46 C 123/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: ČR - Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 pro zaplacení 429 106 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 336 509 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 2. 3. 2002 do zaplacení a částku 92 597 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 2. 5. 1992 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 429 106 000 Kč s příslušenstvím z titulu nezákonného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2002, čj. 45 K 69/2001-159, kterým byl na majetek žalobkyně prohlášen konkurs. Svou žalobu zdůvodnila tím, že dne 11. 12. 2001 podala [právnická osoba] ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem návrh na prohlášení konkursu žalobkyně. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2002, čj. 45 K 69/2001-159, vydaným Mgr. [jméno] [příjmení], byl následně na majetek žalobkyně prohlášen konkurs, přičemž správcem konkursní podstaty byl jmenován Mgr. [příjmení]. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 11. 2015, čj. 9 T 1/2007-10471 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 11. 2018, čj. 4 To 8/2018-11320, byl JUDr. [příjmení] uznán vinným ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), c) trestního zákona, spáchaným ve prospěch zločinného spolčení podle § 43 trestního zákona, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu, a to mj. v souvislosti s konkursním řízením žalobkyně. JUDr. [příjmení], byl totožným rozsudkem uznán vinným a odsouzen ze spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona, spáchaný ve prospěch zločinného spolčení podle § 43 trestního zákona, ve spolupachatelství, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu, a trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 2 písm. a), odst. 4 trestního zákona, spáchaný ve prospěch zločinného spolčení podle § 43 trestního zákona, ve spolupachatelství, a to taktéž v souvislosti s konkursním řízením žalobkyně. Konkurs na majetek společnost byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2013, čj. 45 K 69/2001-1034 zrušen z důvodu, že majetek společnosti nepostačí k úhradě nákladů konkursu. Konkursní řízení bylo pravomocně skončeno dne 25. 6. 2013. Společnost byla vymazána z obchodního rejstříku ke dni 30. 6. 2018 Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 10. 2019, čj. 20 Cm 28/2019-69, které nabylo právní moci dne 12. 12. 2019, rozhodl o zrušení výmazu žalobkyně a žalobkyně byla zrušena s likvidací. S ohledem na uvedené je dle žalobkyně zřejmé, že jí vznikla újma v důsledku nezákonného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem o prohlášení konkursu na majetek žalobkyně a v důsledku nesprávného úředního postupu téhož soudu, když mj. za vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu byl JUDr. [příjmení] pravomocně uznán vinným ze spáchání trestného činu. V rámci zmanipulovaného konkursního řízení, vydaným v důsledku trestné činnosti soudce došlo ke zpeněžení majetkové podstaty žalobkyně, jež byla dle konečné zprávy vyplacena na úhradu pohledávek, zejména však na náklady konkursního řízení. Újma byla žalobkyni způsobena vzhledem k nezákonnému usnesení o prohlášení konkursu vydaného soudcem, který v souvislosti s tím byl pravomocně odsouzen za trestný čin. V důsledku prohlášení konkursu došlo k zániku prosperující společnosti. Výši škody žalobkyně vypočetla z vlastního kapitálu žalobkyně, uvedeného v účetní závěrce k 30. 11. 2001, v částce 336 509 000 Kč. V důsledku nezákonně vydaného usnesení o prohlášení konkursu vznikla žalobkyni rovněž škoda ve výši 92 597 000 Kč představující pohledávku za státem spolu s úrokem z prodlení od 2. 5. 1992 do zaplacení vzniklou v důsledku delimitace s.p. SDH [obec], kterou by žalobkyně vymohla nebýt rozhodnutí o prohlášení konkursu. Žalobkyně jako jedna z žalobců napadla rozhodnutí o prohlášení konkursu dne 26. 2. 2019 žalobou pro zmatečnost. Řízení o ní je vedeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 23/2019 a není dosud pravomocně skončeno. Škoda měla žalobcům vzniknout rozprodáním majetku společnosti vytipovaným zájemcům správcem konkursní podstaty. Žalobkyně se se svým nárokem obrátila na žalovanou dne 14. 2. 2020. Žalovaná svým stanoviskem ze dne 30. 9. 2016, takto však nárok žalobkyně pro předčasnost zamítla.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná uvedla, že žádost žalované dne 30. 9. 2020 projednala a konstatovala, že v předmětném řízení nelze shledal existenci nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), a požadovanou náhradu žalobkyni nepřiznala. Z ustanovení § 8 zákona plyne, že nezákonným rozhodnutím je takové rozhodnutí, které jako pravomocné bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Z uvedeného vyplývá, že nelze pouze nějakou skutečnost prohlásit za nezákonnou. Jak sama žalobkyně uvedla, řízené o žalobě pro zmatečnost dosud není pravomocně skončeno. Usnesení o prohlášení konkursu ze dne 1. 2. 2002 tak dosud nebylo jako nezákonné zrušeno ani změněno. Žalovaná proto byla nucena žádost žalobkyně na základě výše uvedeného pro předčasnost zamítnout, neboť dosud nelze shledat existenci nezákonného rozhodnutí. Pro úplnost žalovaná uvedla, že ani samotná existence či výše údajné škody, která měla být žalobkyni způsobena, není prokazována žádnými podklady a důkazy, z nichž by bylo možné takové skutečnosti nesporně ověřit. Žalovaná proto činí spornou i vznik a výši škody.

3. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z podání žalobkyně ze dne 14. 2. 2020 adresovaného žalované soud zjistil, že žalobkyně svůj nárok vůči žalované z titulu nezákonné rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2002, č.j. 45 K 69/2001-159, o prohlášení konkursu, uplatnila a požadovala z titulu náhrady škody částku 336 509 000 Kč a 92 597 000 Kč. Žalovaná přijetí podání žalobkyně ke dni 14. 2. 2020 přípisem ze dne 17. 2. 2020 potvrdila.

5. Ve svém stanovisku ze dne 30. 9. 2020 žalovaná uvedla, že nezákonným rozhodnutím je takové rozhodnutí, které jako pravomocné bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Z uvedeného plyne, že nelze pouze nějakou skutečnost prohlásit za nezákonnou. Řízení o žalobě pro zmatečnost dosud není pravomocně skončeno. Usnesení o prohlášení konkurzu ze dne 1. 2. 2002, č.j. 45 K 69/2001-159 dosud nebylo jako nezákonné zrušeno nebo změněno. Žádost žalobkyně proto žalovaná jako předčasnou zamítla.

6. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře ze dne 25. 11. 2015, č.j. 9 T 1/2007-10471, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 11. 2018, č.j. 4 To 8/2018-11320, byl obžalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] uznán vinným a odsouzen ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci úřední veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), c) zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2009, spáchaný ve prospěch zločinného spolčení podle § 43 trestního zákona dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 trestního zákona. Obžalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] byl uznán vinným a odsouzen ze spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona, spáchaný ve prospěch zločineckého spolčení podle § 43 trestního zákona, a ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 trestního zákona a dále ze spáchání trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 2 písm. a), odst. 4 trestního zákona, spáchaný ve prospěch zločineckého spolčení podle § 43 trestního zákona a ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona. Obžalovaný [jméno] [příjmení] byl uznán vinným a odsouzen ze spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona, spáchaný ve prospěch zločineckého spolčení podle § 43 trestního zákona, a ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 trestního zákona a dále ze spáchání trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 2 písm. a), odst. 4 trestního zákona, spáchaný ve prospěch zločineckého spolčení podle § 43 trestního zákona a ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona. Obžalovaný [jméno] [příjmení] byl uznán vinným a odsouzen ze spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona, spáchaný ve prospěch zločineckého spolčení podle § 43 trestního zákona, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 trestního zákona. Obžalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] byl uznán vinným a odsouzen ze spáchání trestného činu křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle § 175 odst. 1, odst. 3 trestního zákona spáchaný ve prospěch zločineckého spolčení dle § 43 trestního zákona, trestného činu pomoci k trestnému činu poškozování věřitele dle § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona k § 256 odst. 2 písm. a), odst. 4 trestního zákona, spáchanou ve prospěch zločinného spolčení dle § 43 trestního zákona a dále trestného činu pomoci k trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona k § 255 odst. 1, odst. 3 trestního zákona, spáchanou ve prospěch zločinného spolčení dle § 43 trestního zákona. Obžalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] byl uznán vinným a odsouzen ze spáchání pokračujícího trestného činu křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle § 175 odst. 1, odst. 3 trestního zákona a pomoci k trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona k § 255 odst. 1, odst. 3 trestního zákona. Spáchání trestných činů se všichni uvedení odsouzení dopustili ve spojení s konkursním řízením žalobkyně.

7. Z žaloby pro zmatečnost ze dne 26. 2. 2019 adresované Krajskému soudu v Ústí nad Labem žalobkyně ke spisové značce 45 K 69/2001 vyplývá, že byla podána proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2002, č.j. 45 K 69/2001-159. Žalobkyně jako jedna z navrhovatelů se jí domáhá zrušení usnesení o prohlášení konkursu a zamítnutí návrhu věřitele [právnická osoba], ze dne 7. 12. 2001 na prohlášení konkursu na majetek žalobkyně.

8. Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 45 K 69/2001 soud zjistil ohledně průběhu konkursního řízení následující: -) dne 11. 12. 2001 byl ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem podán [právnická osoba], návrh na prohlášení konkurzu [právnická osoba], [IČO], v rámci kterého navrhovatel navrhl, aby soud vydal usnesení, kterým by prohlásil na majetek společnosti [právnická osoba], konkurs a ustanovil předběžného správce -) dne 18. 1. 2002 bylo doručeno dlužníku usnesení, kterým soud dlužníka vyzval, aby se do 15 dnů vyjádřil k připojenému návrhu prohlášení konkurzu -) dne 29. 1. 2002 bylo soudu doručeno doplnění návrhu na prohlášení konkursu ze strany navrhovatele -) dne 1. 2. 2002 vydal Krajský soud v Ústí nad Labem usnesení č.j. 45 K 69/2001-159, kterým na majetek dlužníka [právnická osoba], prohlásil konkurs, správcem konkursní podstaty ustanovil Mgr. [jméno] [příjmení]. Předmětné usnesení bylo vydáno Mgr. [jméno] [příjmení] a nabylo právní moci dne 6. 2. 2002 -) podáním doručeným soudu dne 4. 2. 2002 se k návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka vyjádřil odpůrce -) přípisem doručeným Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 7. 2. 2002 se dlužník vzdal práva na odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1.2.2002 č.j. 45 K 69/2001-159 -) dne 4. 3. 2002 byl správcem konkursní podstaty předložen soupis konkursní podstaty -) dne 24. 2. 2012 byla soudu doručena konečná zprávy o zpeněžení majetku z podstaty a vyúčtování odměny a výdajů -) usnesením ze dne 27. 7. 2012 byla schválena konečná zpráva o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty ze dne 16. 2. 2012 -) usnesením Vrchního soudu v Praze dne 20. 9. 2012 bylo usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2012 č.j. 45 K 69/2001-940 zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení -) usnesením ze dne 26. 3. 2013 soud schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku z podstaty, vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty ze dne 16. 1. 2013, přičemž rozhodnutí nabylo právní moci 30. 4. 2013 -) usnesením ze dne 23. 5. 2013 byl konkurs na majetek úpadce [právnická osoba], zrušen z důvodu, že majetek z podstaty nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, když toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 6. 2013 9. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 20 Cm 28/2019-69 ze dne 29. 10. 2019 byl zrušen výmaz společnosti [právnická osoba], [IČO], z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem, a společnost [právnická osoba], byla zrušena s likvidací.

10. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“) odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“). Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

11. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět.

12. Objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předpokládá současné splnění tří podmínek: 1/ existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, 2/ vznik škody a 3/ příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 5103/2009, sp.zn. 28 Cdo 4463/2010, sp.zn. 30 Cdo 1249/2014). V projednávané věci se žalobkyně domáhala svých nároků z titulu nezákonného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2002, č.j. 45 K 69/2001-159, kterým byl prohlášen konkurs na žalobkyni.

13. V návaznosti na shora uvedené soud primárně posuzoval, zda lze usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1.2.2002, č.j. 45 K 69/2001-159 o prohlášení konkursu na majetek žalobkyně označit ve smyslu zákona za nezákonné rozhodnutí.

14. Zákon v § 8 nezákonné rozhodnutí definuje. Podle něj nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Pro založení odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je zrušení rozhodnutí pro nezákonnost (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 490/2007).

15. Z provedeného dokazování vyplynulo, že rozhodnutí, které žalobkyně považuje za nezákonné a z nějž odpovědnost žalované dovozuje, nebylo dosud příslušným orgánem pro nezákonnost zrušeno ani změněno. Žalobkyně se sice domáhá zrušení uvedeného rozhodnutí v rámci řízení o žalobě pro zmatečnost, zmatečnostní řízení však dosud nebylo skončeno. Nárok žalobkyně tak nelze než označit za předčasný. Jen pro úplnost je namístě zmínit, že trestněprávní postih soudce a konkursního správce, kteří se dopustili v souvislosti s konkursním řízením na majetek žalobkyně trestných činů, na tomto závěru soudu nemůže nic zvrátit.

16. Závěrem lze shrnout, že v řízení nebyla shledána existence nezákonného rozhodnutí jakožto jedné z podmínek vzniku odpovědnosti žalované ve smyslu zákona a žalobu proto nezbylo než zamítnout.

17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustavením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť v řízení zcela úspěšné žalované s odkazem na ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. náleží náhrada tří režijního paušálu ve výši 300 Kč za vyjádření k žalobě podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“).