47 C 111/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalované: Jméno žalované Adresa žalované pro zaplacení 353 024,29 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 353 024,29 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinná nahradit žalované náhradu nákladů řízení 6 900 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou z 8. 10. 2020 domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí náhradu škody ve výši 353 024,29 Kč spočívající ve výši poloviny peněžních prostředků, které byly na bankovním účtu žalobkyně vedeném u , právnická osoba, , Anonymizováno, , a.s. č. účtu: , č. účtu, (dále jen „Účet“) v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí v exekučním řízení vedeném u Exekutorského úřadu pro , adresa, , , tituly před jménem, , jméno FO, (dále jen „Soudní exekutorka“) pod sp. zn. , Anonymizováno, , jehož byla účastna jako manželka povinného. Namítala, že exekuční příkaz č. j.: , Anonymizováno, , vydaný na přikázání pohledávky z Účtu žalobkyně, sice obsahoval poučení o možnosti požádat u peněžního ústavu o vyplacení částky ve výši poloviny peněžních prostředků, jež byly na účtu v okamžiku, v němž bylo doručeno peněžnímu ústavu usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, avšak nebyla v něm stanovena lhůta, do kdy tak žalobkyně mohla učinit. K postižení předmětného účtu došlo následně dne 8. 11. 2016. Pozdější žádost žalobkyně o vyplacení poloviny peněžních prostředků nacházejících se na Účtě, byla považována za opožděnou, nebylo jí vyhověno a v tomto ohledu považuje žalobkyně poučení Soudní exekutorky za nedostatečné a shledává v něm nesprávný úřední postup. Další pochybení Soudní exekutorky spatřuje v nevyčkání rozhodnutí o návrhu žalobkyně z 11. 11. 2016 na odklad a zastavení exekuce stran postižených bankovních účtů žalobkyně vedených u , Anonymizováno, (dále jen „účty u , Anonymizováno, “), jenž byl rozšířen dne 15. 11. 2016 i na Účet, avšak o doplněném návrhu na odklad exekuce ve vztahu k Účtu nebylo v průběhu naříkaného řízení vůbec rozhodnuto, a to i přes upozornění žalobkyně z 30. 11. 2017. Uvedla, že ke stržení finančních prostředků došlo dne 16. 11. 2017 bez toho, aniž by soudní exekutorka vyčkala tohoto rozhodnutí. Žalobkyně si totiž dne 29. 11. 2017 zažádala o výplatu poloviny peněžních prostředků nacházejících se na Účtě, avšak oznámením peněžního ústavu z 30. 11. 2017 jí bylo sděleno, že veškeré peněžní prostředky nacházející se na Účtu již byly vyplaceny soudní exekutorce. Nebýt porušení zákonných povinností soudního exekutora, žalobkyni by žádná škoda nevznikla, protože peněžní prostředky by v době, kdy žalobkyně žádala o jejich výplatu, na Účtu ještě byly a byly by jí vyplaceny. Žalovaná nárok k žádosti žalobkyně neuspokojila.

2. Žalovaná ve svém podání z 25. 11. 2020 žalobu neuznala. Učinila nesporným, že žalobkyně u ní dne 1. 11. 2019 uplatnila svůj nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) ve výši 353 024,29 Kč, jež měla vzniknout v souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem Soudní exekutorky spočívajícím v neúplném poučení v exekučním řízení a v tom, že Soudní exekutorka nevyčkala na rozhodnutí o návrhu na odklad a zastavení exekuce v řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, K projednání nároku žalovaná přistoupila dne 26. 5. 2020, přičemž konstatovala, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť nelze přezkoumávat úkony soudu směřující k rozhodnutí ve věci, které se projeví v obsahu samotného rozhodnutí. Tvrzené pochybení není nesprávným úředním postupem a případné vady mohou být zhodnoceny a napraveny pouze v rámci soudní moci po uplatnění opravných prostředků. Rozhodnutí soudů nebylo ani nezákonné dle § 8 OdpŠk, tudíž nemohlo dojít ke vzniku škody, za niž by byla odpovědná žalovaná. V části namítaného neúplného poučení žalobkyně v exekučním příkazu č. j.: , Anonymizováno, vznesla námitku promlčení a nadto uvedla, že jedinou povinností soudního exekutora je poučit manžela povinného o možnosti požádat si o částku ve výši poloviny peněžních prostředků, které byly na účtu v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí za současného konstatování, že tuto svoji povinnost Soudní exekutorka splnila.

3. V replice ze 17. 12. 2020 žalobkyně uvedla, že nárok promlčen není, neboť o škodě (o výplatě peněžních prostředků soudní exekutorce) se dozvěděla až dne 21. 11. 2017, kdy jí bylo oznámeno, že dne 16. 11. 2017 došlo ke stržení peněz z Účtu, tedy promlčecí lhůta počala běžet ve smyslu ust. § 32 odst. 1 OdpŠk až dnem 21. 11. 2017. Dále namítala, že odpovědnost státu za škodu může být za určitých okolností dána i v případě, že nedošlo ke zrušení nezákonného rozhodnutí, neboť to zrušit nelze (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu 28 Cdo 2150/2012). Opětovně vytýkala, že Soudní exekutorka strhla peníze z Účtu žalobkyně neoprávněně.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně u žalované nárok na náhradu škody předběžně uplatnila dne 1. 11. 2019 a že žalovaná k projednání nároku přistoupila dne 26. 5. 2020.

