46 C 75/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 165 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 899,13 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 165 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 165 000 Kč od 25. 3. 2021 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 12 342 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 243 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnila tím, že byla v procesním postavení žalobkyně účastníkem řízení vedeného Okresním soudem v Břeclavi, sp. zn. 10 C 109/2012. Předmětem řízení bylo určení, že její matka byla ke dni smrti vlastníkem 2/3 v žalobě uvedených nemovitostí. Řízení vzešlo z dědického řízení po její matce, v němž vznesla námitku neplatnosti darovací smlouvy, kterou byly nemovitosti za života zůstavitelky darovány sestře žalobkyně. Řízení bylo zahájeno dne 27. 9. 2012 a pravomocně skončeno dne 21. 4. 2020. Žalobkyně považuje postup soudů v naříkaném řízení na nesprávný z důvodu nepřiměřené délky řízení dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“). Z tohoto důvodu se obrátila na žalovanou se svým nárokem na přiměřené zadostiučinění způsobené nepřiměřenou délkou řízení, tato však o nároku žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě nerozhodla, žalobkyni proto nezbylo, než se obrátit na soud. Naříkané řízení nebylo složité, téměř celé proběhlo před soudem I. stupně, žalobkyně se na délce řízení nepodílela, postup soudu byl nekoncentrovaný, v řízení docházelo k průtahům. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobkyni, tento byl zvýšen z důvodu věku žalobkyně, jednalo se o řízení vzešlé z dědického řízení, které je typově řízením se zvýšeným významem, když se jednalo o velmi osobní záležitost týkající se její zesnulé matky a vyřešení pozůstalosti. Navíc se jednalo o spor vedený proti sestře. Řízení bylo pro žalobkyni silně emotivní, nepříjemné a psychicky náročné. Po celou dobu řízení byla žalobkyně udržována ve stavu nejistoty o výsledku řízení, které mělo pro ni významný osobní ale i majetkový význam, přičemž vzhledem k nákladům řízení trpěla žalobkyně obavami z možného nepříznivého majetkového dopadu výsledku řízení do její sféry. Nelze pominout, že k podání žaloby byla žalobkyně v podstatě nucena s ohledem na poučení v pozůstalostním řízení. Při stanovení výše zadostiučinění žalobkyně vyšla z částky 20 000 Kč za každý rok řízení (za první dva roky ve výši poloviční), přičemž celkovou částku je třeba zvýšit o 10 % z důvodu skutkové, procesní i právní jednoduchosti, o 20 % z důvodu absence zavinění žalobkyně na délce řízení a o 50 % z důvodu významu řízení pro žalobkyni.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že po projednání věci dospěla k závěru, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona, a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 78 000 Kč. Při výpočtu výše zadostiučinění vyšla ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, čímž dospěla k základní částce odškodnění ve výši 97 500 Kč, přistoupila ke snížení základní výše zadostiučinění o 30 % z důvodu složitosti řízení, o dalších 5 % z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení a dále byla částka zadostiučinění s ohledem na postup soudu zvýšena o 15 %. Žalovaná má za to, že odškodnění, které žalobci v rámci předběžného projednání nároku poskytla, je přiměřené a dostatečné.

3. Žalobkyně v reakci na vydání stanoviska žalovanou po podání žaloby vzala svou žalobu co do částky 78 000 Kč zpět. Ve zbytku na žalobě trvala, neboť nesouhlasila s ponížením částky přiměřeného zadostiučinění, jak jej vypočetla žalovaná. S ohledem na uvedené, soud řízení ve smyslu § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. usnesením ze dne 6. 10. 2021, čj. 46 C 75/2021-91, v rozsahu zpětvzetí zastavil.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Žalobkyně se obrátila na žalovanou se svým nárokem na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného před Okresním soudem v Břeclavi pod sp. zn. 10 C 109/2012. Výši přiměřeného zadostiučinění vyčíslila částkou 243 000 Kč, jak je patrné z jejího podání ze dne 11. 9. 2020. Přípisem ze dne 25. 9. 2020 žalovaná potvrdila přijetí žádosti dne 24. 9. 2020.

