46 C 158/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Datum narození zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/0 pro zaplacení 36 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 13. 7. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 31 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 31 000 Kč od 13. 7. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 18 456 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 36 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že proti němu bylo vedeno před , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, trestní stíhání, byl trestním příkazem a nepravomocným rozsudkem soudu I. stupně uznán vinným pro přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platební prostředku dle § 234 odst. 1 trestního zákoníku, přičemž následně byl obžaloby zproštěn. Proti žalobci tak bylo vedeno nezákonné trestní stíhání. Průběh trestního stíhání byl pro žalobce stresující, neboť si přes vědomí své neviny a nedůvodnosti trestního stíhání nemohl být do poslední chvíle jistý, zda nebude uznán vinným a potrestán. Jeho pocit nejistoty by umocňován tím, že byl před pravomocným zproštěním návrhu na potrestání v této věci celkem dvakrát nepravomocně odsouzen. Žalobce nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil u žalované dne , datum, , žalovaná konstatovala, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného v čl. 8 odst. 2 Listiny a žalovaná se žalobci omluvila. Žalobce se se závěrem žalované neztotožnil a měl za to, že formální konstatování porušení práva a formální omluvu nelze považovat za dostatečné zadostiučinění a je namístě nemajetkovou újmu odškodnit v penězích.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala na navrhla jej zamítnout. Po provedeném šetření dospěla k závěru, že v naříkaném trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“). Žalovaná konstatovala, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a žalovaná se za nezákonným postup orgánů činných v trestním řízení omluvila. Vyslovenou omluvu považuje za dostačující zadostiučinění, když žalobce ani neuvádí takové skutečnosti, pro které by mělo být přistoupeno k peněžité satisfakci. Trestní stíhání trvalo 9 měsíců a žalobce byl ohrožen trestní sazbou maximálně dvou let, zákazem činnosti či propadnutí věci, kdy v obžalobě byl navrhován toliko trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 14 měsíců a náhrada škody.

3. V reakci na výzvu soudu, do jakých konkrétních práv žalobce bylo zasaženo, jakým způsobem a intenzitou žalobce uvedl, že byl po celou dobu nedůvodného trestního řízení vystaven stresu, kdy na trestní řízení až do pravomocného skončení věci neustále myslel., začaly u se u něj projevovat psychické problémy jako podrážděnost a emocionální rozladěnost, což mělo vliv na jeho osobní a rodinný život. Je pravdou, že žalobce za sebou určitou trestní minulost měl, udělal za ní tlustou čáru a nyní již dlouhodobě vede řádný život spořádaného občana. Poté, co by obviněn a následně i dvakrát nepravomocně odsouzen, ho nejbližší okolí začalo podezírat, že se ke své minulosti vrátil a přirozeně mu přestalo důvěřovat, došlo k rozpadu dlouhodobého vztahu žalobce s jeho dlouholetou přítelkyní. S ohledem na popsané psychické potíže žalobce vyvolané nedůvodným trestním stíháním, probíhal jejich rozchod natolik emotivně, že s žalobcem bývalá přítelkyně zpřetrhala veškeré vazby. Během trestního řízení taktéž došlo ke značnému útlumu podnikatelských aktivit žalobce.

4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

5. Z podání nazvaného Uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy a škody způsobené při výkonu státní moci ze dne , datum, adresované žalobcem žalované plyne, že žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním vedeným před , adresa, sp. zn. , spisová značka, a požadoval zadostiučinění ve výši 36 000 Kč. Uvedl, že trestní stíhání pro něj bylo stresující, neboť si při vědomí své neviny a nedůvodnosti trestního stíhání nemohl být do poslední chvíle jistý, zda nebude uznán vinným a potrestán. Pocit nejistoty byl umocňován tím, že byl před pravomocným zproštěním návrhu na potrestání v této věci celkem dvakrát nepravomocně odsouzen, a to jak trestním příkazem, tak rozsudkem ze dne , datum, . Z přípisu žalované ze dne , datum, plyne, že téhož dne žalobce svůj nárok u žalované uplatnil.

