46 C 172/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 o zaplacení 29 364 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 932,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky z částky 129 344,68 Kč od 8. 8. 2021 do 26. 11. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky z částky 3 932,50 Kč od 27. 11. 2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

II. Žaloba se co do částky 25 431,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 25 431,50 Kč do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 129 344,68 Kč od 8. 8. 2021 do 26. 11. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky z částky 3 932,50 Kč od 27. 11. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 19 066,70 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 158 476 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že proti němu bylo vedeno [název soudu], sp. zn. [spisová značka] trestní stíhání pro trestný čin Nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, které bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 21. 8. 2014. Rozsudek odvolacího soudu, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, nabyl právní moci jeho vyhlášením a doručením stranám při veřejném zasedání dne 2. 3. 2018. Žalobci tak vznikla škoda, kterou představují náklady právního zastoupení a hotové výdaje obhájce žalobce. Obhájce v řízení učinil 49 úkonů a 6 půl úkonů, přičemž hodnota 1 úkonu činila 2 300 Kč (celkem 112 700 Kč), dále požaduje 55 náhrad hotových výdajů v celkové výši 16 500 Kč, cestovné ve výši 972 Kč, náhradu promeškaného času ve výši 800 Kč a DPH v celkové výši 27 504 Kč. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne 7. 2. 2021, žalovaná však v zákonné šestiměsíční lhůtě nárok žalobce neprojednala, žalobce se proto se svým nárokem obrátil na soud.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve výši 158 476 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení. Žalovaná po projednání nároku žalobce dne 26. 11. 2021 konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), náhrada škody však nebyla poskytnuta v požadované výši, ale pouze co do částky 125 412,81 Kč, ve zbytku byla zamítnuta. Po nahlédnutí do trestního spisu žalovaná shledala, že účtované úkony jsou co do druhu, délky a použité sazby v souladu s jeho obsahem s výjimkou: úkonů učiněných od 21. 8.2014 do 23. 10. 2014, za něž náleží odměna ve výši 1 500 Kč, resp. 750 v případě půl úkonu, neboť žalobce byl stíhán pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 trestního zákoníku, dle nějž činí trestní sazba 1-5 let, k překvalifikování došlo až 24. 10. 2014. Žalovaná dále nepovažuje za účelně vynaložené náklady na porady uskutečněné dne 29. 9. 2014, 1. 10. 2014, 21. 4. 2016, 12. 5. 2016, 26. 7. 2016, 28. 7. 2016, 25. 1. 2017 a 19. 5. 2017, neboť na ně bezprostředně nenavazoval žádný úkon obhájce. Jako neúčelně žalovaná vyhodnotila i stížnosti proti usnesení o zamítnutí bezplatné obhajoby ze dne 7. 2. 2017, žádost o bezplatnou obhajobu ze dne 22. 5. 2017 a stížnosti proti usnesení o zamítnutí bezplatné obhajoby ze dne 2. 7. 2017, které považovala za neúčelné, neboť žádosti byly zamítány se stále stejnou argumentací. Žalovaná celkem přiznala žalobci na náhradu nákladů obhajoby částku 123 359,50 Kč představující odměnu za 1 úkon právní služby za 1 500 Kč, 1 půl úkon za 750 Kč a 37 úkonů právní služby po 2 300 Kč, 2 půl úkony po 1 150 Kč a 41 režijních paušálů po 300 Kč a DPH ve výši 21 %. Na cestovném pak byla přiznána částka 1 084,68 Kč vč. DPH a na náhradě promeškaného času 968 Kč s DPH. Žalovaná taktéž upozornila, že ačkoliv žalobce uvádí, že požaduje náhradu za 49 úkonů a 6 půl úkonů, prostým součtem úkonů ve vyúčtování je zřejmé, že žalobce žádá odměnu za 46 úkonů právní služby a 6 půl úkonů a 52 režijních paušálů.

