46 C 89/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o omluvu a zaplacení 628 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou by bylo konstatováno, že řízením vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] v době od 17. 6. 2016 do 7. 4. 2020 došlo k porušení práva žalobce na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a práva na ochranu jména garantovaného v čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a k porušení práva žalobce na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o své osobě garantovaného v čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, uloženo žalované omluvit se za újmu způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem, jímž bylo vedení řízení u [název soudu] sp. zn. [spisová značka] v době od 17. 6. 2016 do 7. 4. 2020, a uloženo žalované zaplatit žalobci částku 628 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 16 580,50 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 628 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že [název soudu] svým usnesením ze dne 7. 4. 2020, čj. [číslo jednací] rozhodl, že se odsouzený (žalobce) ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody osvědčil, přičemž k tomuto závěru dospěl po šetření v místě bydliště žalobce a opisem z Rejstříku trestů. Předmětné usnesení souvisí s rozhodnutím ve věci [název soudu], sp. zn. [spisová značka], v němž dne 28. 2. 2014 došlo k rozhodnutí o vině a uložení trestu žalobci, přičemž toto rozhodnutí bylo odvolacím soudem potvrzeno a žalobce část trestu od 10. 5. 2015 do 26. 11. 2015 vykonal a dne 26. 11. 2015 byl z výkonu trestu podmíněně propuštěn za současného uložení zkušební doby 4 let. Pravomocné odsouzení však bylo Nejvyšší soudem zrušeno a věc vrácena [název soudu] k novému rozhodnutí. Následně byl žalobce obžaloby zproštěn rozsudkem ze dne 10. 10. 2017, který byl potvrzen rozhodnutím [název soudu] ze dne 31. 5. 2018. Zrušujícím rozhodnutím [název soudu] usnesení o podmíněném propuštění pozbylo zákonný podklad. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o osvědčení žalobce ve zkušební lhůtě, došlo zjevně k nesprávnému úřednímu postupu, když patrně nebylo [název soudu] sděleno, že rozhodnutí, na jehož podkladě bylo rozhodnuto o podmíněném propuštění, bylo zrušeno, ani o tomto nebyl řádně informován Rejstřík trestů. Dopadem do osobní sféry žalobce vlivem nesprávného úředního postupu bylo jednak to, že žalobce vykonal celou zkušební dobu uloženou mu v podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a osvědčení a jednak že osvědčení o řádném vykonání zkušební doby bylo vysloveno po provedení šetření v místě bydliště žalobce a zjištěním opisu rejstříku trestů. Žalobce tak nejen, že byl nezákonně trestně stíhán v kauze tzv. Toflova gangu, v důsledku čehož pobýval 2 roky ve vazbě a více než 6 měsíců ve výkonu trestu odnětí svobody, čímž byl omezen na osobní svobodě, byl narušen jeho profesní a společenský život, trvale poškozeno jeho zdraví, ztíženo jeho profesní uplatnění, poškozena dobrá pověst v místě bydliště a případ byl medializován, s čímž se vyrovnává dodnes a zažívá v místě bydliště zásadní negativní reakce. Jeho zjištění z usnesení [název soudu], kterým se měl osvědčit, tak pro něj bylo šokující, byl opětovně vystaven křivdě, že je veden v systému veřejné správy nadále jako odsouzený, čímž bylo porušeno právo žalobce na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o své osobě. V zásadě bylo štěstím, že v uplynulých letech nebyl v jakémkoliv jiném šetření orgánů veřejné moci. Vlastní šetření v místě bydliště pak opět znevěrohodnilo snahu žalobce o důvěryhodnost v místě bydliště a zasáhlo do jeho práva na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a práva na ochranu jména. Nesprávným úředním postupem v podobě neoprávněného výkonu veřejné moci ve věci podmíněného propuštění žalobce z výkonu trestu odnětí svobody v období od 17. 6. 2016 (den po rozhodnutí [název soudu]) do 7. 4. 2020 (právní moc usnesení o osvědčení), a nesprávného úředního postupu Rejstříku trestů při zpracování údajů o žalobci tak došlo ke vzniku nemajetkové újmy, za níž žalobce požadoval omluvu, konstatování porušení práva na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a práva na ochranu jména adresované jak žalobci, tak vůči všem orgánům veřejné správy, jejichž prostřednictvím bylo místní šetření provedeno a náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 628 500 Kč. Žalobce podnikl kroky k nápravě stavu evidence Rejstříku trestů, přičemž dne 19. 5. 2020 došlo na základě zprávy [název soudu] k odstranění všech údajů vztahujících se k trestní věci sp. zn. [spisová značka], včetně informací souvisejících s usnesením [název soudu]. Výši relutárního odškodnění žalobce určil násobkem počtu dní neoprávněně vykonané zkušební doby a částky 500 Kč, (1 257 x 500). Žalobce se dne 23. 10. 2020 obrátil se svým nárokem na žalovanou, která o něm ve lhůtě 6 měsíců nerozhodla.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce uplatnil nárok na omluvu a peněžité zadostiučinění ve výši 628 500 Kč, jakožto náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem [název soudu] v rámci řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] a Rejstříkem trestů. Žalovaná dospěla k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu skutečně došlo, za nemajetkovou újmu žalovaná poskytla žalobci vedle konstatování existence nesprávného úředního postupu také omluvu. Tuto formu satisfakce považuje za přiměřenou a zcela dostačující s přihlédnutím k okolnostem daného případu. [anonymizována dvě slova] v [obec] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] vydal po provedeném šetření usnesení o osvědčení ve zkušební době podmíněného propuštění ačkoliv odsuzující rozsudek [název soudu] ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. [spisová značka], pokud jím bylo zamítnuto odvolání žalobce, a rozsudek [název soudu] ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. [spisová značka], ohledně žalobce byly rozsudkem [název soudu] ze dne 16. 6. 2016 č.j. [číslo jednací] zrušeny a [název soudu] bylo přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, přičemž následně byl žalobce v předmětném trestním řízení obžaloby pravomocně zproštěn ke dni 31. 5. 2018. Uvedené bylo způsobeno tím, že [název soudu] v rámci řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] neměl k dispozici informaci o zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku, neboť v opisech z Rejstříku trestů, které si soud v rámci své dohledové činnosti vyžadoval, figuroval minimálně do doby 3. 3. 2020, kdy byl ze strany [název soudu] činěn na Rejstřík trestů poslední dotaz, údaj o pravomocném odsouzení žalobce. Nesprávného úředního postupu se tak dopustil nikoliv [název soudu] či Rejstřík trestů, nýbrž [anonymizována dvě slova] v [obec] ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], tím, že opomněl po zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku o tomto vyrozumět Rejstřík trestů a požádat jej o výmaz pravomocného odsouzení žalobce z evidence rejstříku trestů fyzických osob, v důsledku čehož [název soudu] v rámci plnění svých dohledových povinností po podmíněném propuštění žalobce z výkonu trestu odnětí svobody nedisponoval informací, že odsuzující rozsudek týkající se žalobce byl zrušen a že tudíž není na místě vydání rozhodnutí dle § 91 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobcem požadované relutární odškodnění považuje žalovaná za zcela nepřiměřené, neboť není namístě srovnávat újmu, kterou pociťuje osoba, která je cca rok a tři čtvrtě zbavena osobní svobody pobytem ve vazbě s újmou, kterou mohl pociťovat žalobce.

3. Ve svém doplnění žaloby obsahující též repliku k vyjádření žalované žalobkyně uvedla, že žalobce byl nesprávným úředním postupem opětovně vystaven důsledkům nefunkčního soudního aparátu manifestovaným v doručení nezákonného právního aktu. Toto se u něj projevilo duševními útrapami v podobě pocitů křivdy, výsměchu, sociální izolace a dalšího nezákonného ponížení ze strany státu. Od roku 2018 se žalobce snažil očistit své jméno, navázat vztahy se sousedy a zapomenout na nepříjemnosti, jimž byl vystaven v místě bydliště v souvislosti se 7 let trvajícím trestním stíháním. Doručením rozhodnutí o osvědčení se musel znovu činit úkony ke zjištění stavu zápisu v Rejstříku trestů, znovu se mu oživilo prožité trauma celého trestního stíhání, které vedlo k psychickému zhroucení, nevolnostem, zažívacím problémům, nespavosti, návalů nevyžádaných děsivých vzpomínek, omezení osobní a rodinné pohody, žalobce rezignoval na možnost nápravy své pověsti v místě bydliště a vzdal se naděje na znovu začlenění do komunitního života. Žalobce pozbyl důvěru ve státní aparát, trpí pocity zneuznání, ponížení, osobní nedůvěryhodnosti pro spoluobčany a hluboké vnitřní sebeironie, jakožto osoby, která se nakonec přece jen osvědčila. Konstatování porušení práva nelze považovat za dostačující zadostiučinění. Žalobce v důsledku trestního stíhání trpí onemocněním štítné žlázy a posttraumatickou stresovou poruchou. Nesprávným úředním postupem [název soudu] způsobil další trauma a prohloubil již tak komplikovaný zdravotní stav, nelze proto takovému flagrantnímu konání ze strany soudu přihlížet a žádat méně než finanční kompenzaci.

