46 C 80/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa pro zaplacení 102 459,11 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 100 387 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 072,11 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky, a do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku, která bude vyčíslena v písemném vyhotovení rozsudku, do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované částky 140 520,28 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody a nemajetkové újmy způsobení nezákonným rozhodnutím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že proti němu bylo usnesením policejního orgánu čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] zahájeno trestní stíhání pro přečin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1 trestního zákoníku [název soudu] projednávající věc pod sp. zn. [spisová značka], po několika nepravomocných rozhodnutích postoupil věc [stát. instituce], neboť uvedený skutek není trestným činem, avšak by mohl být posouzen jako přestupek. Žalobce v souvislosti s trestním stíháním vynaložil na nákladech obhajoby částku 35 075,96 Kč a na cestovném k soudu částku 5 444,32 Kč Vedle náhrady škody žalobce požadoval též náhradu nemajetkové újmy, neboť trestní stíhání mělo zásadní vliv na jeho rodinný život, pověst, dobré jméno, přátelské vztahy, bude už navždy veden ve svodce jako osoba projednávaná pro násilný delikt, žil pod hrozbou trestu několik let, při veřejných hlavních líčeních, byly prezentovány podrobnosti z jeho sexuálního života, řízení bylo protahováno, dvakrát skončilo odsuzujícím rozsudkem, který byl dvakrát zrušen odvolacím soudem, řízení tak trvalo nadprůměrně dlouhou dobu, pročež přestupkové řízení bylo zastaveno. Žalobce byl před trestním stíháním společenským člověkem s velkým množstvím přátel, s nimiž se pravidelně scházel při různých příležitostech. V době trestního stíhání tyto kontakty přerušil, neměl náladu se jich účastnit, když už se s nimi sešel, přišli mu jejich problémy bagatelní, humor nedůvodný. Žalobce se obával dotazů na trestní stíhání. Životem v ústraní přestal být zván na společenské aktivity. Z množství přátel mu zbylo jen pár. Žalobce se s přáteli potkával i v rámci hlavních líčení, jednalo se o společné přátele s jeho bývalou partnerkou, kteří s ním v důsledku trestního stíhání přestali komunikovat. Žalobce přestal jezdit na zahraniční dovolené, na které se fyzicky ani psychicky necítil, ztratil zájem o svou osobu, zevnějšek a vizáž. Žalobce omezil kontakty s rodinou, nechtěl se o stíhání bavit. Většině ani o svém stíhání neřekl. Když se o něm dozvěděla širší rodina, nepohlížela na ně již jako dřív. V současné době již nemá takovou radost z rodinných sešlostí jako dřív. Trestním stíháním došlo k narušení vztahu s matkou, která v řízení vystupovala jako svědkyně. Křivé obvinění bude mít dopad i na žalobcovi děti, kteří budou mít nálepku, že jejich otec byl křivě obviněn z tak závažného činu. V rámci trestního stíhání byl žalobce dotazován na své předchozí vztahy a další osobní informace, což pro něho bylo značně nepříjemné. Žalobce byl do té doby bezúhonnou osobou bez kriminální minulosti. V důsledku výše uvedeného došlo k masivnímu a v běžném lidském životě zcela ojedinělému zásahu do práva žadatele na soukromí, čest, svobodu, lidskou důstojnost, profesní důstojnost, práva na klidný rodinný život, za což žalobce požaduje zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Žalobce se se svým nárokem obrátil na žalovanou podáním ze dne [datum]. Žalovaná však do podání žaloby (tj. do [datum]) nárok žalobce neprojednala.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznala. V rámci mimosoudního projednání nároku žalovaná ve svém stanovisku nároku žalobce částečně vyhověla v nároku na náhradu nákladů trestního řízení ve výši 28 072 Kč a nároku na náhradu nákladů cestovného žalobce ve výši 725,17 Kč. [příjmení] 28 072 Kč představuje náhradu za 12 úkonů právní služby po 1 500 Kč spolu s režijními paušály á 300 Kč za každý úkon (21 600 Kč), náhrada promeškaného času v rozsahu 16 půlhodin (1 600 Kč) a DPH ve výši 4 872 Kč. Žalovaná nepřiznala odměnu za účast u hlavního líčení dne [datum], u nějž nebyla obhájkyně přítomna a za žádost o odročení hlavního líčení, neboť se nejedná o úkon právní služby. Žalovaná nepřiznala též cestovné právní zástupkyně, neboť byl předložen technický průkaz, z nějž je patrno, že vozidlo na ni bylo převedeno dne [datum], ačkoliv poslední cestu v řízení měla učinit dne [datum], je tedy zřejmé, že tímto vozem cestovat nemohla. Co se týče náhrady cestovného žalobce, žalovaná nepřiznala náhradu za cesty k hlavním líčením dne [datum] a [datum], jichž se žalobce neúčastnil. Žalobci dále nebyla přiznána amortizace, neboť žalobce neužil vozu k pracovní cestě. Za 4 cesty realizované v roce [rok] žalovaná přiznala částku 343,28 Kč (4 x 85,83), za 3 cesty v roce 2019 částku 290,31 Kč (3 x 96,77 Kč) a za 1 cestu v roce 2020 částku 91,58 Kč. Nárok na peněžní náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním zamítla, neboť má za to, že morální zadostiučinění v podobě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy je dostatečnou satisfakcí.