6. Dále nebylo mezi účastníky sporu o průběhu napadeného řízení, když soud ze spisu Exekutorského úřadu , adresa, , , tituly před jménem, , jméno FO, , pod sp. zn. , Anonymizováno, zjistil, že v řízení vedeném u Exekutorského úřadu pro , adresa, , , tituly před jménem, , jméno FO, , pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále jen „napadené řízení“) zdejší žalobkyně vystupovala v postavení manželky povinného. Dne 15. 9. 2016 byl podán návrh na nařízení exekuce. Exekuce na majetek byla zahájena dne 12. 10. 2016. Vedením exekuce byla dne 11. 10. 2016 pověřena , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , která následně dne 1. 11. 2016 vydala mj. exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu č. j. , Anonymizováno, a dne 8. 11. 2016 exekuční příkaz č. j. , Anonymizováno, . Návrhem z 11. 11. 2016 byl navržen odklad a zastavení exekuce s tím, že téhož dne žalobkyně podala vylučovací žalobu. Dne 15. 11. 2016 bylo Soudní exekutorce zasláno žalobkyní sdělení, že návrh na odklad a zastavení exekuce z 11. 11. 2016 se vztahuje i na exekuční příkaz č. j. , Anonymizováno, , jenž byl vydán k provedení exekuce přikázáním pohledávek z Účtu žalobkyně. V citovaném exekučním příkaze je zakotveno poučení, že: „Peněžní ústav vyplatí manželu povinného na jeho žádost peněžní prostředky do výše dvojnásobku životního minima a částku ve výši poloviny peněžních prostředků, které byly na účtu v okamžiku, v němž byl peněžnímu ústavu doručen tento exekuční příkaz, nejvýše jednou.“ Dne 8. 3. 2017 , adresa, rozhodl o návrhu na odklad a zastavení exekuce tak, že u dvou účtů vedených u , Anonymizováno, rozhodl o odkladu exekuce do pravomocného rozhodnutí o zastavení exekuce přikázáním pohledávky z těchto účtů a stran třetího účtu u , Anonymizováno, rozhodl o částečném zastavení. K odvolání oprávněných usnesením , Anonymizováno, z 10. 7. 2017 č. j.: , Anonymizováno, bylo citované rozhodnutí částečně změněno, částečně potvrzeno. Ani v jednom z rozhodnutí nebylo rozhodováno o zastavení exekuce přikázáním pohledávek z Účtu. Následně je dne 22. 11. 2017 usnesením , Anonymizováno, , adresa, č. j.: , Anonymizováno, rozhodnuto o zamítnutí návrhu manželky na zastavení exekuce přikázáním pohledávky z účtů žalobkyně u , Anonymizováno, a u Účtu. Dne 18. 12. 2017 si podala žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí odvolání, v němž namítala, že v rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce nebylo rozhodováno ve vztahu k Účtu žalobkyně a že ke stržení finančních prostředků ve výši 706 048,58 Kč došlo ještě před vydáním rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce. Usnesením , Anonymizováno, ze dne 17. 4.2019 č. j.: , Anonymizováno, bylo rozhodnutí soudu I. stupně z 22. 11. 2017 potvrzeno.

7. Ze zamítnutí žádosti žalobkyně o výplatu poloviny finančních prostředků z Účtu z 30. 11. 2017 má soud za prokázané, že na základě sdělení o nabytí právní moci exekučního příkazu ke dni 15. 11. 2016 postihujícího Účet žalobkyně, došlo dne 16. 11. 2017 k vyplacení finančních prostředků nacházejících se na Účtu žalobkyně Soudní exekutorce. Z oznámení o provedení exekuce z , datum, soud zjistil, že žalobkyni bylo téhož dne oznámeno, že na základě vyrozumění o právní moci exekučního příkazu č.j.: , Anonymizováno, byla provedena exekuce vkladů z Účtu.

8. Z žaloby ve věci , Anonymizováno, podané u , adresa, vzal soud za zjištěné, že zdejší žalobkyně se žalobou z 19. 7. 2019 domáhá na svém bývalém právním zástupci, , tituly před jménem, , jméno FO, , částky ve výši 765 843,58 Kč s tím, že ji zastupoval v shora uvedeném řízení u Soudní exekutorky pod sp. zn. , Anonymizováno, avšak jeho zastupování bylo od počátku nekvalitní a bylo provázeno několika pochybeními, v důsledku nichž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku. Zásadní pochybení spočívalo ve sdělení žalovaného, že její Účet je jako účet manželky nepostižitelný, když nebýt tohoto sdělení, žalobkyně by peněžní prostředky z dědictví, které se na něm t. č. nacházely, vložila na účet některého ze svých synů. Dále žalovaný neposkytl žalobkyni informaci, že je oprávněna žádat po peněžním ústavu částku ve výši jedné poloviny, které se na Účtu nacházely v době doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Konečně žalobkyně na radu žalovaného podala vylučovací žalobu, jejímž předmětem bylo vyloučení peněžních prostředků nacházejících se mj. na Účtu. Předmětnou žalobu vzala později na radu žalovaného zpět, avšak uvedeným jednáním jí vznikly nadbytečné náklady. V posledku žalovaný při zastupování žalobkyně v exekučním řízení nikde netvrdil relevantní argumenty, zejména neargumentoval tím, že peněžní prostředky, které se na Účtu žalobkyně nacházely, pocházely z dědictví. Předmětné řízení bylo usnesením , adresa, přerušeno do skončení tamního řízení a řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, .

9. Z rozsudku , adresa, , č. j. , Anonymizováno, ze dne 15. 6. 2023 vzal soud za zjištěné, že obvodní soud žalobu žalobkyně na zaplacení částky 353 024,29 Kč s příslušenstvím zamítl a uložil jí zaplatit žalované, , právnická osoba, ., náhradu nákladů řízení. Předmětnou žalobou se zdejší žalobkyně domáhala vůči žalované náhrady škody, která jí vznikla v příčinné souvislosti s tím, že žalovaná porušila zejména zákonnou povinnost dle ustanovení § 304b odst. 4 o. s. ř., respektive případně i svou povinnost dle smlouvy uzavřené mezi účastníky, když na základě exekučního příkazu vyplatila Soudní exekutorce veškeré prostředky nacházející se na Účtu, namísto toho, aby jejich polovinu vyplatila na žádost žalobkyni. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaný vyplacením veškerých finančních prostředků z Účtu dne 16. 11. 2017 na základě exekučního příkazu zaviněně porušil svou zákonnou povinnost stanovenou mu ustanovením § 304b odst. 4 o. s. ř., neboť dle citovaného ustanovení měl polovinu těchto prostředků, tj. částku ve výši 353 024,29 Kč, ponechat na Účtu a k případné žádosti žalobkyni jí tyto prostředky vyplatit. Soud dále konstatoval, že pokud by žalovaný dané finanční prostředky Soudní exekutorce nevyplatil, na Účtu by se tyto finanční prostředky stále nacházely a žalobkyni by tak mohly být vyplaceny a škoda by jí v žalované výši nevznikla, a to bez ohledu na případný nesprávný úřední postup soudní exekutorky, případně odpovědnost dalších osob za takto vzniklou škodu ve smyslu ustanovení § 2015 odst.1 o. z. Jednání žalovaného tak bylo bezprostřední příčinou vzniku škody žalobkyni v žalované výši. Soud tak shledal splněné veškeré podmínky odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou dle ustanovení § 2910 o. z. Nicméně soud zároveň shledal důvodnou námitku promlčení, vznesenou žalovaným, když vyšel z toho, že žalobkyně již od 30. 11. 2017, kterým žalovaný žalobkyni sdělil, že na základě doručení vyrozumění o nabytí právní moci exekučního příkazu provedl dne 16. 11. 2017 výplatu finančních prostředků z Účtu soudní exekutorce, znala veškeré ve věci rozhodné skutečnosti, s žalovaným ohledně daného nároku komunikovala a opakovaně jej vyzývala k jeho zaplacení. Bylo tak zcela na vůli žalobkyně, jaké právní prostředky zvolí ke své obraně. Nic jí objektivně nebránilo uplatnit daný nárok vůči žalovanému jako jednomu z více možných škůdců žalobou řádně a včas. Žalobkyně však ze svých více, v úvahu přicházejících, nároků zvolila cestu soudního vymáhání náhrady škody po státu, viz řízení u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, , právnická osoba, /, Anonymizováno, a zároveň však nepodala u soudu žalobu proti žalovanému. Soud proto uzavřel, že daný nárok mohla žalobkyně vůči žalovanému uplatnit již ode dne následujícího potom, kdy se dozvěděla o výplatě finančních prostředků, tj. 1. 12. 2017, daný nárok se tak vůči žalovanému promlčel 1. 12. 2020, když žaloba byla podána 8. 12. 2022. , Anonymizováno, jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. 10. 2023 č. j. , Anonymizováno, napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, když dospěl k závěru, že závěr soudu prvního stupně o tom, že se ochrana peněžních prostředků na Účtu žalobkyně měla poskytovat i poté, co bylo peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění o nabytí právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí je správný. Odvolací soud konstatoval, že žalobkyně mohla a měla si být již v době, kdy podávala žalobu proti státu, vědoma toho, že žalovaná je osobou, která může odpovídat za vzniklou škodu. Zvolila však pro ni zřejmě jednodušší cestu vymáhání nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem orgánu státu, avšak pokud s tímto nárokem neuspěla, nemůže tato její procesní strategie jít k tíži žalované. Jestliže tedy v uvedené době existovaly takové skutkové okolnosti, jimiž žalobkyně disponovala, které mohly vést k závěru o vymezení odpovědného subjektu, započala běžet ve vztahu k žalované promlčecí doba. Promlčecí doba začala běžet nejpozději na jaře roku 2019, a pokud žaloba byla k soudu podána až 8. 12. 2022, nezbývá než konstatovat, že nárok žalobkyně je promlčen.

10. Z žaloby podané k , Anonymizováno, , adresa, dne 5. 12. 2025 se podává, že žalobkyně se citovanou žalobou domáhá na žalované , právnická osoba, . zaplacení částky ve výši 353 024,29 Kč s příslušenstvím, s tím, že uvedená částka se nacházela na účtu žalobkyně vedeného u žalované na základě smlouvy o stavebním spoření. Tato smlouva zanikla výpovědí ze strany žalobkyně a byla zrušena ke dni 28. 6. 2024, přičemž žalobkyni byla z tohoto účtu vyplacena zůstatková částka 325,78 Kč, nicméně žalobkyně v žalobě tvrdí, že jí měla být vyplacena další částka ve výši 353 024,29 Kč, k čemuž nedošlo, ačkoliv žalobkyně žalovanou k vyplacení této částky vyzvala výzvou ze dne 7. 11. 2025. Žalobkyně namítala, že uvedené finanční prostředky by se na Účtě nacházely, pokud by je žalovaná nestrhla z účtu žalobkyně dne 16. 11. 2017, a to na základě exekučního příkazu č. j. , Anonymizováno, , ze dne 8. 11. 2016, když takový postup žalované byl v rozporu s ustanovením § 304b odst. 4 o. s. ř.

11. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 2. 7. 2024 adresovaného zdejší žalobkyni se podává, že smlouva o stavebním spoření číslo , hodnota, byla zrušena ke dni 28. 6. 2024, když na Účtě se nacházely finanční prostředky ve výši 325,78 Kč, které byly vyplaceny žalobkyni.