3. Žalobce vzal svou žalobu s ohledem na plnění žalované po podání žaloby částečně zpět, přičemž se ztotožnil s argumentací žalované, že v žalobě uvedl nesprávný součet úkonů, proto vzal svou žalobu částečně zpět též do náhrady za 3 režijní paušály (900 Kč), dále se ztotožnil s žalovanou v tom, že mu náleží odměna do změny právní kvalifikace ve výši 1 500 Kč, resp. 750 Kč za půl úkon za úkony provedené ve dnech 21. 8. 2014, 25. 8. 2014, 29. 9. 2014, 1. 10. 2014. Z tohoto důvodu vzal svou žalobu zpět též co do částky 2 800 Kč Celkem tak byla žaloba vzata zpět co do částky 129 112 Kč, přičemž soud ve smyslu § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil usnesením ze dne 28. 12. 2021, čj. 46 C 172/2021-78. Ve své replice dále uvedl, že nesouhlasí s názorem žalované ohledně neúčelnosti porad. Žalobce byl ohrožen sazbou 10 let a s ohledem na jeho četná předchozí odsouzení pro drogovou kriminalitu bylo reálné, že v případě odsouzení mu jako speciálnímu recidivistovi bude uložen trest 8 - 10 let, obhajoba tedy vyžadovala důslednou a podrobnou přípravu, když navíc obžaloba stála na odposleších. Právní porada dne 29. 9. 2014 byla účelná, neboť žalobce byl dne 16. 9. 2014 propuštěn z vazby a současně byl opět do vazby vzat na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7. Obhájce musel s tímto usnesením seznámit žalobce a projednat s ním stížnost a další postup. Dále byl žalobce seznámen s výsledky výpovědí dalších obviněných ze dne 21. 8. 2014, které získal od ostatních obhájců. Právní porada dne 1. 10. 2014 se týkala seznámení žalobce s průběhem vyšetřování, když byli průběžně vyslýcháni svědkové, byla vydána opatření na vyhotovení šestero znaleckých posudků a odborných vyjádření, taktéž došlo k nezákonnému zajištění finančních prostředků. Na právní poradě konané dne 21. 4. 2016 byl probírán a analyzován protokol z hlavního líčení ze dne 12. 4. 2016. Právní porada ze dne 12. 5. 2016 byla taktéž účelná, když byla směřována ke stížnosti na věznici kvůli zdravotnímu stavu žalobce. Právní porada ze dne 26. 7. 2016 se týkala jednání odročenému na 26. 7. 2016, dne 27. 7. 2016 žalobce podal další žádost o bezplatnou obhajobu. Právní porada ze dne 28. 7. 2016 byla taktéž účelná, neboť tento den mu byla doručena výzva MSZ k doplnění žádosti o bezplatnou obhajobu. Porada ze dne 25. 1. 2017 byla účelná, jednalo se o poradu mezi dvěma hlavními líčeními konanými dne 6. 12. 2016 a 7. 2. 2017. Právní porada ze dne 19. 5. 2017 byla účelná, byla zaměřena na bezplatnou obhajobu, dne 22. 5. 2017 byla podána soudu další žádost, která byla s klientem projednávána.

4. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

5. Na základě předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

6. Žalobce se svým podáním ze dne 7. 2. 2021, nazvaným Výzva k náhradě, obrátil na žalovanou s požadavkem na úhradu nákladů obhajoby ve věci vedené [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], kterou vyčíslil částkou 158 476 Kč vč. DPH. Žalovaná svým přípisem ze dne 10. 2. 2021 potvrdila přijetí podání dne 7. 2. 2021.

7. Ze Stanoviska žalované ze dne 26. 11. 2021 je patrné, že žalovaná nárok žalobce projednala, konstatovala, že v řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona, za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 21. 8. 2014 a ze dne 10. 4. 2015, přičemž nárok žalobce shledala důvodným co do částky 125 412,18 Kč. Z likvidační doložky [číslo] za rok 2021 je pak zřejmé, že žalovaná dne 26. 11. 2021 přiznanou odměnu poukázala na účet [bankovní účet].

8. Z potvrzení o účasti obhájce při provádění úkonů ve Vazební věznici Praha – Ruzyně plyne, že obhájce Mgr. [příjmení] byl dne [datum] na návštěvě u žalobce od 21:45 do 23:00.

