46 C 80/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 40 328 Kč s příslušenstvím

I. Usnesení ze dne [datum] se ve výroku opravuje tak, že správně zní: řízení se z důvodu částečného zpětvzetí žaloby ze dne [datum] co do části nároku na náhradu škody (v podobě náhrady nákladů obhajoby) ve výši 45 012 Kč dle § 96 odst. 2 věty první o.s.ř. částečně zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 28 167,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63 560 Kč od [datum] do [datum] a z částky 28 167,50 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku

III. Žaloba se co do částky 12 160,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 160,50 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení částku 23 786,30 Kč, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované částky 85 340 Kč. Žalobu zdůvodnil tím, že proti němu bylo na základě usnesení ze dne [datum] vedeno trestní stíhání pro přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Po podání obžaloby byl dne [datum] vydán [název soudu] trestní příkaz čj. [číslo jednací], kterým byl shledán vinným a odsouzen úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 24 měsíců, proti kterému podal odpor. Rozsudkem ze dne 9. 6. 2022, čj. [číslo jednací], byl žalobce obžaloby zproštěn. Žalobci z titulu nezákonného rozhodnutí vznikla škoda v podobě nákladů na obhajobu v částce 65 340 Kč a nemajetková újma za níž požaduje zadostiučinění ve výši 20 000 Kč Trestní stíhání ovlivnilo pracovní i osobní život žalobce, byla zasažena jeho čest a dobrá pověst a jeho společenský a rodinný život. Na žalobce byla vyvíjena značná psychická zátěž a provázely jej velké útrapy a nejistota. Žalobce byl v době trestního stíhání osobou bezúhonnou, blízkou věku mladistvých a trestní řízení pro něj bylo traumatizujícím zážitkem, obával se odsouzení pro čin, který nespáchal, byl ohrožen trestem až 3 roky. Trestní stíhání negativně ovlivnilo jeho rodinné vztahy zejména sociální vztahy s přáteli a spolužáky. Dobrá pověst žalobce byla narušena ve škole i u vyučujících. Žalobce podáním ze dne [datum] uplatnil svůj nárok u žalované, ta o něm však v zákonné lhůtě 6 měsíců nerozhodla.

2. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce podáním ze dne [datum] uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody a nemajetkové újmy ve výši 85 340 Kč. Nárok žalobce shledala částečně důvodným co do částky 35 392,50 Kč představující náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech obhajoby. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, žalovaná konstatovala, že vydáním nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne [datum], došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon a za vydání tohoto usnesení se omluvila. Důvody pro přiznání peněžního zadostiučinění za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním neshledala, neboť žádný z tvrzených negativních projevů v osobnostní sféře žalobce z obsahu trestního spisu nevyplývá a nárok tak nebyl prokázán.

3. Žalobce svým podáním ze dne [datum] vzal svou žalobu v části nároku na náhradu nákladů obhajoby v částce 45 012 Kč zpět. Soud proto usnesením ze dne [datum] ve spojení s opravou tohoto usnesení výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

5. Z podání žalobce nazvaného uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, kvalifikovaná předžalobní výzva k plnění, ze dne [datum] je patrné, že žalobce u žalované předběžně uplatnil svůj nárok na náhradu nákladů řízení, které žalobce účelně vynaložil, aby dosáhl zproštění obžaloby ve výši 65 340 Kč a dále požadoval za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které negativně ovlivnilo osobní i pracovní život žalobce, byla zasažena jeho čest a dobrá pověst, společenský a rodinný život. Za tyto zásahy požadoval částku 20 000 Kč Celkem tak po žalované požadoval náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 85 340 Kč.

6. Z přípisu žalované ze dne [datum] je patrno, že žalovaná potvrdila přijetí žádosti žalobce dne [datum].

7. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná dospěla k závěru, že v případě žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ zákon“), za které lze považovat usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. Pokud jde o majetkovou škodu spočívající ve vynaložených nákladech obhajoby, žalovaná shledala podmínky pro přiznání nároku na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu (vyjma 10 úkonů právní služby) v částce 35 392,50 Kč. Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy, žalovaná konstatovala, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce došlo k porušení jeho práva nebýt trestně stíhán jinak než z důvodu a způsobem který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Za vydání tohoto rozhodnutí se žalovaná žalobci omluvila. Konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu pak považovala za zcela dostatečnou. Relutární odškodnění neuznala a nepřiznala.

8. Z vyúčtování odměny advokáta je patrno, že obhájce žalobce účtoval celkem odměnu za 30 úkonů právní služby po 1 500 korunách, paušální náhradu nákladů 300 Kč, a DPH celkem tedy požadoval úhradu částky 65 340 Kč.