4. Žalovaná v rámci doplnění svého vyjádření uvedla, že žalobce v řízení vedeném [název soudu], sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem je nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzešlou z trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. V rámci tvrzení k intenzitě nemajetkové újmy žalobce uplatňuje nárok na zadostiučinění za vykonanou zkušební dobu po podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ve výši 102 000 Kč. Žalovaná má za to, že se jedná o totožný nárok a totožný předmět řízení s totožnou právní argumentací. Dle žalované se jedná o překážku litispendence, když žalobce požaduje po žalované tytéž nároky z téhož jednání žalované. Současně vznesla námitku promlčení nároku žalobce, neboť nárok žalobce vychází z výroku o trestu a je spojen s trestním řízením vedeným [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Datum rozhodné pro počátek běhu promlčecí doby je 31. 5. 2018, žalobce však svůj nárok uplatnil u žalované dne 23. 4. 2021, tedy po uplynutí 6měsíční promlčecí doby. Dále žalovaná vyjádřila názor, že žalobci újma nevznikla, když při šetření v místě trvalého bydliště vycházely orgány ze svých evidencí. Žalobce o šetření nevěděl, újma mu tak nemohla vzniknout, resp. vznikla-li, nedošlo k ní v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postup, ale v důsledku trestního řízení [název soudu] sp. zn. [spisová značka].

5. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Ze stanoviska žalované ze dne 25. 8. 2021 plyne, že u ní žalobce dne 21. 10. 2020 předběžně uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy, které měla být způsobena nesprávným úředním postupem [název soudu] v rámci řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že nesprávného úředního postupu se dopustil [název soudu] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], který spočíval v tom, že nevyrozuměl Rejstřík trestů a nepožádal jej o výmaz pravomocného odsouzení žalobce z evidence rejstříku trestů fyzických osob, v důsledku čehož [název soudu] v rámci plnění svých dohledových povinností po podmíněném propuštění žalobce z výkonu trestu odnětí svobody nedisponoval informací, že odsuzující rozsudek týkající se žalobce byl zrušen a že není namístě vydat rozhodnutí dle § 91 odst. 1 trestního zákoníku. S ohledem na svá zjištění žalovaná konstatovala, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v prodlení se zasláním rozsudku [název soudu] ze dne 16. 6. 2016, čj. [číslo jednací], Rejstříku trestů k provedení výmazu záznamu o pravomocném odsouzení žalobce. Za toto pochybení a způsobené komplikace se žalovaná žalobci velice omluvila.

7. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že [název soudu] dne 28. 2. 2014 pod sp. zn. [spisová značka] byl ohledně žalobce vynesen odsuzující rozsudek, který byl následně [anonymizována dvě slova] v [obec] dne 5. 3. 2015, pod sp. zn. [spisová značka] potvrzen, resp. bylo zamítnuto odvolání žalobce. Mezi účastníky dále nebylo sporu, že tyto rozsudky byly [název soudu] dne 16. 6. 2016 pod čj. [číslo jednací] zrušeny a [název soudu] bylo přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, přičemž následně byl vydán [název soudu] zprošťující rozsudek, který nabyl právní moci vůči žalobci dne 31. 5. 2018.

8. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Usnesením ze dne 26. 11. 2015, čj. [číslo jednací], byl žalobce podmíněně propouštěn z výkonu trestu odnětí svobody, kterým mu byl ve výměře 4 let a 6 měsíců uložen rozsudkem [název soudu] ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. [spisová značka], a to na zkušební dobu v trvání 4 let. Usnesením ze dne 15. 6. 2016, čj. [číslo jednací] bylo vydáno opravné usnesení, kterým bylo opraveno křestní jméno žalobce. Dne 26. 11. 2015 byl vydán příkaz k propuštění žalobce z VTOS (čl. 27). Referátem ze dne 7. 12. 2015 (čl. 30) byla vyznačena ve lhůtníku PP zkušební doba do 26. 11. 2019, zpráva o podmíněném propuštění žalobce z VTOS a o délce zkušební doby byla zaslána Rejstříku trestů. Dne 15. 6. 2016 byla vyžádána zpráva o chování žalobce (v procesním postavení odsouzeného), konkrétně byl osloven [stát. instituce], zda má žalobce záznam v evidenci přestupků, dále Rejstřík trestů a Policie ČR, [stát. instituce], Územní odbor [obec], zda je proti odsouzenému vedeno trestní stíhání na území České republiky ve zkušební době PP, tj. od 26. 11. 2015. Dne 16. 6. 2016 byla provedena lustrace RT, dle které měl žalobce jeden záznam o odsouzení dne 28. 2. 2016, datum právní moci dne 5. 3. 2015, [spisová značka], rozsudek odvolací: [ulice] soud [obec] dne 5. 3. 2015, [spisová značka], včetně délky trestu, podmínečného propuštění a délce zkušební doby. Dne 17. 1. 2017 byla vyžádána zpráva o chování žalobce (v procesním postavení odsouzeného), konkrétně byl osloven [stát. instituce], zda má žalobce záznam v evidenci přestupků, dále Rejstřík trestů a Policie ČR, [stát. instituce], Územní odbor [obec], zda je proti odsouzenému vedeno trestní stíhání na území České republiky ve zkušební době PP, tj. od 26. 11. 2015. Dne 19. 1. 2017 byla provedena lustrace RT, dle které měl žalobce jeden záznam o odsouzení dne 28. 2. 2016, datum právní moci dne 5. 3. 2015, [spisová značka], rozsudek odvolací: [ulice] soud [obec] dne 5. 3. 2015, [spisová značka], včetně délky trestu, podmínečného propuštění a délce zkušební doby. Dne 21. 2. 2017 podal Městys [obec] zprávu, dle které se žalobce v uplynulém období na veřejnosti neobjevoval, tudíž o něm není možné podat jakoukoliv zprávu, nebyl projednáván v komisi pro přestupky při [jméno] městyse [anonymizováno], do veřejného života se nezapojoval a stížnosti na něj nejsou evidovány. Dne 22. 12. 2017 byla vyžádána zpráva o chování žalobce (v procesním postavení odsouzeného), konkrétně byl osloven [stát. instituce], zda má žalobce záznam v evidenci přestupků, dále Rejstřík trestů a Policie ČR, [stát. instituce], Územní odbor [obec], zda je proti odsouzenému vedeno trestní stíhání na území České republiky ve zkušební době PP, tj. od 26. 11. 2015. Dne 9. 1. 2018 byla provedena lustrace RT, dle které měl žalobce jeden záznam o odsouzení dne 28. 2. 2016, datum právní moci dne 5. 3. 2015, [spisová značka], rozsudek odvolací: [ulice] soud [obec] dne 5. 3. 2015, [spisová značka], včetně délky trestu, podmínečného propuštění a délce zkušební doby. Dne 14. 1. 2019 byla vyžádána zpráva o chování žalobce (v procesním postavení odsouzeného), konkrétně byl osloven [stát. instituce], zda má žalobce záznam v evidenci přestupků, dále Rejstřík trestů a Policie ČR, [stát. instituce], Územní odbor [obec], zda je proti odsouzenému vedeno trestní stíhání na území České republiky ve zkušební době PP, tj. od 26. 11. 2015. Dne 24. 1. 2019 byla provedena lustrace RT, dle které měl žalobce jeden záznam o odsouzení dne 28. 2. 2016, datum právní moci dne 5. 3. 2015, [spisová značka], rozsudek odvolací: [ulice] soud [obec] dne 5. 3. 2015, [spisová značka], včetně délky trestu, podmínečného propuštění a délce zkušební doby. Dne 3. 3. 2020 byla provedena lustrace RT, dle které měl žalobce jeden záznam o odsouzení dne 28. 2. 2016, datum právní moci dne 5. 3. 2015, [spisová značka], rozsudek odvolací: [ulice] soud [obec] dne 5. 3. 2015, [spisová značka], včetně délky trestu, podmínečného propuštění a délce zkušební doby. Téhož dne byla provedena lustrace evidence přestupků, dle které nebyly nalezeny žádné informace o evidovaných přestupcích, a též dotaz na [stát. instituce], územní oddělení [obec] venkov, zda je proti žalobci vedeno vyšetřování pro trestnou činnost, spáchanou ve zkušební době podmíněného propuštění z VTOS, tj. od 26. 11. 2015 dosud – s negativním výsledkem Ze sdělení [anonymizována tři slova] v [obec] ze dne 26. 3. 2020 plyne, že státní zástupkyně vyslovila souhlas s tím, aby rozhodnutí o tom, že se podmíněně odsouzený žalobce osvědčil, bylo učiněno nikoliv ve veřejném zasedání, ale předsedou senátu dle § 91 odst. 1 trestního zákoníku a § 331 odst. 1 trestního řádu. Usnesením ze dne 7. 4. 2020, čj. [číslo jednací], bylo dle § 91 odst. 1 trestního zákoníku a § 331 odst. 1 trestního řádu vysloveno, že se odsouzený (žalobce) ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody stanovené usnesením [název soudu] ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. [spisová značka], osvědčil, neboť ve zkušební době žil řádným životem a vyhověl tak uloženým podmínkám.