3. Žalobce svým podáním ze dne [datum] a [datum] vzal svou žalobu co do odměny za obhajobu ve výši 32 004,50 Kč, cestovného žalobce ve výši 5 444,32 Kč, cestovného zástupkyně žalobce ve výši 612,36 Kč a zákonného úroku z částky 9 264,01 Kč od [datum] do zaplacení zpět. Soud proto usnesením ze dne 29. 12. 2021, čj. 46 C 80/2021-148, řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z podání žalobce ze dne [datum] nazvaného Žádost o předběžné projednání nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobených nezákonným rozhodnutím, je patrné, že žalobce u žalované předběžně uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 40 520,28 Kč způsobené nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání, když částku 35 075,96 Kč požadoval coby náhradu nákladů obhajoby a částku 5 444,32 Kč představovalo cestovné žalobce. Vedle škody žalobce požadoval zadostiučinění ve výši 100 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou zásahy do jeho osobních práv nezákonným trestním stíháním. Žalovaná přípisem ze dne [datum] potvrdila přijetí podání žalobce.

6. Z výzvy žalované ze dne [datum] plyne, že žalobce vyzvala k dokladům o uskutečněných poradách, právní titul, na jehož základě žalobce užíval k cestám vozidlo [registrační značka] a doklady prokazující vznik, rozsah a závažnost tvrzené nemajetkové újmy. Z podání zástupkyně žalobce ze dne [datum] je patrné, že výzvě bylo částečně vyhověno a požadované doklady k vozu a uskutečněným poradám doloženy. 7. [anonymizována tři slova] [datum] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [částka] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [částka] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]. [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [role v řízení] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova]. [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno] [ustanovení právního předpisu EU] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] ([anonymizována dvě slova]), [anonymizována dvě slova] ([anonymizována tři slova]„ [anonymizováno]“), [anonymizována tři slova], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova].

8. Z technického průkazu k vozu [anonymizováno] [číslo] čerpal soud informace pro výpočet nákladů cestovného obhájkyně žalobce, přičemž z něj lze vyčíst, že vozidlo jezdí na benzín a má kombinovanou spotřebu 6,9 litrů [číslo] km.

9. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující Usnesením ze dne [datum] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro přečin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle ust. § 199 odst. 1 trestního zákoníku Trestného činu se měl žalobce dopouštět od počátku roku [rok] do [datum] na své partnerce. Usnesení bylo žalobci doručeno osobně dne [datum]. Pro uvedené byla na žalobce dne [datum] byla k [název soudu] podána obžaloba ze dne [datum]. Rozsudkem [název soudu] ze dne 21. 5. 2018, čj. [číslo jednací], byl žalobce odsouzen z týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum] vyplývá, že rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k novému rozhodnutí. Rozsudkem [název soudu] ze dne 25. 10. 2019, čj. [číslo jednací], byl žalobce opětovně odsouzen z týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let, bylo mu uloženo zaplatit [anonymizováno] částku 9 342 Kč, poškozené [jméno] [příjmení] škodu 11 020 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum] byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena soudu I. stupně. [anonymizováno 7 slov] [datum] [anonymizováno 13 slov] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [datum] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno], [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno 7 slov], [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno 7 slov]. [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 7 slov] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [role v řízení], [anonymizováno 7 slov], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 7 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno]. [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov], [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno 5 slov]. [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [datum]. Z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob ze dne [datum] plyne, že žalobce byl dne [datum] odsouzen dle § 247 odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního zákona k peněžitému trestu ve výši 25 000 Kč, který uhradil dne [datum]. Odsouzení bylo zahlazeno dne [datum]. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne [datum] je zřejmé, že úřad odložil věc přestupku žalobce proti občanskému soužití, neboť odpovědnost za přestupek zanikla.

10. Žalobce v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že zprvu bral obvinění na lehkou váhu, ale následně pocítil, že to na něj dopad mít bude, nicméně věřil, že vše dobře dopadne. Před svým synem, kterého měl v péči, stíhání tajil a nechtěl jej do toho zatahovat, skutečnost, že byl stíhán, tajil nejen před synem, ale také v práci. Žalobce měl za to, že v rámci procesu nikdo nebral v potaz jím navrhované důkazy a svědky. Bývalá partnerka v trestním řízení lhala, tvrdila, že se rozešli poté, co byla napadena, ale to nebyla pravda, byli spolu dál. Žalobce sám vrcholově sportoval, měl v hlavě všechno v pořádku, ona učila děti kouřit, pít. Vztah ukončil žalobce až v květnu, následně mu bývalá partnerka vyhrožovala. K výslechům byli voláni i rodiče. Žalobce nechtěl rodině lhát, musel jim říct jak to je, ale nechtělo se mu o trestním stíhání mluvit nebo je probírat. Pokud se jedná o širší rodinu, žalobce nevěděl, jestli je tato okolnost kromě rodičů někomu známa, ale mohli se to dozvědět od rodičů. S rodiči dříve jezdil na dovolené, teď už ne, vídají se jednou za čas. S rodiči míval fajn vztah, má jejich podporu, ale žalobce se cítí nepříjemně, připodobnil svůj pocit k návratu z vězení. Rodiče se zeptají a žalobce se tomu chce vyhnout. Jeho syn se o trestním stíhání dozvěděl od stejně starého dítěte bývalé partnerky a může to vykládat dál, zda tak činí, však žalobce neví. U známých a kamarádů žalobce cítí, že by se na to také rádi zeptali, ale není jim to příjemné, podobně jako žalobci. Přátelské vztahy utrpěli tím, že přátelům bývalá partnerka řekla svojí verzi, ale už jim neřekla výsledek a ukazovat papír, že je vše v pořádku, to si žalobce neumí představit. Žalobci se trestní stíhání pořád promítalo a promítá v hlavě. Co se týká trávení volného času, žalobce nezaznamenal změnu, buď je v práci, nebo se věnuje sportu, rodině a dětem. Žalobce se dříve věnoval více cyklistice, trénoval řadu hodin denně, teď už jezdí méně, neboť měl nehodu. Žalobce má novou přítelkyni a veškeré důkazy o jeho trestním stíhání střeží a likviduje, své okolí nabádá, aby o něm nikde nemluvilo, a je mu nepříjemná představa, že by se o tom dozvěděla přítelkyně a musel by jí všechno dopodrobna vylíčit. Pokud se jedná o rodinu a blízké přátele, tito věřili žalobci, že se ničeho nedopustil, s přáteli i v době trestního stíhání čas trávil, ale nemohl se o tom s nimi bavit. Nicméně někteří se od něj odstřihli poté, co jim bývalá partnerka pověděla svou verzi, má však i přátele a kamarády nové. Žalobci bylo nepříjemné, že musel dokládat, že s bývalou partnerkou dál žil, a to i intimně, trávil s ní volný čas, překládal osobní sms zprávy. Taktéž mu bylo nepříjemné, že mu chodili obálky od soudu do práce a sekretářka se jej vyptávala, proč si je chce rozbalovat sám. K dotazu, zda byl projednáván pro přestupek či trestný čin žalobce přisvědčil, že pro přestupek určitě, že dostal nějaké pokuty za rychlost apod., ale obviněn vůbec nebyl. V době stíhání byl žalobce ve vztahu k zaměstnancům nepříjemný a podrážděný, měl narušený spánek a neustále na trestní stíhání myslel.

11. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Co se týče listinných důkazů, nebyly stranami rozporovány. Co se týče výpovědi žalobce, soud hodnotil, že se jedná o účastnický výslech a osobní zainteresovanost žalobce na výsledku sporu. Žalobci nelze vytknout, že a priori vypovídal nepravdivě. Žalobce ovšem neřekl pravdu, když popřel trestní stíhání v minulosti. Z výslechu bylo lze vyrozumět, že se cítí být poškozen trestním oznámením jeho bývalé přítelkyně, cítí se být obětí jejího vypočítavého chování. Co se týká zásahů, žalobce v rámci výslechu zmínil zejména zásahy do rodinné sféry a společenského života, nechuť komukoliv cokoliv vysvětlovat a o trestním stíhání se byť jen bavit.

12. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů Podle § 1 odst. 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 12 odst. 2 písm. b) zákona právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 zákona se poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

14. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o postoupení věci příslušnému úřadu k posouzení, zda se nejedná o přestupek, neboť jednání není trestným činem, je rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobkyně nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

16. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán pro přečin týrání osoby žijící ve společném obydlí, ačkoliv věc nebyla trestným činem a byla postoupena k projednání do přestupkového řízení.

17. Žalobce se po částečných zpětvzetí domáhal náhrady škody ve výši 2 459,10 Kč jakožto nákladů cestovného obhájkyně žalobce za cesty k soudu dne [datum], [datum] a [datum] (vždy po 506,08 Kč) a dne [datum] ve výši 214,08 Kč (vždy bez DPH). Žalovaná za tyto cesty neplnila z důvodu, že jí nebyl doložen velký technický průkaz, realizaci samotných cest nerozporovala.

18. Soud za tyto cesty přiznal náhradu cestovného k hlavním líčením ve výše uvedených datech, a to za každou z cest při vzdálenosti ze sídla obhájkyně k [název soudu] a zpět 67 km, průměrné spotřebě 6,9 litrů benzínu na 100 km a ceně benzínu dle vyhl. 333/2018 Sb., 33,10 Kč za litr a náhrady ve výši 4,10 Kč/km, resp. ceně benzínu dle vyhl. 358/2019 Sb., 32 Kč za litr a náhrady ve výši 4,20 Kč/km Celkem tak náhrada cestovného za jednu ze 3 cest v roce 2019 činí 427,72 Kč a za cestu v roce 2020 422,33 Kč, celkem tak cestovní náklady s připočtením DPH činí 2 072,11 Kč, kterou soud žalobci ve výroku II. přiznal. Částka 387 Kč na cestovném je požadována nedůvodně, a nezbylo, než nárok žalobce v uvedeném rozsahu zamítnout.

19. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012 a dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 20. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

21. Trestní řízení žalobce trvalo od [datum], kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] až do [datum] tj. do právní moci usnesení, kterým byla věc postoupena do přestupkového řízení. Celkem trestní řízení trvalo cca 2 roky a necelých 5 měsíců.

22. Pokud jde o povahu trestní věci, že žalobce byl stíhán pro spáchání přečinu týrání osoby žijící ve společného obydlí dle § 199 odst. 1 trestního zákoníku, za nějž hrozí trest 6 měsíců až 4 léta. Obvinění z týrání sebou nese zvýšenou míru společenského a morálního odsouzení.

23. Pokud se jedná o dopady do osobnostní sféry žalobce, lze říci, že trestní stíhání do rodinných vztahů žalobce zasáhlo spíše okrajově. Co se týká vztahu s rodiči, tyto popisoval žalobce jako kladné. I přes trestní stíhání měl žalobce ve svých rodičích podporu, věřili mu, že se trestného činu nedopustil. Pokud se jedná o tvrzené narušení, toto spočívá spíše v nechuti žalobce se jakýmkoliv způsobem k trestnímu stíhání vracet nebo v souvislosti s ním odpovídat na jakékoliv dotazy k tomuto směřující a jeho obavy, že by takový dotaz vůbec být vznesen mohl. Nicméně důvěra mezi rodinnými příslušníky narušena nebyla, k pošramocení vztahů také nedošlo, jedná se tedy spíš o vnitřní rozpoložení žalobce a jeho obav před případným probíráním dané problematiky. Co se týká vztahu se synem, ani tento nebyl trestním stíháním zasažen, byť syn patrně o trestním stíhání žalobce ví od syna bývalé partnerky. Z výslechu žalobce vyplynulo, že o trestním stíhání žalobce kromě nejbližší rodiny a lidí, kterým to řekla jeho bývalá partnerka, nikdo nevěděl a žalobce usiluje o to, udržet tuto skutečnost v tajnosti. Jestliže došlo k přetržení vazeb s rodinou bývalé partnerky žalobce nebo jejich společných přátel, soud má za to, že jejich přetržení nesouvisí s trestním stíháním jako takovým, ale s násilným chováním žalobce k bývalé partnerce. Soud zde není od toho, aby posuzoval, zda to byl žalobce či jeho bývalá partnerka, kdo se podílel na vyhrocených situacích v průběhu jejich společného soužití. Je však nezpochybnitelným faktem, že povahy partnerů byly absolutně rozdílné a ačkoliv bývalá partnerka žalobce nebyla v rámci konfliktů submisivní, byl to žalobce, který jí své představy o způsobu života vnucoval a vynucoval si jejich dodržování i za cenu fyzického či verbálního násilí. Ačkoliv ataky vůči partnerce nedosahovaly míry trestného činu týrání, nelze přehlédnout, že k nim docházelo. Zde je třeba zdůraznit, že orgány činné v trestním řízení postupují v řízení z úřední povinnosti tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. S tím souvisí i potřeba probírat věci osobnějšího charakteru. Nejedná se tak o žádný exces ze strany orgánů činných v trestním řízení, byť to pro žalobce muselo být nekomfortní. Na trávení volného času žalobce trestní stíhání vliv nemělo. Nepříjemné pocity žalobce jsou spojeny hlavně s jeho nechutí si trestní stíhání připomínat, mluvit o něm, odpovídat na dotazy přátel a rodiny vztahující se ke stíhání nebo k tomu, že by se informace o trestním stíhání žalobce vyplynula na povrch před lidmi, kteří o něm nevědí. Pokud se jedná o rozpoložení žalobce, žalobce měl narušený spánek, byl nepříjemný a podrážděný na zaměstnance, zaobíral se myšlenkami na trestní stíhání. Pokud jde o jeho obavy z toho, že by mu sekretářka otevírala obsílky od soudu, nelze než důsledky těchto obav přičíst samotnému žalobci, který si nenechal obsílky zasílat domů, ale do zaměstnání. S ohledem na výše uvedené nelze přehlédnout, že trestní stíhání vůči žalobci iniciovala jeho bývalá partnerka. Podala-li však bývalá partnerka trestní oznámení, ať už její pohnutky byly jakékoliv, byl policejní orgán povinen učinit všechna potřebná šetření a opatření a dospěl-li k závěru, že skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, trestní stíhání zahájit. Postup orgánů činných v trestní řízení tak byl plně v souladu zákonnou úpravou, neboť si nemohou vybírat, která z oznámení prověří a která ne. Učinila-li bývalá partnerka oznámení ze msty vůči žalobci, ačkoliv byla o následcích sdělení vědomě nepravdivých údajů poučena, nelze následující rozběhnutí„ mašinerie“ trestního řízení považovat za samoúčelné, byť stricto sensu vydáním usnesení o postoupení do přestupkového řízení lze trestní stíhání žalobce považovat za nezákonné.

24. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že zadostiučinění ve formě konstatování, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a omluva, jichž se žalobci od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání jeví jako dostačující. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). V případě žalobce soud dospěl k závěru, že přiznání finančního zadostiučinění není na místě. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to ani poskytnutím relutární satisfakce. Jak výše vyloženo, trestní stíhání trvalo 2 roky a necelých 5 měsíců, do rodinného života žalobce bylo zasaženo nikoliv trestním stíháním či nedůvěrou rodiny, jako spíše nechutí žalobce trestní stíhání s kýmkoliv probírat a jeho pocitem, že se o trestním stíhání ví, ačkoliv žalobce se spíše domníval, že se o něm ví, než že by tomu tak skutečně bylo. Pokud se od něj odvrátili někteří společní přátelé, které měl s bývalou partnerkou, nebylo to ani tak kvůli trestnímu stíhání jako takovému, ale kvůli vědomí o chování žalobce vůči své bývalé partnerce, po níž vyžadoval, aby svým chováním naplňovala jeho představy. Ze strany blízké rodiny měl žalobce podporu, jeho blízcí přátelé mu také důvěřovali. Skutečnost, že žalobce trpěl nespavostí nebo byl podrážený vůči svým zaměstnancům nebo se zaobíral myšlenkami na trestní stíhání, je v situaci, v níž se žalobce nacházel běžné a naprosto pochopitelné. V rámci řízení nebyly zjištěny natolik závažné zásahy do jednotlivých sfér žalobce, které by bylo třeba odškodnit relutárně. Nelze také přehlédnout, že žalobce se k partnerce násilně choval, byť intenzita jeho chování nedosahovala trestného činu. Nicméně bylo by v rozporu s dobrými mravy, aby osobě, která skutečně na partnerku opakovaně vztáhla ruku, bylo přiznáno odškodnění v penězích. Opak by byl v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Soud tak dospěl k závěru, že satisfakce, které se žalobci dostalo stanoviskem žalované je dostačující a plně odškodňuje zásahy do jeho osobní sfér. S ohledem na tuto skutečnost, tak byla žaloba do požadovaného peněžitého zadostiučinění nemajetkové újmy, kterou žalobce vyčíslil částkou 100 000 Kč, ve výroku I. zamítnuta.

25. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce. Zde soud provedl srovnání s rozhodnutími zdejšího soudu, a to s věcí 15 C 280/2014-308 ve znění rozhodnutí odvolacího soudu 62 Co 260/2018-356 a 12 C 117/2016.

26. V prvém případě byl poškozený stíhán pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, hrozil mu trest 2-8 let, stíhání trvalo 6 měsíců. Poškozený měl psychické problémy, nicméně tyto u něj existovaly již před zahájením trestního stíhání, související s tím, že mu manželka nechtěla půjčovat děti. Ze strany poškozeného vůči jeho manželce docházelo k domácímu násilí, nedosahovalo však intenzity odůvodňující trestní postih, Věc byla postoupena do přestupkového řízení, které skončilo zastavením řízení pro zpětvzetí návrhu navrhovatelkou. Poškozený se nebál odsouzení, věděl, že je nevinný. Žalobce neměl žádné aktivity, které by nemohl v důsledku trestního stíhání provozovat. Ze strany soudu bylo konstatováno porušení práva žalobce na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života a dále dopad na jeho lidskou důstojnost, osobní čest a dobrou pověst. Srovnáním s případem žalobce bylo shledáno, že ve srovnávaném případě trvalo stíhání výrazně kratší dobu, ovšem poškozenému hrozil významnější trest. Společnými prvky jsou jednak skutečnost, že k domácímu násilí docházelo, ovšem nedosahovalo intenzity odůvodňující trestní postih. Taktéž v obou případech se stíhání nedotklo volnočasových aktivit stíhaných.

27. Ve druhém případě trvalo trestní stíhání 2 roky a 5 měsíců, poškozený byl stíhán pro trestný čin týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1, 2 písm. c) a d) trestního zákoníku se sazbou 2-8 let. Poškozený pobýval ve vazbě, která však byla odškodněna samostatně, případ by medializován, poškozený byl zproštěn až na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 14 500 Kč. Ve srovnávaném případě hrozil poškozenému vyšší trest než žalobci, délka trestního stíhání byla v obou případech srovnatelná. V obou případech došlo k odsouzení, ovšem v případě žalobce pouze nepravomocně.

28. S přihlédnutím k případům odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce soud dospěl k závěru, že zadostiučinění v nepeněžní podobě poskytnuté již samotnou žalovanou je dostatečné, odpovídá prokázaným zásahům do osobní sféry žalobce a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění v obdobných případech.

29. S ohledem na výše uvedené lze uvést, že žaloba byla důvodná co do částky 2 072,11 Kč představující náklady cestovného obhájkyně žalobce k hlavním líčením. Co do cestovného ve výši 387 Kč byl nárok žalobce nedůvodným, stejně jako co do nemajetkové újmy v penězích v částce 100 000 Kč. Soud proto žalobu v uvedeném rozsahu zamítl.

30. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč a náklady na právní zastoupení. Odměnu advokátky soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Nárok nemajetkové újmy se na náklady právního zastoupení započítávají tarifní hodnotou sporu 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Nárok žalobce byl důvodný, ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne [datum], když žalovaná plnila (formou konstatování a omluvy), to však až po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona. Žaloba byla dále důvodná co do částky 30 869,28 Kč z titulu nákladů na obhajobu a cestovného, a co do částky 9 651 Kč nedůvodná (zpětvzetí návrhu bez toho, aby bylo na tuto částku žalovanou plněno, což je z procesního hlediska třeba považovat za neúspěch žalobkyně). Žalobce byl v řízení úspěšný co do částky 80 869,28 Kč, co do částky 9 651 Kč neúspěšný. Úspěch žalobkyně činil 89,34 %, neúspěch 10,66 %. Z rozdílu neúspěchu a úspěchu vyplývá, že žalovanému náleží 78,68 % účelně vynaložených nákladů. Účelně vynaložené náklady na právní zastoupení ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 5,5 úkonů právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, žaloba, částečné zpětvzetí, účast při jednání soudu dne [datum], [datum] a účast při vyhlášení rozsudku dne [datum] ve výši 4 740 Kč za každý z úkonů dále 6 x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a 21 % DPH ve výši 5 852,70 Kč. Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí 78,68 % z částky 37 722,70 Kč, tj. 29 680, 22 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Za doplnění žaloby soud odměnu nepřiznal, neboť skutečnosti zde uvedené měly být součástí již žaloby samotné. Co se týká druhé repliky žalobce, skutečnosti zde uvedené nebyly soudem žádány, jednalo se o argumentaci žalobce při jednání resp. v závěrečné řeči, soud tak toto sdělení v písemné podobě nepovažuje za účelné a odměnu za něj nepřiznal.