9. Ze spisu [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka] soud provedl následující listiny z nichž zjistil níže uvedené skutečnosti: [anonymizováno 6 slov] [datum] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizováno 7 slov] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno 6 slov] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [datum], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. [anonymizováno 5 slov] [datum] [anonymizováno 7 slov] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], [anonymizována tři slova]. [anonymizováno 5 slov] [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno 5 slov], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována čtyři slova] [ustanovení pr. předpisu]. [anonymizována tři slova] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]. [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [příjmení] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [částka]. [anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení]. [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum]. Z opisu z evidence rejstříku trestů ze dne [datum] a opisu evidence přestupků ze dne [datum], že žalobce nemá žádný záznam.

10. Z protokolu o jednání s klientem ze dne [datum] je patrné, že žalobce absolvoval se svým obhájcem poradu přesahující jednu hodinu, která se týkala výslechu svědka [jméno] [příjmení].

11. Z protokolu o jednání s klientem ze dne [datum] je patrné, že žalobce absolvoval se svým obhájcem poradu přesahující jednu hodinu, která se konala po výslechu svědků [příjmení] a [příjmení].

12. Z protokolu o jednání s klientem ze dne [datum] je patrné, že žalobce absolvoval se svým obhájcem poradu přesahující jednu hodinu, která se týkala seznámení klienta s obsahem spisu a porady po výslechu [příjmení] a [příjmení].

13. Z protokolu o jednání s klientem ze dne [datum] je patrné, že žalobce absolvoval se svým obhájcem poradu přesahující jednu hodinu, která se týkala [anonymizována dvě slova].

14. Z protokolu o jednání s klientem ze dne [datum] je patrné, že žalobce absolvoval se svým obhájcem poradu přesahující jednu hodinu, která se týkala prostudování spisu.

15. Z protokolu o jednání s klientem ze dne [datum] je patrné, že žalobce absolvoval se svým obhájcem poradu přesahující jednu hodinu, která se týkala doplnění důkazů.

16. V rámci svého výslechu žalobce uvedl, že v době trestního stíhání už do školy nechodil. Studium předčasně ukončil, rodiče s tím počítali, žalobce byl vždycky spíš na práci než na studium. Trestní stíhání zasáhlo do pracovní sféry žalobce. Žalobce musel chodit na výslechy, k soudu, scházet se s právníkem a v práci vysvětlovat, proč se nemůže dostavit, nebo proč přijde pozdě. Pracoval v zahradnictví v malém kolektivu a jeho nepřítomnost ovlivňovala i práci ostatních. Z důvodu svých nepřítomností kolegům sdělil, že je trestně stíhán. Zaměstnavateli jeho trestní stíhání vadilo pouze do té míry, že nebýval v práci, nicméně nadřízený se snažil zaměstnavatele přemluvit, aby žalobce vyhodil, protože nechce mít v týmu někoho, kdo se pere. V závěru trestního stíhání založil vlastní firmu. Rodinným příslušníkům o trestním stíhání řekl. S otcem měl žalobce křehké vztahy, po rozvodu rodičů s otcem nežil, vídali se méně, když otci žalobce řekl, že je trestně stíhán, otec je odsoudil a dosud se moc nebaví. Rodina se jej straní a on rodinných příslušníků také. V době trestního stíhání žil s babičkou, která věřila, že se ničeho nedopustil, ostatní rodinní příslušníci na žalobce spíš nadávali pro trestní stíhání, nevěřili, že by žalobce nic nespáchal a jejich vztahy ochladly. Žalobce přišel o kamarády, protože svědek [příjmení] byl do té doby jeho nejbližším kamarádem, ale snažil se na něj čin hodit a otočil proti němu všechny přátele, neboť tito byli s [příjmení] větší kamarádi než s žalobcem. Po zproštění žalobce byl [příjmení] obviněn a žalobce musel opětovně na výslechy a úkony OČTŘ, navíc o něm všichni z okolí [příjmení] vyprávěli, že je udavač a že si vymýšlí. Žalobce se v průběhu řízení obával i uložení povinnosti uhradit náhradu škody cca 200 000 Kč, což byla částkou, kterou rozhodně nedisponoval, sám po nocích vyhledával důkazy, které by svědčili o jeho nevině.

17. Na základě uvedených zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Proti žalobci bylo usnesením ze dne [datum] zahájeno trestní stíhání pro přečin přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, kdy měl jinému ublížit na zdraví a dopustit se veřejně a na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti tím, že napadl jiného. Žalobce byl trestním příkazem shledán vinným a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody, následně byl obžaloby zproštěn. V řízení jej zatupoval advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], advokátem. Žalobce byl osobou netrestanou, bez záznamu v evidenci přestupků. Žalobce se se svým nárokem obrátil na žalovanou, ta však až po podání žaloby plnila na náhradu nákladů obhajoby a na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním poskytla toliko zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva a omluvy.

18. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Listinné důkazy nebyly stranami rozporovány. Co se týče výpovědi žalobce, byť je třeba brát v potaz, že žalobce má zájem na výsledku řízení, nelze popřít, že výpověď nebyla nepravdivá. Žalobce popsal genezi svých pracovních a rodinných vztahů, osvětlil, že v době trestního stíhání nestudoval, je tak zřejmé, že mezi spolužáky a vyučujícími nemohla být jeho pověst poškozena, jak bylo tvrzeno v žalobě. Popsal ochladnutí vztahů v rodině, které mu až na babičku nedůvěřovala, i ztrátu kamarádů. Zde však dle názoru soudu chybí příčinná souvislost se samotným trestním stíhání. Žalobce mezi jeho vrstevníky poškodila osoba pana [příjmení], který v naříkaném řízení vystupoval jako svědek, nicméně po zproštění žaloby byl sám obviněn a byl to pak on, kdo o žalobci šířil informaci, že je udavač. Soud taktéž nemá důvod nevěřit žalobci, že se obával uložení povinnosti k náhradě škody ve výši cca 200 000 Kč, kdy se nejednalo o nikterak vysokou částku a pro žalobce, který v tu dobu pracoval v zahradnictví, se jednalo patrně o částku vzhledem k výdělku velmi vysokou. Taktéž nelze přehlédnout, že žalobce byl v době trestního stíhání ve věku blízkém věku nezletilých, tedy že byl ve velmi mladém věku vystaven trestnímu stíhání.

19. Soud ve věci aplikoval zejména následující zákonná ustanovení Dle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Dle § 5 písm. a) zákona platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Dle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Dle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Dle odst. 2 zákona byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle § 14 odst. 3 zákona, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Dle § 15 odst. 2 zákona, se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

20. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

21. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usneseními o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

22. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán pro přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a byl obžaloby pravomocně zproštěn.

23. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod [číslo] dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách [webová adresa], dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16.9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 24. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na: a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

25. Trestní řízení žalobce trvalo od [datum], kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] až do [datum], kdy nabyl zprošťující rozsudek právní moci. Celkem tak trestní řízení trvalo necelých 14 měsíců.

26. Pokud jde o povahu trestní věci, že žalobce byl stíhán pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu hrozil trest 6 měsíců až 3 roky.

27. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že omluva, jíž se žalobci od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví jako dostačující. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08).

28. Soud má za to, že v případě žalobce je již namístě poskytnout finanční satisfakci. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné. Soud proto žalobci přiznal částku 20 000 Kč, která se jeví adekvátní zásahům trestního řízení do sféry žalobce. Soud nemá důvod nevěřit, že žalobce se v rámci trestního stíhání cítil nekomfortně, obával se odsouzení a hrozící náhrady škody, která by patrně s ohledem na výdělkové poměry žalobce byla velmi citelná. Taktéž nelze přehlédnout fakt, že žalobce byl trestním příkazem prve shledán vinným. Trestní stíhání zasáhlo do rodinné sféry žalobce. Až na osobu babičky žalobce nepožíval důvěry ostatních rodinných příslušníků ohledně své neviny, již tak chladnější vztahy s otcem v podstatě ustaly. Žalobce čelil tlaku v zaměstnání stran svých spolupracovníků i nadřízeného, který usiloval o jeho odchod, byl vnímán jako ten, kdo se pere. Pokud jde o narušení dobré pověsti žalobce mezi jeho vrstevníky, zde se neprojevil ani tak vliv samotného trestního stíhání, jako spíše fakt, že jeden z tehdejších přátel žalobce, kterého by bylo lze vnímat jako potenciálního pachatele trestného činu, pro který byl žalobce trestně stíhán, o žalobci šířil zvěsti, že je udavač, zde proto soud nespatřuje příčinnou souvislost mezi trestním stíháním a tím, že se od něj vrstevníci odklonili. Nicméně i přes to je třeba vzít v potaz, že žalobce čelil trestnímu stíhání za nepřízně z řad rodiny, nadřízeného a v situaci, kdy se od něj (sice z jiného důvodu) odklonili kamarádi.

29. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce. Zde soud provedl srovnání s rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 14 C 122/2015 ve znění rozhodnutí Městského soudu v Praze čj. 51 Co 242/2016-72, věcí sp. zn. 26 C 136/2019 ve znění rozhodnutí Městského soudu v Praze čj. 35 Co 190/2021-193, ve věci 37 C 59/2020-166 a 10 C 286/2013 ve znění rozhodnutí Městského soudu v Praze čj. 13 Co 287/2015-92.

30. V prvém případě byl poškozený stíhán po dobu 11 měsíců pro trestný čin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, za nějž hrozil trest 3 roky, poškozený byl v době stíhání fotbalovým trenérem [anonymizováno] 15 let, a skutek, pro který byl stíhán se měl stát v souvislosti s jeho sporem s otcem jednoho z jeho bývalých svěřenců. V důsledku stíhání poškozený s trénováním [anonymizováno] skončil, poté pracoval jako [anonymizována čtyři slova]. I zde musel v důsledku trestního stíhání skončit a byly zmařeny jeho šance se stát [anonymizována dvě slova]. Poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 20 000 Kč. Co se týká společných rysů s řízením vedeným proti žalobci, trestní stíhání bylo zhruba stejně dlouhé a bylo vedeno pro totožnou trestnou činnost. I u žalobce došlo k zásahu do pracovního života, nicméně nikoliv tak markantnímu, jako tomu bylo ve srovnávaném případě. Na druhou stranu však u žalobce došlo k zásahu též do rodinného života.

31. V druhém případě byl poškozený stíhán po dobu 1 rok a 3 měsíce pro trestný čin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, za nějž hrozil trest 3 roky. Poškozený byl bezúhonný, došlo k poškození pověsti v místě jeho bydliště a úbytku klientů, když k němu někteří pacienti přestali docházet. Poškozený byl dotčen na svém zdraví a psychice, obával se odsouzení, což by se dotklo styku s nezletilou dcerou. Stíhání bylo jedním z důvodů, pro který se žalobce rozhodl žít v cizině, začal trpět hypertenzí, nespavostí, podrážděností, na čas od něj odešla přítelkyně, trestní stíhání zasáhlo i do života rodičů, neboť jsou v místě vážená rodina. Soud vzal v potaz, že trestní stíhání bylo vyvoláno bývalou manželkou, která se na psychice žalobce nemalou měrou svých chováním podílela. Soud přiznal poškozenému zadostiučinění ve výši 30 000 Kč. Co se týká společných rysů s řízením vedeným proti žalobci, trestní stíhání bylo zhruba stejně dlouhé a bylo vedeno pro totožnou trestnou činnost. I u žalobce došlo k zásahu do pracovního života, nicméně nikoliv tak markantnímu, jako tomu bylo ve srovnávaném případě, v obou případech se také jednalo o stíhání bezúhonné osoby a došlo i k zásahu do rodinného života, který však byl u žalobce výrazně slabší.

32. V třetím případě byl poškozený stíhán po dobu 1 rok a 2 měsíce pro trestný čin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a pro násilí proti úřední osobě dle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za nějž hrozil trest 2-4 roky. U poškozeného došlo k zásahu do jeho psychiky, uzavřením do sebe, nervozitou, pokleslostí, nespavostí, úbytku na váze, obavami, aby se o trestním stíhání nedozvěděl zaměstnavatel, o trestním stíhání věděla jen matka a zaměstnavatel. Soud mu přiznal zadostiučinění ve výši 20 000 Kč. Co se týká společných rysů s řízením vedeným proti žalobci, trestní stíhání bylo zhruba stejně dlouhé a poškozenému hrozil přísnější trest. U poškozeného došlo k zásahu do psychiky, což bylo i v případě žalobce, nicméně nikoliv tak markantně jako ve srovnávaném případě. Žalobce však byl zasažen i v jiných rovinách.

33. V čtvrtém případě byla poškozená stíhán po dobu 1,5 roku pro trestný čin, za nějž hrozil trest 6 měsíců až 3 roky. Poškozená byla bezúhonná, byla nepravomocně odsouzena k podmíněnému trestu, opakovaně se řízení vedlo na dvou stupních soudní soustavy, došlo k zásahu do její profesní, soukromé, rodinné sféry života, trpěla psychickými problémy, pocity nejistoty, permanentnímu stresu. Soud přiznal poškozené zadostiučinění ve výši 20 000 Kč. Co se týká společných rysů s řízením vedeným proti žalobci, trestní stíhání bylo zhruba stejně, žalobce byl taktéž bezúhonný, také vůči němu bylo vydáno odsuzující rozhodnutí, byť pouze v podobě trestního příkazu, došlo k zásahu do psychiky, pocitům nejistoty a zásahům do rodinné sféry.

34. S přihlédnutím k případům odškodnění srovnatelnými s věcí žalobkyně a zásahům do jejích osobnostních sfér soud dospěl k závěru, že částka zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 20 000 Kč odpovídá prokázaným zásahům do osobní sféry žalobce a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění v obdobných případech.

35. Pokud se jedná o náhradu škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby, nárok byl co do základu shledán důvodným. Žalovaná v průběhu řízení plnila částkou 45 012 Kč. Nicméně jak sdělil zástupce žalované při jednání při výpočtu částky došlo k početní chybě, když nebyly připočteny režijní paušály k 19 přiznaným úkonům právní služby a dále shledal účelným též odměnu za poradu s klientem za dne [datum], a to včetně režijního paušálu. Nedůvodnost některých požadovaných úkonů shledala též strana žaloby, když vzala svou žalobu zpět v částce 45 012 Kč, ačkoliv jí ze strany žalované byla přiznána částka nižší. Sporu bylo o provedení následujících úkonů: Porada s klientem dne [datum] vztahující se k výslechu svědka [příjmení], ke kterému však došlo již dne [datum]. Soud odměnu za tento úkon nepřiznal, neboť tato porada byla neúčelná, když se vztahovala k úkonu, který již byl proveden. Totéž platí pro poradu konanou dne [datum], neboť tato se měla taktéž týkat výslechů svědků, které poradě předcházely. Soud nepovažuje za účelnou ani poradu týkající se seznámení klienta s obsahem spisu a poradě po výslechu svědků [příjmení] a [příjmení] ze dne [datum], kdy opětovně tato je neúčelná proto, že se týkala již provedených výslechů a s ohledem na délku porady tak samotná porada týkající se seznámení se spisem nemohla být delší než jednu hodinu a nejedná se tak o účtovatelný úkon právní služby. [příjmení] k výslechu již provedenému se konala také dne [datum], a nelze jí hodnotit jinak než jako neúčelnou. Totéž platí o poradě k prostudování spisu dne [datum], pokud se prostudování spisu žalobce neúčastnil.

36. Co se týká ostatních 20 úkonů, tyto byly shledány žalovanou důvodnými.

37. Náhrada nákladů obhajoby žalobci náleží dle předpisu o mimosmluvní odměně (tj. dle vyhlášky č. 177/1993 Sb., advokátní tarif /dále jen„ AT“ /).

38. Výše za jeden úkon právní služby tak činí ve smyslu § 10 odst. 2 písm. b) AT ve spojení s § 7 AT částku 1 500 Kč za úkony dle § 11 odst. 1 AT a částku 750 Kč za úkony dle § 11 odst. 2 AT, a ve smyslu § 10 odst. 3 písm. b) AT ve spojení s § 7 AT částku 1 500 Kč za úkon.

39. S ohledem na výše uvedené žalobci náleží náhrada nákladů spojených s obhajobou ve výši 20 x 1 500 Kč, 20 režijních paušálů ve smyslu § 13 odst. 1, 3 AT ve výši 6 900 Kč a DPH z uvedených částek, tedy 43 560 Kč. Žalovaná již žalobci plnila částkou 35 392,50 Kč, soud proto ve výroku II. přiznal rozdíl uvedených částek ve výši 8 167,50 Kč. Ve zbytku byla žaloba výrokem III. zamítnuta.

40. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

41. O nákladech řízení proto soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

42. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč, odměnou advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a Účelně vynaložené náklady spočívají v 4,5 úkonech právní služby a 5 340 Kč (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí, odměna za účast při jednání soudu, poloviční odměna za účast při vyhlášení rozsudku) a 5 paušálních náhrad hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a DPH z uvedených částek. Nárok nemajetkové újmy se na náklady právního zastoupení započítává tarifní hodnotou sporu 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Nárok žalobce byl, ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne [datum], když žalovaná částečně plnila, to však až po uplynutí 6měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona, důvodný v rozsahu 93 560 Kč (50 000 Kč v nároku na nemajetkovou újmu, ve výši 43 560 na nákladech obhajoby) a ve 12 160,50 Kč na nákladech obhajoby nedůvodný Úspěch žalobce činil 88,5 %, neúspěch 11,5 % Celkem tak náklady žalobce činí částku 30 891,30 Kč, z nichž je žalovaná povinna zaplatit 77 %, tj. 23 786,30 Kč. Žalobci nebyla přiznána odměna za doplnění žaloby, neboť skutečnosti zde uvedené měly být uvedeny již v žalobě samé, další odměna tak zástupci za tento úkon nenáleží.