9. Žalobce v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že po podmínečném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody byl od roku 2015 do roku 2017 v evidenci Úřadu práce a řešil zdravotní problémy endokrinologického rázu. V roce 2018 začal hledat práci. Chtěl se ucházet o pozici v oblasti správy majetku ve [anonymizováno] nemocnici [obec], kde mu bylo neformálně telefonicky sděleno, že se ani nemá hlásit, protože si jeho jméno vedoucí personální oddělení vyhledala na internetu a doporučila s ním dále nejednat. Od té doby žalobce vyhledává práci pouze u soukromníků a výpis z rejstříku trestů nikdy nepředkládal a nepředpokládal, že v něm má záznam. Skutečnost, že má v rejstříku trestů záznam tak zjistil až z usnesení [název soudu], kterou v prosinci 2020 přinesla žalobci pošťačka, kterým bylo rozhodnuto o jeho osvědčení. Toto bylo pro žalobce naprosto nepochopitelné, měl za to, že celý případ je od konečného zproštění v roce 2018 za ním. Žalobce vedle endokrinologického onemocnění trpí i potížemi psychickými, které začal řešit v letech 2018 [číslo], snažil se veškeré události spojené s trestním stíháním vypustit z hlavy a pak přišel dopis od soudu, v němž si žalobce přečetl, že jej soud prověřoval ve vesnici o 1 350 obyvatelích, v níž žalobce bydlí, v níž jej obyvatelé znají ještě z doby jeho působení u policie či vedoucího kroužku plavání pro děti, nebo v [obec], kde působí jeho manželka jako učitelka ZŠ a znají ji zde stovky lidí a žalobce, který působil v místním sportovním klubu, také. Toto žalobce vrátilo o několik let zpět a žalobce opět se cítil, jako kdyby mu někdo napsal na dům, že je kriminálník. Je těžké vysvětlovat, že byl očištěn, když soud ohledně jeho osoby činil dotazy v [obec] či v [obec] ohledně jeho chování. I přes mlčenlivost, kterou úředníci mají, žalobce se s nimi zná osobně, např. na odboru životního prostředí, kde si vyřizoval rybářský lístek. Lidé mu sice do očí nic neřeknou, nikdo jej nekonfrontoval, nesdělil, že by na něj chodily od soudu dotazy, ale odstup je zřejmý z jejich chování - nepozdraví, neodpoví na pozdrav, vyhnou se. Žalobce taktéž zmínil příhodu z roku 2021, kdy jej zastavil u kontejneru na odpadky [anonymizována dvě slova], bývalý [anonymizováno], aktivní v orgánech obce a zeptal se žalobce, zda„ už to má za sebou“. Toto žalobce zarazilo, když zproštěn byl už v roce 2018 a má za to, že to souvisí právě s prověřováním žalobce v rámci řízení o podmínečném propuštění a výkonu dozorových pravomocí [název soudu]. Před zahájením trestního stíhání vůči němu obyvatelé obce odstup neměli, po jeho zproštění se začaly vztahy nějakým způsobem stabilizovat, ale lidé to mají zafixované a žalobce už rezignoval na to jim něco vysvětlovat a raději nikam nechodí, ačkoliv dříve býval v obci poměrně aktivní. Žalobce dále uvedl, že po návratu z výkonu trestu trpěl nočními můrami, postupně se jeho stav zlepšoval a s usnesením o osvědčení se zase vrátil o 2 roky zpět, začaly se mu vybavovat zážitky z věznice, cítil stud, když mu pošťačka přinesla obsílku od trestního soudu a nekoukala na něj pěkně. Opět byl nucen něco řešit a po letech se znovu očistit po 8 letech řízení a hledat sílu k dalšímu boji, který jej ničí. Vrátily se mu živé sny, noční děsy, mají s manželkou kvůli neklidnému spaní oddělené ložnice, nicméně připustil, že neklidné spaní a přerušovaný spánek má od svého návratu z vězení. V době, kdy mu přišlo usnesení o osvědčení, pracoval v hotelu v [obec], kam dojížděl autem, poté si doma zařídil pracovnu a dělal v podstatě pouze na home office, který i přes epidemickou situaci byl umožněn ze strany zaměstnavatele jen jemu. Žádný úředník dosud neučinil jediný krok k nápravě, ani nebyl dán žádný podnět soudu, aby něco spravil, pouze konstatoval, omluvil se a to je vše. Žalobce tak žije s touto hanou, kterou nedokáže překousnout a srovnat se s tím. Žalobce však připouští, že jeho pocity jsou smíšené i s druhou věcí (pozn. řízením o náhradu újmy způsobené samotným nezákonným trestním stíháním, v níž byl před zproštěním odsouzen a vězněn).

10. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalce o oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ze dne 13. 8. 2020, plyne, že žalobce trpí posttraumatickou stresovou poruchou, když u něj bylo zjištěno, že byl vystaven stresující události nebo situaci neobvykle hrozivého nebo katastrofického rázu, která by pravděpodobně vyvolala pronikavou tíseň téměř u každého, musí docházet k oživování stresující události v dotírajících záblescích minulosti, v živých vzpomínkách nebo opakujících se snech, anebo k pocitu tísně v situacích, které připomínají prožité trauma nebo jsou s ním spojeny a projevuje se u něj snaha vyhýbat se situacím, které připomínají prožitý stres nebo jsou s ním spojeny. Dále jsou přítomny potíže s usínáním nebo udržením spánku, podrážděnost nebo výbuchy zlosti, potíže se soustředěním, zvýšená bdělost. Jako stresové situace uváděl trestní stíhání, pobyt ve vazbě a nezákonném výkonu trestu odnětí svobody a eskorty jako vězně k soudu, či umístění v malé místnosti před jednáním soudu.

11. Ze zprávy psychiatra ze dne [datum] plyne, že je veden pro diagnózu [anonymizováno 12 slov]).

12. Z protokolu z jednání konaného u [název soudu] dne 15. 2. 2022 ve věci [spisová značka] žalobce v rámci svého výslechu uvedl, že v roce 2018 nastoupil k soukromé firmě, která provozovala několik hotelů na pozici ve správě majetku těchto hotelů a pracoval zde až do března 2020, kdy to v podstatě zavřel Covid. Hotely byly postaveny na klientelu, která jezdila z [země], takže zde to ustalo lednu-únoru roku 2020. Následně byl v evidenci Úřadu práce a od července 2020 nastoupil do firmy, kde se zabývá personalistikou na částečný úvazek, neboť se léčí na kardiologii a interně. V roce 2020 dostal od [název soudu] poštu, kdy mu bylo napsáno, že jsem se osvědčil z trestu, což byl další šok. Jak se mohl osvědčit, když byl zproštěn v roce 2018, ale bylo to tam černé na bílém. Věc předal právnímu zástupci, aby se to napravilo. V rámci výslechu sdělil příhodu z loňského podzimu se sousedem, bývalým policistou, důchodcem, s nímž se nezná, nemluví, jenž jej oslovil, s dotazem – tak co, už to máte za sebou? Žalobce si říkal – aha, tak asi došlo to osvědčení zase na tu obec, možná se k tomu vyjadřoval.

13. Z vyjádření žalobce ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. [spisová značka] plyne, že žalobce se v souvisejícím řízení domáhal náhrady újmy mj. i za to, že byl nucen strpět shromáždění údajů o trestním stíhání v rámci Rejstříku trestů. Trestní stíhání a jeho průběh je zaznamenáváno i v trestním listu žalobce vedeným Rejstříkem trestů. Dále z něj vyplývá, že žalobce v uvedeném řízení požaduje zadostiučinění za vykonanou zkušební dobu po podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ve výši 102 000 Kč od 26. 11. 2015 do rozhodnutí [název soudu] dne 16. 6. 2016.

14. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Pokud se jedná o listinné důkazy, jejich pravost a správnost nebyla namítána, soud proto neměl důvod z těchto listin při svém rozhodování nevycházet ani jim v rámci hodnocení důkazů přisuzovat nižší hodnotu. Pokud jde o výslech žalobce, tento byl koherentní, byla patrná snaha oddělit újmu způsobenou trestním stíháním samotným od újmy způsobené z důvodů tvrzených v žalobě. Soud si je vědom, že v některých aspektech toto není úplně možné, neboť jedna může ovlivňovat druhou. Pokud se však jedná o problémy žalobce s nalezením práce, který žalobce vylíčil, tento nesouvisí s tím, že by žalobce měl bezdůvodně záznam v Rejstříku trestů, ale s tím, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání a jméno žalobce je v souvislosti s předmětnou kauzou dohledatelné na internetu. Pokud se jedná o jeho zaměstnání v hotelu, v němž požádal o home office a jako jedinému mu bylo vyhověno, přičemž potřebu home office dával do souvislosti se zásilkou, jíž mu bylo oznámeno, že se osvědčil, soud tomuto neuvěřil a považuje v této části výpověď žalobce za účelovou. Z výslechu žalobce provedeného v související věci je patrné, že příliv hostů hotelu postaveného na [anonymizováno] klientele ustal v lednu-únoru 2020 a žalobce zde skončil a do července byl v evidenci Úřadu práce. Pokud mu tedy byla zásilka s osvědčením se doručena v dubnu 2020, nemohl žádat v důsledku tohoto o home office, když byl v té době nezaměstnaný a do dalšího zaměstnání nastoupil až za cca 3 měsíce na částečný úvazek pro zdravotní problémy a nutnost je řešit. Pokud zde požádal o práci na home office, soud souvislost s usnesením soudu o osvědčení se nespatřuje. Co se týká ostatních vypovězených okolností, soud v zásadě neměl důvod jim nevěřit.

15. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, soud proto zamítl pro nadbytečnost svědecký výslech manželky žalobce, neboť dospěl k závěru, že tento by ke skutkovému stavu věci nepřispěl.

16. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon“), stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle § 35 odst. 1 zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

17. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je, poté co žalovaná poskytla zadostiučinění za nemajetkovou újmu v podobě konstatování existence nesprávného úředního postupu a omluvy, nedůvodná.

18. Úvodem je třeba sdělit, že byly splněny podmínky řízení, překážka věci zahájené není dána. V souběžném řízení vedeném [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] žalobce uplatnil nárok za náhradu nemajetkové újmy způsobené vykonaným podmíněně uloženým trestem do 16. 6. 2016, kdy byl rozsudek, kterým byl žalobce pravomocně odsouzen, zrušen [název soudu]. Tento nárok má původ v nezákonném rozhodnutí, resp. nezákonném trestním stíhání. V projednávané věci však žalobce uplatňuje nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu (viz níže). Překážka litispendence tudíž tomuto řízení a rozhodnutí věci nebrání. Soud taktéž neshledal důvodnou námitku promlčení. Žalobce se totiž o nesprávném úředním postupu nedozvěděl právní mocí rozhodnutí, kterým byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby (31. 8. 2018), jak se žalovaná mylně domnívá, ale až 27. 4. 2020, kdy mu bylo doručeno usnesení, kterým mu bylo [název soudu] sděleno, že se ve zkušební době podmínečného propuštění osvědčil. Žalobce předběžně uplatnil svůj nárok u žalované dne 25. 8. 2021 a žalobu podal k soudu dne 23. 4. 2021 Lhůta ke včasnému podání žaloby dle § 32 odst. 3 a § 35 odst. 1 zákona tak byla zachována.

19. Pro úspěšnost žaloby o náhradu škody nebo nemajetkové újmy proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek: existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody nebo nemajetkové újmy a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí (nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím) a vznikem škody nebo nemajetkové újmy.

20. Podmínka nesprávného úředního postupu je v daném případě splněna. V řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v prodlení se zasláním rozsudku [název soudu] ze dne 16. 6. 2016, č.j. [číslo jednací], Rejstříku trestů k provedení výmazu záznamu o pravomocném odsouzení žalobce poté, co byl odsuzující rozsudek zrušen. V důsledku tohoto nezákonného postupu byl záznam o odsouzení žalobce zaznamenán v Rejstříku trestů až do roku 2020, přičemž s ohledem na tuto skutečnost [název soudu] v řízení vedeném pod sp. zn [spisová značka] uplatňoval dohled nad chováním žalobce na základě svého rozhodnutí ze dne 26. 11. 2015, kterým podmíněně propustil žalobce z výkonu trestu odnětí svobody za současného stanovení zkušební doby v trvání 4 let.

21. Jedná-li se o naplnění druhé podmínky v podobě vzniku nemajetkové újmy, má soud za to, že uvedený nesprávný úřední postup byl s to nemajetkovou újmu způsobit. Dle rozsudku [název soudu] ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. [spisová značka], není třeba vznik nemajetkové újmy dokazovat v situacích, kdy je zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba. Uvedené se aplikuje v situacích, kdy je prima facie zřejmé, že jakékoliv osobě ve stejném postavení by za stejných okolností újma rovněž vznikla.

22. Vznik nemajetkové újmy se zpravidla dovodí tehdy, jestliže by jakákoliv osoba ve stejném postavení jako poškozený mohla výkon veřejné moci (nebo jeho absenci) a jeho následky vnímat úkorně. Obdobně [název soudu] uvedl, že vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. V řízení se tedy obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. – že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka – svoboda pohybu, rodinný život apod.; k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011).

23. Soud dospěl k závěru, že nesprávný úřední postup, k němuž v projednávané věci došlo, by úkorně pociťovala každá osoba v postavení žalobce. Zvláště za situace, kdy po několikaletém trestním řízení, v němž došlo i k pravomocnému odsouzení a částečně i výkonu trestu odnětí svobody předtím, než byl žalobce definitivně obžaloby zproštěn, navíc v kauze mediálně sledované. Soud neměl důvod nevěřit žalobci, že jej zasáhlo jednak to, že se měl„ osvědčit“ ve zkušební době podmínečného odsouzení, takto, že si zpětně uvědomil, že měl řadu let záznam v Rejstříku trestů nebo že v rámci dohledových pravomocí [název soudu] činil dotazy ohledně jeho chování na obecním úřadě v místě jeho bydliště, resp., v přilehlém [obec], který pro [obec] vykonává přestupkovou agendu a zpětně se zaobíral tím, co si lidé na obecním úřadě mohli myslet, zvláště, když zprávy z [územní celek] se netýkají pouze údajů z evidencí obce, ale týkaly se chování žalobce, jeho vystupování v obci či stížností na jeho osobu od ostatních občanů.

24. Pokud se jedná o intenzitu újmy soud, dospěl soud k následujícím závěrům. Zásahy do pracovní sféry žalobce zjištěny nebyly. Žalobce v rámci výslechu uvedl nemožnost pracovat pro [anonymizováno] nemocnici [obec], nicméně toto nemá původ v projednávaném nesprávném úředním postupu, ale v tom, že byl žalobce trestně stíhán. Taktéž, jak výše uvedeno soud neuvěřil žalobci, že při práci v hotelu byl jediným, komu bylo umožněno pracovat na home office, když v tomto zaměstnání skončil ještě předtím, než obdržel usnesení [název soudu], kterým se měl osvědčit. Jeho následující zaměstnání bylo zahájeno až v červenci 2020, tj. s určitým časovým posunem, zde však bylo zjištěno, že žalobce pracuje ze zdravotních důvodů na částečný úvazek, pokud mu byla umožněna práce z domu, soud spatřuje důvod ve zdravotním a psychickém stavu žalobce jako celku, nikoliv ve zdravotních či psychických komplikacích jakkoliv související s projednávanou věcí. Soud se ovšem neztotožňuje s tím, že jedním ze zásahů je i výkon celé zkušební doby uložené v podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Osoba vykonávající podmínečný trest si je vědoma toho, že jí tento trest byl uložen a že musí splnit jeho podmínky, má je na paměti a součástí tohoto trestu je i vědomí o tom, že v případě, že je plnit nebude, může být trest přeměněn na trest odnětí svobody nepodmíněně. Tento vnitřní tlak je v podstatě součástí podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Žalobce však žádný tlak a nutnost žít řádně nepociťoval, neboť záznamu v Rejstříku trestů nevěděl a po celou dobu s tímto ani nebyl konfrontován, nevěděl ani o tom, že ze strany dozorového soudu jsou činěny úkony směřující ke zjištění řádnosti jeho života. Zápis v rejstříku tak zasáhl do jeho práv dle čl. 10 odst. 3 LZPS, ovšem měrou zanedbatelnou. O všech uvedených skutečnostech se žalobce dozvěděl až ex post, kdy pocítil stud a tím i pocit zásahu do jeho cti, dobré pověsti a dobrého jména, zvláště když v dotazech byl žalobce označován procesním označením odsouzený. Tyto nepříjemné pocity považuje soud za pochopitelné, nicméně prověřování žalobce se jej vyjma jeho vnitřního negativního prožívání navenek nijak nedotklo, nesprávný úřední postup nebyl příčinou zdravotních problémů žalobce, jeho nechuti stýkat se s okolím, zdravotními problémy, ani vztahy s ostatními lidmi v obci. Akcentoval-li žalobce další průvodní jevy jako je nespavost, buzení, noční můry, připustil, že těmito trpí již od doby pobytu ve vězení. Lze proto dovodit, že tyto souvisí se samotným trestním stíháním, nikoliv s projednávanou věcí, podobně jako nechuť žalobce se s lidmi ve svém okolí bavit a k trestnímu stíhání se vracet. Příhoda s [anonymizována dvě slova], který se jej zeptal, zda už má vše za sebou, vyznívala poměrně mnohoznačně a soud zde opět souvislost s projednávanou věcí nespatřuje. Jeví se to spíše jako způsob vyjádření podpory žalobci a soud zde nespatřuje ani věcnou ani časovou souvislost s projednávanou věcí. Taktéž skutečnost, že na něj poštovní doručovatelka nekoukala příjemně, když mu nesla poštu od soudu. Jednak nelze přehlédnout, že doručovatelka patrně tento typ zásilek nosí celé řadě lidí v obci, jedná se tak pro ni o rutinní záležitosti, jednak nemůže ani rámcově tušit, co je obsahem zásilek a pro běžného laika není ani dle spisové značky či označení soudu rozeznatelné, jakého typu věci se obsílka týká, nemohla tak ani rámcově tušit, že se jedná o dopis od„ trestního soudu“, jak naznačoval žalobce.

25. S ohledem na nízkou míru intenzity zásahu do práv žalobce lze uzavřít, že samotné konstatování existence nesprávného úředního postupu a omluva, které se žalobci od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem jeví jako dostačující. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace nesprávným úředním postupem vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež jsou s tímto spojeny, není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím relutárního odškodnění, soud proto žalobu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011. Žalobkyně má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 3,5 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, účasti při jednání soudu a účasti při vyhlášení rozsudku) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky), dále 4x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a 21 % DPH ve výši 2 530,50 Kč. Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí částku 16 580,50 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.