9. Z potvrzení o účasti obhájce při provádění úkonů ve Vazební věznici Praha – Ruzyně plyne, že obhájce Mgr. [příjmení] byl dne [datum] na návštěvě u žalobce od 14:00 do 15:55.

10. Z potvrzení o účasti obhájce při provedení úkonu nebo návštěvy plyne, že obhájce Mgr. [příjmení] byl dne 21. 4. 2016 na návštěvě u žalobce od 13:40 do 14:50.

11. Z potvrzení o účasti obhájce při provedení úkonu nebo návštěvy plyne, že obhájce Mgr. [příjmení] byl dne 12. 5. 2016 na návštěvě u žalobce od 9:05 do 10:10.

12. Z potvrzení o účasti obhájce při provedení úkonu nebo návštěvy plyne, že obhájce Mgr. [příjmení] byl dne 26. 7. 2016 na návštěvě u žalobce od 18:40 do 20:08.

13. Z potvrzení o účasti obhájce při provedení úkonu nebo návštěvy plyne, že obhájce Mgr. [příjmení] byl dne 28. 7. 2016 na návštěvě u žalobce od 18:30 do 19:40.

14. Z potvrzení o účasti obhájce při provedení úkonu nebo návštěvy plyne, že obhájce Mgr. [příjmení] byl dne 25. 1. 2017 na návštěvě u žalobce od 15:40 do 17:00.

15. Z potvrzení o účasti obhájce při provádění úkonů ve Vazební věznici Praha – Ruzyně plyne, že obhájce Mgr. [příjmení] byl dne 19. 5. 2017 na návštěvě u žalobce od 13:45 do 15:15.

16. Z faktury [číslo] ze dne 4. 5. 2015, splatné dne 18. 5. 2015 vyplývá, že obhájce vyúčtoval žalobci právní služby ve výši 52 439,67 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 11. 9. 2014, splatnou dne 17. 10. 2014 vyúčtoval právní služby ve výši 8 800 Kč, fakturou [číslo] ze dne 11. 9. 2014, splatnou dne 25. 9. 2014 vyúčtoval 39 983,67 Kč.

17. Z podání nazvaného stížnost odsouzeného na kvalitu poskytované zdravotní péče. Žádost odsouzeného o zajištění důstojných podmínek při výkonu trestu ze dne 3. 2. 2016 a z podání nazvaného stížnost odsouzeného na kvalitu poskytované zdravotní péče. Žádost odsouzeného o zajištění důstojných podmínek při výkonu trestu ze dne 18. 5. 2016 je patrné, že žalobce si opakovaně stěžoval u ředitele Věznice Vinařice na nedostatečný a netečný přístup vězeňského lékaře k řešení zdravotních problémů žalobce.

18. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti Proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro spáchání přečinu Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle ustanovení § 283 odst. 1 trestního zákoníku, jak je patrné z usnesení Policie ČR, čj. KRPA [číslo] ze dne 21. 8. 2014. Z plné moci ze dne 21. 8. 2014 je patrné, že žalobce udělil ke své obhajobě plnou moc Mgr. [jméno] [příjmení], advokátovi. Z přípisu policejního orgánu ze dne 24. 10. 2014 vyplývá, že žalobce byl upozorněn dle § 160 odst. 6 trestního řádu na změnu právní kvalifikace na zvlášť závažný zločin Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle ustanovení § 283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Z žádosti obviněného o bezplatnou obhajobu ze dne 27. 11. 2015 je zřejmé, že obhájce žalobce podal tuto žádost a uvedl v ní pouze to, že žalobce je ve VTOS a nemá možnost pracovat. V jiné trestní věci byl stíhán na svobodě a bezplatná obhajoba mu byla přiznána. Z rozsudku [název soudu] ze dne 17. 11. 2017 soud zjistil, že žalobce byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) trestního řádu ohledně 16 skutků a dle § 229 písm. a) trestního řádu pro 1 skutek, který mu byl obžalobou kladen za vinu.

19. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce zejména podle následujících ustanovení: Podle ust. § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 zákona se poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

20. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

21. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usneseními o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

22. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán pro přečin Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle ustanovení § 283 odst. 1 trestního zákoníku, který byl následně překvalifikován na zvlášť závažný zločin Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle ustanovení § 283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a byl žaloby pravomocně zproštěn.