6. Ze stanoviska žalované ze dne 12. 7. 2023 soud zjistil, že žalovaná po provedeném šetření konstatovala, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního řízení žalobce záznamem o sdělení podezření ze dne , datum, došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak než z důvodů a způsobem stanovených zákonem, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny a žalovaná žalobci vyslovila odmluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Vzhledem k okolnostem případu a s ohledem na výsledek provedeného šetření pokládala žalovaná za spravedlivé zadostiučinění vyslovenou omluvu za nezákonné trestní stíhání a relutární odškodnění nepřiznala.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti , Anonymizováno, patrno, že byla založena 18. 2. 2021. Předmětem podnikání byl pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor a od počátku je společníkem i jediným jednatelem žalobce.

8. Z protokolu o předání předmětu nájmu ze dne 20. 6. 2022 k nájemní smlouvě uzavřené dne 30. 8. 2021 mezi pronajímatelem, společností , právnická osoba, ., a nájemcem , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . vyplývá, že byl předán společností , Anonymizováno, . Přebírající společnosti je , právnická osoba, ., nebytový prostor sloužící k podnikání, nacházející se v budově , adresa, .

9. Ze spisu , adresa, , soud provedl níže uvedené listiny, z nichž zjistil následující skutečnosti., podezřelý výraz, ., datum, ., datum, ., podezřelý výraz, , částka, ., podezřelý výraz, , datum, ., datum, ., datum, ., datum, ., datum, .

10. Žalobce v rámci svého výslechu uvedl, že má sice trestní minulost, ale tuto již překonal. S lidmi z minulosti se nestýká, pozastavil se nad tím, jak se vůbec dostal do podezření, že spáchal trestný čin a dotklo se ho to. Říkal si, jestli opět, když někdo podobný něco spáchá, bude muset dokazovat, že to nebylo on. Nespal, byl zmatený, říkal si, kdy se svého bývalého života zbaví. Snažil se to neřešit, nesvěřovat se rodině ani přítelkyni. Poté, co byl po soudním stání shledán vinným, byl zklamaný a šokovaný, přemýšlel jak dál, protože si podobnou situací prošel již v minulosti. Musel řešit, co s podnikáním, měl problémy s přítelkyní, nespal, byl podrážděný, bez nálady. O trestním stíhání nejprve nikomu neříkal, nepřikládal mu až takovou váhu. Poté, co byl soudem I. stupně odsouzen, vyšel s pravdou ven a řekl, proč je podrážděný a nespí, proč jezdí do, Anonymizováno, , Anonymizováno, . Přítelkyně, matka a sestra věděly, že jezdí do , Anonymizováno, k soudu, ale detaily neznaly. Měl problémy ve vztahu s přítelkyní, neměl na nic náladu, byl jako tělo bez duše. Přítelkyně byla mladší a náladovost žalobce nechápala a nevěděla, co se děje. O jeho trestní minulosti nevěděla a před ¾ rokem se s žalobcem rozešla. Trestní stíhání mělo vliv i na žalobcovo podnikání, byl nevyspalý, nekoncentrovaný, navíc se jednalo o startup zaměřený na správu nemovitostí. V současné době se žalobce stará o penzion. Má jednak společnost , právnická osoba, . a je ještě OSVČ. V rámci společnosti se stará o správu nemovitostí, jako je dohled, údržba, opravy apod. Jako OSVČ se stará o ukrajinské uprchlíky, kteří v nemovitostech bydlí, pomáhá s dokumenty, které potřebují, s vyřízením dokladů, přemístěním z místa na místo. Co se týká startupu, byl založen před 3 lety a skoro 2 roky byla činnost utlumena, protože žalobce neměl energii se mu věnovat. K dotazu svého zástupce žalobce uvedl, že je spíše introvert, během trestního stíhání přibral 8 kg, nebylo mu příjemné vysvětlovat rodině, že je obviněn z krádeže, kterou nespáchal, přes svou historii. Rodina jsou pevná, silná, mají vůči sobě ohledy, nesvěřují se se starostmi, spíše se snaží jeden druhému psychicky pomáhat, a ne se svěřovat se soukromím, to až teprve je-li to nevyhnutelné.

11. Na základě uvedených zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:Žalobci bylo usnesením ze dne 3. 5. 2022 sděleno podezření z přečinu krádeže a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku. Žalobce byl trestním příkazem a posléze rozsudkem soudu I. stupně nepravomocně odsouzen k podmíněnému trestu a náhradě škody v řádu několika tisíc korun. Následně byl návrhu na potrestání zproštěn. Žalobce byl v minulosti již pětkrát odsouzen, převážně za majetkovou trestnou činnost. Žalobce se se svým nárokem obrátil na žalovanou. Žalovaná konstatovala, že v případě žalobce došlo k porušení jeho práva nebýt trestně stíhán jinak než z důvodů a způsobem stanovených zákonem a omluvila se.

12. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Listinné důkazy nebyly stranami rozporovány. Co se týče výpovědi žalobce, je třeba brát v potaz, že žalobce má zájem na výsledku řízení, což bylo z jeho výpovědi patrné. Soud neměl důvod nevěřit, že se žalobce snažil konkrétní důvody, pro které jezdí k soudu, před rodinou skrývat. Jednak, jak sám uvedl, v rámci rodiny se nesvěřují a jednak s ohledem na svou minulost se obával, aby jej rodinní příslušníci nevnímali negativně. Soud však neuvěřil, že by trestní stíhání bylo důvodem jeho rozchodu s partnerkou. Žalobce uváděl, že zprvu trestnímu stíhání nevěnoval pozornost, následně se již na něj soustředil a byl nesvůj zejména v souvislosti se soudními stáními, kdy nebyl ve své kůži, byl podrážděný a náladový. V této souvislosti je třeba uvést, že trestní stíhání trvalo několik měsíců a soudních jednání nebylo zajisté tolik, aby byl dlouholetý pevný vztah byl krátkodobě ochromen náladami žalobce do té míry, že by vztah zanikl, byť se jednalo o vztah s mladší partnerkou, navíc došlo-li k rozchodu až několik měsíců po skončení trestního stíhání. Ačkoliv je zřejmé, že žalobce cca rok a čtvrt před zahájením trestního stíhání založil společnost zabývající se pronájmem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, soud neuvěřil, že by podnikatelské aktivity byly utlumeny nějak výrazněji. I přesto soud bere v potaz, že podnikání, navíc začínající, muselo být v době trestního stíhání pro žalobce náročnější s ohledem na jeho negativní pocity a stres spojený s trestním stíháním.

13. Soud ve věci aplikoval zejména následující zákonná ustanovení:Dle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Dle § 5 písm. a) zákona platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.Dle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.Dle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Dle odst. 2 zákona byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.Dle § 14 odst. 3 zákona, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Dle § 15 odst. 2 zákona, se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán pro přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 1 trestního zákoníku a byl návrhu na potrestání pravomocně zproštěn.

16. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012 a dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16.9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“17. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na:a) délku trestního stíháníb) povahu trestní věcic) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobced) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

18. Ačkoliv se v případě zkráceného přípravného řízení zahajuje trestní stíhání až podáním návrhu na potrestání k soudu, soud přihlédl ke specifiku daného typu řízení a za datum zahájení trestního stíhání považuje datum sepisu záznamu o sdělení podezření, tj. , datum, , neboť od této chvíle byl žalobce seznámen s tím, že je to on, kdo je jmenovitě podezřelý ze spáchání trestného činu a budou ve vztahu k němu činěny úkony trestního řízení. Trestní řízení žalobce tak trvalo od , datum, do , datum, , kdy nabyl zprošťující rozsudek právní moci. Celkem tak trestní řízení trvalo 9 měsíců.

19. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán pro přečin přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 1 trestního zákoníku, za což mu hrozil trest až 2 roky. Uvedené přečiny nejsou spojeny s významnou mírou společenského a morálního odsouzení a byl za jejich spáchání navrhován toliko podmíněný trest.

20. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že omluva, jíž se žalobci od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví jako dostačující. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 590/08).

21. Soud má za to, že v případě žalobce je již namístě poskytnout finanční satisfakci. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné. Soud proto žalobci přiznal částku , částka, , která se jeví adekvátní zásahům trestního řízení do sféry žalobce. Soud nemá důvod nevěřit, že žalobce se v rámci trestního stíhání cítil nekomfortně, obával se odsouzení soudem i morálního odsouzení ze strany rodinných příslušníků v případě, že bude pravomocně shledán vinným, neboť žalobce již byl v minulosti opakovaně soudně trestán pro majetkovou trestnou činnost. Taktéž nelze přehlédnout fakt, že žalobce byl trestním příkazem a následně též prvním nepravomocným rozsudkem vydaným ve věci, shledán vinným. Trestní stíhání zasáhlo do psychiky žalobce, partnerského souladu, odrazilo se v obavách žalobce z odsouzení rodinnými příslušníky a obecně zasáhlo do jeho podnikání v důsledku, když se v něm promítlo nevyspání a psychický diskomfort.

22. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce. Zde soud provedl srovnání s rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 19 C 260/2019, ve znění rozhodnutí Městského soudu v Praze, čj. 12 Co 105/2021, věcí sp. zn. 22 C 73/2013 ve znění rozhodnutí Městského soudu v Praze, čj. 19 Co 274/2014 a Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 483/2015 a 10 C 55/2018.

23. V prvém případě byl poškozený stíhán po dobu 4 let a 3 měsíců pro trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za něž hrozil trest 2-8 let, s poškozeným se rozešla přítelkyně, která byla též přítomna domovní prohlídce a zabavení movitých věcí u poškozeného. Poškozený měl problémy se spánkem, nebyl schopen se připravovat na soutěže v kulturistice a věnovat se svým sportovním aktivitám. Došlo k zásahům do cti a pověsti žalobce za situace, kdy poškozený již byl v minulosti jednou nezákonně trestně stíhán a měl negativní zkušenost již z minulosti. Poškozenému bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 30 000 Kč. Co se týká společných rysů s řízením vedeným proti žalobci, srovnávané trestní stíhání bylo výrazně delší a hrozil za něj významně vyšší trest. V obou případech se nicméně jednalo o stíhání pro majetkovou trestnou činnost. Ve srovnávaném případě došlo k významnému zásahu do partnerského života poškozeného, u žalobce taktéž došlo k zásahu do partnerského života, ovšem žalobce se s partnerkou rozešel až několik měsíců po skončení trestního stíhání. Podobně jako se poškozený ve srovnávaném řízení nemohl věnovat přípravě na soutěže, tak i v případě žalobce se trestní stíhání projevilo v jeho podnikání, když se jeho psychické rozpoložení v podnikání projevilo. Na rozdíl od poškozeného byl i žalobce v minulosti trestně stíhán, ovšem opakovaně a důvodně.

24. V druhém případě byl poškozený stíhán po dobu 435 dnů stíhán pro trestný čin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) a d) tr. zákoníku, za nějž hrozil trest až 2 roky. U poškozeného k významným zásahům do profesního, rodinného života, do jeho zdraví či sociálního života nedošlo a jednalo se o osobu již dříve soudně stíhanou. Jako dostatečné zadostiučinění bylo shledáno konstatování porušení práva. Co se týká společných rysů s řízením vedeným proti žalobci, trestní stíhání bylo oproti žalobci o několik měsíců delší, vedeno bylo pro stejnou trestnou činnost se stejnou trestní sazbou. V obou případech došlo ke stíhání osoby již dříve trestané. U žalobce však došlo ve srovnání s daným případem k větším zásahům do osobních sfér.

25. V třetím případě byl poškozený stíhán po dobu 1 rok a 10 měsíců pro trestný čin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b) a odst. 3 tr. zákoníku v souběhu s trestným činem legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) s trestní sazbou 1 rok až 5 let. U poškozeného došlo k obecným zásahům do profesního a rodinného života a o jeho stíhání věděla pouze rodina. Jako dostatečné zadostiučinění bylo shledáno konstatování porušení práva. Co se týká společných rysů s řízením vedeným proti žalobci, trestní stíhání žalobce bylo výrazně kratší, taktéž byl ohrožen jinou trestní sazbou, nicméně v obou případech šlo o trestní stíhání pro majetkový trestný čin. Ve srovnávaném případě o trestním stíhání věděla pouze rodina, u žalobce o trestním stíhání nevěděla ani rodina, rodinní příslušníci věděli pouze to, že žalobce vede v Praze nějaké soudní řízení. Zásahy do rodinného a profesního života byly v obou případech toliko obecné.

26. S přihlédnutím k případům odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce a zásahům do jeho osobnostních sfér soud dospěl k závěru, že částka zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 5 000 Kč odpovídá prokázaným zásahům do osobní sféry žalobce a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění v obdobných případech. Soud tak ve výroku I. přiznal žalobci částku , částka, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po dni vydání stanoviska žalovanou a ve zbytku žalobu výrokem II. zamítl.27. , adresa, k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

28. O nákladech řízení proto soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši , právnická osoba, Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 4 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, replice a účasti při jednání dne , datum, ) ve výši , částka, za úkon, dále 4x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á , částka, dle § 13 odst. 3 vyhlášky a DPH. Celkem je tak žalovaná povinna zaplatit na náhradu nákladů řízení částku , částka, . , adresa, k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. Za uplatnění nároku u žalované odměna dle § 31 odst. 4 zákona nenáleží.