46 C 262/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa pro zaplacení 369 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 369 000 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 369 000 Kč. Svou žalobu zdůvodnil tím, že požádal o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, kterému [název soudu] usnesením ze dne 25. 6. 2020 č.j. [číslo jednací] vyhověl, odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ke stížnosti státní zástupkyně zrušil a současně rozhodl o zamítnutí žádosti. Na základě ústavní stížnosti žalobce [název soudu] nálezem [ústavní nález] zrušil rozhodnutí odvolacího soudu pro nezákonnost, neboť jím byla porušena ústavně garantovaná práva žalobce na spravedlivý proces. Na základě nálezu Ústavního soudu nařídil odvolací soud veřejné zasedání na [datum], při němž zamítl stížnost státní zástupkyně a potvrdil usnesení Okresního soudu v Jablonci and Nisou ze dne [datum]. V důsledku nezákonného rozhodnutí došlo k prodloužení pobytu žalobce ve výkonu trestu v době od 28. 7. 2020 do 30. 3. 2021 (246 dnů), žalobce proto žádal náhradu škody ve výši 369 000 Kč (1 500 Kč za každý den). Během těchto 246 dnů se žalobce opakované podrobil lékařskému vyšetření ve vězeňské nemocnici, přičemž bylo zjištěno, že je v jeho případě třeba vyměnit kyčelní kloub za kloubní náhradu. Toto onemocnění podle lékařských zpráv zcela zásadním způsobem zhoršilo kvalitu života žalobce a vyžadovalo operativní zákrok v civilním zařízení a následné doléčení ve specializovaném zařízení. Žalobce požádal o přerušení výkonu trestu za účelem provedení lékařského zákroku. Aby bylo možné lékařský zákrok provést, bylo nutné absolvovat předoperační vyšetření. Ničeho takového nebylo ze strany věznice žalobci umožněno a jeho zdravotní stav byl nevratným způsobem poškozen. K tomu by ovšem nedošlo, kdy nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí odvolacího soudu.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Potvrdila, že u ní žalobce uplatnil dne 24. 5. 2021 nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění ve výši 369 000 Kč v souvislosti s nezákonným rozhodnutím [název soudu] — [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 28. 7. 2020, čj. [číslo jednací], žalovaná jej však považuje za nedůvodný, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 8. 3. 2022. Žalovaná neshledala existenci odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí. Ústavní soud totiž nálezem zrušil usnesení [název soudu] — [pobočka] ze dne [datum] toliko z důvodu procesního pochybení krajského soudu, který rozhodl o zamítnutí návrhu na podmíněné propuštění v neveřejném zasedání, aniž by žadatele předem seznámil s tvrzeními vznesenými druhou procesní stranou a poskytl mu příležitost se k nim vyjádřit, případně navrhnout důkazy svědčící v jeho prospěch, přičemž zdůraznil, že nijak nehodnotí důvody, na jejichž základě krajský soud dospěl k závěru o nesplnění předpokladu pro podmíněné propuštění. Žalovaná dále neshledala příčinnou souvislost mezi napadeným rozhodnutím a tvrzeným rozsahem nemajetkové újmy, neboť nebylo prokázáno, že tvrzené nezákonné rozhodnutí zapříčinilo zhoršení zdravotního stavu žalobce, který po podmíněném propuštění žalobce vedl ke kolapsu organismu a nutnosti podrobit se resekci obou kyčelních kloubů. Stejně tak nelze dovozovat, že pokud by nedošlo k procesnímu pochybení ze strany krajského soudu, bylo by jeho žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ke dni [datum] vyhověno. V usnesení [název soudu] [anonymizováno] [pobočka] ze dne [datum], kterým bylo vyhověno žádosti o podmíněné propuštění žalobce z výkonu trestu odnětí svobody, již bylo vycházeno z nové zprávy [stát. instituce] k hodnocení odsouzeného žalobce ve výkonu trestu, když předchozí hodnocení ve věci bylo učiněno již s delším časovým odstupem dne 12. 12. 2019, a oproti předchozí zprávě věznice bylo uváděno, že současný výkon trestu je ovlivněn změnou zdravotního stavu odsouzeného žalobce (od 14. 10. 2020 byl žalobce v pracovní neschopnosti a od října 2020 mu byl přiznán invalidní důchod 3. stupně), krajský soud tak zohlednil okolnost, že u žalobce došlo od posledního rozhodnutí krajského soudu k zásadní změně zdravotního stavu, který se podstatně zhoršil, když tato změna zdravotního stavu také do určité míry ovlivňuje rizikovost osobnosti žalobce a rovněž nove žalobce doložil, že má pro život na svobodě vytvořeno sociální zázemí, které by mohlo přispět k jeho úspěšné resocializaci. Skutečnost, že žalobce byl pravomocně podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody dne 30. 3. 2021, neznamená automaticky, že by byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody již dne 28. 7. 2020, neboť okolnosti, které vedly krajský soud k jeho propuštění, se významně změnily právě v době mezi vydáním usnesení krajského soudu ze dne 28. 7. 2020, kterým byla zamítnuta jeho žádost o podmíněné propuštění, a vydáním usnesení krajského soudu ze dne 30. 3. 2021, kterým bylo vyhověno jeho žádosti o podmíněné propuštění.

3. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

4. Z žádosti o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím ze dne 24. 5. 2021 je patrné, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované, když požadoval částku ve výši 369 000 Kč za 246 dnů, po které již žalobce neměl být ve výkonu trestu odnětí svobody, během kterých se opakovaně podrobil lékařskému vyšetření ve vězeňské nemocnici, při které bylo zjištěno, že je v jeho případě třeba vyměnit kyčelní kloub za kloubní náhradu. Toto onemocnění zcela zásadním způsobem zhoršilo kvalitu života žalobce a vyžadovalo operativní zákrok v civilním zařízení a následné doléčení ve specializovaném zařízení. Žalobci nebylo povoleno přerušení trestu, aby mohl podstoupit předoperační vyšetření, jeho zdravotní stav byl nevratným způsobem poškozen, k tomu by nedošlo, nebylo-li by vydáno nezákonné rozhodnutí [název soudu] — [pobočka], kterým byla žádost žalobce o podmíněné propuštění zamítnuta.

5. Z přípisu žalované ze dne 27. 5. 2021 vyplývá, že žalovaná žádost žalobce obdržela dne 24. 5. 2021.

6. Ze stanoviska žalované ze dne 8. 3. 2022 plyne, že žalovaná neshledala existenci odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí, když toto bylo zrušeno toliko pro vady procesního charakteru. Žalovaná taktéž neshledala příčinnou souvislost mezi tvrzeným rozsahem nemajetkové újmy a naříkaným rozhodnutím odvolacího soudu, neboť nemá za to, že by toto rozhodnutí zapříčinilo zhoršení zdravotního stavu žalobce.

7. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka], soud učinil následující skutková zjištění. Ze žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody podle § 88 trestního zákona a § 331 odst. 1 trestního řádu ze dne 21. 11. 2019 plyne, že žalobce byl ve výkonu trestu odnětí svobody se stanoveným koncem na 13. 11. 2024 a žádal o podmíněné propuštění. Žalobce již v minulosti o propuštění žádal, ačkoliv neúspěšně. Tehdy soud dovodil, že splnil podmínku vykonání 2/3 uloženého trestu i podmínku, že svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení. Nicméně soud dospěl k názoru, že žalobce nesplnil třetí podmínku spočívající v očekávání vedení řádného života po propuštění. S tím se soud odkázal především na recidivu žalobce a délku trestu. Dle žalobce jsou však tyto úvahy bezpředmětné, neboť od doby recidivy uběhlo již bezmála 20 let. Žalobce již po 20 let řádně plní veškeré podmínky trestu a je zřejmé, že se nejedná o zištné sebezapření, které po propuštění poleví. Žalobce si dovoluje tvrdit, že by nikdo nezvládl žít 20 let s každodenní přetvářkou. Poukázal též na to, že česká justice převzala rozhodnutí zahraničního soudu, kdy žalobce byl odsouzen v [země] v roce [rok] v temném období [anonymizována dvě slova], kdy země procházela vleklým a krvavým válečným konfliktem. [anonymizována dvě slova] proto sahaly k co možná nejtěžším represivním opatřením, což se projevilo i ve výši udělených trestů. Žalobce má v případě propuštění kde bydlet a kde pracovat. Žalobce od posledního rozhodování ještě zlepšil své chování ve výkonu trestu. A je přesvědčen, že předpoklad polepšení se v jeho případě naplnil. Z rozsudkových dat k aktuálnímu věznění ze dne 4. 12. 2019, vystavených [anonymizována dvě slova] [země], [anonymizována dvě slova], je patrné, že žalobce má 3 záznamy v Rejstříku trestů, orientační lhůta k podmíněnému propuštění je 20. 11. 2019 po zamítnutí. Žalobce se aktuálně nachází ve [stát. instituce], počátek věznění byl stanoven na 13. 11. 1999 a konec věznění na 13. 11. 2024. Z druhé části hodnocení k žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ze dne 12. 12. 2019 vypracovaného [anonymizována dvě slova] [země], [anonymizována dvě slova], plyne, že žalobce byl odsouzen za trestnou činnost na území tehdejší [anonymizováno] [země] [anonymizováno] [země]. Od roku 1999 do roku 2003 pobýval ve vazbě, v roce 2003 požádal o předání k výkonu trestu do České republiky. Toto mu bylo umožněno a v září 2007 byl předán do České republiky a soudem mu byl stanoven trest ve výši 25 let ve věznici se zvýšenou ostrahou. Nejprve pobýval ve [obec], kde byl zařazen do III. prostupné skupiny vnitřní diferenciace (dále jen„ PSVD“) a umístěn na oddíl se zesíleným stavebně technickým zabezpečením. V květnu 2009 byl na základě dlouhodobého plnění programu zacházení přeřazen do II. PSVD. Byl dvakrát odměněn za brigádnickou činnost. Od března do června 2010 byl umístěn ve [stát. instituce] a na konci června 2009 byl v oddělení se zesíleným stavebně technickým zabezpečením převeden do standardního režimu výkonu trestu odnětí svobody. V listopadu 2010 byl zařazen na pracoviště [anonymizováno], neboť projevoval trvalý zájem o práci. V následujícím období vystřídal i několik dalších vnitřních pracovišť. Ve všech byl kladně hodnocen. V roce 2012 byl přeražen do věznice s ostrahou. V roce 2013 byl přemístěn do [stát. instituce], kde pobývá dosud. Od 11. 6. 2013 je zaměstnán na vnitřním střeženém pracovišti [anonymizováno] jako dělník. Nadřízení z pracoviště jej hodnotí jako spolehlivého pracovníka. Kontakt s výchovnými pracovníky udržuje pravidelně. Své požadavky předkládá většinou v písemném znění. Velmi pečlivě dbá o svůj zdravotní stav. V kontaktu s druhými je sebejistý, nepřipouští si možnost selhání. Od 10. 