46 C 152/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované ., Adresa žalované Adresa advokáta o zaplacení 12 765 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 765 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky, od 8. 10. 2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 12 765 Kč od 26. 9. 2023 do 7. 10. 2024, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 1 200 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 soudní poplatek 1 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 20. 8. 2024, doručenou soudu stejného dne, domáhá po žalované částky 12 765 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z částky 12 765 Kč od 26. 9. 2023 od zaplacení. Žalobkyně uvedla, že Česká republika je vlastníkem pozemku , Anonymizováno, , , adresa, (dále jen „pozemek“). Žalobkyně je oprávněna s nemovitostí hospodařit. Na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 27. 6. 2014 je žalovaná vlastníkem sousedních pozemků, tj. , adresa, , zapsaných v katastru nemovitostí vedeném , adresa, (dále jen „nemovitosti žalované“). Nemovitosti žalované tvoří komplex čerpací stanice pohonných hmot , Anonymizováno, , jejíchž vlastníkem a provozovatelem je žalovaná. Část pozemku v rozsahu 3 m2 je zastavěná reklamním zařízením – cenovým totemem čerpací stanice , Anonymizováno, . Tuto část pozemku žalovaná užívá bez smluvního titulu, tj. mezi žalobkyní a žalovanou není uzavřena smlouva o nájmu naříkané části pozemku, a to v období od , datum, do , datum, . Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Za období od 20. 12. 2021 do 31. 5. 2023 činilo obvyklé nájemné částku v žalované výši. Tato částka byla stanovena jako nájemné za užívání reklamního zařízení, kterým cenový totem bezesporu je. Dle interních předpisů žalobkyně činí základní nájemné standartní plochy reklamního zařízení – billboardu (12,12 m2 – pozn. soudu, překlep žalobkyně později 12,24 m2) částku 10 000 Kč/ks/rok. Neboť se jedná v případě cenového totemu o oboustranné reklamní zařízení, byla tato skutečnost zohledněna koeficientem 1,2. Žalobkyně vzala v potaz i skutečnost, že reklamní zařízení žalované se na pozemku žalobkyně nachází pouze ze 2/3. Plocha reklamního zařízení je 1,8 x 7,5, tj. 13,5 m2. Roční nájemné tak činí 8 824 Kč, tj. [1,8m*7,5m*(2/3 pozemku) * 10 000 Kč*1,2 koeficientu]/12,24m2 (standartní plocha reklamního zařízení). Žalované nájemné tak bylo vypočteno následovně [8 824 Kč (roční nájemné)/365 dnů]*528 dnů (od, Anonymizováno, 20. 12. 2021 do 31. 5. 2023). Žalobkyně uvedla, že v dané lokalitě je reklamní plocha dle nabídek pronajímána za 5 000 Kč/měsíčně/ks, a dále vyhláškou , Anonymizováno, , adresa, o místním poplatku za užívání veřejného prostranství, je stanoven poplatek za každý započatý m2 plochy a započatý den za umístění reklamního zařízení ve výši 10 Kč. Žalobkyně s žalovanou komunikovala formou přípisů ze dne 21. 3. 2023 a ze dne 21. 7. 2023 stran udělení souhlasu s rozsahem užívací plochy a výší stanovené náhrady. Žalobkyně zaslala žalované výzvu ze dne 22. 8. 2023 k uhrazení bezdůvodného obohacení, se splatností dne 25. 9. 2023.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila blanketním odporem ze dne 3. 10. 2024 proti platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 9. 2024, č.j. 46 C 152/2024-17 a odůvodněním odporu ze dne 5. 11. 2024. Žalovaná učinila nesporným, že je výlučným vlastníkem nemovitostí žalované, na kterých provozuje čerpací stanici pohonných hmot , Anonymizováno, . Dále učinila nesporným, že na pozemku je umístěna stavba pevně spojená se zemí, a sice cenový totem čerpací stanice. Žalovaná se žalovaným nárokem nesouhlasí, neboť ho považuje za neurčitý a ničím nepodložený. Žalovaná sporovala způsob užívání v rozsahu 3 m2, když není dostatečné, že žalobkyně vycházela pouze ze zaměření uvedeném ve webové aplikaci „Nahlížení do KN“. Žalovaná satelitní snímky nepovažuje za dostatečně prokazatelné. Jedná se o pouhý odhad žalobkyně. Stavbu cenového totemu realizovala, financovala a vybudovala žalované s historickým souhlasem České republiky, a to částečně na naříkaném pozemku a částečně na sousedním , adresa, vedeném , Anonymizováno, , adresa, , na kterém má právo hospodařit , právnická osoba, . , jméno FO, pozemků tak konkludentně vyslovil souhlas s užíváním pozemků, jinak by jeho souhlas s provedením stavby nedával smysl. Žalovaná dále sporovala, že cenový totem stojí ze 2/3 na naříkaném pozemku. Žalovaná má za to, že by bylo nutné provést geodetické zaměření hranic pozemků v terénu a následně provést geodetické zaměření samotného cenového totemu. Žalobkyně dále nevysvětluje, proč byl použit koeficient 1,2, když toto nemá oporu v právních předpisech. Navíc cenový totem není reklamním zařízením. Žalobkyně dále nijak neprokazuje, že tvrzený základ bezdůvodného obohacení ve výši 10 000 Kč/ročně je běžnou výší nájemného za reklamní zařízení (billboard) uvedeného rozměru (12,12 m2). Žalovaná má dále za to, že nájem by měl být za pozemek, nikoliv za reklamní plochu. Cenový totem nemá reklamní charakter, nýbrž je součástí reklamní stanice a poskytuje spotřebiteli a třetím osobám povinné informace o ceně prodávaných pohonných hmot. Jiné informace na cenovém totemu nemohou být vyobrazeny. Žalobkyně by tak nanejvýš měla nárok na vydání bezdůvodného obohacení souvisejícího s nájmem části pozemku.

