46 C 50/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO žalobkyně Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované Adresa žalované pro zaplacení 149 250 337,97 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 149 250 337,97 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 149 250 337,97 Kč. Svou žalobu zdůvodnila tím , adresa, , zahájila trestní stíhání pro jednání kvalifikované jako zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst.1, odst. 5 trestního zákoníku. V předmětném trestním řízení měla žalobkyně postavení zúčastněné osoby. V naříkaném řízení byla žalobkyni dle § 79e odst. 1 trestního řádu zajištěna jiná nehmotná věc, která je uvedena v § 78 až 79c trestního řádu, jako výnos z trestné činnosti. Žalobkyně vůči opatření v průběhu řízení opakovaně brojila, avšak její argumentace nebyla vyslyšena. , Anonymizováno, rozsudkem ze dne 2. 11. 2021, čj. , Anonymizováno, , všechny obžalované zprostil obžaloby. Rozhodnutí nabylo právní moci 15. 3. 2022, k navrácení finančních prostředků však došlo až dne 7. 6. 2022, kdy žalobce dostal do své dispozice částku ve výši 1 058 202 080,39 Kč. Policejní orgán nenavrátil žalobkyni veškeré zajištěné prostředky. Následnou kontrolou žalobkyně zjistila, že i přes zrušení zajištění finančních prostředků policejní orgán i nadále zadržoval částku ve výši 13 139 476,37 Kč, a to v rozporu s rozsudkem a právními předpisy. Policejní orgán zadržování této částky nijak nezdůvodnil. Částka byla vrácena až dne 22. 7. 2022. Zjevnost neadekvátnosti a neoprávněnosti zajištění finančních prostředků žalobkyně nastala nejpozději k okamžiku vydání prvého zprošťujícího rozhodnutí , datum, nákladech na právní zastoupení v rámci trestního řízení dle advokátního tarifu, která činí 90 572 Kč. Tato částka není požadována z titulu účelně vynaložených nákladů právního zastoupení v soudní v soudním řízení z důvodů průtahů, jak se žalovaná mylně domnívala. Žalobce požaduje náhradu účelně vynaložených nákladů právního zastoupení v soudním řízení, neboť stát (resp. OČTŘ) žalobkyni neoprávněně zadržoval prostředky. Nárok se tedy neopírá o průtahy jako takové, ale o skutečnost, že žalovaná nekonala, jak konat měla (a vedle toho tak ještě nečinila včas). Kdyby žalobkyně nevynaložila náklady na právní zastoupení, je možné, že by prostředky byly dosud zajištěny a že by protiprávní stav navozený žalovanou dosud trval. Žalobce dále požaduje náhradu škody za nesprávný úřední postup, která spočívá ve skutečné škodě v podobě zákonného úroku z prodlení z jednotlivých částek ze zajištěných finančních prostředků, a dále ve škodě v podobě ušlého zisku, který představuje zisk z úroků ze zajištěných finančních prostředků. OČTŘ měly od počátku pochybnosti ohledně trestnosti jednání, přesto žádný z nich nezkoumal a nezabýval se tím, zda nepominuly důvody pro trvání zajištění náhradní hodnoty. Zajištění trvalo téměř 6 let a již jen taková délka je sama o sobě nepřiměřená z hlediska proporcionality zásahu ze strany státu. Nejpozději od okamžiku vydání prvého zprošťujícího rozhodnutí pominuly důvody pro trvání zajištění a krajský soud měl zároveň rozhodnout o zrušení zajištění. To, že pominuly důvody zajištění, se ostatně následně potvrdilo. Ke zrušení zajištění však nedošlo. Ke zrušení zajištění došlo až po písemné urgenci ze strany žalobkyně s několikaměsíčním zpožděním. Tímto nesprávným postupem tak došlo k vzniku škody v podobě zákonného úroku z prodlení ze zajištěných a odejmutých finančních prostředků v celkové výši 141 734 639,66 Kč. Současně došlo ke vzniku ušlého zisku ve výši 7 425 126,31 Kč, který žalobkyni vznikl odejmutím finančních prostředků z jejího bankovního účtu. Kdyby totiž finanční prostředky zůstaly na bankovním účtu, byly by dále úročeny. Žalobkyně se se svými nároky obrátila podáním ze dne 14. 9. 2023 na žalovanou.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout s tím, že v dané věci není dán odpovědnostní titul. Pokud žalobkyně spatřuje odpovědnostní titul v tom, že OČTŘ měly svévolně a excesivně zadržet finanční prostředky a dále měly nejpozději při vydání prvního zprošťujícího rozsudku rozhodnout o zrušení zajištění, žalovaná s tímto nesouhlasí, neboť žádná z tvrzených skutečností není nezákonným rozhodnutím ani nesprávným úředním postupem. Usnesení, kterými bylo rozhodováno o zajištění nebyla nikdy zrušena pro nezákonnost. OČTŘ byly v naříkaném trestním řízení oprávněny zajistit jinou nehmotnou věc jako výnos z trestné činnosti, a to poměrnou část finančních prostředků z každé budoucí pohledávky vzniklé žalobkyni. OČTŘ byly rovněž oprávněny zajistit jako náhradní hodnotu odpovídající z části výnosu z trestné činnosti - pohledávky žalobkyně vůči společnosti , právnická osoba, . Úvaha o důvodnosti zajištění po dobu trestního řízení je na orgánech činných v trestním řízení. K požadovaným výdajům na právní zastoupení žalovaná uvedla, že úkony právní služby, jejichž náhrada je požadována, nebyly učiněny ve vztahu k odstranění jakéhokoliv nezákonného rozhodnutí či nápravy nesprávného úředního postupu. Stížnosti proti usnesení o zajištění nevedly ke zrušení zajištění. Ve vztahu k účasti na hlavních líčeních žalobkyně nespecifikuje, jakým způsobem měly přispět ke zrušení zajištění, které žalobce považuje za nesprávný úřední postup. K nároku na náhradu škody ve formě zákonných úroků z prodlení žalovaná uvedla, že tento nepředstavuje škodu na straně žalobkyně, přičemž odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 96/2012), a nepředstavuje ani škodu nahraditelnou dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“). Právo požadovat úrok z prodlení přísluší věřiteli, vůči němuž se jeho dlužník ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku s plněním peněžité pohledávky. Žalobkyně však vůči žalované žádnou pohledávkou, s jejímž plněním by žalovaná byla v prodlení, nedisponovala. Pokud se jedná o ušlý zisk v podobě úroku na účtu, nárok je ryze hypotetický, neboť není patrno, že by žalobkyně po celou dobu ponechala finanční prostředky na účtu.

3. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

4. Z žádosti o odškodnění za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení konaném u , Anonymizováno, , ze dne 14. 9. 2023, je zřejmé, že se žalobkyně obrátila na žalovanou s požadavkem na náhradu škody představující náhradu nákladů naříkaného řízení v celkové výši 90 572 Kč, které žalobkyně účelně vynaložila na nápravu nesprávného úředního postupu, dále se domáhala náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem v podobě zákonného úroku z prodlení v celkové výši 141 734 639,66 Kč a náhradu škody za ušlý zisk v celkové výši 7 425 126,31 Kč.

5. Ze stanoviska žalované ze dne 13. 3. 2024 plyne, že žalobkyní uplatněné nároky shledala nedůvodnými. Ve vztahu k požadavku na zákonný úrok z prodlení ze zajištěných peněžních prostředků žalobkyně žalovaná uvedla, že nároku nelze vyhovět, neboť zde absentuje jeden ze základních předpokladů odpovědnosti státu, a to vznik škody na straně žadatelky, v případě nároku na náhradu ušlého zisku v důsledku odejmutí finančních prostředků z bankovního účtu žalobkyně žalovaná uvedla, že bez ohledu na to, že v dané věci není dán odpovědnostní titul, nebylo by lze danému nároku vyhovět taktéž proto, že uplatněný nárok je ryze hypotetický. Co se týká náhrady nákladů právního zastoupení, žalovaná sdělila, že v rámci náhrady škody není možné odškodňovat jakékoliv vynaložené náklady právního zastoupení, ale pouze takové náklady, které byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náklady však byly nárokovány za přípravu a převzetí zastoupení, sepis stížností proti usnesením o zajištění jiné nehmotné věci a o zajištění náhradní hodnoty na účast zmocněnce žalobkyně u hlavního líčení. Z povahy věci se tedy nejednalo o úkony, které by vůbec mohly směřovat k nápravě nesprávného úředního postupu. Z tohoto důvodu žalovaná shledala tento nárok taktéž nedůvodným.

6. Ze spisu , Anonymizováno, byly provedeny následující listiny, z nichž byly zjištěny níže uvedené skutečnosti.Z usnesení policejního orgánu ze dne 7. 10. 2014, na čl. 26, s právní mocí ke dni 10. 10. 2014 plyne, že trestní věc podezření ze spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 5, písm. a) tr. zákoníku, kterého jsem měl dopustit dosud neznámý pachatel, se odkládá, neboť ve věci nejde o podezření ze zločinu a není na místě věc vyřídit jinak.Z usnesení ze dne 29. 2. 2016 je patrno, že bylo zahájeno trestní stíhání čtyř fyzických osob jako obviněných ze zvlášť závažného zločinu podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku.Z usnesení policejního orgánu ze dne 30. 3. 2016, na čl. 2759, plyne, že policejní orgán rozhodl tak, že dle § 79e odst. 1 tr. řádu se zajišťuje jiná nehmotná věc, než která je uvedena v § 78–79c jako výnos z trestné činnosti, a to poměrná část finančních prostředků z každé budoucí pohledávky vzniklé společnosti , Anonymizováno, Na základě smluv uvedených v usnesení, a to ve výši částky odpovídající dodanému množství megawatthodin z předmětné fotovoltaické elektrárny vynásobené zeleným bonusem za příslušný rok, poníženou o zde uvedené částky, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že jiná nehmotná věc, než která je uvedena v § 78–79c, je výnosem z trestné činnosti.Z usnesení policejního orgánu ze dne 12. 8. 2016, čl. 2818, vyplývá, že dle ustanovení § 79f odst. 1 tr. řádu ve spojení s ustanovením § 79e odst. 1 tr. řádu se zajišťuje jako náhradní hodnota odpovídající zčásti výnosu z trestné činnosti nehmotná věc, a to pohledávky společnosti , právnická osoba, Vůči společnosti , právnická osoba, ., vzniklé na základě právních předpisů o podporovaných zdrojích energie a předpisů o nižší právní síly a předpokládaných měsíčních výkazů za vyrobenou elektrickou energii z registrovaných výroben a zdrojů, na jejichž základě je operátor trhu s elektřinou povinen vyplácet podporu formou zeleného bonusu, konkrétně pohledávek z v usnesení uvedených výrobních zdrojů a tomu, kdo má poskytnout odpovídající plnění až do výše 606 000 000 Kč se ukládá, aby složil předmět plnění na účet zde uvedený u , Anonymizováno, .Z usnesení , datum, , na čl. 2870 je zřejmé, že vůči rozhodnutí ze dne 30. 3. 2016 byla podána stížnost, o níž bylo rozhodnuto tak, že se dle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítá.Z usnesení , datum, , na čl 2879, je patrno, že o stížnosti proti usnesení ze dne 12. 8. 2016 bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu tak, že se napadené rozhodnutí zrušuje a nově se rozhoduje tak, že dle ustanovení § 79f odst. 1 tr. řádu ve spojení s ustanovením § 79e odst. 1 tr. řádu se zajišťuje jako náhradní hodnota odpovídající zčásti výnosu z trestné činnosti nehmotná věc – pohledávky společnosti , právnická osoba, vůči společnosti , právnická osoba, ., a to dle zákona o podporovaných zdrojích energie a právních předpisů nižší právní síly a předpokládaných měsíčních výkazů za vyrobenou elektrickou energii z registrovaných výroben a zdrojů, na jejichž základě je operátor trhu s elektřinou povinen vyplácet podporu formou zeleného bonusu, konkrétně pohledávek z těchto výrobních zdrojů uvedených v usnesení a tomu, kdo má poskytnout odpovídající plnění odpovídající výnosu z trestné činnosti za období od listopadu 2012 do února 2016 až do výše 382 957 000 Kč a ukládá se, aby předmět plnění byl složen na účet vedený u , Anonymizováno, .Z usnesení policejního orgánu ze dne 29. 11. 2016, s právní moci k 6. 12. 2016, je patrné, že společnosti , právnická osoba, , byla vydána částka 37 779 123,14 Kč, neboť dané věci již není k dalšímu řízení třeba a nepřichází v úvahu její propadnutí nebo zabrání.Z usnesení , datum, , plyne, že dle § 188 odst. 1 písm. c) tr. řádu z důvodu uvedených v § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu bylo zastaveno trestní stíhání obviněných, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestný čin.Z usnesení , datum, , vyplývá, že ke stížnosti státního zástupce proti usnesení , Anonymizováno, ze dne , datum, , Anonymizováno, se ukládá, aby o věci znovu jednal a rozhodl.Z rozsudku , datum, je patrno, že obžalovaní byli zproštěni obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestný čin.Usnesením , datum, , bylo k odvolání státního zástupce rozhodnuto tak, že se napadený rozsudek dle § 258 odst. 1, písm. b) a c) tr. řádu zrušuje v celém rozsahu a dle § 259 odst. 1 tr. řádu se věc vrací soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí.Z rozsudku , Anonymizováno, ze dne 2. 11. 2021, čj , Anonymizováno, , s právní mocí k 22. 3. 2022 plyne, že všichni obžalovaní byli zproštěni obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.Z žádosti o zrušení zajištění peněžních prostředků , Anonymizováno, ze dne 24. 3. 2022 plyne, že žalobkyně požádala o vydání usnesení o zrušení zajištění peněžních prostředků na účtech společnosti , právnická osoba, , neboť zprošťující rozsudek již nabyl právní moci. Žádost byla zaslána , Anonymizováno, .Z usnesení , datum, , bylo rozhodnu podle § 79f odst.1 tr. řádu per analogiam tak, že se zrušuje zajištění jiné nehmotné věci, než která byla uvedena v § 78–79c tr. řádu jako výnos z trestné činnosti, a to poměrné části finančních prostředků z každé budoucí pohledávky vzniklé společnosti , Anonymizováno, . u společnosti , právnická osoba, ., na základě smluv uvedených v usnesení, poníženou o částky uvedené v usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne 15. 4. 2022.Usnesením , datum, , plyne, že dle § 79g odst. 1 tr. řádu a 79f odst. 1 tr. řádu bylo zrušeno zajištění náhradní hodnoty odpovídající zčásti výnosu z trestné činnosti nehmotné věci – pohledávky společnosti , Anonymizováno, vůči společnosti , právnická osoba, ., vzniklé na základě zákona o podporovaných zdrojích energie v platném znění a právních předpisů nižší právní síly a předpokládaných měsíčních výkazů za vyrobenou elektrickou energii z registrovaných výroben a zdrojů, na jejichž základě je operátor trhu s elektřinou povinen vyplácet podporu formou zeleného bonusu, a to z usnesení plynoucích výrobních zdrojů a tomu, kdo má poskytnout odpovídající plnění odpovídající výnosu z trestné činnosti za období od listopadu 2012 do února 2016 až do výše 382 957 000 Kč.Z žádosti o vydání usnesení o určení oprávněného subjektu ze dne 26. 4. 2022, kterou žalobkyně zaslala Krajskému soudu v Brně, je patrno, že sdělila soudu, že policejním orgánem mohou být finanční prostředky ve výši 1 058 202 080,39 Kč uvolněny až po vydání usnesení soudu, kterým má být určeno, komu mají být prostředky vráceny. Žalobkyně proto žádá o vydání rozhodnutí s tím, že zajištěné finanční prostředky mají být převedeny jejich vlastníkovi, tedy , právnická osobaZ přípisu , Anonymizováno, ze dne , datum, adresovaného zmocněnci , právnická osoba, vyplývá, že soud nemůže požadované rozhodnutí vydat, neboť aplikace ustanovení § 80 tr. řádu nedopadá na řízení o zrušení zajištění peněžních prostředků na účtu, jehož vlastník je znám.Z žádosti zmocněnce žalobkyně ze dne 29. 4. 2022, je zřejmé, že žalobkyně žádala o vydání usnesení o vydání peněžních prostředků jejich vlastníkovi, tedy společnosti , právnická osoba, , v němž zmocněnec uvádí na pravou míru, že finanční prostředky nejsou zajištěny na účtu klienta.Z přípisu , Anonymizováno, adresovaného společnosti , právnická osoba, ., ze dne 10. 5. 2022 plyne, že soud vznesl dotaz na tuto společnost, zda souhlasí, aby finanční prostředky poukazované společností , právnická osoba, . na účet PČR byly vydány společnosti , právnická osoba, , jako subjektu, který navíc uplatňuje právo a o jehož právo navíc není pochyb.Z podání společnosti , právnická osoba, . ze dne 13. 5. 2022 plyne, že operátor trhu nemá námitek proti úhradě finančních prostředků zajištěných na účtu , právnická osoba, společnosti , právnická osoba7. Z přípisu , právnická osoba, ze dne , datum, zaslaného zmocněnci žalobkyně plyne, že policejní orgán nemůže činit samostatně žádné úkony. Již dvakrát vyzval , Anonymizováno, , aby rozhodl, komu konkrétně a na jaký konkrétní účet mají být peníze složené na účtu policie vráceny či vydány, přičemž soud dosud nerozhodl a odkázal žalobkyni na příslušný soud.

8. Z podání žalobkyně ze dne 1. 7. 2022 adresovaného a , právnická osoba, vyplývá, že žalobkyni byly vráceny finanční prostředky ve výši 1 058 202 080,39 Kč zajišťované Policií ČR v období od roku 2016 do roku 2022. Nicméně nebyl vrácen rozdíl mezi výší finanční částky vrácené žalobkyni a částkou žalobkyní evidovaných zajištěných pohledávek ve výši 13 139 476,37 Kč představující zajištěné tržby z faktury vystavené , právnická osoba, ., za období června 2018. S ohledem na tuto skutečnost žalobkyně žádá o vrácení uvedené částky.

9. Z podání žalobkyně za dne 15. 7. 2022 adresovaného , právnická osoba, s názvem vrácení neoprávněně zajišťované částky na účet společnosti , Anonymizováno, urgence je zřejmé, že žalobkyně žádá urychlené vyřízení záležitosti, když na její podání ze dne 1. 7. 2022 nebylo dosud reagováno a uvedená částka 13 139 476,37 Kč na účet žalobkyně nebyla vrácena.

10. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. K důkazu byly předloženy pouze listinné důkazy, pravost a správnost nebyla namítána, soud proto neměl důvod z těchto listin při svém rozhodování nevycházet ani jim v rámci hodnocení důkazů přisuzovat nižší hodnotu. Důkazy na sebe logicky navazovaly, doplňovaly se a na jejich základě bylo lze si vytvořit poměrně ucelenou představu o sledu událostí a učinit na jejich základě ucelený skutkový závěr.

11. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

12. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.Podle § 7 odst. 1 zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.Podle § 8 odst. 1 zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.Podle § 31 odst. 1 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.Podle § 14 odst. 1 zákona, se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Ust. § 15 odst. 2 zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, věc proto může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).

14. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

15. Žalobkyně se po skutkové stránce domáhala náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem, k němuž došlo v trestním řízení, v němž došlo k zajištění prostředků žalobkyně. Zajištění bylo dle žalobkyně od vydání prvého zprošťujícího rozsudku ve věci (dne 17. září 2020) projevem svévole a zjevného, neadekvátního a neoprávněného zásahu do ústavně garantovaného práva žalobkyně vlastnit majetek. Navíc došlo k zadržování prostředků žalobkyně i poté, co bylo trestní stíhání pravomocně zrušeno, když se zajištěné prostředky dostaly do dispozice žalobkyně až dne 7. 6. 2022, což považuje žalobkyně za naprosto nepřijatelné, čímž byl také vlastně naplněn odpovědnostní titul spočívající v nesprávném úředním postupu. V souvislosti s nesprávným úředním postupem se pak žalobkyně domáhá náhrady nákladů právního zastoupení v celkové výši 90 572 Kč, náhradu škody v podobě zákonného úroku z prodlení z částky, která byla nedůvodně zadržována v rámci zajištění a též ušlý zisk ve výši 7 425 126,31 Kč, k němuž došlo tím, že žalobkyni neplynul úrok ze zajištěné částky, kterého by dosáhla, kdyby měla prostředky na účtu, Anonymizováno16. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k zákonu (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v zákoně blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (sem patří celá škála případů).

17. Soud se nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v podobě tvrzeného nesprávného postupu, přičemž v tomto ohledu uzavírá, že z důvodů uvedených níže není ve věci odpovědnostní titul dán a žalobu v celém rozsahu zamítl.

18. Žalobkyně má za to, že důvod zajištění nebyl dán nejpozději od vydání prvního nepravomocného zproštění obžalovaných obžaloby, kdy již mělo být zřejmé, že k trestné činnosti nedošlo. Uvedené mělo být však patrno již před zahájením trestního stíhání, když věc byla usnesení policejního orgánu odložena, aniž by bylo vzneseno obvinění. Nicméně nejzazší termín, od nějž lze odvozovat nesprávný úřední postup je nabytí právní moci pravomocného rozsudku, jímž byli obžalovaní zproštěni obžaloby.

19. V pravomoci soudu v občanském soudním řízení však není přezkoumávat správnost (vlastního) postupu orgánů činných v trestním řízení v mezích takového řízení, neboť se jedná o realizaci institutů trestního práva procesního“ (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2004, sp.zn. 30 Cdo 1526/2004, a ze dne 31.10. 2005, sp.zn. 30 Cdo 57/2005). Pravomoc soudu v občanském soudním řízení je upravena zejména v ustanovení § 7 o.s.ř. tak, že v tomto řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odst. 1). Jiné věci soudy projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odst. 3). Neexistuje žádné zákonné ustanovení, které by opravňovalo soud, aby v občanském soudním řízení (v řízení o ochranu osobnosti) zasahoval do řízení trestního tím, že by např. aproboval postup orgánů činných v trestním řízení z hlediska účelnosti řízení (obdobně srovnej usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 2. března 2004, sp.zn. II. ÚS 299/03).

20. S ohledem na výše uvedené je třeba připomenout, že soud v rámci řízení o náhradu škody po státu není jakousi další instancí, která by přezkoumávala správnost, účelnost a existenci podmínek pro zvolený postup orgánů činných v trestním řízení. V rámci řízení o náhradu škody po státu soud posuzuje v zásadě jen to, jestli nedošlo ke zjevnému excesu v rámci činnosti orgánů činných v trestním řízení, jsou-li zcela jednoznačně naplněny podmínky pro učinění konkrétního úkonu a skutečnost, zda byl daný úkon učiněn ve stanovené či přiměřené lhůtě.

21. V projednávané věci však soud žádný zjevný exces v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal. Policejní orgán se souhlasem státního zástupce přistoupil k zajištění prostředků žalobkyně mechanismem určeným v usneseních. Žalobkyně proti oběma usnesením podala stížnost, z nichž jedna byla zamítnuta, ve vztahu k druhé byla výše zajištění modifikováno nižší částkou. Pokud se jedná o tvrzení žalobkyně, že zajištění nebylo třeba, a toto dokonce mělo být patrno ještě před zahájením trestního stíhání, neboť bylo rozhodnuto o odložení, či snad následně poté, co bylo ve věci vydán první zprošťující rozsudek, soud se s touto úvahou neztotožňuje. Zde se jedná jen o zpětně dovozený názor žalobkyně s ohledem na konečný výsledek trestního řízení. Žalobkyně totiž opomíjí, že ač byla věc prve odložena, následně došlo k zahájení trestního stíhání, respektive že proti prvému ve věci vydanému rozsudku bylo podáno odvolání a předmětný rozsudek byl odvolacím soudem zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Předmětný rozsudek soudu prvního stupně tak nikdy nenabyl právní moci. Žalobkyně svou úvahou, na níž staví svůj žalobní nárok v zásadě pouze polemizuje s tím, jak orgány činné v trestním řízení vyhodnotili nutnost zajišťovací prostředky užít, a s tím, jak posoudily nutnosti jejich trvání, které sama označila v podstatě za svévolné, neadekvátní a neoprávněné. Jak výše uvedeno, soudu v řízení o náhradě škody proti státu není povolán k přezkumu správnosti a existenci podmínek trvání zajištění, ale pouze posouzení, zda nedošlo ke zjevnému excesu v rámci činnosti orgánů státu. Skutečnost, že zajištění nebylo zrušeno po prvém (nepravomocném) zprošťujícím rozsudku, když řízení dále ještě trvalo, však není excesem, natož pak excesem zjevným.

22. Vzhledem k tomu, že soud neshledal existenci odpovědnostního titulu plynoucího z toho, že zajištění nebylo zrušeno po prvém zprošťujícím rozsudku, je zřejmé, že nemohlo dojít k tvrzené škodě v podobě úroku z prodlení ani ušlému zisku představující výši úroků, které by žalobkyně získala, měla-li by peníze uložené na svém účtu.

23. Soud neshledal nesprávný úřední postup ani v tom, že by soud nezrušil zajištění ihned poté, co bylo v naříkané věci pravomocně rozhodnuto. Dle § 79f odst. 1 tr. řádu se zajištění zruší, není-li již třeba. Dle odst. 2 osoba, jíž byla věc zajištěna, má právo kdykoliv žádat o zrušení zajištění. O takové žádosti je třeba neodkladně rozhodnout. Konečné rozhodnutí ve věci samé nabylo právní moci dne 22. 3. 2022. Žalobkyně požádala o zrušení zajištění dne 24. 3. 2022, o čemž soud rozhodl dne 31. 3. 2022. Soud tak má s ohledem na uvedené za to, že soud, rozhodl-li o žádosti žalobkyně ve lhůtě 9 dnů, resp. ve lhůtě 7 dnů od žádosti žalobkyně, učinil tak ve lhůtě přiměřené, resp. ve lhůtě zákonné. Je pravdou, že následovala polemika policejního orgánu a soudu o tom, zda a komu mohou být zajištěné prostředky vyplaceny, za tímto účelem však bylo k vydání prostředků ze zajištění třeba souhlasu , právnická osoba, . (tedy osoby, která zajištěné prostředky vydala) s vydáním prostředků žalobkyni (tedy osobě, která uplatňuje právo). Souhlas byl dán dne 13. 5. 2022 a dle tvrzení žalobkyně byla částka ve výši 1 058 202 080,39 Kč vydána dne 7. 6. 2022. Následně žalobkyně upozornila soud podáními z 1. 7. 2022 a 15. 7. 2022, že nebylo dosud vyplaceno 13 139 476,37 Kč. Z tvrzení žalobkyně je pak zřejmé, že tato částka byla žalobkyni vyplacena 22. 7. 2022.

24. V rozsudku sp. zn. 30 Cdo 2098/2012, ze dne 2. 4. 2013, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného (viz § 31a odst. 3 písm. b/ a e/ zákona), přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci (viz § 31a odst. 3 písm. d/ zákona), a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného (viz § 31a odst. 3 písm. c/ zákona) na celkové délce projednávavé věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná (zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka (viz čl. 1 odst. 1 Ústavy), tolerovat.

25. Lze konstatovat, že doba mezi pravomocným rozhodnutím soudu ve věci samé a konečným vyplacením předmětu zajištění činila 2 resp. 4 měsíce. Drtivá většina předmětu zajištění však byla žalobkyni vyplacena 2 měsíce po rozhodnutí o zrušení zajištění. S přihlédnutím ke shora citovanému rozhodnutí Nejvyššího sodu tak lze uzavřít, že doba 4 měsíců není dobou ideální, nicméně s ohledem na výše uvedená úskalí rozhodování o zrušení a vydání zajištění lze dobu považovat za akceptovatelnou. Vzhledem k tomu, že uvedenou dobu nelze považovat za dobu nepřiměřenou, není ani zde dán odpovědnostní titul. Nad to zde není ani příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vznikem škody dosahujícím téměř 150 milionů Kč.

26. Nárok na náhradu škody ve výši 90 572 Kč představující náhradu za právní služby poskytnuté v rámci účasti žalobkyně v naříkaném řízení v postavení zúčastněné osoby je taktéž nedůvodný. Dle § 31 zákona je náhrada poskytována pouze za takové náklady řízení, které byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu. Cílem úpravy tak není saturovat veškeré náklady, které žalobkyni v řízení vznikly, ale pouze takové, které byly vynaloženy na odstranění nesprávného úředního postupu. Žalobkyně tvrdila, že nevynaložení nákladů na úkony typu převzetí a příprava právního zastoupení či účast při celé řadě hlavních líčení by mohlo vést k tomu, že by řízení mohlo dospět k jinému závěru, navíc každý má právo hájit svá práva a za tímto účelem využít služeb advokáta. Soud nijak nezpochybňuje právo žalobkyně jako zúčastněné osoby využít služeb advokáta, nicméně jen to, že došlo ke zproštění obžalovaných obžaloby, nečiní zajištění nezákonným či nesprávným. Jak výše uvedeno, v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, proto ani vynaložené náklady nebyly vynaloženy na odstranění nesprávného úředního postupu a formulace nároku, že v případě nezastoupení žalobkyně mohlo řízení dopadnout jinak je čistě spekulativní.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal paušální náhradu za vyjádření k žalobě, přípravu k jednání a účast při jednání soudu á 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tedy celkem částku 900 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit ve lhůtě tří dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř.