46 C 182/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Anonymizováno Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/2 Anonymizováno Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1 pro zaplacení 71 667 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 71 667 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 71 667 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 1 200 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 71 667 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnila tím, že proti ní jako žalované bylo , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , spisová značka, vedeno řízení na základě žaloby ze dne 31. 10. 2013, které bylo skončeno dne 21. 11. 2022. Celkem tedy délka řízení činila 9 let a 21 dnů. Žalobkyně má za to, že v předmětném řízení bylo porušeno její právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a vznikl jí nárok na náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“). Žalobkyně se dne 20. 12. 2022 obrátila na žalovanou s požadavkem na poskytnutí zadostiučinění v částce 161 667 Kč. Žalovaná dne 2. 5. 2023 vydala stanovisko, v němž dospěla k závěru, že řízení trvalo 9 let, konstatovala, že naříkané řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 90 000 Kč. Při výpočtu zadostiučinění vyšla žalovaná ze stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 a vypočtenou částkou ponížila o 20 % z důvodu složitosti řízení a o dalších 5 % z důvodu z důvodu projednání věci na dvou stupních soudní soustavy a procesně na třech stupních. Žalobkyně se neztotožnila s výpočtem délky řízení ani se snížením základní částky tak, jak jej provedla žalovaná. Neztotožnila se ani se základní částkou zadostiučinění, které vychází ze zastaralé metodiky, která nereflektuje ekonomický vývoj, inflaci a nárůst cen. Žalobkyně proto svou žalobou požaduje rozdíl mezi požadovanou částkou , částka, a žalovanou vyplacenou částkou 90 000 Kč.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně dne 20. 12. 2022 uplatnila svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 161 667 Kč. Žalovaná žádosti částečně vyhověla a poskytla zadostiučinění ve výši 90 000 Kč, když shledala, že naříkané řízení vůči žalobkyni v procesním postavení žalované trvalo 9 let, předmětem řízení bylo zrušení rozhodčího nálezu, řízení bylo vedeno ve věci samé na dvou a procesních otázkách na třech stupních soudní soustavy, byl shledán nekoncentrovaný postup soudu I. stupně, řízení bylo po skutkové a právní stránce složité, v řízení byly vyslechnuti svědci a provedeny listinné důkazy. Význam řízení pro žalobkyně byl shledán běžným a nelze jej přeceňovat, neboť dotčená pohledávky na žalobkyni byla postoupena dne 11. 5. 2012 jako již na třetího věřitele v pořadí. Po zhodnocení všech okolností případu žalovaná přiznala zadostiučinění v penězích. Vycházela ze základní částky , částka, ročně (v poloviční výši za první dva roky řízení) přičemž takto vypočtenou částkou , částka, ponížila o 25 % (o 20 % z důvodu složitosti řízení, o 5 % z důvodu projednání věci na dvou stupních soudní soustavy a procesně na třech stupních soudní soustavy) a dospěla ke konečnému zadostiučinění ve výši 90 000 Kč, které žalované vyplatila., právnická osoba, provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši , částka, za porušení práva na přiměřenou délku řízení vedeného , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , spisová značka, , jak je patrné z podání žalobkyně zaslané žalované ze dne , datum, nazvaného Uplatnění nároku na náhradu přiměřeného zadostiučinění za průtahy v soudním řízení.

5. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 2. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Celkovou délku řízení ve vztahu k žalobkyni žalovaná vypočetla na 9 let a přiznala žalobkyni přiměřené zadostiučinění v částce 90 000 Kč. Při výpočtu vyšla ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok řízení (v poloviční výši za první dva roky řízení). Výslednou částku pokrátila o 20 % z důvodu složitosti řízení a o 5 % z důvodu projednání věci na dvou stupních soudní soustavy a procesně na třech stupních soudní soustavy.

