46 C 87/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 138 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 183,73 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 138 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 138 250 Kč od 4. 5. 2022 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 18 983,98 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce. 1 Žalobce se svou žalobou domáhá částky ve výši 220 000 Kč jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u , adresa, . , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“). Žalobce uvádí, že v uvedené věci podal žalobu, která se týkala porušení autorských práv žalobce k architektonickému dílu vytvořeného žalobcem. Žalobce se domáhal určení, že je autorem autorského architektonické a urbanistické studie , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , dále se domáhal toho, aby se žalovaná strana zdržela užití autorského díla a vydání bezdůvodného obohacení. Řízení ve vztahu k žalobci trvalo minimálně 9 let. Jedná se o řízení, které bylo svázáno s osobností žalobce, když se jednalo o dílo, které vytvořil. Rozhodování soudu trvalo tak dlouho, že naříkaná stavba byla postavena a části žaloby žalobce se staly obsoletní, proto žalobce považuje za adekvátní odškodnění částku 20 000 Kč za rok řízení, která zohledňuje rovněž inflaci, přičemž výslednou částku je třeba navýšit přinejmenším o 50 %. Dne 1. 11. 2021 žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované.2 Žalovaná ve vyjádření k žalobě potvrdila, že žalobce dne 1. 11. 2021 předběžně svůj nárok uplatnil. Žalovaná nárok žalobce předběžně projednala a dne 6. 10. 2022 mu odeslala stanovisko, ve kterém mu po rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení přiznala přiměřené zadostiučinění ve výši 81 750 Kč. Žalovaná uzavřela, že řízení trvalo 10 let a 1 měsíc, přičemž naříkané řízení neskončilo. Ohledně merita věci bylo řízení vedeno na dvou stupních soustavy, nicméně o procesních otázkách na všech stupních soudní soustavy a u Ústavního soudu. V řízení nebyly větší průtahy, avšak v některých fázích bylo řízení nekoncentrované. Věc byla skutkově i procesně složitější. Dokazování bylo provedeno krom obsáhlých listinných důkazů, výslechy svědků a jedním znaleckým posudkem. Řízení bylo ztíženo rozhodováním zejména o procesních návrzích žalobce, o nichž rozhodoval i Nejvyšší soud a Ústavní soud. Žalobce se na délce řízení znatelně podílel. Žalobce o ustanovení právního zástupce zažádal až v roce 2019, proti rozhodnutí podal žalobce dokonce dovolání, které však bylo odmítnuto, neboť je objektivně nepřípustné. Již v úvodu podal žalobce návrh na předběžné opatření. Toto řízení muselo být soudem zastaveno, avšak to nebránilo žalobci podat proti tomuto rozhodnutí opravné prostředky. Dvakrát bylo soudní jednání odročeno z důvodů na straně žalobce. Žalobce také v průběhu řízení podal dvě ústavní stížnosti, jednu proti usnesení o nepřipuštění rozšíření žaloby a jednu proti usnesení o připuštění vedlejšího účastníka do řízení. Obě stížnosti byly Ústavním soudem odmítnuty. S ohledem na předmět žaloby je význam řízení pro žalobce hodnocen jako vyšší. Celkovou délku řízení žalovaná hodnotí jako nepřiměřenou. Žalovaná při výpočtu odškodnění vycházela z částky 15 000 Kč za rok řízení a základní odškodnění snížila o 20 % z důvodu složitosti, o 10 % z důvodu počtu instancí a o 20 % z důvodu podílu žalobce a zvýšila o 10 % z důvodu zvýšeného významu. Poskytnuté odškodnění žalovaná považuje za dostatečné, proto navrhuje zamítnutí žaloby.3 Usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 12. 2022, č. j. 46 C 87/2022-70, soud řízení z důvodu částečného zpětvzetí co do částky 81 750 Kč zastavil.4 Z podání žalobce ze dne 1. 11. 2021 je zřejmé, že žalobce u žalované předběžně uplatnil nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného před , adresa, . , spisová značka, .5 Ze stanoviska žalované ze dne 6. 10. 2022 vyplývá, že žalovaná potvrdila přijetí žádosti žalobce dne 1. 11. 2021 a po šetření dospěla k závěru, že naříkané řízení trvalo 10 let a 1 měsíc, bylo vedeno v meritu věci na dvou stupních soudní soustavy, o procesních otázkách bylo rozhodováno na všech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, postup soudu však byl shledán v některých fázích řízení nekoncentrovaným. Věc byla složitá po skutkové a procesní stránce, předmětem žaloby jsou autorskoprávní zásahy, bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, výslechy svědků a jedním znaleckým posudkem. Řízení bylo zatíženo rozhodováním o procesním návrzích žalobce, o nichž bylo rozhodováno i Nejvyšším či Ústavním soudem. Žalobce se na délce řízení znatelně podílel, a to podáváním nepřípustných opravných prostředků, podáním návrhu na vydání předběžného opatření, odročováním