12. Z usnesení , adresa, , č. j. , Anonymizováno, ve spojení s usnesením , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, se podává, že exekuce vedená ve věci oprávněných , jméno FO, a , jméno FO, pro částku 507 550 Kč s příslušenstvím proti povinnému , tituly před jménem, , jméno FO, , za účasti zdejší žalobkyně, jako manželky povinného, se exekuce zastavuje, bylo rozhodnuto o náhradě nákladů exekutora. Zároveň bylo zastaveno řízení o návrhu zdejší žalobkyně, jako manželky povinného, na částečné zastavení exekuce a bylo zastaveno řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce. Z odůvodnění usnesení se mimo jiné podává, že povinný se bránil tím, že byl připraven větší část dlužné částky zaplatit jednorázově, a to přibližně 700 000 Kč, k čemuž uvedl, že finanční prostředky by mu poskytla jeho manželka, která tyto měla k dispozici na svém stavebním spoření. Exekuce byla zastavena za situace, kdy bylo rozhodnuto o oddlužení manžela zdejší žalobkyně v insolvenčním řízení , insolvenční spisová značka, , čímž zanikly jeho pohledávky splněním povinnosti oddlužení a nastaly tak zákonné podmínky pro zastavení exekuce.

13. Soud při jednání dne 3. 10. 2023 zamítl pro nadbytečnost další návrhy žalobkyně na doplnění dokazování, a to sdělením soudního exekutora ze dne 3. 7. 2019. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.

14. Mezi účastníky bylo sporné, zda v řízení vedeném u , Anonymizováno, , adresa, , , tituly před jménem, , jméno FO, , pod sp. zn. , Anonymizováno, došlo k nesprávnému úřednímu postupu soudní exekutorky, zda v naříkaném řízení vznikla žalobkyni škoda v souvislosti s ním a zda je žalovaná za tuto škodu odpovědná.

15. Zdejší soud dne 7. 4. 2021 rozhodl rozsudkem č. j. , Anonymizováno, , právnická osoba, /, Anonymizováno, , že žalobu jako nedůvodnou zamítl s tím, že odpovědnostní titul představuje případně nezákonné rozhodnutí a nikoli nesprávný úřední postup, pročež není dána odpovědnost státu za škodu, neboť ve věci nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno a žalobkyně měla ve smyslu § 8 odst. 3 OdpŠk jiný prostředek nápravy, který nevyužila. Vyšel ze skutečností, že žalobkyně podala dne 11. 11. 2016 návrh na odklad a zastavení exekuce ve vztahu k jejím účtům vedeným u ČSOB, přičemž následně dne 15. 11. 2016 sdělila, že návrh na odklad a zastavení se vztahuje i na Účet. Soud prvního stupně, se přes poněkud nešťastné označení tohoto přípisu jako sdělení, neztotožnil s námitkou žalované o jeho posouzení pouze jako prostého sdělení, když má za to, že měl být podle svého obsahu posouzen jednoznačně jako doplnění návrhu na odklad a zastavení exekuce ze dne 11. 11. 2016., Anonymizováno, Zdůraznil však, že v napadeném řízení bylo rozhodnuto usnesením , adresa, . Postupoval-li by soud prvního stupně v napadeném řízení správně, rozhodl by též o návrhu žalobkyně na odklad a zastavení exekuce i ohledně exekučního příkazu, č. j. , Anonymizováno, jímž byl postižen Účet žalobkyně. Jelikož však citované rozhodnutí nebylo jako pravomocné pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, nelze z něj nárokovat odpovědnost státu za škodu. Případné nesprávnosti či vady se projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Žalobkyně se proti uvedenému rozhodnutí nebránila ani prostým odvoláním, ani nevyužila možnost podat návrh na doplnění předmětného usnesení podle § 166 odst. 1 o. s. ř. V druhé namítané části zdejší soud v postupu Soudní exekutorky žádný nesprávný úřední postup neshledal, jelikož povinnost poučit manžela povinného o délce lhůty k vybrání poloviny peněžních prostředků z Účtu zákon neupravuje, když ke stržení finančních prostředků došlo v důsledku nečinnosti žalobkyně.

16. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem z 11. 11. 2021, Anonymizováno, č. j.: 53 Co 285/2021-149 rozsudek soudu I. stupně potvrdil, i když s jiným právním závěrem. Konstatoval, že nesprávný úřední postup je postupem, který s rozhodovací činností zpravidla nesouvisí, a pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Nesprávným úředním postupem souvisejícím s rozhodovací činností je pak např. nevydání či opožděné vydání rozhodnutí, mělo-li být správně vydáno v souladu s uvedenými pravidly či vydáno ve stanovené lhůtě, příp. jiná nečinnost státního orgánu či jiné vady ve způsobu vedení řízení. Dovodil, že: „Skutkové vymezení odpovědnosti se v tomto případě spojuje právě s tím, že o návrzích žalobkyně nebylo rozhodnuto, respektive nebylo rozhodnuto předtím, než byly peněžní prostředky z předmětného účtu odepsány. K jejich stržení přitom nemělo před rozhodnutím dojít, neboť návrh na zastavení exekuce z 15. 11. 2016 byl podán ve lhůtě podle § 46 odst. 6 ex. řádu, když zde přisvědčil názoru soudu I. stupně, že přes nepřesné označení se jednalo o návrh na zastavení exekuce ve vztahu k předmětnému účtu. Za této situace nebylo možné exekuci provést v souladu s § 47 odst. 2 písm. b) ex. řádu. O návrhu bylo rozhodnuto až dne 22. 11. 2017 tak, že byl zamítnut. O návrhu na odklad exekuce ve vztahu k předmětnému účtu pak v řízení nebylo rozhodnuto vůbec.“ Odvolací soud uzavřel, že shledal odpovědnostní titul žalované v tomto popsaném nesprávném úředním postupu. Ohledně neuvedení lhůty pro podání žádosti o výběr peněžních prostředků z Účtu se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu I. stupně, že uvedené nelze považovat za nesprávný úřední postup, jelikož zákon povinnost poučit o délce lhůty k vybrání finančních prostředků neukládá. Odvolací soud shledal předpoklady odpovědnosti za škodu, a to nesprávný úřední postup a existenci škody. Neměl však již za naplněný předpoklad příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou, neboť dle něj došlo k přetržení příčinné souvislosti, protože stejný následek (vznik škody) vyvolala i další příčina, spočívající v tom, že po dobu jednoho roku žalobkyně o výplatu peněžních prostředků nepožádala. Konstatoval, že žalobkyně sama svou nečinností způsobila, že jí peníze nebyly vyplaceny, přičemž také nelze přehlédnout, že byla po celou dobu zastoupena profesionálem z oboru práva, proto je namístě klást na ni i případné vyšší nároky a vycházet ze zásady „vigilantibus iura skripta sunt“, tedy právo svědčí dbalým. Přestože nebyla v poučení uvedena žádná lhůta k podání žádosti, nelze z toho vyvozovat, že tato možnost je časově zcela neomezená. Žalobkyně měla lhůtu více než dostačující, navíc okolnosti, pro které žádost po dobu jednoho roku nepodala, v řízení nijak neosvětluje, proto nečinnost musí jít pouze k její tíži.

