46 C 98/2022
č. j. 46 C 98/2022-20
V PLATNOSTIObvodní soud pro Prahu 2 rozhodl rozsudkem pro uznání ve věci o nároku na zaplacení částky 41 457 Kč za dodávku elektřiny. Soud dospěl k závěru, že žalovaný bez vážného důvodu neprojevil vůli k obraně proti žalobě, a proto se má za to, že nárok uznává. Rozsudek byl vydán na základě § 153a odst. 3 o.s.ř. v souladu s § 114b odst. 5 o.s.ř. a výsledkem bylo vyhovění žalobě v celém rozsahu. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 273 Kč podle § 142 odst. 1 o.s.ř.
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 41 457 Kč s příslušenstvím, rozsudkem pro uznání
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 457 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 41 457 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 273 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 41 457 s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že obchodník s elektřinou anonymizováno právnická osoba ke dni datum ukončil registraci odběrného místa žalovaného (anonymizována dvě slova, obec) z důvodu ukončení smlouvy s žalovaným. K obnovení registrace odběrného místa došlo až dne 28. 2. 2022. V mezidobí od 16. 1. 2022 do 27. 2. 2022 byla v tomto odběrném místě elektřina odebírána z distribuční soustavy, kam ji zajišťuje žalobce. Žalovaný odebral v období od od 16. 1. 2022 do 27. 2. 2022 množství elektřiny, které bylo měřeno osazeným elektroměrem a bylo žalovanému vyúčtováno v souladu s § 9 vyhl. č. 82/2011 Sb., dle cenových rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 7/2018 ER a 8/2018 ER fakturou číslo splatnou dne 17. 3. 2022 v částce 41 457 Kč, kterou žalovaný ani přes upomínky neuhradil.
2. Soud ve věci rozhodl dne 14. 6. 2022 platebním rozkazem čj. 46 C 98/2022-16, ve kterém bylo žalovanému současně uloženo, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s platebním rozkazem a aby uvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě, zda nárok uznává jen zčásti nebo co do základu. Dále byl poučen o tom, že jestliže nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná je povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Taktéž byl poučen o tom, že pokud se bez vážného důvodu v dané věci k žalobě nevyjádří ani ve stanové lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu ve vyjádření brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatněn, uznává, a soud v tomto případě rozhodne rozsudkem pro uznání v souladu s ust. § 153a odst. 3 o.s.ř. Platební rozkaz obsahující tzv. kvalifikovanou výzvu k vyjádření k žalobě byl žalovanému doručen dne 15. 6. 2022. Žalovaný proti platebnímu rozkazu podal v zákonné lhůtě odpor, k žalobě samé se však již ve stanovené lhůtě nevyjádřil.
3. Dle stanovení § 114b odst. 5 věta první o.s.ř., jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku musí být poučen. Dle ustanovení § 153a odst. 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6 o.s.ř.).
4. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu ust. § 153a odst. 3 věta první o.s.ř. v návaznosti na ust. § 114b odst. 5 o.s.ř., neboť žalovaný se ve lhůtě 30 dnů od uplynutí lhůty k podání odporu blíže ve věci samé nevyjádřil, neuvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě, pokud tento neuznává, nevylíčil rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu a neoznačil důkazy k prokázání svých tvrzení, ačkoliv byl o následcích nevyjádření se k věci ve stanovené lhůtě soudem poučen.
5. Při rozhodování vycházel soud ze vztahu mezi účastníky, který je vztahem smluvním, a je tudíž splněna podmínka pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu ust. § 153a odst. 2 o.s.ř., kdy v rámci takového vztahu je možno mezi účastníky uzavřít a schválit smír.
6. S ohledem na výše uvedené a se současným přihlédnutím ke skutečnosti, že nebyly splněny předpoklady pro zastavení řízení ani pro odmítnutí žaloby, má soud za to, že nastala fikce uznání uplatněného nároku, a proto bylo bez nařízení jednání rozhodnuto rozsudkem pro uznání, kterým bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno.
7. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 3 o.s.ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení a stručně vyložil důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání (k tomu srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3498/2012 ze dne 27. 3. 2013).
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 273 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 073 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (předžalobní výzva, žaloba) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Proti výroku I. tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolacím důvodem jsou zde jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., tedy že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 153a o.s.ř.). Proti výroku II. tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.