3. V reakci na výzvu soudu ze dne 15. 1. 2025 doplnila žalobkyně svou žalobu podáním ze dne 4. 2. 2025 tak, že přesný rozsah části pozemku zastavěného cenovým totemem je možné stanovit pouze geometrickým plánem, nebo polohopisným zaměřením. Nicméně, cena za takové zaměření dle nabídek firem činí minimálně 18 150 Kč vč. DPH, tedy částku přesahující hodnotu sporu. Žalobkyně tak nechává na uvážení soudu, zda je rozsah zastavění pozemku cenovým totemem sporný a zda je hospodárné prokazovat tuto skutečnost shora uvedeným způsobem, když tyto náklady bude žalobkyně požadovat po žalované jako náklady účelně vynaložené na soudní řízení. Žalobkyně upřesnila, že požaduje bezdůvodné obohacení za část pozemku zastaveného cenovým totemem ve vlastnictví žalované. Žalobkyně v žádném případě nepožaduje úhradu za to, že žalovaná užívá vlastní věc. Žalobkyně výši nájemného pouze stanovila v souladu s tím, co stojí na jejím pozemku. Pokud by na pozemku stála budova, byla by výše nájemného stanovena jinak. V daném případě je část pozemku zastavěná oboustranným reklamním zařízením (cenovým totemem). Žalobkyně odkázala na soudní rozhodnutí, ve kterých bylo obvyklé nájemné za užívání pozemku zastavěného reklamním zařízením vypočteno na základu charakteru tohoto reklamního zařízení a jeho plochy, a nikoliv rozsahu zastavěné plochy (viz rozsudek , adresa, a rozsudek , adresa, ). Stran odkazu na cenu pronájmu billboardu žalobkyně uvedla, že tento, Anonymizováno, argument byl užit jen podpůrně, kdy lze předpokládat, že by vlastník pozemku nedovolil vybudování billboardu na svém pozemku, pokud by z toho neměl mít alespoň prezentovaných 5 000 Kč/měsíčně. Žalobkyně považuje za irelevantní argumentaci žalované stran sporování výpočtu bezdůvodného obohacení.

4. Soud vzal za nesporná shodná tvrzení účastníků řízení, že žalovaná má ve vlastnictví nemovité věci žalované, tj. , adresa, . Dále, že žalobkyně má právo hospodařit s naříkaným pozemkem , adresa, , který je ve vlastnictví , Anonymizováno, Dále při ústním jednání dne 17. 7. 2025 učinili účastníci nesporným, že žalovaná provozuje čerpací stanici pohonných hmot , Anonymizováno, , kde na části pozemku , adresa, , je umístěna stavba pevně spojená se zemí, a sice cenový totem čerpací stanice.

5. Sporným mezi účastníky zůstal výpočet výše náhrady nájmu, tj. stanovení výše bezdůvodného obohacení, a jakou rozlohou cenový totem zasahuje na shora uvedený pozemek. K dotazu soudu na jednání dne 17. 7. 2025 žalovaná uvedla, že pouze sporuje rozsahu 3 m2, ale sama žádný jiný rozsah užívání netvrdí.