jednání z důvodů na straně žalobce a výzvami k doplnění žaloby. Význam řízení shledala žalovaná vyšším. Celkovou délku řízení žalovaná hodnotila jako nepřiměřenou, vyšla ze základní částky 15 000 Kč za 1 rok řízení (za první dva roky v částce poloviční), tuto snížila o 20 % s ohledem na složitost řízení, o 10 % s ohledem na projednání procesních otázek na všech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, dále o 20 % s ohledem na podíl žalobce na délce řízení. Základní částka byla naopak zvýšena o 10 % s ohledem na vyšší význam řízení pro žalobce. Celkem žalovaná přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 81 750 Kč.6 Z rozhodnutí , adresa, ze dne , datum, , čj. , spisová značka, , plyne, že na základě rozsudku , adresa, , spisová značka, byl k uspokojení peněžité pohledávky ve výši 157 351 Kč a pro náklady exekuce, proti povinnému žalobci zahájena exekuce. Žalobce dne 16. 2. 2023 podal návrh na její zastavení, tento byl však předmětným usnesení zamítnut.7 Ze spisu vedeného , adresa, soud zjistil následující:- , Anonymizováno, , datum, , tituly před jménem, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, , právnická osoba- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum- , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, .- , datum- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, .- , Anonymizováno, , datum, , Anonymizováno, , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , Anonymizováno, , datum, , Anonymizováno, .- , datum, , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, .- , datum, .- , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, .- , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, .- , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, .- , Anonymizováno, , datum, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno- , datum- , datum, , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , Anonymizováno, , datum, , Anonymizováno, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, .- , datum- , datum, , datum, .- , datum, , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, .- , datum, , adresa, .- , datum8 Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.9 Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Podle § 15 odst. 2 zákona poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.10 V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).11 Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle zákona je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.12 Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 zákona, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.13 Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).14 Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci od 20. 8. 2012 (podání žaloby) do 14. 6. 2022 (právní moc rozsudku , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), tj. 9 let a 9 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31 odst. 3 zákona, přičemž v posuzovaném případě tyto soud vyhodnotil souhrnně. Soud tak dospěl k závěru, že v posuzovaném soudním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je tak dán.15 V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 zákona je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.16 Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn., Anonymizováno, 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakým je zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud proto uzavírá, že základní částka ročního odškodnění u řízení trvajícího 9 let a 9 měsíců činí 15 000 Kč s tím, že za první dva roky náleží částka poloviční. Základní částka přiměřeného zadostiučinění tak činí 120 000 Kč (8 x 15 000 + 9 x 1250).17 Žalobcem požadovaná základní částka ve výši 20 000 Kč za rok řízení není s ohledem na délku řízení namístě. Jak výše uvedeno, tato částka by odpovídala extrémní délce posuzovaného řízení, k tomuto závěru však v projednávané věci dospět nelze. Kritérium složitosti, postupu orgánů veřejné moci a chování žalobce se projeví v procentuálním zvýšení či snížení částky za rok řízení, nikoliv zvyšováním či snižováním základní částky.18 Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).19 Výše uvedenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.20 V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ zákona). Řízení bylo složitějším po stránce skutkové, právní i procesní, a soud proto pro složitost základní částku odškodnění ponížil celkem o 50 % (z toho o 20 % pro právní a skutkovou a procesní složitost a o 30 % z důvodu řízení na více stupních soudní soustavy). Právní a skutková složitost věci byla dána zejména tím, že se jednalo o spor ve věci ochrany autorského díla a spor měl tři větve, tj. jednalo se o určení autorství, o uložení povinnosti nakládat s autorským dílem a