6. Z likvidační doložky č. , Anonymizováno, je patrné, že žalovaná dne 4. 5. 2023 vyplatila žalobkyni přiznané zadostiučinění ve výši 90 000 Kč.7. , Anonymizováno, , spisová značka, :- , datum, .- , datum- , Anonymizováno, , datum, , Anonymizováno- , Anonymizováno, , datum, , Anonymizováno- , datum, , datum- , datum- , datum- , datum- , datum- , datum- , datum- , datum- , datum- , datum- , Anonymizováno, , datum, , Anonymizováno- , datum- , datum, , datum, .- , datum- , datum- , datum, .- , datum- , datum- , datum- , datum, , podezřelý výraz, .- , datum, , datum- , datum- , datum- , datum- , datum- , datum- , datum- , datum- , datum, , datum, .- , Anonymizováno, , datum, , Anonymizováno- , datum- , datum, , datum- , datum- , datum- , datum- , datum- , datum- , datum, , právnická osoba, .- , datum- , datum- , datum- , datum, .- , datum- , datum- , datum, , datum- , datum, , datum, .- , datum, , datum- , datum- , datum- , datum- , datum, , datum- , datum- , datum- , datum, , datum- , datum- , datum- , datum- , datum- , datum- , datum, , podezřelý výraz- , datum, , datum- , datum, , datum- , datum- , datum- , datum, , datum- , datum- , datum, , datum, .- , datum, .- , datum- , datum, , datum, .- , datum- , datum- , datum- , datum- , datum- , datum- , datum- , datum- , datum- , datum- , datum- , datum, . 7. 2021- , datum, na , datum, .- , datum, , datum- , datum, , datum- , datum, , datum- , datum- , datum, , datum- , datum, , datum, .- , datum- , datum- , datum- , datum, , datum, .

8. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je poté, co bylo žalovanou přiznáno přiměřené zadostiučinění, nedůvodná.

10. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

11. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

12. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

13. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení došlo k několika významnějším průtahům, a to od 20. 4. 2015, kdy byl připojen rozhodčí spis, do 27. 4. 2016, kdy byla žalobkyně z naříkaného řízení vyzvána k zaplacení soudního poplatku (1 rok), od 28. 2. 2017, kdy byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odolání, do 9. 10. 2017, kdy bylo nařízeno jednání před odvolacím soudem (7 měsíců), od 19. 6. 2018, kdy se konalo jednání, které bylo odročeno na neurčito, do 4. 9. 2018, kdy bylo nařízeno jednání (5 měsíců), od 6. 10. 2021, kdy soud obdržel reakci policie na svou žádost, do 11. 2. 2022, kdy bylo nařízeno jednání (4 měsíce). Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.

14. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne , datum, , kterým přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 90 000 Kč. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

15. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

16. Žalobkyně při výpočtu výše újmy vycházela z celkové délky řízení, tj. od 31. 10. 2013, ačkoliv v posuzovaném řízení vystupovala v procesním postavení žalované. Smyslem odškodnění nepřiměřené délky řízení je odškodnit dobu, po kterou byl účastník udržován v nejistotě ohledně výsledku řízení. Žalobkyně se proto mýlí, má-li za to, že má být odškodněna za celou dobu řízení. Nevěděl-li totiž účastník v procesním postavení žalovaného o řízení proti němu vedeném, nemohla mu za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděl, vzniknout nemajetková újma (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Žalobkyně netvrdila, kdy konkrétně se o zahájení řízení dozvěděla, soud tak vyšel ze spisu , spisová značka, , a za den, kdy se žalobkyně o řízení dozvěděla, považuje datum 21. 11. 2023, kdy mu bylo , adresa, doručeno usnesení o vyslovení místní nepříslušnosti. Posuzované řízení tak ve vztahu k žalobkyni trvalo od 21. 11. 2023 do 1. 12. 2022, kdy nabylo právní moci usnesení o odmítnutí odvolání, tj. 9 let.

17. Co se týká složitosti řízení, jednalo o standardní civilní řízení. Předmětem řízení bylo zrušení rozhodčího nálezu. Řízení nebylo po právní a skutkové stránce zvýšeně složité, bylo však výrazně složité procesně. Na straně žaloby stála nezastoupená žalobkyně, která svou neznalostí zatěžovala řízení opakovanými návrhy. Již spolu s žalobou požádala o osvobození od soudního poplatku a o odklad vykonatelnosti. S žádostmi o osvobození od soudních poplatků je spojeno prověřování poměrů účastníka, které se v délce řízení vždy promítne. Na usnesení o vyslovení místní nepříslušnosti reagovala odvoláním/návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti, který bylo třeba zaslat k vyjádření protistraně. Po přeložení věci Nejvyššímu soudu, byla věc vrácena s tím, že má být rozhodnuto o odvolání proti usnesení o vyslovení místní nepříslušnosti (tj. Nejvyšší soud dle obsahu posoudil žádost žalobkyně odlišně). Po postoupení věci , Anonymizováno, bylo rozhodnuto o odkladu vykonatelnosti a věc byla předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, žalobkyně opětovně žádala o osvobození od soudního poplatku, byla vyzvána k doplnění žádosti, o níž bylo rozhodnuto. Podala opakovanou žádost, která byla posouzena jako odvolání. Jak vidno, podání žalobkyně z naříkaného řízení byla na hranici srozumitelnosti, kdy soud posuzoval její podání dle obsahu. Tak tomu bylo i v situaci, kdy na výzvu dle § 115a o.s.ř. uvedla, že nesouhlasí, aby bylo rozhodnuto o věci bez jednání, ale souhlasila s rozhodnutím o zrušení rozhodčího nálezu bez jednání. Vzhledem k předmětu řízení soud I. stupně posoudil její podání jako souhlas s rozhodnutím bez jednání, což následně vedlo ke zrušení rozsudku soudem II. stupně z důvodu procesních vad, neboť nadřízený soud si obsah sdělení žalobkyně z naříkaného řízení vyložil jinak. I přes rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu žalobkyně opakovaně žádala, aby byla vykonatelnost odložena. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že vůči žalobkyni z naříkaného řízení bylo na základně žalobkyně (, právnická osoba, .) zahájeno insolvenční řízení, soud pak činil úkony týkající se možnosti pokračování v řízení. Jednání ve věci byla následně opakovaně odročována z důvodu zdravotního stavu žalobkyně z naříkaného řízení, což vedlo i k ustanovení zástupce. Ani jemu se však nedařilo s žalobkyní spojit a žalobkyně následně dne 14. 7. 2019 zemřela. Dalších 11 měsíců nebylo možné v řízení pokračovat, neboť nebyl znám okruh dědiců a řízení bylo přerušeno. Následně bylo rozhodnuto o pokračováno s možnými dědici žalobkyně, přičemž až o dalších 7 měsíců později bylo rozhodnutí o pokračování v řízení omezeno na jednoho dědice. Proti konečnému rozhodnutí pak bylo stranou žaloby podáno blanketní odvolání, které nebylo ani přes výzvu doplněno. Z uvedeného je zřejmé, že soud se v řízení potýkal se zvýšenou procesní aktivitou žalobkyně z naříkaného řízení, byl nucen opakovaně rozhodovat o jejích návrzích a dovozovat z nich, co jimi žalobkyně z naříkaného řízení zamýšlela dosáhnout, navíc bylo třeba též vyřešit otázku přerušení řízení z důvodu insolvence žalobkyně z naříkaného řízení a následně též vyčkat výsledků dědického řízení vůči zemřelé žalobkyni, když předtím bylo i několik jednání z důvodu zdravotního stavu žalobkyně zmařeno.

18. Řízení bylo ve věci samé vedeno na dvou stupních soudní soustavy, soud I. i II. stupně rozhodoval ve věci samé dvakrát. Na dvou stupních soudní soustavy bylo rozhodováno též o místní nepříslušnosti a o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšším soudem bylo rozhodováno též o přikázání z důvodu vhodnosti.

19. Žalobkyně se na délce řízení nijak pozitivně ani negativně nepodílela, po značnou část řízení byla spíše pasivní a v úvodu se ani neúčastnila nařízených jednání.

20. Stran činnosti soudu lze vytknout výše uvedená období nečinnosti (28 měsíců). Formálně vzato by bylo lze vytknout soudu též vydání rozhodnutí, které bylo zrušeno z důvodu procesních vad (nesouhlasu žalobkyně k naříkaného řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání). Zde však s ohledem na skutečnost, že podání žalobkyně z naříkaného řízení, kterým se vyjádřila k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo lze vyložit oběma způsoby, tedy jak jako souhlas, tak jako nesouhlas, kdy soud I. stupně patrně podání vyložil jako souhlas, soud odvolací jako nesouhlas, soud nepřistoupil k negativnímu odrazu v tomto kritériu.

21. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Šlo o standardní občanskoprávní řízení. Namítané řízení mělo pro žalobkyni, jejímž předmětem činnosti je poskytování spotřebitelských úvěrů význam standardní.

22. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud, obdobně jako žalovaná, vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21.10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009).

23. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 9 let částku 120 000 Kč (8 x 15 000). Základní částku je pak třeba s ohledem na stupně soudní soustavy snížit o 15 %). O dalších 20 % soud základní částku snížil s ohledem na procesní složitost řízení. Důvody pro zvýšení náhrady pro postup soudu shledány nebyly, neboť období nečinnosti je již dostatečně zohledněno v závěru o nepřiměřené délce napadeného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Žalobkyni tak náleží zadostiučinění v celkové výši 78 000 Kč. Žalovaná již žalobci plnila částkou 90 000 Kč, tedy sumou soudem přiznané zadostiučinění převyšující, pročež nezbylo, než žalobu o zaplacení částky 71 667 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 9. 6. 2023 do zaplacení výrokem I. zamítnout.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobkyni, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši , částka, za každý z úkonů dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Žalovaná v řízení učinila 4 úkony (vyjádření k žalobě, příprava k jednání, účast při jednání a účast při vyhlášení rozsudku). Celkem je tak žalobkyně povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 1 200 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 o.s.ř.