47 C 1/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 130 318 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se co do částky 120 038 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku ve výši 10 280 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 570 Kč od 11. 6. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 570 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 570 Kč od 21. 10. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 570 Kč od 11. 11. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 438 Kč od 11. 10. 2018 do 29. 6. 2021, se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 11. 10. 2018 do 13. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 11. 10. 2018 do 29. 1. 2021, se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 900 Kč od 11. 6. 2020 do 29. 6. 2021, se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 900 Kč od 11. 9. 2020 do 29. 6. 2021, se zákonným úrokem z prodlení, z částky 25 900 Kč od 21. 10. 2020 do 29. 6. 2021 a spolu se zákonným úrokem z prodlení, z částky 25 900 Kč od 11. 11. 2020 do 29. 6. 2021, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení 29 906 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze 4. 1. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 130 318 Kč s příslušenstvím s tím, že je vlastníkem nemovitosti na adrese [adresa], a to pozemku [číslo], jehož součástí je stavba [číslo], vše zapsané na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [část obce] u [stát. instituce]. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 4. 6. 2013 nájemní smlouvu (dále jen„ nájemní smlouva“) o nájmu nebytových prostor, kdy předmětem nájmu byl nebytový prostor č. XVI umístěný v 2. patře domu od schodiště vlevo sestávající z pěti kanceláří, chodby, koupelny, WC a kuchyňky o celkové výměře 127 m2. V čl. III nájemní smlouvy bylo sjednáno nájemné ve výši 25 900 Kč a zálohy na služby související s užíváním předmětu nájmu ve výši 2 570 Kč. Splatnost nájemného a záloh na služby byla sjednána vždy do 10. dne předcházejícího měsíce. V čl. IV nájemní smlouvy byla sjednána též kauce, splatná do 1. 8. 2013, tuto však žalovaná nikdy neuhradila. Žalovaná ani přes výzvy neuhradila nájemné a služby za měsíce prosinec 2017, leden 2018, listopad 2018, červenec 2020, říjen 2020, listopad 2020 a prosinec 2020. Pro neplacení nájemného a záloh na služby ve lhůtě byla žalobkyní dána žalované výpověď z nájmu výše uvedených nebytových prostor. Na druhou stranu žalované vznikly přeplatky za vyúčtování služeb za rok 2017, 2018 a 2019. Mezi účastníky došlo k jednání o vzájemném zápočtu těchto pohledávek, kdy však k uzavření dohody v písemné formě nikdy nedošlo, proto žalobkyně tento přeplatek v celkové výši 48 972 Kč jednostranně započetla na pohledávky žalované. Celková dlužná částka ke dni podání žaloby tedy činí 130 318 Kč.

2. Žalovaná ve svém podání z 31. 3. 2021 uvedla, že nárok uplatněný žalobkyní neuznává s tím, že částka odpovídající dlužnému nájemnému není k dnešnímu dni splatná a žaloba je předčasná, avšak učinila nesporným uzavření nájemní smlouvy, stejně jako skutečnost, že se dostala do určitého prodlení s úhradou nájemného. Dále uvedla, že nájemné splatné v listopadu 2017 a prosinci 2017 bylo uhrazeno dne 21. 11. 2017 a dále dne 7. 12. 2017. Namítala, že dohoda o započtení pohledávek a sjednání splátkového kalendáře byla mezi stranami sjednána ústně v březnu 2020, když po započtení přeplatků z vyúčtování služeb byl sjednán splátkový kalendář v měsíčních splátkách po 5 000 Kč vždy splatných k 25. dni kalendářního měsíce. Zdůraznila, že uvedený splátkový kalendář od dubna 2020 plní.

3. Podáním z 15. 4. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 5 000 Kč, jíž žalovaná uhradila dne 29. 1. 2020, tj. po podání žaloby. Setrvala na svém stanovisku, že žádná dohoda o splátkách s žalovanou zavřena nebyla, žalovaná se stala nekontaktní, rušila schůzky, nepřebírala zásilky.

4. V replice z 29. 6. 2021 žalovaná uvedla, že žalobkyni uhradila veškeré dlužné platby kromě záloh na služby ve výši 2 570 Kč za období měsíců červenec 2021, říjen 2020, listopad 2020 a prosinec 2020, neboť má za to, že na jejich zaplacení dosud nevznikl nárok. Nejedná se o dluh na službách, ale o měsíční zálohy na služby, jež však žalobkyně do dnešního dne nevyúčtovala. Nadto očekává, že ji na vyúčtování služeb opětovně vznikne přeplatek.

5. Při jednání dne 30. 6. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 115 038 Kč, a to pro úhradu této částky žalovanou dne 29. 6. 2021. Dle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela, dle odst. 2 věta druhá tamtéž je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na zpětvzetí žaloby žalobkyní podáním z 15. 4. 2021 a při jednání konaném dne 30. 6. 2021 soud na základě uvedeného řízení částečně zastavil co do částky 120 038 Kč (výrok I.).

6. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:

7. Mezi účastníky nebylo sporu, že dne 4. 6. 2013 uzavřeli nájemní smlouvu na nájem nebytových prostor na adrese [adresa], jež jsou ve vlastnictví žalobkyně.

8. Z nájemní smlouvy z čl. III bod 3 vyplývá, že zálohové platby na služby činí částku 2 570 Kč na měsíc za 6 osob, dle bodu 4 téhož čl. pak platí, že jsou splatné stejné jako nájemné na účet žalobkyně předem vždy do desátého dne měsíce předcházejícího před měsíčním obdobím, na které se platí.

9. Z faktury č. 2010181 splatné dne 10. 6. 2020 soud zjistil, že žalované byl uvedenou fakturou fakturován nájem ve výši 25 900 Kč a zálohy na služby ve výši 2 570 Kč na měsíc červenec 2020.

10. Z faktury č. 2010286 splatné dne 10. 9. 2020 soud zjistil, že žalované byl uvedenou fakturou fakturován nájem ve výši 25 900 Kč a zálohy na služby ve výši 2 570 Kč na měsíc říjen 2020.

11. Z faktury č. 2010320 splatné dne 20. 10. 2020 soud zjistil, že žalované byl uvedenou fakturou fakturován nájem ve výši 25 900 Kč a zálohy na služby ve výši 2 570 Kč na měsíc listopad 2020.

12. Z faktury č. 2010344 splatné dne 10. 11. 2020 soud zjistil, že žalované byl uvedenou fakturou fakturován nájem ve výši 25 900 Kč a zálohy na služby ve výši 2 570 Kč na měsíc prosinec 2020.

13. Z faktury č. 1810329 splatné dne 10. 10. 2018 soud zjistil, že žalované byl uvedenou fakturou fakturován nájem ve výši 25 900 Kč a zálohy na služby ve výši 2 570 Kč na měsíc červenec 2020.

14. Z faktury č. 1810269 splatné dne 21. 8. 2018 soud zjistil, že žalované bylo uvedenou fakturováno vyúčtování za služby spojené s pronájmem prostor za rok 2017.

15. Z faktury č. 1910268 splatné dne 21. 8. 2019 soud zjistil, že žalované bylo uvedenou fakturou fakturováno vyúčtování za služby spojené s pronájmem prostor za rok 2018.

16. Z faktury č. 2010240 splatné dne 10. 8. 2020 soud zjistil, že žalované bylo uvedenou fakturou fakturováno vyúčtování za služby spojené s pronájmem prostor za rok 2019.

17. Z předžalobní upomínky z 24. 11. 2020 spolu s podacím lístkem vzal soud za prokázané, že žalované byla dne 25. 11. 2020 na adresu jejího sídla zaslána předžalobní upomínka k zaplacení dlužné částky v celkové výši 135 318 Kč. Žalovaná na uvedený nedoplatek byla také upozorněna v emailu z 10. 12. 2020 zaslaného právní zástupkyní žalobkyně.

18. Z emailové korespondence mezi žalobkyní a žalovanou zachycené ve spise na čl. 138 -147 vyplývá, že strany mezi sebou vedly mimosoudní dohodu o tom, jak by měl být dluh žalované uhrazen, avšak k jejímu podpisu nikdy nedošlo.

19. Z výzvy k zaplacení dlužného nájemného z 20. 4. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně dne 20. 4. 2020 vyzvala žalovanou k zaplacení dlužného nájemného ve výši 142 350 Kč, žalovaná reagovala na emailovou výzvu téhož dne s tím, že se cítí být zaskočena, že si myslela, že byl dohodnut splátkový kalendář, akorát z její strany došlo k posunutí splátek. V závěru vyzvala žalobkyni ke sdělení, zda jejich předchozí ujednání nepovažuje za vzájemnou dohodu.

20. Z ostatních provedených důkazů soud nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé nezjistil (výpis za katastru nemovitostí, faktury na čl. 19, 20), a to s ohledem na nespornost, případně nepodstatnost skutkových zjištění v nich zachycených, když žalovaná den před nařízeným jednáním téměř celý dluh žalobkyni uhradila a žalobkyně i přes pozdní úhradu žalovanou, nepožadovala úrok z prodlení z těchto částek.

21. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

22. Dle § 4 zákona č. 67/2013 Sb., o poskytování plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostor, poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství.

23. Podle § 7 téhož zákona, není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

24. S ohledem na skutečnost, že žalovaná den před nařízeným jednáním uhradila podstatnou část dlužné částky a soud v tomto rozsahu po zpětvzetí žaloby žalobkyní řízení zastavil, zůstal předmětem přezkumu toliko nárok na zaplacení záloh na služby za měsíce červenec, říjen, listopad a prosinec 2020, tj. pohledávka ve výši 10 280 Kč, když soud po provedeném dokazování shledal i tento nárok opodstatněným. Žalovaná jako nájemce výše uvedeného nebytového prostoru měla za povinnost hradit za období 07, 10, 11 a 12 2020 zálohy na služby ve výši 2 570 Kč měsíčně, jejichž splatnost byla v nájemní smlouvě stanovena na účet žalobkyně předem vždy do desátého dne měsíce předcházejícího před měsíčním obdobím, na které se platí. Mezi účastníky není sporu, že žalovaná uvedené částky dodnes nezaplatila s tím, že žalobu označila za předčasnou a má za to, že žalobkyně nebyla oprávněna žalovat tyto zálohy, nejedná se o skutečný dluh na službách spojených s užíváním předmětu nájmu. Soud uvedenou námitku neshledal opodstatněnou, neboť žaloba byla podána dne 4. 1. 2021 a žalobkyně jakožto pronajímatel byla oprávněna se domáhat touto žalobou zaplacení dlužných záloh na služby po žalované, když nebyla ještě stíhána povinností jejich vyúčtováním a všechny tyto zálohy na služby byly již dle nájemní smlouvy po datu splatnosti. Nadto z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně provádí vyúčtování služeb spojených s nájmem vždy až na počátku druhé poloviny kalendářního roku, tak, že jeho splatnost je stanovena v srpnu daného roku (vyúčtování služeb za rok 2017, 2018 a 2019), tedy soud vyúčtování služeb za rok 2020 nemohl mít ještě k dispozici. Žalovaná stran těchto vyúčtování nikdy nic nenamítala. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že bránila-li se žalovaná tím, že měla být uzavřena s žalobkyní dohoda o splátkách, soud dospěl k závěru, že uvedené tvrzení se žalované prokázat nepodařilo, a to i přes výzvu ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Naopak z předložené emailové korespondence má soud jednoznačně za prokázané, že se žalobkyně opakovaně domáhala na žalované úhrady za dlužné nájemné a zálohy na služby, ale k podpisu dohody nikdy nedošlo, tj. ani k jejímu uzavření. Sama žalovaná ve svých emailech uvádí, že„ dohodu tedy podepíše a nechá na vrátnici“ apod. Je evidentní, že si požadavku podepsat dohodu byla vědoma, neučinila-li tak, nemůže se nyní domáhat jejího uzavření. Z předložené emailové korespondence jednoznačně vyplynulo, že přestože se uzavření této dohody mezi účastníky intenzivně řešilo několik měsíců, nejpozději v dubnu 2020 bylo žalované sděleno, že neuhradí-li celou dlužnou částku, je žalobkyně připravena spor řešit soudní cestou. Pro úplnost soud uvádí, že důvodnou neshledal námitku žalované, že jí měl být dán větší časový prostor k vyřešení sporu s žalobkyní a zaplacení dlužné částky. Žalovaná byla opakovaně k plnění před podáním žaloby vyzývána, dokonce žalobkyně navrhovala, že v případě úhrady dlužné částky nebude požadovat zaplacení zákonného úroku z prodlení, avšak žalovaná toho nedbala a své dluhy nehradila, případně s prodlením, aniž by však na prodlení sama upozornila a snažila se věc sama aktivně řešit, což zvlášť s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaná je advokát, profesionál v oboru práva, vázán etickým kodexem jde naopak k tíži žalované. Se zřetelem na výše uvedené soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozhodnutí.

25. Dle § 1970 z.č. 89/2012 Sb. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud proto přiznal žalobkyni i příslušenství pohledávky ve výši uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku vždy ode dne následujícího po dni splatnosti příslušné faktury.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve sporu plný úspěch a přísluší jí proto náhrada nákladů řízení spočívající v odměně za právní zastoupení dle vyhl.č. 177/1996 Sb. ve výši 23 390 Kč (3,5x úkon právní služby po 6 340 Kč – převzetí věci, sepis žaloby, účast na jednání dne 29. 6. 2021 a předžalobní výzva; 4x režijní paušál á 300 Kč dle z.č. 177/1996 Sb.) a soudní poplatek 6 516 Kč, tedy celkem 29 906 Kč.