46 C 58/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 3 020 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3020 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 3 020 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 800 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 020 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnila tím, že žalovaný dne 24. 6. 2020 využil vozidlo městské hromadné dopravy, konkrétně autobus č. 30, a na výzvu revizora se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a vznikla mu tak povinnost uhradit jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 3 000 Kč.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal. Uvedl, že po nástupu do dopravního prostředku měl připravené 3 jízdenky a chystal se je označit. V tomto okamžiku do vozu nastoupila revizorka, zakryla označovač a znemožnila mu tak jízdenky označit. Teprve poté se prokázala služebním průkazem revizora. Žalovaný byl tímto postupem překvapen, požadovala na místě uhradit pokutu nebo předložit doklad totožnosti. Následně začala žalovaného fyzicky napadat a brát mu osobní věci. Na následující zastávce se pokoušela zamezit výstupu žalovaného z vozidla a držela jeho zavazadlo. Žalovaný se jí snažil vysvětlit, že peněženku i doklady má v osobním zavazadle, které mu odmítala vydat. Nejspíš žalovanému přes roušku nerozuměla a po celou cestu do další zastávky opakovala, aby předložil doklad totožnosti nebo uhradil přirážku. Žalovaný jí opakovaně žádal o vydání zavazadla, v němž měl peněženku a doklady. Do toho se vložila druhá revizorka, která s nimi nastoupila zadními dveřmi. Obě se do žalovaného pustily jako vosy a žalovaný byl jejich chováním ochromen. Jedna se nejprve vší silou držela batohu žalovaného a snažila se jej žalovanému vytrhnout a druhá opakovala, aby předložil doklad nebo uhradil přirážku. Toto však nemohl žalovaný učinit, neboť jeho batoh měla v držení její kolegyně, která jej odmítala vydat. Obě hovořily zaráz, překřikovaly se a nebyla s nimi rozumná řeč. Na další zastávce při vystupování se jedné podařilo žalovanému zavazadlo vytrhnout z ruky. Revizorky tropily povyk, ječely a upoutaly pozornost kolemjdoucích. Několik mužů jim přispěchalo na pomoc a začali žalovanému vyhrožovat. Situace eskalovala, na pomoc přispěchal i řidič autobusu, který žalovanému vyhrožoval. Revizorky zatím zavolali policejní hlídku. Když policisté přijeli, měla jedna z revizorek stále v držení zavazadlo žalovaného. Na dotaz policie jedna z revizorek uvedla, že se žalovaný nebyl schopen prokázat jízdním dokladem a odmítal zaplatit přirážku k jízdnému nebo předložit doklad totožnosti a následně se snažil z místa utéct, dokonce prý měl revizorky fyzicky napadnout. Policisté vyzvali revizorky k vrácení zavazadla žalovanému a od žalovaného vyžádali doklad totožnosti. Revizorky policii neřekly pravdu. Žalovaný následně policistům vysvětlil, že je to celé nesmysl, nikam neutíkal, jen byl zaskočen chováním revizorek a vysvětlil jim, proč nebyl schopen předložit doklad totožnosti. Policisté následně odjeli se slovy, že se měli lépe domluvit. V blízkosti byl bankomat, žalovaný proto navrhl za přítomnosti policistů, že všechny tři, dle žalovaného neoprávněně uložené pokuty uhradí. Revizorky mu však řekly, že už je pozdě a že se mu to prodraží a opsaly si údaje z občanského průkazu.

