46 C 31/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , LL.B. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 146 391 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 94 432,35 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 5 % z částky 94 432,35 Kč od 11. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 51 958,65 Kč, a dále co do úroku z prodlení ve výši 5 % z částky 146 391 Kč od 11. 10. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 5 % z částky 51 958,65 Kč od 11. 10. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 38 202 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradu nákladů řízení částku, která bude určena v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 146 391 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnila tím, že dne 23. 5. 2018 [jméno] [příjmení] jako řidič vozidla Peugeot 306, reg. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] porušil pravidla silničního provozu, když pokračoval v jízdě přes vyznačený přechod před kterým v pravém jízdním pruhu zastavilo jiné vozidlo, jehož řidič umožňoval žalobkyni bezpečné přecházení zprava doleva, a porazil jí přední částí vozidla, čímž jí způsobil nitrokloubní zlomeniny lýtkového hrbolu levé holenní kosti, chirurgicky ošetřené, představující podstatné omezení v obvyklém způsobu života bolestivostí a významně sníženou pohyblivostí, s chůzí o berlích. Škodící vozidlo bylo v době dopravní nehody pojištěno z odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u žalované, vůči které má žalobkyně přímý žalobní nárok na pojistné plnění. Žalobkyně v důsledku dopravní nehody utrpěla vážné zranění s trvalými následky. Žalobkyni proto náleží za ztížení společenského uplatnění částka 146 391 Kč. Před úrazem byla žalobkyně aktivní, zvládala chůzi i na delší vzdálenosti, chodila na dlouhé procházky, jezdila na kole, bruslích, tancovala, nosila boty na podpatcích, starala se o domácnost, uklízela, chodila na nákupy, hlídala vnoučata apod. Tyto aktivity není s to v důsledku úrazu zvládat, při chůzi je odkázána na použití berle, nezvládá náročnější pohyb, nošení břemen, sportovní aktivity jsou u ní vyloučeny. Výše zadostiučinění za ztížení společenského uplatnění byla znalcem vyčíslena na částku 346 391 Kč. Žalovaná však žalobkyni poskytla toliko částku 200 000 Kč, žalobkyně však má za to, že jí náleží odškodnění v znalcem stanovené výši, nezbylo jí tudíž, než se pro zaplacení rozdílu znalcem stanovené a žalovanou vyplacené částky obrátit žalobou na soud.

2. Žalovaná nesporovala okolnosti vzniku nehody, zranění žalobkyně ani nárok na zadostiučinění za ztížení společenského uplatnění. Má však za to, že částka 200 000 Kč, kterou žalobkyni na odškodnění ztížení společenského uplatnění vyplatila, je dostatečná a plně zohledňuje veškeré skutečnosti a proto je namístě žalobu zamítnout. Za rozhodující považuje stanovisko z [anonymizováno] zprávy ze dne 24. 5. 2018, dle kterého je stav kolene hodnocen příznivě, omezení hybnosti vykazuje jen v krajních polohách. Ani v znaleckém posudku, na který žalobkyně odkazuje, není nikde uvedeno, v jakých stupních se omezení hybnosti projevuje. Jedná se tak o omezení lehkého stupně. Při chirurgických vyšetřeních nebyla zjištěna jakákoliv nestabilita kolene, což je v rozporu se znaleckým posudkem, kde ji znalec uvádí, ale podrobněji ji nepopisuje. Ve znaleckém posudku navíc nebyl použit modifikační koeficient věku žalobkyně. K tomuto odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 25 Cdo 1642/2014.

3. Žalobkyně ve své replice vyjádřila nesouhlas s modifikací odškodnění ztížení společenského uplatnění dle věku žalobkyně. Žalobkyně byla před nehodou na svůj věk velmi aktivní, sportovala, byla zdravá, plná elánu a bez závažnějších zdravotních indispozic. Modifikační koeficient stáří se uplatňuje u lidí starších, neaktivních, trpících zhoršeným zdravotním stavem či omezeními v životě. Pokud by došlo k jeho uplatnění, pak maximálně v řádu jednotek procent, nikoliv o částku 146 391 Kč představující 42 %. K námitce žalované, že omezení hybnosti kolenního kloubu žalobkyně je jen lehkého stupně žalobkyně upozorňuje, že ztížení společenského uplatnění posuzuje dopady úrazu žalobkyně z dlouhodobého hlediska a po ustálení zdravotního stavu.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 23. května 2018, kolem 14:15 hodin, jel pan [jméno] [příjmení], jako řidič vozidla tovární značky Peugeot 306, [registrační značka]. Při jízdě levým pruhem vozovky [ulice], ve směru od ulice [ulice] k ulici [ulice], na úrovni tramvajové zastávky [ulice], nedal přednost na přechodu pro chodce žalobkyni. V pravém jízdním pruhu zastavilo jiné vozidlo, jehož řidič tím umožňoval žalobkyni přecházení zprava doleva, [jméno] [příjmení] však nezastavil a naboural v malé rychlosti přední část vozidla do žalobkyně. Žalobkyně utrpěla nitrokloubní zlomeniny lýtkového hrbolu levé holenní kosti. Mezi účastníky dále nebylo sporu, že škodící vozidlo bylo v době dopravní nehody pojištěno z odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u žalované, tj. [právnická osoba], dříve [právnická osoba] Mezi účastníky bylo též nesporné, že žalovaná poskytla žalobkyni odškodnění ztížení společenského uplatnění v částce 200 000 Kč.

5. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Z usnesení Obvodního soud pro Prahu 2 ze dne 28. 2. 2020, čj. 8 T 61/2019-247 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020, čj. 9 To 182/2020, soud zjistil, že trestní stíhání [jméno] [příjmení] pro přečin těžkého ublížení na zdraví, kterého se měl dopustit tím, že žalobkyni dne 23. 5. 2018 nedal přednost na přechodu pro chodce a porazil jí přední částí vozu, čímž jí způsobil nitrokloubní zlomeniny lýtkového hrbolu levé holenní kosti, bylo podmíněně zastaveno a bylo mu uloženo zaplatit státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti částku 2 000 Kč. Současně mu byla stanovena zkušební doba 5 let.

7. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění v částce 346 391 Kč u žalované, jak je patrno z předmětného podání ze dne 10. 10. 2019 spolu s průvodním e-mailem ze dne 10. 10. 2019, z nějž současně vyplývá, že žalované byl zaslán přílohou i znalecký posudek JUDr. MUDr. [jméno] [příjmení], LL.M., Ph.D. Z přípisu žalované ze dne 8. 11. 2019 nazvaného Informace ke škodní události vyplývá, že žalovaná hodnocení ztížení společenského uplatnění neakceptovala s tím, že znalecký posudek byl podroben reviznímu posouzení se závěrem, že pro posouzení bylo rozhodující vyšetření ze dne 24. 5. 2018, při němž byl stav kolene žalobkyně hodnocen příznivě s omezeními hybnosti jen v krajních polohách. Při vyšetřeních nebyla zjištěna nestabilita kolene zmíněná znalcem (ale podrobněji nepopsána). Znalec také nezohledňoval omezení poškozené vyplývající z jejího věku ani nepoužil modifikační koeficient věku žalobkyně, které bylo v době úrazu 71 let. Žalovaná analogicky užila nařízení vlády č. 276/2015 Sb., a přiznala žalobkyni částku 250x800bodů, tj. 200 000 Kč.

8. Předžalobní výzvou ze dne 2. 7. 2020 žalobkyně cestou svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky 146 391 Kč představující rozdíl mezi znalcem určenou výší náhrady za ztížení společenského uplatnění a částkou 200 000 Kč vyplacenou žalovanou.

9. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 6. 9. 2019 o stanovení nemateriální újmy na zdraví a výslechu vypracovatele posudku JUDr. MUDr. [jméno] [příjmení], LL.M., Ph.D., vyplynulo, že žalobkyně v době vypracování znaleckého posudku měla obtíže pro sníženou pohyblivost a bolestivost levého kolena a bérce zhoršující chůzi a pohyb vyžadující zapojení dolních končetin, byla limitována v ujité vzdálenosti pro malou vytrvalost a citlivost kolena a lýtka a bolest, kdy zvládla ujít najednou maximálně 1 km pomalou chůzí. Nezvládla běh, skoky, obtížněji chodila do schodů a ze schodů, nezvládla pohyb v terénu pro nestabilitu a bolestivost v levé dolní končetině. Nezvládla klek, dřep, nemohla přenášet těžká břemena, nezvládla lezení po žebříku. Byla omezena v domácích pracích včetně činností vyžadujících stání, klečení a zvedání břemen. Nezvládla práci na zahradě, prakticky nemohla nosit podpatky. Z hlediska sebeobslužnosti neměla závažnější problém. Byla ve starobním důchodu. Bydlela v 1. patře bez výtahu, manžel měl dům po rodičích se zahradou, kde před úrazem pracovala. Po úrazu byla omezena v práci vyžadující zapojení obou dolních končetin a delší státní, tahání sekačky, těžších větví, pletí apod. Byla omezena v rekreačních aktivitách. Před úrazem bruslila s vnučkami, jezdila na kole, tancovala, což následně nezvládla. Neměla problémy z hlediska komunikace a společenských vztahů. Užívala berlu jako kompenzační pomůcku. Při posuzování byla brána do úvahy berle jako facilitátor. V rámci výslechu znalec uvedl, že v zařazení položky neodnesení těžšího nákupu pod položku D 610 nebo pod položku D 510 nemá vliv na výsledný výpočet výše zadostiučinění za ztížení společenského uplatnění. Modifikační koeficient neužil, neboť se jedná o právní posouzení, kterém mu nepřísluší, nicméně s ohledem na věk žalobkyně lze obecně užít modifikační koeficient - 20 % z celkové výše náhrady, nicméně úraz žalobkyně utrpěla těsně u věkové hranice 70 let. Do věku 70 let činí koeficient obecně - 10 %. Zvážil by proto užití koeficientu v rozpětí -10 až - 20 %, pokud by byly vůbec dány důvody pro jeho použití.

10. Žalobkyně v rámci svého účastnického výslechu uvedla, že před nehodou mohla dělat úplně všechno. [jméno] se jí chodilo, obstarávala si sama nákupy, zvládala bez problému vaření a další práce v domácnosti. Měla ráda houbaření a delší procházky, případně luštila křížovky. [příjmení] se o vnoučata, nejmladší vnučce je teď 20 let. Před nehodou jí bylo tak cca [číslo] let, pomáhala jí s úkoly, případně si zahrály volejbal. Po nehodě se jí špatně chodí, musí používat berle, doma se pohybuje většinou bez berlí, venku však již jen s berlemi, a i s nimi není s to dojít daleko, maximálně do obchodu a zpět. Po nehodě užívala zpočátku pouze jednu berli, dnes však již používá dvě, neboť jí bolí záda a přidala se další onemocnění. Po lékařích chodí s doprovodem dcery, nebo zetě, sama tam nedojde.

11. Dcera žalobkyně, [jméno] [příjmení], v rámci své svědecké výpovědi uvedla, že žalobkyně v době nehody již byla v důchodu, nicméně obstarávala domácnost, nákupy, příležitostně vykonávala brigády (úklid), chodila na procházky a výlety, na houby či na jahody, a to zhruba v týdenní frekvenci. Po nehodě se jí hůř chodilo a činnost v domácnosti převzal manžel žalobkyně, vozil ji k lékařům, protože se žalobkyni špatně nastupovalo do tramvaje. Pokud je jí známo, tak s ohledem na věk vnuček, se s nimi žalobkyně před nehodou neučila. Po nehodě žalobkyně chodila nejprve o jedné holi, postupně se však chůze zhoršovala, neboť nemocné noze ulevovala a v současné době již chodí o dvou berlích. [jméno] ujde tak možná 500 metrů, k doktorům či na úřad ji vozí svědkyně autem. Po bytě se žalobkyně pohybuje většinou bez berle. Po nehodě už byla žalobkyně hodně omezena, brigády již vykonávat nemohla vůbec a na výlety téměř také nejezdila.

12. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], vnučky žalobkyně, vyplynulo, že před nehodou žalobkyně chodila, jezdila s manželem k rodině, po výletech, starala se o domácnost, zajistila si veškeré pochůzky. S manželem žalobkyně jezdila na výlety, procházky, chodili na houby, sbírat jahody, jezdili s přáteli na výlety. S manželem jezdila každoročně na Slovenskou, třeba na měsíc. Po nehodě pro ni bylo těžké i nakupovat, protože o berlích pro ni bylo těžké nést i tašku s nákupem. Po smrti manžela je žalobkyně v podstatě už jen doma a k lékařům jezdí s doprovodem autem či taxíkem. Co se týká sportu, žalobkyně vyjma výletů či procházek sportovní aktivity nevykonávala.

13. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Co se týče listinných důkazů, nebyly stranami rozporovány. Co se týče účastnické výpovědi žalobkyně, nebyla z ní patrná snaha přehánět. Žalobkyně pravdivě popsala svůj současný život. Při líčení svého stavu před nehodou však popisovala dobu nikoliv bezprostředně před ní, ale dobu cca 10 let před ní. Toto lze dovodit už jen z udávaného věku nejmladší vnučky, které je v současné době 20 let, tudíž jí v době nehody bylo cca 17, nicméně žalobkyně popisovala dobu, kdy jí bylo [číslo] let. Je tedy zřejmé, že dobu, kterou žalobkyně popisovala, byla sama ve věku [číslo] let, nikoliv ve věku 71 let, v nichž k nehodě došlo. Pokud se jedná o výslech svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jejich výpovědi byly spontánní, prosty vnitřních rozporů, navíc se v podstatných rysech shodovaly jak v popisu života žalobkyně před nehodou, po ní, tak i co do způsobu trávení volného času žalobkyně i její sebeobslužnosti. Znalecký posudek znalce je přesvědčivý, úplný a jeho závěry logicky odůvodněné. Nejasnosti, které soud shledal v písemném vyhotovení posudku, byly rozptýleny výslechem znalce, který své závěry srozumitelně osvětlil.

14. Na základě uvedených zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně byla sražena dne 23. 5. 2018 automobilem, jehož řidič nedal žalobkyni přednost na přechodu pro chodce. Škodící vozidlo bylo pojištěno z odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u žalované. Žalobkyně utrpěla nitrokloubní zlomeniny lýtkového hrbolu levé holenní kosti s trvalými následky. Žalobkyně před nehodou neměla problém s chůzí, byla zcela samostatná a soběstačná. Obstarala domácnost, nákupy i pochůzky. Po nehodě byla odkázána na chůzi o berli, z důvodu snížené hybnosti se snížila její schopnost vyřídit si samostatně běžné pochůzky či návštěvy lékařů i běžné nákupy. Před nehodou se volnočasově věnovala houbaření, procházkám či výletům, což již po nehodě s nutností užívání berle není možné, podobně jako vykonávání občasných brigád. Bez berle se pohybuje maximálně po bytě, mimo byt však výhradně s její pomocí. S pochůzkami ji vypomáhá rodina, která jí v případě potřeby vozí autem. Výše požadované satisfakce za ztížení společenského uplatnění, k němuž vlivem nehody došlo, činí dle znaleckého posudku částku 346 391 Kč, žalovaná z tohoto titulu žalobkyni uhradila 200 000 Kč, přičemž tuto částku považuje za adekvátní a dostatečnou.

15. Soud ve věci aplikoval zejména následující zákonná ustanovení: Dle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Dle odst. 2 písm. a) nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích. Plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění. Dle odst. 3, pojistitel je povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány, nebo b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření. Dle odst. 4, nesplnil-li pojistitel povinnost podle odstavce 3, zvyšuje se částka pojistného plnění, jehož se prodlení pojistitele týká, o úrok z prodlení. Sazba úroku z prodlení se stanoví ve výši diskontní sazby stanovené Českou národní bankou, platné k prvnímu dni prodlení, navýšené o 4 % ročně. Úroky z prodlení se stanovují vždy samostatně za každý započatý měsíc prodlení ve výši jedné dvanáctiny sazby úroku z prodlení, přičemž sazba úroku z prodlení se aktualizuje každý měsíc s využitím diskontní sazby [obec] národní banky, platné k prvnímu dni daného měsíce prodlení. Úroky z prodlení odvozené na základě diskontní sazby se použijí, pokud není v pojistné smlouvě stanovena částka vyšší. Dle § 2958 o.z., při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

16. Po podřazení zjištěného skutkového stavu citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

17. Mezi účastníky nebylo sporu o vzniku škody na zdraví žalobkyně, jejím rozsahu, příčinné souvislosti mezi újmou na zdraví žalobkyně a nehodou způsobenou pojištěným žalované. Dále nebylo sporu ani o právu žalobkyně požadovat zadostiučinění po žalované. Jediným sporným bodem byla výše satisfakce za ztížení společenského uplatnění.

18. Zákon stanoví, že škůdce nahradí ztížení společenského uplatnění tehdy, vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného. Satisfakce za ztížení společenského uplatnění se poskytuje za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání, možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví. Dojde-li k poškození zdraví trvalého rázu, pak nemůže být pochyb o tom, že u poškozeného překážka lepší budoucnosti nastala. Odškodnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.

19. Určení satisfakce za ztížení společenského uplatnění spočívá na systému, který vedle nezbytného odborného lékařského zatřídění újmy zohledňuje také dobře definovaný a zdravotní újmě přiřazený rozsah postižení jednak ve vztahu k průměrnému poškozenému, a to zejména z pohledu všech myslitelných stránek lidského života, tj. všech oblastí, v nichž pro trvalé zdravotní následky dochází k omezení či dokonce k plnému vyřazení z možnosti se společensky uplatnit, a naplnit tak zákonem předvídanou podmínku lepší budoucnosti, jednak s přihlédnutím k individuálním odlišnostem každého jednotlivého případu. Za tímto účelem se soud zaměřil na zjištění skutečností vztahujících se k dopadu trvalé zdravotní újmy do schopností a možností žalobkyně.

20. V obecné rovině výše satisfakce vychází z Metodiky Nejvyššího soudu, která kalkuluje s výchozí částkou odškodnění představující 400násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav žalobkyně. Tato pak byla správně vyčíslena ve znaleckém posudku, který následně po zhodnocení obtíží v jednotlivých doménách dospěl k závěru, že výše přiměřené náhrady za ztížení společenského uplatnění bez užití modifikačního koeficientu činí 346 391 Kč. Soud se výpočtem znalce plně ztotožňuje, považuje jej za odpovídající odškodnění překážky lepší budoucnosti žalobkyně ve vztahu k utrpěným trvalým následkům na jejím zdraví. Jak výše uvedeno, v rámci určení satisfakce za ztížení společenského uplatnění je třeba zkoumat, jakým způsobem se trvalé následky promítají v různých aspektech lidského života a jak život omezují. Pro toto posouzení není rozhodné, zda se omezení hybnosti projevuje jen v krajních polohách, jak se mylně domnívá žalovaná. Podstatné je, jak se trvalé následky v podobě omezení hybnosti projevují v různých sférách života žalobkyně.

21. Soud posuzoval též individuální zvláštnosti tohoto konkrétního případu a dospěl k závěru, že je předmětnou částku třeba modifikovat s ohledem na věk žalobkyně, které v době nehody bylo 71 let. Základní částku lze snížit přibližně o 10 % v případě, že újma vznikne poškozenému ve věku [číslo] let a o 20 % dojde-li k újmě ve věku vyšším než 70 let. Naopak lze základní částku zvýšit, je-li zapojení do společenských aktivit poškozeného nadprůměrné, výjimečně intenzivní či dokonce mimořádné. Soud má za to, že z důvodu věku žalobkyně je namístě snížit základní výši zadostiučinění o 15 %. Žalobkyně v době nehody byla plně soběstačnou osobou mladšího důchodového věku, nejednalo se o osobu přestárlou. K nehodě žalobkyně došlo ve věku 71 let, tedy ve věku, který se blíží hranici 70 let a šablonovité krácení o 20 % pouze z důvodu, že žalobkyně již patří do věkové kategorie 70+ by bylo neadekvátní. Dále bylo třeba se zabývat mírou zapojení žalobkyně do společenských aktivit. Žalobkyně byla již v době nehody poživatelkou starobního důchodu, s občasnými brigádními přivýdělky. Byla soběstačná, bez problémů zvládala sebeobsluhu, běžnou péči o domácnost, nákupy i pochůzky. Co se týká koníčků, tyto odpovídaly jejímu věku (houbaření, procházky, výlety, křížovky). Pokud žalobkyně uváděla mezi svými aktivitami též tanec, volejbal, jízdu na kole či bruslích, je třeba konstatovat, že zvýšená míra sportovních aktivit byla dokazováním vyvrácena, podobně jako nutnost hlídat vnoučata. Nejmladší vnučce bylo v době nehody žalobkyně cca 17 let a ostatním přes 20 let. Nejedná se tedy o děti, které by vyžadovaly zvýšenou nebo dokonce nutnou péči, natožpak hlídání nebo pomoc s učením. Lze shrnout, že zapojení žalobkyně do společenských aktivit v době nehody bylo odpovídající věku, tedy nikoliv nadprůměrné, a není proto důvod pro zvýšení základní výše zadostiučinění. Soud se nezabýval důvody, pro které se po ustálení zdravotního stavu v důsledku nehody stav žalobkyně zhoršil, ani tím z jakého důvodu užívá dvě berle, neboť k hodnocení trvalých následků a tím i ztížení společenského uplatnění dochází k okamžiku relativního ustálení zdravotního stavu (tj. zpravidla rok o nehodě). Tento byl zhodnocen ve znaleckém posudku a je třeba vycházet ze stavu žalobkyně v dané době, nikoliv v době samotného řízení či rozhodování soudu.

22. S ohledem na uvedené soud přiznal žalobkyni částku 94 432,32 Kč, kterou vypočetl krácením částky 346 391 Kč o 15 % (294 432,35 Kč) a odečtením částky 200 000 Kč, kterou žalovaná uhradila před podáním žaloby.

23. Co rozdílu mezi uplatněnou a přiznanou částkou byla žaloba výrokem II. zamítnuta, podobně jako do rozdílu žalobkyní požadovaného úroku z prodlení a úroku z prodlení ve výši stanovené v § 9 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., který k prvnímu dni prodlení činil 5 %.

24. Vzhledem k tomu, že to byla žalovaná, kdo byl v řízení neúspěšný je ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. povinna nahradit státu náklady řízení, které platil. Náklady státu spočívají v odměně znalce v částce 1 633,50 Kč, která však nebyla dosud vyplacena. Žalované tak bude náhrada těchto nákladů, pokrácená o zálohu složenou žalobkyní ve výši 450 Kč, uložena samostatným usnesení, jakmile bude znalci vyplacena.

25. Výrok o náhradě nákladů vychází z § 142 odst. 3 o.s.ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Výše satisfakce za ztížení společenského uplatnění požadovaného žalobou vycházelo ze znaleckého posudku za použití modifikačního koeficientu vycházejícího z úvahy soudu. Žalobkyně byla taktéž částečně neúspěšná co do požadovaného úroku z prodlení, nicméně zde se jedná o poměrně nepatrnou část řízení. S ohledem na uvedené přiznal soud žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení představující náhradu zaplacené zálohy na provedení důkazu v částce 450 Kč a odměny zástupce žalobce z přisouzené částky v souladu s ustavením § 9 bod 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, replika ze dne 13. 10. 2020, účast při jednání dne 29. 1. 2021, účast při jednání dne 9. 4. 2021) ve výši 4 900 Kč za úkon, 6 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a DPH ve výši 21% z těchto částek (6 552 Kč). Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí částku 38 202 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), k rukám jejího právního zástupce (§149 odst. 1 o.s.ř.).