47 C 105/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 69 111 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 55 813 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13 298 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 29. 6. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 69 111 Kč od 6. 5. 2022 do 28. 6. 2022, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 22 681 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou ze 17. 5. 2022 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 69 111 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě (dále jen„ krajský soud“) pod sp. zn.: 5 C 50/2016 (dále jen„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení v délce 4 roky a 9 měsíců je nepřiměřená. Uvedl, že nárok uplatnil u žalované dne 5. 11. 2021, avšak žalovaná v příslušné šestiměsíční době k projednání nároku žalobce nepřistoupila. Věc se původně týkala soudního sporu vedeného u krajského soudu pod sp. zn. 5 C 56/2010, jehož předmětem bylo porušení autorských práv žalobce k jím vytvořenému architektonickému dílu. Ve věci pak došlo k přistoupení vedlejšího účastníka [právnická osoba], jež podala vzájemný návrh, ve kterém požadovala určit, že je vykonavatelem autorských práv autora díla. Tento vzájemný návrh byl posléze veden pod sp. zn. 5 C 50/2016. S ohledem na délku napadeného řízení se žalobce za jeden rok namítaného řízení domáhal částky 20 000 Kč modifikované za první dva roky řízení ve výši 10 000 Kč, když délka předmětného řízení byla násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat. Konečně požadoval zvýšení zadostiučinění se zřetelem na význam předmětu řízení o 50 %, neboť bylo rozhodováno o díle žalobce, byla zpochybňována jeho autorská práva, jednalo se o významný zásah do jeho osobnostních práv. Se zřetelem na shora zmíněné požadoval relutární náhradu ve výši 69 111 Kč. Podáním z 12. 7. 2022 vzal žalobce pro plnění žalovanou žalobu zpět co do částky 55 813 Kč, kterou žalovaná uhradila dne 28. 6. 2022.

2. Žalovaná ve svém podání z 28. 6. 2022 učinila nesporným, že u ní žalobce dne 5. 11. 2021 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 69 111 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 50/2016. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno a žalovaná mu po projednání nároku poskytla relutární náhradu ve výši 55 813 Kč. Co se týká přezkoumaného řízení, tak celková délka řízení činila ve vztahu k žalobci 4 roky a 11 měsíců. Spisovým šetřením bylo zjištěno, že řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy, soud I. stupně rozhodoval v meritu jedenkrát a odvolací soud pouze o odmítnutí odvolání. Význam řízení shledala žalovaná jako běžný s tím, že žalobce se na délce řízení částečně podílel. Se zřetelem na délku naříkaného řízení žalovaná vycházela ze základní částky zadostiučinění 15 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Při stanovení výše zadostiučinění přistoupila ke snížení základní částky o 5 % s ohledem na podíl žalobce na délce řízení. Závěrem uvedla, že poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy a ve zbytku nárok žalobce nepovažuje za odůvodněný.

3. Se zřetelem na částečné zpětvzetí žalobce ze dne 12. 7. 2022, soud řízení proto ve smyslu § 96 odst. 1 o. s..ř. výrokem I. částečně zastavil.

4. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:

5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 5. 11. 2021.

6. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 C 50/2016 soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Na č.l. 1 usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2016 č.j. 5C 56/2012-262, jímž Krajský soud v Ostravě vyloučil k samostatnému řízení - řízení o věci vedlejšího účastníka proti žalobci o určení, že vedlejší účastník je vykonavatelem majetkových práv autora ohledně díla, rekonstrukce a modernizace sportovního areálu – Stadión [obec] – [část obce], registrovaného žalobcem u Ochranné organizace autorské – Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl, zapsaný spolek, pod č. [rok] [rok] [číslo] [číslo]. Na č.l. 2 žaloba žalobce [celé jméno žalobce] proti žalovanému st. [anonymizováno] [obec], za vedlejšího účastenství, [právnická osoba] o určení autorství, o zdržení se neoprávněného užití a zásahu do díla a o zaplacení 500 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení s přísl. Vzájemný návrh vedlejšího účastníka vůči žalobci a žaloba ze dne 9. 9. 2016, doručená soudu 12. 9. 2016. Na č.l. 5 usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2017, jímž Krajský soud v Ostravě ve výroku I. vyslovil svou místní nepříslušnost a ve výroku II. rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. Na č.l. 7 přípis Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2017, jímž Krajský soud v Ostravě po právní moci rozhodnutí na č.l. 5 postoupil spis Městskému soudu v Praze. Na č.l. 8 předložení věci dne 18. 5. 2017 k rozhodnutí o nesouhlasu s jejím postoupením Vrchnímu soudu v Praze s odkazem na § 89 o. s. ř. Na č.l. 11 usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. června 2017, jímž Vrchní soud v Praze rozhodl, že nesouhlas Městského soudu v Praze s postoupením věci usnesením Krajského soudu v Ostravě, č.j. 5C 50/2016 – 5 ze dne 31. ledna 2017 je důvodný. Spis vrácen městskému soudu dne 13. 6. 2017, na základě referátu z 29. 6. 2017 byl spis postoupen krajskému soudu. Na č.l. 15 usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2017, jímž Krajský soud v Ostravě rozhodl, že se řízení přerušuje do doby pravomocného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. 5C 56/2012. Řízení bylo přerušeno z důvodu, že související věci, řešená otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu k dané věci a sp. zn. 5C 50/2016 tudíž bylo řízení přerušeno dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Usnesení nabylo právní moci 9. 1. 2018. Na č.l. 16 zjištění stavu souvisejícího řízení ze dne 11. 5. 2018, řízení dosud nebylo skončeno. Dne 16. 7. 2018 opětovně zjišťován stav souvisejícího řízení, jež dosud nebylo skončeno. Zjišťován stav souvis. řízení. Dále 23. 11. 2018, 14. 5. 2019, 22. 8. 2019, 15. 1. 2020, 6. 5. 2020, 30. 7. 2020, 9. 10. 2020. Na č.l. 23 žádost o zapůjčení spisu 5C 56/2012 ze dne 21. ledna 2021. Na č.l. 25 usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. února 2021, jímž Krajský soud v Ostravě rozhodl, že se v řízení pokračuje. Krajský soud v Ostravě dospěl k závěru, že k projednání žaloby o vzájemném návrhu není nutno vyčkat skončení řízení ve věci sp. zn. 5C 56/2012, a proto s odkazem na § 111 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že v řízení o vzájemném návrhu se bude pokračovat. Na základě referátu soudu z 11. 2. 2021 nařízeno jednání na 31. 3. 2021. Na č.l. 28 přípis Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2021, jímž Krajský soud v Ostravě informuje účastníky řízení o změně rozhodující samosoudkyně. Na č.l. 34 protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne 31. března 2021. Přítomni žalobce se nedostavil. Za žalobce přítomen zástupce žalobce žalovaný se nedostavil. Zástupce žalobce při jednání uvádí, že pokud by žalobce [příjmení] [celé jméno žalobce] neuspěl se svojí žalobou ve věci sp. zn. 5C 56/2012, stává se žaloba v tomto řízení zbytečná a žalobce by patrně vzal svou žalobu zpět. Protože však zatím ve věci sp. zn. 5C 56/2012 nebylo věcně rozhodnuto, trvá žalobce v této věci na projednání žaloby. Po přednesu žalobu přistoupeno k dokazování, a to výpisem z obchodního rejstříku MS v Praze, obsahem písemné žaloby pod sp. zn. 5C 56/2012, výpisem z rejstříku předmětu ochrany ze dne 19. 3. 2012 včetně přílohy. Dále obsah smlouvy o dílu ze dne 15. 10. 2018 a obsah 15ti faktur předložených ve fotokopii advokátem žalobce. Zástupce žalobce byl vyzván, aby doplnil žalobu o žalobní tvrzení, z jakých rozhodných skutečností dovozuje existenci naléhavého právního zájmu na určovací žalobě a označil důkazy, jimž existenci naléhavého právního zájmu v určovací žalobě prokazuje. Dáno poučení podle § 118a odst. 1, a 2 občanského soudního řádu na žádost zástupce žalobce určena 15ti denní lhůta k doplnění žalobních tvrzení a k označení důkazů, jak je uvedeno výše. Jednání bylo odročeno na 15. 4. 20210 a bylo skončeno v 10,00 hodin. Dne 31. 3. 2021 došlo podání žalobce. Referátem soudu z 6. 4. 2021 bylo nařízeno jednání na 15. 4. 2021. Na č.l. 66 podání žalobce ze dne 7. 4. 2021, jež bylo soudu doručeno téhož dne. Tímto podáním žalobce bere svou žalobu zpět. Na č.l. 67 usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2021, jímž Krajský soud v Ostravě vyzývá žalovaného, aby se ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí se zpětvzetím žaloby. Na č.l. 73 přípis Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. dubna 2021, jímž v příloze dosílá podání od podatele [příjmení] [jméno]. [jméno] [celé jméno žalobce], a které bylo mylně doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 5, a to nesouhlas [celé jméno žalobce] se zpětvzetím žaloby. Na č.l. 82 usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. května 2021, jímž Krajský soud v Ostravě výrokem I. řízení zastavil, výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III. rozhodl, že návrhu žalovaného na ust. advokáta se nevyhovuje. V odůvodnění usnesení Krajský soud v Ostravě uvedl, že žalovaný svůj nesouhlas se zpětvzetím žaloby odůvodnil obecným tvrzením o tom, že takový postup opětovně a účelově poškozuje účastníka řízení, a je v rozporu s platnými zákony České republiky, Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod. Další obsah k podání žalovaného již nemá s danou věcí souvislost. Žalovaný v něm namítá nezákonnost rozhodnutí ze dne 10. 4. 2001, č.j. 122/9121/2001 týkající se jiné osoby, která není účastníkem řízení [jméno] [příjmení]. Obecné důvody tvrzené žalovaným o tom, že zpětvzetí žaloby v této věci jej poškozuje a je v rozporu s platnými zákony České republiky, Ústavou ČR a Listinnou základních práv a svobod nelze považovat za vážný důvod, který brání rozhodnout v důsledku zpětvzetí žaloby o zastavení řízení. Žalovaný nedoložil, že zpětvzetí žaloby jej jako účastníka řízení jakkoliv poškozuje. Z téhož důvodu Krajský soud přijal závěr, že zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby žádný vážný důvod nebrání. Na č.l. 86 přípis Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2021 adresovaný Krajskému soudu v Ostravě, v němž Nejvyšší soud uvádí, že Nejvyššímu soudu byl dne 28. 4. 2021 doručen přípis [celé jméno žalobce] k založení do spisu sp. zn. 5C 56/2012, který se v současnosti nachází na Nejvyšším soud s dovoláním. Přičemž z obsahu postoupeného podání se podává, že Ing. Arch. [celé jméno žalobce] zamýšlel podat opravný prostředek ve věci vedené rovněž u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5C 50/2016 Krajskému soudu byl přípis doručen dne 13. 5. 2021. Na č.l. 88 e-mailová zpráva [celé jméno žalobce], v níž uvádí, že i před domnělou nemožnost podává do usnesení ze dne 12. 4. 2021 pod sp. zn. 5C 50/2016 odvolání, dovolání, kasační stížnost, ústavní stížnost, rozklad a další. Na č.l. 96 usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. května 2021, jímž Krajský soud v Ostravě vyzývá žalovaného, aby ve lhůtě 10ti dnů od doručení tohoto usnesení doplnil své odvolání směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5C 50/2016, a to tak, aby označil řádně účastníky řízení, označil usnesení proti kterému odvolání směřuje, Krajský soud v té souvislosti poskytuje žalovanému poučení o tom, že žádné usnesení ze dne 12. 4. 2021 ve věci sp. zn. 5C 50/2016 nebylo vydáno. Dále má žalobce upřesnit, zda odvolání směřuje proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2021, č.j. 5C 50/2016 – 82, dále má uvést, v jakém rozsahu usnesení odvoláním napadá, tedy, zda odvolání směřuje proti všem výrokům usnesení či pouze některým z nich a tyto výroky výslovně má označit, dále má doplnit odvolací důvod, tedy v čem spatřuje nesprávnost usnesení nebo postup soudu a dále má doplnit odvolací návrh, tedy čeho se odvolatel odvoláním domáhá. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 7. 6. 2021. Na č.l. 99 podání [celé jméno žalobce], a to e-mailová zpráva doručená soudu 10. 6. 2021, označena tímto podávám odvolání právě a nejen do usnesení ze dne 4. 5. 2021, pod sp. zn. 5C 50/2016 vedené Krajský soud Ostrava, veškerá usnesení a rozhodnutí ve věci. Na č.l. 103 předkládací zpráva Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o odvolání ze dne 15. června 2021. Dne 21. 6. 2021 došlo podání žalobce, dne 22. 6. 2021 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Olomouci. Na č.l. 122 usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. června 2021, č.j. 4 Co 31/2021-122, jímž Vrchní soud v Olomouci odmítl odvolání a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud v odůvodnění uvedl, že žalovaný na výzvu Krajského soudu v Ostravě nedatovaným podáním doručeným soudu prvního stupně dne 10. 6. 2021 pouze doplnil, že odvolání je podáno proti uvedenému rozhodnutí. Žádné další skutečnosti vztahující se k napadenému usnesení však neuvedl. Odvolání tak trpí vadami v důsledku, kterých odvolací soud nemohl zjistit, v jakém rozsahu má napadené rozhodnutí přezkoumat. Spis byl vrácen krajskému soudu dne 30. 7. 2021. Usnesení nabylo právní moci 30. 8. 2021.

7. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 5. 11. 2021, což bylo mezi účastníky nesporným.

16. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

17. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

18. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 12. 9. 2016, kdy byl podán vedlejším účastníkem [právnická osoba] v řízení vedeném u krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 C 56/2012 vzájemný návrh, jenž byl vyloučen k samostatnému projednání a stal se předmětem napadeného řízení. Řízení ve vztahu k žalobci trvalo do 30. 8. 2021, kdy nabylo právní moci usnesení o odmítnutí odvolání žalobce, tj. 4 roky a 11 měsíců. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení nebylo po skutkové, hmotněprávní ani procesní stránce složité, žalobce se na délce řízení nepodílel, v postupu orgánů moci byly shledány průtahy a do určité míry nekoncentrovaný postup a jednalo se o řízení s lehce zvýšeným významem pro žalobce. Soud shledal v řízení průtah v období od 29. 6. 2017 do 9. 12. 2017 a v období od 9. 1. 2018 do 4. 2. 2021. S ohledem na zmiňovaná období nečinnosti a na do určité míry nekoncentrovaný postup krajského soudu, jenž chybně rozhodl o místní nepříslušnosti, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích. Ostatně k totožnému závěru dospěla i sama žalovaná.

19. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

20. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 4 roky a 11 měsíců, soud přiznal žalobci základní částku ve výši 58 750 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá. Pro srovnání soud uvádí, že horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení, tak jak jej požadoval žalobce, zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud za přiměřené vycházet ze základní částky 15 000 Kč.

21. K možnosti překonání závěrů přijatých ve Stanovisku, a to s ohledem na ekonomickýrůst, se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 903/13) a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 4059/19). Kromě toho z části VI Stanoviska vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, věc Apicella proti Itálii, stížnost [číslo] odst. 72). Poukázat lze v této souvislosti též na nedávný nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21, v němž se tento soud otázkou, kterou žalobce v dovolání vymezil, zabýval v bodech 43 až 45 odůvodnění, přičemž konstatoval, že částku vymezenou za jeden rok průtahů ve výši 15 000 Kč až 20 000 Kč považuje v současné době za přiměřenou a odpovídající životní úrovni v České republice. Zdejší soud tedy nenachází důvod, pro který by bylo namístě předmětnou právní otázku posoudit nyní jinak.

22. Posuzované řízení je nutno za řízení, jež nebylo skutkově, hmotněprávně, ani procesně složité, a to zejména s ohledem na skutečnost, že ve věci proběhlo toliko jedno jednání, na němž byl žalobce poučen, aby doplnil žalobu o tvrzení, z jakých rozhodných skutečností dovozuje existenci naléhavého právního zájmu na určení, že je vykonavatelem autorských práv autora díla, přičemž následně byla žaloba vzata zpět. Soud proto nepřistoupil k snížení ani k zvýšení základní částky zadostiučinění.

23. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval ve věci jen o zastavení řízení a odvolací soud o odmítnutí odvolání. Četnost rozhodování ve věci je tak přiměřená délce napadeného řízení a uvedený markant se v řízení nijak neprojevil.

24. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení ve smyslu obstrukčním nepodílel. Pokud žalovaná namítala, že žalobce si podal odvolání do usnesení o zastavení řízení, jež bylo neurčité a musel být vyzýván k odstranění vad, má soud za to, že uvedené mělo na délku řízení naprosto marginální vliv, neboť výzva k odstranění vad byla žalobci doručena dne 7. 6. 2021 a dne 10. 6. 2021 již bylo soudu doručeno doplněné podání žalobce. Jmenované kritérium se proto v hodnocení soudu negativně neprojevilo.

25. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud seznal v řízení průtah v období od 29. 6. 2017, kdy byl krajskému osudu doručen spis, poté, co byl předložen Vrchnímu soudu v Praze, do 9. 12. 2017, kdy krajský soud ve věci vydal usnesení o přerušení řízení a v období od 9. 1. 2018 do 4. 2. 2021, kdy bylo řízení přerušeno, neb krajský soud dne 4. 2. 2021 rozhodl, že není třeba vyčkat skončení věci vedené u tamního soudu pod sp. zn. 5 C 56/2012, tedy rozhodl, že důvod, pro který bylo řízení původně přerušeno, není dán. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR je zdejší soud povinen posuzovat, zda přerušení v naříkané věci bylo důvodné, přičemž se zřetelem na závěry krajského soudu v usnesení o pokračování řízení soud dospěl jednoznačně k závěru, že přerušení napadeného řízení nebylo důvodné, soud mohl ve věci jednat a poukazované období je tak nutno posoudit jako průtah. Konečně nelze přehlédnout, že řízení bylo prodlouženo i neopodstatněným vyslovením místní nepříslušnosti. S přihlédnutím ke všemu uvedenému soud dospěl k závěru, že je dán důvod pro navýšení základní částky zadostiučinění o 15 %.

26. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako lehce zvýšený. Soud sice uvážil, že obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, [číslo], § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice z 26. 10. 2004, [číslo], § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, [číslo], § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, [číslo], § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo]) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci [jméno] [příjmení] proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, [číslo] [číslo] § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko), avšak soud přihlédl, že předmětem řízení určení, kdo je vykonavatelem autorských práv k dílu žalobce, tedy věc se úzce dotýkala osobnostních práv žalobce, autorského práva k jeho originárnímu dílu. Skutkovým zjištěním případu tak odpovídá zvýšení základní částky zadostiučinění o 5 %.

27. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky zvýšil o 20 %. Celková částka, která by náležela žalobci jako přiměřené zadostiučinění proto činí 70 500 Kč. Nicméně žalobce se domáhal částky 69 111 Kč, žalovaná mu poskytla už částku 55 813 Kč, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci jen 13 298 Kč (výrok II.) představující rozdíl mezi žalobním nárokem a jí poskytnutým plněním. Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

28. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne 5. 11. 2021. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení od 5. 10. 2021. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 5. 11. 2021, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 5. 5. 2022, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 6. 5. 2022 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl plně úspěšný. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 20 681 Kč (výrok III.) Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (tarifní hodnota sporu byla v době zahájení řízení 50 000 Kč -usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 4 úkony právní služby á 3 100 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu žaloby, částečné zpětvzetí z 11. 7. 2022 a účast při soudním jednání dne 14. 12. 2022 a 2 úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 písm. c) á 1550 Kč spočívající v odvolání do procesního rozhodnutí dne 24. 6. a dne 25. 8. 2022. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý z šesti vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K tomu cestovné vozidlem [jméno] [příjmení], [registrační značka], vzdálenost [obec] – [obec] a zpět při počtu kilometrů při jedné jízdě 170, se základní náhradou za 1 km 4,70 Kč při ceně PHM 44,50 Kč litr, při spotřebě 6,5 l [číslo] km = sazba za 1 km – celkem 7,59 Kč (4,70 + 2,89). Tedy 340 km x 7,59 Kč = 2 581 Kč (cestovné dne 29. 6. 2021). Dále byla přiznána náhrada za promeškaný čas strávený cestou dle § 14 odst. 3 vyhlášky za 8 započatých půlhodin po 100 Kč za cestu tam a zpět, celkem 800 Kč. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu (výzva k plnění ze dne 5. 11. 2021).

30. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.