7. 2012 je zařazen v I. PSVD, program zacházení plní bez přerušení po celou dobu výkonu trestu. Byl odměněn za dobu výkonu trestu celkem 19x. Kázeňsky trestán nebyl. Kontakt s civilním prostředím udržuje hlavně v písemné formě, je bez rodinného zázemí, návštěvy nerealizuje. Na účtech má finanční prostředky ve výši celkem 211 684 Kč. V případě podmíněného propuštění má k dispozici finanční prostředky na prvotní náklady spojené se životem na svobodě. Je rozvedený, má jedno zletilé dítě. V případě propuštění z výkonu trestu se chce vrátit do svého trvalého bydliště na [obec a číslo]. Práci má dle potvrzení firmy ze dne [datum] zajištěnou u firmy [právnická osoba], kde pracoval jako zásobovač. Dne 9. 4. 2019 byla vypracována psychologická zpráva [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a k žádosti žalobce 19. 6. 2019 též [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kdy výsledky diagnostiky korespondují se závěry v předešlé zprávě a žalobci diagnostikují psychopatii. Je osobností s převahou racionálního přístupu, chování je až tvrdošíjné a zatvrzelé. Nápadné jsou nedostatečný přístup odsouzeného k emocím a jeho nízké empatie vůči druhým lidem. Potlačuje agresi, skrývá cynismus a antisociální postoje. Rizikovost, kterou žalobce představuje pro společnost je dána vysokou společenskou nebezpečností trestného činu, který spáchal. Rizikovost je částečně snížena dobrou pracovní morálkou a zařazením do I. PSVD. V komunikaci s výchovnými pracovníky trestnou činnost doznává, poukazuje na uplynulou dobu od jejího spáchání. Opakovaně zasílá stížnosti na [anonymizováno] s tím, že měl být hodnocením vězeňské služby naprosto bezdůvodně a nesmyslně poškozen. Stížnosti byly vždy vyhodnoceny jako nedůvodné. Závěrem věznice konstatuje, že podmíněné propuštění nepřispěje k dosažení účelu výkonu trestu odnětí svobody. Z usnesení [název soudu] ze dne 25. 6. 2020, č. j. [číslo jednací] vyplývá, že soud vyhověl návrhu žalobce a rozhodl o jeho propuštění z výkonu trestu odnětí svobody na svobodu, a byla mu stanovena zkušební doba v délce 5 let s dohledem. Soud vycházel, jak z žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, hodnocení vězníce a dodatku hodnocení, opisu z evidence Rejstříku trestů, znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a odvětví klinická psychologie a dospěl k závěru, že u žalobce jsou splněny všechny 3 podmínky, proto aby mohl být podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobod. Z usnesení [název soudu], [pobočka] ze dne 28. 7. 2020, čj. [číslo jednací], je patrné, že odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně zrušil a současně rozhodl tak, že se žádost žalobce o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody zamítá. Odvolací soud dospěl k závěru, že zatím nelze učinit závěr, že dosavadním výkonem trestu došlo k takovým změnám v osobnosti žalobce, které by svědčily pro dokončení procesu polepšení. Kladné chování odsouzeného a dobré plnění jeho povinností ve výkonu trestu svědčí o tom, že výkon trestu plní svůj účel. Pozitivní je, že žalobce v kvalitním plnění svých povinností pokračoval i poté, kdy neuspěl se svou předchozí žádosti o podmíněné propuštění. Kladně soud hodnotí i absenci finančních závazků a naopak existenci úspor a přísliby zaměstnání. Jejich význam však nelze přeceňovat, neboť toto samo o sobě nemůže vést k odlišnému právnímu závěru o tom, zda splňuje podmínky pro podmíněné propuštění. Při hodnocení osobnosti žalobce a jeho předpokladu k vedení řádného života nelze pominout jeho trestní minulost, která předcházela spáchání trestné činnosti, za kterou vykonává současný trest. Je skutečností, že se jedná o starší odsouzení, ale odstup času musí logicky vyplývat z délky uloženého a nyní vykonávaného trestu, a proto je třeba je brát v úvahu. Předchozí odsouzení pochází z let 1983. Jedná se o 3 záznamy týkající se majetkové trestné činnosti. K některým nelze přihlížet, nicméně nasvědčují tomu, že spáchaný čin nebyl v té době ojedinělým excesem z řádného života. Žalobce měl v době spáchání poslední trestné činnosti za sebou i citelný trest odnětí svobody v trvání 6 let. Odvolací soud tak shledal, že přes pozitivní přístup žalobce k plnění povinností ve výkonu trestu a k jeho dobrému chování, nelze ještě učinit závěr o tom, že by proces proměny osobnosti žalobce a jeho převýchovy byl ukončen. Osobnost žalobce je také výrazným rizikovým faktorem z hlediska předpokladu k vedení řádného života. Krajský soud proto neshledal zákonné podmínky pro podmíněné propuštění za splněné. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2020 sp, zn. [ústavní nález] soud zjistil, že Ústavní soud usnesení odvolacího soudu zrušil, neboť jím bylo porušeno základní právo žalobce zaručené článkem 38 odst, 2 Listiny základních práv a svobod. Důvodem je, že žalobce nedostal žádný prostor, aby se svou argumentací pokusil ovlivnit rozhodování stížnostního soudu, resp. aby reagoval na argumentaci obsaženou ve stížnosti státní zástupkyně proti rozhodnutí soudu I. stupně. Stížnost státní zástupkyně proti rozhodnutí, kterým bylo vyhověno žádosti žalobce o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, nebyla stěžovateli zaslána k vyjádření a následně krajský soud rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením v neveřejném zasedání. Z odůvodnění usnesení stížnostního soudu je přitom zřejmé, že větší část hlavních důvodů zamítavého rozhodnutí vychází z námitek vyjádřených státní zástupkyní v její stížnosti. Z důvodu uvedeného procesního pochybení stížnostního soudu, Ústavní soud přistoupil ke kasaci napadaného usnesení krajského soudu a zavázal jej, aby před novým rozhodnutím dal stěžovateli možnost věcně oponovat námitkám státní zástupkyně. Současně Ústavní soud zdůraznil, že nijak nehodnotí důvody, na jejichž základě krajský soud dospěl k závěru o nesplnění předpokladu pro podmíněné propuštění spočívajícího v prognóze vedení řádného života, resp. způsob, jakým k tomuto závěru dospěl. Nijak tedy nepředjímá vlastně rozhodnutí o žádosti stěžovatele o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Z dopisu žalobce adresované soudci [název soudu] - [pobočka], ze dne 28. 1. 2021 plyne, že žalobce svého činu lituje a dále žádá, aby soud přihlédl ke skutečnosti, že má těžké zdravotní problémy způsobené těžkou artrózou obou kyčelních kloubů. Diagnóza zní těžká artróza - nekróza kyčelních kloubů, nutná akutní výměna obou kloubů. Trvale se již několik měsíců nachází v pracovní neschopnosti. Pro nesnesitelnou bolest je jeho pohyb omezen na chůzi pouze za pomocí berlí nebo chodítka a časem se bude stav jen zhoršovat. Léčba již není možná, jediným řešením je operace a výměna kloubů. Prostředí ve vězení pro takto invalidní osoby není přizpůsobeno, takže v současné době je pro něj velký problém jít se osprchovat a dojít si na toaletu. Na kluzké podlaze již měl několik pádů, což jeho stav dále jen zhoršilo. Řešení problému ze strany vězeňské služby je ve skutečnosti žádné. Dle sdělení [anonymizováno] má být v květnu vyvezen na kontrolu a mezitím zařazen na seznam čekatelů na výměnu kloubů v [anonymizována dvě slova]. V květnu již dávno nebude schopen se pohybovat a bude už takzvaně ležák, což pro něj zde představuje neřešitelný problém s prováděním osobní hygieny a toalety. Zdejší prostředí je přizpůsobeno pro zdravé osoby a ne pro takto těžce invalidní. Sám si vybavil a