6. Ze stanoviska žalované ze dne 11. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně u ní uplatnila svůj nárok dne 24. 9. 2020. Žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Celkovou délku řízení žalovaná vypočetla na 7 let a 6 měsíců a přiznala žalobkyni přiměřené zadostiučinění v částce 78 000 Kč. Při výpočtu vyšla ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok řízení (v poloviční výši za první dva roky řízení). Výslednou částku pokrátila o 30 % z důvodu složitosti řízení, o dalších 5 % s ohledem na chování žalobkyně a základní částku naopak zvýšila o 15 % z důvodu postupu soudu.

7. Z výpisu z účtu zástupce žalobkyně vyplývá, že přiznané zadostiučinění ve výši 78 000 Kč bylo žalovanou zaplaceno dne 14. 5. 2021.

8. Z odhadu tržní ceny nemovitosti je zřejmé, že tržní cena celé nemovitosti, o určení jejíhož vlastnictví v naříkaném řízení šlo, činila ke dni 31. 3. 2020 3 900 000 - 4 100 000 Kč.

9. Ze spisu Okresního soudu v Břeclavi, sp. zn. 10 C 109/2012, soud ohledně průběhu řízení zjistil následující: -) dne 27. 9. 2012 byla soudu doručena žaloba o určení, že zemřelá byla ke dni svého úmrtí vlastníkem věci dle § 175k o.s.ř. Žalobkyní byla celé jméno žalobkyně, žalovanou jméno příjmení. Důvodem bylo, že 2/3 podíl na nemovitostech převedených zůstavitelkou na jméno příjmení darovací smlouvu ze dne 30. 1. 2001 sepsanou notářským zápisem notářem v obec, JUDr. jméno příjmení, a to z důvodu, že darovací smlouva je absolutně neplatným právním úkonem, neboť zůstavitelka v době sepisu plné moci této darovací smlouvy byla slepá a plná moc nesplňuje formální náležitosti pro udělení plné moci, a dále zůstavitelka v době podpisu plné moci trpěla duševní poruchou. Užívala psychofarmaka a nebyla způsobilá k sepsání plné moci k právním úkonům -) dne 15. 10. 2012 soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku -) dne 30. 10. 2012 žádá žalobkyně o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku -) dne 8. 11. 2012 soud prodloužil lhůtu k úhradě soudního poplatku do 15. 12. 2012 -) dne 26. 11. 2012 byl soudní poplatek uhrazen -) dne 29. 11. 2012 byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě ve lhůtě 30 dnů -) dne 12. 12. 2012 se žalovaná k žalobě vyjádřila -) dne 31. 12. 2012 byla soudem vyzvána notářka, aby sdělila, zda účastníky dědického řízení vyzvala k podání žaloby či nikoliv -) dne 8. 1. 2013 notářka předložila své sdělení -) dne 10. 1. 2013 bylo vyjádření žalované zasláno žalobkyni -) dne 16. 1. 2013 notářka sdělila, že účastníky k podání žaloby nevyzvala -) dne 6. 3. 2013 se notářka dotázala soudu na stav dědického řízení -) dne 2. 5. 2013 se notářka zeptala soudu na stav dědického řízení -) dne 2. 5. 2013 soud sdělil notářce, že věc není skončena a čeká v časové řadě na nařízení jednání s tím, že kdy bude moci být nařízeno jednání nelze odhadnout s ohledem na obrovské množství věcí přidělených do senátu v letech 2009 a 2010 -) dne 26. 6. 2013 se notářka dotazuje na stav řízení -) dne 3. 4. 2014 se notářka dotazuje na stav řízení -) dne 9. 4. 2014 soud sděluje notářce, že řízení není pravomocně skončeno s ohledem na obrovské přetížení soudu nelze ani nikterak odhadnout, kdy bude moci být skončeno -) dne 10. 4. 2014 se notářka ptá na stav řízení -) dne 11. 6. 2014 je notářce sděleno, že řízení není skončeno -) dne 1. 9. 2014 byl spis vzhledem k rozvrhu práce přidělen jinému soudci -) dne 9. 10. 2014 bylo nařízeno jednání na 12. 12. 2014 -) dne 12. 12. 2014 se konalo jednání, při kterém byla přednesena žaloba, obrana, byly provedeny listinné důkazy, byli vyslechnuti 4 svědci, navrženo ustanovení znalce k posouzení celkového zdravotního stavu zemřelé a jednání bylo odročeno na 6. 3. 2015 za účelem dalšího dokazování -) dne 15. 12. 2014 předložila žalovaná své návrhy na provedení důkazů -) dne 15. 12. 2014 předložila žalobkyně návrh na doplnění dokazování -) dne 15. 12. 2014 žalovaná doplnila svá skutková tvrzení návrhy na provedení důkazu -) dne 27. 1. 2015 byl Okresní správou sociálního zabezpečení Břeclav předložen výsledek posouzení stupně závislosti osoby. -) dne 6. 3. 2015 se konalo jednání, při kterém bylo vyslechnuto 8 svědků a jednání bylo odročeno za účelem předvolání dalších svědků a provedení dokazování písemnými důkazy -) dne 12. 3. 2015 žalobkyně předložila návrh na doplnění dokazování a doplnění tvrzení -) dne 11. 5. 2015 se konalo jednání, při kterém bylo vyslechnuto 5 svědků a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem ustanovení znalce z oboru písmoznalectví, případně za účelem dalšího dokazování -) dne 12. 5. 2015 byl ustanoven znalec z oboru písmoznalectví a byla mu dána lhůta 60 dnů k vypracování znaleckého posudku -) dne 20. 5. 2015 žalovaná navrhuje soudu výslech svědka -) dne 22. 5. 2015 byl spis doručen znalci k vypracování znaleckého posudku -) dne 27. 5. 2015 požádal znalec soud o součinnost při vyžádání listin z evidencí veřejné správy -) dne 2. 6. 2015 soud listiny vyžádal. Vyžádané listiny byly znalci zaslány dne 23. 7. 2015 -) dne 25. 9. 2015 soud dotazem na znalce zjistil, že znalecký posudek bude až na konci října -) dne 15. 12. 2015 soud vyzval znalce, aby sdělil, kdy se pro znalecký posudek a srovnávací materiál může dostavit zaměstnanec soudu -) dne 11. 1. 2016 sdělil znalec, že znalecký posudek teprve zpracovává. Předložen bude následující týden, tj. od 18. do 24. 1. 2016 -) dne 21. 1. 2016 byl znalecký posudek rozeslán účastníkům k vyjádření -) dne 26. 1. 2016 bylo rozhodnuto o znalečném -) dne 12. 2. 2016 se ke znaleckému posudku vyjádřila žalovaná -) dne 22. 2. 2016 bylo nařízeno jednání na 7. 4. 2016 -) dne 18. 3. 2016 předložila žalovaná svoje stanovisko ve věci -) dne 7. 4. 2016 se konalo jednání, při němž byl vyslechnut soudní znalec, a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem ustanovení revizního znalce k přezkoumání znaleckého posudku -) dne 19. 5. 2016 byl ustanoven revizní znalec a to znalecký ústav v oboru písmoznalectví - Kriminalistický ústav obec, k přezkoumání znaleckého posudku předloženého předchozím znalcem -) dne 1. 6. 2016 bylo rozhodnuto o znalečném znalce za jeho účast při jednání -) dne 7. 6. 2016 bylo zrušeno ustanovení znaleckého ústavu a byl ustanoven revizní znalec z oboru písmoznalectví Mgr. jméno příjmení z důvodu dlouhodobého přetížení pracoviště grafických analýz Kriminalistického ústavu obec -) dne 9. 6. 2016 byly ze strany žalované vzneseny návrhy na předložení originály písemností a doplnění dokazování -) dne 22. 6. 2016 byly znalci zaslány originály dokladů potřebných k vypracování znaleckého posudku -) dne 9. 9. 2016 znalec předložil znalecký posudek -) dne 12. 9. 2016 byl revizní znalecký posudek rozeslán účastníkům k případným námitkám a vyjádřením -) dne 5. 10. 2016 vznesla své námitky k reviznímu znaleckému posudku žalobkyně -) dne 11. 10. 2016 bylo reviznímu znalci přiznáno znalečné -) dne 31. 10. 2016 bylo nařízeno jednání na 8. 12. 2016 -) dne 8. 12. 2016 se konalo jednání, při kterém bylo přistoupeno k výslechu znalce a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem mimosoudního jednání účastníků -) dne 19. 12. 2016 bylo rozhodnuto o znalečném za účast znalce při jednání -) dne 16. 1. 