23. Žalovaná nepřiznala náhradu nákladů obhajoby za následující úkony a) Porada s klientem dne 29. 9. 2014 Soud se ztotožňuje s názorem žalované, že žalobci za tento úkon náhrada nenáleží. Jak je patrné z potvrzení věznice, porada trvala celkem 1:15 hod a její obsah shrnul obhájce takto: Žalobce byl dne 16. 9. 2014 propuštěn z vazby a současně byl opět do vazby vzat na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7. Obhájce se musel s tímto usnesením seznámit žalobce a projednat s ním stížnost a další postup. Dále byl žalobce seznámen s výsledky výpovědí dalších obviněných ze dne 21. 8. 2014, které získal od ostatních obhájců. Zde je zřejmé, že drtivá část porady se netýkala naříkaného řízení, ale řízení vedeného jiným soudem v jiné věci, bylo-li jednáno i o výpovědích dalších obviněných, je zřejmé, že se jednalo v dané situaci o agendu okrajovou a zajisté svým rozsahem nepřesahující 1 hodinu. Dle § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), však odměna náleží pouze za poradu s klientem přesahující 1 hodinu. b) Porada s klientem dne 1. 10. 2014 Obsahem této porady bylo seznámení žalobce s průběhem vyšetřování – výslechy svědků, zadání šestera znaleckých posudků a odborných vyjádření a zajištění finančních prostředků. Porada, při níž byly projednávány dílčí výsledky vyšetřování bezpochyby účelnou je a odměna dle § 11 odst. 1 písm. c) AT za ni náleží. c) Porada s klientem dne 21. 4. 2016 V rámci porady bylo projednáváno hlavní líčení, které se uskutečnilo dne 12. 4. 2016. Zde se soud ztotožňuje s názorem žalované, že odměna za tento úkon nenáleží, neboť tento nesouvisí s žádným budoucím úkonem. Soud má za to, že strategie další obhajoby s ohledem na úkony již učiněné má být projednávána před úkonem následujícím. Náhrada odměna za tento úkon právní služby tak žalobci nenáleží. d) Porada s klientem dne 12. 5. 2016 Tato porada byla směřována ke stížnosti na věznici kvůli zdravotnímu stavu žalobce. Jedná se tak o úkon, který nesouvisí s naříkaným trestním řízením, a to ani okrajově, byť by se mohlo jevit, že ano. Za tento úkon právní služby žalobci náhrada nenáleží. e) Porady s klientem dne 26. 7. 2016 a 28. 7. 2016 Tyto porady se měla týkat bezplatné obhajoby a doplnění žádosti k výzvě státního zastupitelství. Z žádosti samotné je však patrno, že byla doručena soudu dne 27. 11. 2016, je tedy zjevné, že zmíněné porady se nemohly týkat předmětné žádosti ani jejího doplnění. Nesouvisí ani s žádným jiným úkonem ve věci. Soud je proto považuje za neúčelné a náhradu odměny za ně nepřiznal. f) Porada s klientem dne 25. 1. 2017 Za tento úkon právní služby žalobci náhrada nenáleží, neboť se nejedná o poradu související bezprostředně s žádným úkonem. Nejedná se ani o poradu mezi dvěma hlavními líčeními, porada, která bezprostředně souvisela s následujícím hlavním líčením konaným dne 15. 2. 2017 byla vyúčtována a žalovanou přiznána. g) Stížnost proti usnesení o zamítnutí bezplatné obhajoby ze dne 7. 2. 2017 Soud má za to, že žalobci náhrada za tento úkon právní služby náleží. Není podstatné, zda byla stížnost důvodná či nikoliv. Žalobce jí využil svého práva uplatnit opravný prostředek proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti. Odměna náleží ve smyslu § 11 odst. 3 AT ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) AT ve výši jedné poloviny. h) Porada s klientem dne 19. 5. 2017 Právní porada byla zaměřena na bezplatnou obhajobu, dne 22. 5. 2017 byla podána soudu další žádost. Zde je třeba poukázat na to, že žalobce o bezplatnou obhajobu již bezúspěšně jednou žádal. Opakovaná žádost za jinak nezměněných podmínek proto byla bezpředmětná a odměna za poradu, s níž tento úkon souvisel, taktéž. i) Žádost o bezplatnou obhajobu ze dne 22. 5. 2017 a stížnost proti usnesení o zamítnutí bezplatné obhajoby ze dne 2. 7. 2017 V případě těchto úkonů se soud ztotožňuje s argumentací žalované o neúčelnosti nákladů vynaložených na předmětné úkony. O zamítnutí bezplatné obhajoby bylo již rozhodnuto, opakovanou žádost proto nelze považovat za důvodnou a stížnost na ní navazující taktéž nikoliv. Náhrada odměny za tyto úkony proto žalobci nenáleží.

24. Jen pro úplnost je na tomto místě sdělit, že na náhradu nákladů cestovného bylo ze strany žalované přiznáno více, než bylo žádáno žalobou. Žalobce uplatnil nárok na cestovné ve výši 972 Kč (1 176,12 Kč), žalovaná přiznala žalobci částku 1 084,68 Kč a řízení bylo v rozsahu přiznaného cestovného vzato zpět a soudem zastaveno, podobně jako co do náhrady promeškaného času. Soud se proto těmito nároky nezabýval.

23. S ohledem na výše uvedené tak soud přiznal žalobci nad rámec částky přiznané žalovanou celkem náhradu odměny za jeden a půl úkonu právní služby. Výše činí ve smyslu § 10 odst. 2 písm. b) AT ve spojení s § 7 AT částku 1 500 Kč za poradu s klientem konanou dne 29. 9. 2014 a ve smyslu § 10 odst. 2 písm. c) AT ve spojení s § 7 AT částku 1 150 Kč (polovina z 2 300 Kč) za stížnost ze dne 7. 2. 2017 Celkem tak žalobci nad rámec žalovanou poskytnuté náhrada náleží 2 650 Kč, 2 režijní paušály dle § 13 odst. 1, 4 AT á 300 Kč a DPH z uvedených částek, celkem tedy 3 932,50 Kč.

24. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 7. 2. 2021, lhůta 6 měsíců tak uplynula dne 7. 2. 2021, žalovaná vydala stanovisko, kterým přiznala žalobci zadostiučinění až dne 26. 11. 2021 a téhož dne přiznanou náhradu vyplatila. Žalovaná se tak dostala do prodlení od 8. 8. 2021. Od tohoto dne žalobci náleží úrok z prodlení z částky 129 344,68 Kč (tj. ze součtu přisouzené částky a částky vyplacené žalované v rámci předběžného projednání) od 8. 8. 2021 a od data 27. 11. 2021 z částky 3 932,50 Kč, která představuje částku poníženou o částečné plnění ze strany žalované. Ve zbytku byla žaloba žalobce výrokem II. zamítnuta.

25. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

26. O nákladech řízení proto soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

27. Náklady žalobce jsou představovány soudním poplatkem za žalobu ve výši 2 000 Kč a nákladů na právní zastoupení. Odměnu advokáta soud určil dle AT. Žalobce byl v řízení úspěšný co do částky 129 344,68 Kč a co do částky 29 131,32 Kč neúspěšný. Žalovaná plnila částkou 125 412,18 Kč, což je třeba z procesního hlediska třeba považovat za neúspěch žalované, neboť plnění poskytla až po podání žaloby. Úspěch žalobce činil 81,6 %, neúspěch 18,4 %. Z rozdílu neúspěchu a úspěchu vyplývá, že žalobci náleží 63,2 % účelně vynaložených nákladů. Při tarifní hodnotě sporu 158 476 Kč soud vyšel z odměny 7 460 Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Advokát provedl 3 úkony právní služby: převzetí a příprava věci, podání žaloby, částečné zpětvzetí obsahující repliku ze dne 21. 12. 2021. Zástupci náleží též 3 režijní paušály á 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT a 21 % DPH. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí ve výši 30 168,80 Kč Celkem je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobci 63,2 % z částky 30 168,80 Kč, tj. 19 066,70 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobci ve lhůtě 15 dnů od právní moci usnesení (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).