46 C 246/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 12 304 Kč vše s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 162,75 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 308,89 od [datum] do [datum] a z úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 162,75 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku

II. Žaloba se co do částky 6 141,25 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 6 383,11 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 22 727 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nezákonným trestním stíháním vedeným před policejním orgánem pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1 trestního zákoníku Trestní stíhání proti žalobci bylo zahájeno usnesením ze dne [datum], přičemž bylo skončeno usnesením [anonymizována čtyři slova] [část Prahy] [anonymizováno] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], kterým státní zástupce usnesení o zahájení trestního stíhání zrušil a policejnímu orgánu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl, neboť nebyly dány podmínky pro zahájení trestního stíhání. Nedůvodné trestní stíhání žalobce pociťuje jako újmu na svých právech a oprávněných zájmech. Proto se svou žalobou domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 5 000 Kč, neboť neoprávněné stíhání vnímal velmi úkorně proto, že od počátku tvrdil svou nevinu. Trestní stíhání vedlo k eskortování žalobce z domovské věznice do Věznice Pankrác, což je spojeno se značným nepohodlím spočívajícím v samotném logisticky náročném přesunu za zpřísněného režimu či osobních prohlídkách, které je odsouzený v souvislosti s eskortami nucen podstupovat, a kterých by byl ušetřen nebýt trestního stíhání. Sama skutečnost, že měl být žalobce stíhán za další trestnou činnost o které byl od počátku přesvědčen, že se jí nedopustil, byla pro žalobce silně stresující, vyvolávala v něm pocity obav a úzkosti, neboť v případě odsouzení by jej stihl další nepodmíněný trest. Navíc byl nucen ve [stát. instituce] pobývat ve zpřísněném režimu oproti kmenové věznici, v níž pracoval a byl na volném oddělení. Žalobce byl nucen v souvislosti se svou obhajobou vynaložit částku 15 388 Kč, kterou požaduje po žalované nahradit, stejně jako ušlý výdělek. Ve Věznici Rapotice byl pracovně zařazen, zatímco z důvodu trestního stíhání byl převezen do [stát. instituce], kde pracovně zařazen nebyl. Po dobu pobytu ve [stát. instituce] mu ušel příjem za celý únor 2022 ve výši 7 304 Kč za 20 dnů á 8 hodin při příjmu 45,65 Kč za hodinu. Žalobce se se svými nároky obrátil na žalovanou dne [datum], ta však ve lhůtě stanovené zákonem nijak nereagovala.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou částečně uznala Po provedeném šetření žalovaná dospěla k závěru, že ohledně žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), za které lze považovat usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie [obec] [anonymizováno 14 slov] [datum], [anonymizována dvě slova] [číslo]. Náhradu nákladů obhajoby shledala důvodnou co do částky 15 146,16 Kč. Žalovaná shledala výpočet odměny obhájcem za odpovídající, k rozdílu mezi uplatněnou a přiznanou výší škody došlo v důsledku rozdílného výpočtu výše cestovních nákladů. Pokud se jedná o ušlý zisk, z obsahu trestního spisu žalovaná neseznala, že by byl žalobce přemístěn do [stát. instituce] z důvodu trestního stíhání a požadovanou náhradu ve výši 7 304 Kč nepřiznala. K zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním žalovaná odkázala na své stanovisko, v němž konstatovala, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny a za vydání tohoto rozhodnutí se omluvila. Toto konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva se vzhledem ke stavu věci žalované jeví jako zcela dostatečné. Přihlédla též k výpisu z rejstříku trestů žalobce, který čítá 12 záznamů za různorodou trestnou činnost, za níž byl žalobce pravomocně odsouzen. Z tohoto důvodu považuje žalovaná jakákoliv tvrzení o obavě z trestního stíhání a z něho vyplývajících negativních pocitů za liché, neboť žalobce má zjevně bohatou trestní minulost a žádné negativní pocity z trestního stíhání nepociťuje.

3. S ohledem na částečné plnění ze strany žalované vzal žalobce svůj nárok co do částky 15 388 Kč zpět. Soud proto řízení usnesením ze dne 27. 10. 2023, čj. 46 C 246/2022-79, v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil.

4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

5. Z podání nazvaného Návrh na přiznání nároku na náhradu majetkové škody a přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem soud zjistil, že se žalobce obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu škody způsobené naříkaným nedůvodným trestním stíháním ve výši 15 388 Kč představující žalobcem vynaložené náklady obhajoby, dále požadoval zaplacení částky 7 304 Kč představující ušlou mzdu za měsíc únor 2022 a náhradu nemajetkové újmy ve výši 5 000 Kč představující zadostiučinění za dopady trestního stíhání na osobu žalobce a strádání, která mu nedůvodné trestní stíhání způsobilo. Z doručenky datové zprávy plyne, že žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne [datum].

6. Ze Stanoviska žalované ze dne [datum] plyne, že žalovaná potvrdila uplatnění nároku na náhradu škody ve výši 27 692 Kč sestávající z náhrady majetkové škody spočívající v nákladech účelně vynaložených na obhajobu ve výši 15 388 Kč, náhradě ušlého zisku ve výši 7 304 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním ve výši 5 000 Kč z titulu naříkaného trestního stíhání. Žalovaná po provedeném šetření v souladu s konstantní judikaturou a zákonnými ustanoveními uzavřela, že v daném případě ohledně žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona, za které lze považovat usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. Pokud jde o náhradu škody, přiznal žalobci na náhradě nákladů obhajoby částku 15 146,14 Kč, nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku nepřiznala, neboť neměla za prokázané, že přemístění žalobce bylo provedeno na žádost orgánů činných v trestním řízení za účelem vedení trestního řízení, když žalobce se v okamžiku zahájení trestního stíhání již ve [stát. instituce] nacházel. Pokud jde o poskytnuti přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou naříkaným trestním stíháním žalovaná konstatovala, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce na základě usnesení policie ze dne [datum] došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán, jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon garantovaného čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod za vydání tohoto rozhodnutí se žalovaná žalobci omluvila. Toto konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva se žalované vzhledem ke stavu věci jeví jako dostatečná satisfakce. Nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích a neuznala a nepřiznala.

7. Z výpisu účtu zástupce žalobce je zřejmé že žalovaná dne [datum] přiznané odškodnění ve výši 15 146,14 Kč uhradila.

8. Z vyjádření [stát. instituce] ze dne [datum] plyne, že žalobce byl v době od [datum] do [datum] umístěn ve [stát. instituce], a to na základě realizace vyšetřovacích úkonů z důvodu dožádání [stát. instituce], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení]. Na základě žádosti [stát. instituce] za účelem dalších úkonů měl být žalobce ponechám ve [stát. instituce] do [datum]. Ponechání žalobce bylo následně z iniciativy [stát. instituce] zrušeno a dne [datum] byl vrácen zpět do kmenem kmenové věznice. Žalobce byl od [datum] do [datum] zaměstnán v rámci vnitřní režie [stát. instituce] na příjmu odsouzených osob. V lednu 2022 odpracoval 93 hodin, v únoru pobýval ve [stát. instituce], v březnu 148 hodin, v dubnu 129 hodin, v květnu 144 hodin, v červnu 145 hodin, v červenci 120 hodin, v srpnu 141 hodin, v září 115 hodin. Pokud by žalobce nebyl eskortován do [stát. instituce], mohl by teoreticky v době své nepřítomnosti odpracovat cca 135 hodin, pokud by nenastaly jiné překážky, které by mu bránily v práci.

9. Z výpisu z Centrální evidence vězněných osob ze dne [datum] je zřejmé, že žalobce pobýval ve věznici Rapotice od [datum] do [datum], předtím ve [stát. instituce] od [datum] do [datum] a ve [stát. instituce] též od [datum] do [datum].

10. Ze spisu [název soudu], [anonymizováno] [spisová značka], byly provedeny následující listiny, z nichž byly zjištěny níže uvedené skutečnosti. Z usnesení [stát. instituce] ze dne [datum] je zřejmé, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro spáchání přečinu podvod dle § 209 odst. 1 tr. zákoníku. Z doručenky k uvedenému usnesení vyplývá, že mu předmětné usnesení bylo doručeno dne [datum]. Z usnesení státní zástupkyně [anonymizována čtyři slova] [část Prahy] [anonymizováno] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], plyne, že dle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu bylo ke stížnosti žalobce zrušeno usnesení policejního orgánu ze dne [datum], jímž bylo dle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin podvodu dle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Z opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob za dnem [datum] je patrno, že žalobce má celkem 12 záznamů v Rejstříku trestů.

11. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. K důkazu byly provedeny toliko listinné důkazy, jejich pravost a správnost nebyla namítána, soud proto neměl důvod z těchto listin při svém rozhodování nevycházet ani jim v rámci hodnocení důkazů přisuzovat nižší hodnotu. Důkazy na sebe logicky navazovaly, doplňovaly se a na jejich základě spolu s tím, co vyšlo v řízení najevo, bylo lze si vytvořit představu o sledu událostí a učinit na jejich základě ucelený skutkový závěr.

12. Z uvedených zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro přečin podvodu, které bylo zahájeno dne [datum], přičemž bylo skončeno usnesením státní zástupkyně dne [datum], kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno. Žalobce byl z důvodů úkonů trestního řízení přemístěn z [stát. instituce] do [stát. instituce]. Vzhledem k tomu, že byl ve [stát. instituce] pracovně zařazen, nemohl po dobu svého pobytu ve [stát. instituce] pracovat a generovat příjem. V případě žalobce se nejednalo o prvé trestní stíhání, měl již 15 záznamů v rejstříku trestů a celkem třikrát pobýval ve výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy uplatnil u žalované, která jej však ve lhůtě 6 měsíců neprojednala, žalobce se proto se svou žalobou obrátil na soud.

13. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 30 zákona, náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné pak za každý započatý den výkonu vazby trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč. Podle § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zastavení trestního stíhání je rozhodnutím, které„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

16. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán pro přečin podvodu, přičemž trestní stíhání bylo skončeno rozhodnutím státní zástupkyně o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání.

17. Žalobce se domáhal žalobou náhrady škody ve výši 15 388 Kč představující náklady vynaložené na zastupování. Žalovaná návrhu vyhověla co do částky 15 146,14 Kč. Žalobce vzal následně svou žalobu co do částky 15 388 Kč, nicméně vzhledem k tomu, že bylo plněno až dne [datum], tj. po uplynutí zákonné lhůty k vyřízení žádosti žalobce, náleží mu úrok z prodlení v zákonné výši z částky 15 146,14 Kč od [datum] do [datum].

18. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012 a dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání, a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 19. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

14. Trestní řízení žalobce trvalo od [datum], kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do [datum], kdy státní zástupkyně usnesení o zahájení trestního stíhání zrušila. Celkem trestní řízení trvalo necelé 2 měsíce.

15. Pokud jde o povahu trestní věci, že žalobce byl stíhán pro spáchání přečinu podvodu dle § 209 odst. 1 trestního zákoníku, za nějž hrozí trest až 2 léta.

16. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že samotné konstatování zásahu do práva nebýt stíhán jinak než důvodů a způsobem, který stanoví zákon a omluva, jíž se žalobci dostalo, s přihlédnutím k níže uvedeným okolnostem trestního stíhání jeví jako dostačující. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

17. Nejvyšší soud se ve své judikatuře zabýval otázkou, ve kterých případech a jakým způsobem se nemajetková újma prokazuje, a kdy ji naopak prokazovat není třeba a její vznik se předpokládá. Nejvyšší soud přijal závěr, že v případě porušení práva na přiměřenou délku řízení se vychází z vyvratitelné domněnky vzniku nemajetkové újmy (srov. stanovisko z [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, Rc 58/2011, část V). Mimo oblast újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení není třeba vznik nemajetkové újmy dokazovat v situacích, kdy je zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (rozsudek NS z 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). Uvedené se aplikuje v situacích, kdy je prima facie zřejmé, že jakékoliv osobě ve stejném postavení by za stejných okolností újma rovněž vznikla.

18. Soud má za to, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních důsledků, jež jsou spojeny s trestním stíháním, není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím relutárního odškodnění. Zadostiučinění poskytnuté již žalovanou je odůvodněno jak vytrpěním nepohodlí, které byl žalobce nucen podstoupit v souvislosti s transportem mezi věznicemi i pobytem ve zpřísněném režimu. Soud tyto zásahy považuje za notorietu, kterou není třeba dokazovat. Pobyt ve věznici je spojen s osobními prohlídkami. Ačkoliv se zajisté nejedná o příjemnou proceduru, pro žalobce se nejednalo o žádnou novinku, neboť ve výkonu trestu odnětí svobody strávil více než 4 roky a za tuto dobu prohlídek zažil mnoho. Podobně se lze vyjádřit o pobytu v přísnějším eskortním režimu. Žalobce v době naříkaného nezákonného trestního stíhání pobýval ve výkonu trestu odnětí svobody. Jak sám název napovídá, žalobce byl omezen na své osobní svobodě, zpřísnění režimu tak bezpochyby bylo nepříjemné, nicméně ne tolik, jako by tomu bylo v případě osoby, které nebyla na svobodě omezena. S ohledem na uvedené tak morální odčinění újmy, která byla žalobci způsobena se jeví jako adekvátní, když se nejednalo o újmu zásadní, flagrantně zasahující do práv žalobce. S ohledem na výše uvedené tak soud žalobu co do částky 5 000 Kč včetně požadovaného příslušenství zamítl.

19. Pokud se jedná o ušlý výdělek, tento shledal soud co do základu nepochybný. Základ nároku ostatně nerozporovala ani žalovaná. Žalobce byl v kmenové Věznici Rapotice pracovně zařazen. Policejní orgán vyžádal z důvodů úkonů v naříkaném trestním řízení přemístění žalobce do Věznice Pankrác, v níž pobýval od 27. 1. do [datum]. Jak je patrno ze sdělení Věznice Rapotice, za období února 2022, za kterou žalobce ušlý výdělek požaduje, by teoreticky odpracoval 135 hodin. S ohledem na to, že zpětně nelze říci, kolik hodin by žalobce v uvedeném období skutečně odpracoval, jeví se uvedený rozsah, který spočetla Věznice Rapotice průměrem odpracované doby za vysoce pravděpodobnou. Soud nepřiznal 160 hodin za 20 pracovních dnů dle požadavku žalobce, neboť z rozsahu odpracovaných hodin v následujících měsících je zřejmé, že žalobce v žádném z měsíců neodpracoval plný rozsah běžné pracovní doby 8 hodin x počet pracovních dnů, proto soud vyšel z průměru sděleného věznicí a přiznal mu ušlý zisk v rozsahu 135 hodin á 45,65 Kč, která odpovídá průměrné mzdě žalobce. Celkem tak soud přiznal žalobci z titulu ušlého výdělku částku 6 162,75 Kč s příslušenstvím z této částky. Ve zbylé částce 1 141,25 Kč žalobu zamítl.

20. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud mu může přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 000 Kč a náklady na právní zastoupení. Účelně vynaložené náklady spočívají v 5 úkonech právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí, porada s klientem dne [datum] a účast při jednání soudu) á 3 980 Kč resp. 3 380 Kč. Zástupce žalobce však svým vyúčtováním požadoval toliko částku 2 200 Kč za jeden úkon právní služby, soud proto přiznal odměnu ve výši požadované zástupcem žalobce. Dále soud přiznal 5 paušálních náhrad hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 9 náhrad promeškaného času dle § 14 za 9 půlhodin strávených cestou k soudu a zpět á 100 Kč. Zástupci dále vznikly cestovní výdaje za užití osobního automobilu dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve výši 3 327 Kč za cestu dne [datum] k jednání soudu při vzdálenosti z [obec] do [obec] a zpět 412 km, průměrné spotřebě 6,4 litrů nafty na 100 km, ceně nafty dle vyhl. 398/2023 Sb., 38,70 Kč za litr a sazbě náhrad 5,60 Kč za km). Soud žalobci nepřiznal náhradu za uplatnění nároku u žalované, neboť za tento úkon odměna dle § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., nenáleží. Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží celkem částka 22 727 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě 15 dnů k rukám zástupce žalobce.