domluvil s primářem ortopedie [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], [anonymizováno] [příjmení], že mu výměnu kloubů provedou v průběhu měsíce prosince 2020, neboť měli volné termíny. Bylo ovšem nezbytné jej vyvézt na vyšetření do nemocnice. Po prohlídce by byl stanoven termín operace. Věznice však na toto vyšetření odmítla, žalobce vyvézt. Nesoučinností ze strany věznice se tak operace nemohla zrealizovat. Za dané situace je pro něj nereálné, aby jakmile to bude možné po skončení zákazu těchto operací z důvodu Coronaviru, znovu vybavoval nějaký nový termín operace v civilní nemocnici, neboť nesoučinností [anonymizováno] by tato operace byla opět zmařena. Co se týče podávání léků na tišení bolesti, tak tato je spíše symbolická. Šance na to, že by se současný stav časem zlepšil, není a neexistuje. Časem se současný stav už bude jen zhoršovat, a to až do stadia trvalé invalidity. Jediná možnost změny současného stavu je operace a výměna kloubu za kloubní náhradu. Žalobce dále požádal, aby soud vzal při svém rozhodování v potaz shora uváděné skutečnosti, aby svůj současný zdravotní stav mohl vyřešit v civilním zdravotnickém zařízení adekvátním způsobem, který je stanoven pro řešení uvedených zdravotních problémů. Současně podotkl, že od projednání předchozí žádostí o podmíněné propuštění uplynulo více než 7 měsíců. Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2021 před [název soudu] - [pobočka], je patrné, že zde žalobce vypověděl, že se jeho zdravotní stav zhoršil, byl mu přiznán invalidní důchod, čeká na výměnu obou kyčelních kloubů, má pokročilou artrózu v obou kolenních kloubech, ramenním kloubu, je zařazen na pořadník čekatelů. Operace byly ale zastavené, má domluvenou operaci v [anonymizována dvě slova] v [obec], kde se operace neodkládají, provádějí se do dvou až tří týdnů od zaregistrování. To je ale nereálné z věznice. Léčba s rehabilitací, výměna druhé kyčle a ramenního kloubu by trvala asi 1,5 roku. Jeho stav se neustále zhoršuje, teď již potřebuje asistenci i při návštěvě WC a koupání. Při veřejném zasedání bylo vyneseno usnesení, kterým byla stížnost státní zástupkyně zamítnuta. Z příkazu k propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je patrné, že [stát. instituce] bylo soudem dne 30. 3. 2021 přikázáno, aby ihned propustil žalobce na svobodu. Z usnesení [název soudu], [pobočka] ze dne 30. 3. 2021 č. j. [číslo jednací] vyplývá, že byla stížnost státní zástupkyně zamítnuta. Z usnesení je patrno, že žalobce je od 14. 10. 2020 v pracovní neschopnosti a od října 2020 mu byl přiznán invalidní důchod třetího stupně. Výpočet a výplata jsou stále v řízení. Soud uzavřel, že pozitivní chování odsouzeného a plnění jeho povinnosti ve výkonu trestu, které pokračovalo i po vydání předchozího rozhodnutí krajského soud, umožňuje učinit závěr o dosažení polepšení odsouzeného žalobce. Přitom vzal krajský soud v úvahu i uvedenou neměnnost základní povahy osobnosti odsouzeného. Od posledního rozhodnutí krajského soudu došlo také k zásadní změně zdravotního stavu odsouzeného, který se podstatně zhoršil. Tato změna zdravotního stavu také do určité míry ovlivňuje rizikovost osobnosti žalobce. Současně žalobce nově doložil, že má pro život na svobodě vytvořeno určité sociální zázemí, které by mohlo přispět k jeho úspěšné resocializaci. Ke dni veřejného zasedání dosáhl 61 let. Pro první období života na svobodě je finančně zabezpečen vlastními úsporami. Za této situace, dosažené polepšení spolu s vytvořeným sociálním zázemím a finančním zabezpečením pro život na svobodě, potom krajskému soudu umožňuje učinit závěr o tom, že odsouzený má vytvořeny předpoklady k vedení řádného života. Usnesení nabylo právní moci 30. 4. 2021.

8. Z propouštěcí zprávy [anonymizována tři slova] [obec], soud zjistil, že žalobce byl v době od 16. 4. 2021 do 17. 1. 2022 hospitalizován. Od září 2020 žalobce bolely kyčle a kolena, zhoršila se bolest kyčle vpravo, nemohl vstát z WC, chodil o berlích, která vedla až k jeho hospitalizace v době do 16. 4. 2021 do 17. 1. 2022, když žalobci byla diagnostikována mimo jiné k sepse způsobená [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova], kde hlavice prakticky spotřebovaná a femur subluxován kraniálně, kdy dne 27. 4. 2021 došlo k resekci obou kyčlí.

9. Z přehledu úhrad zdravotní péče [anonymizována tři slova] roku 2017 do 12. 3. 2021 plyne, že ve zdravotnickém zařízení [stát. instituce] žalobce v době od 28. 7. 2020 do 12. 3. 2021 byl 20x kontrolován praktickým lékařem.

10. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

11. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není- li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst 3 cit § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu §14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§15 odst. 2 zákona).

13. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná, 14. Pro úspěšnost žaloby o náhradu škody nebo nemajetkové újmy proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek: existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody nebo nemajetkové újmy a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí (nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím) a vznikem škody nebo nemajetkové újmy.

15. Úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

16. Úprava nezákonného rozhodnutí stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. zákona, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013).

17. Soud má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu, kterým změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a zamítl návrh žalobce na podmíněné propuštění je nezákonným rozhodnutím, odpovědnostní titul je proto dán. Podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna objektivně tím, že příslušný orgán rozhodnutí právě pro nezákonnost změnil nebo zrušil. Je s podivem, že žalovaná pouze proto, že Ústavní soud nehodnotil důvody, na jejichž základě krajský soud dospěl k závěru o nesplnění předpokladu pro podmíněné propuštění spočívající v prognóze vedení řádného života, existenci odpovědnostního titulu neshledala, když Ústavní soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil pro porušení základních práv žalobce zaručených Listinou. V dané věci tak nebyl porušen jen zákon, ale dokonce i zákon ústavní.

18. Lze připustit, že zdravotní stav žalobce se mezi vydáním nezákonného rozhodnutí dne 28. 7. 2020 a novým rozhodnutím ze dne 30. 3. 2021 zhoršil. Od září 2020 žalobce bolely kyčle a kolena, zhoršila se bolest kyčle vpravo, nemohl vstát z WC, chodil o berlích, která vedla až k jeho hospitalizace v době do 16. 4. 2021 do 17. 1. 2022, když žalobci byla diagnostikována mimo jiné k sepse způsobená [anonymizováno 25 slov], kde hlavice prakticky spotřebovaná a [anonymizována tři slova], kdy dne 27. 4. 2021 došlo k resekci obou kyčli. Od 14. 10. 2020 byl žalobce v pracovní neschopnosti a od října 2020 mu byl přiznán invalidní důchod 3. stupně.

19. Žalobce předpokládá, že již v době vydání nezákonného rozhodnutí splnil veškeré podmínky pro podmíněné propuštění a měl být propuštěn. To však nelze tak jednoznačně tvrdit, a zde lze dát za pravdu žalované, že důvod zrušení nezákonného rozhodnutí tkvěl ve významných vadách procesního postupu, nikoliv v hodnocení podmínek pro podmíněné propuštění, na což Ústavní soud výslovně poukázal ve svém nálezu. Nelze tudíž bez dalšího jednoznačně vycházet z předpokladu, že podmínky byly splněny, když v následujícím rozhodnutí ze dne 30. 3. 2021 soud již při hodnocení splnění podmínek pro podmíněné propuštění významně přihlédl k aktuálnímu zdravotnímu stavu žalobce, který svědčil pro to, že povede řádný život. Na tomto místě je třeba uvést, že soudu v řízení o náhradu škody nepřísluší zjišťovat ani hodnotit, zda a kdy žalobce podmínky pro podmíněné propuštění splnil.

20. Jak výše uvedeno, nelze předpokládat, že by byl žalobce při absenci vad řízení odvolacím soudem propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody již dne 28. 7. 2020, jednak soud neshledal příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem újmy na zdraví nebo se zhoršením zdravotního stavu žalobce.

21. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem nezákonného rozhodnutí, tedy je-li nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt nezákonného rozhodnutí, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost státu za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně, anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku na druhé straně řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na nezákonném rozhodnutí nezávislá skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující.

22. Z provedeného dokazování vyplynulo, že vydání nezákonného rozhodnutí nebylo příčinou zhoršení zdravotního stavu žalobce. Zdravotní stav žalobce vykazoval zhoršení až v průběhu podzimu 2020 a s vydáním nezákonného rozhodnutí nesouvisí. Skutečnost, že u žalobce následně po propuštění v dubnu 2021 došlo k sepsi organismu s nucenou resekcí kloubů s nutností dlouhodobé hospitalizace nelze dávat do souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí. Příčinou vzniku škody na zdraví žalobce je totiž sám zdravotní stav žalobce, který trpí [anonymizováno]. Je obecně známou skutečností, že se jedná o chorobu degenerativní a těžko vznik choroby přičítat nezákonnému rozhodnutí. Samotné zhoršení zdravotního stavu nastalo až několik měsíců po vydání nezákonného rozhodnutí a ani ke zhoršení zdravotního stavu nedošlo v souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Lze připustit, jak ostatně sám žalobce uvádí ve svém dopise adresováném odvolacímu soudu, že ke zhoršení zdravotního stavu do té míry, jak je popsána v lékařské zprávě, došlo v důsledku přístupu [anonymizována dvě slova] a jejího liknavého přístupu k řešení zdravotních problémů žalobce, popř. s nevyhovením jeho žádosti o přerušení trestu. Toto jsou skutečnosti, které jsou pro vznik újmy rozhodující. Vydání nezákonného rozhodnutí není ani jednou z příčin vedoucích ke škodlivému následku, ani se nejedná o příčinu významnou či s ostatními příčinami natolik spojenou, že by nebylo lze od sebe příčiny oddělit. Naopak, vydání nezákonného rozhodnutí vedlo pouze k delšímu pobytu žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody, avšak se zdravotním stavem žalobce ani s jeho zhoršením nijak nesouvisí.

23. Nesplnění byť jen jediné zákonné podmínky vzniku škody vede k zamítnutí žaloby. V řízení bylo zjištěno, že mezi vznikem škody a nezákonným rozhodnutím není dána příčinná souvislost, soud proto rozhodl, jak ve výroku I. uvedeno.

24. Již jen na okraj soud uvádí, že zadostiučinění za způsobenou újmu na zdraví je třeba řádně vymezit, aby bylo patrné, zda se jedná o bolestné, ztížení společenského uplatnění či jinou újmu a tuto je třeba řádně tvrdit a u každého z nároků uvést, v jaké výši je újma požadována a na základě jakého výpočtu. Vyčíslení újmy tak, jak učinil žalobce, tj. ve výši 1 500 Kč je nepřípustné a nepřiléhavé, nicméně s ohledem na neexistenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody na zdraví soud z procesní ekonomie nevedl žalobce k odstranění vad vyčíslení jeho nároku.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobci, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za každý z úkonů dle ust § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Žalovaná v řízení učinila 3 úkony - vyjádření k žalobě, příprava k jednání a účast při jednání soudu dne [datum] Celkem je tak žalobce povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř.