46 C 174/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., Adresa žalobkyně Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno o zaplacení 600 000 Kč

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované uhradit žalobkyni 600 000 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou, doručenou soudu 30. 9. 2024, domáhala po žalované částky ve výši 600 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí. Žalobkyně uvedla, že v roce 2019 , právnická osoba, , , adresa, , zahájila trestní stíhání žalobkyně pro přečin zpronevěry dle § 206 odst. 1 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „t. z.“) Následně byla žalobkyně obžaloby zproštěna, a to rozsudkem , adresa, . Rozsudek nabyl právní moci dne 16. 12. 2022. Žalobkyně uvedla, že došlo k poškození její pověsti u , právnická osoba, , a to zejména tím, že došlo ke snížení jejího ratingu. , právnická osoba, v roce 2020 odmítla žalobkyni poskytnout provozní úvěr, ač předtím jí úvěr třikrát poskytla, neboť finanční prostředky žalobkyně byly zajištěny policejními složkami. Žalobkyně se stala pro banku rizikovější a byla by tak úročena vyšší úrokovou sazbou. Toto stigma se s žalobkyní táhne dodnes. Pro fungování žalobkyně je nejpodstatnější důvěra a bezproblémová historie, což bylo trestním stíháním narušeno. Pověst firmy byla poškozena i tím, že je , adresa, malé město a k soudnímu líčení bylo předvoláno velké množství svědků, což zkomplikovalo chod společnosti. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované.

2. Žalovaná neuznala nárok žalobkyně ani z části. Žalovaná uvedla, že u ní žalobkyně uplatnila nárok dne 2. 6. 2023. Stanoviskem ze dne 1. 12. 2023 žalovaná uzavřela, že nárok žalobkyně není opodstatněný, ač je odpovědnostním titulem usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně, neboť nárok na nemajetkovou újmu je promlčený. Promlčecí lhůta začala běžet od právní moci zrušovacího rozhodnutí, přičemž i s přihlédnutím ke stavění promlčecí lhůty uplatněním nároku u žalované, došlo k promlčení nejpozději dne 16. 12. 2023. Žaloba u soudu však byla podána až dne 30. 9. 2024. Žalovaná tak vznesla námitku promlčení a navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout.

3. Soud ve věci samé rozhodl postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a to bez nařízení jednání, neboť bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů, které jsou součástí spisu, a účastníci řízení s takovým postupem souhlasili [žalobkyně konkludentně postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a žalovaná výslovně v podání ze dne 3. 1. 2025].

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z podání s názvem Uplatnění nároku na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ze dne 31.5.2023 vč. potvrzení o dodání plyne, že žalobkyně na žalované požadovala náhradu nemajetkové újmy ve výši 600 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí vydaného v trestním řízení vedeného u , adresa, .

6. Ze stanoviska žalované ze dne 1. 12. 2023 vč. potvrzení o dodání do datové schránky se podává, že žalobkyně svůj nárok u žalované uplatnila dne 2. 6. 2023. Dále žalovaná konstatovala, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání. Žalovaná konstatovala porušení práv žalobkyně vydáním nezákonného rozhodnutí a žalobkyni se omluvila. Vzhledem ke stavu věci žalovaná konstatovala, že tato forma odškodnění je dostačující. Žalovaná tak neuznala nárok na peněžité odškodnění. Stanovisko bylo žalobkyni doručeno dne 1. 12. 2023.

7. Ze spisu vedeného , adresa, byly provedeny následující listiny, z nichž byly zjištěny níže uvedené skutečnosti.Z usnesení o zahájení trestního stíhání , právnická osoba, , , adresa, , , Anonymizováno, ze dne 4. 6. 2019, č.j. , adresa, -, Anonymizováno, plyne, že žalobkyně byla obviněna z přečinu zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 3 t. z. Žalobkyni bylo usnesení doručeno dne 4. 6. 2019.Z rozsudku , adresa, plyne, že žalobkyně byla zproštěna obžaloby dle § 226 písm. b) t. ř., neboť daný skutek není trestním činem. Právní moc nastala 16. 12. 2022.

8. Soud se nezabýval fakturou č. 31/2023 ze dne 22.5.2023 znějící na částku 67 100 Kč vč. DPH, neboť předmětem tohoto řízení je nemajetková újma žalobkyně způsobená trestním stíháním, nikoliv náhrada škody spočívající v nákladech obhajoby. Dále se soud nezabýval oznámením o neschválení úvěru a dopisem , právnická osoba, ze dne 10. 10. 2023, neboť tyto nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné.

9. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. K důkazu byly navrženy pouze listinné důkazy, pravost a správnost nebyla namítána, soud proto neměl důvod z těchto listin při svém rozhodování nevycházet ani jim v rámci hodnocení důkazů přisuzovat nižší hodnotu.

10. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, korespondující se skutkovými zjištěnými popsanými výše, zejm. pokud jde o průběh trestního řízení. Ve stručnosti lze uvést, že proti žalobkyni bylo dne 4. 6. 2019 zahájeno trestní stíhání pro přečin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 3 t. z. V soudním řízení byla žalobkyně zproštěna obžaloby dle § 226 písm. b) t.ř., neboť souzený skutek není trestním činem. Právní moc rozhodnutí o zproštění obžaloby nastala dne 16. 12. 2022. Žalobkyně svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnila u žalované dne 2. 6. 2023. O tomto nároku žalobkyně rozhodla svým stanoviskem dne 1. 12. 2023, které bylo žalobkyni doručeno týž den.

11. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce následovně.Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen jako „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Podle § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.Podle § 35 odst. 1 zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.Podle § 609 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.Podle § 610 odst. 1 obč. zák. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.Podle § 619 odst. 1 obč. zák. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět mohla.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).

13. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle zákona je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

14. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žalobu je namístě z důvodu promlčení nároku zamítnout, když žalovaná námitku promlčení vznesla ve svém vyjádření k žalobě. Soud proto z procesní ekonomie nezjišťoval, zda jsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu, byť s ohledem na výsledek trestního stíhání lze připustit, že minimálně existence odpovědnostního titulu je dána.

15. Výslovně formulované ustanovení § 26 zákona určuje vztah zákona k občanskému zákoníku – jde o vztah speciality založený na tom, že zvláštní úprava se uplatní tam, kde speciální předpis stanoví něco jiného oproti úpravě obecné, přičemž obecnou úpravu je možno použít tam, kde speciální předpis její aplikaci nevylučuje výslovným zákazem anebo tím, že nestanoví něco jiného. To je odůvodněno tím, že právní vztah, který za podmínek stanovených zákonem č. 82/1998 Sb. mezi poškozeným a státem či územním samosprávným celkem vzniká, je občanskoprávním vztahem odpovědnosti za škodu. Není tak vyloučeno, že podle této legislativní konstrukce se ve sporech o náhradu škody způsobené veřejné moci podpůrně užijí některá občanskoprávní ustanovení k řešení zákonem č. 82/1998 Sb. neupravených dílčích otázek (v tomto případě k řešení otázky běhu a skončení promlčecí lhůty).

16. Zákonem stanovená subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta počíná u nároku na náhradu nemajetkové újmy svůj běh ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, tj. kdy se poškozený dozví o zásahu do svých práv, pokud tento zásah vnímá úkorně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1249/2014 nebo 30 Cdo 2040/2012). V posuzovaném případě se žalobkyně nejpozději o nemajetkové újmě dozvěděla dne 16. 12. 2022, kdy vůči žalobkyni nabyl právní moci zprošťující rozsudek. Od následujícího dne proto žalobkyni ve smyslu § 619 obč. zák. počala běžet zákonem stanovená šestiměsíční promlčecí lhůta, ve které mohla svůj nárok předběžně uplatnit u příslušného orgánu (§ 14 zákona) a následně i u soudu. Šestiměsíční promlčecí lhůta podle § 32 odst. 3 zákona uplynula dne 16. 6. 2023 (§ 605 odst. 2 obč. zák.). Promlčecí lhůta neběží ve smyslu § 35 zákona ode dne uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. V této věci trvalo předběžné projednání k peněžitým nárokům žalobce od 2. 6. 2023 (pátek) do 1. 12. 2023 (pátek). Ohledně žalovaného nároku tak došlo ke stavění promlčecí lhůty, když žalobkyně svůj nárok předběžně u žalované uplatnila. Promlčecí lhůta marně uplynula dne 15. 12. 2023 (pátek), přičemž žalobkyně podala žalobu u zdejšího soudu až dne 30. 9. 2024, tj. výrazně po uplynutí promlčecí doby. Námitka promlčení vznesená žalovanou je tak důvodná.

17. Ačkoliv by se mohlo zdát, že promlčecí lhůta v délce 6 měsíců je poněkud krátkou, byla Ústavním soudem shledána ústavně konformní, neboť jí není mezi jednotlivými poškozenými založena nerovnost intenzity kvalifikovatelné jako protiústavní, ani jím není bezdůvodně privilegován stát; nejde též o projev svévole zákonodárce, protože odchylnou úpravu otázky promlčení dovoluje specifický charakter uplatňovaného nároku, přičemž stanovená promlčecí lhůta poskytuje dostatečný časový prostor k jeho uplatnění (Usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3252/12).

18. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jak je odepření práva uplatnit námitku promlčení (rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 30 Cdo 4112/2020).

19. Výkon práva namítat promlčení uplatněného nároku může být shledán v rozporu s ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, byl-li toliko prostředkem umožňujícím poškodit jiného účastníka právního vztahu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou by zůstalo vedlejší a z hlediska jednajícího by bylo bez významu. Jednalo by se tak sice o výkon práva, který je formálně se zákonem v souladu, avšak šlo by o výraz zneužití tohoto subjektivního práva (označované rovněž jako šikana) na úkor druhého účastníka, a tedy o výkon v rozporu s dobrými mravy. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2574/2010).

20. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že námitka promlčení byla vznesena žalovanou oprávněně. Soud s přihlédnutím k citované judikatuře neshledal, že by námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Je zejména věcí žalobkyně, která navíc byla zastoupena advokátem, aby dbala o svá práva. V daném případě soud neshledal důvody, které by byly natolik výjimečné nebo extrémně intenzivní, aby jimi bylo lze odůvodnit tak markantní zásah do principu právní jistoty, kterým je odepření práva na uplatnění práva vznést námitku promlčení.

21. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl, když žaloba vyla podána po uplynutí promlčecí doby a žalovaná námitku promlčení řádně vznesla.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované, která měla plný úspěch ve věci, právo na náhradu nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení žalované představuje paušální náhrada hotových výdajů za jeden ve věci (vyjádření k žalobě) podle § 151 odst. 3 o.s.ř., tj. 300 Kč á úkon podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu, celkem tedy 300 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.