46 C 127/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 178 500 Kč s příslušenstvím

I. Konstatuje se, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 10 C 412/2014 došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.

II. Žaloba o zaplacení částky 178 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 178 500 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 14 342 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 178 500 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z této částky od 4. 8. 2020 do zaplacení. Svou žalobu zdůvodnila tím, že byla účastníkem na straně žalované v řízení vedeném Okresním soudem v Ústní nad Labem pod sp. zn. 10 C 412/2014. Předmětem řízení byla částka 842 025,20 Kč z titulu náhrad škody a 200 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy. Tato měla být způsobena údajnými vadami projektové dokumentace, kterou žalobkyně vypracovala. Žaloba byla podána dne 23. 10. 2014. Celé řízení v podstatě záviselo na znaleckém posouzení, které nechal soud vyhotovit. Věc byla pravomocně skončena dne 18. 2. 2020, aniž by byla prokázána odpovědnost žalobkyně za škodu, přičemž v průběhu celého řízení docházelo ke značným průtahům. Žalobkyně spatřuje nesprávný úřední postup soudu v celkově nepřiměřené délce soudního řízení, jehož příčina tkví v nečinnosti soudu a tím způsobených prodlevách. Za způsobenou nemajetkovou újmu proto žalobkyně požaduje přiměřené zadostiučinění ve výši 178 500 Kč, když celková doba řízení činila 5 let a 4 měsíce. Za každý rok řízení žalobkyně požaduje částku 20 000 Kč (za první dva roky částku poloviční). Tuto požaduje navýšit o 20 % za chování žalobkyně, které nelze nic vytknout, o 20 %, neboť věc byla projednávána pouze na jednom stupni, o 20 % z důvodu, že věc nebyla nikterak složitá a o 50 % z důvodu zásadního významu pro žalobkyni z profesního hlediska.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Odkázala na své stanovisko ze dne 14. 9. 2020, v němž konstatovala, že k nesprávnému úřednímu postupu v naříkaném řízení nedošlo a žádosti žalobkyně nevyhověla. Ve vztahu k žalobkyni řízení trvalo 4 roky a 10 měsíců, v průběhu řízení byly zjištěny dvě prodlevy v trvání několika měsíců, a to od července 2015 do ledna 2016 a od dubna 2016 do července 2016, jinak bylo řízení plynulé a úkony soudu byly prováděny v navazujících lhůtách, opakovaně bylo rozhodováno o změnách žaloby, délka řízení byla ovlivněna nutností vypracovat znalecký posudek, přičemž 2 znalecké ústavy zadaný úkol odmítly. Na délce řízení se podíleli i účastníci návrhem dle § 110 o.s.ř. Význam řízení žalovaná hodnotí jako standardní. Žalovaná uzavřela, že s ohledem jak na skutkovou a procesní složitost řízení, tak na částečný podíl žalobkyně na řízení a význam řízení, se jeví délka řízení jako přiměřená.

3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Na základě předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Žalobkyně se podáním ze dne 2. 8. 2020 obrátila na žalovanou se svým podáním nazvaným Žádost o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním řízení vedeném Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 10 C 412/2014, jímž žádala nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve výši 178 500 Kč. Žalovaná dne 14. 9. 2020 vydala své Stanovisko, kterým nárok žalobkyně mimosoudně projednala a konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu potupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a žalobkyni zadostiučinění v penězích neposkytla.

6. Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 10 C 412/2014, soud ohledně průběhu řízení zjistil následující: -) dne 23. 10. 2014 byla podána žaloba žalobkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] proti žalované [celé jméno žalobkyně] o částku 909 616,20 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady vzniklé škody a 200 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy. Ze smlouvy o dílo, jejímž předmětem bylo vytvoření projektové dokumentace hydroizolace a sanace prvního nadzemního podlaží budovy [adresa] jako součásti parcely [číslo] v k. ú. [obec] -) dne 19. 2. 2015 byla žalobkyně vyzvána k úhradě soudního poplatku -) dne 24. 2. 2015 byl soudní poplatek uhrazen -) dne 7. 4. 2015 byla žalovaná vyzvána, aby se vyjádřila k žalobě. Výzva jí byla zaslána dne 23. 4. 2015 -) dne 30. 4. 2015 žalovaná navrhla, aby do řízení vstoupila jako vedlejší účastník [příjmení] [jméno] -) dne 25. 5. 2015 byla [právnická osoba], vyzvána, aby se vyjádřila k návrhu žalované na vstup do řízení jako vedlejší účastník. -) dne 8. 6. 2015 [právnická osoba] vyjádřila souhlas se svým vstupem do řízení na místo vedlejšího účastníka na straně žalované -) dne 23. 6. 2015 se žalovaná vyjádřila k žalobě -) dne 14. 7. 2015 bylo vyjádření žalované zasláno žalobkyni na vědomí -) dne 4. 1. 2016 soud vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 30 dnů doplnila svá skutková tvrzení a označila důkazy k jejich prokázání -) dne 4. 2. 2016 žalobkyně doplnila žalobu, učinila částečné zpětvzetí žaloby a navrhla rozšíření žaloby. -) dne 15. 2. 2016 soud vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 30 dnů písemně doplnila skutková tvrzení a označila důkazy -) dne 22. 3. 2016 žalobkyně zaslala doplnění žaloby dle výzvy soudu -) dne 29. 3. 2016 soud zaslal žalované a vedlejšímu účastníkovi na vědomí doplnění žaloby, návrh na rozšíření žaloby a částečné zpětvzetí žaloby žalobkyně ze dne 4. 2. 2016 a doplnění žaloby ze dne 22. 3. 2016 -) dne 25. 7. 2016 soud vyzval žalovanou, aby ve lhůtě 20 dnů písemně doplnila svá skutková tvrzení a označila důkazy k jejich prokázání, současně soud nařídil jednání na 30. 9. 2016 -) dne 29. 8. 2016 žalovaná doplnila tvrzení a důkazy k výzvě soudu -) dne 14. 9. 2016 soud zaslal vyjádření žalované žalobkyni -) dne 30. 9. 2016 proběhlo jednání, při kterém soud rozhodl o částečném zastavení řízení, částečně připustil změnu žaloby, částečně zamítl změnu žaloby. Byly shrnuty sporné a nesporné skutečnosti. Žalobkyni bylo dáno poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalované bylo taktéž dáno poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a byla jim dána lhůta k doplnění tvrzení a předložení důkazu 30 dnů. Jednání bylo odročeno na 15. 12. 2016 -) dne 29. 10. 2016 doplnila žalobkyně svá skutková tvrzení a označila důkazy -) dne 31. 10. 2016 žalovaná doplnila tvrzení a důkazy -) dne 3. 11. 2016 byli účastníci vyzváni, aby se ve lhůtě 20 dnů vyjádřili k soudem navrhovanému znaleckému ústavu pro zpracování znaleckého posudku a současně byla žalobkyně vyzvána k úhradě zálohy na náklady znaleckého posudku. -) dne 24. 11. 2016 se žalovaná vyjádřila k soudem navrhovanému znaleckému ústavu a k soudem navrhovaným otázkám na znalecký ústav -) dne 24. 11. 2016 se žalobkyně vyjádřila k navrhovanému znaleckému ústavu -) dne 2. 12. 2016 soud ustanovil znalecký ústav a uložil mu znalecký úkol. Současně odročil jednání z 15. 12. 2016 na neurčito z důvodu zadání vypracování znaleckého posudku. -) dne 7. 12. 2016 znalecký ústav sdělil, že není v jeho kapacitách ani možnostech, aby ve lhůtě 6 měsíců znalecký posudek vypracoval. -) dne 19. 12. 2016 soud znalecký ústav zprostil povinnosti zpracovat znalecký posudek a ustanovil jiný znalecký ústav. -) dne 21. 12. 2016 byla žaloba vzata částečně zpět -) dne 30. 1. 2017 žádá znalecký ústav o zproštění vypracování znaleckého posudku, neboť znalecký úkon nespadá o oboru jeho znalecké činnosti. -) dne 8. 2. 2017 soud zprostil znalecký ústav povinnosti zpracovat znalecký posudek -) dne 15. 3. 2017 soud ustanovil znalecký ústav a uložil mu znalecký úkol -) dne 3. 10. 2017 zapsán úřední záznam, že spis byl znaleckému ústavu zaslán ihned po skončení mateřské dovolené soudkyně. Současně byl dán pokyn k zaslání spisu znaleckému ústavu -) dne 17. 4. 2018 požádal znalecký ústav o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku do 30. 9. 2018 -) dne 23. 4. 2018 byla znaleckému ústavu prodloužena lhůta k vypracování znaleckého posudku do 30. 9. 2018 -) dne 20. 9. 2018 požádal znalecký ústav o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku do 31. 1. 2019 -) dne 3. 10. 2018 soud prodloužil znaleckému ústavu lhůtu pro vypracování znaleckého posudku do 31. 1. 2019 -) dne 12. 2. 2019 byl účastníkům zaslán znalecký posudek ze dne 29. 1. 2019 -) dne 11. 3. 2019 bylo znaleckému ústavu přiznáno znalečné a bylo rozhodnuto o částečném zpětvzetí žaloby. -) dne 11. 3. 2019 byli účastníci soudem vyzváni, aby ve lhůtě 40 dnů sdělili, zda navrhují přerušení řízení dle § 110 o.s.ř. za účelem smírného vyřešení sporu -) dne 11. 4. 2019 se žalovaná vyjádřila ke znaleckému posudku a sdělila, že mezi účastníky nebylo nalezeno smírné řešení. -) dne 15. 4. 2019 vedlejší účastník na straně žalované sdělil, že bylo zahájeno jednání o možnosti smíru a požádal soud o prodloužení lhůty k vyjádření do doby skončení jednání o smíru do 15. 5. 2019 -) dne 25. 4. 2019 vedlejší účastník navrhl přerušení řízení dle § 110 o.s.ř. -) dne 30. 4. 2019 navrhla žalobkyně přerušení řízení -) dne 19. 5. 2019 soud řízení dle § 110 o.s.ř. přerušil, současně je zapsán úřední záznam, dle kterého bylo hovořeno se zástupcem žalované, který sdělil, že s přerušením řízení souhlasí -) dne 17. 12. 2019 byl soudu žalobkyní zaslán návrh soudního smíru -) dne 14. 1. 2020 byl návrh smíru zaslán žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované -) dne 17. 2. 2020 byl schválen soudní smír. Tento nabyl právním moci dne 18. 2. 2020 7. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

8. Pro úspěšnost žaloby o náhradu škody proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek, a to existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody na straně žalobce.

9. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

10. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

11. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

12. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení došlo ke dvěma významnějším průtahům. V prvém případě v délce téměř 6 měsíců mezi 14. 7. 2015, kdy soud vyjádření žalované na vědomí žalobkyni a 4. 1. 2016, kdy byla žalobkyně vyzvána k doplnění skutkových tvrzení. V druhém případě v délce téměř 4 měsíce od 29. 3. 2016, kdy soud zaslal žalované a vedlejšímu účastníkovi na vědomí doplnění žaloby do 25. 7. 2016, kdy byla žalobkyně vyzvána k písemnému doplnění svých skutkových tvrzení. Délku řízení pak velmi výrazným způsobem ovlivnilo znalecké zkoumání, které po dvojí změně znaleckého ústavu, prodlevy v zaslání spisu znaleckému ústavu, a předložením znaleckého posudku soudu trvalo celkem 26 měsíců. V řízení tak došlo k porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.

13. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup nedosahuje takové intenzity, aby bylo namístě přiznat zadostiučinění v penězích. Konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení se jeví jako dostačující prostředek nápravy.

14. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od 23. 4. 2015, kdy byla žalobkyni (v procesním postavení žalované) doručena žaloba, do 18. 2. 2020, kdy nabylo právní moci usnesení o schválení smíru. Celkem tedy řízení ve vztahu k žalobkyni činilo 4 roky a 10 měsíců. Žalobkyně v naříkaném řízení vystupovala v procesním postavení žalované. Soud má za to, že nevěděl-li účastník o řízení proti němu vedeném, nemohla mu za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděl, vzniknout nemajetková újma (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Kritéria vymezená v ust. § 31a odst. 3 zákona, soud aplikoval i na zjištění přiměřenosti délky posuzovaného řízení.

15. Naříkané řízení probíhalo na jediném stupni soudní soustavy. S ohledem na předmět řízení vykazovalo vyšší míru skutkové složitosti. Vedle toho nelze přehlédnout též složitost procesní.

16. Žalobkyně bagatelizuje skutkovou náročnost sporu, uvádí-li, že věc nebyla nikterak složitá. Naopak v řízení se jednalo o náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené tvrzenými nedostatky projektové dokumentace. [příjmení] o náhradu škody patří mezi jedny ze skutkově nejsložitějších. V případě škody způsobené vadami projektové dokumentace, se navíc jedná o předmět sporu natolik specifický, že jej co do složitosti nelze hodnotit ani jako standardní, ale již jako věc složitější.

17. Co se týká procesní složitosti, ani tuto nelze podceňovat. Od raného stádia řízení v řízení vedle žalobkyně a žalované vystupoval též vedlejší účastník. Již jen mnohost účastníků zvyšuje jeho procesní složitost. Podobně jako opakované doplňování a změny žaloby, částečná zpětvzetí, která s sebou nesou nutnost o nich rozhodovat a také tyto návrhy doručovat ostatním účastníkům. Vedle toho soud taktéž opakovaně vyzýval účastníky k doplnění jejich tvrzení, ať už se jednalo o výzvy v rámci přípravy jednání, které byly zasílány oběma stranám, tak následně při jednání dle § 118a o.s.ř. V řízení vyvstala nutnost zkoumat odbornou otázku a za tímto účelem ustanovit znalecký ústav. Vypracování znaleckého posudku komplikovaly žádosti dvou znaleckých ústavů o zproštění ustanovení znalcem a vyčkávání na předložení znaleckého posudku doprovázené opakovanými žádosti o prodloužení lhůty k jeho předložení a urgence soudu k jeho předložení. Uvedené má vliv na procesní složitost řízení i bez nutnosti rozhodování na vícero stupních soudní soustavy.

18. Je třeba však dát žalobkyni za pravdu, že vypracování znaleckého posudku pro účely posouzení přiměřenosti doby řízení třeba hodnotit jako součást úřední činnosti orgánu veřejné (státní) moci a dobu, po níž byl znalecký posudek vypracováván, je nutno zahrnout do celkové doby řízení. Soudy a jiné příslušné státní orgány proto musí dbát na to, aby znalecké posudky byly vypracovávány k tomu kvalifikovanými znalci a na to, aby ve vypracování znaleckého posudku nedocházelo k prodlevám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3759/2009). Taktéž ESLP v rozsudku ze dne 25. 6. 1987, ve věci [příjmení] proti Itálii, (Série A, č, 119, str. 14, odst. 32) uzavřel, že hlavní odpovědnost za zpoždění způsobené odbornými posudky nakonec leží na státu ("principal responsibility for the delay due to the expert opinions rests ultimately with the State"). Tentýž názor ESLP zopakoval i v rozsudku ze dne 22. 2. 2001, ve věci Szeloch proti Polsku, stížnost [číslo] odst. 113, když konstatoval, že "primární odpovědnost za zpoždění vyplývající z obstarání odborného posudku nakonec leží na státu. Doba téměř 26 měsíců, o kterou se řízení prodloužilo vlivem změn v ustanovení znaleckých ústavů, či vypracováním znaleckého posudku včetně opakovaného vyhovění žádostem o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku, je proto třeba přičíst k tíži státu.

19. Podíl účastníků na délce řízení soud spatřuje i v jejich návrhu na přerušení řízení z důvodu mimosoudních jednání. Důvod snahy věc vyřešit smírem vyvstal v důsledku výsledku znaleckého zkoumání. Znalecký posudek byl účastníkům doručen již v půli února 2019. Účastníci se na přerušení řízení dohodly až v půli dubna 2019 a následně jim trvalo 7 měsíců nalézt shodu a předložit návrh smíru, který byl pro všechny přijatelný. Po dobu tzv. klidu řízení (§ 110 o.s.ř.) soud nemůže činit jakékoliv úkony ani sám iniciativně v řízení pokračovat. Návrh na pokračování v daném případě může učinit pouze některý z účastníků. Dobu 7 měsíců, po kterou účastníci jednali o smíru, je sice třeba započítat do celkové doby řízení, ale nelze ji považovat za dobu nečinnosti. Naopak musí být přičtena k tíži účastníků, kteří klid řízení po tuto dobu udržovali a ke smírnému řešení nedospěli dříve.

20. Stran činnosti soudu lze vytknout výše uvedené průtahy od 14. 7. 2016 do 4. 1. 2016 a od 29. 3. 2016 do 25. 7. 2016, a dále pak dobu od ustanovení prvního znaleckého ústavu do přeložení znaleckého posudku, a prodlevu mezi ustanovením posledního znaleckého ústavu a předložením spisu znalci.

21. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u věcí trestních, péče o nezletilé, pracovněprávních sporů, věcí osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). Žalobkyně ani není osobou pokročilého věku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012) a netvrdila, že by byl nemocná. Optikou uvedeného bylo proto řízení pro žalobkyni považováno za standardní.

22. Na základě popsaných hledisek, která lze (postup soudů v posuzovaném řízení) či nelze (složitost řízení v její skutkové a procesní rovině a postup samotné žalobkyně) přičítat státu, dospěl soud k závěru, že celkovou dobu řízení v délce 4 let a 10 měsíců již nelze, s ohledem na okolnosti, považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona.

23. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobkyně nemajetkovou újmu. Vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byla poškozená v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uvedena a v níž byla tak udržována, se předpokládá (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 3007/2010).

24. Soud pak má za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu není namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když konstatování porušení práva se s ohledem na zjištěné okolnosti průběhu posuzovaného řízení jeví jako přiměřené a dostačující. Přestože celkovou dobu řízení soud vzhledem k okolnostem považuje za nepřiměřenou, jednalo se o případ spíše hraniční. Řízení nebylo zatíženo vážnými excesy v postupu soudu, vykazovalo zvýšenou míru zejména procesní i skutkové složitosti, žalobkyně výše popsaným způsobem k prodloužení řízení přispěla, žádné úkony k odstranění průtahů ze strany žalobkyně učiněny nebyly a ani význam řízení pro žalobkyni nesvědčí o nutnosti kompenzace újmy v penězích. Soud tak konstatoval porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě a v požadavku na přiznání finančního zadostiučinění žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011. Žalobkyně má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 3 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby a replice) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky), dále 3x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a 21 % DPH ve výši 2 142 Kč. Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí částku 14 342 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.