o úhradu bezdůvodného obohacení. Především první dvě větve sporu jsou svou povahou právně složité a vyžadují rozsáhlejší dokazování, nicméně řízení bylo vedeno v prvním stupni krajským soudem, je třeba předpokládat vyšší aprobovanost senátu projednávajícího tuto specializovanou věc a právní složitost řízení tak nelze poměřovat stejnými měřítky jako podobě právně složitou věc projednávanou obecným civilním senátem. Pokud se jedná o procesní složitost, je třeba přihlédnout k tomu, že v řízení vystupoval vedle účastníků hlavních též účastník vedlejší. Žalobce v řízení požádal o osvobození od soudních poplatků, k doplnění této žádosti byl opakovaně vyzýván, podal též návrh na vydání předběžného opatření, po vstupu vedlejšího účastníka bylo rozhodováno o přípustnosti vedlejšího účastenství, byl podán návrh na změnu žaloby, účastníci byli vyzýváni k doplnění žaloby i obrany, ze strany vedlejšího účastníka byl vznesen vzájemný návrh, při jednání byly účastníkům opětovně dávány výzvy k doplnění tvrzení včetně stanovení lhůty k jejich doplnění. V řízení byl soudem ustanoven znalec, což sebou neslo nutnost následně rozhodnout o znalečném. Žalobce taktéž podal opakovaně žádost o ustanovení zástupce. Veškeré tyto procesní návrhy a postupy se na délce řízení odrazily. Před soudem I. stupně proběhlo 5 jednání, bylo provedeno rozsáhlé dokazování listinnými důkazy a byl vypracován znalecký posudek. Spor byl řešen ve věci samé pouze před soudem I. stupně, resp. odvolací instancí o odmítnutí pozdě podaného odvolání. O četných procesních otázkách rozhodovaly soudy všech stupňů a Ústavní soud, jehož rozhodnutí bylo též vyčkáváno. Účastníkům sice nelze klást k tíži, že využívají zákonem daných možností opravných prostředků, nicméně tyto nelze přičítat ani k tíži státu, když projednání opravných prostředků se na délce řízení negativně promítne.21 Ohledně kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ zákona) soud dospěl k závěru, že žalobce se na délce řízení podílel jak tím, že podal návrh na vydání předběžného opatření, ačkoliv na danou věc již bylo předběžné opatření vydáno a proti rozhodnutí o zastavení podal odvolání (tím došlo k prodloužení řízení o 2 měsíce) svou liknavostí při doložení poměrů ke své žádosti o osvobození od soudních poplatků (5 měsíců), dále tím že dvakrát v řízení žádal o odročení jednání, čemuž bylo vyhověno (2 měsíce), liknavost žalobce při doplnění žádosti o ustanovení zástupce, proti kterému se následně odvolal a dovolal, ačkoliv žádost žádným způsobem neosvědčil (9 měsíců) a podal v této souvislosti též nepřípustné dovolání. Dále žalobce v řízení vícekrát žádal o opakované dosílání písemností do jeho rukou, které si bez udání důvodu nevyzvedával u zprostředkovatele poštovních služeb a znepřehledňoval řízení návrhy, které se netýkaly ani daného řízení. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění snížil o 15 %.22 Pro kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ zákona) soud základní částku zvýšil o 20 %. Soud shledal v postupu soudů průtahy od 29. 5. 2017 do 15. 9. 2017, tj. od doby, kdy bylo jednání odročeno za účelem ustanovení znalce do doby, než bylo vydáno rozhodnutí o ustanovení znaleckého ústavu; od 12. 3. 2019 do 25. 6. 2019, tj. od chvíle, kdy bylo řízení odročeno za účelem rozhodnutí žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů do chvíle, kdy byl žalobce vyzván k doplnění podkladů. Dále soud jako problematické shledal období od 25. 3. 2020 do 16. 12. 2020, neboť v tomto období nebyly prakticky činěny žádné úkony vedoucí k rozhodnutí ve věci. Je však nutné podotknout, že daná prodleva vznikla pracovní neschopností soudce, která vyústila v jeho rezignaci ke dni 1. 9. 2020, což vedlo k ustanovení nové soudkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , která po prostudování spisu namítla svou podjatost. Bylo jí dáno za pravdu, a tak byl spis přidělen soudci , tituly před jménem, , jméno FO, . Byť nelze samotnému soudci klást k tíži průtahy v řízení po dobu jeho nemoci a je třeba brát v potaz i skutečnost, že z různých důvodů dochází ke změnám v obsazení senátu, je třeba delším období nečinnosti přičíst k tíži státu. Další období nečinnosti soud spatřuje v období od 3. 9. 2021 do 17. 12. 2021, tj. od chvíle, kdy byl spis vrácen soudu I. stupně do doby, než byli účastníci vyzváni k vyjádření a doplnění důkazních návrhů. Za průtah je třeba posuzovat též od 15. 9. 2017 do 23. 4. 2018, kdy byl znaleckým ústavem vrácen spis a předložen znalecký posudek, jenž měl být vypracován ve lhůtě 60 dnů. Vypracování znaleckého posudku pro účely posouzení přiměřenosti doby řízení třeba hodnotit jako součást úřední činnosti orgánu veřejné (státní) moci a dobu, po níž byl znalecký posudek vypracováván, je nutno zahrnout do celkové doby řízení. Soudy a jiné příslušné státní orgány proto musí dbát na to, aby znalecké posudky byly vypracovávány k tomu kvalifikovanými znalci a na to, aby ve vypracování znaleckého posudku nedocházelo k prodlevám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3759/2009). Taktéž ESLP v rozsudku ze dne 25. 6. 1987, ve věci Capuano proti Itálii, (Série A, č. 119, str. 14, odst. 32) uzavřel, že hlavní odpovědnost za zpoždění způsobené odbornými posudky nakonec leží na státu ("principal responsibility for the delay due to the expert opinions rests ultimately with the State"). Tentýž názor ESLP zopakoval i v rozsudku ze dne 22. 2. 2001, ve věci Szeloch proti Polsku, stížnost č. 33079/96, odst. 113, když konstatoval, že "primární odpovědnost za zpoždění vyplývající z obstarání odborného posudku nakonec leží na státu." Dobu vypracování znaleckého posudku je proto třeba přičíst k tíži státu. Nad rámec uvedených průtahů lze postup soudu považovat za nekoncentrovaný, lhůty, v nichž byly referáty vypravovány, činily několik týdnů. Z řízení jako celku vyplývá, že soud neměl snahu ke koncentraci úkonů, ale spíše je rozmělňoval v čase, což pak zdánlivě působí tak, že řízení je plynulé a úkony jsou prováděny v přiměřených lhůtách, ačkoliv náhledem na řízení jako celek tomu tak není.23 K významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ zákona) soud uvádí, že Evropský soud pro lidská práva neřadí řízení ve věci ochrany autorství a autorských děl mezi řízení se zvýšeným významem. Žalobce dále tvrdil zvýšený význam řízení, který spatřoval v tom, že bylo rozhodováno o jeho „ukradeném a znetvořeném dítěti“, kdy šlo o zásah do jeho osobních práv zvláště citelným způsobem. Navíc se žalobce domáhal, aby se jeho dílo neužívalo v navazujících fázích stavební dokumentace, přičemž, než soud rozhodl, byla stavba fakticky postavena. Soud k tomuto podotýká, že práva autora se dají dělit na práva osobnostní a majetková. V jedné větvi sporu bylo řešeno autorství díla, což se řadí pod práva osobnostní. Z tohoto lze dovodit, že význam byl pro žalobce vyšší, když se rozhodovalo, jestli je autorem díla, zda či někdo jiný osobuje jeho právo na autorství. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění zvýšil o 5 %.24 Základní částku přiměřeného zadostiučinění ve výši 120 000 Kč je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě snížit o 40 %, tj. na výsledných 78 750 Kč, tedy sumou žalovanou přiznaného zadostiučinění převyšující, pročež nezbylo, než žalobu o zaplacení částky 138 250 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 8. 10. 2022 do zaplacení výrokem II. zamítnout.25 Výrokem I. však soud žalobci přiznal úroky z prodlení v zákonné výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v kapitalizované výši 2 183,73 Kč z částky 81 750 Kč, a to od 4. 5. 2022 do 6. 10. 2022, neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 1. 11. 2021, lhůta 6 měsíců tak uplynula dne 1. 5. 2022, žalovaná vydala stanovisko, kterým přiznala žalobci zadostiučinění až 6. 10. 2022. Žalovaná se tak dostala do prodlení od 4. 5. 2022 do 6. 10. 2022, žalobce však požadoval úrok z prodlení až od 4. 5. 2022.26 O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu.27 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 18 983,98 Kč, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, 4 x odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí zastoupení; žaloba; částečné zpětvzetí a účast při jednání soudu), 4 x náhradou hotových výdajů po 300 Kč (dle § 6, 7, 9 odst. 4 písm. a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 1, 4 AT). Zástupkyni žalobce dále vznikly cestovní výdaje za užití osobního automobilu dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. advokátního tarifu, ve výši 2 583,98 Kč za cestu dne 6. 9. 2023 k jednání při vzdálenosti z Třebíče do Prahy a zpět 328 km, průměrné spotřebě 6,5 litrů benzínu na 100 km, ceně benzínu dle vyhl. 191/2023 Sb., 41,20 Kč za litr a sazbě náhrad 5,20 Kč za km) Zástupkyni náleží též náhrada za promeškaný čas za cestu k soudu, a v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč za půlhodinu dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem tedy 800 Kč. Soud žalobci nepřiznal odměnu za úkony doplnění žádosti o osvobození od soudních poplatků ze dne 23. 6. 2022 a sdělení ze dne 31. 8. 2023, které se taktéž týkalo osvobození od soudních poplatků, neboť obě byla neúčelná, když nesměřovala k doplnění k výzvě soudu. Ze stejného důvodu soud nepřiznal ani odměnu za odvolání proti usnesení o nepřiznání osvobození žalobce, když z důvodu liknavosti a řádnému nedoplnění žádosti žalobce nemohlo vést k příznivějšímu výsledku a vady žádosti nebyly ani v odvolání odstraněny. I toto podání proto soud hodnotí jako neúčelně vynaložený náklad řízení, za který odměna nenáleží.