6. Soud měl k dispozici následující listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění.

7. Ze zákresu ortofotomapy soud seznal, že na mapě je zaměřen objekt ve tvaru obdélníku o velikosti 3,04 m2 (1,4 m x 2,17 m).

8. Z nabídky na pronájem billboardů soud seznal, že ve , Anonymizováno, , adresa, se billboard o rozměrech 510 cm x 240 cm (12,24 m2) pronajímá za 5 000 Kč/měsíčně.

9. Z obecně závazná vyhláška , Anonymizováno, , adresa, plyne, že byl zaveden místní poplatek za užívání veřejného prostranství mj. pro účely pro umístění reklamních zařízení, který činí 10 Kč za každý započatý den a každý započatý m2.

10. Z rozsudku , adresa, plyne, že ve skutkově a právně obdobné věci, tj. užívání pozemku ve vlastnictví , Anonymizováno, , který je ve správě žalované bez smluvního titulu, nebylo přistoupeno k vypracování znaleckého posudku, jelikož výši bezdůvodného obohacení bylo možné dostatečně zjistit porovnávací metodou (analýza nájemního trhu v dané oblasti pro obdobné objekty). Porovnávací metodou bylo zjištěno, že nájemné by mělo být ještě vyšší, přičemž žalobkyně požadovala nájemné nižší, než je nájem obvyklý v dané oblasti. Dále v tomto případě shledaly soudy obou stupňů za dostačující, že bylo nájemné stanoveno podle interní metody žalobkyně a za konformní považovali i použití koeficientu 1,2 pro oboustranné reklamní zařízení.

11. Z fotodokumentace cenového totemu na čísle listu 38 plyne, že naříkaný cenový totem je vysoký 7,5 m a široký 1,8 m. Dále cenový totem má na sobě nápis , Anonymizováno, .

12. Soud neprovedl důkaz výpisem z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 20. 8. 2024 k nemovitostem žalované (LV , Anonymizováno, ), neboť mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná vlastní naříkané nemovitosti, na kterých provozuje čerpací stanici. Ze stejného důvodu neprovedl soud výpis z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 31. 1. 2025 k naříkanému pozemku (LV , Anonymizováno, ), když mezi účastníky nebylo sporné, že je žalobkyně oprávněná nakládat s naříkaným pozemkem. Soud dále neprovedl fotodokumentaci cenového totemu na č.l. 12 a č.l. 13 a ortofotomapu na č.l. 39, neboť tyto listinné důkazy byly pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. Soud neprovedl ani přípis ze dne 21. 3. 2023, přípis ze dne 21. 7. 2023 a výzvu k úhradě ze dne 22. 8. 2023, včetně doručenek, neboť žalobkyně tyto důkazy soudu nepředložila a na jejich provedení s ohledem na hospodárnost řízení netrvala, což soudu sdělila na jednání dne 17. 7. 2025.

13. Soud dále nepřistoupil k vypracování znaleckého posudku stran geodetického zaměření cenového totemu, neboť náklady tohoto důkazu přesahují předmět sporu, kdy si soud ověřil, že náklady na tento znalecký posudek by činily minimálně 20 000 Kč. Nadto se soud poznamenává, že znalecký posudek je toliko jedním z důkazních prostředků (§ 125 o.s.ř.), jenž nalezne uplatnění především v situacích vyžadujících odborné posouzení (§ 127 o.s.ř.), ovšem nejedná se o jediný důkazní prostředek a soud si o rozhodných skutečnostech může během řízení učinit názor i na základě ostatních v řízení provedených důkazů (zde např. katastrální mapa (ortofotomapa), fotografie cenového totemu apod.) svědčících o okolnostech věci (umístění cenového totemu, rozloha a plocha cenového totemu atd.). Není tedy namístě prosazovat jakousi exkluzivitu znaleckého zkoumání veškerých aspektů souzené kauzy, jak činí žalovaná.

14. Soud posoudil předložené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Pravost a správnost listinných důkazů nebyla namítána, takže soud neměl důvod z nich nevycházet, nebo jim přisuzovat nižší důkazní hodnotu.

15. Soud má za prokázané, že cenový totem ve vlastnictví žalované má na sobě nápis , Anonymizováno, , a tudíž funguje jako reklamní zařízení. Cenový totem stojí na shora uvedeném pozemku žalobkyně v rozsahu okolo 3 m2, tj. 2/3 své rozlohy, a to bez smluvního titulu. Plocha cenového totemu 13,5 m2 (1,8 m x 7,5 m). Žalovaná se na žalobkyni bezdůvodně obohatila, když bezesmluvně užívala pozemek, se kterým smí žalobkyně hospodařit.

16. Soud právně posoudil věc následovně.

17. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 1958 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Úvodem zdejší soud považuje za důležité zdůraznit, že z § 157 odst. 2 o. s. ř. ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 29 NSCR 7/2014). Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09).

21. Soud uzavřel, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně, když užívá shora uvedený pozemek, se kterým žalobkyně hospodaří, bez smluvního ujednání. Žalovaná má na shora uvedeném pozemku umístěn cenový totem ze 2/3. Cenový totem zároveň slouží jako reklamní zařízení, když je na něm uvedena značka čerpací stanice, tj. nápis , Anonymizováno, . S ohledem na důvody uvedené pod odstavcem 13 tohoto rozsudku vyšel zdejší soud pro určení rozlohy pro stanovení bezdůvodného obohacení z ortofotomap a fotografické dokumentace a nenechal vyhotovit znalecký posudek. Výši obvyklého nájemného soud stanovil porovnávací metodou za použití nabídek u sousedních reklamních objektů. Soud dále vycházel z koeficientu 1,2, kdy tento postup byl shledám konformním i rozhodnutími pod odstavcem 10 tohoto rozsudku. Soud dále zdůrazňuje, že použitím porovnávací metody respektoval ustálenou rozhodovací praxi prosazující stanovení bezdůvodného obohacení v případech bezesmluvního užívání cizího pozemku pomocí hladiny obvyklého nájemného srovnatelných pozemků (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 946/2013, či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2501/2016), když tyto závěry je dají užít i pro toto řízení a nájem odvíjející se od plochy reklamního zařízení. Shora uvedeným postupem soud došel k závěru, že žalobkyně požaduje bezdůvodné obohacení plynoucí z nájemného v nižší hladině, než je cena obvyklá v místě a čase, když vycházela z ročního nájemného 10 000 Kč za reklamní zařízení o rozměru 12,24 m2. Tento výpočet je pro žalovanou příznivější, když dle žalobkyní předložených nabídek činí roční nájemné obvykle částku 60 000 Kč. Žalovaná tak v období od 20. 12. 2021 do 31. 5. 2023 bezesmluvně užívala pozemek, na kterém hospodaří žalobkyně, přičemž roční nájemné za reklamní zařízení je představováno částkou 8 824 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 12 765 Kč za žalované období. Jelikož žalovaná netvrdila a ani neprokázala, že by danou částku žalobkyni již zcela nebo zčásti vydala, soud proto žalobě zcela vyhověl.

22. Žalované byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z žalované částky, přičemž období, za které žalobkyni náleží úrok z prodlení, stanovil v souladu s § 1958 o. z. s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, dle kterého: „bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán" (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.5.2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021). S ohledem na shora uvedené tak soud zamítl žalobu co do úroku z prodlení z žalované částky od 26. 9. 2023 do 7. 10. 2024 (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z žalované částky ode dne následujícího po výzvě k vrácení bezdůvodného obohacení (doručení žaloby), tj. od 8. 10. 2024 do zaplacení dle § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., když přiznal žalobkyni, neúspěšné toliko v nepatrné části, právo na plnou náhradu nákladů řízení proti žalované. Náklady žalobkyně tvoří paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. za 4 úkony á 300 Kč (podání žaloby, vyjádření ze dne 4. 2. 2025, příprava na ústní jednání, účast na jednání dne 17. 7. 2025) dle § 2 odst. 1 písm. a) - c), odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši 1 200 Kč. Celkem náklady řízení žalobkyně činí 1 200 Kč.

24. Lhůta k plnění byla stanovena na patnáct dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., aby měla žalovaná dostatek času k uhrazení přiznaných částek (výrok I., III.).

25. Výrokem IV. tohoto rozsudku uložil soud v souladu s § 2 odst. 3 větou první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zák. o SoP“), žalované povinnost k zaplacení soudního poplatku, neboť žalobkyně je dle § 11 odst. 2 písm. a) zák. o SoP osvobozena od soudních poplatků. Soudní poplatek činí v daném případě dle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků částku ve výši 1 000 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 9 odst. 1 zák. o SoP.