3. Žalobkyně ve své replice uvedla, že revizorky přistoupily do vozu a zahájily přepravní kontrolu. Žalovaný s nimi nenastupoval, ale ve vozidle již seděl. Žalovaný si teprve následně chtěl označit jízdenku. Revizorka mu sdělila, že už ji má mít označenou. Žalovaný odmítal zaplatit pokutu, proto byl požádán o doklad totožnosti. Žalovaný na výzvu nereagoval, s revizorkou nekomunikoval. Na zastávce Borský park beze slova vystoupil a chtěl odejít, v čemž se mu revizorky snažily zabránit. Současně byla volána policie. Do jejího příjezdu žalovaného držely za batoh, aby neutekl, protože se o to několikrát snažil. Revizorkám byl nápomocen řidič autobusu a jeden z cestujících. Žalovaný se totiž choval nevhodně a agresivně. Po příjezdu policejní hlídky žalovaný doklad předložil a byl sepsán záznam o kontrole. Žalovaný jej odmítl podepsat. Za volání policie a nevhodné chování žalovaného byla žalovanému vedle pokuty za černou jízdu uložena další pokuta ve smyslu smluvních přepravních podmínek ve výši 1 500 Kč ve smyslu § 4 odst. 3 smluvních přepravních podmínek.

4. Z jednání nařízeného na 3. 9. 2021 se žalovaný omluvil s tím, že byl pozitivně testován na COVID. Jednání bylo proto odročeno na neurčito. Žalovanému bylo následně uloženo, aby uhradil zálohu na náklady důkazu výslechem žalovaným navržených svědků. Na to reagoval žalovaný žádostí o osvobození od soudního poplatku. Výzvu soudu k osvědčení majetkových poměrů žalovaný nevyhověl, soud proto osvobození od soudního poplatku usnesením ze dne 22. 11. 2021, čj. 46 C 58/2021-90, nepřiznal. Dne 18. 2. 2022 bylo nařízeno jednání na 8. 4. 2022. Přípisem ze dne 5. 4. 2022 žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce k ochraně jeho zájmů v této věci. Současně navrhl výslech [jméno] [příjmení], nar. [datum]. Tuto osobu však žalovaný navrhoval k výslechu již dříve, ovšem osoba tohoto jména a data narození neprochází centrální evidencí obyvatel. Současně žalovaný navrhl odročení jednání, k němuž předložil potvrzení lékaře, že měl být dne 4. 4. 2022 pozitivně testován na COVID. Předložil též certifikát o prodělání nemoci COVID 19 od 3. 3. 2022. Soud v této souvislosti oslovil zařízení [právnická osoba] s dotazem, zda žalovaný skutečně dne 4. 4. 2022 ambulanci navštívil a potvrzení zaslané soudu bylo zdravotnickým zařízením vydáno. Zdravotnické zařízení ve své odpovědi uvedlo, že žalovaný ambulanci dne 4. 4. 2022 nenavštívil a doklad, který soud zařízení spolu s dotazem zaslal, nevystavilo a ani nemohlo být vystaveno, neboť zařízení není klinická laboratoř. Z tohoto důvodu soud omluvu nepovažoval ani za včasnou ani za důvodnou a jednání nařízené na 8. 4. 2022 se konalo a odročeno nebylo. Žalovaný se k jednání nedostavil. Bylo proto jednáno ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. bez jeho přítomnosti.

5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

6. Ze záznamu o provedené přepravní kontrole [číslo] plyne, že dne 24. 6. 2020 v 9:58 byla prováděna přepravní kontrola v dopravním prostředku žalobkyně č. 30 mezi zastávkami Teplárna a Borský park. Jízdné činilo 20 Kč, přičemž žalovaný cestoval bez jízdenky. Zápis žalovaný odmítl převzít a podepsat. Ze záznamu je patrné, že žalovanému byla vyměřena nad rámec přirážky navíc pokuta ve výši 1 500 Kč.

7. Ze smluvních přepravních podmínek žalobkyně platných k 1. 1. 2020, konkrétně ze článku 4 je patrné, že pověřená osoba je oprávněna sepsat s cestujícím, který nemá platný jízdní doklad a který nezaplatil na místě přirážku k jízdnému za porušení přepravních podmínek, záznam o provedené přepravní kontrole (odst. 2). Cestující bez platného jízdního dokladu je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, nebo jen přirážku k jízdnému, zaplatí-li ji pověřené osobě ve voze při přepravní kontrole. Pro účely úhrady přirážky k jízdnému je cestující povinen setrvat ve vozidle po celou dobu projednávání své jízdy bez platného jízdního dokladu (odst. 6). Za jízdu bez platného jízdního dokladu se stanovují přirážky k jízdnému uvedené ve výňatku z ceníku, který je přílohou smluvních přepravních podmínek (odst. 8). Cestující zaplatí přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč v případě porušení povinností stanovených mj. porušením zákazu stanoveného v čl. 6 odst. 2 písm. b) smluvních přepravních podmínek, tj. jakkoliv napadat pověřenou osobou (fyzicky nebo slovně), popř. před touto v průběhu přepravní kontroly utíkat či jiným způsobem mařit výkon průběhu přepravní kontroly. Z přílohy smluvních přepravních podmínek pak vyplývá, že přirážka za cestování bez platného jízdního dokladu činí na místě částku 500 Kč, do 15 dnů 1 000 Kč a od 16. dne částku 1 500 Kč.

8. Předžalobní výzvou ze dne 3. 12. 2020 byl žalovaný upomenut o úhradu přirážky 3 000 Kč a jízdného 20 Kč za jízdu bez dokladu uskutečněnou dne 24. 6. 2020. Tato byla žalovanému doručena dne 15. 12. 2020, jak vyplývá z výzvy a doručenky k ní. Žalovaný na výzvu reagoval dopisem ze dne 25. 12. 2020, v němž uvedl, že přirážka mu byla účtována neoprávněně, nesouhlasí s ní, ani mu není znám žádný objektivní důvod, který by ospravedlňoval její uložení. Z přípisu žalobkyně ze dne 6. 1. 2021 adresovaného žalovanému soud zjistil, že žalovanému bylo vysvětleno, z jakého důvodu byla pokuta uložena.

9. Svědkyně [jméno] [příjmení], bývalá zaměstnankyně žalobkyně na pozici revizorky, vypověděla k průběhu kontroly, že se jednalo o autobus č. 30 ve směru na Bory. Měla za to, že se jednalo o zastávku Borský park. Žalovaného chytily dvě zastávky předtím u Teplárny. Když přistupovaly revizorky do vozu, žalovaný už v něm seděl. Žalovaný nekomunikoval. Zvedl se, jakmile byla zahájena přepravní kontrola, chtěl si štípnout lístek. Svědkyně mu položila ruku na štípač s tím, že je pozdě a požádala jej o doklady. Žalovaný nespolupracoval, jednání se ujala kolegyně, která s ním celou dobu následujících dvou zastávek mluvila. Jednala s ním vstřícně a klidně, snažila se jej rozmluvit, ale nepovedlo se. Žalovaný nereagoval a neodpovídal. Byl vyzván dvakrát ke spolupráci s tím, že v opačném případě bude zavolaná hlídka policie. Na zastávce Borský park vystoupil a odcházel. V tu chvíli se ho svědkyně snažila zadržet a chytla ho za popruh batohu. Žalovaný byl vulgární a hrubý. Chvilku se přetahovali, žalovaný jí kloubil ruce, kolegyně zatím volala hlídku PČR. Žalovaný tímto způsobil svědkyni modřiny. Vystoupil také řidič autobusu, který šel na pomoc a žalovanému slovně vyhrožoval. Pak přijela hlídka policie, žalovaný začal spolupracovat, chtěl zaplatit pokutu na místě, ale byla mu udělena přirážka za napadení revizora. Tu žalovaný uhradit nechtěl. K dotazu, zda žalovaný cestoval sám nebo s někým svědkyně uvedla, že žalovaný v autobuse s někým seděl, jednalo se o 2 osoby, ale nevěděla, zda cestovali spolu s žalovaným. Měla za to, že těmto osobám vypisovala pokutu. Na incident s žalovaným si pamatuje právě pro vyhrocenost situace, kterou nečekala. Žalovaný vypadá mírně a takovou eskalaci s kolegyní neočekávaly. Svědkyně si žalovaného pamatovala i z jiné kontroly, kdy si štípl jízdenku až při přepravní kontrole, nicméně zde byl řešen konflikt s jinými cestujícími, revizoři byli nuceni vystoupit z vozidla a případ žalovaného neřešit.

10. Svědkyně [jméno] [příjmení], zaměstnankyně žalobkyně, uvedla, že s kolegyní nastoupila do autobusu na zastávce u Teplárny (dnes Šimerova). Žalovaný už ve voze přijel, seděl. Kolegyně poté, co nikdo se nechtěl odbavit, ani nejevil známky, že si koupí jízdenku nebo si štípne lístek, zahájila přepravní kontrolu. V tom se žalovaný zvedl a chtěl si jízdenku označit, což mu nebylo umožněno. Kolegyně to s ním řešila, svědkyně během toho kontrolovala zbytek vozu, pak se ke kolegyni připojila, protože už tam došlo k nedorozumění, svědkyně na pána v klidu mluvila a žádala jej o doklad totožnosti nebo úhradu přirážky. Žalovaný celé dvě zastávky mlčel, nedostala z něj ani slovo. Následně mu řekla, že bude muset být přivolána hlídka policie. S tím žalovaný v autobuse souhlasil. Dojeli na zastávku Borský park a žalovaný beze slova vystoupil a odcházel, přidržovali ho proto za popruh batohu. Na zastávce zavolaly policii. Během toho čekání na policii kolegyni žalovaný napadal za ruku. Situace byla vyhrocená, na pomoc přišel i řidič autobusu, který by jinak nepřišel a nezdržoval provoz. Po příjezdu policejní hlídky byl žalovaný vyzván k předložení dokladu totožnosti, žalovaný jej ukázal, byl sepsán záznam o kontrole, který žalovaný nepodepsal ani nepřevzal. Poté žalovaný projevil zájem uhradit pokutu ve výši 500 Kč, ale byl seznámen, že částka 500 Kč není adekvátní při tom, jak se choval ke kolegyni a byl seznámen s tím, že bude volána hlídka policie už v autobuse. Na dotaz zda žalovaný cestoval sám, svědkyně uvedla, že tam cestující byli, ovšem nebylo zřejmé, jestli cestují s žalovaným. Dle svědkyně měl žalovaný po dobu jízdy nejspíš batoh položen u nohou, jistá si ovšem nebyla.

11. Pokud se jedná o tvrzení žalovaného, která měla být prokázána výslechy svědků, soud k tomuto vyzval žalovaného, aby uhradil zálohu na provedení důkazu, což neučinil. Navržení svědkové pouze založili v písemné podobě do spisu své„ výpovědi“. Ve smyslu zásady přímosti však soud tyto důkazy neprováděl. Tři dny před konáním jednání žalovaný označil důkaz svědeckou výpovědí navržené svědkyně, na jednání se však nedostavil a svědkyni nepřivedl. Při tomto jednání soud hodlal v rámci poučovací povinnosti soudu aplikovat § 118a odst. 3 o.s.ř., a vyzvat žalovaného, aby prokázal svá tvrzení o jím tvrzeném průběhu kontroly a jednak jej vyzvat k řádnému označení svědkyně, která neprochází centrální evidencí obyvatel. Poučení dle § 118a o.s.ř. se aplikuje výhradně při jednání. Účastník, který se nedostaví k jednání, znemožní soudu, aby mu toto poučení poskytl. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Žalovaný tím, že se nedostavil k jednání soudu, rezignoval na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k jeho tíži, nikoliv k tíži žalobkyně. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z listinných důkazů předložených žalobkyní. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalovaného k doplnění a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.).

12. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Co se týče listinných důkazů, nebyly stranami rozporovány. Co se týče svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], jedná se o bývalou zaměstnankyni žalobkyně, tudíž neměla důvod vypovídat tendenčně, její výpověď byla spontánní. V případě svědkyně [jméno] [příjmení] se jedná o současnou zaměstnankyni žalobkyně, ovšem soud neměl pochyb o pravdivosti jejího svědectví, neboť výpovědi obou svědkyň se v podstatných rysech i v drobnějších detailech shodovaly co do popisu přepravní kontroly, chování žalovaného, i jednání řidiče autobusu, soud proto neměl důvodu jim nevěřit. Soud taktéž z projevu svědkyň taktéž mohl seznat, že zatímco paní [příjmení] je povahy živější, paní [příjmení] je naopak velmi klidná. Povahy obou dokreslují i výpovědi, dle kterých poté, co žalovaný nereagoval na výzvy svědkyně [příjmení] k předložení dokladů, se do věci vložila právě paní [příjmení]. Z jejího projevu soud nemá pochyb, že s žalovaným jednala klidně a slušně, nikoliv jak popisuje žalovaný ve svém vyjádření k žalobě. Snahu o zadržení žalovaného popsaly svědkyně taktéž shodně a soud jejich reakci považuje vzhledem k situaci za adekvátní. Opustil-li žalovaný autobus, v němž realizoval černou jízdu, a snažil se odejít, jako by se nic nedělo, bylo naprosto přiměřené, že revizorky zasáhly a pokusily se mu v odchodu zabránit. Byl to naopak žalovaný, jehož chování bylo zarážející. Po výstupu z autobusu se snažil-li odejít, jak by se nic nestalo. Na snahu revizorek jej zadržet za popruh batohu neváhal jedné z nich fyzicky ublížit zkroucením ruky.

13. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný užil prostředek hromadné dopravy žalobkyně bez platné jízdenky. Tuto si chtěl označit ve voze až po zahájení přepravní kontroly, ačkoliv ve vozidle cestoval již v okamžiku, kdy do něj přistoupily revizorky. Žalovaný s revizorkami nekomunikoval, dokladem totožnosti se neprokázal ani se neměl k úhradě přirážky, ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude volána policie. Po dvou zastávkách z dopravního prostředku vystoupil, v reakci na snahu revizorek jej zadržet reagoval agresivně, vulgárně, na pomoc přikročil i řidič autobusu. Žalovaný se legitimoval teprve po příjezdu policejní hlídky, která jej ztotožnila, a byl sepsán zápis o kontrole. Žalovaný poté projevil zájem uhradit přirážku na místě ve výši 500 Kč, nicméně ze strany revizorek mu bylo sděleno, že s ohledem na hrubé chování k jedné z nich mu byla uložena přirážka dalších 1 500 Kč, žalovaný tuto uhradit odmítl.

14. Dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

15. Dle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem a průkazem oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje.

16. Po zhodnocení provedeného dokazování a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o přepravě osob. Žalobkyně svůj závazek vůči žalovanému splnila, když mu přepravu umožnila, žalovaný však svůj závazek k úhradě jízdného porušil. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat úhradu jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč stanovené sazebníkem, když žalovaný do 15 dnů přirážku neuhradil. Nad rámec uvedeného má na základě smluvních přepravních podmínek žalobkyně právo též na úhradu přirážky 1 500 Kč za napadání pověřené osoby utíkání a maření výkonu průběhu přepravní kontroly, kterého se jednak dopustil svým nevhodných chováním vůči pověřené osobě, opuštěním autobusu a snahou odejít bez úhrady přirážky k jízdnému za černou jízdu a neprokázáním totožnosti, k čemuž musela být volána policie.

17. Neuhrazením smluvního závazku v plném rozsahu se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, čímž mu návazně vznikla povinnost k úhradě úroku z prodlení (§ 1970 o.z.), který ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., činí 10 %.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalovanému, když žalobkyně byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 100 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tj. 400 Kč za předžalobní výzvu, podání žaloby, vyjádření a účast při jednání soudu dne 8. 4. 2022 Celkem je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 800 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř.