46 C 129/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 o 103 800 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 1 150 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 32 650 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 70 000 Kč zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 10 254 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů řízení v rozsahu 39,35%.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů řízení v rozsahu 60,65%.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu škody a nemajetkové újmy, kterou musel žalobce vytrpět v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného Okresním soudem v Písku pod sp. zn. [spisová značka] pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 odst. 2 písm. c), d) trestního zákoníku a zločinu vydírání dle § 175 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, přičemž byl rozsudkem ze dne [datum] obžaloby ve smyslu § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn. Svou žalobu zdůvodnil tím, že ačkoliv již od prvních výslechů muselo být policejnímu orgánu jasné, že celá věc je spíše otázkou rodinných nedorozumění, vyvinul policejní orgán značnou iniciativu k vyhledávání dalších a dalších důkazních prostředků, kterým by bylo lze žalobce jako obviněného z tvrzené trestné činnosti usvědčit. Žalobci nezákonným trestním stíháním vznikla jednak škoda ve výši 33 800 Kč představující náklady na obhajobu, jednak došlo ke ztrátě na výdělku ve výši [částka]. Žalobci vznikla též [anonymizováno] újma. Trestní stíhání zasáhlo do osobních vztahů uvnitř rodiny. Žalobce v roce 2018 prožíval roční odloučení od manželky a dohodli se na obnovení společného soužití a zachování rodiny, na čemž začali usilovně pracovat. V této situaci pak bylo trestní stíhání, které následovalo bezprostředně po obnovení soužití velice frustrující a zatěžkávací zkouškou, opětovně otevřelo otázku, zda zachovat rodinné soužití, ale celá rodina byla vystavena tlaku jak ze strany policejních orgánů, tak ze strany přátel a kolegů, což poznamenalo život žalobce, a to jak z pohledu vztahu s manželkou, tak z pohledu vztahu s dcerami [jméno] a [jméno]. Další újmu žalobce pociťoval v zaměstnání, kde byl vystaven tlaku. Informace ohledně procesních postupů byly známy zaměstnavateli i spolupracovníkům, aniž by jim je sám žalobce sděloval. V práci byl pod enormním tlakem, nebyl schopen dosahovat vytyčených pracovních cílů, které jinak standardně plnil a v důsledku toho neobdržel v průběhu vedení trestního stíhání nenárokové finanční ohodnocení jako v předchozí době. Trestní stíhání zasáhlo i do žalobcova zdraví. V roce 2018 mu byla diagnostikována rakovina [anonymizováno]. Praktické potíže s tímto onemocněním spojené byly umocněny též stresem, který musel obviněný v důsledku trestního stíhání podstupovat a který měl negativní dopad na rekonvalescenci nutnou při léčbě tohoto onemocnění. Jeho zdravotní stav se následně zhoršil a došlo k progresi v podobě relapsu [anonymizováno] choroby, pro níž byl žalobce v minulosti již 2x operován, a musel být vystaven též zvýšené medikaci, trpěl ataky provázejícími [anonymizováno] chorobu, byl stižen též psychickými problémy, které jej vedly až k úvahám, že dobrovolně podstoupí psychiatrické léčení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Žalovaná projednala žádost žalobce dne [datum] a konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), požadovaná náhrada škody a nemajetkové újmy však nebyla žalobci v požadované výši poskytnuta. Náhrada škody v podobě nákladů právního zastoupení ve výši [částka] a náhrady ušlého zisku nebyla přiznána, neboť žalobce ani přes výzvu žalované ze dne [datum] neprokázal vznik škody a nedoložil fakturu za právní službu a podklady k prokázání ušlého zisku. Pokud se jedná o nárok na náhradu nemajetkové újmy, žalovaná uvedla, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší intenzitou a relutární satisfakce přichází v úvahu pouze tehdy, je-li zcela nesporné, že zásah je skutečně závažný. Žalobce byl ohrožen trestní sazbou 2 až 8 let, trestní stíhání trvalo 6 měsíců a 20 dnů, bylo rozhodováno na jednom stupni soudní soustavy. Žalovaná sporuje zásahy do rodinných vztahů, když trestní stíhání žalobce bylo zahájeno z podnětu dcery žalobce, poté, co měl fyzicky a slovně napadnout svou družku. Rovněž z výslechů rodinných příslušníků vyplývá, že rodinné vztahy a především manželství žalobce byly narušeny dlouhodobě, a to především v důsledku chování žalobce. Při hodnocení zásahů do zdravotní sféry je třeba brát v potaz, že žalobce je onkologický pacient, navíc trpící [anonymizováno] chorobou, pravidelné návštěvy lékaře jsou a byly na místě i před zahájením trestního stíhání a nebylo prokázáno, že by došlo k rapidnímu zhoršení už tak špatného zdravotního stavu žalobce. Žalovaná proto dospěla k závěru, že konstatování, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona. Žalovaná se za vydání nezákonného rozhodnutí žalobci omluvila, přičemž má za to, že konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva se v daném případě jeví jako dostatečná satisfakce.

3. Žalobce vzal svou žalobu co do částky [částka] představující náhradu škody v podobě ušlého výdělku zpět. Soud proto řízení ohledně tohoto nároku usnesením ze dne 20. 5. 2021, čj. 46 C 129/2020-71, zastavil.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z Uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce se obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu škody spočívající v odměně obhájce v částce [částka], náhradě nemajetkové újmy v částce [částka], kterou musel v důsledku nezákonně vedeného trestního řízení vytrpět a v náhradě za ztrátu na výdělku ve výši [částka] představující nároky z nezákonného trestního stíhání vedeného Okresním soudem v Písku pod sp. zn. [spisová značka].

6. Žalovaná přípisem ze dne [datum] potvrdila přijetí žádosti žalobce ke dni [datum]. Přípisem ze dne [datum] pak vyžádala od žalovaného doplnění žádosti, a to konkrétně o fakturu za poskytnuté právní služby a doklady k prokázání nároku na náhradu ušlého zisku.

7. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná konstatovala, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona, za které lze považovat usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalobce při předběžném projednání ani přes výzvu Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum] neprokázal vznik škody, resp. nedoložil fakturu za právní služby a podklady k prokázání ušlého zisku, žalovaná žádosti nevyhověla. Konstatování vydání nezákonného rozhodnutí spolu s omluvou považuje s ohledem ke stavu věci za zcela dostatečné. Nemajetková újma musí být totiž žadatelem tvrzena s konkrétními následky a dostatečně prokázána, což žalovaná v případě žalobce neshledala.

8. Z faktury [číslo] ze dne [datum], splatné [datum] a stvrzenky je patrné, že náklady právních služeb činily 36 625 Kč a byly dne 11. 2. 2020 uhrazeny.

9. Ze spisu Okresního soudu v Písku, sp. zn. [spisová značka] soud provedl: Usnesení ze dne [datum], z nějž je patrné, že policejní orgán zahájil trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. c), d) trestního zákonu a zločinu vydírání dle § 175 odst. 1, 2, písm. c) trestního zákoníku. Usnesení bylo žalobci doručeno dne [datum]. Obžalobu ze dne [datum], předloženou Okresnímu soudu v Písku dne [datum], z níž plyne, že žalobce byl pro výše uvedené trestné činy obžalován. Rozsudek ze dne [datum], který nabyl právní moci téhož dne, ze kterého vyplývá, že žalobce byl obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby. Úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne [datum] podaný [jméno] [příjmení] a jeho doplnění ze dne [datum], ze kterého soud zjistil, že [jméno] [příjmení], dcera žalobce, se dostavila na Policii podat trestní oznámení na žalobce. Uvedla, že dne [datum] se otec s matkou pohádali, když matka našla v mobilu žalobce komunikaci s milenkou. Otec matce hrubě nadával, že je kurva, svině špinavá a dceři, že je dement a zmrd. Poté odešel do hospody, z níž se vrátil mírně podnapilý a začal se matkou dohadovat, došlo na slovní urážky matky i dcery, otec začal matku mlátit, uhodil také dceru, matka se snažila dostat z bytu, otec jí v tom bránil. Otec vešel do pokoje dcery a řekl jí, aby se zítra odstěhovala. Toto pokračovalo i ráno, kdy jí otec opětovně vyhazoval z domu, s matkou se hádal na balkóně a u toho jí fackoval. Dcera si části incidentu nahrávala na svůj telefon a videa posílala sestře [jméno], která zavolala Policii. Dcera uvedla, že takto se otec chová celý život, vždy byl agresivní, fyzicky napadal matku, i dcery. Uvedla také incidenty z minulosti, kdy jí otec bil nebo vyhrožoval, případně bil matku nebo sestru. Úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení], dcery žalobce, ze dne [datum], ze kterého plyne, že popsala zprostředkovaně dle informací sestry [jméno] incident z předešlého dne. Dále uvedla, že žalobce jí, matku i sestru [jméno] napadá už od jejích 4 let fackami do obličeje, hlavy, taháním za vlasy, kopáním do zad, hýždí, stehen. Otec ji takto trestal z různých důvodů, za nedojedené jídlo, školu, lhaní či zatajování. Útoky byly i razantnější, kdy měla rozražený ret, tekla jí krev z nosu či měla podlitiny na hýždích, pažích i obličeji, někdy jí při tahání za vlasy vytrhl chomáč vlasů. Matce v roce 2016 zlomil nos. Od mala dceři žalobce sprostě nadával, vyhrožoval, že jí vyhodí z bytu, nebo jí všechno sebere. Takto napadal i sestru [jméno], tu bil i pěstmi. Popsala incident, kterak ji otec z malicherného důvodu vyhodil z chalupy, sebral klíč od bytu poté, co jí bil a ona šla pěšky v pyžamu přes les k babičce do [obec]. Sestře vyhrožoval, že jí vyhodí z baráku, když neudělá maturitu a půjde, i když maturitu udělá nebo jí vyhrožoval, že jí odveze koně na jatka, jestli nebude častěji uklízet. Úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení], tchyně žalobce, ze dne [datum], v němž jmenovaná uvádí, že žalobce dcerám pomohl, když potřebovaly, ale když se mu něco nelíbilo, bylo zle a nadával jim, u toho, že by je bil, nebyla. Na chování otce si vnučky nestěžovaly, potvrdila incident o vnučce [jméno], která k ní přišla v pyžamu, poté, co ji žalobce vyhodil. Dcera si jí stěžovala, že se s žalobcem hádají, že si našel ženskou, vyhazuje jí z bytu, brala také prášky na psychiku, poté, co si žalobce našel milenku. Byla přítomna toho, jak žalobce svou manželku slovně ponižoval, že je k ničemu, posmíval se jí a ona si od něj všechno nechala líbit. Protokol o výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] ze dne [datum], z nějž vyplývá, že [jméno] [příjmení] využila svého práva a proti žalobci nevypovídala. Protokol o výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], kamarádky [jméno] [příjmení], ze dne [datum], ze kterého plyne, že se svědkyni [jméno] [příjmení] svěřila, že jí otec bil za špatné známky, sem tam na jejím těle viděla modřinu, taktéž se jí svěřila, že jí otec sprostě nadával. Protokol o výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], kamarádky [jméno] [příjmení], ze dne [datum], z nějž vyplývá, že se jí [jméno] [příjmení] svěřila, že ji otec bije a uráží. Urážky na účet [jméno] svědkyně slyšela i z telefonního hovoru mezi [jméno] a žalobcem. Úřední záznam ze dne [datum], sepsaný pprap. [jméno] [příjmení], vrchním asistentem, ze kterého soud zjistil, že hlídka byla vyslána na adresu žalobce na základě oznámení [jméno] [příjmení] o fyzickém napadání matky a sestry [jméno].

10. Žalobce v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že před zahájením trestního stíhání žil cca 1 rok s jinou ženou, což se samozřejmě promítlo do vztahu s dětmi. Po návratu k manželce (cca 2-3 týdny před zahájením trestního stíhání, resp. před večerem, který, zavdal pro zahájení trestního stíhání podnět), se k tomu děti neustále vracely a v podstatě se mu za to chtěly svým způsobem pomstít. S manželkou mají takové italské manželství. Před zahájením trestního stíhání vše signalizovalo, že dcera v maturitním ročníku školu nedokončí. Žalobce na ní tlačil, aby školu dodělala, ona vzdorovala. Nejstarší dcera je ovlivněná tou mladší, ale i ji žalobce musel v minulosti nutit do vzdělání, i ta nakonec dokončila asi až v pořadí třetí školu. V době před trestním stíháním toto bylo čerstvé. Po zahájení trestního stíhání, na něj byl činěn tlak ze strany vyšetřovatele, který byl spíše až úřední arogancí. Žalobci byl zamítnut přístup do bytu. Žalobce přišel domů s malou dcerou, tam stálo 7 policistů před bytem. To přišlo žalobci neadekvátní, zvlášť za situace, kdy žalobce nebyl nikdy předtím trestán, žije normálním životem, je dlouho ženatý. Po vykázání z bytu odjeli s manželkou i s malou dcerou na chalupu, kde byli, než byl žalobci umožněn přístup do bytu zpátky. Bylo to v zimě, tudíž řešil problém s topením, což byl taky zásah. Za neadekvátní žalobce považoval též telefonáty vyšetřovatele tchánovi po operaci nebo žalobcově 80leté matce či, dá se říci výhrůžky, že pozve jeho malou dceru k výslechu. V době trestního stíhání se rodinné vztahy uklidnily a rodina se semkla. Okolí trestní stíhání však asi vnímalo jinak, pro žalobce překvapivě, policie zjišťovala informace v domě, kde žalobce bydlí nebo u sousedů na chalupě. Žalobce ze strany okolí nepřímo cítil, co si o něm myslí, když byl obviněn z týrání. Pokud se jedná o vztahy s kolegy, ti žalobce víceméně znali a pochopili jej, věděli o rodinné situaci, věděli o výchovných a vzdělávacích potížích dcer, takže žalobce lidsky chápali. Ale u žalobce došlo, hlavně ke zdravotním komplikacím. Krátce před zahájením trestního stíhání prodělal rakovinu varlete. Měl možnost po operaci buď podstoupit chemoterapii, nebo být pouze sledován. Žalobce nevěděl, kdy budou další výslechy, kdy dojde k hlavnímu líčení, tak se rozhodl, že ta léčba bude probíhat sledováním, ačkoliv mu byla doporučována chemoterapie (1-3 dávky), která by měla začít v únoru nebo březnu 2019, přesně si už žalobce nepamatuje. Jednou z rekonvalescenčních možností byly i lázně. Žalobci však přišlo nevhodné odjet v průběhu vyšetřování do lázní. Žalobce měl za to, že do lázní měl odjet v druhém čtvrtletí roku 2019, otevřeně mu ale o této možnosti v nemocnici nic neřekli, ale po dvou resekcích střev, které žalobce prodělal, je běžné do lázní jezdit. Nicméně po resekcích do lázní nejel, neboť to mu nepřišlo tak závažné jako onkologické onemocnění. Žalobce trpí [anonymizováno] chorobou, v době trestního stíhání došlo ke vzplanutí nemoci. Vzplanutí choroby přichází, jakmile je člověk vystaven většímu nervovému vypětí, má méně odpočinku atd. S tím jsou spojeny somatické problémy - bolesti, časté vyprazdňování apod. Žalobce v souvislosti se svou nemocí podstupuje biologickou léčbu, v době vzplanutí choroby kortikoidy Budenofalk. Trestním stíháním došlo ke zúžení portfolia přátel. Také žalobce trestním stíháním dospěl k poučení, že měl více času věnovat dětem než zaměstnání, a dospěl k závěru, že své hodnoty neuměl dobře vysvětlit dětem. 11. [jméno] [příjmení], manželka žalobce, vypověděla, že před zahájením trestního stíhání nebyly vztahy v rodině ideální. Manželství bylo vznětlivější, manželé se hádali a děti byly u toho. Pro děti chce žalobce to nejlepší, ale někdy má špatné podání. V době trestního stíhání to nebylo jednoduché. Svědkyně nebyla s to říci, jestli vztahy mezi manžely byly v době trestního stíhání lepší nebo horší, nepamatovala si, zda se změnily vztahy přátel a kolegů vůči žalobci. Nicméně, u těch, kteří znají rodinu žalobce, ke ztrátě důvěry nedošlo. Žalobce trpí [anonymizováno] chorobou a v prosinci 2018 prodělal rakovinu varlete, poté jezdil do Prahy do nemocnice na kontroly, ale chemoterapii neměl, patrně proto, že to nebylo třeba. V souvislosti s [anonymizováno] nemocí navštěvuje žalobce posledních několik let lékaře každých 6 týdnů až 2 měsíce. Trestní stíhání žalobci moc psychicky nedodalo. Když má nějaké nervy, nebo vyšší psychickou zátěž chodí víc na záchod, je podrážděnější, nespí, bolí ho hlava. Svědkyně nevěděla, jestli se žalobce s psychickými problémy obrátil na odborníka, ale spíš ne. Pro svědkyni bylo velice nepříjemné vyslýchání na policii, vyšetřovatel jí několikrát volal do práce a říkal jí, že jestli nebude spolupracovat, že vyslechne její nejmladší dceru, které bylo tehdy 8 let, a když mu řekla, že ne, že takto malé dítě nechce do téhle věci zatahovat, byl na ní arogantní, a řekl, že o tom spolu nebudou vůbec bavit, a že to záleží na něm.

12. Z prozatímní propoštěcí zprávy vyplývá, že žalobce byl od [anonymizováno] do [datum] hospitalizován na urologickém oddělení v [obec], přičemž na něm byla dne [datum] vykonána orchiektomie. Dále ze zprávy vyplývá, že žalobce trpí [anonymizováno] nemocí, užívá [anonymizováno] 100mg, 1x za 2 měsíce, [anonymizováno] 1-0-0, [anonymizováno] sachet 1G, [číslo]. Z ambulantní zprávy ze dne 17. 12. 2018 je zřejmé, že žalobci byly vytaženy stehy a byla mu doporučena 1 kůra chemoterapie.

13. Z ambulantní zprávy ze dne [datum] plyne, že žalobce podstoupil aplikaci biologické léčby přípravkem [anonymizováno]. Subjektivně se cítil dobře, stolice 2-3x denně, kašovitá, bez příměsi, bez bolestí břicha. Medikace: [anonymizováno] 500 [číslo], [anonymizováno] [číslo] Pacient se cítí dobře, zdravotní stav stabilizován, vzhledem k dobrému léčebnému efektu pacient pokračuje v zavedené terapii ve schématu [anonymizováno] po 8 týdnech.

14. Z ambulantní zprávy ze dne [datum] plyne, že žalobce podstoupil aplikaci biologické léčby přípravkem [anonymizováno]. Subjektivně se cítil dobře, stolice 2x denně, formovaná, bez příměsi, bez bolestí břicha. Medikace: [anonymizováno] [číslo] 1x denně, [anonymizováno] [číslo] Pacient se cítí dobře, zdravotní stav stabilizován, vzhledem k dobrému léčebnému efektu pacient pokračuje v zavedené terapii ve schématu [anonymizováno] po 8 týdnech.

15. Svědek [jméno] [jméno], přítel žalobce v rámci svědeckého výslechu uvedl, že žalobce v době trestního stíhání úplně přestal chodit na nedělní hokejbal a z koncertů, kterých bylo v roce 2019 45, byl na 9. Svědek ke [anonymizováno] chorobě, kterou žalobce trpí uvedl, že se projevuje častějším chozením na záchod a bolestmi břicha. V roce 2021 byl s kapelou na koncertech asi 4x a měl velké problémy s častým vyměšováním, dříve to tak nebylo, ale teď to bylo stále. Od roku 2019 do roku 2021 byl žalobce psychicky uzavřený, nechtěl se svědkem mluvit, byl podrážděný. Teď se to mírně zlepšuje. Cítil, že byl neprávem obviněn. Svědek byl intervenovat u vyšetřovatele, kterého zná a vysvětloval mu, že žalobce má 2 rozmazlené holky, které žijí na tata hotelu a kdyby pro malinký konflikt měli být všichni otcové stíháni, tak by byli všichni otcové zavření. Svědek měl za to, že mezi vyšetřovatelem a žalobcem musela být nějaká osobní averze. Svědek považoval za neadekvátní i to, že žalobce policie vyvlekla z bytu a musel pobývat na chatě. Svědek žalobci zprvu pomáhal, ale žalobce se pak úplně uzavřel a nechtěl s nikým být. Žalobce štvalo, že obě starší dcery jsou doma, žalobce vydělává pěkné peníze a jim se líbilo být doma. Vztah žalobce s manželkou svědek označil za krizi středního věku po 20 letech manželství, kterou ale manželé překonali. Ovšem svědkovi je známo, že měl žalobce mimomanželský poměr. Ale celá rodinná krize byla způsobena tím, že žalobce chtěl, aby starší dcery odešly z domu a živily se samy, manželka se jich zastávala, žalobce nesnesl, že prostřední dcera žila se staršími muži, je manipulativní a dle názoru svědka zmanipulovala i policistu. Navíc ji žalobce zachraňoval z průšvihů, jednak měla v prváku problémy s distribucí lehkých drog, otce vydírala, dopustila se podvodu, vybrala otci z účtu 120 tisíc. V době trestního stíhání ji žalobce zaplatil cestu z Řecka, kde si zlomila nohu a ostatní ji tam nechali, přičemž toto jej stálo cca 200 tisíc. Co se týká zaměstnání, žalobce se bál o svou pozici v práci. V partě přátel všichni věděli, jaké má žalobce starosti s prostřední dcerou a věřili mu. Vztah žalobce k manželce byl vždycky dobrý, v současné době je nadstandardní.

16. Ze zvukových a obrazových záznamů z trestního spisu a jejich přepisu dle úředního záznamu ze dne [datum] vyplývají útržky incidentu, který vyústil v podání trestního oznámení na žalobce. Je z nich zřejmé, že žalobce vyhazoval dceru z domu a nadával jí, že je svině. Poté, co dcera zavolala policii, žalobce jí předestírá legendu, kterou má policii sdělit, když mu dcera vyčítá, že pořád všechny mlátí a že máma má modřiny žalobce ukazuje, jak jej manželka rozdrápala a že si začala. Na videonahrávce je zaznamenán hovor s manželkou, na níž jsou zřejmé výpady žalobce rukou vůči manželce a jeho slovní výpady„ já tě nemůžu ani vidět, ty zmrde, prostě nečum“, dále nadává manželce, že je svině a co si o sobě myslí, opětovně po ní plive a opět jí označuje sviní a kurvou hnusnou.

17. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání, pro trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí a pro trestný čin vydírání. Trestní stíhání bylo zahájeno na základě trestního stíhání jeho dcery [jméno]. Dcery žalobce měly studijní problémy, prostřední dcera i problémy výchovné. Žalobce v průběhu let dcery fyzicky trestal a sprostě jim nadával, usiloval, aby se osamostatnily. Jeho vztah s manželkou byl bouřlivý. Žalobce trpí chronickým onemocněním střev u nějž se střídají fáze remise a vzplanutí, podstupuje v pravidelných intervalech biologickou léčbu. Žalobce byl obžaloby pravomocně zproštěn, přičemž po skončení trestního stíhání uplatnil svůj nárok na náhradu újmy u žalované, která v zákonem stanovené lhůtě zadostiučinění neposkytla, konstatování vydání nezákonného stíhání a omluvu žalobci poskytla až v průběhu řízení.

18. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů Podle § 1 odst. 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

20. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usneseními o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

21. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 odst. 2 písm. c), d) trestního zákoníku a zločinu vydírání dle § 175 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, přičemž byl obžaloby ve smyslu § 226 písm. a) trestního řádu pravomocně zproštěn.

22. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012 a dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16.9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 23. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na: a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

24. Trestní řízení žalobce trvalo od 15. 3. 2019, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] do 2. 10. 2019, kdy nabyl zprošťující rozsudek právní moci. Celkem tak trestní řízení trvalo necelých 7 měsíců.

25. Pokud jde o povahu trestní věci, že žalobce byl stíhán pro spáchání zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 odst. 2 písm. c), d) trestního zákoníku a zločinu vydírání dle § 175 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, za což mu hrozil trest nejprve 2 až 8 let. Obvinění z týrání sebou nese zvýšenou míru společenského a morálního odsouzení.

26. Pokud se jedná o dopady do osobnostní sféry žalobce, lze říci, že trestní stíhání do rodinných vztahů žalobce nezasáhlo. Vztahy v rodině byly pohnuté již v minulosti. Sám žalobce uvedl, že před trestním stíháním se vrátil k manželce po ročním odloučení, kdy žil s jinou ženou. Vztahy v rodině považoval za křehké a trestní stíhání bylo pro obnovené manželské soužití zatěžkávací zkouškou. Tvrdí-li žalobce, že usilovně pracoval na zachování rodiny, jeho chování vůči manželce toto vyvrací. Incident, který vyústil v podání trestního oznámení, svědčí o tom, že žalobce se nad manželku naopak povyšoval, nadával jí výrazy nejhrubšího zrna, plival po ní a nebránil se ani fyzickým výpadům vůči její osobě. Dceru, v tu dobu studující, vyhazoval z domova a taktéž ji častoval nevybíravými výrazy. Z dokazování také vyplynulo, že výbušnost žalobce provázená verbální i fyzickou agresí nebyla žalobci cizí ani v minulosti. Žalobce i jeho manželka považovali postup policie za neadekvátní. Zde je třeba zdůraznit, že orgány činné v trestním řízení postupují v řízení z úřední povinnosti tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Byl-li žalobce vykázán ze společného obydlí, jedná se o postup nikterak se nevymykající jiným obdobným případům. Taktéž rozhodnutí policejního orgánu vyslechnout nezletilou dceru žalobce, pokud tak bylo činěno v souladu se speciální zákonnou úpravou pro výslech nezletilých. V trestním řízení to nejsou rodiče, kdo rozhoduje o tom, zda bude dítě vyslechnuto, ale právě orgány činné v trestním řízení. Byť jsou z takového postupu rodiče nesví, což lze lidsky chápat, v případě stíhání pro trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí není výslech osob obývajících společnou domácnost, byť nezletilých, ničím, co by vybočovalo ze zákonného rámce nebo vykazovalo prvky šikanózního postupu nebo arogance moci. Co se týká zásahů do rodinného života, lze na základě provedeného dokazování uzavřít, že trestní stíhání rodinu žalobce spíše semklo, než rozvrátilo. Žalobce taktéž uváděl, že trestní stíhání zasáhlo do jeho zdraví. Žalobce trpí chronickým onemocněním a je obecně známou skutečností, že klid je jedním z předpokladů pro udržování choroby v remisi. Žalobce uváděl, že v souvislosti s [anonymizováno] chorobou byl nucen častěji navštěvovat lékaře a jeho a zvýšení dávek kortikoidů. Taktéž došlo k subjektivním potížím v podobě atak [anonymizováno] choroby. Z lékařských zpráv však toto nevyplývá. Žalobce podstupuje už léta biologickou léčbu v 8týdenních intervalech. Dne [datum] (tj. 9 dnů před hlavním líčením) byl u lékaře a uváděl, že se cítí subjektivně dobře, břicho jej nebolí, stolice oproti době před trestním stíháním vykazovala zlepšení, medikaci měl nastavenou na úrovni předcházející trestnímu stíhání. Z výslechu svědka [jméno] navíc vyplynulo, že žalobce touto nemocí a problémy s ní spojenými trpí dlouhodobě a popisoval stav žalobce v loňském roce, který byl zjevně výrazně horší, než který vyplývá z lékařských zpráv předcházející trestní stíhání i v době samotného trestního stíhání. Pokud se jedná o následnou léčbu po onkologické operaci, žalobce uváděl, že v důsledku trestního stíhání nepodstoupil chemoterapii, která mu byla doporučena. Doporučení jedné dávky po konzultaci s další lékařkou ostatně vyplývá i lékařské zprávy. Nicméně zde se jednalo o jeho vlastní rozhodnutí. Soud má za to, že žalobce tuto ani podstupovat neměl v úmyslu, když ani manželka o této možnosti nevěděla a měla za to, že když ji nepodstoupil, tak nebyla potřeba. Je zřejmé, že žalobce s manželkou otázky zdravotního stavu řešil a v případě, že by o chemoterapii uvažoval, zajisté by tuto možnost s manželkou probíral. O tom svědčí i fakt, že ji dle svých slov měl podstoupit v únoru/březnu 2019 Trestní stíhání však bylo zahájeno až 15. 3. 2019 a žalobce do té doby nepodnikl kroky k její aplikaci. Pokud se jedná o nenastoupení lázeňské léčby i zde soud neuvěřil žalobci, že tuto zamýšlel skutečně podstoupit nebo že byla spjata s jeho operací. Žalobce o ní hovořil velmi vágně, uvedl, že ani po dvou resekcích střev lázeňskou léčbu nepodstoupil. S lékaři o této možnosti nehovořil a z výslechu vyplynulo, že se jednalo o domněnku žalobce, že lázeňská péče na onkologickou léčbu navazuje, žalobce ani neučinil další kroky směřující k lázeňské léčbě, podobně jako neučinil další kroky směřující k chemoterapii. Pokud se jedná o vztahy s přáteli a kolegy, tito věděli o problémech žalobce s prostřední dcerou a situaci chápali. Ze strany okolí žalobci nic negativního naznačováno nebylo, ale cítil určitý nevyslovený tlak.

27. S ohledem na výše uvedené nelze přehlédnout, že trestní stíhání vůči žalobci iniciovala dcera žalobce a její výpověď podpořila druhá ze starších dcer. Trestní stíhání tak zjevně nebylo příčinou pohnutých rodinných vztahů, ale jejich důsledkem, resp. důsledkem výbušnosti žalobce a jeho nevybíravého chování vůči ostatním členům rodiny. Nelze přehlédnout ani fakt, že dcery žalobce, jejichž oznámení/výpovědi vyvolaly trestní stíhání, nakonec proti žalobci odmítly vypovídat. Podala-li však dcera žalobce trestní oznámení, byl policejní orgán povinen učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Postup orgánů činných v trestní řízení tak byl plně v souladu zákonnou úpravou a orgány neměly jinou možnost, než věc prošetřit. Orgány si nemohou vybírat, která z oznámení prověří a která ne. Učinila-li dcera žalobce oznámení ze msty vůči otci, ačkoliv byla o následcích sdělení vědomě nepravdivých údajů poučena, nelze následující rozběhnutí„ mašinerie“ trestního řízení považovat za samoúčelné, byť stricto sensu vydáním zprošťujícího rozsudku lze trestní stíhání žalobce považovat za nezákonné.

28. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že zadostiučinění ve formě konstatování, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a omluva, jichž se žalobci od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání jeví jako dostačující. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). V případě žalobce soud dospěl k závěru, že přiznání finančního zadostiučinění není na místě. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to ani poskytnutím relutární satisfakce. Jak výše vyloženo, trestní stíhání trvalo necelých 7 měsíců, do rodinného života žalobce významným způsobem nezasáhlo, neboť rodinný život žalobce byl pohnutý již před zahájením trestního stíhání a o to se v nemalé míře zasloužil sám žalobce. V řízení nebyly zjištěny ani zásadní zásahy do zdraví žalobce. Kolegové a přátelé žalobci věřili, neboť jim byla známa rodinná konstelace žalobce a z okolí cítil žalobce určitý tlak. K tomu nelze pominout, že řízení bylo iniciováno dcerou žalobce. Za zásahy, které nelze považovat za intenzivní ani dlouhodobé, je tak žalovanou poskytnuté zadostiučinění odpovídající. Soud proto žalobu co do požadované částky 70 000 Kč výrokem III. zamítl.

29. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce. Zde soud provedl srovnání s rozhodnutími zdejšího soudu ve věcech navržených žalobcem, a to 23 C 117/2012, 10 C 125/2013, 23 C 176/2009 ve znění rozhodnutí odvolacího soudu 12 Co 343/2011-90, 10 C 45/2012, a dále ve věcech 12 C 117/2016 a 15 C 280/2014.

30. V prvém případě byl poškozený stíhán 2 roky pro trestný čin pohlavního zneužívání a ohrožování mravní výchovy mládeže, za což hrozil trest odnětí svobody až 8 let, poškozený pobýval 420 dnů ve vazbě. Kvůli tomu musel přerušit sexuologické léčení. Poškozený trpěl pocity frustrace a beznaděje, řízení bylo celostátně medializováno, doposud jsou informace ohledně řízení snadno dohledatelné, došlo k zpřístupnění informací širokému okruhu osob, v minulosti byl trestán pro obdobné trestné činy, proto byl ohrožen vyšším a nepodmíněným trestem. Žalobci bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši [částka]. Společným rysem tohoto řízení s řízením žalobce bylo, že v obou případech se jednalo o trestné činy se stejnou výší trestní sazby. Trestní stíhání v posuzovaném případě bylo oproti žalobci výrazně delší, situace poškozeného bezútěšnější, neboť pobýval více než rok ve vazbě. Řízení bylo široce medializováno, byla přerušena jeho léčba a reálně mu hrozilo uložení nepodmíněného trestu.

31. Ve druhém případě byl poškozený stíhán 1 rok a 4 měsíce pro trestný čin znásilnění v souběhu proviněním loupeže. Byl ohrožen trestem 1 až 5 let. Poškozený strávil 155 dnů ve vazbě. Trestní stíhání se projevilo na duševním zdraví poškozeného, který byl léčen na psychiatrii pro posttraumatický syndrom jednak v důsledku vazby a jednak v důsledku vydání odsuzujícího rozsudku. Byl porušen zákaz zveřejňování informací o trestně stíhaném mladistvém, když žalobce byl poznán jedním ze spolužáků a ve škole se informace rozšířila. Žalobce byl trestně stíhán jako mladistvý, řízení bylo medializováno, žalobci hrozila ústavní psychiatrická léčba, v přípravném řízení došlo k pochybení policejního orgánu. Poškozenému bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 80 000 Kč. V tomto případě byl poškozený stíhán za mírně přísný trestný čin, délka řízení byla více než dvojnásobná. Byl stíhán jako mladistvý, informace vešly ve veřejnou známost, situace byla pro poškozeného složitější pro pobyt ve vazbě a zásahy do zejména duševního zdraví byly masivní. Společným rysem je jednak řízení vedené pro podobně odsouzeníhodné trestné činy, nicméně ve srovnávaném případě byly prokázány významnější zásahy do zdraví poškozeného, který byl navíc mladistvý a vazebně stíhaný a vlivem medializace došlo k ztotožnění žalobce jeho okolím.

32. Ve třetím případě navrženém žalobcem soud neshledal žádné společné rysy s případem žalobce, když je jednalo o stíhání poškozeného pro pomluvu, které se měl dopustit tím, že jako otec dle svých slov pravdivě popsal znásilnění dcery, za což sám musel čelit trestnímu stíhání a psychickému a ekonomickému tlaku s tím spojenému.

33. Ve čtvrtém případě, který nabídl žalobce ke srovnání, obdržel poškozený zadostiučinění ve výši 4 880 000 Kč za trestný čin neoprávněného užívání cizí věci a vydírání. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, žalobce trest vykonal, jeho trestní stíhání bylo vedeno vazebně. Na základě obnovy řízení byl poškozený v plném rozsahu zproštěn obžaloby, neboť u prvního trestného činu nebylo prokázáno, že se skutek stal a u druhého trestného činu nebylo prokázáno, že skutek spáchal žalobce. Život žalobce byl naprosto zničen, byl zbaven možností osobního a společenského uplatnění, jež by jinak měl, nikdy nezaložil rodinu, a prakticky celý dospělý život jej provází stigma sexuálního násilníka. Tento případ taktéž není ke srovnání vhodný, život žalobce nebyl trestním stíháním zasažen všeobjímajícím způsobem, že by mu zkazil celý život, žalobce nebyl stíhán ani vazebně, ani nebyl nespravedlivě odsouzen a nevykonal trest, který by mu byl uložen, a v rámci obnovy řízení bylo odsuzující rozhodnutí zrušeno.

34. Soud dále z vlastních zdrojů čerpal následující případy dva případy.

35. V prvém byl poškozený stíhán 2 roky a 5 měsíců pro týrání svěřené osoby, hrozil mu trest 2 až 8 let, byl stíhán vazebně (za vazbu byl odškodněn samostatně), kauza byla medializována a žalobce byl zproštěn až na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu. Výše zadostiučinění činila 14 500 Kč. Společnými rysy s řízením žalobce je stíhání pro obdobný trestný čin, ve srovnávaném případě však byl poškozený vystaven trestnímu stíhání po dobu více než 4x delší než žalobce a byl za ni i odsouzen, kauza byla medializována. Oproti tomu případ žalobce medializaci nepodléhal a žalobce byl zproštěn v rámci prvního hlavního líčení u soudu I. stupně.

36. V druhém případě byl poškozený stíhán 6 měsíců pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí, byl ohrožen trestní sazbou 2 až 8 let, měl psychické problémy již před zahájením stíhání, a to s ohledem na celou rodinnou situaci a skutečnost, že mu již v té době nechtěla manželka půjčovat děti. Ze strany žalobce vůči jeho manželce docházelo k domácímu násilí, nedosahovalo však intenzity odůvodňující trestní postih; věc byla postoupena do přestupkového řízení, které skončilo zastavením řízení pro zpětvzetí návrhu manželkou, poškozený se nebál odsouzení, věděl, že je nevinný; žalobce neměl žádné aktivity, které by nemohl v důsledku stíhání provozovat. Žalovanou bylo konstatováno porušení práva žalobce na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života a dále dopad na jeho lidskou důstojnost, osobní čest a dobrou pověst. Finanční zadostiučinění poskytnuto nebylo. V daném případě byl poškozený i žalobce stíhán cca stejně dlouhou dobu pro stejný trestný čin. Zdravotní problémy existovaly v obou případech již před zahájením trestního stíhání. Taktéž nevhodné chování vůči manželce existovalo v obou případech, ačkoliv patrně míry týrání nedosahovalo.

37. S přihlédnutím k případům odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce soud dospěl k závěru, že zadostiučinění v nepeněžní podobě poskytnuté již samotnou žalovanou je dostatečné, odpovídá prokázaným zásahům do osobní sféry žalobce a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění v obdobných případech (zejména v poslední zmíněné věci, která vykazuje s případem žalobce nejvíce totožných znaků).

38. Pokud se jedná o žalobcem požadovanou náhradu škody ve výši 33 800 Kč představující náklady obhajoby, mezi účastníky nebylo sporu o provedení úkonů právní služby tak, jak jsou uvedeny v žalobě na čl. 2 a 3 a nebylo sporu ani o jejich rozsahu. Spor byl pouze u jedné položky, ohledně toho, zda ji hodnotit dle § 11 odst. 1 nebo odst. 2 advokátního tarifu, přičemž ze strany žalobce bylo uznáno, že se jedná o úkon dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu a žaloba byla vzata co do částky [částka] zpět. Soud proto ve výroku I. řízení v požadovaném rozsahu zastavil a co do zbylé částky 32 650 Kč náhradu škody výrokem II. přiznal.

39. O nákladech řízení proto soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

40. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč a náklady právního zastoupení. Nárok z nemajetkové újmy se na náklady právního zastoupení započítávají tarifní hodnotou sporu 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Žalobce se domáhal jednoho nemajetkového nároku (50 000 Kč) a dvou majetkových nároků v součtu představující částku 83 800 Kč (50 000 Kč + 33 800). Celkem hodnota sporu činila 133 800 Kč. Žalobce byl úspěšný ve svém nemajetkovém nároku a v nároku na obhajné ve výši 32 650 Kč Celkem tak úspěch žalobce činí 82 650 Kč a neúspěch 51 150 Kč. Úspěch žalobce činil 60,65 %, neúspěch 39,35 %. Z rozdílu neúspěchu a úspěchu vyplývá, že žalobci náleží 21,3 % účelně vynaložených nákladů. Účelně vynaložené náklady spočívají v 6 úkonech právního zastoupení (převzetí a příprava právního zastoupení, žaloba, částečné zpětvzetí včetně doplnění ze dne 13. 5. 2021, účast při jednání dne 29. 10. 2021, doplnění ze dne 19. 11. 2021 a účast při jednání dne 28. 1. 2022) po 6 460 Kč a 6 paušálních náhrad hotových výdajů á 300 Kč, tj. 34 100 Kč. Dále zástupci soud přiznal na cestovních výdajích za užití osobního automobilu dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. advokátního tarifu částku 2 787 Kč za cesty k soudu dne 29. 10. 2021 vozem Hyuandai při vzdálenosti z [obec] do Prahy a zpět 214 km, průměrné spotřebě 6,6 litrů nafty na 100 km, ceně nafty dle vyhl. 375/2021 Sb., 27,20 Kč za litr a sazbě náhrad 4,40 Kč za km) a dne 28. 1. 2022 ceně nafty dle vyhl. 511/2021 Sb., 36,10 Kč za litr a sazbě náhrad 4,70 Kč za km., když žalobce požadoval pouze částku 2 787 (1 300 + 1487), ačkoliv soud vypočetl částku 2 841,44 Kč (1 325,77+1 515,67). Zástupci náleží též náhrada za promeškaný čas za každou ze dvou cest k soudu v rozsahu 6 půlhodin po 100 Kč za půlhodinu dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem tedy 12 půlhodin, tj. 1 200 Kč Celkem náklady žalobce činily 48 141,43 Kč, 21,3 % z této částky činí 10 254 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobci zaplatit ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalobce.

41. Ve výroku IV. a V. uložil soud účastníkům povinnost nahradit účastníkům dle poměru úspěchu a neúspěchu náklady státu ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. Náklady státu spočívají ve svědečném, o kterém však nebylo dosud rozhodnuto a nebylo vyplaceno. Účastníkům tak bude náhrada těchto nákladů uložena samostatným usnesení, jakmile bude svědkovi vyplacena.