46 C 69/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 19 038,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 9 938,11 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 038,11 Kč od 26. 11. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 038,11 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, ., uzavřel s žalovaným dne 25. 11. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla úvěr ve výši 9 100 Kč, který měl být splacen do 25. 12. 2021 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 9 938,11 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostředky na dálku po registraci na stránkách , Anonymizováno, . Po prověření žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh konkrétní smlouvy s navrhovanou výší úvěru 9 100 Kč a splatností dne 25. 11. 2021. Poskytnuté prostředky byly žalobci zaslány na účet č. , č. účtu, . V rámci zjišťování úvěruschopnosti byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a žádosti bylo vyhověno. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2023 uzavřené mezi , právnická osoba, . a , Jméno zainteresované společnosti 0/0, Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, a to ani přes upomínku ze dne 21. 12. 2023.

2. Žalovaný v rámci svého vyjádření při jednání uvedl, že si je vědom svého závazku vůči žalobkyni ve výši 9 100 Kč a má zájem tento závazek taktéž uhradit s tím, že je s to předmětnou částku uhradit jednorázově.

3. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, vyplývá, že společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 11. 2021, a to prostředky na dálku. Smlouvou bylo sjednáno poskytnutí úvěru ve výši 9 100 Kč formou bezhotovostní platby s úrokovou sazbou 40 % ročně, poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru 3 795,61 Kč (po slevě)/9 938,11 Kč (před slevou). Splatnost byla sjednána na 25. 12. 2021.

5. Z potvrzení o platbě vystavené , právnická osoba, plyne, že byla poskytnuta platba ve výši 9 100 Kč z účtu , Anonymizováno, dne 25. 11. 2024.

6. Ze sdělení , Anonymizováno, ze dne 15. 5. 2024 vyplývá, že majitelem účtu , Anonymizováno, je žalovaný.

7. Z dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2023 je patrné, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ze společnosti , právnická osoba, . na , Jméno zainteresované společnosti 0/08. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2023 plyne, že společnost , právnická osoba, . oznámila žalovanému postoupení pohledávky za jeho osobou na společnost , Jméno zainteresované společnosti 0/0, Spolu s oznámením byla žalobci zaslána též výzva k úhradě před podáním žaloby. Tyto listiny byly žalovanému zaslány dne 21. 12. 2023, jak je patrno z přiloženého podacího lístku.

9. Soud k projednání věci nařídil jednání na 23. 10. 2024, z nějž se žalobkyně omluvila. Při tomto jednání soud hodlal v rámci poučovací povinnosti soudu aplikovat § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., a vyzvat žalobkyni, aby řádně tvrdila a prokázala, jak ověřila totožnost úvěrovaného, když toto nebylo zřejmé ani z doplnění žaloby, k němuž soud žalobkyni před nařízením jednání vyzval. Poučení dle § 118a o.s.ř. se aplikuje výhradně při jednání. Účastník, který se nedostaví k jednání, znemožní soudu, aby mu toto poučení poskytl. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu, rezignovala na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k její tíži, nikoliv k tíži žalovaného. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu, z listinných důkazů předložených žalobkyní a z toho, co žalovaný uvedl při jednání. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobkyně k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). S ohledem na uvedené tak soud nemá za prokázané, že předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nicméně soud má za prokázané a žalovaným stvrzené, že předchůdce žalobkyně mu poskytl plnění ve výši 9 100 Kč.

10. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

12. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový vztah, a to uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 25. 11. 2021 dle ustanovení § 2395 a násl. o.z. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu jakožto podnikatel, žalovaný jakožto spotřebitel (ustanovení § 1810 o.z.). Na základě uvedených smluv byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 100 Kč, které se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 9 938,11 Kč ve lhůtě 30 dnů. Žalovaný na úvěr nezaplatil ničeho.

13. Soud se z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o.z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

14. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

15. Soud nepovažuje plnění zákonné povinnosti zjišťovat úvěruschopnosti žalované za řádně splněnou. Žalobkyně neprokázala, že by jakýmkoliv způsobem úvěruschopnost žalovaného zkoumala. Pouze tvrdila, že lustrovala databáze ISIR, CEE, CRKI, EUCB, toto však žádným způsobem neprokázala, neuvedla ani zda zjišťovala, jaký je příjem žalovaného či jeho výdaje a zda je reálně možné, aby žalovaný, který 25. 11. 2021 potřeboval úvěr ve výši 9 100 Kč, bude schopen do jednoho měsíce splatit částku více než dvojnásobnou.

16. Pokud tedy byla mezi předchůdcem žalobkyně jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o.z. ve spojení s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o.z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 o.z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o.z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

17. Vzhledem k tomu, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému plnění bez právního důvodu, je třeba na plnění, které žalobkyně poskytla žalovanému, hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného.

18. Soud nepřiznal žalobkyni ani požadovaný poplatek, neboť podklad pro jeho přiznání byla absolutně neplatná úvěrová smlouva. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru. Předmětem řízení je tedy bezdůvodné obohacení žalovaného, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v o.z., zákon o spotřebitelském úvěru konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele, což znamená, že žalovaný dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Tento závěr soudu se opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z jehož slovní konstrukce „spotřebitel (nikoliv už dlužník) je povinen vrátit v době přiměřené“ vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovaného dojde teprve soudním rozhodnutím, a že v době rozhodování soudu žalovaný ještě ani není za dlužníka považován. Jakékoliv odkazy na problematiku splatnosti bezdůvodného obohacení upraveného v o.z. jsou ve světle zásady lex specialis derogat lex generalis nepřiléhavé a nepřípustné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalovaný při jednání soudu sdělil, že je schopen uhradit dlužnou částkou jednorázově, soud mu proto uložil zaplatit to, oč se bezdůvodně obohatil výrokem I. ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

19. S ohledem na shora uvedené soud následně výrokem II. další nároky zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 151 odst. 1 a 3 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Byl to žalovaný, kdo byl v řízení převážně úspěšný, nicméně rozdíl jeho úspěchu a úspěchu žalobkyně byl natolik malý, že soud rozhodl tak, jak ve výroku III. uvedeno.