46 C 56/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , Datum narození žalobkyně Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované Adresa žalované o zaplacení 90 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 75 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 12 200 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 90 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnila tím, že jí nesprávným úředním postupem při vedení exekuce vůči manželovi soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , , adresa, vznikla újma. V rámci exekučního řízení byl postižen majetek v SJM, včetně bankovních účtů žalobkyně. Exekuční řízení bylo zahájeno na základě exekučního návrhu oprávněného dne , datum, , manžel žalobkyně podal bezprostředně po doručení vyrozumění o zahájení exekuce dne 27. 5. 2022 návrh na její zastavení, k němuž doložil, že exekuce je vedena nepřípustně, neboť pohledávka dne 29. 3. 2022 zanikla. I přes tuto skutečnost exekutor exekuční příkazy nezrušil. O zastavení exekuce rozhodoval v rámci nepřiměřeně dlouhého řízení až , adresa, usnesením ze dne 31. 3. 2023. Rozhodování tak trvalo 10 měsíců, ačkoliv věc nebyla právně ani skutkově nijak složitá. Exekuční příkazy pak byly zrušeny až dne 25. 5. 2023. Žalobkyně po celou dobu nemohla disponovat se svými účty a byla nucena vyhledat finanční pomoc rodiny, což se odráželo i na její psychické stránce. Žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované, ta jej však stanoviskem ze dne 12. 2. 2024 odmítla.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně dne 29. 9. 2023 uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“). Žalovaná po provedeném šetření zjistila, že žalobkyně nebyla účastnicí řízení, proto není možné žádosti ve vztahu k žalobkyni vyhovět pro nedostatek aktivní legitimace.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z uplatnění nároku na náhradu škody ze dne 29. 9. 2023 je patrné, že se žalobkyně a její manžel obrátili na žalovanou s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy v částce 90 000 Kč pro každého z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v neúměrné délce naříkaných řízení, které mělo fatální vliv na omezení dispozic s bankovními účty.

5. Ze stanoviska žalované ze dne 12. 2. 2024 vyplývá, že žalovaná pro provedeném šetření zjistila, že řízení trvalo od dubna 2022 do května 2023 a řízení tak trvalo 1 rok a 1 měsíc, shledala postup nekoncentrovaným, kdy řízení bylo vedeno na jednom stupni soudní soustavy, avšak žalobkyni náhradu nemajetkové újmy nepřiznala, neboť tato nebyla účastnicí řízení a nároku tak nebylo možné vyhovět pro nedostatek aktivní legitimace.

6. Z lékařských zpráv žalobkyně ze dne , datum, a , datum, vyplývá geneze jejího zdravotního stavu a jejích zdravotních obtíží. Ze zpráv je však patrno, že se jedná zejména o problémy s pohybovým ústrojím, nevyplývá z nich zhoršení stavu v době trvání řízení.

7. Ze spisu exekutorského úřadu , adresa, , jméno FO, , , Anonymizováno, , č. účtu, , soud ohledně průběhu řízení zjistil následující:, Jméno žalobkyně, , datum, .

8. Ze spisu , adresa, , soud učinil následující zjištění o jeho průběhu:, adresa, , datum, .

9. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

11. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

12. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

13. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

14. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce řízení. Naříkané řízení trvalo od 27. 5. 2022, kdy manžel žalobkyně podal návrh na zastavení exekuce. O tom, že je majetek v SJM postižen exekucí se žalobkyně dozvěděla nejpozději dne 8. 6. 2022, kdy jí byl doručen exekuční příkaz o provedení exekuce přikázáním pohledávek z účtu žalobkyně. Návrh na zastavení exekuce pak byl exekutorem předložen soudu spolu vyjádřením oprávněného dne 16. 6. 2023. Soud pak výhradně o tomto návrhu rozhodl až 31. 3. 2023, právní moci rozhodnutí nabylo dne 18. 5. 2023. Celkem tedy řízení o nároku na zastavení exekuce trvalo téměř 1 rok. Ač by se na první pohled mohlo zdát, že se jedná o řízení krátké, je třeba mít na paměti, že se jednalo toliko o návrh na zastavení řízení, k jehož rozhodnutí nebylo nutné nařizovat jednání a délku řízení tak je namístě považovat za nepřiměřeně dlouhou.

15. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná, ovšem jen ve vztahu k manželovi žalobkyně. Žalovaná pak namítla, že žalobkyně není aktivně legitimovaná k náhradě nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, neboť žalobkyně nebyla účastníkem řízení. Úvaha žalované je však mylná. Žalovaná totiž pomíjí, že ve smyslu § 36 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, je účastníkem exekučního řízení také manžel povinného, je-li exekucí postihován jeho majetek nebo majetek ve společném jmění manželů. V projednávané věci byl majetek patřící do SJM postižen příkazem k provedení exekuce přikázáním pohledávek z účtu žalobkyně. Jeho doručením dne 8. 6. 2022 se tak žalobkyně dozvěděla, že exekuce postihla majetek patřící do SJM a že tedy je účastníkem řízení.

16. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení.

17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

18. Naříkané řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy. Návrh na zastavení exekuce byl manželem žalobkyně podán exekutorovi, který jej obratem zaslal k vyjádření straně oprávněné a po předložení vyjádření jej bez průtahů zaslal k rozhodnutí exekučnímu soudu, který o něm rozhodl bez nařízení jednání. Soud před rozhodnutím toliko připojil spis z jiného exekučního řízení a vyzval exekutora k vyčíslení nákladů. Řízení vykazovalo téměř nulovou míru skutkové a procesní složitosti, co se týká právní složitosti, tato byla standardní.

19. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela ani pozitivně ani negativně, na rozdíl od svého manžela, který usiloval o přednostní vyřízení věci, žalobkyně zůstala pasivní.

20. Pokud se jedná o postup orgánů ve věci, nelze ničeho vytknout exekutorovi, který při postoupení věci soudu postupoval promptně a naopak se sám opakovaně aktivně dotazoval soudu na stav řízení. Pokud se jedná o postup soudu, nelze jeho postup nazvat jinak než laxním. Soud, ač obdržel návrh na zastavení řízení i s vyjádřením oprávněného od exekutora již 16. 6. 2022, ničeho dalšího ve věci nečinil až do 26. 9. 2022, kdy dal pokyn k připojení spisu z jiného exekučního řízení, ačkoliv byl již 3. 8. 2022 žádán povinným o přednostní vyřízení, který je omezen v nakládání se svými prostředky a nemůže nakládat ani s prostředky, které mu jsou vypláceny v podobě důchodu. K dotazu exekutora, kdy bude ve věci rozhodnuto soud sdělil, že v listopadu 2022, nicméně k tomu nedošlo a teprve v lednu 2023 požádal soud exekutora o vyčíslení nákladů exekuce, které obdržel obratem. Po urgenci povinného dne 24. 3. 2023 soud nařídil vyhlášení usnesení na 31. 3. 2023, ač se jednalo o zcela nadbytečný úkon, kdy usnesení nebylo třeba veřejně vyhlašovat a rozesláno pak bylo teprve 2. 5. 2023. Právní moci pak nabylo 18. 5. 2023. Následně dne 25. 5. 2023 došlo ke zrušení exekučních příkazů. Byť by se mohlo jevit, že soud v průběhu před ním vedeným řízením úkony činil, ve skutečnosti se jednalo pouze o pokyny a nebyly činěny koncentrovaně. Soud měl v řízení toliko po připojení spisu a vyčíslení nákladů exekuce posoudit důvody zastavení exekuce a vydat jediné rozhodnutí, což trvalo 9,5 měsíce a další měsíc pak trvalo rozhodnutí sepsat a vypravit.

21. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u věcí trestních, péče o nezletilé, pracovněprávních sporů, věcí osobního stavu aj. Význam řízení tak lze obecně hodnotit jako standardní. V případě žalobkyně však významně přihlédl ke skutečnosti, že žalobkyně měla exekučním příkazem obstaven bankovní účet, což v kontextu obstavení i účtů jejího manžela vedlo k finanční paralýze. Soud nemá důvod nevěřit, že žalobkyně byla nucena žádat o finanční pomoc v rodině. Z tohoto důvodu pak považoval provedení důkazu svědeckou výpovědí syna žalobkyně za nadbytečný a jeho provedení zamítl. Co se týká zdravotního stavu, z lékařských zpráv vyplývá současný zdravotní stav žalobkyně, na němž se mimo jiné odráží i její věk. Zhoršení stavu v době řízení z něj nevyplývá, z provedených spisů také nevyplývá, že by žalobkyně v naříkaném řízení se svým zdravotním stavem soud seznámila. Zdravotní stav žalobkyně tak soud v rámci kritéria významu řízení pro žalobkyni nebral v potaz. Soud taktéž nezohlednil věk žalobkyně, která je sice starobní důchodkyní, nicméně z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 2292/2012 plyne, že za osoby v pokročilejším věku jsou považovány osoby starší 75 let. Tyto pak negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení vnímají zpravidla intenzivněji a jedná se tak objektivně o výraznější zásah do jejich práva na spravedlivý proces. Žalobkyně tohoto věku dosud nedosáhla, soud proto tuto skutečnost nezohlednil.

22. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud, obdobně jako žalovaná, vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 20 000 Kč za rok, neboť řízení svou délkou přesáhlo 20 let.

23. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění za řízení dlouhé necelý 1 rok činila 7 500 Kč. Základní částku soud s ohledem na složitost či stupně soudní soustavy nesnížil, naopak ji zvýšil o 50 % z důvodu nekoncentrovaného postupu soudu a o dalších 50 % z důvodu významu řízení pro žalobkyni, která vlivem dlouhého řízení byla nucena strpět obstavení svého bankovního účtu, neměla přístup k penězům a musela využívat pomoci rodiny. Žalobkyni tak náleží zadostiučinění v celkové výši 15 000 Kč, která byla výrokem I. přiznána, ve zbytku pak byla žaloba výrokem II. zamítnuta.

24. Výrokem I. soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se dostala do prodlení ode dne následujícího po dni, kdy svým stanoviskem odmítla zcela uspokojit nárok žalobkyně, tj. od 13. 2. 2024.

25. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011. Žalobkyně má nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 3 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, porada s klientkou, účast při jednání soudu dne 30. 10. 2024) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky), dále 3x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky. Celkem tak žalobkyni na náhradu nákladů řízení náleží 12 200 Kč. Soud nepřiznal náhradu za nahlížení do spisu, když tuto činnost je namístě zahrnout pod úkon převzetí a přípravy jednání. Pokud se jedná o cestovní náklady a náhradu promeškaného času, tuto soud nepřiznal, neboť sídlo zástupkyně žalobkyně se nachází v Praze. Nebyl proto důvod jí přiznávat náhradu za cestu z , adresa, a zpět. Celkem tak žalobkyni na náhradu nákladů řízení náleží 12 200 Kč. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. Platební místo bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.