46 C 43/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vyklizení nemovité věci

I. Žalovaný je povinen vyklidit byt [číslo] o velikosti 1+0 s příslušenstvím situovaný ve 3. podlaží domu [adresa], která je součástí pozemku [číslo] v katastrálním území Vinohrady, obec Praha a vyklizený jej odevzdat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 17 160,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vyklizení bytu uvedeného ve výroku tohoto rozsudku. Svou žalobu zdůvodnila tím, že mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] byla dne 8. 9. 2011 uzavřena nájemní smlouva k předmětnému bytu na dobu neurčitou, dodatkem [číslo] ze dne 1. 5. 2019 byla pak upravena výše nájemného. Dne 16. 12. 2020 nájemkyně zemřela. Žalovaný po smrti nájemkyně užívá byt, ačkoliv mu nesvědčí žádný právní titul a žalobkyně s přechodem nájmu nesouhlasí. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vyklizení bytu do 31. 1. 2021, tento na výzvu reagoval dopisem ze dne 6. 2. 2021, kterým byt odmítl vyklidit. Žalobkyni proto nezbylo, než se domáhat vyklizení bytu soudní cestou.

2. Žalovaný uvedl, že s původní nájemkyní s ohledem na její zdravotní nezpůsobilost a potřebu každodenní trvalé péče dlouhodobě bydlel a žil a vedli společnou domácnost. Necelý měsíc po smrti nájemkyně žalobkyně doručila žalovanému dohodu o vyklizení a předání bytu ze dne 12. 1. 2021, ke které žalobkyni sdělil, že dosud neproběhlo dědické řízení, byt je plný věcí a s ohledem na pandemickou situaci není s to byt opustit, když navíc nemá jinou možnost bydlení a stanovená lhůta je nereálná. Dne 20. 1. 2021 obdržel předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně k vyklizení do 31. 1. 2021. Dne 6. 2. 2021 zaslal zástupkyni žalobkyně dopis, ve kterém požádal o zvážení možnosti přechodu nájmu na člena nájemcovy domácnosti, nicméně žalobkyně na vyklizení bytu trvala. Po podání žaloby bylo řízení o pozůstalosti zastaveno pro nepatrnost majetku, který připadl žalovanému jako vypraviteli pohřbu. Žalovaný nepopírá, že se v bytě zdržuje, ovšem nájemné platí a nemá možnost jiného bydlení. Má za to, že došlo k přechodu nájmu na jeho osobu, neboť s nájemkyní v době v době její smrti sdílel společnou domácnost, činili vše společně a byli tudíž partneři, na které, dle § 2279 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), nájem přechází.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkových zjištěním. Z výpisu z katastru nemovitostí je patrné, že žalobkyně je vlastníkem pozemku [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] v katastrálním území Vinohrady, obec Praha, v níž se nachází byt, užívaný žalovaným.

4. Z nájemní smlouvy ze dne 8. 9. 2011 ve znění jejího dodatku ze dne 15. 1. 2019 je patrné, že žalobkyně uzavřela smlouvu k předmětnému bytu s [jméno] [příjmení] na dobu neurčitou.

5. Z úmrtního listu [jméno] [příjmení] [datum narození] soud zjistil, že tato dne 16. 12. 2020 zemřela a že žalovaný byl vypravitelem pohřbu. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, čj. 32 D 566/2020-13 je zřejmé, že majetek nepatrné hodnoty zanechaný [jméno] [příjmení] byl vydán žalovanému a dědické řízení bylo zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne 17. 2. 2021.

6. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný s nájemnicí (svou tetou) před její smrtí byt užíval.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 1. 2021, která byla žalovanému doručena dne 21. 1. 2021, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k vyklizení bytu do 31. 1. 2021, neboť se v něm zdržuje bez právního titulu. Na výzvu reagoval žalovaný dopisem ze dne 6. 2. 2021, jímž potvrdil přijetí výzvy a vyjádřil nesouhlas s vyklizením bytu. O nájemkyni po dobu nájmu pečoval, vedli společnou domácnost, hradili společné náklady a společně uspokojovali své potřeby. Vzhledem k příbuzenským vztahům je také jediným dědicem nájemkyně. Dále uvedl, že hradí nájemné a nemá jinou možnost bydlení a v bytě se nachází veškeré věci původní nájemkyně. Svůj dopis uzavřel tím, že jsou dány důvody přechody nájmu na člena nájemcovy domácnosti. Předmětný dopis byl žalované doručen dne 9. 2. 2021, jak je patrno z přiložené dodejky.

8. V dopise žalovaného ze dne 26. 2. 2021, adresovaného zástupkyni žalobkyně, žalovaný požádal o možnost setrvat v bytě do 30. 6. 2021, neboť požadavek okamžitého vyklizení a opuštění bytu je v pandemické situaci v rozporu s dobrými mravy. Požádal o respektování stavu a ponechání přiměřeného časového prostoru pro stabilizaci poměrů a možnost zajistit důstojnou náhradu bydlení.

9. Ohledně skutkového stavu tak lze uzavřít, že žalobkyně je vlastníkem předmětného bytu, který na základě nájemní smlouvy užívala [jméno] [příjmení], která však dne 16. 12. 2021 zemřela. Dědické řízení po původní nájemkyni bylo zastaveno. Žalovaný s původní nájemkyní, která byla jeho tetou, předmětný byt před její smrtí užíval. Po smrti nájemkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k vyklizení bytu, tento však byt nevyklidil s tím, že vyklizení v krátké lhůtě je pro něj v pandemické době téměř nemožné a v rozporu s dobrými mravy. Současně má za to, že jsou splněny podmínky přechodu nájmu na jeho osobu.

10. V projednávaném sporu jde o právní poměr týkající se práva věcného, konkrétně ochrany vlastnického práva žalobce. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) soud spor posuzoval již podle tohoto zákona. Pokud se však jedná o otázku vzniku nájmu, vycházel ve smyslu § 3074 odst. 1 občanského zákoníku z ustanovení zákona č 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) platného a účinného do 31. 12. 2013.

11. Podle ustanovení § 2279 odst. 2 o.z., zemře-li nájemce a nejde-li o společný nájem bytu, přejde nájem na člena nájemcovy domácnosti, který v bytě žil ke dni smrti nájemce a nemá vlastní byt. Je-li touto osobou někdo jiný než nájemcův manžel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, přejde na ni nájem, jen pokud pronajímatel souhlasil s přechodem nájmu na tuto osobu.

12. Podle ustanovení § 2282 o.z., nepřejdou-li práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti, přejdou na nájemcova dědice. [příjmení], které žily s nájemcem ve společné domácnosti až do jeho smrti, jsou s nájemcovým dědicem zavázány společně a nerozdílně z dluhů, které z nájmu vznikly před nájemcovou smrtí.

13. Podle ustanovení § 1040 odst. 1 o.z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

14. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Žalobkyně je vlastníkem nemovitosti, v níž se shora specifikovaný byt nachází. Mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] došlo ke vzniku závazkového vztahu ve smyslu § 663 a násl. OZ, a to uzavřením nájemní smlouvy mezi žalobkyní jakožto pronajímatelem a paní [příjmení] jakožto nájemcem. Předmětem nájmu byl shora specifikovaný byt. Nájemní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou a skončil smrtí paní [příjmení].

15. Vzhledem k tomu, že žalovaný žil v době smrti s paní [příjmení] v předmětném bytě, zkoumal soud, zda jsou splněny podmínky přechodu nájmu bytu a má za to, že nikoliv. Nájem bytu ze zákona přechází pouze na manžela, partnera, rodiče, sourozence, zetě, snachu, dítě nebo vnuka, kteří žili ke dni smrti nájemce s nájemcem v domácnosti a nemají vlastní byt, eventuálně na dědice. V případě ostatních spolužijících osob, které nemají vlastní byt, je třeba souhlasu pronajímatele s přechodem nájmu. Žalovaný nesplňuje podmínky žádné z výše uvedených osob, pro přechod nájmu. Není ani dědicem paní [příjmení], neboť dědické řízení bylo zastaveno a nepatří ani do výčtu osob, na které nájem přechází ze zákona. Žalovaný je synem sestřenice zemřelé nájemkyně. Ačkoliv se žalovaný domnívá, že byl partnerem nájemkyně, není tomu tak. Termín partner je totiž legislativní zkratkou partnera podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (srov. § 22 o.z.), tomuto vztah žalovaného a jeho tety v žádném případě neodpovídá. Zákon obsahuje taxativní výčet osob, na které nájem za splnění dalších podmínek přechází a tento nelze svévolně rozšiřovat na základě analogie. Na žalovaného by mohl nájem přejít pouze za předpokladu, že by s tím žalobkyně vyslovila souhlas. Žalobkyně však s přechodem nesouhlasí, nájemní vztah proto smrtí paní [příjmení] zanikl a žalovaný byt užívá bez právního důvodu.

16. S ohledem na uvedené lze uzavřít, že žalobkyně má v souladu s ustanovením § 1040 o.z. právo na ochranu svého vlastnického práva vůči žalovanému, neboť tento užívá byt ve vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu a neoprávněně tak zasahuje do jejího vlastnického práva.

17. Pokud se žalovaný hájí rozporem s dobrými mravy či pandemickou situací, nelze tomuto argumentu přisvědčit. Od smrti nájemkyně uběhlo téměř 7 měsíců, žalovaný si měl a musel být vědom, že mu podmínky přechodu nájmu nesvědčí a měl dostatek času k vyklizení bytu a nalezení bytu náhradního, a to i přes epidemickou situaci (která je navíc v posledních minimálně měsících na ústupu). Ostatně sám navrhoval žalobkyni lhůtu k vyklizení do 30. 6. 2021, která však již minula. Soud proto ani nepřistoupil k delší než zákonné pariční lhůtě, která v případě vyklizení bytu činí 15 dnů (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).

18. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by předmětný byt vyklidil a odevzdal žalobkyni, a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení, která v daném případě spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 000 Kč, dále v odměně za právní zastoupení ve výši 12 160,50 Kč dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 9 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., za 5,5 úkonu právní služby á 1 500 Kč (příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba, replika z 1. 6. 2021, účast při jednání konaném 2. 6. 2021, účast při jednání konaném dne 14. 7. 2021, poloviční odměna za prostou předžalobní výzvu), šesti režijních paušálů á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., a DPH ve výši 21 % z uvedených částek (2 110,50 Kč). Soud nepřiznal odměnu za podání ze dne 24. 6 2021, neboť skutečnosti v něm uvedené měly být součástí samotné žaloby, resp. byly předneseny při jednání konaném dne 2. 6. 2021, náklady na toto podání proto soud nepovažuje za účelně vynaložené. Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí částku 17 160,50 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jeho právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).