46 C 206/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o omluvu a zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti poskytnout žalobci zadostiučinění ve formě omluvy doručené žalobci ve znění: Ministerstvo spravedlnosti ČR jednající za Českou republiku, jakožto orgán spravující centrální registr oznámení, se tímto omlouvá [celé jméno žalobce], za porušení jeho práva na ochranu soukromí zaručeného článkem 7 a 10 Listiny základních práv a svobod, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která [celé jméno žalobce] podal podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů a která tak byla protiprávně komukoliv přístupná, jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovanou, se zamítá.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci zadostiučinění ve výši [částka] se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka], do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované omluvy a peněžitého zadostiučinění ve výši [částka]. Svou žalobu odůvodnil tím, že na základě zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, který byl následně v rozporu s ústavou novelizován zákonem č. 14/2017 Sb., a zákonem č. 112/2018 Sb., byly dlouhodobě, systematicky a plošně zveřejňovány jeho údaje o majetku, příjmech a závazcích z důvodu jeho postavení veřejného funkcionáře. Tímto docházelo k porušování práv na ochranu jeho soukromí. Protiústavnost novely potvrdil Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS. 38/17 ze dne 11. 2. 2020. Žalobce však zdůrazňuje, že se nedomáhá odškodnění za přijetí protiústavního předpisu, nýbrž za pochybení žalobkyně, která protiústavní předpis aplikovala. K porušování práv žalobce docházelo od září 2017 až do 6. listopadu 2020. Samotnému žalobci vadilo, že inforamce o jeho majetku kolují po celé obci.

2. Žalovaná uvedla, že jako orgán moci výkonné je vázána zákonem dokud je tento platný a účinný. Ústava ani žádný právní předpis nižší právní síly nesvěřuje správním úřadům kompetenci posoudit soulad aplikovaného zákona s Ústavou a pro případ protiústavnosti jej neaplikovat. Ústavním nálezem ze dne 11. 2. 2020, vyhlášeným 11. 3. 2020, Pl. ÚS 38/17 bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/ 2017, upravující rozsah nahlížení do registru oznámení veřejných funkcionářů zastávajících funkci starostů, primátorů a jejich zástupců, jakož i členů rady kraje nebo hlavního města Prahy, neboť jím dochází k porušení čl. 10 Listiny. Tato ustanovení byla zrušena uplynutím 31. 12. 2020. Žalovaná nejednala protiprávně publikací oznámení veřejných funkcionářů v registru oznámení po dni 11. 2. 2020, když vykonatelnost nálezu byla z důvodu dostatečného časového prostoru pro přijetí nové právní úpravy odložena až k datu 31. 12. 2020. K tomuto žalovaná odkázala na stanovisko pléna Ústavního soudu Pl. ÚS – st. 31/10, z nějž vyplývá, že orgány veřejné správy jsou povinny aplikovat právní úpravu po dobu odkladu vykonatelnosti nálezu jako ústavně souladnou. Vznik újmy je pak nutno dávat do souvislosti s přijetím protiústavní úpravy nikoli s postupem žalované, kdy legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup. Omezení zveřejňování oznámení od [datum] neznamená, že by se žalovaná dopouštěla nesprávného úředního postupu v předchozí době.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z podání nazvaného Uplatnění nároku na zadostiučinění způsobené nesprávným úředním postupem dle §14 zák. [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že se žalobce obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy způsobené zveřejňováním citlivých informací soukromého charakteru ve výši [částka].

5. Z předžalobní výzvy žalobce ze dne [datum] je patrné, že žalobci vadilo plošné zveřejnění údajů o jeho majetku v registru oznámení a domáhal se do 15 dnů od doručení výzvy, aby žalovaná přestala údaje v registru plošně zveřejňovat.

6. Z tiskové zprávy žalované ze dne [datum] plyne, že žalovaná v reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020, č. j. 9 As 173/2020 – 32, omezila od 6. 11. 2020 plošný přístup k oznámením veřejných funkcionářů s tím, že údaje v registru budou dostupné pouze na základě individuální žádosti, čímž mělo být zaručeno právo na soukromí a informační sebeurčení veřejných funkcionářů a odpadnutí důvodu, proč nepodat oznámení.

7. Z žádosti o ukončení protiústavního zásahu do práv komunálních politiků dle zákona o střetu zájmu adresovaných JUDr. [jméno] [příjmení] za [ulice] místních samospráv Ministryni spravedlnosti ze dne [datum] soud zjistil, že se JUDr. [jméno] [příjmení] jako předseda [ulice] místních samospráv domáhal u žalované, aby přestala údaje v registru oznámení plošně zveřejňovat.

8. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] je patrné, že žalovaná dospěla k závěru, že v daném případě nebyly naplněny podmínky pro vznik nároku dle zákona č. 82/1998 Sb., neboť žalovaná při výkonu veřejné moci nedošlo k protiprávnímu jednání v podobě publikace oznámení veřejných funkcionářů v registru oznámení.

9. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, Pl. ÚS 38/17, publikovaným dne 8. 4. 2020 Sbírce zákonů, soud zjistil, že Ústavní soud přezkoumával ústavní konformnost zákona o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb., a zákona č. 112/2018. Nález byl vyhlášen dne 11. 2. 2020 a zrušil ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb., a zákona č. 112/2018 Sb., a to uplynutím dne 31. prosince 2020. Z nálezu vyplývá, že povinnost poskytnout informace o majetku, příjmech a závazcích, které jsou obsahem oznámení podle zákona o střetu zájmů, představuje zásah do práva na informační sebeurčení veřejných funkcionářů; tato povinnost obecně sleduje legitimní cíl nejen vyloučit výkon veřejné moci v zájmu soukromém, tedy vyloučit či minimalizovat možnost zneužití mocenského postavení v soukromém zájmu, ale též zajišťovat zodpovědný a transparentní výkon veřejné moci sloužící adresátům veřejné moci a v důsledku též udržovat důvěru veřejnosti v činnost orgánů veřejné moci. Ústavní soud dospěl k závěru, že povinnost podávat oznámení v zákonem vymezeném rozsahu není protiústavní, představuje přiměřený zásah do práva na soukromí i u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, i když může jít o neuvolněné funkcionáře malých obcí. Vybrané informace jsou nicméně u části veřejných funkcionářů, mj. právě u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona, následně automaticky zpřístupňovány komukoli, anonymně, bez jakékoli žádosti, a to prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu). Tento (druhý) zásah do práva na informační sebeurčení již podle Ústavního soudu neprojde testem proporcionality, neboť je podstatně intenzivnější a zároveň není nezbytný, protože k naplnění legitimního cíle by postačoval i přístup veřejnosti do registru oznámení na základě žádosti. Proto Ústavní soud zrušil § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů s odloženou vykonatelností uplynutím dne 31. 12. 2020, aby tím vytvořil zákonodárci dostatečný časový prostor pro přijetí zákonné úpravy, která již bude ústavně souladná s poukazem na to, že protiústavní je úprava pouze v nediferencovaném elektronickém zpřístupnění údajů v registru. Ústavní soud blíže časové účinky svého nálezu a postup obecných soudů či orgánů veřejné moci v čase do nabytí vykonatelnosti blíže nevymezil.

10. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k závěrům výše uvedeného závěru soud dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu: žalobce jako veřejný funkcionář byl povinen každoročně předložit průběžné oznámení dle zákona o střetu zájmů, které bylo plošně zveřejňováno prostřednictvím internetu. Ústavní soud shledal plošné neadresné zveřejňování těchto údajů protiústavním a příslušná ustanovení zákona o střetu zájmů ve svém nálezu ze dne 8. 4. 2020 ke dni 31. 12. 2020 zrušil. Žalobce se obrátil v září 2020 na žalovanou jednak s výzvou k ukončení plošného zveřejnění údajů o jeho majetku v registru oznámení a následně předběžně uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy. Za Sdružení místních samospráv se již v červenci 2020 domáhal ukončení plošného zveřejňování uvedených údajů u žalované JUDr. [příjmení]. Žalovaná plošné zveřejňování informací omezila dne 6. 11. 2020.

11. Dle § 14b odst. 1 zákona o střetu zájmů ve znění novely č. 14/2017 Sb., účinné od 1. 9. 2017, každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do registru oznámení u veřejných funkcionářů uvedených v a) § 2 odst. 1 v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9 až 11 a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo b) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) a c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci.

12. Dle § 14b odst. 1 zákona o střetu zájmů ve znění novely č. 112/2018 Sb., účinné od 30. 6. 2018, každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do registru oznámení u veřejných funkcionářů uvedených v a) § 2 odst. 1 písm. a) až o) a u členů rady kraje nebo hlavního města Prahy, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9 až 11 a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, b) § 2 odst. 1 písm. p) a u primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města a městské části hlavního města Prahy, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, c) § 2 odst. 1 písm. q), s výjimkou primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, městské části hlavního města Prahy, kraje nebo hlavního města Prahy v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo d) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) a c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci.

13. Nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, Pl. ÚS. 38/17 došlo ke zrušení výše uvedených ustanovení zákona o střetu zájmů ke dni 31. 12. 2020.

14. Podle čl. 89 odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, rozhodnutí Ústavního soudu je vykonatelné, jakmile bylo vyhlášeno způsobem stanoveným zákonem, pokud Ústavní soud o jeho vykonatelnosti nerozhodl jinak. Dle odst. 2 vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby.

15. Podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.

16. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

17. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

19. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

20. Podle § 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, dojde-li po provedeném řízení Ústavní soud k závěru, že zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo že jiný právní předpis nebo jeho jednotlivá ustanovení jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo zákonem, nálezem rozhodne, že takový zákon nebo jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení se zrušují dnem, který v nálezu určí.

21. Podle § 71 odst. 1 zákona o Ústavním soudu byl-li na základě právního předpisu, který byl zrušen, vydán soudem v trestním řízení rozsudek, který nabyl právní moci, ale nebyl dosud vykonán, je zrušení takového právního předpisu důvodem pro obnovu řízení podle ustanovení zákona o trestním řízení soudním. Dle odst. 2 ostatní pravomocná rozhodnutí vydaná na základě právního předpisu, který byl zrušen, zůstávají nedotčena; práva a povinnosti podle takových rozhodnutí však nelze vykonávat. Dle odst. 3 ustanovení odstavců 1 a 2 platí i v případech, kdy byly zrušeny části právních předpisů, popřípadě některá jejich ustanovení. Dle odst. 4 jinak práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu zůstávají nedotčena.

22. Podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. Pl ÚS-st 31/10, č. 426/2010 Sb., je nutné nahlížet na přechodné účinky nálezu sp. zn. Pl ÚS. 3/09 (219/2010 Sb.) tak, že se působí ex nunc, tj. teprve ode dne, v němž byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů, neboť tento nález výslovně nestanovil jinak (§ 58 odst. 1 in fine zákona o Ústavním soudu). Nosné důvody tohoto nálezu lze uplatnit pouze pro futuro (do budoucna), nikoli pro situace, kdy provedení prohlídky jiných prostor a pozemků nařídil (před publikací nálezu Pl. ÚS. 3/09 ve Sbírce zákonů) v souladu s tehdy platným a účinným zněním § 83a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, státní zástupce nebo se souhlasem státního zástupce policejní orgán. Proto v těchto případech pouhý nedostatek souhlasu soudce s provedením prohlídky jiných prostor a pozemků nezakládá porušení ústavním pořádkem zaručených základních práv a svobod.

23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1321/2019, nebyl postup exekutora v rozporu s postupem stanoveným právními předpisy, jestliže se exekutor řídil zákonem, který byl teprve následně shledán Ústavním soudem za protiústavní.

24. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3076/20, platí, že i při informování veřejnosti orgány veřejné moci o jejich činnosti může dojít k porušení práv a ke vzniku újmy, a proto spadají i nezákonnosti při takovém informování, které jednotlivci způsobily škodu, pod nesprávný úřední postup podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Je tedy zřejmé, že se v dané věci nejedná o žalobu na ochranu osobnosti, neboť k újmě žalobce mělo dojít při výkonu veřejné moci a OdpŠk je ve vztahu k občanskému zákoníku úpravou speciální.

25. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením a judikatuře dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.

26. Objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem podle OdpŠk je založena při současném splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody.

27. Soud v projednávané věci neshledal existenci odpovědnostního titulu, tj. nesprávného úředního postupu, neboť žalovaná při zveřejňování oznámení žalobce jako veřejného funkcionáře postupovala dle platné a účinné právní úpravy. Byť zveřejňováním oznámení docházelo k zásahu do soukromí žalobce (jakož i dalších veřejných funkcionářů v jeho postavení), což ostatně konstatoval Ústavní soud ve svém derogačním nálezu, nelze v plošném zveřejňování oznámení dle zákona o střetu zájmů žalovanou shledat nesprávný úřední postup (srov. výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1321/2019). Nesprávný úřední postup nelze dovozovat ani v období od vydání derogačního nálezu do 6. 11. 2020, neboť jeho vykonatelnost byla odložena a dle stanoviska Ústavního soudu Pl. ÚS-st 31/10, č. 426/2010 Sb., platí, že po dobu odkladu vykonatelnosti se hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a správní úřady jsou povinny ji aplikovat.

28. Vzhledem k tomu, že není dána již jen první podmínka vzniku odpovědnosti státu za škodu, soud se existencí dalších podmínek nezaobíral a žalobu pro absenci odpovědnostního titulu zamítl.

29. Náhradu nákladů řízení soud přiznal úspěšné žalované dle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalovaná má nárok dle § 151 odst. 3 o. s. ř. na paušální náhradu hotových výdajů podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši [částka] za každý z následujících úkonů - vyjádření k žalobě, přípravu k jednání a účast při jednání. Neúspěšný žalobce je tak povinen zaplatit na náhradu nákladů žalované částku [částka], do 15 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).