2017 sdělila žalovaná, že jí žalobkyně do dnešního dne neoslovila, neučila žádný návrh. Navrhuje proto, aby soud pokračoval v dokazování a ustanovil Kriminalistický ústav k vypracování revizního znaleckého posudku -) dne 23. 1. 2017 se k tomuto návrhu vyjádřila žalobkyně -) dne 25. 1. 2017 byl tento návrh zaslán protistraně -) dne 2. 2. 2017 soud nařídil účastníkům první setkání s mediátorem -) dne 22. 3. 2017 potvrdila ustanovená mediátorka, že se k ní žalobkyně a žalovaná dostavily k nařízenému setkání -) dne 7. 4. 2017 soud ustanovil Kriminalistický ústav obec k vypracování superrevizního znaleckého posudku -) dne 25. 4. 2017 soud zaslal spis znalci -) dne 18. 4. 2017 sděluje Kriminalistický ústav obec, že z důvodu dlouhodobého přetížení bude znalecký posudek vypracován zhruba do 9 měsíců od předložení potřebných materiálů -) dne 20. 6. 2017 se notářka dotazuje na stav řízení -) dne 21. 6. 2017 jí soud sděluje, že řízení dosud není skončeno -) dne 28. 11. 2017 se notářka dotazuje na stav řízení -) dne 1. 12. 2017 jí bylo soudem sděleno, že řízení není dosud skončeno -) dne 3. 1. 2018 soud vznesl dotaz na Kriminalistický ústav obec, na sdělení termínu předložení znaleckého posudku -) dne 24. 1. 2018 bylo soudu Kriminalistickým ústavem obec sděleno, že znalecký posudek je rozpracován a lze očekávat jeho předložení do 2 až 3 týdnů -) dne 16. 2. 2018 bylo Kriminalistickým ústavem obec tel sděleno, že vypracovaný posudek bude zaslán příští týden -) dne 12. 3. 2018 soud zaslání znaleckého posudku urgoval -) dne 10. 4. 2018 bylo urgováno předložení znaleckého posudku -) dne 11. 4. 2018 se notářka dotazuje na stav řízení -) dne 17. 4. 2018 je jí sděleno, že řízení nebylo dosud skončeno -) dne 17. 4. 2018 byl předložen znalecký posudek -) dne 19. 4. 2018 byl znalecký posudek zaslán účastníkům k vyjádření a podání námitek -) dne 7. 6. 2018 bylo nařízeno jednání na 1. 8. 2018 -) dne 12. 6. 2018 bylo rozhodnuto o znalečném -) dne 20. 6. 2018 se notářka dotazovala na stav řízení -) dne 31. 7. 2018 zástupce žalobkyně žádal o odročení jednání z důvodu návratu z dovolené a potřeby účasti na jiném jednání. Tomuto bylo vyhověno a jednání bylo odročeno na 20. 8. 2018 -) dne 20. 8. 2018 se konalo jednání, při němž byl proveden superrevizní znalecký posudek, bylo přistoupeno k závěrečným návrhům a byl vyhlášen zamítavý rozsudek. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne 18. 10. 2018 -) dne 21. 10. 2018 bylo rozhodnuto doplňujícím usnesením o povinnosti žalobkyně zaplatit náhradu nákladů řízení státu -) dne 6. 11. 2018 se žalobkyně proti rozsudku odvolala s tím, že odvolání doplní ve lhůtě 30 dnů -) dne 6. 11. 2018 soud proto založil spis na lhůtu 30 dnů k doplnění avizovaných odvolacích důvodů -) dne 10. 12. 2018 soud vyzval žalobkyni k doplnění odvolání -) dne 7. 1. 2019 žalobkyně své odvolání doplnila -) dne 8. 1. 2019 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku z odvolání -) dne 15. 1. 2019 žalobkyně soudní poplatek uhradila -) dne 28. 1. 2019 bylo odvolání spolu s doplněním odvolání zasláno žalované k vyjádření -) dne 14. 2. 2019 se žalovaná k odvolání žalobkyně vyjádřila -) dne 22. 2. 2019 byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání Krajskému soudu v obec -) dne 4. 2. 2020 bylo nařízeno jednání na 12. 3. 2020 -) dne 12. 3. 2020 se konalo jednání před odvolacím soudem, které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 19. 3. 2020 -) dne 19. 3. 2020 bylo vyhlášeno rozhodnutí před odvolacím soudem, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením potvrzen a povinnost k náhradě nákladů řízení změněna. Rozsudek byl rozeslán účastníků dne 20. 4. 2020 a nabyl právní moci dne 21. 4. 2020 10. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

12. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

13. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

14. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

15. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení došlo ke čtyřem významnějším průtahům. K prvnímu průtahu došlo od 10. 1. 2013, kdy bylo vyjádření žalované zasláno žalobkyni a nařízením prvního jednání ve věci dne 9. 10. 2014 (21 měsíců), ke dvěma průtahům v rozsahu 7,5 měsíce a 1 rok došlo tím, že znalci po tuto dobu zpracovávali své posudky a konečně k průtahu v délce 11,5 měsíce došlo v odvolacím řízení mezi předložením věci odvolacímu soudu a nařízením jednání. Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.

16. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 11. 5. 2021, kterým přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 78 000 Kč. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je namístě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost číslo odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

18. Posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo od 27. 9. 2012 do 21. 4. 2020, tj. 7 let a 6 měsíců.

19. Posuzované řízení bylo složitější zejména po stránce dokazování. V řízení byla vyslýchána celá řada svědků. příjmení otázkou bylo určení pravosti podpisu zůstavitelky. Za tímto účelem byly k vypracování zadány tři znalecké posudky z oboru písmoznalectví, přičemž druhý byl revizní a třetí superrevizní, neboť nebylo lze stanovit, zda se jednalo či nejednalo o pravý podpis. Toto sebou neslo i nutnost vyžadovat pro znalce podklady a následně rozhodovat o znalečném. Soud také vyslal účastníky k mediátorovi. příjmení byl řešen na dvou stupních soudní soustavy, soud prvního stupně rozhodoval jednou, odvolací soud také jednou.

20. Žalobkyně se na délce řízení podílela tím, že požádala o prodloužení lhůty k úhradě soudního poplatku (6 týdnů), dále požádala jeden den před téměř 2 měsíce nařízeným jednáním o odročení, čímž došlo k prodloužení řízení o další 3 týdny a konečně též podáním blanketního odvolání, které doplnila až po výzvě soudu (2 měsíce).

21. Stran činnosti soudu lze postup soudu prvního stupně považovat za plynulý, jeho úkony směřovaly ke skončení věci vyjma období před nařízením prvního jednání. Toto však nelze říci o řízení před odvolacím soudem, který téměř rok od předložením věci neučinil ve věci jediný úkon. Dále byly shledány dva průtahy v délce 7,5 měsíce a 1 rok, po které znalec, resp. znalecký ústav vypracovával znalecký posudek. Vypracování znaleckého posudku pro účely posouzení přiměřenosti doby řízení třeba hodnotit jako součást úřední činnosti orgánu veřejné (státní) moci a dobu, po níž byl znalecký posudek vypracováván, je nutno zahrnout do celkové doby řízení. Soudy a jiné příslušné státní orgány proto musí dbát na to, aby znalecké posudky byly vypracovávány k tomu kvalifikovanými znalci a na to, aby ve vypracování znaleckého posudku nedocházelo k prodlevám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3759/2009). Taktéž ESLP v rozsudku ze dne 25. 6. 1987, ve věci příjmení proti Itálii, (Série A, č, 119, str. 14, odst. 32) uzavřel, že hlavní odpovědnost za zpoždění způsobené odbornými posudky nakonec leží na státu ("principal responsibility for the delay due to the expert opinions rests ultimately with the State"). Tentýž názor ESLP zopakoval i v rozsudku ze dne 22. 2. 2001, ve věci Szeloch proti Polsku, stížnost číslo odst. 113, když konstatoval, že "primární odpovědnost za zpoždění vyplývající z obstarání odborného posudku nakonec leží na státu. Doba, o kterou se řízení prodloužilo vlivem vypracovávání znaleckých posudků včetně opakovaného vyhovění žádostem o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku, je proto třeba přičíst k tíži státu.

22. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Šlo o standardní řízení, kterým se dcera zůstavitelky domáhala určení, že zůstavitelka byla ke dni své smrti vlastníkem poměrné části nemovitosti. Namítané řízení mělo pro žalobkyni standardní význam, a to i přes to, že hodnota nemovitosti, o jejíž vlastnictví bylo řízení vedeno, dosahuje řádu milionů korun. Pokud žalobkyně zmiňovala útrapy, které jí řízení způsobilo vzhledem k citlivosti předmětu řízení, vyhrocenosti soudního řízení i vztahů v rodině, nelze než uvést, že tyto nevyvolala délka řízení a s tím spojená nejistota ohledně výsledku řízení, ale skutečnost, že bylo řízení vůbec vedeno, tím spíš jednalo-li se o řízení vedené proti vlastní sestře, kterým žalobkyně de facto napadla vůli své zemřelé matky. Nelze přehlédnout, že řízení bylo iniciováno samotnou žalobkyní, byla tudíž její vůle zahájit soudní řízení proti rodinnému příslušníkovi a mělo a mohlo jí být zřejmé, že její rozhodnutí vyvolá rodinné sváry a po psychické stránce bude náročné, ovšem, jak uvedeno, toto vyplývá ze samotného vedení řízení, nikoliv z jeho délky.

23. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud, obdobně jako žalovaná, vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21.10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009).

24. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 7 let a 6 měsíců částku 97 500 Kč (6x15 000+6x1250). Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci snížit o 25 % (za procesněprávní o 15 %, za počet stupňů soudní soustavy o 10 %). O dalších 5 % soud základní částku snížil s ohledem na podíl žalobkyně na délce řízení. Důvody pro zvýšení náhrady soud neshledal, neboť má za to, že období nečinnosti je již dostatečně zohledněno v závěru o nepřiměřené délce napadeného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Žalobkyni tak náleží zadostiučinění v celkové výši 78 000 Kč. V této výši však žalovaná již žalobkyni plnila, pročež nezbylo, než žalobu o zaplacení částky 165 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 25. 3. 2021 do zaplacení výrokem II. zamítnout.

25. Výrokem I. však soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení v zákonné výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v kapitalizované výši 899,13 Kč z částky 78 000 Kč, a to od 25. 3. 2021 do 14. 5. 2021 neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 24. 9. 2020, lhůta 6 měsíců tak skončila dne 24. 3. 2021, žalovaná vydala stanovisko, kterým přiznala žalobci zadostiučinění až 11. 5. 2021. Žalovaná tak byla v prodlení od 25. 3. 2021 do 14. 5. 2021 Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011, když žalovaná částečně plnila, to však až po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona. Žalobkyně má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 3 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, částečném zpětvzetí žaloby) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky), dále 3x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a 21 % DPH ve výši 2 142 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení činí částku 12 342 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. Soud žalobci nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne 30. 8. 2021, neboť toto mělo býtsoučástí částečného zpětvzetí ze dne 26. 8. 2021. Nejedná se tak o účelně vynaložený náklad řízení a odměna za něj nenáleží. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.