46 C 51/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 129 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 129 000 Kč spolu s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, eventuálně vydat žalobci vozidlo [anonymizována tři slova] barvy, [anonymizováno], [registrační značka], [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizována dvě slova]: [číslo] a uhradit škodu ve výši 95 000 Kč s příslušenstvím od [anonymizováno] [číslo], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 129 000 Kč s příslušenstvím eventuálně vydání ve výroku specifikovaného vozidla a náhrady škody. Svou žalobu zdůvodnil tím, že od [datum], kdy došlo v rámci trestního řízení k zajištění věci policejním orgánem nebylo do podání žaloby rozhodnuto o jeho propadnutí, zničení či vydání. Nebylo rozhodnuto ani na samotný návrh obhájce o vydání věci ze dne [datum]. Žalobci tak vznikla škoda na vozidle, které je více než 7,5 roku na odstavném parkovišti Policie ČR bez zajištění na otevřeném prostranství, kde se jeho škoda prohlubuje. Žalobce má za to, že vozidlo již nelze vydat ani jinak o něm rozhodnout, proto žalobci nezbylo než se svého práva domáhat žalobou. Výši škody žalobce vyčíslil porovnávací metodou shodných vozidel, jež jsou dostupné na veřejných portálech. V replice žalobce zdůraznil, že nenamítal průtahy v řízení, ale to, že soudy na všech stupních soudní soustavy ani Ústavní soud nerozhodly o vozidle a absence takového výroku má za následek nesprávný úřední postup či nesprávné rozhodnutí. Nesprávné rozhodnutí či nesprávný postup žalobce spatřuje v tom, že ve výroku o trestu nebylo dosud rozhodnuto, ač bylo policejním orgánem rozhodnuto tak, že se zajišťuje motorové vozidlo jako náhradní hodnota. Příčinnou souvislost žalobce spatřuje v absenci výroku o propadnutí majetku vozidla, když rozhodnutí nabylo právní moci a nelze o něm již více rozhodnout.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku dospěla k závěru, že nebyly naplněny podmínky pro vznik nároku dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“). Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaná uzavřela, že nezákonné rozhodnutí v řízení vydáno nebylo, z tohoto titulu pak žalobci škoda vzniknout nemohla. Žalovaná pak dospěla k závěru, že žalobce zamýšlel uplatnit nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení, resp. z titulu průtahů v souvislosti s rozhodováním soudu o vydání či propadnutí věci, kdy žalovaná nesprávný úřední postup neshledala, navíc i v případě, že by k nesprávnému úřednímu postupu došlo, nebyla shledána příčinná souvislost.

3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobce konkludentně, když se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil / § 101 odst. 4 o.s.ř.; žalovaná vyslovila souhlas ve svém vyjádření k žalobě).

4. Na základě předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z podání žalobce ze dne [datum] adresovaného žalované je zřejmé, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu škody ve výši 129 000 Kč představující cenu vozidla, o jehož propadnutí či vrácení nebylo rozhodnuto.

6. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] vyplývá, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum]. Žalovaná konstatovala, že k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce nedošlo, nárok na náhradu škody byl uplatněn předčasně, navíc absentuje příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem.

7. Z usnesení policejního orgánu [datum] plyne, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro spáchání zvlášť závažného zločinu vražda dle § 140 odst. 2, 3 písm. j) trestního zákoníku ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku a přečinu nedovolené ozbrojování dle § 279 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku. Dne [datum] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání též pro zločin loupeže dle § 173 odst. 1 trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku, jak je patrno z usnesení policejního orgánu z uvedeného dne.

8. Ze seznamu zajištěných věcí ze dne [datum] plyne, že při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor došlo k zajištění předmětného vozidla.

9. Z usnesení policejního orgánu ze dne [datum] plyne, že dle § 79e odst. 1 trestního řádu bylo vozidlo zajištěno jako jiná majetková hodnota. Dne [datum] podal proti usnesení žalobce stížnost, jak je patrno z jeho podání ze dne [datum]. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum] je patrno, že napadené usnesení policejního orgánu bylo zrušeno. Z výzvy policejního orgánu ze dne [datum] se podává, že žalobce byl dle § 78 odst. 1 trestního řádu vyzván k vydání vozidla. Z protokolu o vydání z téhož dne je zřejmé, že žalobce vozidlo jako věc důležitou pro trestní řízení nevydal. Policejní orgán proto vozidlo odňal, jak plyne z příkazu k odnětí věci a protokolu o odnětí věci ze dne [datum].

10. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl odsouzen pro zvlášť závažný zločin vraždy ve stádiu pokusu, zvlášť závažný zločin loupeže spáchaný ve spolupachatelství, přečin nedovoleného ozbrojování a přečin neoprávněného užívání cizí věci spáchaný ve spolupachatelství a byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu 3 roky a 22 let. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum] pak plyne, že rozsudek soudu prvního stupně byl částečně zrušen a bylo znovu rozhodnuto, nicméně žalobci byl uložen totožný trest. Nejvyšší soud pak svým usnesením ze dne [datum] odvolání obviněných odmítl.

11. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum] vyplývá, že bylo rozhodnuto, aby předmětné vozidlo zajištěné na základě úředního záznamu o zajištění vozidla bylo dle § 80 odst. 1 trestního řádu žalobci vráceno.

12. Usnesením [název soudu] ze dne [datum] pak bylo usnesení soudu prvního stupně částečně zrušeno a znovu rozhodnuto tak, že předmětné vozidlo a svazek přináležejících klíčů se dle § 101 odst. 2 písm. a) trestního řádu zabírá.

13. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 26 zákona pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 78 odst. 1 trestního řádu, kdo má u sebe věc, která může sloužit pro důkazní účely, je povinen ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; je-li ji nutno pro účely náležitého zjištění skutečností důležitých pro trestní řízení zajistit, je povinen takovou věc na vyzvání těmto orgánům vydat. Při vyzvání je třeba ho upozornit na to, že nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na jiné následky nevyhovění (§ 66). Vyzvat k předložení nebo vydání věci je oprávněn předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán; dle odst. 3 nikoho nelze nutit, aby předložil nebo vydal věc, jež v době, kdy je požádáno o její předložení nebo vydání, může sloužit jako důkaz proti němu nebo proti jeho osobě blízké; tím nejsou dotčena ustanovení o odnětí věci, domovní prohlídce, prohlídce jiných prostor a pozemků a osobní prohlídce; dle odst. 5 osobě, která předložila nebo vydala věc, jež může sloužit pro důkazní účely, vydá orgán, který úkon provedl, ihned písemné potvrzení o převzetí věci nebo opis protokolu; věc v nich musí být dostatečně přesně popsána, tak, aby bylo možné určit její totožnost; dle odst. 6 orgán činný v trestním řízení, kterému byla vydána věc, jež může sloužit pro důkazní účely, ji převezme do úschovy; dle odst. 7 osoba, které byla věc zajištěna, má právo kdykoli žádat o vrácení takové věci. O takové žádosti musí orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 1 neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji tato osoba, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Podle § 80 odst. 1 trestního řádu není-li věci, která byla vydána nebo odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Podle § 101 odst. 1 trestního řádu nebyl-li uložen trest propadnutí věci uvedené v § 70 odst. 2 písm. a), může soud uložit, že se taková věc zabírá: a) náleží-li pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit, b) náleží-li pachateli, od jehož potrestání soud upustil, nebo c) ohrožuje-li bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti, anebo hrozí nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zločinu; dle odst. 2 soud může uložit zabrání věci, která je bezprostředním výnosem z trestné činnosti nebo je zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti, pokud hodnota věci tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti není ve vztahu k hodnotě věci tvořící zprostředkovaný výnos z trestné činnosti zanedbatelná, a pokud taková věc: a) náleží pachateli, který byl odsouzen za trestný čin, ze kterého věc pochází, b) náleží pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit, c) náleží pachateli, od jehož potrestání soud upustil, d) náleží nepříčetné osobě, která spáchala čin jinak trestný, e) náleží jiné osobě, na kterou pachatel takovou věc převedl nebo která ji jinak nabyla, nebo f) je součástí majetku ve svěřenském fondu nebo obdobném zařízení (dále jen "svěřenský fond") anebo v podílovém fondu.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).

15. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

16. Úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

17. Úprava nezákonného rozhodnutí stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. zákona, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013).

18. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k zákonu (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v zákoně blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (sem patří celá škála případů s konkrétním obsahem, počínaje například posuzováním podmínek pro vydání rozhodnutí ve stavebním řízení, konče shromažďováním podkladů v trestním řízení, které skončilo odložením věci).

19. Žalobce na úrovni skutkových tvrzení namítá, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nezákonnému rozhodnutí, kterým mu vznikla škoda na vozidle tím, že nebylo rozhodnuto o jeho vydání a v tuto chvíli je nelze ani vydat ani o něm jinak rozhodnout. Výslovně pak uvedl, že náhrady škody z titulu nepřiměřené délky řízení se nedomáhá.

20. Soud se z procesní ekonomie nezabýval existencí dalších podmínek odpovědnosti státu za škodu, neboť je patrné, že žalobci škoda na předmětném vozidle nevznikla, když bylo rozhodnuto o jeho zabrání.

21. Škoda se chápe jako újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodou je nastalé zmenšení majetku poškozeného; představuje vlastně majetkové hodnoty potřebné k uvedení v předešlý stav, popřípadě k vyvážení důsledků plynoucích z toho, že nedošlo k uvedení v předešlý stav.

22. Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty je ochranné opatření, které je právním následkem jak trestného činu, tak činu jinak trestného, a jeho podstatou je odnětí vlastnického nebo podobného majetkového práva pachateli nebo jiné osobě, a to k věcem nebo k jiným majetkovým hodnotám, které jsou v určitém vztahu ke spáchanému činu, přičemž vlastnické nebo jiné majetkové právo právní mocí rozhodnutí o zabrání přechází na stát.

23. V řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo [název soudu] usnesením ze dne 20. 9. 2022, čj. [číslo jednací], rozhodnuto o zabrání předmětného vozidla. U žalobce tak sice došlo ke zmenšení majetku, když vlastnictví k vozidlu původně vlastněnému žalobcem přešlo na stát. K tomuto však došlo na základě ochranného opatření uloženého soudem na základě zákona. Za těchto okolností tak na straně žalobce nelze hovořit o vzniku škodu.

24. Vzhledem k neexistenci škody se soud nezaobíral dalšími předpoklady, které zakládají odpovědnost státu za škodu.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal paušální náhradu za vyjádření k žalobě dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tedy celkem částku 300 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit ve lhůtě tří dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř.