47 C 111/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa pro zaplacení 353 024,29 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 353 024,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 1. 9. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou z 8. 10. 2020 domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí náhradu škody ve výši 353 024,29 Kč spočívající ve výši poloviny peněžních prostředků, které byly na bankovním účtu žalobkyně vedeném u [právnická osoba] č. účtu: [bankovní účet] (dále jen„ Účet“) v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí v exekučním řízení vedeném u Exekutorského úřadu pro Prahu 6, [jméno] [příjmení] (dále jen„ Soudní exekutorka“) pod sp. zn. [spisová značka], jehož byla účastna jako manželka povinného. Namítala, že exekuční příkaz č. j.: [číslo jednací], vydaný na přikázání pohledávky z Účtu žalobkyně, sice obsahoval poučení o možnosti požádat u peněžního ústavu o vyplacení částky ve výši poloviny peněžních prostředků, jež byly na účtu v okamžiku, v němž bylo doručeno peněžnímu ústavu usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, avšak nebyla v něm stanovena lhůta, do kdy tak žalobkyně mohla učinit. Z uvedeného důvodu byla pozdější žádost žalobkyně o vyplacení poloviny peněžních prostředků považována za opožděnou, nebylo jí vyhověno a v tomto ohledu považuje poučení Soudní exekutorky za nedostatečné a shledává v něm nesprávný úřední postup. Další pochybení Soudní exekutorky spatřuje v nevyčkání rozhodnutí o návrhu žalobkyně z 11. 11. 2016 na odklad a zastavení exekuce stran postižených bankovních účtů žalobkyně vedených u [banka] (dále jen„ účty u [banka]), jenž byl rozšířen dne 15. 11. 2016 i na Účet, avšak o doplněném návrhu na odklad exekuce ve vztahu k Účtu nebylo v průběhu naříkaného řízení vůbec rozhodnuto, a to i přes upozornění žalobkyně z 30. 11. 2017. Uvedla, že ke stržení finančních prostředků došlo dne 16. 11. 2017 bez toho, aniž by soudní exekutorka vyčkala tohoto rozhodnutí. Dne 29. 11. 2017 si zažádala o výplatu poloviny peněžních prostředků nacházejících se na Účtě, avšak oznámením peněžního ústavu z 30. 11. 2017 jí bylo sděleno, že veškeré peněžní prostředky již byly vyplaceny soudní exekutorce. Nebýt porušení zákonných povinností soudního exekutora, žalobkyni by žádná škoda nevznikla, protože peněžní prostředky by v době, kdy žalobkyně žádala o jejich výplatu, na účtu ještě byly a byly jí vyplaceny. Žalovaná nárok k žádosti žalobkyně neuspokojila.

2. Žalovaná ve svém podání z 25. 11. 2020 žalobu neuznala. Uvedla, že žalobkyně u ní dne 1. 11. 2019 uplatnila svůj nárok, který žalovaná projednala dne 26. 5. 2020. V řízení dle žalované nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť nelze přezkoumávat úkony soudu směřující k rozhodnutí ve věci, které se projeví v obsahu samotného rozhodnutí. Tvrzené pochybení není nesprávným úředním postupem a případné vady mohou být zhodnoceny a napraveny pouze v rámci soudní moci po uplatnění opravných prostředků. Rozhodnutí soudů nebylo nezákonné dle § 8 zákona č. 82/ 1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), tudíž nemohlo dojít ke vzniku škody, za niž by byla odpovědná žalovaná. V části namítaného neúplného poučení žalobkyně v exekučním příkazu č. j.: [číslo jednací] vznesla námitku promlčení.

3. V replice ze 17. 12. 2020 žalobkyně uvedla, že nárok promlčen není, neboť o škodě (o výplatě peněžních prostředků v žalované výši soudní exekutorce) se dozvěděla až dne 27. 11. 2017, kdy jí bylo oznámeno, že dne 16. 11. 2017 došlo ke stržení peněz z Účtu, tedy promlčecí lhůta počala běžet až dnem 21. 11. 2017.

4. Mezi účastníky bylo nesporné předběžné projednání nároku žalobkyně u žalované a vydání předmětných rozhodnutí v napadeném řízení, jak soud zjistil z jejich vyjádření a listinných důkazů (uplatnění nároku z 1. 11. 2019, stanovisko žalované z 26. 5. 2020).

5. Mezi účastníky bylo sporné, zda v řízení vedeném u Exekutorského úřadu pro Prahu 6, [jméno] [příjmení], pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu soudní exekutorky, zda v naříkaném řízení vznikla žalobkyni škoda v souvislosti s ním a zda je žalovaná za tuto škodu odpovědná.

6. Ze spisu Exekutorského úřadu Praha 6, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že v řízení vedeném u Exekutorského úřadu pro Prahu 6, [jméno] [příjmení], pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ napadené řízení“) zdejší žalobkyně vystupovala v postavení manželky povinného. Dne 15. 9. 2016 byl podán návrh na nařízení exekuce. Exekuce na majetek byla zahájena dne 12. 10. 2016. Vedením exekuce byla dne 11. 10. 2016 pověřena Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 6, která následně dne 1. 11. 2016 vydala mj. exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu č. j. [číslo jednací], 14 a dne 8. 11. 2016 exekuční příkaz č. j. [číslo jednací]. Návrhem z 11. 11. 2016 byl navržen odklad a zastavení exekuce s tím, že téhož dne žalobkyně podala vylučovací žalobu s odůvodněním, že je jednak výlučnou majitelkou účtů vedených u [banka] a jednak jí je na jeden z těchto účtů zasílán starobní důchod, jenž nepřesahuje nezabavitelnou výši. Dne 15. 11. 2016 bylo Soudní exekutorce zasláno žalobkyní sdělení, že návrh na odklad a zastavení exekuce z 11. 11. 2016 se vztahuje i na exekuční příkaz č. j. [číslo jednací], jenž byl vydán k provedení exekuce přikázáním pohledávek z Účtu žalobkyně. Dne 8. 3. 2017 Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl o návrhu na odklad a zastavení exekuce tak, že u dvou účtů vedených u [banka] rozhodl o odkladu exekuce do pravomocného rozhodnutí o zastavení exekuce přikázáním pohledávky z těchto účtů a stran třetího účtu u [banka] rozhodl o částečném zastavení. K odvolání oprávněných usnesením Městského soudu v Praze z 10. 7. 2017 č. j.: [číslo jednací] bylo citované rozhodnutí částečně změněno, částečně potvrzeno. Ani v jednom z rozhodnutí nebylo rozhodováno o zastavení exekuce přikázáním pohledávek z Účtu. Následně je dne 22. 11. 2017 usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j.: [číslo jednací] rozhodnuto o zamítnutí návrhu manželky na zastavení exekuce přikázáním pohledávky z účtů žalobkyně u [banka] a u Účtu. Dne 18. 12. 2017 si podala žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí odvolání, v němž namítala, že v rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce nebylo rozhodováno ve vztahu k Účtu žalobkyně a že ke stržení finančních prostředků došlo ještě před vydáním rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce. Usnesením Městského soudu v Praze č. j.: 55 Co 67/2019-407 bylo rozhodnutí soudu I. stupně z 22. 11. 2017 potvrzeno. Žalobkyně si dne 30. 11. 2017 podala námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce.

7. Ze zamítnutí žádosti žalobkyně o výplatu poloviny finančních prostředků z účtu z 30. 11. 2017 má soud za prokázané, že na základě sdělení o nabytí právní moci exekučního příkazu postihující Účet žalobkyně, došlo dne 16. 11. 2017 k vyplacení finančních prostředků nacházejících se na Účtu Soudní exekutorce. Z oznámení o provedení exekuce z 21. 11. 2017 soud zjistil, že žalobkyni bylo téhož dne oznámeno, že na základě vyrozumění o právní moci exekučního příkazu č.j.: [číslo jednací] byla provedena exekuce vkladů z Účtu.

8. Soud má za prokázané, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 z 8. 3. 2017, č. j. [číslo jednací], byla exekuce ve vztahu k žalobkyni částečně odložena a částečně zastavena, proti uvedenému rozhodnutí se žalobkyně nijak nebránila a k odvolání oprávněných bylo rozhodnuto tak, že se exekuce neodkládá a částečné zastavení bylo potvrzeno. Zdejší žalobkyně si nepodala návrh na doplnění výroku o rozhodnutí na odklad a zastavení exekuce ve vztahu k Účtu do předmětného rozhodnutí, neodvolala se a toto usnesení nebylo zrušeno pro nezákonnost. Za hlavní důkaz lze považovat obsah spisu napadeného řízení. Skutkový děj byl mezi účastníky prakticky nesporný.

9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

10. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk odst. 1 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. (2) Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. (3) Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

12. Podle § 166 odst. 1 o. s. ř. nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu.

13. Podle § 304b odst. 4 o. s. ř je-li výkon rozhodnutí veden podle § 262a odst. 4, nevztahují se zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 ani postup podle § 307 odst. 1 a 2 na částku ve výši poloviny peněžních prostředků, které byly na účtu v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Je-li částka podle věty první nižší než částka podle odstavce 1 věty první, nevztahují se zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 ani postup podle § 307 odst. 1 a 2 na částku ve výši podle odstavce 1 věty první. Peněžní prostředky podle věty první nebo věty druhé vyplatí peněžní ústav manželovi povinného na jeho žádost; odstavec 2 věta první se použije obdobně. O tom musí být manžel povinného při nařízení výkonu rozhodnutí poučen.

14. Dle § 54 odst. 2 ex. ř. do vydání rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce, nejde-li o návrh, který je svévolným nebo zřejmě bezúspěšným uplatňováním nebo bráněním práva. Věta první se nepoužije, uplatní-li účastník v návrhu na odklad stejné okolnosti, o nichž již bylo rozhodnuto.

15. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 5 písm. a) OdpŠk, § 8 odst. 1, 3 OdpŠk, když se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení náhrady škody za postup, jenž měl za následek nesprávné rozhodnutí (srov. např. NS 2 Cdon 129/97 (SJ 5/2000). Žalobkyně namítala, že v rozhodnutí soudu prvního stupně o odkladu exekuce a jejím částečném zastavení, nebylo rozhodnuto o návrhu žalobkyně ve vztahu k Účtu, ač se tak stát mělo. Odpovědnostní titul žalobkyně představuje nezákonné rozhodnutí a nikoli nesprávný úřední postup. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

16. Objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle OdpŠk je založena při současném splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem škody. Existence těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána.

17. Soud se zaměřil na splnění první podmínky (nezákonného rozhodnutí) a shledal, že v napadeném řízení nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk. Žalobkyně si podala dne 11. 11. 2016 návrh na odklad a zastavení exekuce ve vztahu k jejím účtům vedeným u [banka]. Sdělením z 15. 11. 2016 žalobkyně uvedla, že návrh na odklad a zastavení se vztahuje i na Účet žalobkyně. Žalovaná namítala, že uvedený přípis byl posouzen jako prosté sdělení a tudíž nebyl posouzen jako doplnění návrhu na odklad či zastavení exekuce. S uvedeným hodnocením se zdejší soud neztotožňuje a i přes poněkud nešťastné označení 18. Z uvedeného přípisu, poněkud nešťastně označeného jako sdělení, má však soud za to, že měl být ve smyslu o. z. dle svého obsahu jednoznačně posouzen jako doplnění návrhu na odklad a zastavení exekuce z 11. 11. 20216.

19. Nicméně v napadeném řízení je nesprávným rozhodnutím usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 z 8. 3. 2017, č. j. [číslo jednací]. V případě, že by soud prvního stupně postupoval správně, rozhodl by ve světle shora uvedeného též o návrhu žalobkyně na odklad a zastavení exekuce i co do exekučního příkazu č. j. [číslo jednací], jímž byl postižen Účet žalobkyně. Nicméně toto rozhodnutí nebylo jako pravomocné pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, nelze z něj tak nárokovat odpovědnost státu za škodu. Případné nesprávnosti či vady se projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Na uvedeném ničeho nemění argument žalobkyně, že namítá nesprávný úřední postup Soudní exekutorky a nikoliv soudu, když právě o postupu Soudní exekutorky v exekučním řízení bylo soudem rozhodováno.

20. Nadto žalobkyně rovněž nevyužila v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu § 8 odst. 3 OdpŠk. Žalobkyně se jednak proti uvedenému rozhodnutí nijak nebránila ani prostým odvoláním a zejména nevyužila podat návrh na doplnění předmětného usnesení podle § 166 odst. 1 o. s. ř., a to i když byla v řízení zastoupena advokátem, a proto nemůže jít ani o případ zvláštního zřetele hodného.

21. Lze tedy uzavřít, že v projednávané věci napadené rozhodnutí nebylo jako nezákonné zrušeno a žalobkyně měla účinnou možnost nápravy (návrh na doplnění, odvolání, podání nového návrh na odklad a zastavení, mimořádný opravný prostředek), kterou nevyužila.

22. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že není dána odpovědnost státu za škodu, neboť nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno, a žalobkyně měla jiný účinný prostředek nápravy, který nevyužila, a proto soud žalobu podle § 5 písm. a) OdpŠk ve spojení s § 8 odst. 1,3 OdpŠk zamítl (výrok I.). Případné odškodnění by zasahovalo do výkonu nezávislého soudnictví, neboť by ve svém důsledku revidovalo rozhodnutí ve věci vydaná.

23. Nadto jde-li o samotnou tvrzenou škodu ve výši 353 024,29 Kč, žalobkyni byl dne 15. 11. 2016 doručen exekuční příkaz č. j. [číslo jednací], jímž bylo nařízeno provedení exekuce přikázáním pohledávky z Účtu žalobkyně. V uvedeném exekučním příkazu byla žalobkyně řádně poučena o možnosti vybrat si polovinu peněžních prostředků z Účtu. K námitce žalobkyně, že v exekučním příkaze nebyla uvedena lhůta pro podání této žádosti, lze shrnout, že tato není důvodná a soud žádný nesprávný úřední postup v postupu Soudní exekutorky neshledal, neboť povinnost poučit o délce lhůty v tomto případě zákon neupravuje. Namítaný nedostatek poučení nelze po Soudním exekutorovi s ohledem na výše uvedené spravedlivě požadovat. Obiter dictum žalobkyně byla zastoupena profesionálem z oboru práva a je namístě odkázat na pravidlo vigilantibus iura skripta sunt s tím, že došlo-li dne 20. 11. 2017 ke strhnutí finančních prostředků na Účtu se nacházejících, jež byly následně odeslány Soudní exekutorce, stalo se tak pouze a jen v důsledku nečinnosti žalobkyně. Navíc možnost vybrat si polovinu finančních prostředků, nacházejících se na účtu postiženém exekučním příkazem je nutno chápat jako dobrodiní ze strany zákonodárce a bylo jen na vůli manžela povinného, zdejší žalobkyně, zda zmiňované možnosti využila či nikoliv a ponechá je na úhradu vymáhané pohledávky.

24. Konečně jde-li o námitku žalobkyně, že v případě vedení exekuce mohla být z Účtu stržena pouze polovina finančních prostředků, s uvedenou námitkou se již v rámci napadeného řízení vypořádal odvolací soud ve svém rozhodnutí ze 17. 4. 2019 č. j.: 55 Co 67/2019, ve kterém uvedl, že:„ …skutečnost, že exekuce pokud by převyšovala polovinu společného jmění manželů, by mohla být tedy pouze v rozsahu jedné poloviny, se ovšem musí vztahovat k celé hodnotě majetku, ne k jednotlivým exekucí postiženým věcem či majetkovým právům, tvořícím společné jmění manželů“. Pro úplnost soud uvádí, že stran nároku na náhrady škody se pro nadbytečnost nezabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou, neboť vznikla-li žalobkyni škoda, stalo se tak jen v důsledku její nečinnosti, jak rozvedeno shora, a ve věci tak nelze shledat nesprávný úřední postup, za nějž by byla odpovědná žalovaná.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, a proto má nárok dle § 151 odst. 3 o. s. ř. na náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč á úkon podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření ve věci, dvakrát účast na jednání (dne 1. 3. a 7. 4. 2021) a dvakrát za přípravu k nim. Žalované tak náleží na náhradě nákladů řízení částka 1 500 Kč (výrok II.).