17. Jmenované rozsudky soudu I. stupně a odvolacího soudu byly dne 27. 4. 2022 zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 868/2022-172 s tím, že Nejvyšší soud sice konstatoval, že dílčí právní závěr odvolacího soudu, že samotné nestanovení lhůty v poučení žalobkyně exekutorem nezakládá nesprávný úřední postup, je správný, avšak zdůraznil, že nelze dovozovat, že se ochrana peněžních prostředků ve výši dvojnásobku životního minima uplatní pouze do okamžiku odepsání vymáhané pohledávky z účtu podle ustanovení § 307 odst. 1 o. s. ř., naopak tyto prostředky musí povinnému zůstat k dispozici i poté, co bylo peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění o nabytí právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. S ohledem na prakticky shodnou formulaci ustanovení § 304b odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. co do vyloučení zákazů uvedených v § 304 odst. 1 a 3 Nejvyšší soud neshledal relevantní důvod, aby se vyloučení zákazů dispozice, které se uplatnilo u povinného podle § 304b odst. 1 o. s. ř., nemělo uplatnit u manžela povinného podle § 304b odst. 4 o. s. ř. Z toho tedy vyplývá, že i podle ustanovení § 304b odst. 4 o. s. ř., ve znění zákona č. 139/2015 Sb., se ochrana peněžních prostředků ve výši poloviny peněžních prostředků, které byly na účtu v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, převyšuje-li částku podle odstavce 1, uplatní i po odepsání vymáhané pohledávky z účtu podle § 307 odst. 1 o. s. ř., a i v tomto případě tyto prostředky musí manželce povinného zůstat k dispozici i poté, co bylo peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění o nabytí právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Nejvyšší soud dále uvedl, že z toho současně vyplývá, že nemohou-li být uvedené peněžní prostředky exekucí postiženy, bylo by v rozporu s elementární logikou, aby zákon ve vztahu k fakultativní žádosti manžela povinného o výplatu „chráněných“ finančních prostředků určoval jakoukoli lhůtu, nadto lhůtu propadnou či svými důsledky sankční, neboť je čistě na manželu povinného, zda a případně kdy o výplatu peněžních prostředků požádá.

18. Po vydání citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu žalobkyně setrvala na své žalobě tak, jak byla podána a žalovaná odkázala na své vyjádření k dovolání žalobkyně, kde akcentovala, že ve vztahu mezi žalobkyní a bankou, u níž měla žalobkyně zřízený Účet, se jedná o vztah týkající se platebních služeb a banka neměla oprávnění finanční prostředky žalobkyně poukázat na účet soudního exekutora, pročež má za to, že za případně vzniklou škodu je odpovědná banka a nikoliv žalovaná.

19. Zdejší soud tak dne 29. 6. 2022 rozhodl v pořadí druhým rozsudkem, a to pod č. j.: 47 C 11/2020-190, kterým žalobu opětovně zamítl. Pokud šlo o samotné nestanovení lhůty v poučení žalobkyně Soudní exekutorkou k výplatě peněžních prostředků nacházejících se na Účtu, dovolací soud se ve svém rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 868/2022-172 ztotožnil se závěrem, že uvedené nesprávný úřední postup nezakládá, z čehož vyšel při svém rozhodování i tamní soud. Pokud šlo o druhý tvrzený nesprávný úřední postup Soudní exekutorky, jenž měl spočívat ve skutečnosti, že přistoupila ke stržení finančních prostředků z Účtu, aniž by vyčkala rozhodnutí exekučního soudu o návrhu na odklad a zastavení exekuce ve vztahu k předmětnému účtu, soud setrval na názoru, že sdělení žalobkyně ze dne 15. 11. 2016 mělo být posuzováno jako doplnění návrhu na odklad a zastavení exekuce, jenž byl žalobkyní podán dne 11. 11. 2016. Soud sice dospěl k závěru, že ke stržení finančních prostředků žalobkyně z Účtu nemělo před vydáním rozhodnutí o návrhu žalobkyně na odklad a zastavení exekuce dojít, neboť návrh na zastavení exekuce z 15. 11. 2016 byl podán ve lhůtě podle § 46 odst. 6 ex. řádu, avšak vyšel z toho, že ke stržení finančních prostředků ve výši 353 024,29 Kč, což je částka, jež odpovídá polovině finančních prostředků, které byly na Účtu žalobkyně v okamžiku, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, nemělo dojít nikdy, a to bez ohledu na skutečnost, jak by bývalo bylo exekučním soudem o návrhu žalobkyně na odklad a zastavení exekuce rozhodnuto, neboť tyto peněžní prostředky neměly být exekucí postiženy, jedná se o „chráněné“ finanční prostředky a bylo čistě na manželce povinného, pokud a kdy o jejich výplatu požádá. Se zřetelem na uvedené, tak soud shledal pochybení na straně poskytovatele platební služby žalobkyně, a nikoliv žalované, když žalovanou částku, jež měla zůstat na Účtu ve prospěch žalobkyně jakožto manželky povinného, vyplatila dne 16. 11. 2017 Soudní exekutorce, přičemž vyšel z toho, že vztah mezi žalobkyní a , právnická osoba, , Anonymizováno, . (dále jen „, Anonymizováno, “) je vztahem mezi uživatelem platebních služeb a poskytovatelem platebních služeb. Z účtu žalobkyně odeslala , Anonymizováno, Soudní exekutorce mj. částku 353 024,29 Kč, přestože k tomu neměla souhlas žalobkyně a ani nešlo o případ podle § 98 odst. 1 zákona o platebním styku a § 307 odst. 1 o. s. ř., neboť povinnost uložená exekučním příkazem se na předmětnou částku nevztahovala, což bylo uvedeno i v poučení exekučního příkazu ze dne 8. 11. 2016, č. j. , Anonymizováno, proto zákonnou povinností , Anonymizováno, jako peněžního ústavu uskutečnit převod peněžních prostředků na základě shora uvedeného exekučního příkazu ze dne 8. 11. 2016, avšak pouze v rozsahu peněžních prostředků přesahujících částku ve výši poloviny peněžních prostředků, které byly na Účtu v okamžiku, v němž byl , Anonymizováno, doručen tento exekuční příkaz, čímž by i dostála své povinnosti vyplývající z § 307 o. s. ř. (převod peněžních prostředků ve prospěch oprávněného z exekučního příkazu), avšak částku ve výši 353 024,29 Kč měla , Anonymizováno, na účtu žalobkyně ponechat i poté, co jí bylo doručeno vyrozumění o nabytí právní moci předmětného exekučního příkazu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu 20 Cdo 3524/2015). Tedy přestože měl soud za to, že v řízení žalobkyni vznikla škoda ve výši žalované částky, jež jí byla dne 16. 11. 2017 stržena z Účtu a že ve věci je dán nesprávný úřední postup Soudní Exekutorky, jež nevyčkala rozhodnutí o návrhu žalobkyně na odklad a zastavení exekuce ve vztahu k Účtu, soud žalobu zamítl pro absenci třetí podmínky, a to příčinné souvislosti mezi nimi. Žalovaná částka je částkou chráněnou a exekucí nemohla být postižena nikdy, jak je i výslovně uvedeno v exekučním příkaze ze dne 8. 11. 2016, č. j. , Anonymizováno, . Citované rozhodnutí zdejšího soudu bylo potvrzeno rozsudkem Městského soudu v Praze č. j.: 53 Co 318/2022-211, který se s právními závěry soudu I. stupně identifikoval s tím, že bez ohledu na to, zda Soudní exekutorka vydala rozhodnutí či nikoli, i bez ohledu na doručení vyrozumění o nabytí právní moci předmětného exekučního příkazu, měla , Anonymizováno, ponechat na Účtu žalobkyně částku 353 024,29 Kč (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3524/2015).

20. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 30 Cdo 1289/2023-231 ze dne 28. 6. 2023 zrušil posledně citovaná rozhodnutí obvodního a odvolacího soudu a věc vrátil opětovně zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud přisvědčil názoru dovolatelky, že soudy nezkoumaly, zda nesprávný úřední postup exekutorky byl příčinou vzniklé újmy (conditio sine qua non) a vzniklá nemajetková újma byla jejím adekvátním následkem. Odvolací soud tak ve své podstatě vyloučil příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem exekutorky a škodu jenom na základě toho, že vzniklá majetková újmy je důsledkem i další příčiny (porušení povinnosti , Anonymizováno, ), což k vyloučení příčinné souvislosti nestačí. Zavázal soud zjištěním, zda by ke škodě žalobkyně došlo i bez nesprávného úředního postupu soudní exekutorky, spočívajícího v zaslání exekučního příkazu ze dne 8. 11. 2016, resp. vyrozumění o nabytí právní moci exekučního příkazu, aniž exekutorka vyčkala rozhodnutí o návrhu na odklad a zastavení exekuce ve vztahu k Účtu.

21. Zdejší soud následně rozhodl vyhovujícím rozsudkem č. j.: 47 C 111/2020- 250, když se zřetelem na skutečnost, že Nejvyšší soud konstatoval, že v poměrech souzené věci není podstatné, zda za škodu odpovídá též , Anonymizováno, , došel k závěru, že bez nesprávného úředního postupu Soudní exekutorky spočívajícího v zaslání exekučního příkazu ze dne 8. 11. 2016 (jehož součástí byla výzva k výplatě finančních prostředků), resp. vyrozumění , Anonymizováno, o nabytí právní moci exekučního příkazu, aniž exekutorka vyčkala rozhodnutí o návrhu na odklad a zastavení exekuce ve vztahu k Účtu, by ke škodě nedošlo, neboť bez doručení tohoto vyrozumění , Anonymizováno, by peněžní ústav výplatu peněžních prostředků ve výši ve výši 353 024,29 Kč nacházejících se na Účtu žalobkyně neprovedl. V pořadí třetí rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2024 č. j.: 53 Co 15/2024-282, když odvolací soud shodně konstatoval, že bez předčasného zaslání vyrozumění o nabytí právní moci exekučního příkazu exekutorkou , Anonymizováno, by ke stření peněžních prostředků v rozsahu poloviny peněžních prostředků nacházejících se na Účtu, které náležely žalobkyni, by nedošlo.

22. Rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1575/2024-315 ze dne 31. 3. 2025 byl posledně citovaný rozsudek Městského soudu v Praze pro částečnou nepřezkoumatelnost s poučením zjistit, zda a případně k jakému okamžiku vznikla žalobkyni škoda představovaná nepostižitelnou polovinou peněžních prostředků na Účtu a zda je ve smyslu shora citované (jakož i další žalovanou označené) ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odpovědnost žalované za takto vzniklou škodou s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti subsidiární, a to případně ve vztahu k jaké pohledávce, z jakého právního titulu a za jakým subjektem a jaké to má případně důsledky v nyní projednávané věci.

23. Posledním rozhodnutím ve věci, Městský soud ve zrušujícím usnesení ze dne 25. 8. 2025 zavázal zdejší soud, aby vedl žalobkyni k tomu, aby tvrdila a prokazovala vznik škody, tj. nevymahatelnost pohledávky žalobkyně za , Anonymizováno, ze smlouvy o stavebním spoření. Nestačí, že žalobkyně vyzvala ČMSS a ta odmítá plnění poskytnout (srov. např. rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 3605/2020). Nerozhodné je rovněž, že žalobkyně neuspěla proti , Anonymizováno, se žalobou na náhradu škody. Soud prvního stupně se tak bude dále zabývat tím, zda má žalobkyně u , Anonymizováno, stále veden předmětný účet stavebního spoření, na základě, jaké smlouvy, zda tento vztah nadále trvá, případně již zanikl a kdy, zda zanikl v souladu se smlouvou či zákonem. Pokud nadále trvá, zanikl v rozporu se smlouvou či zákonem, může žalobkyně nadále svou pohledávku ve smyslu závěrů citovaného rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 78/2016 vymáhat z titulu povinnosti , Anonymizováno, plnit ze smlouvy o stavebním spoření. Stejně tak i pokud tento vztah zanikl v souladu se smlouvou či zákonem.

24. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

25. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

26. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

27. Podle § 262a odst. 4 o. s. ř., ve znění zákona č. 139/2015 Sb., jde-li o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů, nebo dluhu povinného, pro který lze nařídit výkon rozhodnutí na majetek ve společném jmění manželů, lze vést výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu.

28. Podle § 304b odst. 4 o. s. ř je-li výkon rozhodnutí veden podle § 262a odst. 4, nevztahují se zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 ani postup podle § 307 odst. 1 a 2 na částku ve výši poloviny peněžních prostředků, které byly na účtu v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Je-li částka podle věty první nižší než částka podle odstavce 1 věty první, nevztahují se zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 ani postup podle § 307 odst. 1 a 2 na částku ve výši podle odstavce 1 věty první. Peněžní prostředky podle věty první nebo věty druhé vyplatí peněžní ústav manželovi povinného na jeho žádost; odstavec 2 věta první se použije obdobně. O tom musí být manžel povinného při nařízení výkonu rozhodnutí poučen.

29. Dle § 54 odst. 2 ex. ř. do vydání rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce, nejde-li o návrh, který je svévolným nebo zřejmě bezúspěšným uplatňováním nebo bráněním práva. Věta první se nepoužije, uplatní-li účastník v návrhu na odklad stejné okolnosti, o nichž již bylo rozhodnuto.

30. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

31. Objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle OdpŠk je založena při současném splnění tří podmínek: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Existence těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána.

32. Soud tedy znovu posoudil předmětnou věc podle shora uvedených zákonných ustanovení. Vázán názorem Městského soudu v Praze provedl dokazování shora naznačeným směrem a dospěl k závěru, že žaloba byla ve věci podána minimálně předčasně a žalobkyně jako poškozená se za současného stavu nemůže úspěšně domáhat náhrady škody proti žalované, může-li dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je povinen plnit. Se zřetelem na uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

33. Stát se tak dostává do pozice tzv. posledního dlužníka; škoda proto ve vztahu němu vzniká až ve chvíli, kdy tímto posledním dlužníkem skutečně je. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4418/2013, vyplývá, že: „Zamítnutí žaloby tzv. „pro tentokrát“ neznamená, že by se dovolatelé nemohli v budoucnu obrátit na stát s nárokem na náhradu škody, neboť takovéto zamítavé rozhodnutí nepřestavuje překážku věci rozsouzené. Nelze však připustit, aby se poškození domáhali náhrady škody přímo po státu, aniž by se alespoň pokusili vymoci dlužné peníze od toho, kdo se na jejich úkor, byť za přičinění státu, bezdůvodně obohatil. Vznik škody na své straně jsou poškození povinni prokázat, a v tomto ohledu není dostačující pouhé tvrzení žalobců, že se na „primárním“ dlužníkovi ničeho nedomůžou. Tento požadavek nečiní žalobu na náhradu škody po státu podle zákona č. 82/1998 Sb. neúčinným prostředkem nápravy ve smyslu čl. 13 Úmluvy.“ Dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 30 Cdo 996/2021, uvádí, že: „Nutno připomenout, že škoda žalobci jako poškozenému nevznikla již okamžikem, kdy došlo ze strany státu k nezpochybňovanému nesprávnému úřednímu postupu, ani následným převodem označených nemovitých věcí z dlužníka na osobu třetí, nýbrž až v okamžiku, v němž bylo zřejmé, že judikátní pohledávka žalobce je pro nemajetnost dlužníka v rozsahu očekávaného výtěžku ze zpeněžení výše popsaných nemovitých věcí nevymahatelná. I do poměrů právě projednávané věci je třeba vztáhnout obecné pravidlo, na základě kterého nárok na náhradu škody (představované zmařeným uspokojením pohledávky) způsobené nesprávným úředním postupem může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 5197/2008).“ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1302/2018 výslovně uvádí – „Dovolací soud již např. v rozsudku ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1536/2003, uvedl, že: „[š]kodou zákon míní újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Skutečnou škodou je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR Cpj 87/70). Poškozený je povinen vznik škody na své straně prokázat a v řízení o nároku na náhradu škody tak na žalobci leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla. Aby byl splněn tento zákonný předpoklad, musí škoda existovat nejpozději v době, kdy soud o uplatněném nároku rozhoduje. I pro rozhodování soudu o nároku na náhradu škody platí totiž ustanovení § 154 o.s.ř., které stanoví, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. To znamená, že rozhodující je skutkový stav věci, jaký je v době, kdy soud vyhlašuje své rozhodnutí, a nikoliv stav, který s větší či menší pravděpodobností v nejbližší době nastane. Neexistuje-li škoda v době rozhodování soudu o uplatněném nároku na její náhradu, byl nárok uplatněn předčasně, což má za následek zamítnutí žaloby, tzv. „pro tentokrát“, aniž by bylo třeba zabývat se splněním dalších předpokladů odpovědnosti za škodu.“34. Vztažmo ke všemu shora citovanému soud žalobu „pro tentokrát“ zamítl, neboť v řízení bylo zejména prokázáno, že žalobkyně se žalobou podanou , Anonymizováno, , adresa, dne 5. 12. 2025 domáhá na žalované , právnická osoba, . zaplacení částky ve výši 353 024,29 Kč s příslušenstvím (shodné částky jako ve zde napadané věci), s tím, že uvedená částka se nacházela na Účtu žalobkyně vedeného u žalované na základě smlouvy o stavebním spoření. Tato smlouva zanikla výpovědí ze strany žalobkyně a byla zrušena ke dni 28. 6. 2024, přičemž žalobkyni byla z tohoto účtu vyplacena zůstatková částka 325,78 Kč, nicméně žalobkyně v žalobě tvrdí, že jí měla být vyplacena další částka ve výši 353 024,29 Kč, k čemuž nedošlo, ačkoliv žalobkyně žalovanou k vyplacení této částky vyzvala výzvou ze dne 7. 11. 2025. Žalobkyně namítala, že uvedené finanční prostředky by se na Účtě nacházely, pokud by je žalovaná nestrhla z účtu žalobkyně dne , datum, , a to na základě exekučního příkazu č. j. , Anonymizováno, , ze dne 8. 11. 2016, když takový postup žalované byl v rozporu s ustanovením § 304b odst. 4 o. s. ř. Tedy do doby, než bude rozhodnuto v této věci, nelze dojít k závěru, že by žalobkyni škoda skutečně vznikla, a to zejména v souvislosti s tím, že soudy již pravomocně dospěly k závěru, že , Anonymizováno, vyplacením veškerých finančních prostředků z Účtu dne 16. 11. 2017 na základě exekučního příkazu zaviněně porušila svou zákonnou povinnost stanovenou jí ustanovením § 304b odst. 4 o. s. ř., neboť dle citovaného ustanovení měla polovinu těchto prostředků, tj. částku ve výši 353 024,29 Kč, ponechat na Účtu a k případné žádosti žalobkyni jí tyto prostředky vyplatit. Soudy dále konstatovaly, že pokud by , Anonymizováno, dané finanční prostředky Soudní exekutorce nevyplatila, na Účtu by se tyto finanční prostředky stále nacházely a žalobkyni by tak mohly být vyplaceny a škoda by jí v žalované výši nevznikla, a to bez ohledu na případný nesprávný úřední postup Soudní exekutorky, případně odpovědnost dalších osob za takto vzniklou škodu ve smyslu ustanovení § 2015 odst.1 o. z. Jednání , Anonymizováno, tak bylo bezprostřední příčinou vzniku škody žalobkyni v žalované výši.

35. Nadto nelze odhlédnout, že žalobkyně se této částky dále domáhá mj. ve věci , Anonymizováno, u , adresa, na svém bývalém právním zástupci, , tituly před jménem, , jméno FO, , s tím, že ji zastupoval v shora uvedeném řízení u Soudní exekutorky pod sp. zn. , Anonymizováno, , avšak jeho zastupování bylo od počátku nekvalitní a bylo provázeno několika pochybeními (viz bod. 8 rozsudku) a dále je soudu z úřední činnosti známo a mezi účastníky o tom nebylo sporu, že této částky se žalobkyně mj. domáhá i v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. , Anonymizováno, na žalované s tím, že tyto prostředky nebyly součástí SJM a neměly tak být postiženy, pročež soudy měly rozhodnout o zastavení exekuce.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, a proto má nárok dle § 151 odst. 3 o. s. ř. na náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč á úkon podle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření ve věci, čtyřikrát účast na jednání (dne 1. 3., 7. 4., 11. 11. 2021, 23. 6. 2022, 3. 10. 2023, 27. 10. 2025 a 11. 12. 2025) a sedmkrát za přípravu k nim, účast při vyhlášení rozsudku dne 29. 6. 2022 a vyjádření k odvolání 2x a taktéž 2x k dovolání žalobkyně, účast u jednání o odvolání 2x, odvolání žalované, dovolání žalované. Žalované tak náleží na náhradě nákladů řízení částka 6 900 Kč (výrok II.).