároků na náhradu nemajetkové újmy zamítl, když žaloba byla podána po uplynutí promlčecí doby a žalovaná námitku promlčení řádně vznesla. <b>K nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím v podobě náhrady nákladů obhajoby</b> 28. Škoda je občanským právem chápána jako újma, která nastala v majetkové oblasti poškozeného a projevuje se snížením jeho majetkového stavu. Podle ust. § 2952 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Aby však bylo možné učinit závěr o splnění podmínek vzniku odpovědnosti za škodu, je třeba mít mimo jiné za prokázané, že škoda vznikla. K prokázání vzniku škody spočívající v nákladech právního zastoupení slouží buď příjmový pokladní doklad či výpis z účtu nebo alespoň faktura prokazující vznik povinnosti k zaplacení vyfakturované částky (tj. vznik dluhu).

29. Z tvrzení žalobce a dokazování vyplynulo, že náklady obhajoby měla za žalobce plnit společnost [právnická osoba], s níž žalobce uzavřel dohodu. Předmětem dohody byl závazek žalobce uhradit náklady obhajoby, které za něj společnost plnila do 3 let o skončení trestního stíhání. Žalobce sice v žalobě vyčíslil náklady, které měly v souvislosti s obhajobou vzniknout, ovšem jejich vyčíslení zůstalo pouze v rovině tvrzení, navíc ne ve všech směrech konkrétních. Soud v této souvislosti vyzval žalobce při jednání konaném dne 7. 9. 2022, aby smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. doplnil svá skutková tvrzení k náhradě škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby tak, že uvede zda, kdy a v jaké výši mu vznikl dluh na nákladech obhajoby, kdy a jakou formou byly náklady obhajoby účtovány, případně zda, kdy a v jaké výši byl dluh uhrazen a kým, u každého jednotlivého úkonu uvedl, v čem spatřuje mimořádnou obtížnost úkonu, která odůvodňuje navýšení odměny na dvojnásobek, k nákladům na vyhotovení znaleckých posudků uvedl, čeho se znalecké posudky týkaly, kdy byly vypracovány a zda a kdy byly k důkazu v trestním řízení užity, současně aby sdělil, jak byla odměna za každý ze znaleckých posudků vyčíslena, k nákladům obhajoby za obhajobu na Ukrajině uvedl, jaké konkrétní úkony byly v rámci obhajoby na Ukrajině provedeny, kým byla obhajoba poskytnuta, osvětlil, z čeho se jednotlivé vynaložené částky sestávaly a zda kdy a v jaké výši dluh na nákladech obhajoby vznikl, kdy a jakou formou byly náklady obhajoby účtovány, případně zda, kdy a v jaké výši byl dluh uhrazen a kým, aby k vyúčtovaným poradám žalobce uvedl souvislosti, s jakým úkonem byly porady realizovány, případně, co bylo rámcově jejich obsahem. Žalobce byl ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. vyzván, aby označil důkazy k tvrzením, které jsou předmětem výzvy a bylo mu uloženo, aby listinné spolu s doplněním tvrzení předložil. Současně byl poučen o následcích v podobě ztráty pře v případě nedoplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů. Ke splnění výzev byla žalobci dána lhůta 30 dnů. Poté bylo řízení koncentrováno ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. Dne 11. 10. 2022, tedy po uplynutí 30denní lhůty žalobce požádal o její prodloužení, kterému nebylo ze strany soudu vyhověno právě proto, že lhůta již marně uběhla. Žalobce tak žádná tvrzení, k nimž byl vyzván, nedoplnil, důkazy k jejich prokázání nenavrhl.

30. Splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní a unesení břemene tvrzení a důkazního břemene patří k základním požadavkům občanského soudního řízení při zjišťování skutkového stavu. Účastník, který tyto povinnosti nesplní, nemůže mít ve věci úspěch. V zájmu předvídatelnosti soudních rozhodnutí je potřebné, aby o těchto procesních povinnostech byli účastníci náležitě poučeni. Poučovací povinnost soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. se uplatní v případech, kdy se v průběhu řízení ukáže, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, nebo že je uvedl neúplně (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, 28 Cdo 2015/2017).

31. Na základě výše uvedeného tak soud uzavírá, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když ani přes výzvu dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., nedoplnil tvrzení a důkazy k existenci škody (existenci dluhu, kterého by měla žalovaná žalobce zbavit). Neosvětlil tak zda, kdy, komu, v jaké výši byla náhrada nákladů obhajoby účtována, za jaké konkrétní úkony, a neuvedl tvrzení ani důkazy k prokázání jejich účelnosti, ačkoliv byl o následcích nesplnění výzvy poučen.

32. Již jen pro doplnění je namístě uvést, že nebyla-li řádně splněna povinnost tvrzení, soud nepřistoupil ani k žalobou navrhovanému (nejmenovanému) výslechu společníka advokátní kanceláře či účetní k prokázání úhrady nákladů obhajoby. Nejprve je totiž třeba soudu předestřít jasná skutková tvrzení, teprve poté lze přistoupit k dokazování.

33. S ohledem na uvedené tak soudu nezbylo, než žalobu i co do tohoto nároku zamítnout.

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal paušální náhradu ve výši 300 Kč za 5 úkonů (vyjádření k žalobě, 2x příprava k jednání, 2x účast při jednání soudu) dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tedy celkem částku 1 500 Kč. Žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě tří dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř.