46 C 126/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 5 626,50 Kč

I. Žaloba se co do částky 3 448,50 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 5 626,50 Kč od 1. 1. 2020 do 26. 9. 2020, úroku z prodlení ve výši 1,75 % z částky 5 626,50 Kč od 27. 9. 2020 do 27. 10. 2020 a úroku z prodlení ve výši 1,75 % z částky 2 178 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 178 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 5 926,50 Kč od 27. 9. 2020 do 27. 10. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 178 Kč od 28. 10. 2010 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 77,46 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 5 626,50 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že proti němu bylo dne 17. 5. 2017 pod čj. KRPA [číslo] Policií ČR, Obvodním ředitelstvím policie Praha III., SKPV, odbor hospodářské kriminality, 1. oddělení, zahájeno trestní stíhání pro přečin neoprávněné provozování loterie a podobné sázkové hry dle ustanovení § 252 odst. 2 trestního zákoníku. Dne 29. 5. 2017 podal žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, kterou dne 1. 6. 2017 odůvodnil. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 9. 6. 2017, sp. zn. 1 ZT [číslo] usnesení o zahájení trestního stíhání zrušilo. Vzhledem k tomu, že si žalobce sám nezavinil zahájení trestního stíhání, vzniklo mu právo na náhradu škody způsobené mu trestním stíháním. Škodu spatřuje v nákladech obhajoby, kterou vyčíslil částkou 5 626,50 Kč. Tuto částku uplatnil podáním ze dne 26. 3. 2020 podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“). Žalovaná však ve lhůtě 6 měsíců nereagovala, žalobce se proto obrátil na soud.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce předběžně uplatnil nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši 5 626,50 Kč podáním ze dne 26. 3. 2020. Žalovaná stanoviskem ze dne 26. 10. 2020 konstatovala, že nárok žalobce je co do základu důvodný, neboť mu vzniklo právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 17. 5. 2017. Nároku žalobce na náhradu škody – nákladů obhajoby – bylo vyhověno co do částky 3 448,50 Kč, ve zbytku byla žádost shledána nedůvodnou. Přiznanou částku žalovaná vyplatila žalobci dne 27. 10. 2020 na účet právního zástupce žalobce.

3. Žalobce ve své replice uvedl, že úkon převzetí obhajoby byl v daném případě zcela zjevně učiněn výlučně v souvislosti s věcí, ve které bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, neboť v daném případě přibyl nový skutek, pro který právní zástupce žalobce dříve nezastupoval a v souvislosti s ním vyvstala také důvodná a oprávněná potřeba tuto věc pro účely následného právního zastupování převzít, seznámit se s ní a detailně ji s klientem projednat. Má za to, že nárok na náhradu škody i za tento úkon mu vznikl.

4. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

5. Na základě předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

6. Žalobce se svým podáním ze dne 26. 3. 2020 nazvaným Uplatnění nároku poškozeného na náhradu škody za nezákonné trestní stíhání podle zákona č. 82/1998 Sb., obrátil na žalovanou se svým nárokem na zaplacení částky 5 626,50 Kč představující náklady obhajoby ve věci vedené Policií ČR, Obvodním ředitelstvím policie Praha III., SKPV, odborem hospodářské kriminality, 1. oddělení pod čj. KRPA [číslo].

7. Ze stanoviska žalované ze dne 26. 10. 2020 vyplývá, že žalovaná konstatovala, že v předmětném trestním řízení vedeném proti žalobci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 17. 5. 2017 a dospěla k závěru, že základ vzniku odpovědnosti za škodu je v tomto případě dán. Po překontrolování předloženého vyúčtování právních služeb s příslušným vyšetřovacím spisem a porovnání účtovaných úkonů se zněním advokátního tarifu konstatovala, že nárok žalobce na náhradu nákladů obhajoby uznává co do částky 3 448,50 Kč představující odměnu za podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ve výši 750 Kč, odměnu za vykonanou poradu s klientem dne 31. 5. 2017 ve výši 1 500 Kč, 2 režijní paušály á 300 Kč, to vše navýšené o 21 % DPH. Co se týče účtovaného úkonu příprava a převzetí věci, porada s klientem, k němuž mělo dojít dne 26. 5. 2017, byl tento uznán nedůvodným, neboť usnesením ze dne 17. 5. 2017, které je v daném případě odpovědnostním titulem k náhradě škody, došlo k rozšíření trestního stíhání, které již proti žalobci probíhalo, a v němž byl žalobce obhajován týmž advokátem. Ze schvalovací doložky plnění na základě mimosoudního vypořádání nároku na odškodnění za rok 2020, dokladová řada [číslo] je zřejmé, že žalovaná dala pokyn k vyplacení částky 3 448,50 Kč dne 26. 10. 2020, přičemž tato částka byla dne 27. 10. 2020 vyplacena.

8. Ze spisu Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha III., SKPV, Odbor hospodářské kriminality, 1. oddělení, sp. zn. KRPA [číslo] soud zjistil, že usnesením ze dne 17. 5. 2017 bylo dle § 160 odst. 1,5 trestního řádu zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání přečinu neoprávněného provozování hazardní hry dle ustanovení § 252 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 29. 5. 2017 byla proti tomuto usnesení obhájcem žalobce podána stížnost, která byla téhož dne dána na poštu. Dne 1. 6. 2017 bylo sepsáno odůvodnění stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání, které bylo dáno na poštu dne 2. 6. 2017. Dne 9. 6. 2017 bylo státní zástupkyní Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3, 1 ZT 267/2016-244, usnesení ze dne 17. 5. 2017, o zahájení trestního stíhání, zrušeno a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Usnesením ze dne 21. 6. 2017 byl předmětný skutek vyloučen ze společného řízení s tím, že bude nadále vedena pod sp. zn. KRPA [číslo]. Dne 31. 7. 2017 bylo rozhodnuto dle § 159a odst. 1 písm. a) trestního řádu o odevzdání věci k projednání jako možného správního deliktu.

9. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Podle § 8 odst. 2 zákona byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 26 zákona pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

10. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání je přitom rozhodnutím, které ruší účinky zahájeného trestního stíhání a činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

11. V naříkaném řízení bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, které bylo následně státním zastupitelstvím zrušeno a věc byla vrácena k novému jednání a rozhodnutí. Policejní orgán následně rozhodl o odevzdání věci k projednání jako možného správního deliktu. Ve světle výše uvedeného v naříkaném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a žalovaná je odpovědná za škodu, která jeho vydáním vznikla. Tato v daném případě spočívá k náhradě nákladů obhajoby.

12. Náklady obhajoby ve výši 5 626,50 Kč, které žalobce vynaložil, žalovaná žalobci částečně uhradila dne 27. 10. 2020 ve výši 3 448,50 Kč. Žalovaná uznala důvodnost nákladů odměny obhájce za podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ve výši 750 Kč, odměnu za vykonanou poradu s klientem dne 31. 5. 2017 ve výši 1 500 Kč, 2 režijní paušály á 300 Kč, to vše navýšené o 21 % DPH. Neuznala však úkon přípravy a převzetí věci a poradu s klientem, k němuž mělo dojít dne 26. 5. 2017, neboť jej považovala za nedůvodný.

13. Soud má za to, že žalobci náleží též náhrada škody spočívající v odměně advokáta za úkon přípravy a převzetí zastoupení a poradu s klientem ve výši 1 500 Kč, 1 režijní paušál a DPH ve výši 21 %, v částce 378 Kč. Je sice pravdou, že trestní stíhání bylo již proti žalobci vedeno, nicméně usnesením ze dne 17. 5. 2017 bylo zahájeno trestní stíhání pro jiný skutek. Obhájce se tedy musel seznámit s důvody, pro které bylo proti žalobci zahájeno další trestní stíhání a věc projednat s žalobcem. Skutečnost, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo doručeno přímo obhájci, není pro posouzení důvodnosti vzniku podmínek pro náhradu škody podstatné a jen tuto skutečnost nelze považovat za„ pokračování“ již převzaté obhajoby. Usnesením bylo totiž zahájeno nové trestní stíhání pro nový skutek. Obhájce proto převzal obhajobu i pro tento skutek a v rámci přípravy obhajoby uskutečnil poradu s klientem. Odměna za převzetí a přípravu obhajobu mu tudíž náleží a není důvod mu za náhradu škody za tento úkon odepřít, když soud nemá pochybnost o existenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutí a tvrzenou škodou.

14. Žalobce však i přes dílčí plnění žalovanou po podání žaloby nevzal svou žalobu zpět co do částky 3 448,50 Kč, která mu byla žalovanou vyplacena. Jeho nárok na náhradu částky 3 448,50 Kč se proto splněním stal nedůvodným a soudu nezbylo, než žalobu v tomto rozsahu zamítnout (výrok I.). S ohledem na výše uvedené přiznal soud žalobci ve výroku II. částku 2 178 Kč představující náhradu za jeden úrok právní služby spočívající v převzetí a přípravě obhajoby.

15. Pokud se jedná o uplatněný úrok z prodlení, dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 26. 3. 2020, lhůta 6 měsíců tak uplynula dne 26. 9. 2020. Žalovaná na základě svého stanoviska plnila až 27. 10. 2020. Žalovaná se tak dostala do prodlení od 27. 9. 2020 s částkou 5 626,50Kč a od 28. 10. 2020 s částkou 2 178 Kč. Toto soud ve výroku II. zohlednil. Ve výroku I. soud úrok z prodlení z částky 5 626,50 Kč od 1. 1. 2020 do 26. 9. 2020 ve výši 10 % zamítl, podobně jako zamítl žalobu co do rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 10 % a zákonným úrokem z prodlení ke dni vzniku prodlení (8,25 %).

16. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

17. O nákladech řízení proto soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

18. Žalobce byl úspěšný co do částky 2 178 Kč a úroku z prodlení dle výroku II. kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (114,37 Kč) a v částce 3 448,50 Kč a úroku z prodlení dle výroku I. kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (440,01 Kč) neúspěšný. Žalobce nevzal svou žalobu částečně zpět ani přes dílčí plnění žalované po podání žaloby, což se považuje z procesního hlediska za neúspěch žalobce. V řízení to proto byla žalovaná, kdo byl převážně úspěšný a to z 62,91 %, její neúspěch tvořil 37,09 %. Odečtením neúspěchu od úspěchu soud dospěl k závěru, že žalovaná měla ve věci úspěch z 25,82 % a náleží jí proto 25,82 % účelně vynaložených nákladů spočívajících v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření k žalobě. Žalobce je tak povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 77,46 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř.