46 C 60/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 za níž jedná Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 4 225 Kč s příslušenstvím, 100 000 Kč s příslušenstvím a 43 875 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 859,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od 11. 2. 2021 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 146 240,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od 11. 2. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení celkem částky 148 100 Kč. Svou žalobu zdůvodnil tím, že proti němu bylo vedeno trestní řízení, zahájené usnesením ze dne 15. 6. 2017 pro přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, 4 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství, skončené rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 13. 8. 2020, čj. 1 T 7/2018-364, s právní mocí dne 17. 9. 2020, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu. Žalobce požadoval náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby v částce 4 225 Kč představující žalovanou neuhrazenou část vynaložených nákladů za nahlížení do spisu dne 12. 9. 2017. Dále požadoval náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání trvajícího 3 roky a 3 měsíce v částce 43 875 Kč a náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 100 000 Kč, neboť trestní stíhání zhoršovalo jeho psychický stav, což se promítalo do jeho osobních, rodinných i pracovních vztahů. Vše se zhoršovalo s tím, jak se celá záležitost prodlužovala a především s tím, jak se zhoršovala jeho procesní pozice. Žalobce byl nesoustředěný, náladový, neustále ho zaměstnávaly myšlenky na to, zda je možné, aby byl nespravedlivě odsouzen a zda mu nakonec pro jeho dřívější odsouzení nebude hrozit dokonce nepodmíněný trest. V důsledku této změny chování žalobce nakonec přišel o zaměstnání v Německu a také ztratil bližší kontakt s některými přáteli. Poté, co byl znalci u hlavního líčení napřímo a nevybíravě obviňován z podvodu, se ještě více uzavřel do sebe a trpěl stavy úzkosti.

2. Žalovaná žalobou tvrzený nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku shledala důvodným nárok na náhradu nákladů obhajoby a nákladů na znalecké posudky ve výši 84 533,02 Kč. Nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání posoudila tak, že konstatovala, že v řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a za toto se žalovaná žalobci omluvila. Nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení zamítla jako nedůvodný, když shledala celkovou dobu trestního stíhání za přiměřenou.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z podání žalobce 15. 10. 2020 nazvaného O náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím a přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, uplatnění nároku dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., soud zjistil, že žalobce požadoval po žalované náhradu škody představující náklady na obhajobu ve výši 95 000 Kč, dále částku 43 875 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání a částku 100 000 Kč představující náhradu nemajetkové újmy v penězích za nezákonné trestní stíhání.

5. Z přípisu žalované ze dne 21. 10. 2020 plyne, že žalovaná potvrdila přijetí podání žalobce dne 15. 10. 2020 a současně jej vyzvala k doplnění jeho žádosti. Konkrétně žádala předložení kopie velkého technického průkazu a dokladů, na jejichž základě by bylo lze posoudit vznik, rozsah a závažnost tvrzené nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním.

6. Z podání žalobce ze dne 11. 11. 2020 je zřejmé, že žalobce doplnil kopie velkých technických průkazů a čestné prohlášení prokazující vznik nemajetkové újmy.

7. Ze stanoviska žalované ze dne 10. 2. 2021 je patrné, že žalovaná konstatovala, že v řízení vedeném proti žalobci u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 1 T 7/2018 došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 6. 2017. Za vydání tohoto rozhodnutí se velice omluvila a konstatování a vyslovení omluvy vzhledem ke stavu věci považovala za dostatečné. Žalobce byl trestně stíhán za majetkovou trestnou činnost, kde se trestní sazba nepodmíněného trestu odnětí svobody pohybuje od 1 roku do 5 let, je možné uložit také peněžitý trest. Žalobce byl již v minulosti dvakrát soudně trestán pro trestné činy podvodného charakteru, kdy Okresním soudem v Děčíně byl trestním příkazem ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 4 T 37/2015, odsouzen pro přečin pojistného podvodu. Žalobce má také celkem 6 záznamů ohledně dopravních přestupků. Žalovaná stanoviskem shledala nárok na náhradu škody představující náhradu na obhajobu důvodným v částce 84 533,02 Kč. Pokud se jedná o délku řízení, tuto žalovaná shledala přiměřenou. Řízení trvalo 3 roky a 3 měsíce, bylo rozhodováno na jednom stupni soudní soustavy, byly vypracovávány 3 znalecké posudky a jeden revizní, byly provedeny výslechy obžalovaného i svědků a v rámci hlavního líčení vypovídali znalci, byly prováděny listinné důkazy. Co se týká chování žalobce, ten se svým chováním na délce řízení částečně podílel, když podal dvakrát žádost o odročení hlavního líčení, v důsledku čehož se řízení de facto protáhlo o 8 měsíců. Ze strany OČTŘ nelze konstatovat žádné období nečinnosti, úkony byly činěny pravidelně a v přiměřených lhůtách. Význam řízení pro žalobce žalovaná hodnotila jako vyšší, neboť se jednalo o trestní řízení.

8. Ze schvalovací doložky žalované se podává, že dne 5. 2. 2021 byl žalovanou dán pokyn k proplacení částky 84 533,02 Kč žalobci.

9. Ze spisu Okresního soudu pro [část Prahy], sp. zn. 1 T 7/2018, soud dále provedl k důkazu následující listiny, z nichž čerpal skutková zjištění.

10. Z usnesení Policie ČR, čj. KRPS [číslo] 2017 [číslo], ze dne 15. 6. 2017 soud zjistil, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro pojistný podvod dle § 210 odst. 2, 4 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku, které mu bylo doručeno dne 3. 7. 2017.

11. Ze záznamu do spisu vyplývá, že zástupce žalobce dne 12. 9. 2017 nahlížel do spisu na OOP [obec] a pořídil si fotokopii celého předloženého spisu.

12. Z obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství [okres] ze dne 12. 3. 2018 je patrné, že na žalobce byla podána obžaloba pro trestný čin podvodu dle § 210 odst. 2, 4, trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne 13. 2. 2013 v obci [obec] společně s [jméno] [příjmení] za účelem neoprávněného čerpání pojistného plnění fingovali dopravní nehodu a nepravdivě uvedli Policii ČR do protokolu o dopravní nehodě, že se stali účastníky dopravní nehody.

13. Rozsudkem ze dne 13. 8. 2020, který nabyl právní moci dne 22. 9. 2020, byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a) trestního zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl žalobce stíhán.

14. Z kopie velkého technického průkazu vozidla [registrační značka] čerpal soud údaje pro výpočet cestovného.

15. Ze spisu Okresního soudu Praha – východ, sp. zn. 1 T 7/2018 soud dále ohledně průběhu řízení zjistil následující: -) dne 15. 6. 2017 bylo zahájeno trestní stíhání žadatele pro přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství. Usnesení bylo žadateli doručeno dne 3. 7. 2017. -) dne 10. 8. 2017 bylo vydáno opatření, kterým byl přibrán znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] k podání znaleckého posudku z oboru doprava silniční, odvětví technické posudky o příčinách silničních nehod -) dne 10. 8. 2017 byl žalobce předvolán k výslechu na 28. 8. 2017. Podání mu bylo doručeno dne 3. 7. 2017 -) dne 24. 8. 2017 obdržel policejní orgán podání žalobce, který žádá o změnu termínu z důvodu nepřítomnosti právního zástupce -) dne 29. 8. 2017 policejní orgán kontaktoval Mgr. [příjmení], který potvrdil, že je obhájcem žalobce -) dne 5. 9. 2017 byl proveden výslech žalobce jako obviněného -) dne 30. 10. 2017 sdělil ustanovený znalec soudu, že se považuje za osobu, u které by mohly vzniknout pochybnosti o nepodjatosti (pro písemnou komunikaci s obhájcem), z tohoto důvodu žádá o vyloučení z podání posudku k dané věci -) dne 14. 11. 2017 bylo vydáno opatření, kterým byl přibrán znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] k podání znaleckého posudku z oboru doprava, odvětví doprava silniční – silniční nehody, ve lhůtě do 15. 1. 2018 -) dne 12. 1. 2018 byl předložen znalecký posudek -) v prosinci 2017 až lednu 2018 podaly vysvětlení 4 osoby -) dne 1. 2. 2018 byl pořízen opis z rejstříku trestů -) dne 6. 2. 2018 obhájce žalobce prostudoval spis -) dne 12. 3. 2018 byla podána k Okresnímu soudu Praha-východ obžaloba -) dne 5. 4. 2021 byl vydán trestní příkaz -) dne 4. 5. 2018 byl státní zástupkyní podán odpor -) dne 22. 5. 2018 byl odpor podán též žalobcem -) dne 22. 5. 2018 bylo nařízeno hlavní líčení na 8. 10. 2018 -) dne 29. 5. 2018 podal žalobce návrh na zastavení trestního stíhání a předložil znalecký posudek -) dne 18. 9. 2018 došla soudu omluva znalce z účasti na hlavním líčení -) dne 8. 10. 2018 se konalo hlavní líčení, při kterém byl proveden výslech obžalovaného, dvou svědků a znalců [příjmení] [jméno] [příjmení] a Ing. Čepka a hlavní líčení bylo odročeno na 9. 1. 2019 -) dne 9. 1. 2019 se konalo hlavní líčení, při němž byl proveden výslech znalce [příjmení] [příjmení] a hlavní líčení bylo odročeno na 3. 4. 2019 -) dne 3. 4. 2019 proběhlo hlavní líčení, při němž byl proveden výslech znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ([příjmení]) a hlavní líčení bylo odročeno na neurčito za účelem zpracování revizního znaleckého posudku -) dne 2. 5. 2019 byl opatřením přibrán znalec k vypracování revizního znaleckého posudku -) dne 12. 5. 2019 podal žalobce námitky proti formulaci otázek -) dne 17. 5. 2019 přípisem soud sdělil žalobci, že jeho námitky jsou nedůvodné -) dne 8. 11. 2019 byl předložen vypracovaný revizní znalecký posudek -) dne 13. 11. 2019 bylo soudem nařízeno hlavní líčení na den 13. 12. 2019 -) dne 11. 12. 2019 došla soudu žádost obhájce žalobce o odročení jednání z důvodu náhlých zdravotních potíží žalobce -) dne 11. 12. 2019 bylo hlavní líčení soudem odvoláno a následoval telefonický dotaz na zdravotní stav žalobce -) dne 14. 1. 2020 bylo nařízeno hlavní líčení na den 4. 3. 2020 -) dne 11. 2. 2020 obhájce žalobce požádal o odročení z důvodu kolize -) dne 13. 2. 2020 bylo hlavní líčení odročeno na 30. 3. 2020 -) dne 16. 3. 2020 bylo hlavní líčení odvoláno v souvislosti s ochranou zdraví při šíření nákazy onemocněním COVID-19. -) dne 22. 5. 2020 soud nařídil hlavní líčení na den 12. 8. 2020 -) dne 13. 8. 2020 se konalo hlavní líčení, při kterém byl vyslechnut revizní znalecký ústav a vynesen zprošťující rozsudek, neboť se trestný čin nestal. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 9. 2020 16. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Listinné důkazy nebyly stranami rozporovány. Čestné prohlášení [jméno] [příjmení] soud s ohledem na zásadu přímosti neprováděl. Žalobce tuto osobu ostatně ani k důkazu svědeckou výpovědí nenavrhoval, byť se jej na důvod nenavržení k důkazu soud dotazoval.

17. Na základě uvedených zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání, pro přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku 3 roky a téměř 3 měsíce. Žalobce byl obžaloby pravomocně zproštěn, přičemž po skončení trestního stíhání uplatnil svůj nárok na náhradu újmy u žalované, která v zákonem stanovené lhůtě konstatovala, že v řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, žalobci se velice omluvila, přiznala náhradu škody v podobě obhajného ve výši 84 533,02 Kč a neshledala, že by délka řízení byla nepřiměřená.

18. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů Podle § 1 odst. 1 zákona tát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. <b>K nároku na poskytnutí nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím a náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby:</b> 20. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Zprošťující rozsudek je rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

21. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán pro přečin pojistného podvodu.

22. Žalobce se domáhal žalobou náhrady škody ve výši 4 225 Kč jakožto nákladů vynaložených na obhajobu, kterou žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobci nepřiznala, konkrétně se mělo jednat o 1 úkon právní služby v podobě nahlížení do spisu dne 12. 9. 2017 včetně cestovného.

23. Soud má za to, že žalobci nepřísluší odměna zástupce žalobce za úkon právní služby spočívající v nahlížení do spisu, neboť se jedná o součást převzetí a přípravy právního zastoupení. Náleží mu ovšem cestovní náklady spojené s nahlížením za cestu dne 12. 9. 2017 při vzdálenosti z [obec] do [obec] a zpět, průměrné spotřebě 8,7 litrů nafty na 100 km, ceně nafty dle vyhl. 440/2016 Sb., 28,60 Kč za litr a sazbě náhrad 3,90 Kč za km (1 136,75 Kč) a náhrada zameškaného času v rozsahu 4 půlhodin á 100 Kč (400 Kč) a DPH z těchto částek ve výši 21 %, tedy celkem 1 859,47 Kč. Odměna v této výši byla žalobci ve výroku I. přiznána, a to včetně úroku z prodlení.

24. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod [číslo] dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách [webová adresa], dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 25. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

26. Trestní řízení žalobce trvalo od 3. 7. 2017, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 6. 2017 až do 17. 9. 2020, tj. do právní moci zprošťujícího rozsudku. Celkem trestní řízení trvalo cca 3 roky a téměř 3 měsíce.

27. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán pro spáchání přečinu pojistného podvodu dle § 210 odst. 2, 4 trestního zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody 1 rok až 5 let.

28. Pokud se jedná o zásahy do jednotlivých sfér žalobce, jejich rozsah a intenzita zůstaly pouze v rovině velmi obecných a nedostatečně konkrétních tvrzení, když žalobce přes výzvu soudu konkrétní skutková tvrzení řádně nedoplnil a k důkazu označil svůj účastnický výslech, avšak k jednání se ani on ani jeho zástupce nedostavili. Zástupce žalobce navíc soudu před jednáním sdělil, že doklady prokazující tvrzení nedoloží, neboť žalobce ztratil víru ve spravedlivé projednání věci a v nestrannost soudů. Vzhledem k tomu, že se k jednání nedostavil, vzdal se dobrodiní poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., k doplnění kusých tvrzení ohledně zásahů do jeho práv a označení důkazů k jejich prokázání. S ohledem na rezignaci žalobce na řádné tvrzení a prokázání uplatněného nároku soud nemá existenci skutečností, která lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétních práv žalobce a vznik nemajetkové újmy za prokázaný. Z tohoto důvodu se nezabýval ani otázkou formy a výše zadostiučinění a žalobu ohledně tohoto nároku zamítl. Sluší se však uvést, že v naříkaném řízení ve vztahu k žalobci skutečně k vydání nezákonného rozhodnutí došlo. Nad rámec uvedeného soud doplňuje, že žalovaná konstatovala nezákonnost trestního stíhání a žalobci se omluvila a soud má za to, že minimálně konstatování porušení práva by se mělo dostat každé nezákonně stíhané osobě, a to bez ohledu na intenzitu zásahů do jeho osobních sfér. <b>K nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce trestního stíhání:</b> 29. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

30. Soud dospěl k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení.

31. Předmětné řízení vůči žalobci trvalo od 3. 7. 2017 do 17. 9. 2020 Celkem tedy řízení 3 roky a téměř 3 měsíce. Kritéria vymezená v ust. § 31a odst. 3 zákona, soud aplikoval i na zjištění přiměřenosti délky posuzovaného řízení.

32. Naříkané řízení probíhalo na jediném stupni soudní soustavy, soud prvního stupně rozhodoval jednou trestním příkazem a jednou rozsudkem. Trestní řízení bylo co do složitosti standardní, bylo však třeba znaleckého zkoumání a po předložení znaleckého posudku žalobcem byl zadáván též revizní znalecký posudek.

33. Žalobce se na délce řízení podílel, když z důvodu jeho na jeho straně byl v počátcích trestního stíhání odložen jeho výslech, následně bylo z důvodů na straně žalobce odročeno hlavní líčení z 13. 12. 2019 na 4. 3. 2020, které však v důsledku kolize jeho obhájce bylo odročeno až na 30. 3. 2020, ovšem toto hlavní líčení bylo v důsledku ochrany zdraví při šíření nákazy onemocněním COVID-19 odvoláno.

34. Stran činnosti orgánů činných v trestním řízení nelze spatřovat průtahy. Jediné zdržení bylo spojeno s vypracování revizního znaleckého posudku. Byť pro účely posouzení přiměřenosti doby řízení je třeba hodnotit část řízení, po níž byl znalecký posudek vypracováván, jako součást úřední činnosti orgánu veřejné (státní) moci a tuto dobu je nutno zahrnout do celkové doby řízení, nelze období cca 6 měsíců považovat s ohledem na charakter posudku, který byl vypracováván jako revizní, za nepřiměřenou. Pokud se jedná o zrušení jednání v důsledku opatření spojených s ochranou před šířením COVID-19, zde se jedná o důvod, který nelze přičítat k tíži státu ani účastníků, neboť se jedná o zásah vyšší moci a s ohledem na ochranu zdraví se jednalo o postup přiměřený, naopak k ochraně zdraví všech osob, včetně žalobce a jeho obhájce, žádoucí. Při posouzení hodnoty zdraví před a hodnoty rychlého skončení trestního stíhání, se tak jeví upřednostnění zdraví racionálním a žádoucím.

35. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u věcí trestních, péče o nezletilé, pracovněprávních sporů, věcí osobního stavu aj. Vzhledem k tomu, že žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (trestním stíháním), hodnotil soud hledisko významu řízení pro žalobce vyšším.

36. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1987/2014, k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná.

37. Ve světle uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu má soud za to, že řízení s ohledem na jeho složitost mělo délku optimální. V řízení došlo k jedinému drobnému zdržení (při vypracování revizního znaleckého posudku), který soud považuje v kontextu celého průběhu řízení za přiměřený charakteru vypracovávaného posudku. Žalobce sice uvádí, že v řízení byla dlouhá období nečinnosti a bagatelizuje svůj vliv na délku řízení, nicméně období nečinnosti nebyla prokázána, žalobce se také svou liknavostí na délce řízení podílel a s přihlédnutím k těmto skutečnostem je třeba na délku řízení vzhledem ke všem okolnostem nahlížet jako na přiměřenou a přijatelnou.

38. Na základě popsaných hledisek, která lze (postup soudů v posuzovaném řízení) či nelze (postup účastníků, pandemická situace) přičítat státu, dospěl soud k závěru, že dobu řízení v délce 3 roky a téměř 3 měsíce, nelze s ohledem na okolnosti případu považovat za nepřiměřenou. Na základě uvedeného tak soud konstatuje, že k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona nedošlo, a žalobu ohledně tohoto nároku je namístě zcela zamítnout.

39. S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu důvodnou pouze co do části nároku na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby v částce 1 859,47 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z této částky. Ve zbytku soud žalobu výrokem II. zamítl.

40. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

41. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části.

42. Nárok z nemajetkové újmy se na náklady právního zastoupení započítává tarifní hodnotou sporu 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Žalobce se domáhal dvou nemajetkových nároků (2x50 000 Kč) a jednoho nároku majetkového, který se na náklady právního zastoupení započítává částkou 4 225 Kč. Žalobce byl neúspěšný v obou nemajetkových nárocích a v majetkovém nároku co do částky 2 365,53 Kč. Úspěšný tedy byl v částce 1 859,47 Kč, neúspěšný v částce 102 365,53 Kč. Úspěch žalobce činil 1,78 %, neúspěch 98,22 %. Z uvedeného je patrné, že žalovaná byla v řízení neúspěšná pouze nepatrně, a proto jí byla soudem přiznána plná náhrada nákladů dle § 142 odst. 3 ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř., ve výši 300 Kč za každý z úkonů dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu Celkem žalované náleží částka 900 Kč (za vyjádření k žalobě, přípravu k jednání a účast při jednání dne 14. 1. 2022), kterou je žalobce povinen zaplatit žalované ve lhůtě patnácti dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř.